Prolog

                                    

                                              
Zhluboka jsem se nadechl. DSS Hootsforce, vesmírná ponorka, které jsem velel, visela na nebi nad bojištěm Cowdenbeath. Vojáci tady dole pod ní se pomalu chystali k boji. Nevěděli jsme, kdy se objeví síly zla v čele s temným mágem Zargothraxem, který se chtěl pomstít za to, že jej jeden z mých předků na víc, jak tisíc let zmrazil. 
Povzdechl jsem si a vyrazil pomalou chůzí směrem k základně. 
V roce 1992 AD, což u nás bylo označení pro události po založení královského města Dundee, což byl pro nás rok nula, můj spojenec a velmi mocný barbar a cyborg Hootsman použil neutronovou hvězdu, která poháněla jeho tělo, za účelem zabránit Zargothraxi v otevření pekelné brány pod Dundee a vypuštění pekelného boha Kor-Villiatha do galaxie. Následkem byla exploze jak jeho těla, tak celé Země. Zargothrax však unikl a otevřel portál do jiné dimenze. A já, Angus McFife XIII., král Dundee a mocný bojovník, který v té době bojoval v bitvě na Marsu, jsem skočil do portálu za ním. 
Byl jsem celkem v šoku z toho, co jsem tu viděl. Země byla nasáklá krví goblinů a jednorožců, nebe mělo rudou barvu a tam, kde v mé realitě hrdě stály citadely Dundijského hradu, zde stála odporná pevnost temného čaroděje. 
To se však stalo několik měsíců zpět - momentálně byl totiž rok 1993AD - a já se spolu se Silami Spravedlnosti, Questlordy z Inverness a dalšími spojenci chystal do další bitvy. 
Kdo mě viděl, ten se uklonil, nebo zasalutoval. Snažil jsem se ostatní podporovat, ale ani já nebyl klidný. 
„Stres před bitvou?“ ozvalo se najednou vedle mě. 
Ztuhl jsem a otočil se. Ve vzdálenosti několika desítek metrů seděla nějaká žena s magickou koulí v klíně. Nebylo možné, abych ji slyšel na takovou dálku. Muselo se mi to jen zdát. 
Potřásl jsem hlavou a chystal se jít dál. 
„Tady jsem. Otoč tu hlavu zpět tím směrem, kam ses díval. Nebo snad nejsi zvědavý, kdo to na tebe mluvil, Angusi? Já vím, že nejsi odsud...“ ozvalo se. 
Pootevřel jsem pusu a otočil se. Žena se už nedívala do koule. Její oči se dívaly přímo na mě. 
Věděla, že nejsem odsud? Jak? Nebylo mnoho lidí, co vědělo, že jsem z jiné reality. 
Vykročil jsem směrem k ní. To jsem však ještě netušil, že tohle setkání pro mě bude osudné...