Česko-bavorsko-rakouská rysí populace čítá 60 až 80 zvířat

Foto: Správy NP Šumava, Bavorský les

Národní parky Šumava a Bavorský les spolupracují na výzkumu rysa ostrovida již od devadesátých let a od roku 2009 plošně využívají metodu tzv. fotomonitoringu – využití fotoaparátů s automatickou spouští, která umožňuje individuální rozeznání jedinců. Výsledky tohoto monitoringu v Národních parcích Šumava a Bavorský les v sezóně 2015/16 byly právě zveřejněny a jsou ke stažení zde,

„Na základě výsledků našeho společného dlouhodobého monitoringu můžeme konstatovat, že počet jedinců vyfocených a zároveň identifikovaných na území obou národních parků se dlouhodobě zásadně nemění. Dospělý rysí kocour obývá teritorium o rozloze zhruba 350-450 km², kočka pak 120-150 km², hustota populace se pohybuje mezi 1-1,6 jedince/100 km²," uvádí zooložka Správy NP Šumava Elisa Belotti.

Vzhledem k velikosti jejich teritorií nežije většina rysů pouze na území národních parků. Svoje domovské okrsky mají z části nebo i zcela mimo chráněná území, proto je pro zjištění celé velikosti populace nutné zmapování jedinců i mimo jádrové území, ideálně v celé oblasti výskytu.

„V rámci projektu Trans-Lynx, realizovaného v letech 2013-2015 jsme se věnovali právě otázce celkové velikosti populace. Spolupráce odborníků z ČR, z Bavorska i z Rakouska nám umožnila spočítat rysy i v okrajových územích, včetně rysů přeshraničních – tedy těch, kteří žijí na území dvou nebo i tří států. Zjistili jsme, že celková velikost populace je 60-80 jedinců, přičemž toto číslo se nezvyšuje, populace spíše stagnuje," potvrzuje Tereza Mináriková z ALKA Wildlife.

Z výsledků monitoringu z 90. let minulého století, kdy byla rysí populace ve vrcholové fázi rozšíření, víme, že rysi využívali větší území přeshraničních hor, než je tomu dnes.

„V posledním desetiletí ale z některých okrajových částí rysové zmizeli. Krom malé velikosti je česko-bavorsko-rakouská rysí populace ještě poměrně izolovaná, což výrazně zvyšuje její ohroženost. Aby populace mohla přežít, je nutné, aby se mohla dále rozšiřovat. To se ale v současnosti neděje," říká Elisa Belotti.

"Na území národních parků se rysům poměrně daří. Každý rok zde zaznamenáváme rozmnožování, a jak ukazuje náš společný fotomonitoring, rysové se tu dožívají vyššího věku než jedinci sledovaní v rámci projektu Trans-Lynx mimo národní parky. Pouze území národních parků ale k záchraně celé populace rozhodně nestačí. Je třeba zajistit dobré podmínky pro jejich přežití i mimo chráněná území. Zde je třeba řešit hlavně problematiku pytláctví a autodopravy," doplňuje zooložka Správy NP Šumava.

Monitoring chráněných druhů je jedním ze základních činností spojených s posláním národního parku. Dlouhodobé sledování vývoje populace neznamená pouze informaci o probíhajících přírodních procesech, ale i relevantní zpětnou vazbu činnosti Správy NP Šumava se svěřeným územím.

„Jsem velmi rád, že tato činnost pokračuje a má výsledky. Chtěli bychom výzkum a monitoring rysa dále rozvíjet a posunout na evropskou úroveň. Společně s partnery z Bavorska, Rakouska, Itálie a Slovinska jsme tak přednedávnem společně vytvořili a podali mezinárodní projekt v rámci evropského dotačního programu Interreg Central Europe," zakončuje vedoucí odboru ochrany přírody Správy Národního parku Šumava Martin Starý.

Podle TZ Správy NP Šumava, red.