Kapitola 34.

                                    

                                              
Harry nevěděl, co říct. Nemohl uvěřit vlastním uším.
                          
Jeho přátelé Liam a Jane přece nemohli být oni... Nemohli to být jeho rodiče. Sice jim byli až neskutečně podobní a Black je oslovil jako James a Lily, ale nemohli to být oni. Jeho rodiče byli mrtví.
                          
Když se dozvěděl, že se s Blackem znají, čekal, že i oni pomáhali Blackovi spolu s Lupinem, že jsou jeho špioni a spojenci. Na tohle nebyl připravený.

                          
„To-To není pravda!" vykoktal.
                          
„Technicky vzato ještě nejsou," souhlasil Lupin. „Ale opravdu to budou tvoji rodiče, James Potter a Lily Evansová."
                          
Harry se na ně nedokázal ani podívat. Celou dobu to před ním tajili a nejspíš nejenom oni, ale i profesoři.
                          
Vzhlédl až tehdy, když mu někdo položil ruku na rameno. 
                          
Podíval se do očí své matky, do svých vlastních očí.
                          
„Harry, měli bychom si o tom promluvit v klidu později," odmlčela se a čekala, dokud Harry nebude souhlasit, což se stalo. Pak pokračovala: „Remusi, jak si věděl, že jsme tady?"
                          
„Díky Pobertově plánku. Bál jsem se, že se vám něco stane, protože jsem věděl, že půjdete za Hagridem."
                          
„Vy ho umíte používat?" zeptal se Ron.
                          
„Jistě. Já jsem jedním z autorů, a abych byl konkrétní, jsem Náměsíčník. Kvůli mému nešťastnému prokletí jsem si od mých kamarádů vysloužil právě tuto přezdívku. Každopádně jsem vás pozoroval celou dobu na plánku, když v tom měl něco zaujalo. Z hradu vás vyšlo pět, ale zpátky s vámi šel i někdo další."
                          
„Mýlíte se," prohlásila Hermiona. „I zpátky se nás vracelo pět!"
                          
„Poprosil bych, abyste mě nepřerušovali," pokračoval Remus. „Když jsem viděl tu šestou tečku, která tam skutečně byla, nevěděl jsem, co si mám myslet. Nejdřív mě napadlo, že se plánek porouchal, ačkoliv to nemělo být možné. Nakonec jsem ale došel k závěru, který vám objasním postupem mého vyprávění," odmlčel se. „Čtyři tečky se odpojily od zbytku a běželi k Vrbě mlátičce. Zbylé dvě tečky pokračovaly k hradu. Pak přiběhla nová tečka s označením Sirius Black. On i dvě další tečky se vydali chodbou pod Vrbou a zmizeli na okraji plánku."
                          
„Zatáhl sem jenom mě," opravil ho Ron.
                          
„Ne, Rone, tebe a tvoji krysu."
                          
„Remusi, o čem to mluvíš?" zeptal se James.
                          
„Proč se ptáš, když to víš?"
                          
„Pokud myslíš na to samé, na co myslím já, tak je to naprostý nesmysl. On je mrtvý." 
                          
„Uvidíme...Rone, můžeš mi půjčit tu krysu?" 
                          
Lily se Jamese mlčky ptala, co to znamená, on však nic neřekl.
                          
„Cože? Proč?" zeptal se Ron.
                          
„Vše se dozvíte."
                          
Ron váhal. Nakonec skutečně Prašivku vytáhl z kapsy hábitu ven. Pištěla, házela sebou a zoufale se snažila Ronovi vykroutit. Křivonožka zasyčel. Ron Prašivku držel a Remus si ji prohlížel. Po chvíli Remusova soustředěného pohledu se Ron znovu ozval: „Tak proč potřebujete moji krysu?"
                          
„Není to krysa." Blackův skřípavý hlas Lily způsobil husí kůži. „Je to zvěromág." 
                          
Ron vyděšeně vykulil oči. Tohle člověk nechce slyšet o svém mazlíčkovi. Lily se zdálo, že sebou Prašivka na vteřinu přestala házet.
                          
„Je to Petr Pettigrew," dodal Black.
                          
Přišlo dalších pár vteřin ticha v tomto rozhovoru.
                          
Lily zaslechla, jak si James, který stál o krok za ní, povzdechl.
                          
Určitě si přál, aby to byla pravda, vždyť to byl jeden z jeho nejlepších přátel, ale nebyla šance, aby ten výbuch přežil.
                          
,,To je hloupost!'' prohlásil Ron.
                          
,,On ho přece zabil!'' Harry ukázal na Blacka.
                          
,,Já ho nezabil,'' ohradil se Black. ,,Ne, že bych nechtěl. Byl tehdy lepší a byl připravený. Teď se ale nemůže bránit a já tak mám dokonalou příležitost.''
                          
Bez jakéhokoliv varování se Black vrhl kupředu. Dopadl na Rona a sápal se po Prašivce.
                          
I přes velkou bolest v noze, kterou mu Black způsobil, Ron Prašivku bránil, jak jen mohl.
                          
James a Remus Blacka odtrhli.  James ho odstrčil od Rona, až Black skoro upadl. Nezmohl se na víc než překvapené zamrkání.
                          
,,Nejdřív nám řeknete, jak to podle vás bylo. Pak si třeba můžeš jít vyřizovat účty, ale jen pokud ta vaše historka bude dávat smysl.''
                          
,,James má pravdu, Siriusi. James a Lily musí vědět jak a proč zemřeli. Harry má právo vědět, proč přišel o rodiče. A Ron se o tu krysu staral. I on má právo znát pravdu. A některé věci potřebuji vysvětlit i já.''
                          
,,Dobrá, jak chcete. Ale mluv ty, Remusi.'' Black přešel ke zdi za Remusovými zády, opřel se o ní a zkřížil ruce na prsou, přitom však nespouštěl Prašivku z očí. Po očku však sledoval i Lily a Jamese, jako by  se bál, že se každou chvíli rozplynou nebo něco podobného.
                          
,,Kde chcete, abych začal?'' zeptal se Remus.
                          
,,Já chci napřed vědět,'' ozval se Ron. ,,Jak vás vůbec napadlo, že by Prašivka mohla být čaroděj. Chci nějaký důkaz!''
                          
,,To je pochopitelné,'' přikývl Remus. ,,Stejně, jako všichni ostatní, jsem si celou dobu myslel, že zrádcem je Sirius a že zabil Petra. Pak jsem se dnes podíval na Pobertův plánek. Abyste rozuměli, Pobertův plánek ukazuje všechny,  kteří se pohybují na území na něm vyznačené, ať už na sobě mají jakoukoli podobu. A samozřejmě se ukáží i jejich jména, pravá jména.''
                          
,,Pokud se ale ukáží vždy pravá jména osob na plánku, proč tam nebyla jejich jména?'' namítl Harry a kývl směrem k Jamesovi a Lily.
                          
Místo Remuse odpověděl James: ,,Silné matoucí kouzlo.''
                          
,,Každopádně,'' pokračoval Remus. ,,Dnes jsem se podíval na plánek a uviděl vás, avšak mezi vašimi tečkami byla i tečka s označením Petr Pettigrew. Tohle ti jako důkaz stačí, Rone?''
                          
Ron neurčitě zabručel.
                          
Hermioně to jako důkaz nestačilo. ,,Pane profesore, Pettigrew nemůže být zvěromág.'' Bylo vidět, že si tím je naprosto jistá.
                          
,,Proč by nemohl?''
                          
,,Když jsme probírali zvěromágy, našla jsem si jejich seznam, a když jsem se na ně ptala profesorky McGonagallové, řekla mi, že v tomhle století se našlo jen pár zvěromágů. Ani v jednom se Pettigrewovo jméno neobjevilo.''
                          
Zdravím, 
moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nic nevydala. Neměla jsem v posledních třech týdnech vůbec čas, proto doufám, že se vám nová kapitola, kterou jsem zvládla napsat, líbila a že nezklamala. 
Vážím si vaší podpory, krásných komentářů a hlasů.❤❤
                          
Kajka❤