Obsah

Děsivá škola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
Rodina Mórová (Andrea Farkasová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Neveselá školní videa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Kterak Goblin Claudia Simonettiho ovládl letošní Brutal Assault . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Miroslav Pech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Mainstream (Miroslav Pech) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
The Faculty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Studna (Ondřej Kocáb) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Fabio Frizzi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Filmový horror v socialistickém Československu 1948-1989. Krátkometrážní film. . . . . . . . . . . . . . . . . 31
Zrkadielko, zrkadielko… (Miro Švercel) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Ghostland . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Philip Fracassi: Hleď, prázdnota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
Ze ztracených třídních knih . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Abatyše (Vítězslava Felcmanová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
Proti proudu: Book of Shadows: Blair Witch 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
Peter Straub . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
Ghost Story . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
Prázdná houpačka (Veronika Fiedlerová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
Koleje smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
Yeogo kuei-dam aneb korejské školní horrory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
HorrorCon 2018. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
Pomocníci (Martina Perlíková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
Zora Ulla Keslerová: česká královna exploatačního filmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
Ryby – Útok z hlubin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
Anthony Wong . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
Posledný vlak do Edgarovej Lipy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
Osvícení v temnotě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
Dosalja . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

E-mail: howardhorror666@gmail.com
www.howardhorror.cz

Redakce: Honza Vojtíšek, Roman Kroufek

Externí spolupracovníci: Roman Bílek, Petr Boček, Michal Březina, Alena Čadová, Sebastian Drabik,
Zuzana Droppová, Kristina Haidingerová, Zuzana Kocurková, Ivan Kučera, Demi Mortuus, Andrea
Parezová, Miroslav Pech, Martin Štefko, Milan Žáček
Korektury: Zuzana Kocurková, Honza Vojtíšek, Eva Piarová, Zuzana Droppová
Obálka: Michal Březina
Ilustrace: Odon Milich (5, 92), Zuzana Droppová (8, 82), Zdeněk Svoboda (11), Adam kubík (28),
Martin Luciak (39), Kristina Haidingerová (50), Petra Kulagová (60), Dawid Blodek Boldys (63)
Sazba: Július Muránsky
 HOWARD – 29/2017

Milé děti,
posaďte se a poslechněte si, co vás dnešní hodinu čeká. V úvodu se seznámíme s tím, jak moc vlastně
v naší škole straší. Nebojte, nepůjde o žádné trhání hlav, ale o starou dobrou husí kůži, běhající po zádech
nic netušících školáků. Poté vám představím asistenty, kteří mi s dnešní výukou pomohou. Budou to Miro-
slav Pech, Fabio Frizzi, Anthony Wong a především náš starý známý Peter Straub, který má zkušeností na
rozdávání. Kromě hrůzy, která na vás čeká přímo ve školních lavicích, schovaná v knihách i filmech, se dnes
podíváme také na to, jak dopadl váš domácí úkol. V soutěži O krvavý brk 2018 se utkalo mnoho z vás a šest
nejlepších příběhů si našlo cestu až do naší třídní knihy. Všechna povídání, která do ní dnes zapíšeme, až na
rebelský „Posledný vlak do Edgarovej Lipy“, vznikla právě v rámci úkolu, který jsme vám zadali. O tom, kdo se
s ním popasoval nejlépe, se rozhodlo před dvěma týdny na škole v přírodě s libozvučným podtitulem Horror-
Con 2018, o níž si také popovídáme. Doufáme, že jste docházku měli hojnou. Vypravíme se také na hudební
kulturní akci a v dějepise si projdeme československé krátkometrážní horrory. A příště, děti, příště si můžete
přinést své oblíbené maňásky.
Ale teď již zmlkněte a začněte se věnovat látce nebo budete postupně po jednom navštěvovat ředitele
v jeho sklepní kanceláři!

Třídní učitel, Roman Kroufek

HOWARD –
4/2012

HOWARD
– 5/2012

ROROVÝ ČASOPIS
NEZÁVISLÝ HOR
26

NEZÁVISLÝ
NEZ
HORROROV
O

Ý ČA
ÁVSO
SL

LÝ ISLPIS ČÍSLO 5
ČÍ

Ý HO
VIS VÝ RRO
ZÁ
NE RORO NREOVÝ Č
S
PI

HOR OPIS ZÁ ASO

SO

S VIS PIS
ČA

ČA LÝ
HO
Ý
OV

RR
OR
OR
25

OV
NE
RR

ÝČ
ZÁ
ZÁ ČÍSLO

HO

AS
VI

OP
Ý

SL
SL

IS
Ý
VI

HO
RR
OPIS
NE

18+

OR
OV
ČAS

NEÝ
ČÍSLO 24

ZČÁ

Če
AVS IIS

rve
VÝ

OPLÝ H

n2
7
ORO

ČERVEN 201

013
IS ORR
ORR
ÝH

OR
EZÁSOPIS
VISL

OV
NEÝZČÁ
23
OROVÝN ČA

AVSISL

Povídky:
OPÝ HO
IS RR
RO
R
RR OR

t
OR

r nigh

OROV
Ý HO

Os
r vPIS
s

[1]
m a

m
po

in Dea
po šp
De

ai oSO

NEZÁVIS
N ZÁVISL

oh n
uere ho Ka

ikRSOmrrK

Ý ČA
Weeke

EZÁ
ni

ý h R.
í bhi IS

R VÝ eČA
sa

an

or Ko
yincgdie
Po

ÁVISLÝ
oro

ro on
&

Ženy
ČArrk

SOPIS
z da

Miloslav ŠvKin stra

r;
e paásrro
Pme

El tz; A
Da

Ý OV
NE

Sto
RO

jšíc
len m
LÝ
A.yr CA

ndAlf
ni

an Ro

[1]
OVOR

Ý HORROR

Da eric
hz
el

aPrroertvé
kit

RRO
Pin L
aP

ápo
tlo an
ORRR

lin
ofSred

Gob
HOR

w; H
rák
rige
on

RO

NEZÁVI
Hrro

Ý HO

To orr
len atraHi
Fear
Au 2014
Bor
om

Ĥ
m o
R

áš r S G
Ho

de lská eock

clair
in Ý HO
LÝ
ISLÝ

An raHhe
s
Ge

, recenze
ÁVISL
H
a

M tor
andrl l
VgISL

in
OVÝ ČASOPIS

ky
re

S
rm as
hEeZÁ ar on

a víd
VIS

eli y n Po
iFm dma Johkonp Žáþek
Au

Band
Soc nás n ká hr

l B
K Lis
vo

m
p le
SLÝ

r pod
po gus Scrim
ch MBart
ÁV

epN G C

iná istick orror a

r or
g

rro G ooyuvn
Co larov ubík

Horr
a

Ho
ISr

erováv
vá Nekros Mila ková An
v

Gu
ero
K ller
St ick ror

;
ZÁÁ

tch

Fog ek &

Ke
a Kes
Diíkský h

aN.
ćá on rror

Sa íko
I

U la
d fSm
y

Ull
a Ul
Ý HORROR
V

ra
ora ý hoostteaith vá owakhorroBarbara Nedeljá
ial

Zor
EZ

Horronrov
Bo

ac
zac
za
ctk

alz
Ba
Bal
a

H
M or
NE
n

r
Ed

t N r
liano
á g
or pĜneoán y or horrorec h
o

Bog rJoe n í rd LeeP

H

rrích
k a

cía
y a Zom ch š

Adrián Gar Subspecies

c

Kdean h o
iþn Ja
W

vzn nk
i

hrý iká þeský o Iša

ROROV

tkeotve
ac

rdwaváNci v za
ah
d
oo

ý ši aESlo PmdieksáMor r Tsc

z

Katharin
o
eh

ýe
s
rca bi M tve

e Isabelle
d

Sed ion ola t Ca herk

OVÝ
or
Ho ov
16

dla

ýĜ Vo stle assk
20

ro

Ý ČAS

i h to
r

y
Ĥz
ro ých
r

ČA OPIS
ČA
C

or þko
e
v h rd
NE

ro au

or v
SI

u á
ví

orr
RO

2
NE
sp tor
P

oru
ra Ĥ

Jo
ZÁV
tci

Go el-
21

bl Pet
ISL
O
SL

in er
Ho

ve W
ČÍ

ro

HOR

Ví itk
rK

ČÍSLO

dn in
S

em

16 i
RONR
PI

20
SO

ŘÍ
EOZVÝ
ČA

ZÁ
12
Ph

ÁV ČA
Ý
OV

ili

I S
pG

LÝSOPIS
OR
RR

las

HO
HO

R RO ČÍSLO
Ý
SL

RO

IS
VI

OP
VÝ
ZÁ

AS NE
NE

2016 ÝČ
ZÁ
ČA

VEN OV VI
ČER
SO

SL
13

OR Ý
PIS

RR HO
HO RR
I S LÝIS OR NE
ČÍS

VOP OV ZÁV
ČZAÁS Ý IS
OVÝ E
LO

ČA LÝ H
ROR N SO OR
HOR
14

RO
Á V ISLÝPIS ČÍSLO 18 PI
S RO
VÝ NE
EZÝ ČASO
ORNOV ČA ZÁ
ČÍ SOÁVVIS
ISL
LÝÝ HORR
ROORO
OR
ROV ISL HOR
LÝÝ HO RR
R R
BŘ

SL PIS OVÝ ČANE

SOZÁ VIS
V
O PIS
EZ
EN
20
15

[3]
 Děsivá škola
Škola je nejen základ života a seznámení s milou po celém nádvoří. Pokyny, co mám dělat na mě paní
i nemilou realitou života, ale asi každý ji alespoň na Reichová volala vsedě a  komandovala mě, aniž by
okamžik vnímal jako učiněný a ztělesněný horror. Co mi správně ukázala techniku. Hra mi šla vcelku dobře
ale, když se opravdu, v  určité chvíli, na určitý čas, první rok. Potom to bylo horší. Problémem byly jed-
v určité mysli opravdu stane horrorem? Se svými dě- nak mé velmi krátké prsty a také mé leváctví. Jakmile
sivými historkami z  výchovně-vzdělávacích ústavů začal druhý ročník, bylo to hotové peklo. Reichová
se nám svěřila následující pětice. Takže hurá do lidu- na mě v  hodině řvala, a  když jsem opakovala stej-
šek, základek i na školní výlety ve vzpomínkách žáků, né chyby, natáhla ruku a  vztekle se mnou clouma-
žaček i učitelů. la jak s hadrovou panenkou. Shodou okolností jsem
v tu dobu poprvé viděla film Dívka na koštěti. Saxana
Alena Čadová tam má v  podsvětí tlustou paní učitelku, čarodějni-
V  době, kdy mi bylo pět let, obdivovala jsem ci, která jako by Reichové z oka vypadla. Vzezřením,
starší sestřenku a ještě staršího bratránka, jak pěk- hlasem, vším. V šoku jsem běžela mámě říct, že Re-
ně umějí hrát na housle. Odmala jsem si brnkala na ichová hraje v  Saxaně, a  že takhle určitě Reichová
dětské piano, dětskou kytaru, a  usmyslela jsem si, vypadá ve skutečnosti, jen mezi námi smrtelníky se
že chci už v  tak raném věku začít hrát na hudební maskuje, aby vypadala jako normální člověk. Máma
nástroj. Nastoupila jsem do Základní umělecké školy se mě pochopitelně snažila usměrnit, protože paní
Tachov a  začala fidlat krátce po šestých narozeni- Reichová určitě není herečka, ale mně to nemožné
nách. Na první hodinu jsem šla s onou starší sestřen- nepřipadalo. Od té doby jsem se paní Reichové bála
kou, která se učila u stejné paní učitelky, kam jsem ještě víc. Před hodinami houslí jsem plakala a vždyc-
měla chodit já. Učitelka se jmenovala Anna Reicho- ky jsem předstírala, že jsem zapomněla, že musím
vá, a na první pohled z ní šel strach. Byla obtloustlá jít do houslí a že nevím, kde ten futrál mám. Jakmile
a  z  toho svého křesla se během hodiny ani jednou se mi zhoršili i známky, přišla od paní Reichové první
nezvedla. Pidi okénko u stolku měla otevřené a z něj rána smyčcem přes dlaně, a to byla má poslední ho-
celou hodinu kouřila. Zuška v  Tachově sídlí na ho- dina v životě. Ještě dlouhé roky jsem byla přesvěd-
nosném klasicistním zámku, a hra na housle se skrz čená, že ona čarodějnice ze Saxany je skutečně ona,
otevřené okno v  nejvyšším patře vždycky rozléhala protože ta podobnost nemohla být jen náhodná.

[4]
 HOWARD – 29/2017

Michal Březina:
Smutné rozloučení
Prohledat všechna zákoutí mysli a najít strašidel-
nou vzpomínku na základní školu by zdánlivě neměl
být problém, jenže problém to je. Po tolika letech i na
socialistickou základku zavzpomíná člověk v  dob-
rém. Selektivní mysl je prostě mrška podšitá.
Školáčka i přesto už od první třídy vždycky něco
mohlo strašit. Všude portrét tehdejšího prezidenta
súdruha Gustava Husáka, jeho pohled úzkých upí-
řích očí mě dodnes budí ze spánku. Podezřívavé po-
hledy soudružek učitelek, kukuče neméně upířího,
rovněž.
A  dál, najednou se vzpomínky odkrývají, měli
jsme učitele, který byl chabrus na nervy, vždy vztekle
okusoval křídu, otíral si čelo houbou, někdy štěkal,
lezl pod lavicemi, fackoval nepozorné a nazýval je bl-
bounem nejapným… Ano, paradoxně na něj vzpomí-
nám s láskou.
Co však považuji za nejděsivější, jsou hodiny hu-
dební výchovy. Někdo si zkrátka usmyslel, že si dá tu
práci a naučí mě hudbě, naučí mě zpěvu. A soudruž-
ky se samozřejmě činily. Jednou za čas došlo k ne-
vyhnutelnému a  musel jsem se s  třídou odebrat na
hodinu hudební výchovy. Obloha se zpravidla vždy
zešeřila, učebna nebývale zahřála, slyšet se dal jen
skřehotavý výklad soudružky a útrpné oddychování
nás postižených. Nemluvím o děvčatech, mám za to, Stává se mi, jakmile slyším lidovou píseň, podvě-
že se na hodiny zpěvu úplně klepaly. Snad to naše domě se bodám do ruky čímkoliv ostrým. Ale nako-
trápení pro ně mohla být zasloužená satisfakce. nec se všechno zlé k dobrému obrátilo, jak to u pří-
Krev mi vařila v žilách, žaludek svíral hrůzou, až běhů bývá. Mlácení sebou o zem v hodinách hudební
konečně padl onen temný ortel a ozvalo se: „Zazpívá výchovy jsem zužitkoval o  několik let později, kdy
nám Březina.“ jsem se realizoval jako zpěvák v  deathmetalových
Způsobně jsem se postavil, ačkoliv to vypada- kapelách.
lo, že pořád sedím, otevřel učebnici zpěvu, obsahují-
cí pouze mnou tolik nenáviděné lidové písně a začal Zuzana Kocurková
šeptem číst: „Červená růžičko, rozvíjej se, studená Moje nejděsivější vzpomínka patří létům, stráve-
vodičko, rozlévej se, rozlévej se po kameni – nastalo ným ve školce. Napůl je ještě udušená v nevědomí,
nám smutné rozloučení.“ napůl se mi vybavuje, jak mě ten chlapeček děsil…
„Březina! To není lidový zpěv!“ zahřměla sou- Že někdo něco nerad jí, na to jsem byla zvyk-
družka, až se jí podbradek roztřásl a  prsa jako dva lá, sama jsem byla poměrně vybíravá a  často jsem
vaky písku poskočily do stran. Dodnes vidím vypnu- musela trávit dlouhé hodiny dojídáním něčeho, co se
tá oka jejího fialového svetru, vnímám vtíravý zápach sníst snad ani nedalo. Ale tenhle chlapeček, ten ne-
zkyslého mléka a  cítím auru bytostné zloby toho měl maso jen nerad, vypadalo to, že je z něho jaksi
umanutého tvora. vyděšený.
„Nastalo nám smu-ůůů-tnéé roózloučení-ní- Jakmile měl na talíři maso, dostával hysterické
-ííí,“ zkusil jsem celý nešťastný, nedbal posměchu, záchvaty a to zase děsilo mě. Dodnes netuším proč,
a  v  mysli mě napadla spásná myšlenka předstírat ale stále si pamatuju ten pocit znepokojení, až hrůzy,
hypoglykemický záchvat, jelikož do svačiny bylo da- který patrně plynul z absolutního nepochopení jeho
leko. Při pádu jsem se udeřil do hlavy o  roh lavice záchvatů.
a zároveň nabodl na kružítko mého spolužáka, kte- Když jsem po letech četla Barkerův Strach a zne-
rý jím zrovna vypichoval očička šohajům a děvčicám chucovala se nad tím, co prožívá ona vegetariánka
v  inkriminované učebnici zpěvu. Odešel jsem s  ne- (či veganka?), zavřená týdny s hnijícím masem, napl-
dobrou známkou a především s poznámkou, kterou no se mi vybavily všechny ty podivné pocity z chla-
si pamatuji dodnes: Michal již potřetí převrátil školní pečka, který neměl rád maso.
lavici při přednesu a je nedbalý. Zkontrolujte mu ak- Cesty strachu a hrůzy jsou stále nevyzpytatelné,
tovku, s. Kosáčová. i se vší tou pokročilou psychoanalýzou 21. století…

[5]
 Petr Boček ještě nebyly, a tak jsme se vydali směrem, kde jsme
Ne, nebudu dopodrobna vyprávět, jak jsem jed- ještě za světla spatřili veřejnou stanici telefonu. Teď to
nou, v první polovině devadesátých let, při hodině li- byl ten nejtemnější kout. V hororech to jinak nebývá.
terární výchovy četl žákům nějaký duchařský horror Chvilku jsme opatrně a s notným strachem kráčeli vy-
od M. R. Jamese, venku se stahovala mračna, pak se tčeným směrem, když vtom za námi zašustělo a pak
začalo blýskat, náhlý poryv větru otevřel špatně těs- se tam vztyčila postava vyzbrojená krumpáčem…
nící okno a  na nástěnce, vytvářené skupinkou nad- „Pančeli, du s váma, abych vás vochránil,“ ozva-
šenců horroru, nabral obrázek Freddyho Kruegera, la se démonická bytost. Největší rváč ze třídy nám
který nám pak vesele poletoval po třídě. prostě dělal bodyguarda.
Nebudu detailně vzpomínat na jednoho mladšího Poslepu jsem nahmatal telefon a  dovolal se na
spolužáka ze základky, kterého o řadu let dřív, v po- policii. Na úpěnlivé prosby přijel hlídkový vůz. Po-
slední den před letními prázdninami, vlákala do na- licisté prohlédli areál, ale samozřejmě nic nenašli.
půl pustého domu pomatená dívka, omráčila ho te- Přesně jako v horroru.
nisovou raketou, vykastrovala ho a nakonec utopila „Tak dobrou noc,“ zhasli baterky a  rozhodli se
v umyvadle, i když mě tahle hrůza pronásledovala ve nás nechat svému osudu.
snech ještě hodně dlouho. „Jak dobrou?“ Miloš cloumal dvířky u služebního
Zavzpomínám z  pohledu učitele, pro něhož je vozu, „Co když se vrátěj?“
vždycky nejhorší noční můrou možnost, že by se „Klid, občane, my se tady do rána párkrát stavíme.“
jeho svěřencům něco stalo. Ať už by za to snad mohl, Nestavili se. Byl to horror na pokračování.
nebo ne, příslušní rodiče by ho za to stejně rozcupo- S Milošem jsme děti nahnali do chatek a násled-
vali. A já jako rodič bych se jim ani nedivil. ně drželi nepřetržitou hlídku. Já s nalezenou lopatou
Proto jsem na školní výlety rád jezdíval s kolegou a on s krumpáčem jsme byli připraveni odrazit nájezd
Zubíkem, takto kamarádem a  spoluautorem. Jed- krvelačných bestií z východu.
nak měl u  žáků vždycky velkou autoritu (i  ti největ- Ráno jsme vypadali my dva jako bestie a to nás
ší grázlové před ním měli respekt), jednak na něj byl čekalo dvacet kilometrů pochodu.
spoleh. Měl čich na možné problémy, a  proto jsme „Pane učiteli, voni jsou na záchodech!“
jim byli většinou schopni předcházet. „Kdo?“
Jednou jsme jeli na výlet se sedmou třídou. Od jed- „Ty Ukrajinci.“
né cestovní agentury jsme dostali itinerář výletu, jízd- Skvělý začátek nového dne!
ní řády i turistickou mapu, vystřídali několik vlaků, ušli Vrazili jsme tam, vybaveni jako pracovní četa
řadu kilometrů pěšky, až jsme došli do jednoho nejme- technických služeb. Jeden chlap ležel pod umyva-
novaného kempu v Babiččině údolí. To už byl večer. dlem, druhý chrněl v kadibudce. Na naše výzvy, aby
Vedoucí zařízení rozdělil děti do chatek a  nás se vzdali, nijak nereagovali.
chtěl ubytovat v  jedné z  nich společně se žáky. To Asi v  devět dorazil správce a  suše pravil, že to
jsme odmítli. Nabídl nám tedy starou umakartovou jsou Poláci, kteří pracují v nedaleké fabrice a občas
stavební buňku, pokud nám snad nevadí, že zároveň v areálu přespávají.
slouží jako skladiště. Uvnitř to vypadalo jako v bez- Dodnes se divím, že tehdy neskončil s krumpá-
domoveckém doupěti: válely se tam haldy starých čem zabodnutým v hlavě.
slamníků s  hnědavými skvrnami, prošívané deky, Když jsme vyjížděli posledním z  asi pěti vlaků,
kostry kovových postelí. No, smířili jsme se s tím. které nás postupně vezly domů, přistoupil vrávorající
Snad stokrát jsme obešli všechny chatky, než muž nápadně připomínající zombie.
jsme se uložili na našich Záhořových ložích ke spán- „Bože,“ zašeptal Miloš, „hlavně ať si nesedne
ku. Pravda, Miloš byl toho večera poněkud neklidný, k nám!“
prostě cítil v kostech, že se něco semele. Sedl. A to vedle několika už z noci notně vykle-
Ze slastných snů mě vytrhlo divoké zatřesení. paných žákyň. Když začal cosi hlasitě vykřikovat, při-
„Vstávej, něco se děje!“ Kolega držel, ostatně jako čemž mocně máchal svraskalými pažemi, holky se
obvykle, pohotovost celou noc. definitivně sesypaly.
Zvenku zaznívala změť vzrušených hlasů. Záhy A  my skoro taky. Ženy nás doma identifikovaly
jsme se dozvěděli, že do dívčích chatek se dost bru- jen podle snubních prstenů.
tálně dobývalo několik mužů hovořících rusky, nebo Zážitků ale bylo víc: Na jednom z  dalších výle-
ukrajinsky. Ve tmě jsme však neviděli nikoho. Snaži- tů spatřil z okna ubytovny jeden jurodivý žák přistání
li jsme se zalarmovat správce: S  hrůzou jsme zjisti- mimozemšťanů. Neopomněl o  tom všem říct, takže
li, že areál zcela pustý, v papírech od agentury nebyl zblbnul celou třídu.
ani telefonický kontakt. Plot kolem kempu měl podo- Kolem půlnoci na učitelský pokoj zaklepal nej-
bu ementálu: sem tam tyčka, pletivo nikde. Zlo tedy namachrovanější třídní borec, v  ruce třímaje deku:
mohlo přijít odkudkoli. Z temných zákoutí co chvíli za- „Pane učiteli, já se bojím. Můžu spát s váma?“
znívaly podezřelé zvuky, ale možná to byla jen ozvěna Miloš zlostně třískl dveřmi a zařval: „Polib mi pr-
pištících puberťaček za našimi zády. Mobily tenkrát del. Já se bojím taky!“

[6]
 HOWARD – 29/2017

Zuzana Droppová: čo robí Pavlíková. Vedeli, že ak nevrieskajú, nebude

Suplovaná hodina si ich všímať.
„Nie,“ odvetila som neveriacky, „a možno by sme
Bol to posledný ročník základnej školy. Komuniz- nemali šepkať, je to podozrivé.“
mus bol už pár rokov za nami, svet sa pokúšal o de- Znova sme pozreli na noviny. Prestali sa triasť
mokraciu, ktorú si mýlil s anarchiou. a pomaly klesli o pár cenťákov. Úča sa rozhliadla po
Bola som strapaté, zvedavé dievčisko s  plagá- triede a keď videla, že si ju nik nevšíma, opäť zdvihla
tom Terminátora nad posteľou. Do konca školského noviny, ktoré sa začali mykať ešte viac.
roka chýbali dva dni, známky sme mali uzatvorené, To však nebolo všetko. V  pravidelných interva-
takže sme už iba mastili karty, alebo z  nudy rýpali loch sme začuli čvachtavé zvuky.
kružidlom do vyšmirgľovaných lavíc. „Ježišmária, uštipnite ma niekto. Videli ste, aké
Zazvonilo na predposlednú hodinu. Podľa rozvr- má červené líca?“ Radka bola fakt bledá ako stena.
hu: deják. Avšak z  neznámeho dôvodu vošla naša Uškrnula som sa. „A  určite nielen líca. Ako to
francúzštinárka s  novinami v  ruke a  bez komentára vôbec vieš? Ty si sa na ňu dívala?“
si sadla za katedru. Malá odutá jedoška s najväčším „No, nemohla som sa prestať pozerať. A cez tie
zadkom na svete a účesom ako chlap. tvoje veľké vlasy ma nezbadala.“
Než otvorila noviny, zachytila môj spýtavý pohľad Pokrčila som tvár. „Mám pocit, že niečo cítim.
z  prvej lavice. Najprv napodobnila moje zdvihnuté Podľa mňa sa nesprchovala aspoň tri-štyri dni. Fuj,
obočie a  potom sucho zadrela: „Nováková chýba. krista, to je nechutné.“
Zastupujem.“ Radkino podvedomie zrejme sabotovalo jej exis-
Vrátila som sa do žolíkového módu s  Radkou tenciu, lebo natiahla krk čo najviac k učiteľke a nie-
a  Katkou. Joja zapla vzadu rádio a  chvíľu sa dívala koľkokrát potiahla nosom. Zadívala sa na mňa, ako-
na pani učiteľku Pavlíkovú, či nezaprotestuje. Vedeli by som za to mohla ja a ešte raz zaňuchala.
sme, že je to protivná babizňa, ktorej vadí všetko. Tá Náhle ozelenela.
však ani nezdvihla zrak, dokonca dala noviny vyššie. „Ak ma ogrcáš, ogrcám ťa tiež!“ Môj prst mieril
No, výborne, povedala si partia vzadu a  trochu na jej ústa.
zosilnila zvuk. Žiadna reakcia. Super. Radku mierne naplo. Katka to už nevydržala a vy-
Púšťali si Madonnu z kazety, ktorú kúpil Jojin oco kríkla: „Pani učiteľkááá, Radke je zle, môžem s ňou
na trhu v Poľsku. Kvalita nič moc, ale tancovať sa na ísť na záchod?“
to dalo. Noviny sa trochu prestali triasť a  spoza nich sa
Otočili sme dve-tri kolá žolíka a chceli sme prejsť ozvalo priškrtené „choďte…“
na sedmu, keď som si všimla, že noviny sa jemne, Katarína zdrapila Radku za ruku a potkýnajúc sa,
ale pravidelne trasú. Tri sekundy som nechápala, no ťahala ju k dverám.
potom mi žiarovka zablikala. „Kata, Kata a  pozrite sa!“ dávala som narýchlo
Drgla som lakťom do Radky a  hodila hlavou, inštrukcie.
nech si všimne. Chvíľu na to hľadela ako zjara a po- Nepozreli sa, iba zatresli dvere, div nevyleteli
tom neveriaco pokrútila hlavou. Kata to už zachytila z pántov. Podľa neskoršieho rozprávania vrhla Rad-
a s otvorenými ústami na to bez žmurkania pozerala. ka prvú vlnu už na chodbe do kvetináča s akousi pal-
„Čo ti pere, ona tam snáď…“ mou. S  druhou paľbou to dobehli na záchod. Síce
„Pšššššt,“ prerušila som jej náhly, hlasný prejav. skončila v umývadle, ale aspoň že nie na zemi.
Bez slova sme sa na to všetky tri dívali a praktic- Kým sa vrátili, Pavlíková dokončila začatú robo-
ky sme nedýchali. tu. Ja som ako sprostá hľadela na trepúce sa noviny,
„Myslíte, že si to fakt robí?“ zašepkala Radka. až kým nezaznel dlhý nádych a výdych.
„Čo iné by robila, myslíš, že si čistí zuby?“ Môj Chvíľu bolo ticho, potom noviny klesli. Suchá
sarkazmus bol povestný. a vlhká ruka ich úhľadne poskladali a potom vytiahli
„Pozrite sa niekto pod lavicu,“ navrhla Katka. vreckovku s monogramom, ktorou si učiteľka utrela
Pokrútila som hlavou. “Spredu je doska skoro po orosené čelo.
zem. Nič neuvidíš. A  keby si aj mohla… chcela by Tvárila som sa, že kreslím krokodíla žerúceho
si?“ deti sprievodcu prírodou, ktorý zatiaľ vysvetľuje sku-
Radka zbledla. Vždy si všetko príliš predstavo- pine dospelých nebezpečenstvá safari.
vala. Ja v  podstate tiež, ale mne z  toho nebolo na Posledné minúty strávila pohodlne rozvalená
omdletie, ani na grcanie. s úprimným úsmevom na tvári. Vyzerala strašne zne-
Noviny sa začali triasť viac. Naše znechutenie pokojivo, asi ako Joker pred povestným HAHAHA-
rástlo. HAHHAHAHAHAHA, pretože ona sa nikdy neusmie-
Katarína si zakryla oči. „Ty vole, to akože nikto vala. Vždy buď gánila, alebo na niekoho jačala.
iný nevidí?“ Odišla hneď, ako zazvonilo. Kolená sa jej trochu
Rozhliadla som sa po triede. Spolužiaci zhŕknutí triasli.
v malých skupinkách hrali rôzne hry a dlabali na to, Bežala som na wecko za spolužiačkami. Rad-

[7]
[8]
 HOWARD – 29/2017

ke už bolo lepšie a obe farbisto opisovali dievčatám Z  prvej lavice som mala najlepší výhľad, čo
z  8.D, čo sa u  nás dialo. Bohvieako im neverili, no v tomto prípade nebol práve jackpot. Zacítila som jej
keď som na kôpku pridala aj ja, zabudli zavrieť ústa. grcku a  keďže ma začínalo napínať tiež, bez slova
Opäť sa ozvalo zvonenie. Konečne posledná ho- som vstala a  šla si sadnúť na voľné miesto k  Mila-
dina, povedali sme si. Tá už ubehne rýchlo a potom novi, hoci som vedela, že vyššie ako na hrudník mi
hurá víkend. Po víkende vysvečko a letné prázdniny. pozerať nebude. Ten však teraz kašľal na moje kozy,
Omyl. Neubehla rýchlo. pretože nebol ďaleko od mdlôb.
Pani učiteľka Murgašová prišla oveľa opitejšia, Ozvalo sa tiché chrápanie. Všetci pozerali na
ako kedykoľvek predtým. Zrejme sa už tiež tešila na preplnený pohár, ktorý sa začal nebezpečne naklá-
dva mesiace voľna. Priam sa zrútila na stoličku a čer- ňať. Hustá masa zletela a čvachtavo pristála na mok-
venými očami vyhľadala v triede svojho jediného obľ- rej sukni.
úbenca. Cez otvorené dvere vybehla ďalšia spolužiačka
„Martin, dones mi dáku vodu,“ zavelila. Pri jej al- s rukou na ústach. Kam až dobehla, nikto nevie.
koholickej artikulácii to znelo ako „Mautin, does mi Nový prílev mokra Murgašovú prebral. Zrej-
táku vo-u.“ me si neuvedomila, že spala, pretože zdvihla pohár
Na umývadle stál erárny pohár. Maťo ho oplá- k ústam a jeho obsah na jeden raz vypila.
chol a napustil doplna. Položil ho pred ňu a ustúpil Toto bolo na ďalšiu dávku dievčat priveľa a priam
do bezpečia. sa zrážali vo dverách, ako sa ponáhľali na WC.
Učiteľka, nesúc ho k  ústam, sa najskôr dvakrát „Kurvafix!“ zahučal Lukáš, ktorý nikdy v  živote
obliala, kým trafila správny otvor. Sklo cinklo o zuby nezahrešil.
trochu viac, než chcela, no vodu vypila priam na je- Učiteľka si odrazu uvedomila, čo vypila a so zvuč-
den dúšok. ný bleeee to vyvrátila naspäť do pohára. Samozrej-
To asi robiť nemala, pretože jej žalúdok sa s  jej me, opäť toho bolo priveľa. Hnedozelené zvratky sa
zámerom nezhodol. Dvakrát ju zvučne natiahlo ako rozprskli na stôl, na zem, tiekli jej po blúzke, aj oboch
žabu a keď zacítila, že to už nezadržateľne ide, vy- nohách do lodičiek.
vracala sa naspäť do pohára. Toto takmer vyľudnilo triedu. Marcela to stihla iba
Žiaľ, bolo toho viac, ako objem nádoby, takže jej po umývadlo, Martin ani tam. Ostatní zanechali men-
slušná dávka stiekla na sukňu. šie, či väčšie kôpky na chodbe, vedúce k  žiackym
V triede sa ozvalo niekoľko znechutených fúúúúj záchodom.
(viac, či menej vulgárnych) a Radka ako strela vyle- Murgašová chcela položiť pohár na ovracaný
tela z triedy. Cez otvorené dvere sme počuli, ako na stôl, avšak ruka sa jej zatriasla a všetko rozliala.
chodbe dávi. Palma bola pohnojená druhýkrát. Nikto Rozhliadla som sa. V  triede som ostala len ja,
sa nezasmial. Katka a  Jano, ktorému bolo vždy všetko jedno. Na
Učka si jej odchod ani nevšimla, iba nechápa- ušiach mal slúchadlá a čítal si časák.
vo zaostrovala na zvratky na svojej sukni, ktoré jej „Kati, toto nám nikto neuverí,“ pokývala som hla-
pomaly stekali dolu nohou. Zrejme to bolo únavné, vou.
pretože sa jej začali zatvárať oči a hlava jej klesla na Katka pokývala tiež. Bez slova sme si vzali svoje
hrudník. Neuveriteľné, ale pohár stále držala v zdvih- veci a odišli ešte pred zvonením. Opitá Murgaška už
nutej ruke. opäť spala s hlavou na hrudi, nebezpečne sa kývajúc
Dáša s Danom pootvárali všetky okná, za čo im zboka na bok.
ostatní pohľadom ďakovali. Hlavne tí, čo si znechu- Na obed sme radšej nešli. Veď čo ak by boli pľ-
tením zakrývali nos aj ústa. úcka na smotane.

[9]
 Rodina Mórová
Andrea Farkašová
Nové bývanie nesplnilo ich očakávanie. Pre- do zeme a – vytiahol cvrčka! Chrobák sa bránil, cvrli-
mýšľal, kde sa stala chyba. Stál na streche. Celú ju kal a on ho vydesený pustil. Odskackal si z jamy von.
prezrel, zapchal, opravil. Zoškriabal omietku zo stien, Vsunul ruku do zeme, zvedavý, čo ešte vytiahne. Zra-
znova miestnosť vymaľoval. Znížil strop, nepomohlo. zu červík. Chudák, vyrušil ho. Znovu a – chytil noč-
Obývacia izba, najväčšia a najútulnejšia zo všet- ného motýľa! Roztvoril prsty a motýľ odletel na jeden
kých, miestnosť v  ktorej trávili spoločné večery… z manželkiných obrazov.
Vlhla. Bolo v  nej chladno, aj keď ju celú vykurovali. Tlkot srdca sa mu zrýchlil. Vsunul ruku do zeme
Smrdelo to po plesni, aj keď spravil plávajúcu pod- a  hľadal. Zem bola mäkšia, čím hlbšie dával ruku.
lahu a  vybavil ju voňavými kobercami. Netušil, pre- Schmatol čiesi pazúriky a – holub! To snáď nie. Teraz
čo sa v nej cítili tak nepohodlne. Zbožňovali ju, pre- mu srdce bilo ako na pretekoch. Holub naňho púlil
tože na pohľad oku lahodila. Starý nábytok, všetko oči a zahrkútal.
v  kombinácii farieb bielej a  horkej čokolády. Steny Narazil na kameň. Nie, žulu. Rovnomerne vytesa-
osviežili vlastnými obrazmi, zrkadlami a  relaxačnou nú. Rukou hmatal pozdĺž žulového kvádru. Bol dlhý.
tapisériou. Vonné sviečky, lampy, vytvárajúce intím- Vsunul do zeminy jednu ruku, druhú, no čo… Vsunul
nu atmosféru – všetko, ako si predstavovali. Všetko, tam hlavu, nasledovalo telo, nohy. Žulový kváder sa
ako si členovia rodiny Mórovej vysnívali. rozťahoval, zadržal dych – a zmizol v hline.
Zišiel zo strechy a vošiel do obývačky. Svoj nový
dom si zariadili po svojom. Robil im radosť. Až na tú Nočné ticho prerušil prerývaný nádych, potom
obývaciu miestnosť. Čo je s ňou v neporiadku? Aj te- dusivý kašeľ. Z  neďalekej halúzky zaškriekala mač-
raz, keď sem vošiel, udrel mu do nosa pach plesne, ka, nahnevaná, že jej niekto odlákal sovičku, ktorú
vlhkej hniloby, smradu, až mu skrútilo žalúdok. sa chystala uloviť. Vrčanie mačky sa stupňovalo, nie-
Celá jeho rodina zaspala pri filme. Najmladšia čo ju zrejme vydesilo, pretože zachrčala, prikrčila sa
dcérka sa triasla od chladu. Prikryl ju. Skontroloval a ako blesk zoskočila zo stromu ta het do krovia, až
radiátor, bol horúci. V  zrkadle zazrel odraz nevinne sa za ňou prášilo.
spiaceho syna. Očká sa mu pohli, zbadal – boli to To zem sa zavlnila. Vystrčila sa z nej ruka – najprv
čierne škvrny na tvári, preboha? Odvrátil sa od odra- jedna, potom druhá, hmatajúca po žulovom kvádri,
zu a prizrel sa synovi – tvár čistá. Uf. týčiacom sa k nebi. Ruky nasledovala hlava, špina-
Vypol film. Ticho rozľahlo sa miestnosťou. Tak vá, nebolo rozoznať črty tváre, ako sa na ňu hlina le-
upokojujúce, tak… Mĺkve. Nepočul dych nikoho pila. Bol to muž, asi v stredných rokoch, čo vylieza
z  členov rodiny. Rýchlo sa dvihol z  kresla a  popo- spod zeme, snaží sa vykašľať zeminu z úst. Obzerá
čúval každého spiaceho. Dýchajú. Vydýchol si, od sa, drží sa kvádra ako topiaci slamky. Dýcha prerýva-
hrôzy sa spotil. ne, zrýchlene, akoby ho niečo strašilo.
Sadol si doprostred miestnosti a  zavrel oči. Na Pozerá sa dokola. Pozrie pod nohy a  vykríkne.
chvíľu. V tom momente mu do nosa udrel taký smrad, Postaví sa ťarbavo – ako batoľa, čo si uvedomilo, že
až ho naplo. už vie chodiť. Ruky náhle odtiahne, akoby ho kváder
Pričuchol si ku kobercu. To snáď nie. Strhol ho popálil, odstúpi a ozve sa strašný rev. Vytie na me-
a  vyhodil z  obývačky. Pričuchol k  podlahe. Ale ba. siac, žalostné, hrozivé – niečo z najtemnejších hĺbok
Nevydržal a zbehol si po náradie. Začal od rozčúlenia človeka derie sa na povrch. Muž si trhá vlasy, krčí,
tĺcť do stredu podlahy. Nebál sa, že zobudí rodinu. zvíja sa v bolestiach.
Spali ako zabití.
Tĺkol kladivom, krompáčom, rozbil plávajúcu Na žulovom kvádri stojí napísané: Tu odpočíva
podlahu, začal lopatou vyhadzovať odpad na kopu v pokoji rodina Mórová.
do rohu miestnosti. Manželka mu vynadá, čo už. As-
poň sa poteší, keď nájde príčinu odporného hnilob-
ného zápachu. Trieskal, búchal, rozbíjal, kopal.
Stál v  jame. Začul cvrlikanie. Cvrček v  zemi?
Rozčúlene si čupol a kolenoval k zvuku. Vpálil ruku

[ 10 ]
HOWARD – 29/2017

[ 11 ]
 Neveselá
školní videa
Škola základ života, jak praví jedno staré přísloví. klady své slavné trilogii o třech matkách. A základy
Ale horror ví své. Škola konec života… Škola ohro- sakra pevné. Audiovizuální orgie, jaké předvádí Ar-
žení života… Škola uvedení do reality… Škola – krev, gento v Suspiria, už nikdy nikdo po něm nezopako-
strach a  bolest volá. Prostě a  jednoduše, škola je val. Dokonce ani on ne. Příběh je podružný, v zása-
horror, není to vůbec jednoduché období života. Kte- dě sledujeme mladou dívku propadající se do pekla,
ré ale je. Zůstaňme však věrni tématu čísla, alespoň které jí připravily „učitelky“ ve zmiňované baletní ško-
v následujících patnácti filmech. Tak si vezměte sva- le. Suspiria je rafinovaná podívaná, která znásilní di-
činy, zkontrolujte domácí úkoly a padejte… Za chvíli váka hned prvními záběry a  poté si jej vychutnává
bude zvonit. skrze dlouhé, nervydrásající scény, v nichž jej nene-
chá vydechnout. Krev je tu sice trochu vybledlejší
Dívčí internát, tajemný zabiják a rozlehlé, temné než v moderních brutalitách, ale na rozdíl od nich se
sídlo v La Residencia (1969) slibuje mnohé. Ředitel- rozlévá po stěnách, které sálají atmosférou.
ka madam Fourneau vládne internátu pevnou rukou. Chudák Tony. Bolo mu predpovedané neskutoč-
Nedostatek sexu, všudypřítomné pedantské sta- né prekliatie. Nesmrteľnosť. Nič moc teda. A  to sa
ré panny a  jeden lehší oidipáč, to není zrovna spo- aj skutočne naplnilo po tom, čo ho pohrýzol vlko-
lečnost, ve které bys chtěl být – není tedy divu, že lak a Tony prestal starnúť. Túla sa svetom a hoci si
se mnohé chovanky pokusí o útěk. Jsou však v roz- asi teraz myslíte, že Full Moon High (1981) je neja-
lehlém sídle vždy dopadeny a zamordovány nezná-
mým vrahem. Mordy nejsou zvlášť nápadité, film sází
zejména na atmosféru, kterou však sráží skoro ne-
konečné pasáže, ve kterých mezi sebou studentky
rozpráví o nesmrtelnosti brouka a opravdu bolestně
pomalý rozjezd filmu. Nechybí nějaké ty tělesné tres-
ty a hezké ženy. Navíc se při sledování možná přistih-
nete uvažovat o změně zaměstnání – dovážet dřevo
do dívčího internátu očividně není vůbec špatné.
Co by to bylo za přehlídku školních horrorů, kdy-
bychom nezavítali do nejslavnější a nejdepresivnější
baletní školy historie. V roce 1977 se do ní vypravil
tehdy sedmatřicetiletý Dario Argento a položil tak zá-

[ 12 ]
 HOWARD – 29/2017

ký zabudnutý filozofický horror s ekologickým posol- podiel, sú dospelí ľudia. Stretávajú sa v útrobách bý-
stvom, v skutočnosti je to čierna horrorová komédia. valej, už zatvorenej školy a tu po jednom začnú bru-
Tony, ktorý vyzerá stále rovnako, sa po desaťročiach tálne umierať mimoriadne bolestivou smrťou vinou
vracia do svojej školy, vydávajúc sa za svojho syna(!). maskovaného šialenca. Na rad príde aj elektrický or-
Lenže prekliatie je prekliatie a krv musí tiecť. Adam gazmus, to len aby ste vedeli. A sex a smrť a maska
Arkin, to nie je len hrdina našich mám a idol našich klauna. Zvrhlého a úchylného fanúšika akiste potešia
otcov z Nemocnice Chicago Hope (ale aj tak všetci intenzívne nakrútené vražedné scény s  občasným
vedia, že Pohotovosť bola lepšia!). Adam Arkin, to je fajnovým gore detailom. V  80. rokoch frčali slashe-
aj školský poradca v Halloween: H20, na vlastnej koži ry v  čele s  kultovou trojicou A  Nightmare on Elm
pocítiaci, aké je to byť priateľom v láske a sexe pre Street, Halloween a  Friday the 13th (hudbu u  Jaso-
Laurie Strode. Horrorovú postavu, avšak nie obeť, na i v Slaughter High skladal Harry Manfredini) a ich
ale naopak ohrozovateľa, si však Adam vyskúšal už kópiami (My Bloody Valentine a rôzne camp slasher
v roku 1981 (kedy mal sexi 25 rokov). Zaradil sa tak variácie na Voorheesa) a americko-britské Slaughter
po bok mnohých iných filmových vlkolakov, ktorí boli High (režírované trojicou ľudí, ehm) sa zviezlo na ich
v tom čase v móde (Howling, An american Werewolf vlne. Oproti nim viac páchne po béčkarskosti. Úplne
in London, The Beast Within). Nestál vtedy pri ňom nezaujímavé postavy, ale kto má rád osemdesiatky,
nikto menší, ako kráľ áčko-béčkarsko-céčkarských zvládne to.
krvákov Larry Cohen (bábätkovské It's Alive!, ambu- V roce 1982 natočil tehdy neznámý režisér Mark
lantná The Ambulance, temný Maniac Cop a samo- L. Lester snímek Class of 1984 o idealistickém učite-
zrejme v prvom rade scenárista Return of the Magni- li, který se pokouší přivést členy gangu na správnou
ficent Seven, to nesmiem zabudnúť). Ako sa o mne cestu, aby po smrti těhotné manželky prohlédl a při-
všeobecne vie, nemám rád horror + komédiu, ale tu vedl je na cestu bolestivé smrti. Bylo to takové ok
mi to celkom sedelo, určite i vďaka zábavnému psy- béčko, které neurazí. O osm let později se tentýž re-
chiatrovi („Mohol by som dostať lepšieho psychiat- žisér k látce vrací v kousku Class of 1999 (1990), ale
ra?“ – „Lepšieho si nezaslúžite.“). už český název Exterminátor dává tušit, že tentokrát
Škola je temné miesto, áno? Áno. Plné potenci- lehce přitvrdíme. Na střední škole budoucnosti totiž
álneho nebezpečenstva, áno? Áno. A  medzi jedno robotičtí učitelé krotí mladistvé zločince pomocí pla-
z najväčších patrí bez debaty šikana, áno? Určite. Či menometů a všemu velí ďábelský Stacy Keach s cool
už zo strany spolužiakov alebo učiteľov, v niektorých blond přelivem. Kromě něj se tohle béčko hemží dal-
prípadoch prichádzajú do úvahy dokonca obidve šími velkými jmény té doby jako je Pam Grier, Mal-
možnosti. Rozprávať by o tom mohol hrdina Slaugh- com McDovell nebo Joshua Miller. Sice jsou tu ten-
ter High (1986), ktorý to poriadne schytal a skončil tokrát za zlouny kantoři, ale ruku na srdce, málokterý
ťažko znetvorený na psychiatrii. Roky ubehli a bývalí pedagog současnosti by odmítl možnosti, které v té-
bezcharakterní spolužiaci, ktorí na tom mali nemalý hle alternativní realitě roku 1999 měli.

[ 13 ]
 „Mámo, táto, v  komoře je Rus, mámo, táto, já Tak tohle Japonci nezvládli. Zajímavé scény
jsem na něj flus.“ Tato básnička odstartuje v  díle v Eko eko azaraku (1995) lze napočítat na prstech
Dlaždice (1991) události, které končí dlaždicí pro- jedné ruky nešikovného řemeslníka. Příběh se točí
hozenou oknem školní budovy. Slyšeli snad studen- kolem japonské střední školy, do které právě nastou-
ti Základní školy Josifa Visarionoviče po tomto činu pila nová žákyně – Misa Kuroi. A  protože úspěšně
v  dotčené  místnosti pláč? Stali se snad neúmyslně seslala na perverzního učitele (vybrané žákyně musí
vrahy dítěte? Nerada bych prozrazovala cokoli dal- před školou denně projít jeho velmi speciálním ohle-
šího, neboť právě závěr této epizody Velmi uvěřitel- dáním) kletbu, jakmile se začnou dít ve škole divné
ných příběhů, je na celé jednohubce to nejlepší. Pro- věci, je první podezřelá. Nicméně ona tvrdí, že ško-
stě se na to podívejte! lu přišla zachránit před temnými silami satanistické-
Po tom, čo sa úbohý chlapec Andy (Alex Vincent) ho kultu, který si na školu dělá zálusk. Problém je,
dostal dva razy do krvavého konfliktu s  vražednou že ačkoli je údajně mocnou čarodějkou, nejlepší trik,
bábikou Chuckym, bol v Child's Play 3 (1991) posla- který předvede, je vyvolání průjmu. Až na jednu light
ný na vojenskú akadémiu. Hoci to ale drsná umelá lesbickou scénu a jedno pěknější úmrtí sledujete ve
hmota už dvakrát schytala do takej miery, že sa jej filmu hlavně zmateně pobíhající Asiaty, kteří se neu-
konečný stav dal vyhodnotiť ako trvalo neudržateľný, stále osočují z užívání černé magie, vražd a podob-
nájde si ho aj po tretí raz. A prekvapivo znova rozpú- ných malicherností. Jo a  je to podle mangy, kterou
ta peklo na zemi. Tentoraz ho na vlastnej koži pocítia jsem nečetla. Možná by to pomohlo, protože příběh
vojaci, čiže žiadna veľká škoda. Po skvelej jednotke ve filmu v podstatě absentuje, ale upřímně – raději si
a vydarenej dvojke prišla neskvelá a neveľmi vydare- pusťte Detention.
ná trojka. Na strane druhej, nemám v láske miešanie Hispánska horrorová kinematografia je veľmi sil-
horroru s komédiou, čiže v porovnaní s nasledujúcimi ná a moja obľúbená (El orfanato, Los ojos de Julia).
pokračovaniami je trojka ešte v pohode. S odstupom Ale nie vždy sa perfektne zadarí a  španielsky Tuno
rokov oceňujem, že zbytočne neexperimentuje a po- negro (2001) je toho žiarivým príkladom. Nie je to zlé,
núka vážnu, serióznu a  dospelú atmosféru. Jasné, ale nie je to ani výnimočné. Strašne veľa tomu každo-
v  porovnaní s  namakanými prvými dvoma dielmi to pádne bez debaty nakoniec dáva až práve atraktívne
už nešliape tak, ako má. Ale tak zas Chucky je Chuc- školské prostredie a  španielska atmoška. Starobylá
ky a prostredie vojenskej školy tiež má čosi do seba. univerzita, ktorej rozľahlými chodbami koluje prasta-
Andy bol, chudák, preobsadený a obľúbeného Alexa rá legenda o  Čiernom spevákovi, ktorý radšej štu-
nahradil Justin Whalin (Jimmy Olsen zo seriálového dentom robí ani nechcite vedieť čo. No proste horror.
Supermana s Deanom Caineom). Už dávno dospelý Okrem zaujímavej urban legend poteší šarmantná
Alex Vincent sa vrátil až do Curse of Chucky a Cult Silke v hlavnej úlohe, chvíľková hispánska hviezdič-
of Chucky. ka (ďalej napr. Cámara oscura, 2003). Tuno negro mi

[ 14 ]
 HOWARD – 29/2017

čiastočne pripomína mix mojich obľúbených horroro- ke škole asi fakt trochu jiný. Odporná zrůda z mrave-
vých kúskov, ako sú Candyman, Scream alebo Ana- niště vytažená totiž morduje kromě studentek, kte-
tomie, takže mu toho dosť odpúšťam a beriem ho na ré jsou ve škole zavřeny hned na několik dní, i jejich
milosť ako vcelku vydarenú a fajn záležitosť. přátele a učitele, kteří ve svých kabinetech přebývají
Že asijští studenti (nejen) v  horrorech nezažívají
jen krutý režim a  teror, jak by mohl sugerovat člá-
nek na jiném místě tohoto čísla, ale i spoustu sran-
dy, dokazuje thajský komediální horror Pop Weed
Sayong (2001). V  něm během školního výletu tříd-
ní krásku Gir posedne démonka Pop. Tato démon-
ka v  roce 1932 v  jisté malé vesnici zabila všechny
muže a přivolaný exorcista ji uvěznil v krabici na dně
řeky. Až v roce 2000 nešťastná náhoda tohoto ducha
osvobodila, zrovna v  době, kdy se v  řece koupala
Ker. Osvobozený duch rozjíždí peklo a okolí zaplavují
mrtvoly. Pop má totiž ráda játra a v jejich získávání je
nekompromisní. Když je k tomu nucena, vytáhne je
z vás třeba vaším análem. Notnou dávku ulítlého hu-
moru (zatloukání hřebíků pomocí kung fu, nezbytné
prdící vtípky, koktající postavy, homosexuální posta-
va apod.) poměrně slušně vyvažuje ztvárnění a sluš-
ně děsivá vizuální stránka démonky. Inu, se školními
kráskami nejeden student zažívá opravdový horror.
A co teprve, když jsou posedlé.
Ani v  Malajsii to studenti nemají lehké. Ve zdej-
ší kombinaci duchařiny a démonického gore slashe-
ru Histeria (2008) je skupina zlobivých školaček za
trest na několik dní zavřena do staré již nepoužíva-
né školní ubytovny, kde mají uklízet. A aby byl trest
opravdu tvrdý, krutý a nemilosrdný, jsou dívkám za-
baveny mobilní telefony. Během výkonu trestu však
holky v  zemi objeví podivnou věc a  brzy zjistí, že
se nestraší jen ony navzájem ale cosi je v ubytovně
s nimi. A zabíjí to všechny kolem. V Asii mají přístup

[ 15 ]
i v noci. To je prostě zápal, který vás může zabít. Film Výtvarná stránka je ovšem vynikající a  zcela funkč-
ze země, z níž horrory nesjíždíte každý týden může ní, navíc doplněná skvělým hlasem vypravěče. Celek
mile překvapit nejen kombinací humoru, hutné atmo- je pak úderná jednohubka, která v divákovi zanechá
sféry, působivých lekaček i krvavého řádění, ale i at- příjemné zimomriavky.
mosférickým hudebním doprovodem. Na záver kontrolná otázka. Čo sa stane, ak ste
Život na americké střední nemusí být vždy idyl- problémový tínedžer? Môžete sa dostať do špeciál-
ka, obzvlášť, jste-li trochu jiní, než ostatní. Otloukán- neho zariadenia ďaleko od civilizácie, kde ste len vy
ci v The Final (2010) se však rozhodli se za všech- a banda podobných grázlov. Týpkov, ktorí sú len ta-
no způsobené příkoří svým spolužákům pořádně kýto kúsok od toho, aby sa z nich stali grázli doživot-
pomstít a  to tak, že pro ně uspořádají kostýmovou ní, ktorí v ideálnom prípade skončia s policajnou gu-
párty! Tuhle párty však leckterý spolužák nerozdý- ľkou v hlave počas prepadu banky ešte pred svojou
chá. Film je poměrně příjemná jednohubka a osobně tridsiatkou a  zmiznú z  tohto sveta skôr, než stihnú
mě hodně potěšil odkaz na Ôdishon a  mou oblíbe- napáchať oveľa väčšie škody. Some Kind of Hate
nou „Kiri-kiri-kiri“ akupunkturu. První část filmu, kte- (2015) sa dlho tvári ako drsná, špinavá dráma o ši-
rá ukazuje každodenní realitu šikanovaných je hodně kane a zlých amerických tínedžeroch a vy sa možno
dobrá, „revenge“ část filmu trochu upadá, nicméně nervózne začnete pýtať, kde je sľubovaný horror. Ne-
hlavní postavy mají docela pěkné masky, takže proč bojte, príde. V podobe… ale nie, nebudem spoilero-
ne? vať. Ale dodám, že čosi podobné so „zraňovaním“
To Detention (2011) je spíše než horror poměrně (fakt sa o tom blbo píše, ak nechcem nič prezradiť)
ujetá komedie. Pokud máte volný večer, tímto filmem som už párkrát vo filmoch videl, vrátane istej scény
nic nezkazíte, a ještě se pobavíte. Tedy, alespoň urči- z prvej Child's Play. Snímka nie je nejako megahorro-
tá část z vás. Film sleduje souběh událostí na střední rovo strašidelná, namiesto atmosféry (ktorá je dosť
škole v Grizzly Lake, kde řádí sériový vrah, který se béčkarská) a hereckých výkonov (z ktorých zaujme…
inspiroval filmovým hitem POPEKELKA. Kromě vše- nikto?) sa sústredí skôr na nechutné krviprelievanie,
objímající (geniální?) demence však divák ocení origi- ktoré dosahuje miestami skutočne dosť solídnu in-
nální vizuální nápady. Ve filmu se neustále něco děje, tenzitu. Treba ale dodať, že sa jeho vysoký stupeň do
takže se fakt nestihnete nudit. Film na nás v příšerné takto ladeného príbehu s  takýmito postavami hodí.
rychlosti metá všemožné obrazy, informace a odka- A  dosť horrorové je meno režiséra. Volá sa Egypt.
zy a držet s ním tempo vyžaduje poměrně dost po- Adam Egypt Mortimer. Ešte dodám, že vedľajšiu rolu
zornosti. Nejste navnaděni? OK! Přijde i Ron Jeremy! hrá Spencer Breslin, najnesympatickejšie hollywood-
Takže? ske decko roku 2000 (Kid s Bruceom Willisom). No
Sice má jen sedm minut, ale i  tak jde s  přehle- proste fakt horror. Spencerovi kryje chrbát dvojme-
dem o nejlepší český horror ze školních lavic. Sorry, trový kolohnát Andrew Bryniarski, známy ako Lea-
Saxano. Třída smrti (2013) se svého času objevila thefrace alebo z viacerých snímok mimoriadne vyso-
coby segment antologie Pionýři hororu, ve které své kých kvalít (Street Fighter, Hudson Hawk, Cyborg 3,
souputníky převyšovala minimálně o  hlavu. Příběh Rollerball).
představuje povedenou, a hlavně strašidelnou urban Andrea Parezová
legendu, obcházející jednou zdánlivě obyčejnou čes- Ivak Kučera
kou školou. Ale rozhodně by nefungoval tak efektně, Roman Kroufek
kdyby nebyl zpracován odpovídajícím způsobem. Honza Vojtíšek

[ 16 ]
 HOWARD – 29/2017

Kterak
Goblin
Claudia Simonettiho ovládl
letošní Brutal Assault

Vidět Goblin Claudia Simonettiho v  našich kon- tal Stage, vystavěné ve dvoře, který ze všech stran
činách bylo dosud nemyslitelné. Absolutně nedoká- svírají vysoké zdi pevnosti a  jediné, co krom nich
žu odhadnout, jak by samostatný koncert ansámblu uvidíte, je nebe nad hlavou. Co se zpočátku zdálo
italského horrorového guru u  nás dopadl a  hlavně nevýhodou, změnilo se záhy ve výhru. Včas jsem si
jaký by o něj byl zájem. Ale naštěstí už dnes Brutal dorazil zabrat místo v  přední linii už během dohrá-
Assault zdaleka není jen metalovým festivalem a jeho vajících Abysmal Grief, kteří míchají svůj svébytný
program i rozpočet nabízí řadu zajímavých mimožán- doom black rock s  typicky italskou horrorovou me-
rových interpretů. Právě v době, kdy jsem si říkal, že lodikou. Navíc měli scénu plnou křížů, pohřebních
budu kvůli vysněnému zážitku muset vyrazit za hra- věnců a  dalších propriet, včetně zakrvácené sošky
nice všedních dnů, vyplavala na povrch informace panny Marie. Po jejich posledním songu navíc roze-
o  tom, že melodie ze slavných horrorových snímků zněla plnící se dvoranu poetická klavírní skladba Mé-
letos zazní v josefovské pevnosti. nage a trois ze soundtracku morbidní filmové klasiky
Lehce mne otrávilo, že Goblinu nebyl dopřán NEKRomantik a naladit se na nadcházející show tedy
prostor ani na jednom ze dvou velkých pódií. Italové nebyl problém.
se měli představit poslední festivalový den na Orien- Než se Claudio a spol. dostali ke slovu, začalo se

[ 17 ]
nad pevností šeřit a  první tóny Mother of Tears už
se naštěstí zasekly do poctivé tmy tmoucí. Já mám
obecně soundtrack z posledního dílu trilogie o třech
matkách La Terza Madre moc rád a  lepší start si
snad neumím představit. Skvělý zvuk jako by chtěl
metalovému festivalu ukázat, že sem kapela patří
a je až nezvykle tvrdý, vážný a temný. Vokál Daniho
z Cradle of Filth zazní jen v pozadí, jinak jej supluje
Claudio sólováním na jedny ze čtveřice keyboardů,
kterými je doslova obložený.
V  rozvernějším duchu pokračuje titulní pecka
z kultovních Dèmoni a je znát, že i sám Claudio, jež
mi svým šibalským kukučem připomíná Karla Vágne-
ra bez ofiny, je překvapen nadšeným přijetím publika,
které od samého začátku vyvolává jak jeho jméno,
tak jméno kapelní. Italští návštěvníci Brutal Assaul-
tu vypomohli vytvořit opravdu skvělou rodinnou at-
mosféru a už během starších kousků E Suono Rock
a Roller je jasné, že uslyšíme většinu hitů z čtyři roky
staré výběrovky The Murder Collection.
Zajímavostí budiž, že je mistr se svou kláveso-
vou zástavbou umístěn stranou a  v  čele stojí nová
basačka Cecilia Nappo, která jako by z horroru Da-
ria Argenta vypadla. Kurví kukuč, černé vlasy s ofin-
kou, prímovní dekolt. Rozhodně zvládala zabavit oko
a  hlavně taky hrála. Po boku jí s  kytarou tradičně
sekundoval Bruno Previtali a Titta Tani bušil do škop-
ků hodně důrazně, tedy přesně tak, jak to mám rád.
Kopákové orgie si užil spolu s fans v Zombi z Rome-
rova Dawn of the Dead. Na plátně se za kapelou mí- varhan i klavírní melodie. Po každém songu povstane
hají zombíci a fans tančí v neskutečných exotických les rukou s paroháči a strejda Claudio se usmívá jako
vyhrávkách. měsíček na hnoji. Točí si fans na mobil a mezi vály si
Non ho sonno z  o  něco novějšího stejnojmen- v rychlosti střihne na klávesy kratičký úryvek nesmr-
ného dílka má skvělý kytarový motiv, který táhne ce- telného hitu Ricchi e poveri Mamma Maria. To už nás
lou skladbu a nechá v ní vyniknout fatalistické hradby však připravuje na sborové „lálálálálálálá“ a klavírním

[ 18 ]
 HOWARD – 29/2017

úvodem může začít ikonická Suspiria. Za kapelou se vání časového plánu, ale je tu znovu výhoda malé
míhají krvavé záběry z filmu a běhá mi mráz po zá- a méně vytížené stage, na které během dne zahrají
dech. pouze tři kapely. Dostáváme tedy návdavkem sym-
Další taškařici si Claudio připravil s prapodivným patické dovádění muzikantů s motivem Mad Puppet
udělátkem, které mu dovoluje přes klávesy zkreslo- z téhož filmu, jehož soundtrack nedávno vyšel v lu-
vat jeho hlas, aby mluvil roboticky. Určitě si vybaví- xusní reedici.
te ono „paura, paura, paura“ v úvodu titulního son- Raději jsem od tohoto vystoupení dopředu nic
gu z Tenebre. Přesně takhle nás tedy principál bavil, moc neočekával, i když jsem doufal, že bude stát za
než odpálil tuhle skvělou věc, na níž navázala zniču- to. Goblin Claudia Simonettiho však nakonec do-
jící Phenomena s mocnými operními vokály a strhu- konce předčil veškeré moje představy a jen mi nasa-
jící atmosférou, která mi navozuje pocity absolutního dil do hlavy červíka, který hlodá v hlavě a našeptává
štěstí. – „a jak potom asi vypadá třeba takový speciální kon-
Pokračujeme ve velkém stylu a po nezaměnitelné cert věnovaný Suspirii v domovské Itálii s neomeze-
dětské ukolébavce, kterou opět odzpívá většina pu- ným časem k hraní?“ No to jsem si tedy pomohl!
blika, následuje Profondo rosso. Počet mrtvých na
plátně valem roste a konec přichází až příliš rychle. Demi Mortuus
Na Brutal Assaultu se příliš nepřidává kvůli dodržo- Foto: Tomáš Rozkovec

[ 19 ]
 Miroslav Pech
Rozhovor

Miroslav Pech do českého horroru vlítl jako pol- právě ve Videích, vysledoval jeden recenzent prvky
ský honič mezi hejno slepic. Po několika nežánro- exploatačního horroru. Koukal jsem na to jak puk,
vých knihách mu vyšel horrorový román v  Polsku samotného by mě to nenapadlo. Pak vyšly ještě dvě
a  posléze i  v  Česku. Přesně v  té době se Miroslav knihy, Cobainovi žáci a  Američané jedí kaktusy. Do
začal odkrývat a  odhalovat své horrorové já i  v  ča- toho jsem psal Otce u porodu a už v té době, začát-
sopisech a novinách. Na sklonku roku se s rozhovo- kem roku 2016, jsem si začal pohrávat s myšlenkou
ry s tímto českobudějovickým autorem roztrhl pytel, na napsání horrorové knihy. Měl jsem dobrý námět
i my z radostí přispějeme svou troškou. Ptal se Hon- a prakticky ihned po dopsání Otce u porodu jsem se
za Vojtíšek s našeptáváním Kristiny Haidingerové. vrhl na Mainstream.

Ty už máš nějaké knihy vydané u různých na- A  došlo to až k  tomu, že tvá první horrorová
kladatelství, tvé horrorové věci se však začaly ob- kniha vyšla rovnou v jiném jazyce než v českém.
jevovat teprve poměrně nedávno, různě v časopi- Konkrétně Mainstream vyšel v sousedním Polsku
sech. Teď už i knižně. Jak na tom vlastně s psaním a  teprve až poté česky. Jak k  tomu došlo a  jaké
horrorů jsi? Proč až pozdější nástup? z toho máš pocity?
S psaním horrorů jsem průběžně koketoval řadu V nakladatelství Stara Szkoła mi vyšli už Cobai-
let, ovšem má první regulérní knížka Napíšu Pavle, novi žáci. Když přišla řeč na další rukopisy, poslal
ve které se objevily dvě povídky, je spíš drama s prv- jsem Mirkovi (Miroslaw Smigielski, šéf polského na-
ky černého humoru. V  podobném duchu se nese kladatelství) Mainstream. Dost jsem té knize věřil
i druhá sbírka Ohromně vtipná videa. Zajímavé je, že a zajímalo mě, jak se k ní postaví nakladatel. Mirka
v povídce Simona a brambůrkový princ, která vyšla ten příběh nadchl, psal mi, že ho přečetl přes noc

[ 20 ]
 HOWARD – 29/2017

Už se tvá horrorová tvorba dostala do ever-

greenové fáze přirovnávání ke Stephenu Kingovi?
Byl jsi již k němu někým přirovnán? Myslíš, že máš
našlápnuto stát se českým Kingem? Alespoň na
čas, než se objeví někdo další…
V jedné recenzi se píše, že se mi „povedlo vytvo-
řit hutnou atmosféru nejistoty a  nedůvěry téměř by
se dalo říci kingovských rozměrů“. To je ke Kingovi
asi všechno. Mainstream je, hlavně v Polsku, ale ob-
jevuje se to už i u nás, přirovnáván především k dí-
a pořád na něj myslí. Začátkem letošního roku mi na- lům Jacka Ketchuma. Někdo napsal, že jsem jeho
bídl, že knihu vydá. Přišlo mi zajímavé vydat knihu nástupce, jiný zas, že Mainstream je horror, za který
napřed cizojazyčně. A tak jsme do toho šli. by se nestyděl ani Jack Ketchum. Podobná srovná-
vání můžou autorům jak pomoct, tak uškodit. Teď si
České vydání Mainstreamu je oproti tomu pol- třeba někdo přečte knížku od Kinga nebo Ketchuma,
skému doplněno o několik tvých povídek. Hlavní- zarazí se a řekne: hele, dyť tohle vůbec není tak dob-
mi hrdiny jak titulního románu tak většiny povídek rý jako Mainstream.
jsou celkově vykořeněné, někdy až asociální po-
stavy. Co tě na nich tak láká? Jak již bylo zmíněno, máš venku hned několik
Cítím s nimi určitou spřízněnost. Asi bych nedo- nehorrorových knih. Dalo by se říci, nebo mohl bys
kázal psát o  nějakých super agentech, drogových na základě současných zkušeností říci, že to po-
baronech, profesionálních vojácích atd. Píšu o  li- může při publikování horrorových věcí? Jakože již
dech, kteří jsou mi nějakým způsobem blízcí a se kte- známější jméno, prověřený styl psaní, pootevřené
rými se dokážu ztotožnit. dveře atd…
To opravdu nevím. Je pravda, že o  Mainstream
Naši redakční kolegyni Kristinu by moc zají- měla u  nás zájem dvě nakladatelství, jedno horro-
malo, kde ses tak naučil proniknout do jejich po- rové, druhé je taková všehochuť. A vlastně ani Sta-
vahy a  autenticky se vyjadřovat o  ženských pro- ra Szkoła není žánrové nakladatelství, kromě Main-
blémech? Jak je možné, že prostě a  jednoduše streamu u  nich zatím vyšel pouze Karikův Strach.
dokážeš o ženských psát tak žensky? Do hloubky Z  těch našich jsem se nakonec rozhodl pro spolu-
jdoucí rešerše, osobní hloubkový průzkum, život- práci s  Carcosou, líbila se mi představa, že Main-
ní zkušenosti nebo prostě schopnost převtělit se stream vyjde v horrorovém nakladatelství, které má
do ženy? i přes krátkou dobu trvání slušně našlápnuto. Main-
Asi proto, že jsem měl bejt holka. Fakt. Doktor to stream čtou jak lidé, kteří se o horror nezajímají, ale
mámě řekl, tak pořídila všechno v růžovým a já měl vzhledem k  mým předchozím knihám jsou zvědaví,
pinďoura. Asi na tom ultrazvuku nebyl vidět, nebo co že jsem to vlastně napsal, tak horroroví fanoušci,
co… Když píšu o  ženě, přemýšlím jako žena, není kteří se chtějí seznámit s novým autorem.
to zas tak těžké. Když píšu o dítěti, jsem dítě. Spiso-
vatel je něco jako herec. Měl by své postavy do jisté
míry znát a být schopný myslet jako ony.

Mainstream v  Polsku nasbíral převážně kon-

troverzní reakce, nic moc středového, spíše pó-
lové komentáře ano/ne. Liší se reakce u nás nebo
na tom jsou podobně? Jakou nejpodivnější či nej-
zvláštnější reakci jsi na Mainstream dostal?
Čtenářské reakce tam byly všelijaké, někteří oči-
vidně netušili, jak se mají ke knize postavit. Samot-
né téma Mainstreamu je dost temné, styl psaní stro-
hý až minimalistický, ne každému tyhle věci sednou.
Recenze však byly kladné, navíc vycházely přede-
vším na webech, které nejsou zaměřené na horror.
Zaregistroval jsem jednu jedinou, ta vyšla na Okiem
na Horror. Reakce v  Čechách jsou zatím pozitivní.
A jaké jsou nejzvláštnější, nejpodivnější… V podsta-
tě všechny ty polské, které jsem musel prohnat přes
Google překladač. Výsledky stojí za to. Něco takové-
ho by nevymyslel ani Tristan Tzara.

[ 21 ]
 Lze, kromě jména autora, najít nějakou spojni- tím jsme domluveni na dvou číslech ročně. Letos to
ci mezi tvou nehorrorovou a horrorovou tvorbou? splníme. Co bude příští rok je zatím ve hvězdách.
Na to se zkus za třicet let zeptat nějakého literár-
ního historika. Ale pravděpodobně jen zvedne obočí Tématem čísla, pro který děláme tento rozho-
a zeptá se: „Pech? Kdo to kurva je?“ vor jsou školní horrory. Máš nějaký strašidelný/
traumatický/horrorový zážitek ze školy? Co tě na
Pocházíš z Českých Budějovic. Z různých da- škole nejvíce děsilo?
tabází a sociálních sítí se dá vypozorovat, že tam Už samotná její existence. Často jsem simuloval
je dost lidí, které horror baví a zajímá. S akcemi to nemoc, abych do ní nemusel jít a  občas, většinou
ale nevypadá moc růžově. Buď nejsou nebo jejich před písemkou z matiky, mi bylo fakt blbě. Byl jsem
návštěvnost není moc výrazná (což je ale v rámci hrozně dutej a vlastně pořád jsem… Někdy jsem si
horroru asi obecný jev). Nebo se v jihočeské met- učitele představoval jako nějaké příšery v  lidských
ropoli děje v rámci žánru něco, o čem by stálo za maskách. Teď je to podobné, jen místo do školy cho-
to vědět? Kam by horrororisti při návštěvě Budě- dím do práce.
jovic měli/mohli zavítat?
Nevím jestli je v  Budějovicích o  horror větší zá- Máš v  horrorech raději happy endy nebo evil
jem. Nikam moc nechodím, stačí, že lezu každej den endy?
do práce… A kam by se dalo zajít? Napadá mě bar V  horroru jsou pro mě nejlepší happy endy evil
Nosferatu, ten je vyloženě zaměřený na horrorové endy.
příznivce. Potom třeba Branišovský les, Volfovka,
Palačák… Á, třináctka. Tu chceš. Tak něco zapeklitého.
Napiš třináct slov, která by měl obsahovat každý
Určitě si pár slov zaslouží letošní první číslo podle tebe dobrý horror.
literární přílohy jménem Trash kulturního časopi- Znepokojení, nepříčetnost, podivno, syrovost,
su Milk & Honey. Jak hluboko tvé prsty v odpadu temnotu, zuřivost, nejednoznačnost, depresi, labil-
vězí? Jaký další bordel lze očekávat? nost, strach, úzkost, vykořeněnost, kontroverzi.
Je to poměrně mladá záležitost, první číslo vy-
šlo letos na jaře. Přišel jsem ze základním konceptem Děkujeme za rozhovor. Na co dalšího horroro-
a  oslovil s  ním šéfredaktora Milk & Honey Zdeňka vého se od tebe můžeme těšit?
Brdka. Už dřív jsme spolu mluvili o možném vydává- Jsem pověrčivý magor a  nerad bych něco za-
ní literárních příloh, byl tedy mému návrhu nakloněn. křikl. Proto jsem si před chvílí v koupelně sešil ústa.
Trash je zaměřen na žánrovou literaturu: horror, wei- A až dopíšu tenhle poslední řádek, nastartuju cirku-
rd, bizarro a tak by to, alespoň pod mým dohledem, lárku a pro jistotu si uřežu prsty. Tak ahoj.
mělo zůstat. Existence Trashe závisí na grantech, za-

[ 22 ]
 HOWARD – 29/2017

Mainstream

RECENZE
Miroslav Pech
I když často říkám, že to ohledně tuzemského li-
terárního horroru není zase tak černé, jak mnozí tvrdí,
je situace, kdy zajímavý žánrový román tuzemského
autora vyjde nejprve v sousedním Polsku a až poté
(a na základě pozitivních ohlasů) na domácí půdě, mi-
nimálně zarážející. Ale neberte to, prosím, jako pod-
nět k neustále se opakující a nic neřešící diskuzi, na
téma horroru coby otloukánka fantastického žánru,
vydavatelských pochybností, čtenářského nezájmu
a kdo ví, čeho všeho ještě. Fakt je ten, že debutový
(v rámci horroru) román Miroslava Pecha si nakonec
cestu k českému čtenáři našel a nakladatelství Car-
cosa projevilo nejen odvahu, ale hlavně ukázalo, že
to prostě jde. Už třeba proto, že tahle kniha má svoje
kvality a na to by mnozí neměli zapomínat.

Vydavatel: Carcosa, 2018

Počet stran: 256

Miroslav Pech se na jednu stranu vyloupl jakoby

odnikud a dle mého názoru (i dle dosavadních ohlasů
a recenzí) rozčeřil stojaté literární vody plné strachu
a krve. Ale ono to tak vlastně není, neboť autor se na
literárním poli pohybuje už pár let. Jenže i  když se
vyjadřuje ve smyslu, že je horror jeho krevní skupi-
na, tak dosavadní tvůrčí počiny jdou mimo žánr. Ale
z pohledu fanouška horroru se dá s potřebným nad-
hledem říct, že vše zlé je k něčemu dobré. Nebo ji-
nak – Miroslav Pech se jednoduše vypsal jinde. A je
to znát. V jeho knize se nedočkáte nějakých řekně- webovky, kde jsou fotky z porno castingů. Koho na
me začátečnických prohřešků, ale vše včetně formy, nich objeví, vám asi nemusím napovídat. Popravdě,
zápletky, dialogů, myšlenkových pochodů hlavních jak byste se v takové situaci zachovali vy? Ještě vče-
postav, dávkování napětí atd. šlape na výbornou. ra jste doma měli ženu, již jste bezmezně zbožňo-
Mainstream je jednoduše čtivý, pohlcující a  pekel- vali a  dnes máte doma couru, jejíž ohanbí viděl na
ně gradující. Alespoň co se samotného románu týče, síti celý svět. Alespoň si to tak nějak myslíte. Navíc
neboť v  knize je jako bonus přidáno šest povídek, nejste žádný jelimánek a nějaké to péčko už jste pře-
zjevně aby čtenář neměl pocit, že za své peníze do- ci viděli a  dobře víte, jak to tam chodí, co se tam
stal málo muziky. Ale ke všemu se dostaneme, ne- děje a v jakých situacích se tam ženy ocitají. Dívejte
bojte. se pak na svou ženu skrz tuhle optiku. Ulehejte s ní
Hlavní postavy Mainstreamu jsou dvě. Ona a on. na společné lože. Říkejte jí sladká slova, milujte se
Muž a  žena. Současný mladý pár – Matěj a  Klára. s ní… Asi se není vůbec co divit, že první část knihy
Mají se rádi a mají spolu dvouměsíční dítě. Nebo spíš vyprávěná z pozice Matěje se jmenuje Ponížený muž.
měli. Neboť děj vlastně začíná ve chvíli, kdy Matě- Jo, my chlapi máme své ega, mnozí z  nás si před-
jovi někdo pošle odkaz na velmi choulostivé strán- stavují, že právě oni jsou těmi hvězdami smilných fil-
ky. Dobře, nebudu se držet při zemi – jednoduše na mů a  klátí jednu rošťandu za druhou. A  pak najed-

[ 23 ]
nou prásk! Stačí málo a z kolikráte nadutého ega se lita je poněkud kolísavá a všechny stojí oproti romá-
stane uzlíček nervů a  hanby. Něco takového náhle nu v  pomyslné druhé linii. Úvodní Věc ukrytá mezi
musí Matěj někde uvnitř řešit, musí se s tím poprat stříbrnými vlákny je taky takové psychologicky cho-
– každý den, každou hodinu, každou minutu svého robné drama, ale pokud ho čtete po předchozím tex-
života, který se mu bez varování zhroutí jako dome- tu, funguje minimálně. Mašina! je naopak přímočará
ček z karet. A Miroslav Pech umí tento ukrutný vnitřní uchylárna s tušeným a ne moc vypointovaným kon-
boj prodat velmi dobře. Rázem jste na Matějově stra- cem. Následující Verunku budou pravidelní čtená-
ně a držíte mu palce, aby mu z toho všeho nehráblo ři Howardu jistě znát, takže jen dodám, že převyšu-
ještě víc. Už tak je to chlap, co je uzavřený do sebe je předchozí dvě povídky. Demolice má slušný new
a teď ještě tohle. Bojíte se o něj. Jenže věci nikdy ne- weird nádech, koneckonců se v ní vzbouří umírající
jsou jen černé nebo jen bílé. A zdání kolikrát klame. dům. Takové povídky mám rád, ale asi by to chtělo
Již známe Matějovu partnerku Kláru, jenže jen z jeho trochu víc zatlačit na pilu. Jak tu pointovou, tak tu
pohledu. I jí je ale potřeba hrábnout do duše a vidět fantaskní. Podobně je na tom i Pedro Álvarez. Ce-
jaká je doopravdy a co si musela projít. O tom je dru- lebrita. s  neotřepaným námětem a  nevyužitým po-
há část knihy nazvaná Dívka s číslem 147. Dál bych, tenciálem. Mimochodem, když už jsem nakousl to
co se týče děje, už raději neměl ani naznačovat. Ale přirovnávání k různým zahraničním autorům, tak po-
počítejte s  tím, že do všech karet dopředu nevidíte slední zmíněná by za určitých okolností mohla být
a to co se předtím zdálo jako jednoznačná záležitost v portfoliu Chucka Palahniuka, zatímco ta předchozí
se nakonec zvrhne v pořádnou řež. A krvavou. Vždyť například Philipa Fracassiho, obé se špetkou bizarra
se přeci bavíme o horroru, děcka. po česku. Závěrečná Více životů je takovou třeš-
Mainstream je psán v  krátkých větách a  tako- ničkou na tomto stylově i kvalitativně nevyváženém
vým poněkud odosobnělým stylem. Může chvíli tr- choromyslném povídkovém dortu.
vat, než si na to zvyknete, ale příběh má od začátku Jsem poněkud na vážkách, co si myslet o zařa-
sílu vtáhnout do děje, pohltit vás. Zprvu má mnohem zení povídek na konec knihy. Nemám nic proti výše
blíže k psychologickému dramatu, než k horroru. Po- zmíněnému zdůvodnění vydavatele, a racionálně jej
hrává si s  vámi, budí emoce. Spousty podstatných chápu. Po vzoru mnoha postav z knihy, i my čtenáři
věcí se dozvídáme průběžně a po celou dobu si mů- tím dostáváme poněkud rozdvojenou osobnost – Mi-
žeme vytvářet názor na obě hlavní postavy. Na je- roslava Pecha autora románu a Miroslava Pecha po-
jich charaktery i minulost, která je formovala. V rám- vídkáře. A musím říct, že ten první je mnohem výraz-
ci toho autor navozuje i  pořádně tíživou atmosféru nějším autorem. Minimálně v rámci toho, co je v celé
a postupně buduje napětí. Od začátku víme, že se na knize čtenářům naservírováno. Ono je to vlastně po-
konci stane něco hrůzného, že vnitřní běsi vystoupí dobně i  s  obálkou. Je velmi povedená, fascinující
na povrch, aby vyvolaly finální peklo. A  musím po- a přitahuje pozornost, jen mi nějak nekoresponduje
dotknout, že ani v  tomto ohledu Miroslav Pech ne- s tím, co se skrývá pod ní. Každopádně nic ze zmí-
zklamal. V  anotacích ke knize i  v  mnoha recenzích něného nemyslím ve zlém, jen se vše snažím vidět
jste se mohli dočíst, že se autor odkazuje na Jacka v souvislostech. Jisté ale je, že Miroslav Pech z po-
Ketchuma a  moderní tvář literárního horroru. Jenže řádným rachotem rozkopl pekelnou bránu českého
všechno souvisí se vším a osobně cítím, nemyslím ve literárního horroru a díky tomu je možné, že se jeho
stylu psaní, ale v tom, jak příběhem postupně prostu- román dostane i  mimo rámec standartních čtená-
puje ryzí šílenství pohlcující hlavní postavy, paralelu řů žánru. Což je jedině dobře a osobně mu fandím.
s Kingovým Osvícením. Vím, ty kingoidní přirovnání A taky jsem hodně zvědav na jeho další počiny, pro-
už mnohým lezou krkem, a souhlasím, že je spousty tože Mainstreamem se dostal nejen do povědomí,
jiných žánrových autorů, ale tady si za tím fakt stojím. ale také pod drobnohled.
Druhá část předkládající příběh Kláry je trošku jiná,
ale ani já coby čtenář, ani autor, nejsme ženy a jed- Roman Bílek
noduše nepronikneme do všech zákoutí duše něž-
nějšího pohlaví. (I když v tomto případě je ten termín
dost zavádějící). O  to více ale kulminuje děj, hroutí
se vztah a psychika dostává jeden direkt za druhým.
Vše se děje ve striktně komorní atmosféře a ve druhé
části je to ještě podpořeno tím, že se příběh přesune
na zcela odloučené místo. Přes všechen hyenizmus
a zvěrstva v závěru knihy si myslím, že se jedná pře-
devším o  psychologicky laděný kousek, pyšnící se,
s ohledem na tuzemskou fantastiku, nadprůměrnou
atmosférou.
Jak již bylo zmíněno, po Mainstreamu čtenář
dostane návdavkem ještě šest povídek, jejichž kva-

[ 24 ]
 HOWARD – 29/2017

RECENZE
The Fa-
culty
Mezi fanoušky se říká, a  já s  tím souhlasím, že hým nožem.
devadesátá léta horroru příliš nepřála. Jedno z  ne- The Faculty totiž vzdává hold (čti vykrádá)
dávných čísel Howarda sice tvrdí opak, ale asi se uchvatitelským snímkům, které se, slovy jedné z po-
shodneme, že v poslední dekádě minulého století se stav: vykrádají navzájem. The Faculty toto téma rou-
se strachem poměrně šetřilo. Naopak se hojně řádilo buje na obyčejné americké městečko a  jeho střed-
s popkulturními odkazy, nadsázkou a krví teenagerů. ní školu. Tu navštěvují stejně tak obyčejní studenti,
Dokonalým příkladem takového snímku je The Fa- mezi kterými už od počátku rozlišujeme klasické ar-
culty. chetypy jako je sporťák, nerdík, kráska, vyloučená le-
sba atd. Naštěstí pro diváka se tahle typická styli-
Režie: Robert Rodriguez zace osobností hlavních hrdinů brzo rozpadá a  nás
Scénář: Kevin Williamson čeká nejedno překvapení.
Délka: 100 min Když už jsme u těch hrdinů, musíme upozornit na
Původ: USA jejich obsazení. V  hlavních rolích se prohánějí poz-
Rok: 1998 dější áčkové hvězdy jako Eliah Wood, Josh Hartnett
Hrají: Clea DuVall, Josh Hartnett, Elijah Wood, Sal- či Clea DuVall. Jejich učitele pak ztvárňují neméně
ma Hayek, Famke Janssen, Piper Laurie slavná jména. Maniakálního tělocvikáře si střihnul Ja-
son Patrick, jeho kolegyně z  učitelského sboru pak
Ta byla v  roce 1998 malým zjevením. Ne snad, například Famke Janssen a Salma Hayek. Všichni si
že by se do té doby nezabíjeli studenti středních škol natáčení evidentně užívají a své postavy vychutnávají
nějakou zábavnou cestou. Vždyť se nacházíme v do- až do dna. A kdože to dostal tolik slavných jmen před
bách, kdy kinům vládl Vřískot. Ale The Faculty ho jednu kameru? Nikdo menší než Robert Rodriguez.
svou kvalitou v mých očích válcuje a dokazuje, že na V době The Faculty měl za sebou Desperado a From
pořádný popíkový horror pro (a o) náctiletých nemu- Dusk Till Dawn a před sebou podivnou budoucnost
síme nutně sledovat maskovaného zabijáka s dlou- plnou přeplácaných filmů pro děti. Naštěstí mu tady

[ 25 ]
napsal scénář Kevin Williamson, který byl na vrcholu vák fandí těm správným a zároveň si užívá chování
sil a v The Faculty to jen potvrdil. záporáků, jejichž počty rychle rostou.
Kvality The Faculty lze sledovat v  mnoha rovi- Jediné, co chybí je ta hrůza, ten strach, který jste
nách. Příběh sice sleduje klasické téma, ale poměrně prožívali například při sledování nedostižných Invasi-
neklasicky likviduje postavy, u  kterých byste to ne- on of Body Snatchers (1979). Ale na to se v devade-
čekali. A  vůbec si s  citacemi legendárních horrorů sátkách holt nehrálo. I tak jsme dostali kvalitní a zá-
moc pěkně hraje. To například když testování origi- bavný příspěvek žánru.
nálů a  jejich kopií probíhá šňupáním opiátů. Tempo
je hned od začátku, kdy jsou v povedených titulcích Roman Kroufek
představeni hlavní hrdinové, poměrně rychlé a už se
prakticky nezastaví. Atmosféra je hodně příjemná, di-

[ 26 ]
 HOWARD – 29/2017

Studna
Ondřej Kocáb
Místa jako tohle měl moc rád. nul jako med a chlapci najednou došlo, že ten člověk
Sotva překonal rozpadající se cihlovou zeď, ocit- se nehýbe.
nul se v  zahradě jako z  jiného světa. Čnící stromy, Opatrně vykročil vpřed, aby si postavu prohlédl.
vysoké traviny a miliony popínavek zaplňovaly mimo Ne, to nebyl člověk – jen socha mladého muže. Nohy
zarůstající cestičku veškerý volný prostor. Ben se ješ- sochy se zanořovaly do bahnitého podloží a tělo bylo
tě jednou ohlédl za sebe a za rozbitou cihlovou zdí pevně obemknuto břečťanem. Ruce s  křečovitě ro-
na něj mžoural kousek sídliště. Přistěhovali se sem zevřenými prsty měl přitisknuté k  obličeji a  celkový
s rodiči teprve před pár měsíci a on, jelikož byl vždy záměr sochaře vyzníval, jak kdyby kamenná posta-
trochu jiný než ostatní děti, měl velké problémy se va mířila směrem, ze kterého Ben přicházel. Socha
s někým seznámit. zde musela být opravdu dlouho, eroze už z ní stačila
Takže dělal to, co mu šlo nejlépe, když byl venku smýt většinu hlubších detailů.
sám. Toulal se. Pak zahlédl další sochu. A další a další…
S  nadšeným výrazem se otočil zpět k  objevené Užasle kolem nich procházel. Některé vypadaly
džungli. Dlouhé týdny si představoval, jak to tady asi novější, jiné starší. Byli zde muži i  ženy, různý věk.
vypadá, na tom zarostlém plácku mezi dvěma rodin- Celkově jich napočítal něco kolem dvaceti, ale v ze-
nými domy. Byla to oblast obehnaná opravdu vyso- leném šeru jich mohlo klidně být více. Všechny se
kou cihlovou zdí, odrbanou a  oranžovou, takovou klátivě propadaly do půdy, některé skoro ležely, jak
tou, kde se mísí vajgly, plechovky a sprosté čmára- je rostlinstvo hladově stahovalo dolů. Ben nechápal,
nice. A  teď, když v  jednom přiléhajícím keři odhalil kde se to tu vzalo, ale bylo to úžasné.
prasklinu ve zdi dost velkou, aby se jí dokázal pro- Těžko říct, kolik uměleckých výtvorů minul, než
táhnout i dospělák, tady stál. Vlastně ho teprve teď studnu spatřil.
napadlo, že ta zeď vlastně nemá žádný jiný vchod – Byla to velká stará studna se stříškou hustě po-
zvláštní, že si toho nikdy nepovšiml dříve. rostlou mechem. Rumpál s  navíjecím lanem už byl
Vykročil po nezřetelné cestičce vpřed. Zjistil, že fuč a těch několik pozůstatků okovu tlelo někde po-
půda je poměrně podmáčená a  tenisky mu po pár blíž. Ústí studny z  černých kamenů působilo spíše
neopatrných šlápnutích provlhly. Napadlo ho, jestli slizce než vlhce, jako kdyby sahala do hluboké jes-
tady není jedna velká bažina a jestli by se v ní nemohl kyně. Co více, v  šeru pod neprostupnou korunou
utopit. Ale v mysli malých chlapců podobné myšlen- stromů se zdálo, že ze studny něco slabě nazelenale
ky často ustoupí vidině dobrodružství. Ulomil z blíz- světélkuje.
kého keře větev a  rozhodl se ji použít k  průzkumu Půda zde byla velmi vlhká, takže k  ní bez roz-
terénu. myslu přeskákal po zvláštně tvarovaných kamenech;
Jak postupoval zelení vpřed, něco se mu nezdá- za okamžik byl u ní. Světélkování neustávalo, slabá
lo. Když naslouchal svým čvachtavým krokům, po- záře se nad studnou tetelila jako toxický oblak jedu.
chopil, že ho obestírá naprosté ticho. Žádné šumě- Bena nenapadlo, co by ho mohlo způsobovat, nikdy
ní vegetace, ani lísteček se nepohnul. Neslyšel zpěv se s ničím takovým nesetkal. Trochu se bál, ale zvě-
ptáků či žabí kvákání. Dokonce i  zvuky z  okolního davost zvítězila.
sídliště jako kdyby někdo stisknutím tlačítka vypnul. Shlédl do studny a pak to uviděl.
Bylo tu mrtvo. Chtěl zaječet, ale nešlo to. Utíkal zpět po kame-
Bena na okamžik napadlo, že veškeré zdejší rost- nech (rozbitá torza!), do houští mezi sochami (probo-
linstvo je jeden nenávistný organismus, který ho tiše ha!) a každý krok byl těžší a těžší…
pozoruje a chystá se ho pohltit. Přeběhl mu mráz po A studna čekala na dalšího zvědavce.
zádech. Už mu nepřipadalo jako tak dobrý nápad
sem lozit. Možná by se měl pomalu otočit a-
A pak v zeleni před sebou spatřil toho člověka.
Ben ustrnul. Hlavou se mu prohnala tisícovka
myšlenek související s tím, že bez dovolení vnikl na
cizí pozemek a ani o tom nikomu neřekl. Čas se táh-

[ 27 ]
[ 28 ]
 HOWARD – 29/2017

Fabio Frizzi

PROFIL
Skladatel, který zkomponoval hudbu k  mnoha
vašim oblíbeným italským filmům, ať už šlo o nejzá-
sadnější horrory Lucia Fulciho nebo peripetie účetní-
ho Fantozziho.

Italský hudebník a skladatel Fabio Frizzi se na-

rodil 2. července 1951 v Bologni. Frizzi tvrdí, že mu
vášeň pro hudbu byla vrozena. Byl s hudbou, včetně
té filmové, spojený již od mládí. Jeho otec pracoval
v italském filmovém průmyslu a mladý Fabio vyrůs-
tal obklopen hudbou Carla Rustichelluho, Nino Rota,
Armanda Trovaioliho a  Ennio Morriconeho. Rozkvět
této hudby nastával právě v  době, kdy začal Frizzi
pracovat. Miluje rock, klasickou hudbu, syntezátory,
melodii a dobré muzikanty. Vystudoval Sapienza Uni-
versity v Říme.
Prvním filmem, k němuž skládal hudbu, byl wes-
tern Ed ora… raccomanda (1968). V té době sklá-
dal převážně pro westerny, dramata, kriminálky a ko-
medie. V roce 1975 přispěl svou hudbou ke komedii
o  zmateném a  lehce přitroublém účetním jménem
Fantozzi, k  němuž se vrátil o  rok později a  pak až
v posledním díle série Fantozzi 2000 – la clonazio-
ne (1999).
V roce 1977 však zkřížil cestu horroru a to v tan- způsob, jak nejlépe a  správně hudebně interpreto-
demu s osobností nejen v Itálii nejpovolanější. To když vat italské pojetí horroru. Klíčem k úspěchu podle něj
se seznámil s  režisérem Lucio Fulcim a  složil hud- je, aby se hudba stala protagonistou příběhu, jedním
bu k jeho filmu Sette note in nero. Ze spojení těch- z jeho herců. Toho se mu podařilo dosáhnout zejmé-
to dvou osobností vznikla spolupráce dlouhodobá. na právě při spolupráci s Fulcim, ale i u jiných reži-
Frizzi si práci s Fulcim i Fulciho samotného pochva- sérů.
loval. Navzdory všem řečem o režisérově kompliko- Frizzi však neskládal jen horrory pro Fulciho.
vané povaze považuje Fulciho za muže s hlubokými V  roce 1977 přispěl několika tóny do koprodukč-
city. Snad proto, že byl Frizzi tehdy nejmladší z ce- ně zvláštního filmu, patrně jednoho z  prvních ame-
lého štábu a pociťoval práci s režisérem jako velkou rických uchopení japonské kaiju legendy Godzilla.
čest, spolupráce jim vydržela dlouhé roky a  jejich Spolupracoval také se Segio Martinem (který je v ti-
vztah se postupně změnil v přátelství. tulcích uveden jako Christian Plummer) na jeho giallu
S  Luciem Fulcim tak Fabio Frizzi spolupracoval Assassinio al cimitero etrusco (1982) o  manželce
na mnoha režisérových zásadních horrorových fil- jistého vědce, kterou začnou sužovat noční můry
mech. Patří mezi ně Fulciho hit s všeříkajícím názvem plné červů o  starověkých bozích. Když jejího man-
Zombi 2 (1979). Klasika devadesátkových ohraných žela zabijí, rozhodne se sama vraždu objasnit. Frizzi
videokazet Paura nella cittè dei morti viventi (1980) zde přichází s prověřenými tóny, typickými pro jeho
o démonickém knězi, který svou sebevraždou uvrh- horrorovou tvorbu. Film sám je ukazatelem kvalitativ-
ne klatbu na celé město. Mistrův majstrštyk a jeden ního ústupu italských giall, nastupujícího právě po-
z nejlepších horrorů, které kdy byly natočeny …E tu čátkem osmdesátých let 20. století. Ale zatímco gi-
vivrai nel terrore! L'aldilà (1981) o hotelu, postave- alla pomalu ustupovala zpět do žlutých stínů, z nichž
ném jako brána do pekla. Tak trochu kvalitativní vý- se v  sedmdesátých letech rozzářila, animal horro-
jimkou je Manhattan Baby (1982) o egyptském pro- ry nabíraly na síle. Obzvláště ty o  žralocích. Frizzi-
kletí řádícím na Manhattanu. Zvláštností tohoto filmu ho další práce totiž byla na žraločím horroru Shark
je, že se vám hudba bude zdát hrozně povědomá. rosso nell'oceano (1984). O bezmála dvacet let poz-
Frizzi hudebně doprovázel i tak trochu autobiografic- ději hudební složku poskytl krátkometrážní parafrázi
ký Fulciho horror Un Gatto nel cervello (1990). horrorové klasiky Saint Frankenstein (2015). Zatím
Podle Frizziho zpočátku nebylo snadné odhalit posledním Frizziho žánrovým příspěvkem je spolu-

[ 29 ]
 sebe, aniž by však můj styl byl příliš „zřejmý“. Rozsu-
dek nad touto komplikovanou alchymií však nestojí
na mně, ale na všech ostatních.“
Při nahrávání svých skladem Fabio Frizzi dlouho-
době spolupracuje s kytaristou Riccardem Rocchim,
kterého lze, v rozsahu od klasiky po rock, slyšet prá-
vě na soundtracku pro zatím poslední díl Puppet
Mastera. Rocchi je Frizziho dlouholetým blízkým pří-
telem a doprovází jej také na skladatelových živých
koncertech. Na nich Frizzi vystupuje se svou filmo-
vou hudbou. Např. v USA absolvoval turné nazvané
The Beyond Composer's  Cut s  hudbou z  Fulciho
filmu …E tu vivrai nel terrore! L'aldilà. Nápad vy-
cházel z myšlenky rozšířit původní scénář filmu tak,
aby byl zábavný a přijatelný jako forma filmové kon-
certní verze, což Frizzi považoval za formu prezen-
tace, která by měla mít velký emocionální dopad.
V  současnosti Fabio Frizzi živě vystupuje s  projek-
tem nazvaným Frizzi 2 Fulci.
Fabio Frizzi složil hudbu pro mnohem více ne-
práce s Richardem Bandem na hudbě pro aktuální díl horrorových filmů než horrorových, má na svém kon-
série Puppet Master: The Littlest Reich (2018). Ve tě komedie, akční filmy, dramata i  westerny (např.
svých hudebních partech do filmu vychází jak z kla- Quentin Tarantino použil jeho skladbu The Psychic
sického, tzv. kolotočářského motivu Richarda Ban- ve filmu Kill Bill). Jeho hudební filmografie čítá bez-
da, tak přichází i  s  vlastními, melodičtějšími motivy mála 90 krátko, středo i celovečerních filmů a seriálů.
vycházejícími z  valčíkového rytmu. První písní, kte- Přesto je proslavený hlavně jako horrorový skladatel.
rou pro film napsal, je téma loutky jménem Blade. Tu On sám je na to hrdý, dodává mu to radost z toho, že
ostatně Frizzi označuje za svou nejoblíbenější. Složil mnozí fanoušci a znalci objevují a odhalují věci, které
také hudební motiv doprovázející záběry na Toulono- kdysi napsal.
vo panství. Jeho horrorová tvorba je jasně rozpoznatelná.
K  případné návaznosti a  autorskému rukopisu Projevuje se mrazivou naléhavostí, pronikavou pod-
mezi svými italskými pracemi a  americkou tvorbou manivostí a všudypřítomným oparem bezvýchodnos-
Frizzi prohlašuje, že „když stojíte před novým pro- ti v pozadí. Snoubí v sobě repetitivní autorské prvky
jektem žánru, pro nějž jste již mnoho udělal, proslavil s originálními nápady, zcela vycházejícími z Frizziho
se jím a dosáhl jistých ocenění, nelze zcela zapome- postoje a tvrzení: „Hudba, zejména pro film, musí mít
nout na svou osobnost nebo alespoň tu část, jež je náladu.“ Jeho horrorová hudba náladu má, tu správ-
od vás očekávána. Jde o delikátní hru rovnováhy (…) nou.
I v tomto případě jsem se snažil, abych nepopíral sám Honza Vojtíšek

[ 30 ]
 HOWARD – 29/2017

Filmový horror
v socialistickém
Československu 1948-1989.
Krátkometrážní film.
V předminulém čísle jsme se podívali na filmová upraveném novém domě ji totiž čeká kybernetická
políčka československých socialistických celovečer- babička, babička s  naprogramovanou idealistickou
ních horrorů, tentokrát se podíváme na ty krátkome- náplní, bez špetky lidství a  prostoru pro vlastní in-
trážní. Nebylo jich věru méně, přesto nejsou mnohé tenci. Výborné provedení s mnoha detaily a zdviže-
z nich tak známé. ným varovným prstem. Až si člověk na konci úlevně
oddechne. Jenže… člověk si stejně nedá říct. A  to
A začněme loutkovým filmem Jiřího Trnky Kyber- je na tom, tedy i na Kybernetické babičce, zřejmě to
netická babička (1962). Na první pohled sci-fi obraz nejděsivější.
futuristické budoucnosti o vnučce, která cestuje od Animovaný snímek Václava Bedřicha Poklad
babičky k  rodičům, se brzy změní v  mrazivé varov- pana Arna (1967) je adaptací stejnojmenné povídko-
né drama, v  obraz poměrně nehezký a  děsivý, aby vé předlohy Selmy Lagerlöf vycházející ze staré se-
vygradoval v  čistě horrorovém závěru. V  moderně verské lidové balady (jedno z prvních filmových zpra-

[ 31 ]
cování již v roce 1919). Dramatický duchařský příběh o  Hortonovi, který se jednoho dne posadí k  pianu
o  pomstě ze záhrobí a  dívce, která se zamiluje do a začne přehrávat ty nejklasičtější, nejznámější a nej-
vraha své sestry Bedřich natočil podle vlastního scé- komplikovanější klavírní skladby. Nebylo by na tom
náře. Obyvatele jedné dánské fary brutálně vyvraždí nic divného, kdyby do té doby Horton nikdy na kla-
a oloupí trojice zločinců, masakr přežije pouze mla- vír nehrál. Jeho ženu to nejprve potěší, ale čím déle
dinká Elsalill. Tu později „shoda náhod“, vedená du- Horton na klavír hraje, tím více ji náhlé manželovy
chem její zavražděné sestry, přivede k  neznámému schopnosti začnou děsit. Horton totiž skladby hraje
muži, který k ní vzplane láskou. Elsalill city opětuje, bez not, jen z hlavy a nikdy nehraje žádnou skladbu
dokud se nedozví krutou pravdu a  musí volit mezi dvakrát. Když se z  Hortona stane uznávaný a  kriti-
dvěma city… Zajímavostí je, že film animoval Adolf kou velebený koncertní mistr, paní Hortonovou to už
Born, nečekejte však jeho klasické naivně komické ani netěší, protože nevyhnutelný konec se blíží. Čer-
kresby známé z Macha a Šebestové nebo Básníků, nobílý film se kromě interpretace skvělých klavírních
tohle je syrová, mrazivá (v mnohých scénách i doslo- skladeb např. Claude Debussyho honosí hvězdným
va) a  temná kresba, přesně vyjadřující pochmurnou obsazením. Ústřední pár představují Vlastimil Brod-
atmosféru příběhu. Naprosto jiný Born, než na jaké- ský a Jiřina Jirásková, ještě daleko předtím, než sta-
ho je člověk zvyklý. Dalším plusem příběhu je vypra- nula před smrtelnou čočkou fotoaparátu Lucie Bílé.
věč Václav Voska, z některých jeho replik a tónů až V dalších rolích se objeví Rudolf Hrušínský a Inka Če-
mrazí. kanová. I tato televizní verze ukazuje, že Tomáš Kor-
Již v  článku o  celovečerních československých bař vybral Sharnikovu povídku do své antologie tref-
horrorech v  předminulém čísle jsme zmiňovali, že ně. Hrůza v tomto příběhu je opravdu tichá a plíživá.
jistou část televizních adaptací známých zahranič- Tedy, zde samozřejmě tichá není, jen se nezadržitel-
ních literárních příběhů režírovaly ženy. Další z těchto ně blíží za tónů podmanivé hudby. O to je její dotek
adaptací je lehce přespůlhodinový film Jiřiny Pokor- intenzivnější. Jen pro pořádek, třetí televizní adapta-
né-Makoszové Meze Waltera Hortona (1968). Stej- cí zahraničního horroru, kterou pro Č(S)T natočila re-
nojmennou předlohu napsal John Seymour Sharnik žisérka, je Specialita šéfkuchaře (1999) Lucie Bělo-
a v českém překladu si ji můžete přečíst v antologii hradské s výborným Jiřím Lábusem.
Tichá hrůza. Lehce, ale tísnivě mysteriózní příběh Jan Švankmajer je zřejmě nejplodnějším českým

[ 32 ]
 HOWARD – 29/2017

horrorovým tvůrcem. Minimálně co se týče krátkome- FAMU. Vypráví o muži, který usnul ve vlaku, vzbudil
trážního formátu, jak se v tomto článku ukáže. Jeho se až na konečné a zjistil, že přejel pět stanic. Jenže
klasickou kombinací živého herectví a animace je Byt nádražní zřízenec mu oznámí, že vlak zpátky mu jede
(1968). Jan Švankmajer v něm nechal zavřít mladého až ráno a on bude muset přečkat noc v čekárně osa-
muže v podání Jana Krause do hrozivě vypadajícího mělého nádraží… Taky vám to zní tak povědomě?
bytu, kde nic nefunguje tak, jak jsme zvyklí. Později Mohlo by opravdu jít o  adaptaci povídky Roberta
jej navštíví podivuhodný muž (Juraj Herz). Aickmana Čekárna, která vyšla v antologii Tichá hrů-
Láska opravdu zaslepuje. Již v roce 1968 Jiří Br- za? Hraný film Soukup režíroval podle scénáře, který
dečka dokázal, že animované věci nejsou nutně zá- napsal společně s  Alexem Koenigsmarkem. Zahráli
ležitosti pro mimina. Jeho Pomsta (1968) na moti- si v něm např. Zdeněk Řehoř, Josef Vinklář nebo Věra
vy příběhu Gérarda de Nervala opravdu není nic pro Budilová.
děti. Animovaný krvák, syrový, drsný, mrazivý, by Dvacátý šestý díl jinak detektivního propagandis-
je vyděsil k  smrti a  připravil jim nejednu noc plnou tického seriálu oslavujícího Sbor národní bezpečnosti
nočních můr. Já jsem rád, že jsem to jako dítě nevi- (SNB) a Státní bezpečnost (StB) Třicet případů majo-
děl. Zpočátku klasický příběh nešťastné lásky mladí- ra Zemana nazvaný Studna (1974) se paradoxně stal
ka neopětovaně zamilovaného do jisté dívky se po- ikonou československé horrorové tvorby a  horroro-
stupně přemění v krvavý démonický horror o pomstě vým kultem (jmenují se po něm např. jedny dnes již
odmítnutého a  uraženého muže. Surrealismus, ost- neaktualizované horrorové internetové stránky). Díl,
ré hrany, z nichž čiší všudypřítomné nebezpečí, nád- o  němž se, naprosto v  rozporu se skutečností, tvr-
herné detaily. Ďábel vypadá opravdu ďábelsky, jako dí, že je nejméně politicky a  propagandisticky zatí-
by předobrazem jeho vzhledu byla tehdejší podoba žen, vypráví o nevyřešeném případu vyvraždění rodi-
Juraje Herze. Pomsta je prostě horror. Ta ruka… ta ny Brůnových. Útok šíleného vraha, který Brůnovým
ruka… podřeže všechny stromky v  sadu, zapálí dům, se-
Úplně prvním režijním počinem pozdějšího mlá- kerou umlátí paní Brůnovou, podřeže starého Brůnu
dežnického a  komediálního hitmakera Jaroslava a hodí ho do studny, přežije jen Brůnovic syn, který
Soukupa je krátkometrážní studentská horrorová se z posledních sil dokáže ze studny vydrápat. Ma-
etuda Konečná (1970), kterou natočil coby student jor Zeman nakonec samozřejmě odhalí pravdu. Na

[ 33 ]
silné atmosféře alespoň části dílu se rovným dílem mu doprovodu Luboše Fišera a sázce na jistotu v po-
podepsala atmosféricky děsivá hudba Zdeňka Lišky, době Studia Jiřího Trnky je tento jedenáctiminutový
podmanivý hlas přeživšího Brůny, který vypravuje, snímek mnohem působivější, děsivější a atmosférič-
jak se to skutečně stalo a  na české horrorové po- tější, než pozdější zpracování stejné básně v  Kytici
měry neskutečný, unikátní a neopakovatelný herecký (2000) F. A. Brabce. Tohle vám navleče husí kůži jako
výkon Jaromíra Crhy v roli starého Brůny, kolem nějž svěrací kazajku.
se stihla během let vybudovat nepravdivá legenda, „Pěkná noc, jasná – v tu dobu
že byl onoho večera poněkud neklidný. spěchají živí ke hrobu;
Neklidnou naopak nestihla být jedna z  hlavních a nežli zvíš, jsi hrobu blíž -
lidských postav následujícího filmu. V podstatě mon- má milá, nic se nebojíš?“
ster horrorem je animovaná adaptace sci-fi povídky Zřejmě nejadaptovanějším autorem v socialistic-
Anatolije Dněprova Krabi (1976). Natočil ji scénáris- kém Československu byl Edgar Allan Poe. Často se
ta a režisér Václav Mergl. Vědec na opuštěném ost- k  němu uchyloval Jan Švankmajer. Svým typickým
rově testuje svého robotického kraba. Ten po požití animovaným podáním převyprávěl v  Zánik domu
kovu reprodukuje sám sebe a tak aritmetickou ces- Usherů (1980) Poeovu klasickou horrorovou povídku
tou vzniká armáda krabů, kteří po jistém okamžiku o prokletí šlechtického domu, který se propadne do
začnou napadat a pojídat sami sebe a tím se zdoko- bažin, aby navždy smyl staré rodové provinění. Přes-
nalovat a rozvíjet. Až… Upřímně, když ten krab začal ně jak se píše v  textu distributora, Švankmajerova
požírat sám sebe, bylo možné mi na rukou strouhat adaptace „nerekonstruuje chmurný příběh, ale vyjad-
mrkev. řuje pocity dramat, jež prožívá přítel-svědek z Poeovy
„Pěkná noc, jasná – v tu dobu novely. Je to prostor, čas, hmota, je to zdivo, bah-
vstávají mrtví ze hrobů, no – to vše sugestivně předznamenává zánik Ushero-
a nežli zvíš, jsou tobě blíž – va rodu.“ Zběsile pochmurné, temné, surrealistické
má milá, nic se nebojíš?“ obrazy doprovází stejně temný, pochmurný a mrazi-
Krátkometrážní animovanou adaptaci jedné vě znějící hudební doprovod a odevzdaný komentář
z básní klasické sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena Petra Čepka.
Svatební košile (1978) natočil Josef Kábrt ke 125. Pohádky, které dobře známe z  dětství, v  sobě
výročí prvního vydání jedné z prvních českých horro- vždy obsahovaly cosi tajemného, strašidelného a dě-
rových knih. Mladá dívka čeká již tři dlouhá léta na sivého. Československo-americké svérázné a poně-
svého milého, který odešel do války. Dlouhou chvíli kud netypické převyprávění klasické pohádky o Je-
si krátí výrobou svatebních košil. Jedné noci se její níčkovi a Mařence Mrňous a čarodějnice (1980) na
milý konečně vrátí, dívka však netuší, že už to tak tro- tom staví alespoň z půlky. Jenže to děsivé a straši-
chu je někdo jiný… I díky atmosférickému hudební- delné přichází z trošku jiné strany. Tři bratři, Velikán,

[ 34 ]
 HOWARD – 29/2017

Prostředník a Mrňous zabloudí v lese a skončí v zajetí a  lehce parodickém hávu se v  hlavní roli sužované
zlé čarodějnice. Jen díky svéráznosti a nebojácnosti nespavostí představí Petr Nárožný.
nejmladšího Mrňouse se jim podaří zachránit a vrá- Československo-západoněmeckým loutkově-
tit se domů. Povedená animace, nebojácnost expe- -animovaným zpracováním staré německé středo-
rimentovat a vnášet do příběhu nové prvky, spousta věké legendy o krysaři, který trestá hříšné a zpupné
strašidelných a nebezpečných předmětů a dekorací město Hammeln je Krysař (1985) Jiřího Bárty. Expre-
a naprosto vynikající hlas Marie Rosůlkové z této ani- sivně stylizované masky, neromantické scény, deka-
mované pohádky vytváří opravdu syrový horrorový dentní kulisy, oceňovaný hudební doprovod Micha-
příběh. ela Kocába a zapojení živých potkanů. To patří mezi
Švankmajerovskou kombinací příběhů Edgara uváděné klady tohoto bezmála hodinového snímku.
Allana Poea a  Villierse de l‘Isle Adama je Kyvadlo, Mezi jeho zápory by se dala zařadit právě lehce pře-
jáma a  naděje (1983). Ze spojení v  podstatě třech pálená stopáž.
různých autorů napříč formou i časem vychází tem- Další adaptací klasiky režisérkou a tentokrát ne-
ný příběh o krutých destruktivních tendencích moci, jen literární předlohy ale i  jedné legendy, je Lokis
z  nichž abstrahuje ryze horrorové dílo plné úzkosti (1986). Příběh o  mladém šlechtici, kterého prý jeho
a strachu z krvavého a nemilosrdného období půso- matka zplodila s  medvědem, natočila šestnáct let
bení inkvizice. Jsem opravdu rád, že jsem se na to po svém televizním celovečerním zpracování Dra-
nedíval v noci. A určitě nikdy nebudu. culy Anna Procházková. V hlavní roli šlechtice, který
U  Švankmajera ještě zůstaňme. On totiž horror se po svém vypořádá jak s  legendou, tak s  jistými
opravdu miloval a  miluje. Strach. Ne jednorázo- příznaky jejích následků, se objevil Jiří Schwarz. Je
vý a náhlý, o který se pokouší současné záplavy le- obrovská škoda, že o filmu nelze dohledat více po-
kaček, ale pronikavý, táhlý a  nepříjemný. Právě ten drobností a film samotný se stal takřka nedostupným
se dostane ke slovu v  dalším autorově kraťasu Do a neznámým.
pivnice (1983). V  něm zjišťujeme, že dostat k  obě- Dalším seriálem, tentokrát jako celek v  našem
du brambory nemusí být žádná sranda. Obzvláště, výčtu, je Jakubiskův sedmidílný koprodukční (Čes-
pokud si pro ně sami musíte dojít do sklepa, stej- koslovensko/Francie/Západní Německo/Rakousko)
ně jako hlavní hrdinka této lehce karkulkovské silně pohádkově romantický komediální televizní seriál
surrealistické bramborově sklepní anabáze v pohnu- Teta (1987). Svým způsobem s  horrorem jako fil-
té Švankmajerově mysli. Neboť pán uléhající do uhlí, movým/televizním žánrem nemá moc společného.
ten je schopen otestovat funkčnost vašeho svěrače. Přesto si zde ale své místo zaslouží, neboť jeho hlav-
Moderní adaptací klasické a  proslavené básně ními hrdiny jsou právě klasické horrorové postavy –
Edgara Allana Poea Havran je bezmála čtvrthodino- Frankensteinovo monstrum, upír, vlkodlak, bílá paní,
vý snímek Milana Peera Havran v panelovém domě bezhlavý rytíř, vodník, ohnivý muž… Svérázný vědec
(1983). Ve starém příběhu v  moderním prostředí Henry Frankenstein na svém hradě vytvoří umělou

[ 35 ]
bytost, jeho pokusy se však nelíbí obyvatelům měs- stejném roce sestříhán i do celovečerní filmové verze
tečka v  podhradí, vtrhnou na hrad a  všechno zničí. nazvané Pehavý Max a strašidlá (1987).
Henry uprchne. Na hrad za Henrym přijede jeho stará Pokud se Jiří Barta v Krysařovi o horror jen lehce
teta. Místo Henryho zde objeví jen jeho výtvor, kte- otřel, v černo-barevně-bílé němé „grotesce“ Posled-
rý dostane jméno Albert a  zapomenuté obyvatele – ní lup (1987) do něj čelně narazil. Na poli scénáře
upíra Draculu, vlkodlaka Talbota, bílou paní Alžbětu mu v tom vypomáhal Václav Mergl. Výrazně výtvarně
Bathoryovou, více než staletého sluhu Igora, ohnivé- excentricky a  experimentálně pojatý příběh vypráví
ho mužíka Seppa a vodníka Aloise. Ve stejnou dobu o  nenasytném lupiči, jehož touha po zlatě a  bohat-
se na hrad dostane i malý pihovatý kluk Max, který ství zavede do světa iluzí a klamů. Po jeho vloupání
utekl z cirkusu. Max se společně s tetou Frankenstei- do staré hrobky narazí na podivné duchařsky éteric-
novou rozhodnou zpustlý hrad trochu oživit a zcivili- ké upírsky realistické existence, které jej opijí a  ná-
zovat Alberta, který se zamiluje do Kláry, dcery místní sledně… Atmosféru kromě minimalistické, přesto až
lékárnice. Nádherně pohádkový příběh mě dokázal hračičkovsky barevné stylizace a příhodných herec-
v  dětských letech tu a  tam i  příjemně mrazivě po- kých výkonů dovytváří hudební doprovod Michaela
strašit (duch starého rytíře, který uvrhl klatbu na svou Kocába.
milou Bathoryovou a jejího milence Igora, Talbot bo- Dalším nejen scénáristickým, ale i  režisérským
jující se svou vlkodlačí povahou), svou fantastičností kouskem Václava Mergla jsou animované Sestřenič-
a humorem si mě neuvěřitelně získal a naprosto vý- ky (1988). Příběh z  farmy o  dvou dle názvu patrně
borným hudebním doprovodem úplně dostal. Zají- sestřenicích, které se nebojí práce a získávání vlastní
mavé je i mezinárodní herecké obsazení, např. italská obživy. Protože, nic si nenalhávejme, hlad je svině.
kráska Barbara De Rossi nebo starý ostřílený horro- I díky jednoduché a svým způsobem veselé anima-
rový kozák Ferdy Mayne (z  horrorů např. Dance of ci, zpočátku film působí jako klasické večerníčkov-
the Vampires (1967), Frightmare (1983), Howling II: ské vyprávění, ovšem postupně se změní doslova
Stirba – Werewolf Bitch (1985) nebo Warlock: The v  řezničinu. A  protože je to správný osmdesátkový
Armageddon (1993)) v  roli hraběte Drákuly. Dopo- horror, i na nahá ňadra dojde. Otázkou je, zda zmí-
ručuji upřednostnit původní slovenskojazyčnou verzi, něná animace působí negativně ohledně atmosféry
než český dabing, který není moc dobrý. Seriál byl ve filmu, nebo naopak jako zajímavý kontrast k  ní. Ale

[ 36 ]
 HOWARD – 29/2017

to už je asi na každém zvlášť a jeho subjektivním vní- půdce a zachutná mu zdejší specialita. Když se pak
mání. dozví její recept, pochutina trochu zhořkne v ústech
Mohlo by se zdát, že stejnojmenná povídka Mi- a ztěžkne v žaludku. Ve dvanáctiminutovém snímku,
loslava Švandrlíka se dočkala filmové adaptace až který Horal natočil podle vlastního scénáře, si zahráli
prostřednictvím devadesátkového nováckého seriá- např. Miroslav Moravec, Antonín Bubeník nebo Eva
lu, ale již v roce 1989 ji ve svém studentském filmu Tauchenová.
zpracoval režisér Aleš V. Horal. Guláš (1989) vypráví
o  jednom pocestném, který se zastaví v  jisté hos- Honza Vojtíšek

[ 37 ]
 Zrkadielko,
zrkadielko…
Miro Švercel
„… povedz že mi, kto je na svete najhorší?“ vy- O  tom, že odrezané genitálie boli obeti napchaté do
zval mladý muž naleštenú plochu, len čo si utrel za- úst ani slova… Ach, tento bulvár, povzdychol si, srkol
krvavené dlane do uteráka. zo šípkového čaju a priplichtil sa k zrkadlu. Zdalo sa
Odraz tváre však mlčal. Mladík mu nechal čas. mu, že má viac vrások a šedín ako minule.
Vedel, že hľadá. „Zrkadielko...“
S pretrvávajúcim tichom však rástla nádej, že ko-
nečne… naplní svoj životný cieľ. „Ty kurva, kde si?“ reval podnapitý manžel a ho-
„Najhorší je... duchovný od Ignáca…“ dil prázdny krígeľ o obývaciu stenu. Sklenené výplne
„Ukáž!“ sekretára rinčavo vykríkli.
Povrch zrkadla sa rozčeril sťaby vodná hladina. „Zamkla si sa, ty suka, aj s tými pankhartmi, však
Mladík do nej čľupol ako mlynský kameň do rybníka… dočkaj, ja vás odtiaľ vykúrim…“ zastrájal sa muž
a vzal z baru fľašku domácej. Logol si na posilnenie.
„Veru tak, synu… tvoje hriechy sú ťažké…“ vážne V druhej ruke odskúšal zapaľovač.
hovoril kňaz. Hladil dieťa po svetlých vláskoch. Horú- „No len sa dobre napi,“ zaškripelo za ním.
ce slzy zmáčali chlapcovi červenejúce líca. Kurevské delírium. Vyjebané myši a preludy. Na-
„Poď so mnou do sakristie, dám ti… rozhrešenie.“ dával v  duchu a  pátral tancujúcimi očami po zdroji
Zatúlaná ovečka nasledovala svojho pastiera. hlasu. Dvere na spálni sa otvorili. Vyšla z nich žena.
„Pokľakni!“ prikázal mäkko kňaz. „V mene nášho „Justína, tu si?“ prekvapene zažmurkal muž.
spasiteľa…“ Hlas sa mu zachvel vzrušením, keď si „Vieš, že som kvôli tebe musel do lochu! Ako ťa vy-
začal vykasávať sutanu. chovali tí tvoji, keď nevydržíš ani trochu bitky a hneď
„Koľko?“ prehovoril zrazu kľačiaci chlapec. Znel s tým bežíš k chlpatým?“
cudzo. Žena stála ako socha. S nevidomými očami, na-
„Čože? Čo koľko?“ zarazil sa duchovný s tvrdnú- miesto meča a váh držala v rukách fľašku a zápalky.
cim penisom v dlani. Udivene na ňu civel.
„Koľkých ste nás zneužili?“ chlapcova útla rúčka „Na!“ Vychrstla mu alkohol do tváre. Znova
vystrelila vpred a oceľovo zovrela kňazove semenníky. a znova.
„Čo robíš?“ zdesene vypískol muž a chcel spra- „Ti jebe, taká škoda,“ zalamentoval, „prestaň,
viť krok vzad. Zaúpel bolesťou. Chlapec nebol jediný, piča. Je koniec!“ ohnal sa po nej fľaškou.
komu sa do očí nahrnuli slzy. „Máš pravdu, je koniec,“ prehovorila hrubým hla-
„Koľkých?“ zaryl chlapček nechty do jemnej po- som a vrhla mu horiacu zápalku do tváre…
kožky. Kvapky krvi ako z tŕňovej koruny mu stiekli po
prštekoch. Zúfalý čin recidivistu: Tyran sa upálil pred svojou
„Veľa, veľmi veľa... pusti, ja už nebudem…“ kajal rodinou!
sa preľaknutý hriešnik v sutane. Mal som sa stať novinárom, krútil hlavou, keď
„Neskoro. Prišiel som ti dať… rozhrešenie,“ zrakom kĺzal po článku.
smutne poznamenal chlapček a v druhej ruke sa mu
mihla britva. „Zrkadielko…“ povrch sa zavlnil a  tvár muža
stredného veku nahradil obraz zasadačky politbyra.
Desivé odhalenie – brutálne zavraždený duchovný
si viedol denník zneužívaných detí, kričala titulka novín Záhadné sériové úmrtia politikov… Dokázaná mno-
červenými písmenami. Muž preletel očami po článku. homiliónová korupcia, podozrenie z vrážd na objednáv-

[ 38 ]
 HOWARD – 29/2017

ku… listoval novinami. Pod oknom zapískali pneumati- a  podišiel k  domu, pozeral do šiesteho poschodia.
ky. Starec zvedavo vykukol von. Narátal tri čierne autá. Ochranka ho obkolesila ako kuriatka svoju mať.
„Konečne…“ zaševelil starec cez zosušené pery
„Pán premiér, zostaňte vo voze…“ pokúsil sa mu a chytil zrkadlo.
rozumne dohovoriť šéf tajnej služby. Zabuchol dvere „Stoj, ani hnúť!“ zareval veliteľ zásahu. Do ohnu-
a zavelil svojim podriadeným, aby vpadli do budovy. tého chrbta sa zaryli hvízdajúce včely. Náraz dopo-
Agenti v čiernych oblekov rozrazili dvere a vkĺzli mohol zasiahnutému mužovi vypadnúť z okna aj so
do bytu. Šokovaní zostali stáť. Ruky, v ktorých držali zrkadlom, s ktorým počas krátkeho letu splynul.
zbrane, poklesli. Vetchý starec stál nahý a  zohnutý Postavu dole na chodníku pohltil zväčšujúci sa tieň.
ako suchý struk pred zrkadlom. Bezzubo sa na nich Premiérove zorničky sa rozšírili strachom, keď
usmial a nazrel cez okno von. zbadal, ako rýchlo sa k nemu približuje jeho vlastná
Nedočkavý premiér sebavedome vystúpil z auta tvár…

[ 39 ]
 Ghostland
RECENZE

Pamatujete si ještě jak to mlasklo, když nám

v roce 2008 předhodil Pascal Laugier své brutální díl-
ko Martyrs? Okamžitě začal být vynášen do nebes
za bezbřehé násilí, fikané mučení a samozřejmě také
za filozofický přesah, kteří někteří ve snímku viděli.
Byť jsem patři do té malé skupiny diváků, kteří Mar-
tyrs přijali vlažně, určité kvality jsem jim upřít nemohl.
Pascala úspěch namlsal a rozhodl se, že zůstane na-
vždy spojen s horrorovým žánrem.

Režie: Pascal Laugier

Scénář: Pascal Laugier
Délka: 91 min
Původ: Francie, Kanada
Rok: 2018
Hrají: Crystal Reed, Anastasia Phillips, Mylene Far-
mer, Adam Hurtig, Taylor Hickson

Čtyři roky mu trvalo, než přišel s  dalším kous-

kem, kterým byl The Tall Man. Toho už vlažně přijali
úplně všichni, a  tak začalo být Pascalovi jasné, že
pokud chce zůstat na výsluní, musí se vrátit k tomu,
co ho proslavilo. Jenže ono ouha, trvalo to dalších
šest let. Až letos konečně spatřila světlo světa novin-
ka nazvaná lákavě Ghostland. Ale nečekejte nějaké
hrátky s duchy, Laugier se vrací k brutalitě a syrovos-
ti Mučedníků. Bohužel.
Už úvod nenechá nikoho na pochybách, kdo že
to za touhle podívanou stojí. Matka se dvěma dcera-

[ 40 ]
 HOWARD – 29/2017

mi je ve svém domě napadena obřím mužem s duší roste společně s „genialitou“ celého příběhu. Pointa
hodně zvráceného dítěte a jeho transvestitním kama- přichází hodně brzo, už někdy kolem poloviny filmu,
rádem. Naštěstí se podaří matce oba útočníky se- ale neskrývá se v ní milosrdné vysvobození. Naopak
jmout, ale nevšední zážitek navždy ovlivní život obou omotá vám laso z  hoven kolem krku a  stáhne vás
dívek. Z jedné se stane slavná autorka horrorů, dru- s sebou až na dno příběhové žumpy, která je zajíma-
há se nikdy nevzpamatuje a žije s matkou v odlehlém vá pouze a jen občasnou brutalitou.
domě, kde je jejím jediným koníčkem důmyslné se- Technická stránka je samozřejmě vynikající,
bepoškozování. všechno to utrpení hlavních hrdinek správně bolí
Přiznám se, že po hodině sledování jsem po něm a  vyznavači téhle formy žánru si tak zřejmě přijdou
zatoužil také. Ale postupně. Kladem je rozhodně neo- na své. My ostatní však máme rádi i to, když mají fil-
koukané herecké obsazení, které u podobných sním- my hlavu a patu a nejsou jen sbírkou umělých kon-
ků pomáhá udržovat nejistotu ohledně potenciálu struktů. Jako například Ghostland.
přežití jednotlivých postav. Holky jsou hlavně v první
polovině celkem fajn a snaží se bojovat proti debilitě Roman Kroufek
svých postav. Ta bohužel v druhé polovině neúměrně

[ 41 ]
 Philip Fracassi:
RECENZE

Hleď, prázdnota
Nakladatelství Gnóm se zřejmě rozhodlo sezná- nepřirozeného, neznámého a  netušeného do svě-
mit domácí horrorové čtenářstvo s moderní a svým ta tak, jak ho všichni známe. Což je v horrorech na-
způsobem poněkud nezvyklou zahraniční žánrovou prosto běžné. Fracassi to však dokáže podat tak, že
tvorbou. Což je rozhodnutí potěšitelné a  zatím se se to jeví jako něco naprosto přirozeného, odvěkého
čtenářům vyplácí. a běžného. Jako by to prostě tak bylo vždy, jen se to
nějakou dobu schovávalo. Není to narušení normál-
Behold the Void nosti universa, naopak, je to jeho nedílnou a odvěkou
Překlad: Jakub Němeček součástí, jen se s tím naše subjektivní a individuální
Vydavatel: Gnóm existence ještě nesetkaly. Asi nejvýraznější a nejpů-
Rok českého vydání: 2018 sobivější je tento prvek (dokonce ve spojení s již zmí-
Počet stran: 334 něným rodinným prvkem) v naprosto šíleném příběhu
Oltář, mysteriózně rodinném dramatu Matka nebo
Po Lairdu Barronovi tak přišel Philip Fracassi. Je temném rodinném thrilleru Bezpečnostní pojistka.
jiný, svým způsobem modernější a současnější, zjevil Některé povídky, navzdory dobře vykresleným
se prakticky z čistého nebe (viz. medailonek v knize). charakterům a  výše zmíněným výrazným prvkům,
Píše však stejně neobyčejně a  stejně jako Barron, jsou však slabší. Zloděj koní ztrácí díky své roz-
dokáže do své tvorby zakomponovat onen pomyslný máchlosti a jaksi neukotvené nekonzistentní mysteri-
prst, který se během čtení vysune, zahákne se za váš ózní linii, Surfer Girl pak kazí trochu zmatený závěr,
límec či pas, přitáhne k sobě a už nepustí. byť zaujme výborně pojatá smrt otce hlavního hrdiny,
Fracassiho sbírka Hleď, prázdnota, její příbě- ten závěr přichází o svou sílu.
hy, v sobě ukrývají dva výrazné prvky, které jako by Naprostými klenoty nejen této sbírky, ale nebál
se stávaly pomyslnými základními kameny. Prvním bych se tvrdit, že i moderního povídkového horroru
z  nich je rodina a  rodinné vztahy v  mnoha různých obecně jsou bezesporu povídky Měkká konstrukce
podobách a na mnoha různých úrovních. Nejde jen se západem slunce, Matka a Mandala. Jsou dobře
o tradiční rodiny ale i současné rodiny, poněkud vy- rozmístěny napříč celou sbírkou. První, střední a po-
stupující z  toho klasického konzervativního pohle- slední pozice. Konstrukce váš vnitřní děs protáhne
du. Rodiny, které nejsou úplné, které nefungují po- do velmi nepříjemných podob. Opravdu plíživá hrůza
dle zažitého modelu, rodiny napříč koleny. A tak se mrazivých tvarů. Že vás možný závěr povídky napad-
zde hlavní hrdina povídky Surfer Girl musí vyrovná- ne už někde v půlce je jen k dobru věci a jistě je to
vat nejen s docela bizarní smrtí svého otce, ale i no- záměrné. Protože vlastní představivost, pracující na
vým přítelem své matky, hlavní hrdinka příběhu Ra- plné obrátky až do závěru povídky, je to nejkrásnější,
kev musí ukázat prsa svému bratranci, aby se s  ní co vám může příběh poskytnout. Ryze rodinný pří-
na pohřbu babičky podělil o  láhev alkoholu, a  po- běh Matka vás od samotného počátku až po temný
tom, o  něco později…, otec jednoho z  hlavních hr- závěr pomalu ale jistě omotává pavučinou tajemného
dinů v Mandale se musí vyrovnat nejen se svým al- strachu, až do vás najednou zabodne špičatý osten
koholismem, ale i se svou již roky mrtvou dominantní a naplno vypustí palčivý sekret svého děsu. Mandala
manželkou. Rodina se zdá být alfou a omegou poví- je poté velmi silně trýznivým spojením realistického
dek této sbírky. Prvním výrazným kladem Fracassi- děsu s  mysteriózním a  temným nadpřirozeným dě-
ho tvorby jsou skvěle promyšlené a vykreslené cha- sem. Velmi povedeným a funkčním spojením. Výteč-
raktery nejen hlavních hrdinů, ale i vedlejších postav. ná ukázka Fracassiho kvalit a schopností.
Přirozené, pohlcující, zajímavé, opravdu lidské, žádní Skvělé pro svou nápaditost, temnost a hrátky se
papírově ploší hrdinové, ale, byť na papíře, postavy čtenářovou myslí a  jeho postoji, je i  již zmíněná, až
z masa a krve. jemně erotizující Rakev a  hlavně co se týče formy
Druhým výrazným prvkem a  – pravda, ne ve a  prací s  ní, syrově démonická povídka Velkochov
všech případech – kladem je náhlý vstup, v podstatě dětí.
přímo vpád čehosi neobyčejného, nezvyklého, nad/ Hleď, prázdnota je povedená sbírka, moderní,

[ 42 ]
 HOWARD – 29/2017

současná, přesto mrazivá, děsivá, nepříjemná, nerv- chu i děsivé. Jako by se cosi z příběhů z knihy pro-
ní, nervydrásající ale hlavně nápaditá a neobyčejná. línalo přímo do vás, prosakovalo přímo do vaší kůže
Za zmínku stojí jistě i obal knihy. Strohé, přesto a masa.
plně funkční provedení. A ostře zelená barva je skvě-
lá, během držení při čtení odraz této barvy krásně Honza Vojtíšek
zbarvuje ruce do zelena, což je nezvyklé a… ano, tro-

[ 43 ]
 Ze ztracených
třídních knih
Školní prostředí nefiguruje jen ve filmových horro- Následně jej pak publikoval jako Richard Bachman
rech, i  když je asi častější vzhledem k  přístupnější až v  roce  1979. I  takového Pistolníka už začal psát
a objemnější cílové skupině. Své místo si vzděláva- v  roce 1970. Právě Carrie mu ale přinesla úspěch,
cí ústavy a školní prostředí i vztahy tímto prostředím a  to díky skvělému spojení problémového dospívá-
prostupující nacházejí i v literárních horrorech. Před- ní (fanatická matka, nezapadnutí do skupiny, šikana)
kládáme v  podstatě náhodný výběr deseti příběhů, s paranormálním prvkem (telekineze). Je to relativně
románů či sérií obsahově spojujících hrůzu se školou. klasický příběh o tom, jak se šikanovaná chce pomstít
svým mučitelům. V tomhle případě jde o pomstu vel-
Carrie (1974) je první vydanou knihou Stephe- kolepou, i když hrůznou. Finále je nepříjemné, hod-
na Kinga, i  když se nejedná o  první dílo, které na- ně nepříjemné. Ale jsou i další scény – například na
psal. Knihu Dlouhý pochod King dokončil ještě společné sprchy a první menstruaci prostě nezapo-
v  60. letech a  je jeho prvním dopsaným románem. menu, i když za to může hlavně filmové zpracování
(to původní z roku 1976). Carrie jako postava je ar-
chetypem dívky, která nezapadá nejen ve své třídě,
ale celkově ve společnosti. I když jsou zde náznaky
toho, že by mohla skončit dobře, společnost ji prostě
vytěsní. A ona se destruktivně pomstí. Škola tu fun-
guje nejen jako skvělé prostředí pro příběh, ale i jako
metafora společnosti jako celku, jež odmítá někoho
odlišného. Stephen King měl v době, kdy mu nakla-
datelství knihu přijalo, odpojený telefon. Nakonec se
o  přijetí rukopisu dověděl telegramem. Kniha vyšla
v roce 1974 a za rok se jí v paperbacku prodalo více
jak jeden milión kusů. To vůbec není špatný výsledek
na knihu o školní šikaně a první menstruaci.
Patrně nikoho nepřekvapí spojení našeho tématu
s  japonskou mangou. Vždyť ta je ve velké míře za-
měřená právě na mladé studující čtenáře a  do jim
blízkého prostředí dějově zavítá spousta japonských
obrázkových příběhů. Jedním z nich je i 漂流教室 1
(Hyôryû Kyôshitsu/The Drifting Classroom vol. 1,
1974) Kazuo Umezua, který se kromě vytváření mang
věnuje také herectví a hudbě. Žák šesté třídy Sho se
před odchodem do školy pohádá se svou matkou,
hádka je tak ostrá, že Sho při odchodu prohlašuje,
že se už nikdy nevrátí a  jeho matka souhlasí, že je
to dobrý nápad. Později dojde k  obrovské explozi,
vyvolávající zemětřesení, při němž Shoovu základní
školu pohltí země. Vypadá to, že svět zmizel, zůsta-
la, zdá se, pouze škola se svými žáky a učiteli, jako
jediný pevný bod, jako pevnost, trčící z bažin kdesi
daleko, hluboko, na místě chladném, temném a bez
života. Když panika nabere kontur teroru, všechna
pravidla se začínají hroutit a ztrácet svůj význam, Sho
se se svými přáteli musí pokusit přežít v novém ne-
přátelském světě. Umezu je považován za jednoho

[ 44 ]
 HOWARD – 29/2017

z  nejlepších autorů horrorových mang a  právě ten- nepřetrhne ani smrt. Komu se líbilo To, seriál Stran-
to příběh je patrně jeho nejznámějším dílem snoubící ger Things či podobně zaměřené retro fláky, určitě
v sobě makabrózní hrůzu s humorem. nebude zklamaný.
Román Dana Simonnse Summer of Night (1991), Svého času se právě coby školou povinní, nebo
který česky vyšel jako Černé léto (Perseus, 1999) studující mnoho dnešních fanoušků a  fanynek (sa-
nebo Temné léto (Laser, 2012, Fobor, 2018) ozna- mozřejmě pokud u  toho zůstali) toho nejlepšího
čil Stephen King za jeden z  nejlepších současných věku seznamovalo s  horrorovým žánrem například
horrorů. Příběh se odehrává v létě roku 1960 v ma- prostřednictvím paperbackové série levných brako-
lém městečku Elm Haven v  Illinois, kde si pět dva- vých horrorových příběhů Stopy hrůzy. Do ní mno-
náctiletých kluků užívá svá každodenní dobrodruž- ha svazky přispěl Robert Lawrence Stine. A protože
ství. Jezdí na kole, chodí se koupat do lomu, mluví série byla cílená převážně na mladší čtenáře, nejen
o  holkách. Tuto idylku však záhy naruší temné od- že hrdiny byli mladí školáci a  studenti, ale příběhy
bíjení zvonu, přinášející s  sebou Zlo, které bují kde se nejednou odehrávaly přímo ve školním prostředí.
jinde než za zdmi školní budovy Old Central. Sim- Již v roce 1993 tak Stopy hrůzy přinesly v rámci sé-
monsovi se daří skrze poměrně jednoduchou záplet- rie Ulice strachu (ještě se orientujete?) R. L. Stine-
ku vytvářet temnou a hutnou atmosféru. Příběh je na- ho knihu Královna plesu (The Prom Queen, 1992)
pínavý a skvěle odsýpá. Je to jedna z těch knih, která o krásné jarní plesové noci, během níž hlavní hrdin-
vás jen tak nepustí, při jejímž čtení zažijete skuteč- ka Lizzie McVayová zjistí, že místo toho, aby adept-
nou úzkost a po těle vám bude opakovaně naskako- ky na královnu plesu někdo sexuálně obtěžoval, tak
vat husí kůže. Je to román o dětství a s ním souvise- je rovnou vraždí. A ona je evidentně další na sezna-
jící nostalgii. O  nestvůrách útočících jak v  noci, tak mu. Takže klasický slasher v  knižní podobě. Uhád-
za bílého dne. O odvaze a kamarádství, jehož pouto nete, kdo je vrah dříve, než Lizzie? V  roce 1995 se

[ 45 ]
 městské legendy. Místní do jejích ruin nikdy nechodí.
Jednak z úcty k těm, kteří tam během požáru zemřeli,
ale také proto, že jim to nedovolí strach. Ale jak to tak
v  horrorech bývá, soukromá společnost se rozhod-
ne rozpadající se komplex přivést zpět k životu jako
exkluzivní soukromou školu. Kdyby jen poslouchali
místní. V prázdných místnostech opraveného stavení
se však neustále ozývají hlasy, v jeho sálech se usa-
zuje vlhký chlad a nikdo se nemůže schovat před tím,
co se ukrývá v suterénu. A už vůbec nelze ignorovat
pravdu – minulost nemůže být zapomenuta bez ohle-
du na to, jak hluboko ji pohřbíte.
Bratři Tesařovi jsou zajímavou komiksovou dvoji-
cí. Funguje jim spolupráce s jinými autory, ale i práce
společná, jak se ukazuje na knize Gymnázium pří-
šer (2010), která je jejich první společnou vydanou
knihou. O příběh se stará Antonín a o kresbu Jiří. Ti-
tul Gymnázium příšer je takový všeříkající. V  sedmi
příbězích sledujeme, co se může stát na škole, kam
chodí příšery.
Povídka Tomáš stojí na tom, že po škole ne-
chodí jen příšery, ale také mrtví prezidenti. Nápad je
nosnou myšlenkou, ale nedostatečnou. Polibky pak
upomínají na inspiraci horrorovou mangou. Každá
povídka je jiná. Spolužáci jsou psychologickou tříd-
ní hrou. Sestry se inspirují Lovecraftem, ač nepříliš

Stine na střední školu vrátil. Hlavní hrdinkou Vraždy

před maturitou (Final Grade, česky 1996) je ctižá-
dostivá studentka Lily. Znáte je, chtějí být vždy první
a nejlepší z celé školy. Jenže když kolem ní začínají
umírat studenti, její vidina úspěchu se hroutí, proto-
že vina padá na ni a lidi si více a více šeptají za zády.
A  k  tomu ty večerní telefony s  neznámým hlasem.
Aby to nevypadalo, že psal Stine jen o studentkách,
hrdinou jeho dalšího školního příběhu It‘s  the First
Day of School… Forever! (2012) je Artie Howard,
který nastoupil do nové školy. Jenže prvním dnem
v nové škole začala jeho noční můra. Už od rána se
dějí strašlivé věci – spadne z postele, praští se hla-
vou o podlahu, bratr mu poleje vlasy a košili sirupem,
střetne se s nejpopulárnějším klukem na škole a vše
končí sklepem plným mrtvol. Jó, první den ve škole
umí být opravdu děsivý. Tak proč si ho nezopakovat?
Protože když je Artiemu nejhůře, probudí se ve své
posteli. A spadne z ní… A zjistí, že je zase pondělí.
TO PONDĚLÍ. Jeho první den ve škole se opakuje.
Znovu a znovu. A události v něm jsou čím dál horší
a horší.
Škola sama o  sobě je hlavní hrdinkou románu
Michaela Painea The Night School (2006). Vysoká
škola George Washingtona je totiž strašidelná ško-
la. Před lety vyhořela, byla vyrabována a již čtyři de-
setiletí se rozpadá a  netknuta se stává předmětem

[ 46 ]
 HOWARD – 29/2017

wardem Merglerem. Přátelsky se usmívá a  má vy-

vhodně. Šikana pak ukazuje školní horror více méně brané chování. Ale na dokonalých věcech je vždycky
beze slov. Stroj se zaměřuje vyloženě na výuku, kon- cosi divného, to mi věřte. A  i  Mergler je Podezřelý
krétně na nebezpečný tělocvik. Vejška je pak horro- šprt (Teacher‘s Pest, 2013, česky 2015). Je to totiž
rem absurdním a  zároveň nejlepší povídkou sbírky. šagaj, hmyzí bestie z  jiného světa v  rouše lidském.
Na tyhle přijímačky byste nechtěli. Máme komiksové Poté, co se škola začne plnit mouchami, šváby a ji-
autory, kteří rozumí horroru a jsou schopni to ukázat, ným nepříjemným hmyzem kamarádům nezbývá,
jen jim dát prostor. Ne každá povídka v knize Gymná- než opět zakročit. Protože deratizátoři tuhle havěť
zium příšer je skvělá, ale jejich tematická rozličnost místo zabíjení krmí. Ve čtvrtém díle žáky ve škole
dokáže zaujmout různé čtenáře. Škola může být sku- uvězní sněhová bouře. Již tak bezútěšně vyhlížející
tečně horrorem. noc zkomplikuje ještě Příšerná učitelka (Substitute
Za školní škamna nás zavede i  americký autor Creature, 2013, česky 2015), která se ve škole náhle
Charles Gilman v  jeho mládežnické horrorové sérii objeví. Na školu už se zase valí příšery a Robert s ka-
Horror School. V  první části Šílený profesor (Pro- marády mají co dělat, aby je zastavili. Všechny knihy
fesor Gargoyle, 2012, česky 2014) společně s hlav- série se vyznačují lehkým stylem, střízlivým počtem
ním hrdinou Robertem přestupujeme na novou školu. stran (přesně 128 každá) a podle ohlasů kvalitativně
O tom, že tohle je to opravdové peklo nás přesvědčil vzestupnou tendencí.
už R. L. Stine. A zdá se, že školní přestup je velmi vý- O  Jimu Rookovi, učiteli angličtiny na tak trochu
živné horrorové téma. Bodejť by ne, Robertova nová zvláštní střední škole pro problematické děti, kte-
škola je opravdu divná. Ve skříňkách přebývají spíše rý má nadpřirozené schopnosti vidět a  rozmlouvat
krysy než pomůcky a učebnice, školní chodby vytvá- s mrtvými, jsme ztratili pár slov již v předminulém čís-
ří temné bludiště, v němž se ztrácejí žáci a profesor le. Tehdy jsme se krátce věnovali jeho prvnímu pří-
biologie… ten je prostě na první pohled divný. A to běhu nazvanému prostě Rook. Graham Masterton,
ještě nejsou ty největší záhady. Naštěstí má Robert autor Rookových příhod, se k němu vrátil hned ně-
na pomoc neobvyklé kamarády. V Podivných sest- kolikrát, svému entuziasmem překypujícímu učiteli
rách (The Slither Sisters, 2013, česky 2014) Robert postavil do cesty různé protivníky a série, která pů-
a jeho kamarádi zjišťují, že se ve škole nacházejí brá- vodně vznikala s myšlenkou na televizní seriál, nako-
ny, jimiž se dá projít do jiné dimenze obývané duchy nec dodnes nabobtnala na celých osm částí. A právě
a děsivými nestvůrami. Třetí díl nás seznamuje s Ho- u té poslední (a zdá se, že opravdu poslední, i když

[ 47 ]
u Mastertona člověk nikdy neví), se na chvilku zasta- byla látka účinná a co nejkvalitnější, děti před jejich
víme. Jmenuje se Garden of Evil a s Jimem Rookem odběrem musí trpět. Na stopu zloděje dětí se dosta-
se opravdu nemazlí. Hned první den nového školního ne jedenáctiletý „pehavý tučko“ Henry, jehož mlad-
roku totiž ve své třídě objeví ke stropu přibitou mrt- ší bratr Tim zmizel nedávno. Všechno však souvisí
vou dívku obkrouženou mrtvými kočkami. Později se se vším a Henryho pátrání ho nakonec zavede až do
ukáže, že dívka je Jimova dcera, o níž neměl nejmen- malého obchodu s luxusním hnojivem pro geneticky
ší tušení. Tenhle školní rok věru nezačal dobře. Jim se upravené orchideje. Zuzana se svou povídkou v roce
sotva stihne seznámit s novými žáky, což je opravdu 2013 zabodovala v soutěži Poviedka IstroConu, byla
pestrý výběr, a další mrtvoly následují. Všechny jsou publikována i v soutěžním sborníku, přečíst si ji mů-
stylizovány jako oběti zvláštních rituálů a cesty brzy žete však i  v  její elektronické povídkové sbírce Telo
vedou k jednomu z Rookových žáků a jeho podivín- a iné kyberhrôzy (2013).
skému otci. Oba totiž vyznávají podivný kult sahají- Na závěr jsme si nechali knihu poněkud zvláštní.
cí až k  první Adamově družce Lilith. Jima čeká ob- Jde totiž o  debutový horrorový fotoromán Madelei-
rovská zkouška, je mu přislíben návrat mrtvé dcery ne Roux jménem Asylum (2013). Příběh vyprávěný
i otce, který spáchal sebevraždu, když byl Jim malý, fotografiemi nás společně se šestnáctiletým Danem
za malou službičku. Službičku, která rozpoutá peklo Crawfordem zavede do letní školy New Hampshire
na zemi. Mastertonova středoškolská série, primárně College Prep. Nejde však jen o  obyčejný letní pro-
určená mladším čtenářům, jako by stárla a vyvíjela se gram, je to i  léčebna. Dan je zpočátku nadšený, že
společně s nimi. Oproti první části, která vyšla v roce si během posledního léta před vysokou najde ještě
1997 (a je např. zcela erotiky a sexu prostá), je Gar- pár přátel. Po příjezdu však zjišťuje, že léčebna kdy-
den of Evil z roku 2012 mnohem drsnější, brutálnější si bývala sanatoriem, posledním útočištěm šílených
a erotičtější (erotické narážky, sex a dokonce pokus zločinců. Se svými novými kamarády Abby a Jordan
o znásilnění). Je pro mnohem vyspělejší cílovou sku- Dan proniká do skrytých výklenků strašidelného let-
pinu. ního domova a odhaluje, že není náhodou, že se tady
V  povídce Päť ihiel do čela slovenské autorky všichni tři objevili. Sanatorium totiž skrývá několik ta-
Zuzany Droppové jsou v ohrožení malé nadané děti jemství a klíčů ohledně děsivé minulosti.
ze školek a  prvních tříd školy. Ty totiž ve futuristic-
kém sci-fi horroru záhadně a houfně beze stopy mizí. Martin Štefko
Kdosi z nich preparuje účinnou látku, z níž se vyrá- Miroslav Pech
bí droga podporující naše vlastní schopnosti. A aby Honza Vojtíšek

[ 48 ]
 HOWARD – 29/2017

Abatyše
Vítězslava Felcmanová
Klapot střevíců noční sestry se rozléhal dlouhou spalým vazounem. Ten jen zamrkal a udělal, co bylo
chodbou. Mladá žena spěchala, až za ní černý há- třeba. Nejdříve zvedl žvatlajícího pacienta z  louže,
bit vlál, ve tváři měla vyděšený výraz, jenom přísná zkušeně ho zpacifikoval a odvedl do cely. Potom při-
výchova a  smysl pro disciplínu jí zabránily v  křiku. jel s vozíkem a naložil mrtvolu. Musel si ovšem dá-
Vpadla do pracovny a sloužící lékař, hezký světlovla- vat pozor, aby hlava zůstala na krku, natolik bylo tělo
sý muž, zvědavě zvedl hlavu od rozepsané práce. Byl zdevastované.
trochu oslněný petrolejovou lampou, takže zamžou- Byl už jen krůček ke svítání a doktor zamyšleně
ral a tázavě zvedl obočí. Na neklidné noci si tady už stál nad mrtvým tělem v  kapli. Žena už byla omy-
dávno zvykl, proto se nikdy neukládal ke spánku. tá, oblečená v rubáši, hrdlo zakryté závojem. Rakev
„Doktore,“ vydechla sestra a  snažila se tlumit osvětlovaly dvě voskovice, v  jejich svitu se ženina
hlas, „už zase. Bernard. Nevím, jak se dostal ven… tvář jevila vyrovnaná a smířená…
všude krev… ubohá paní…“ „To nemohl být Bernard,“ ozvalo se do ticha.
„Cože?“ Muž v bílém plášti se otočil.
Doktor popadl lampu a oběhl těžký dubový stůl. V šeru viděl bledý obličej sestry, stojící odhodla-
Ve dveřích se rychle obrátil a posvítil na obraz abaty- ně, vzpřímeně, s modlitební knihou v rukách.
še Vittoldy, zakladatelky kláštera, patronky nynějšího „Prosím?“
ústavu pro choromyslné. „Nemohl to být Bernard. Nemá zuby. To hrdlo
„Teď pomozte…“ šeptl a vyběhl na chodbu. Por- bylo prokousnuté.“
trét přísné abatyše v černém zmizel ve tmě. „Jste všímavá…“
Seběhli až dolů, do sklepení, kde byl z  každé- Doktor vzal dívce knihu z rukou, objal jí ramena
ho kamenu cítit nepříjemný, vlhký chlad. A nyní také a odváděl z kaple.
pach smrti. „Jste velmi všímavá…“opakoval.
Mrtvá pacientka ležela na zemi v obrovské louži Ovanul je podivný ledový závan. Jeptiška se
tmavnoucí krve, hrdlo rozervané, oči vytřeštěné dě- otřásla zimou a také strachem. Kdyby ji muž pevně
sem. A vedle ní seděl Bernard, muž neurčitého věku, nedržel, asi by se zhroutila hrůzou a  vysílením. Po-
v  tupé tváři bez vrásek úsměv. Byl celý zapatlaný tom však na krku ucítila dotek studených, kostnatých
krví, kterou si rozmazával po celém těle. pařátů a začala strašlivě ječet. Nedostávalo se jí ale
„Bernarde, chlapče, co jsi to natropil?“ zeptal se dechu. Už nevnímala bolest, ani to, jak jí z roztržené
vlídně lékař. tepny vystříkla horká krev. Bílá rouška na hlavě se jí
Zakrvácený mužík vydal neartikulované zvuky zabarvila do ruda, černý hábit nasákl životodárnou
a nepřestával se plácat v lepkavé tekutině. tekutinou, která nenávratně a rychle unikala z těla…
„Všechny metody selhávají, ten člověk je nevylé- Kalné krvavě rudé slunce probleskovalo mezi lis-
čitelný,“ otočil se doktor k sestře. „Sežeňte zřízence, tovím stromů v parku bývalého kláštera, ozývaly se
počkám tady.“ první hlasy ptáků. V pracovně u masivního stolu se-
Sestra fascinovaně zírala na tu spoušť a  byla děl ospalý doktor a právě dopisoval zprávu o noční
bledší a  bledší. Chtělo se jí zvracet, přemáhala se politováníhodné události. O chybě nezkušené sestry,
z posledních sil. která zapříčinila smrt nejen svou, ale také jedné cho-
„Sestro!“ vankyně, protože nebezpečný pacient utekl ze své
„Hledala jsem ji! Byla taková nešťastná, nemohla cely a způsobil jejich smrtelná zranění.
spát, když je úplněk… pak ty zvuky ze sklepa…“ Doktor odložil pero a  protáhl se. Sfoukl lampu,
„Sestro!“ pousmál se a otočil.
Nebohá jeptiška se odvrátila, zlomila se v  pase „Když svítá, jste nesmírně půvabná,“ pravil k ob-
a začala dávit. razu.
„Proboha, vzmužte se, ženská!“ křikl doktor a za- I abatyše Vittolda měla úsměv na tváři. A rudou
cloumal s ní. krůpěj v koutku krásných úst…
Ona jen vzlykla a odběhla. Natolik se ale vzpama-
tovala, že splnila úkol a za chvíli přispěchala i s roze-

[ 49 ]
[ 50 ]
 HOWARD – 29/2017

Proti proudu:
Book of Shadows:
Blair Witch 2
Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy Velkým plusem snímku jsou charaktery. Jeffrey je
utírá, Blair Witch Project je fenomén. Horrorový tra- od mala průšvihář, a že je doma v Burkittsville, tedy
dicionalista se může čílit, panáčky z klacíků přes ko- v domově naší milé čarodějnice, založí si živnost na
leno lámat, ale nejde jen o komerční úspěch prvního úspěchu filmu. Prodává stylové cetky a  hlavně po-
filmu. Osobně mne baví i celé fiktivní pozadí Ely Ked- řádá výpravy do lesů, kde se pohnuté události staly.
ward. Nemyslím tím tangáče naší ježibaby, nýbrž její A navíc je sympaťák. Kdo s ním vyrazí na dobrodrů-
pohnuté osudy, osudy vrahouna Rustina-Parra a tak žo? Stephen a Tristen jsou usedlá a vcelku fajn dvo-
vůbec. Ale o těchhle obecně známých kořenech Blair jice, která má pár vlastních potíží, Erica je wiccanská
Witch si teď povídat nebudeme. Jestli je totiž první čarodějka a  Kim zase čímkoliv morbidním posedlá
The Blair Witch Project kontroverzní, pak o jeho po- metloška.
kračování to platí dvojnásob. Na některých webech Jak já Kim svého času od prvního pohledu zbož-
svého času Book of Shadows dokonce soupeřil ňoval. Třeba ve scénce se sovou nebo způsob ja-
o  titul jednoho z  nejhorších horrorů všech dob. Já kým si poradí s  prodavačkou Peggy (ten méně ná-
s tím však ani trochu nesouhlasím. silný). Je prostě kouzelná a  nostalgicky i  pateticky
mě Kim Director v její roli bere dodnes. Erica je taky
Jako fanda jedničky jsem na pokračování byl kočka a  celkově funguje chemie mezi mládeží bez-
v kině, dodnes jsem jej viděl mnohokrát i v klidu do- vadně. O to větší ranou je, když divák vidí, kterak se
mova a stojím si za tím, že dvojka filmu o blairské ča- suverénně vystupující Kim začíná hroutit, stejně jako
rodějnici o moc líp udělat nešla. Joe Berlinger, který ostatní. Po párty u táborového ohně mládežníci na-
předtím ani potom žádný pořádný film nenatočil, na- cházejí svoje věci kompletně zdevastované a  navíc
vázal událostmi, které se odehrály chvíli po premiéře se najdou mrtvoly jiné pětičlenné výpravy.
jedničky. Někdy v roce 1999 tak vyrazila parta dobro- Pětice za pomoci nalezených pásků postupně
druhů po stopách původní výpravy, která nedopadla odhaluje, co se onu inkriminovanou noc vlastně při-
příliš slavně. hodilo. Což o to, že si já nepamatuju část noci, to se

[ 51 ]
mi stává vcelku běžně a nijak se kvůli tomu stresovat na navázání setsakra složitý. Jak tenká je hranice,
nehodlám. Možná, že bych byl taky nervóznější, kdy- která dělí povedenou atmosféru od trapnosti. Berlin-
bych pak všechno zpětně viděl díky kamerám. A tak ger se na ní několikrát ocitl (scéna se zjevením dítěte
si postupem času kluci a holky přestávají důvěřovat Tristen), ale vždy se mu to, dle mého, zkrátka poda-
a postupující šílenství je pro mne na snímku to nej- řilo ustát a i když navázal na původní film něčím úpl-
lepší. Po vzoru lovecraftovských vzorců v samém zá- ně odlišným, přesto zachoval jeho původního ducha.
věru už málem nikdo ani neví, jak se jmenuje. Ještě víc mne v tom utvrdilo nedávné třetí pokra-
Za mne je skvělé i  to, že film začíná poměrně čování, které je přesně tím, co už vzniklo jaksi navíc
s nadhledem. Hlášky, tvrďácké pózy, to vše by má- a  pouze těží z  provařené značky. Kdyby měl každý
lem svádělo k nějaké parodii. Naštěstí tomu tak není horror takhle originální a přitom originál ctící dvojku,
a i proto si tohoto bijáku cením. Kolik různých pokra- to by vám bylo na světě krásně!
čování nenaplnilo ani zdaleka moje očekávání. A o to
víc si uvědomuji, že právě tenhle materiál musel být Demi Mortuus

[ 52 ]
 HOWARD – 29/2017

Peter Straub

ROZHOVOR
Americký spisovatel Peter Francis Straub nebo jste nad ní vůbec nepřemýšlel? Případně jste
(*1943) se u nás proslavil hlavně se Stephenem Kin- měl jiné zájmy?
gem společně napsanými romány Talisman a Černý V  dětství a  mládí mě knihy a  literatura zajímaly
dům a již kultovním Ghost story (který by si, mimo- opravdu hodně. Neustále jsem něco četl – romány
chodem, zasloužil nové české vydání). Románů a no- o  psech, romány o  koních, romány o  dětských de-
vel však vydal přes dvacet, česky vyšly např. ještě tektivech. Hrál jsem baseball, plaval jsem v jezerech
Julie, Koko, Tajemství a příští rok by měla vyjít Stíno- a tůních, blbnul jsem se svými bratry a kamarády, ale
zem (Shadowland). Kromě toho vydal i čtyři básnické čtení mi bylo vždycky bližší než cokoliv jiného.

„Traumatické prožitky
utvářejí charakter člověka.“
sbírky a napsal několik povídek (jedna z nich česky Kdy jste začal brát literaturu natolik vážně,
vyšla v  antologii detektivních příběhů Smrt nezna- že jste si řekl: „Tohle je něco, co bych rád dělal“?
mená konec). Je členem Horror Writers Association A  jak reagovali vaši rodiče? Protože z  toho, co
a  PEN a  jeho dílo bylo několikrát poctěno různými vím, pro vás měli úplně jiné plány…
oceněními. Následující rozhovor pro letošní deváté „Tohle bych rád dělal“ jsem říkal jen sám sobě,
číslo polského horrorového časopisu OkoLica Stra- rodičům nikdy. Matka by propadla úzkosti, otec by si
chu uskutečnil Sebastian Drabik. My jsme překládali myslel, že jsem se zbláznil. Myslím, že brzy poté by
a editovali z anglojazyčného originálního přepisu to- došlo i na posměšky a nechápavé opovržení.
hoto rozhovoru. Děkujeme Sebastianu Sokolowské-
mu za poskytnutí rozhovoru k  překladu i  publikaci Vzpomínáte na první knížku, kterou jste četl?
v českém jazyce. Jak se jmenovala a  jak jste se po jejím dočtení
cítil?
Rád bych se vás zeptal na něco z vašeho mlá- Na první knížku, kterou jsem četl, si nevzpomí-
dí. Když jste byl dítě, zajímal jste se o  literaturu, nám. Vzpomínám si ale, že jsem se sám učil číst

[ 53 ]
tak, že jsem si neustále prohlížel jisté komiksy, do- a cítil jsem, že území, kam jsem se s nimi vydal, je ve
kud jsem se je nenaučil zpaměti. Od toho nejútlejšího skutečnosti velmi hluboké. Chtěl jsem ho prozkou-
dětství mě poháněl úporný, netrpělivý spěch, abych mávat a přitom odkazovat na seriózní mistrovská díla
čtení co nejdřív přišel na kloub. americké literatury – novelu Utažení šroubu a několik
dalších. (Moje vlastní verze Jamesova příběhu byla
Přejděme k vašemu debutovému románu Ma- nakonec tak dlouhá, že jsem neměl místo pro nic dal-
rriages. Odkud jste vzal námět a mohl byste přiblí- šího.) Velkou část tohoto románu jsem si rozvrhl ve
žit, o čem je? Protože v Polsku se ho bohužel do- stenografickém notesu, který jsem si nosil na Hamp-
sud nikdo nerozhodl vydat. stead Heath (to už jsme se přestěhovali z  Irska do
Marriages jsem psal bez přípravy, den co den, Londýna). Krátce po zahájení samotného psaní jsem
v  Národní knihovně v  Dublinu. Chtěl jsem napsat pochopil, že to bude nejlepší a nejambicióznější ro-
avantgardní román o  manželské nevěře, v  němž by mán, jaký kdy napíšu.
se mísily vlivy F. Scotta Fitzgeralda a Henryho Jame-
se. Ani jedno z těchto přání se mi nepodařilo naplnit. Mnoho čtenářů a  editorů tento titul umisťuje
na svůj seznam nejlepších horrorových románů
Je mi známo, že debut je u spisovatele jen má- všech dob. Kdybyste takový seznam sepisoval vy,
lokdy tím nejlepším dílem. A říká se, že někdy je figuroval by tam také?
tím nejhorším – co si o takovém názoru myslíte? Myslím, že nikdy nemůžete jmenovat svou vlast-
Někteří lidé se prvním románem trefí do černého ní knihu v seznamu toho, co považujete za nejlepší
– Malcolm Lowry, Thomas Wolfe, Philip Roth, Eudora díla ve vašem oboru. Vypadalo by to marnivě a se-
Welty, Margaret Drabble. A  spousta dalších. Pokud bestředně.
je váš první román tím nejlepším, což se někdy děje,
jste pak jako spisovatel nešťastný. Po vynikajícím Ghost Story jste napsal Sha-
dowland. Tento román však nabízí jinou atmosfé-
Přesuňme se ke skvělému románu Ghost Sto- ru. Když jsem ho uviděl v  knihkupectví, bezmy-
ry. Díky nakladatelství Vesper se u nás znovu ob- šlenkovitě jsem po něm sáhl. Měl jsem za to, že
jeví na knihkupeckých pultech. Podělte se s námi tak můžu v klidu učinit, protože cokoliv, co vzejde
prosím o to, jak se tento román rodil? od autora Ghost Story, musí být dobré, a také že
Když jsem začal přemýšlet o  Ghost Story, měl bylo. Kde jste přišel na nápad pojmout tento pří-
jsem na kontě už dva gotické/nadpřirozené romány běh v podstatě jako dark fantasy?

[ 54 ]
 HOWARD – 29/2017

O Shadowland jsem nepřemýšlel jako o dark fan- plátno. Bylo to už před delší dobou. Co vám v tom
tasy. Bral jsem ho pouze jako román o magii a ovlá- nakonec zabránilo?
dání, který se bude rozvíjet v prostředí vycházejícím Nevím. Myslím, že společnost Universal, která
z  mé bývalé školy, ohledně níž jsem měl naprosto vlastní práva, nemá v úmyslu zkoušet to s tímto pří-
rozporuplné pocity. Protože jsem právě četl Thoma- během podruhé.
se Pynchona, cítil jsem se velice odvážný.
Na váš další román museli polští čtenáři če-
Rád bych se zeptal na několik čarodějových kat několik let. Nakonec se objevil thriller Mystery
vět, které říká jednomu z  chlapců… Zní zhruba (česky Tajemství). V  naší zemi jste známý přede-
nějak takto: „Ano, zlomí se ti srdce,“ řekl. „Tohle vším jako autor horrorů, ale tento thriller na mě,
čekáš, že uslyšíš? Ano, zlomí se. Ale nikdy ničeho stejně jako na spoustu jiných čtenářů, udělal velký
nedosáhneš, pokud budeš po světě chodit s  ne- dojem. Když jsem se ohledně něj pídil po dalších
zlomeným srdcem. Tak to prostě bývá, chlapče.“ informacích, zjistil jsem, že tvoří trilogii (označo-
Při čtení vašeho životopisu narazíme na vážnou vanou jako „Blue Rose Trilogy“) spolu s  romány
nehodu, kterou jste utrpěl, když vám bylo sedm Koko a The Throat. Jak na sebe tyto tři knihy na-
let. Myslíte, že traumatické zážitky utváří lidské vazují?
charaktery? Nebo je za tímto citátem nějaká jiná Romány trilogie Blue Rose na sebe navazují jen
myšlenka? velice volně. V Tajemství mladičký hrdina Tom Pas-
Ano, traumatické zážitky člověku povahu oprav- more čte román s  názvem The Divided Man, který
du formují. Tento proces není nikdy hezký ani pozitiv- napsal Tim Underhill, hlavní postava románu Koko,
ní, naopak obnáší něco jako trvalou deformaci. Člo- což je první díl trilogie. V The Throat Tom Pasmore
věk s nimi prostě musí nějak žít, a pokud možno, žít s Timem Underhillem o několik let později spolupra-
dobře. Myslím ale, že ta věta, kterou citujete, odka- cují na vyřešení záhady zmíněné v Koko.
zuje na dosti mírnou formu zlomeného srdce.
Napsal jste dva romány se Stephenem Kin-
Někde jsem četl, že jste se společně se svým gem. Talisman jste spolu napsali v roce 1984. Tato
synem pokoušel přenést tento příběh na filmové kniha byla zároveň prvním dílem, které Stephen
King napsal s  jiným spisovatelem. Odkud vzešel
tento nápad?
Nápad na spolupráci vzešel od Stephena Kin-
ga – ten už měl určitou představu o  chlapci, který
se musí vydat na cestu, aby zachránil svou matku.
Pomohl jsem mu ji naplnit pomocí struktury, kterou
jsem viděl v románu Vládni, Británie od Daphne du
Maurier.

Jak k  této spolupráci docházelo? Sdíleli jste

svou práci, vybírali jste scény, které napíše jeden
a druhý zrediguje? Je těžké psát se spisovatelem,
jako je King?
S Kingem jsme vypracovali dlouhou, detailní os-
novu – bylo toho v ní tolik, že jsme ji později museli
jednoduše o  polovinu zkrátit. Každý jsme psal, do-
kud nám nedošly síly, pak jsme text poslali tomu dru-
hému. King je ten nejlepší spolupracovník na světě.
Je neúnavný a úžasně invenční.

Přejděme nyní k románu Mr X. Musím přiznat,

že jste ohledně téma dvojníků přišel s velice zají-
mavým pojetím. Lovecraftovi fanoušci budou spo-
kojeni. Sám bych tuto knihu neoznačil přímo za
horror, ale číst ji je velice uspokojující. Odkud se
vzal nápad napsat něco takového, a povězte také
něco o svých zkušenostech s Lovecraftovými po-
vídkami.
Dlouho jsem chtěl napsat příběh o dvojnících a lí-
bil se mi nápad umístit ho do zvláštního zkorumpo-
vaného města na řece někde na americkém Středo-

[ 55 ]
západě. A  taky mě fascinoval Lovecraft – síla jeho Existují plány převést na filmové plátno román
textů, oddanost jeho fanoušků, podivnost jeho pró- Talisman, který jste napsal se Stephenem Kingem.
zy… Připadal mi současně zvláštně nádherný a tro- Původně mělo jít o televizní seriál, ale teď se nám
chu trhlý. Četl jsem ho, když mi bylo 14-15 let a tehdy doneslo, že by se snad měl chystat film a  že re-
jsem ho miloval. žie by se měl ujmout Josh Boone, který se pro-
slavil snímkem The Fault in Our Stars. Doufám, že
lost boy lost girl je další z vašich knih, která vy- tyto plány nevyšumí do ztracena (protože se stá-
šla v  Polsku. Mísí se v  ní horror s  krimi žánrem. le nemůžu smířit, že nakonec nic nebylo z  dvou
Hlavní postavy jsou velmi přirozené a  příběh už plánovaných převodů děl Cliva Barkera). Jak si
po několika stránkách začíná být velice zajímavý, představujete, že by mohla vypadat filmová verze
takže knížku je opravdu velmi těžké odložit. Jak Talismanu?
jste přišel na nápad zkombinovat právě tyto dva Na tento film jsem dopředu žádný názor neměl.
žánry? Josh Boone ví, co dělá, je to fanoušek a já mu dů-
V konceptu únosu a vraždy dětí se vskutku snou- věřuji.
bí „kriminálka“ a  „horror“. Tyto dva žánry jdou čas-
to ruku v ruce. Josepha Kalendara jsem měl v hlavě Pamatujete si na první film, který jste kdy vi-
už nějakou dobu a připadalo mi velice slibné umístit děl?
jeho dům přímo za dům Underhillův. První horrorový film, který jsem kdy viděl, byl
pravděpodobně Them!. Moc se mi líbil.
Ten příběh se mi moc líbí. Hlavně kvůli psycho-
logii postav. Myslím, že lze bezpečně říct, že to- Co si myslíte o  moderních horrorových fil-
hle je pro vaše psaní charakteristické. Jste oprav- mech? Máte některé v oblibě?
du tak skvělý pozorovatel, nebo vás prostě zajímá Líbily se mi Babadook, Donnie Darko, Hard
psychologie a  lidé? Protože jejich činy a  lidi sa- Candy, The Witch, Let the Right One In, Shaun of
motné vykreslujete mimořádně realistickým způ- the Dead, Funny Games.
sobem.
Děkuju za milý kompliment. Lidská psychologie A jaký je váš názor na moderní horrorové kni-
mě samozřejmě zajímá. Když mi bylo kolem čtyřice- hy? Připadají vám někteří autoři zajímaví?
ti, pustil jsem se do freudovské psychoanalýzy, která Připadá mi, že moderní horror vzkvétá. Mám rád
trvala, s přestávkami, asi dvacet let. Naučil jsem se díla Johna Langana, Joea Hilla, Lairda Barrona, Vic-
všechno, ale učím se dál. tora LaValla, Gemmy Files, Saran Langan, Simona
Strantzase – většina těchto autorů se zjevně zajímá
Přejděme nyní na chvíli k filmům. Jak hodnotí- o stejné strukturální otázky, které zajímají i mě.
te adaptaci vašeho románu Ghost Story?
Filmová verze Ghost Story měla své světlé strán- Vaše knihy přitahují miliony čtenářů po celém
ky, hlavně díky Fredu Astairovi a  Alici Krigeové, ale světě. Vyhrál jste spoustu cen včetně Ceny Bra-
nakonec nedávala valný smysl a  ničeho zvláštního ma Stokera a  Světové ceny fantasy. Vyvinul jste
nedosáhla. si vlastní originální styl, píšete uvěřitelné postavy
a ve svých povídkách nádherně vytváříte úžasnou
Kdybyste měl možnost napsat scénář, do jaké atmosféru. Jaký je podle vás recept na dobrý ro-
míry by se lišil od Cohenovy verze? mán? Co by to mělo být?
Filmový scénář napsat nezvládnu. Omlouvám se, tohle je otázka, na kterou neumím
odpovědět. Seriózní odpovědí by mohlo být tvrzení,
Vaše knihy, které v Polsku vyšly a které čeka- že dobrý román obsahuje prvky, které uvádíte ve své
jí na polské překlady, jsou horrory, thrillery a také otázce.
dark fantasy. Proč jste se rozhodl pro temnější
stranu literatury? Můžete na závěr prozradit, na čem aktuálně
Psal jsem knihy, které mě napadaly přirozeně. pracujete?
Vždycky mě nejvíc zajímaly ty aspekty života, které Posledních zhruba pět let pracuji na románu, kte-
si většina lidí v mé zemi přála popírat nebo přehlížet. rý se bude jmenovat Hello Jack.

Vůbec mě netěší, že do polštiny bylo z  vaše-

ho díla přeloženo pouze osm knih. Kdybyste mohl Děkuji za rozhovor
doporučit svou knihu, která u nás ještě nebyla vy-
dána, která by to byla a proč?
Přál bych si, aby polští čtenáři nahlédli do The
Throat. Je to nejspíš moje nejlepší kniha. Překlad: Milan Žáček

[ 56 ]
 HOWARD – 29/2017

Ghost Story

RECENZE
Jen málo snímků si z  dětství, respektive z  do-
spívání pamatuji tak dobře, jako Ghost Story. Mihlo
se někdy hluboko v noci tehdy fungujícími televizní-
mi kanály a významně ovlivnilo mé vnímání kinema-
tografie. Stejně se na mně podepsal například La
Chiave (1983) Tinto Brasse, ale Ghost Story půso-
bilo přeci jen komplexněji. Kromě explicitní a zajíma-
vé erotiky totiž poskytovalo také neopakovatelnou
horrorovou podívanou.

Režie: John Irvin

Scénář: Lawrence D. Cohen
Délka: 110 min
Původ: USA
Rok: 1981
Hrají: Fred Astaire, Melvyn Douglas, Douglas Fair-
banks Jr., Craig Wasson, Patricia Neal, Alice Krige

Příběh začíná čtyřmi obstarožními chlápky, kteří

se schází v klubu nad skleničkou whiskey a vyprávějí
si strašidelné historky. Ghost Story nás s obsahem
několika těchto vyprávění v úvodu seznámí, a i když
je od začátku jasné, že nepůjde o nosná témata pro
celý příběh, rozhodně těmhle drobkům nelze upřít at-
mosféru a tah na bránu.
Po úvodu jako z  nějaké sedmdesátkové anto-
logie se ale propadáme do žhavé současnosti roku nějaký ten škraloupek a  my začínáme sledovat pří-
1981, kdy do centra vstupuje syn jednoho ze staříků, běh, ve kterém se dvě generace chlápků potkávají
kteří si v úvodu vyprávěli bubu historky. Seznamuje v jedinečném příběhu, provázaném osobou mýtické
se s podivnou ženou, která má v minulosti evidentně ženy.

[ 57 ]
 Příběh pochází z pera Petera Strauba, od něhož Za zmínku stojí také představitelé hlavních rolí,
jsem četl pouze Talisman, který napsal společně se a to jak páprdů, kteří příběhu přispěli před mnoha de-
svým přítelem Stephenem Kingem. Odjakživa jej po- kádami, tak mladé generace, která přináší nervozitu,
važuji za člověka žijícího v Kingově stínu a Straubovy nejistotu a erotično. V tomto směru je nutné vyzdvih-
romány, které doma mám, tak s  naprostým klidem nout především hlavní hrdinku, jejíž odosobněný pro-
ignoruji. Což je zřejmě škoda, protože kdyby v knize jev nenechá diváka na vteřinu vydechnout. Stále če-
byla polovina atmosféry, kterou si Ghost Story při- káme, co že z té podivné ženštiny vyskočí, a když se
neslo do filmu, stála by četba zato. v závěru konečně dočkáme, rozhodně to stojí zato.
A to jednoduše proto, že snímek má blíže k ob- Ghost Story je old school snímek, který ocení
jevným a neortodoxním podívaným z sedmdesátých především fandové pomalého vyprávění, více než na
let, než ke svým filmovým vrstevníkům. Zub času na čemkoliv jiném založeném na atmosféře a jejím po-
něm sice zahlodal, ale nijak výrazně. Kromě přehlídky malém toku. Pokud chcete na Vánoce nějakou hut-
příjemně otevřené erotiky totiž jde o presentaci triků nou podívanou, která vás může budit ze sna, jste na
a masek, které zaujmou bez problémů i dnes. Bubáci správném místě.
vyskakují z plátna s frekvencí, za kterou by se nemu-
sel stydět ani James Wan a jsou minimálně tak stra- Roman Kroufek
šidelní, jako v jeho nejlepších kouscích.

[ 58 ]
 HOWARD – 29/2017

Prázdná houpačka
Veronika Fiedlerová
Bertík se objevil vedle mne. Myslela jsem, že každé zapomenu. Zašla jsem se domů umýt, a když
doma spí. Měla jsem na krku zapnutou chůvičku jsem se vrátila, prázdná houpačka se pohupovala ve
a  poslouchala jeho dech. A  najednou tu byl. Musel větru a Bertík nikde.
se probudit úplně bezhlučně a připlížit se jako duch. „Berťo? Bertíku, kde jsi?“ zavolala jsem. Nic. Za-
„Podáš mi lopatku?“ zeptala jsem se. Zavrtěl hla- hrada byla tichá. Neozývalo se žádné výskání ani du-
vou. Tak jsem se pro ni natáhla sama a udělala v zemi pání holínek po chodníku.
důlek, abych do něj zasadila rajče. Náhle stál Bertík vedle mě a byl celý mokrý.
„Já musím hrabat listí,“ odpověděl můj malý „Ty jsi úplně zmáčený,“ konstatovala jsem roz-
chlapeček a  běžel si pro kolečko. Má takové malé, hořčeně, když jsem zahlédla, jak má zplihlé vlasy
červené, hrozně rád s ním pobíhá po zahradě, když a z šatů mu odkapává voda.
tatínek odváží trávu. „Spadl jsem do jezírka,“ zakňoural.
„A  jaké listí chceš hrabat?“ ptala jsem se ho. „Do jakého jezírka?“ polekala jsem se.
„Vždyť je jaro, žádné listí ze stromů nespadlo. Teď „Tam,“ ukázal prstíkem.
budeme sázet rostlinky.“ „Tys šel k sousedům? Vždyť je to za plotem!“ Asi
Zavýskal, běžel s kolečkem na druhou stranu za- zase nechali otevřenou branku. „Neříkala jsem, že
hrady a předstíral, že ho tam jako tatínek vysypává tam nemáš co dělat? Jak jsi to stihl, vždyť jsem si šla
na kompost. Bertík, náš malý čertík. jenom umýt ruce. Ach bože, dítě.“ Vzala jsem ho za
„Prosím tě, na co máš ty holínky? Vždyť je teplo. ruku. Měl ji úplně ledovou. A pod očima velké tmavé
Vezmi si tenisky nebo nazouváky,“ peskovala jsem kruhy.
ho z dálky. „A co čepice?!“ Samozřejmě mě neposle- Vyděšeně jsem vykřikla.
chl. Měla bych být ráda, že se vůbec obul. Vláďa vyběhl ven z  domu a  rozhlížel se, co se
Z domu vyšel můj manžel a zamířil ke mně, usmí- stalo. Bertík zase nikde.
val se. Byl hezký slunný den a vše se zdálo tak pěk- „Co je?“
né, šťastné rodinné odpoledne. Lidé zažívají okamži- Místo odpovědi jsem začala brečet.
ky štěstí a vůbec si je neuvědomují. Vláďa byl rád, že „Vzala sis dneska léky?“
je zase jaro a že jsem konečně vyšla z domu. Sklonil Neodpověděla jsem, jen pokrčila rameny. Odvedl
se ke mně a dal mi pusu na tvář. mě domů a posadil v předsíni na lavici. Po chvíli se
„Kde se to tu zase vzalo?“ zeptal se a  bradou vrátil se sklenicí vody.
kývl ke kolečku. Bertík mezitím někam zmizel. „Za chvíli to zabere, neboj.“
„Co myslíš? Bertík to roztahal. Vůbec si po sobě Na chodbě měl připravený dvoják a  váleček
neuklízí.“ s  barvou. Chystal se zamalovat čáranice, kterými
Vláďa se na mě zvláštně podíval. Trochu soucit- Bertík loni vyzdobil celý dům. Bertík přiběhl z kuchy-
ně, trochu nazlobeně. ně a díval se, co tatínek dělá. Snažil se na žebřík vy-
„Měli bychom zlikvidovat tu houpačku,“ řekl ja- lézt a pak se začal houpat na té prostřední části.
koby pro sebe. „Bertíku, nech toho, shodíš to!“ varovala jsem ho.
„Proč, prosím tě? Vždyť teprve začne pěkné po- Vzápětí žebřík břinkl o zem a barva z kyblíku, který
časí. Bertík přece…“ na něm visel, cákla na dlažbu. Vláďa zůstal stát jako
„Nezačínej, Jano,“ řekl Vláďa přísně a vrátil se do opařený a  hleděl na shozený žebřík. Dvoják jen tak
domu. sám nespadne. Podíval se na mě polekanýma očima,
Bertík jako by nás slyšel, vyskočil na houpačku pak se nevěřícně rozhlížel po chodbě, jako by syna
a zkoušel se svýma krátkýma nožkama odrazit a pak ani neviděl.
rozhoupat. Dopředu, dozadu. Dopředu, dozadu. Do barvy se otisklo několik drobných stop.
„Mami, mně to nejde!“ volal na mě. „Tohle není pravda,“ pronesl Vláďa tiše. „Už je to
„Natáhnout, pokrčit, natáhnout, pokrčit,“ radila přece půl roku.“
jsem mu. „Já ti teď nemůžu pomáhat, mám špinavé
ruce. Zkoušej to sám.“
Zasadila jsem další rajče a oprášila si ruce. Vláďa
mi vždycky říká, ať si vezmu rukavice, a já na to po-

[ 59 ]
[ 60 ]
 HOWARD – 29/2017

Koleje smrti

RECENZE
Slovenské žánrové nakladatelství Hydra přichází
s originální sbírkou horrorových povídek, nesoucí ná-
zev Koleje smrti. Jde o soubor povídek zkušených
i  začínajících autorů, které spojuje jediné – hrůza
na kolejích a kolejnicích všeho druhu.

Vydavatel: Hydra, 2018

Počet stran: 378

Do čtení nás uvádí povídka Pod pohľadom

mŕtvych očí začínající autorky Anny Olejárové, která
zprvu velmi připomíná Vábení plamenů Kevina Qui-
gleye – v dobrém slova smyslu. Ocitáme se v zapad-
lém zábavním parku, kde se začínají dít věci… Spád
a atmosféru trochu ruší až neuvěřitelné náhody, kdy
se například jedním z hrdinů stává zrovna odborník
na problémy ostatními řešené. Nicméně povídka je
vybrána s citem editorů, jelikož je to právě ona, která
dokáže čtenáře naladit na tu správnou notu.
Prvním povídkovým klenotem se však stává až
Poslední jízda publicisty Martina Paytoka. Text per-
fektně mixuje již navozenou atmosféru lunaparku
s odkazy na Akta X či tuzemské vyšetřovatele para-
normálních aktivit. Vše korunováno překvapivým vy-
ústěním.

„Jaké to tam je?“ přeruší ho Kateřina. „Na druhé

straně, nebo kdes to byl?“
Jára se jí podívá do očí. „Řekněme, že už chápu, jící turistická atrakce v  obci  Nittendorf v  Německu)
proč se mrtví lidi furt cpou zpátky.“ s  názvem Můra v  lampě. Od prvních řádků je jas-
né, že jde o čistokrevný horror, takový, který se může
Do jiné doby i literárního stylu nás přenese povíd- stát každému z nás. Kdo kdy nenastoupil do špatné
ka s názvem Šeptáno do tmy zavedené spisovatelky tramvaje? Povídka je napínavá, akční, překvapivě kr-
Haniny Veselé. Hanina Veselá je zkušená vypravěčka vavá. Nakonec si autorka – jak je jejím zvykem – ne-
s citem pro historii, jazyk a atmosféru. Její dílo je jed- odpustila alespoň spirituální tečku.
ním z nejvýraznějších, v celé knize vyniká nejen pro Tím vlastně končí jakýsi blok povídek psaných
to, že se jako jediné cele odehrává v historii, takže jí českým jazykem a my se vracíme do domácích vod.
lze odpustit i teatrální finále. Slovenská část začíná trochu slabším počinem
Začátek následující povídky Po trati výrazného s  názvem Návrat domov ostříleného povídkáře Ja-
autora horrorových povídek Honzy Vojtíška možná roslava Lupečky. Poněkud méně záživný začátek je
trochu šokuje úvodní narážkou na  fekal porno, ale však brzy přetaven v dojemnou duchařinu, v samot-
brzy jsme opět na skok zpět v  historii. Poprvé se ném finále mnohého čtenáře zamrazí.
setkáváme s  tratí čistě železniční, odevšud na nás Vynikající je Rajecká Anča od spisovatelky a edi-
dýchá chlad a  tajemno. Sotva se sžijeme s  hlavní- torky Kataríny Soyky. Je dalším zlatým bodem sbírky.
mi hrdiny, už jde do tuhého. Oproti pozvolnému úvo- Soyka už několikrát dokázala, že horrorovou atmo-
du působí závěr poněkud zrychleně. Mě osobně vel- sféru prostě umí. Od první věty je vám jasné, že se
mi potěšilo použití hudby Rammstein jako jednoho něco stane, a jen čekáte, kdy to přijde, jak moc bude
z prvků, dokreslujících atmosféru. jízda psychedelická. Směrem k finále se však dostá-
Zkušená autorka a vypravěčka Františka Vrben- váme do jakéhosi začarovaného kruhu, který celkový
ská přináší Legendu o  Räuberhöhle (což je existu- spád textu trochu oslabuje.

[ 61 ]
 „Na ženu v odraze sa zo stropu sypal biely závoj „Noc za nocí jsem se nořil hlouběji do temnoty,
prachu, jej veľké oči ma vťahovali do seba. Pripadala nechával ji plynout kolem sebe, zíral do ní, zatímco
mi cudzia. Pre istotu som pohla rukou, aby som sa se mé oči pokoušely zachytit byť jen záblesk tvaru či
uistila, že ma poslúcha. Dokonce som přišla bližšie obrysu tam, kde žádný nebyl.“
a váhavo k sebe načiahla ruku…“
Knihu uzavírá začínající autorka Ivana Molnárová
Vozňovisko spisovatele Ivana Kučery začíná Dubcová svojí povídkou Zájazd!!! Pokud bylo zámě-
hláškami dvou namachrovaných potíračů narkoma- rem editorů dát nakonec skutečnou pecku, pak to se
fie. Slovo pak ale dostává poněkud komornější poví- jim také povedlo. Poctivá várka sarkasmu, vlak, kte-
dačka o Bláznivé Mery, která se zdá mít docela civilní rý zároveň stojí a zároveň jede, do toho sympatické
základy – monstra – kanibalové – zde ve skutečnosti postavy, kterým člověk fandí až do úplného konce,
trpí genetickou chorobou. to jsou ty správné ingredience k namíchání lektvaru
Vagón uprostřed lesa zavedené spisovatelky na rozloučenou.
Lenony Štiblaríkové začíná jako hodně husté sci-fi. Je až s podivem, jak kompaktní dílo vzniklo. Po
Vyčnívá z celého sborníku především skvělým nápa- odložení mám pocit, že jsem četla souvislý text. Osu-
dem. Nic na textu nekazí ani skutečnost, že hlavním dy všech hrdinů bez výjimky jsou spjaty (občas i po-
tématem se postupně stává nikoli samotná záhada, smrtně) s něčím, co se pohybuje po přesně daných
ale psychologie hlavního hrdiny. kolejnicích. Vlak se stává jakýmsi převozníkem, tram-
A  pak si říkám, konečně metro. To si vzal na vaj či metro místem, kam jste neměli vkročit, a  vše
paškál ostřílený autor horrorů Mark E. Pocha ve své završuje gilotina, která se spustí dolů přímo za váš
práci Pod povrchom. Od prvních slov nás vtáhne tís- zátylek… nevyhne se, ani vy se nevyhnete jí.
nivá atmosféra, příběh se však opět stočí možná tro- To, že se na knize podílelo třináct autorů, je jen
chu jinam, než si čtenář může domýšlet (z příšer se třešničkou na dortu. Atmosféra se udržela po celou
stávají lidé) a dojde – jak jinak – na u E. Pochy obli- dobu čtení. Překvapivé je, že i literární nováčci zvládli
gátní mučení hlavního hrdiny. tak složitý žánr… možná dokonce o chlup lépe než
V  metru zůstaneme i  s  hrdinou další vydařené erudovaní romanopisci.
práci s názvem Ve tmě světlo povídkářky Michaely Potěší i příjemný, graficky hezky zpracovaný pa-
Merglové. Jak nápad, tak zpracování i vyústění zahr- perback. Jen obálka s perfektním námětem děsivé-
nují vše, co byste od příběhu v knize s názvem Ko- ho lunaparku není nejšťastnější svým zpracováním.
leje smrti očekávali – totiž drama a smrt na kolejích. Hezčích ilustrací se dočkáte uvnitř knihy.
Kořením vyprávění budiž strach ze tmy i  ze světla,
z ticha i hluku… Kristina Haidingerová

[ 62 ]
 HOWARD – 29/2017

Yeogo kuei-dam
aneb korejské
školní horrory

[ 63 ]
 Horrorový žánr na západě do školního prostře- před půlnocí. A  přesně s  tímhle většina korejských
dí (nebo alespoň mezi studenty) zavítal částečně již školních horrorů operuje.
v  50. letech minulého století, plně to rozjel v  osm- Všechno to rozjel v  roce 1998 Park Ki-hyeong
desátkách, kdy výrazněji reflektoval svou největ- se svým duchařským sociálně-kritickým horroro-
ší cílovou skupinu. A  zůstává v  různých podobách vým dramatem Yeogogoedam (1998). Vše ve filmu
školnímu prostředí věrný až doposud. Ale až v  Ko- se koncentruje jen na školu, děj ji nikdy neopustí
reji na samotném sklonku minulého tisíciletí doká- a všechny postavy sledujeme jen v jejích prostorách.
zali s  horrorem propojit vyloženě povahu školního Park Ki-hyeong odhaluje nejen osudy čtyř pěti stu-
a  vzdělávacího systému a  školu uchopit jako jedno dentek, z nichž jedna umí vyvolávat duchy, ale i uči-
z monster. Dali tak vzniknout v podstatě svéráznému telského sboru, např. mladé učitelky, která na této
horrorovému subžánru, který si pojmenování školní škole kdysi studovala a postupně odhaluje tajemství
horror opravdu zaslouží. devět let starého úmrtí jedné ze studentek. Všechno
to začne na první pohled sebevraždou učitelky, o níž
Yeogo kuei-dam totiž vychází ze samotné pod- se později dozvíme, že to nebyla žádná milá a hod-
staty korejského školství a  jeho povahy. To samo ná pančelka, ale přesně podle výše zmíněného pěk-
o  sobě poskytuje dobrý základ pro atmosféru stra- ná megera, která studentky týrala hlavně psychicky.
chu a nejistoty. Korejský vzdělávací systém stojí na To Čokl, rázný učitel až gulagovského stylu, pro ránu
silné pozici učitele, jemuž žáci musí projevovat úctu nejde daleko a kromě pokoutného sexuálního obtě-
a  poslušnost. Druhým výrazným bodem korejského žování jedné studentky se neostýchá jinou zfacko-
školství je nijak neskrývaná a často učitelským sbo- vat (a  nejde jen o  nějaké pohlavkování) přímo před
rem a systémem samotným nepokrytě podporovaná jejími spolužačkami. Nechybí ani ona zmiňovaná ri-
a vyvolávaná rivalita mezi studenty. Studenti jsou vy- valita dívek, kterou vzdělávací systém dokáže vklínit
stavováni enormní psychické zátěži, nelítostným při- i do dlouholetých přátelských vztahů. Pozitivem filmu
jímačkám na vysoké a v nejednom případě i fyzickým je, že se netočí jen kolem jedné postavy, ale skoro
trestům. Pouze ti nejlepší jsou chváleni a bráni váž- stejnou měrou operuje hned se třemi čtyřmi, z nichž
ně, pouze ti nejlepší mají šanci dostat se na prestižní každá prožívá trošku odlišné osudy. Yeogogoedam
školy. Obyčejný den korejského studenta není nic zá- tak na kostře klasické asijské duchařiny dokázal při-
viděníhodného, kromě „obvyklých“ hodin totiž běžně nést tísnivou sociální kritiku. Drsný školní systém, po
navštěvuje obrovský počet různých kurzů. Nejednou chodbách brouzdající duch mrtvé studentky, umírají-
den korejského studenta začíná v šest ráno a končí cí učitelé a zvětšující se krvavá skvrna na stropě třídy

[ 64 ]
 HOWARD – 29/2017

se ukázali být dobrým projektem. Film se stal vel- rové linii film sklidil ohlasy nejen na fantastických fes-
kým hitem, v kině jej navštívilo více diváků než teh- tivalech, ale i na festivalech filmů s gay tématikou.
dy aktuální díl Jamese Bonda, Spielbergova Vojína Šeptající chodby si daly po lesbické romanci
Ryana nebo čtvrtého Vetřelce. Kromě diváků však na pár let pauzu, místo nich přišel Gawi (2000). Ale
upoutal i  konzervativní kruhy spojené se školstvím, ne, že by do šeptajících chodeb nezapadl. Tento-
které se pokoušely o  zákaz jeho promítání protože krát se příběh odehrává mezi vysokoškoláky, které
na korejské školství vrhá špatné světlo. K zákazu ni- začne pronásledovat dlouhovlasý dívčí duch v  čer-
kdy nedošlo a Park Ki-hyeongův film se stal druhým ném a  tato setkání nedopadají dobře. Jde o  ducha
nejúspěšnějším korejským filmem. Vznik dalších dílů zasebevražděné dívky, která navštěvuje své spolužá-
série tak na sebe nedal dlouho čekat. ky a známé, jenže se ukáže, že zřejmě nešlo o sebe-
Hned druhá část série do kin totiž přišla jen o rok vraždu a ani navštěvovaní nebyli tak úplně jejími ka-
později. Yeogogoidam doobeonjjae iyagi (1999) marády. Prostě klasický asijský dlouhovlasý model,
režisérského dua Kim Tae-yong & Min Gyoo-dong kde duch zabíjí pohledem, jindy o  pohled připraví
tentokrát nechává vzdělávací systém stranou, zabý- svou oběť. Gawi je tak z našeho výčtu zajímavý hlav-
vá se místo toho jinou stránkou školního prostředí, ně tím, že jde o  jeden z  prvních typicky korejských
a tou je žákovský kolektiv a jeho sociální systém. Již pokusů zkombinovat klasický mládežnický slasher
zmíněná rivalita studentek, rozkládající i dlouhodobé s duchařinou. A i když nejde o zrovna povedený po-
kamarádské vztahy se tentokrát pojí s šikanou namí- kus, přesto jej zhlédlo více než tři sta tisíc korejských
řenou proti všemu a všem, kdo se vymyká ustálené diváků, což ve své době na korejský slasher byl je-
a propagované většinové normě. Druhá část šepta- den z nejlepších výsledků.
jících chodeb je tak spíše posmutnělým až lyrickým Do šeptajících chodeb se korejští tvůrci vrátili po
dramatem lesbického páru studentek a  jejich lás- čtyřech letech a přinesli s sebou i o něco větší dávku
ky, která sahá až za hrob, což opět do děje zapojuje horroru. A to jak co do kvantity, tak i ohledně kvality.
nadpřirozený/duchařský prvek. Děj se odvíjí částeč- Yeogogoidam 3 – yeowoo gyedan (2003) se pro-
ně retrospektivně prostřednictvím deníku zamilova- tentokrát odehrává v  baletní škole, jejíž součástí je
ného páru, který náhodou najde jedna ze spolužaček i tzv. schodiště přání. Duch Lišky, sídlící v osmadva-
zamilovaných dívek. Intimní obsah deníku i  vztahu cátém schodě tohoto schodiště, každému, kdo tento
obou dívek se dostane mezi lidi a  jednu z  nich do- schod překročí, splní jakékoliv přání. Ale jak známo,
žene k  sebevraždě. Dívka se však brzy vrátí zpět. a  v  horrorech to platí obzvláště, většinou jde spíše
Stejně jako první část, i druhá se odvíjí prakticky bez o  prokletí… Nejinak je tomu i  zde. To si však neu-
lekaček, využívá spíše tísnivou atmosféru prostře- vědomuje Ji-seong, která si přeje, aby to byla ona,
dí a mezilidských vztahů. A že obojí skýtá dostatek kdo vyhraje konkurs do ruské baletní školy. Problém
vhodného materiálu na postupné budování příběho- tkví v tom, že takřka jistou kandidátkou na vítězství
vé atmosféry. I navzdory své lehce potlačené horro- a  angažmá v  Moskvě je její dlouholetá kamarád-

[ 65 ]
ka a  spolužačka So-hie. To však Ji-seong nebrání právění ztrácet a  nevnímat domácím divákům zjev-
v tom, vyběhnout po schodišti a vyslovit přání. A to né souvislosti. Po čtvrté návštěvě šeptajících chodeb
se, přesně podle slov legendy, vyplní. So-hie během však byli zřejmě dezorientováni i korejští diváci a sé-
nečekané nehody zemře a Ji-seong konkurz vyhraje. rie se na čas zase odmlčela. Yeogo goedam 4: mok-
Štěstí, radosti a klidu jí to však moc nepřidá. Ač se sori (2005) má svým způsobem hodně společného
dosud všechny díly série odehrávaly na dívčích ško- s  druhou částí série. I  zde sledujeme blízké přátel-
lách, až teprve teď se dočkala opravdu ženského po- ství dvou studentek. Rozdíl je jen v tom, že hudeb-
hledu, neboť film režírovala režisérka Yun Jae-yeon. ně nadaná studentka Young-eon ke svému zděšení
A i když je první půlka filmu spíše klasickým mládež- zjišťuje, že je duchem. Nikdo ze školy ji nevidí ani
nickým dramatem, byť slušně herecky obsazeným, neslyší. Jedinou její spojnicí se světem je její nejlepší
nebála se ukázat, že jí horror není cizí a  ve druhé kamarádka Sun-min, která ji dokáže slyšet. Školou
půli filmu režisérka roztáčí vpravdě hororrový kolo- se začnou šířit povídačky o Young-eonině sebevraž-
toč, kde kromě klasických prvků jako samovolně se dě kvůli citovému vztahu k učitelce hudby, k čemuž
vypínající magnetofon nebo zhasínající světlo, dojde napomůže učitelčina sebevražda. Sun-min tak své
i na sugestivní scény levitujícího ducha So-hie nebo kamarádce, která si nepamatuje, kdy a  proč vlast-
povedenou parafrázi na Sadako vylézající z televize. ně vůbec zemřela, hodlá pomoci odhalit pozadí ta-
Po čtyřech letech se do školního prostředí vrátil jemných událostí. Druhou spojnicí je snad ještě vý-
i  režisér Gawi Ahn Byeong-ki. Šikanu s  duchařinou raznější absence přímočařejšího horroru. Moksori je
a deskou ouija spojil v Bunshinsaba (2004). Trojice nejpoetičtější, nejchmurnější a nejmírnější částí této
mladých dívek se ze Soulu přestěhuje do malé ves- série. Opravdu light duchařina, která ovšem může
ničky a po nástupu do místní školy se stane terčem zaujmout zajímavě vykresleným zoufalstvím mrtvé
šikany domácích spolužaček. Když šikanovaným hrdinky, respektive právě svou chmurnou poetičností
dívkám dojde trpělivost, pomocí duchařské desky se (nebudeme-li počítat mladé hezké Korejky, že ano).
rozhodnout na tyranky seslat titulního démona Bun- Pravým opakem je pak Eoneunnal kabjagi cho-
shinsabu. Poté, co první tyranka uhoří, ještě je vše etbeonjjae iyagi – D-day (2006). Patrně nejsyrověj-
v  pořádku, ale když zemře další dívka a  podezře- ší korejský školní horror, který psychický a v mnoha
ní padne na jednu z trojice Yu-jin, její pátrání ukáže, ohledech i  fyzický teror korejského školství odhalu-
že nejen, že kletba funguje trochu jinak, než dívky je až na samotnou kost. Možná vizuální představa,
předpokládaly, ale sahá až ke třicet let staré vesnické jak to asi vypadá v severokorejských převýchovných
tragédii. Bunshinsaba věru neoplývá originalitou, do- táborech. Protože tohle je prostě film z  koncentrá-
káže ale zaujmout velmi uspokojivými scénami (se- ku, v  němž se studentky stávají pouhými figurkami
bevraždy), zajímavými záběry, výborným rozjezdem na šachovnici bez vlastní vůle a individuality. Tenhle
a občas onou funkční typickou asijskou atmosférou. film by se v české distribuci mohl jmenovat Masakr
Západní divák může být asijskými filmy nejednou na fašistické škole. Vzdělání je sice důležité, ale za-
poměrně dezorientován, může se v  jejich stylu vy- vřít do v  podstatě fašistického koncentráku na 316

[ 66 ]
 HOWARD – 29/2017

dní bych se kvůli němu dobrovolně nenechal. Hlavní léhá strachu i  bez ní. Film je součástí čtyřdílné sé-
hrdinky tu chybu udělaly. V  této prestižní, autorita- rie jihokorejských horrorů z roku 2006 nazvané Four
tivně až diktátorsky vedené dívčí internátní škole je Horror Tales.
všechno podřízeno pouze jedinému: Složit závěreč- Ono se to asi nebude zdát, ale do výčtu ko-
né zkoušky. Možnost studovat v tomto vzdělávacím rejských školních horrorů se nebojíme zařadit ani
ústavu je vykoupena naprostým podrobením se tu- slasher Seuseungeui eunhye (2006). Pochybnosti
hému, drsnému a nemilosrdnému stylu výuky – ode- mohou vyvolat hned dva fakty. Hlavními hrdiny ne-
vzdáte veškeré osobní věci, navléknete sterilně še- jsou studenti ale již dostudovaní dospělí a příběh se
divou uniformu, na záchod během vyučovací hodiny neodehrává ve škole, ale v  podstatě jen v  jednom
můžete jít jen pokud se necháte zmrskat přes dlaně, domě a  jeho okolí. Přesto se však film kolem ško-
neprobudíte-li se v danou dobu, pomůže vám stude- ly točí. Skupinka dospělých jsou totiž bývalí spolu-
ná sprcha, nestačíte-li tempu rozcvičky, dáte si ji ješ- žáci a rozhodnou se přijmout pozvání navštívit svou
tě jednou a s vámi všechny spolužačky, opustit školu někdejší pančelku u ní doma. Sejdou se, vzpomínají
je nemožné, dveře jsou a  zůstanou zamčené… Ja- mezi sebou i s učitelkou… a že je na co vzpomínat.
kákoliv vzpoura či odpor je krutě trestán, nepomůže Učitelka nejen, že měla podivně znetvořené dítě, kte-
ani snaha školu opustit, rodiče chtiví vzdělané dcery ré ukrývala ve sklepení svého domu a děti ho chodi-
(nebo v touze zbavit se dcery problémové) vás rádi li tajně sledovat, ale postupně se ukazuje, že s kaž-
přivedou zpátky. Nezbývá, než se podřídit. Jenže ne dým z návštěvníků měla zvláštní vztah. Tu nesnášela
každá studentka to unese. Již před třemi lety tento a psychicky týrala, s jiným, zdá se, podle všech in-
režim způsobil tragické neštěstí, které studentky ne- dicií, měla dokonce intimní vztah. Tedy školní vztahy,
přežily. O neštěstí se, samozřejmě, nemluví, jeho od- hlavně tedy toho mezilidského a  osobního charak-
kaz se však vrací… Už vám došlo, že tenhle film žád- teru by zde byly. Jo, a málem bychom zapomněli…
nou duchařskou linii nepotřebuje? On ji sice má, není Během oné návštěvy začne odrostlé studenty někdo
to však ona, kdo vyvolává mrazení a strach. Ve srov- masakrovat. Im Dae-woongovi se zde povedlo kla-
nání s tuhým školním režimem se duchařská linie jen sickou US slasher kydlovačku propojit s klasicky ko-
ustrašeně choulí v rohu. Opravdu, ten film je syrovým rejským přístupem k  dramatu. Klady i  zápory tupé
psychologickým horrorem deptaných lidských indi- júes vyvražďovačky obohatil o dramatickou stránku
vidualit. Naprosto skvěle by to šlo i  bez duchařské příběhu, kterou bychom se nebáli označit za to nejsil-
zápletky, která působí jen jako jakási povinná úlit- nější z celého filmu. Přesto závěr působí trochu leh-
ba a svým způsobem konečný dojem filmu dokonce kovážně a  nedořečeně. Polský autor Krzysztof Go-
i kazí. Čtveřice studentek totiž dostatečně trpí a pod- nerski ve své knize Strach ma skośne oczy tento film

[ 67 ]
označil za nejlepší pokus spojení slasheru s  motivy tů do speciální třídy, se totiž chvíli tváří jako slasher,
asijského horroru a píše k němu: „Nepřímočarý děj, chvíli jako duchařina, chvíli máte pocit, že koukáte
brutální scény mučení, šílený zvrat a smutný, depre- na dalšího skládačkového vraha. A po zhlédnutí zů-
sivní závěr, v  němž je zajímavě ukázáno, že pomsta stane jen nezodpovězená otázka, zda opravdu šlo
na tyranovi nic nevyřeší, ještě více prohlubují pocity o duchařinu nebo pouze tradiční mix survival horroru
prázdnoty a nesmyslnosti.“ o pomstě za uskutečněnou křivdu. No, považte sami.
Dalším korejským školním slasherem, i  když ne Poslední den zkoušek je jeden ze studentů odvezen
na první pohled očividným, je Gosa: pieui joonggan- kvůli špatnému psychickému stavu do nemocnice,
gosa (2008) v němž tvůrci částečně opustili výhradně jedna z dvacítky vybraných studentů záhadně zmizí
duchařský formát a přimíchali survival zápletku jako a pak je dvacítka studentů i se třemi učiteli uzavře-
ze Saw, okořeněnou kapkou Scream. Příběh stře- na ve škole a záhadný hlas ze školního rozhlasu jim
doškolských studentů připravujících se na důležité ukládá úkoly. A když nejsou splněny… Překombino-
zkoušky, z nichž bude vybráno 20 nejlepších studen- vaná závěrečná pointa filmu spíše škodí, než aby mu

[ 68 ]
 HOWARD – 29/2017

pomohla a  své jistě udělají i  obrovské logické pro- ná scénou, v níž skupinka studentek skládá přísahu,
pasti. že spáchají sebevraždu. Ze střechy nakonec skočí
Woetoli (2008) je zvláštní hlavně tím, že do dané jen jedna z  nich. Nejen ostatní ze školy, ale i  sest-
a již probírané problematiky zavádí prvek hikikomo- ra sebevražedkyně se snaží odhalit skutečné poza-
ri (přesně takhle zní jeden z  anglických/mezinárod- dí a  pohnutky mrtvé dívky a  stín brzy padá na její
ních názvů tohoto filmu). Tento pojem, známý hlavně hlavní kamarádku a  další dvě studentky. Mezi nimi
z Japonska znamená doslova „ten, který se straní“. dochází k hroucení vztahů a příběh pomalu odhaluje
Jsou tak označováni všichni, kteří se, ať už dobrovol- pozadí celé zápletky. Kromě již zmíněného rodičov-
ně nebo nuceně, straní společnosti, kolektivu nebo ského prvku, tradičních silných nároků učitelů (jedna
sociálních kontaktů. Tedy zpravidla ti, kteří se odli- ze studentek hrozně trpí tím, že jí ředitelka odebrala
šují či nezapadají do zavedených mustrů. Ve Woetoli jakýsi putovní klíč, který je předáván vždy nejlepším
tímto odstrčením trpí hlavní hrdinka, citlivá Ha-jeong. studentkám), se film zaobírá i sílou přátelského pouta
Její vlastní psychika a rodinný původ ji odsunul mezi a  partnerských vztahů. Nezbývá, než dodat, že po
slabší a  chudší spolužačky, které jsou odsouzeny jedenácti letech své existence tato série poměrně
stát se oběťmi těch silnějších, bohatších a sebejistěj- přitvrdila.
ších studentek. Násilí mezi studenty totiž je jen dal- I v pokračování Gosa doo beonjjae iyagi: kyo-
ším prvkem nejen korejských, ale obecně asijských saengsilseub (2010) se zpočátku duchařské pomr-
škol. Poté, co je veřejně zbita a zesměšněna, se Ha- kávání změní v  prakticky čistý gore slasher v  lehce
-jeong uzavírá ve svém pokoji a stává se již zmíněnou Saw hávu. Celá třída studentů včetně několika uči-
hikikomori. Odmítá ze svého pokoje vycházet dokon- telů je v noci uvězněna ve škole a postupně elimino-
ce i kvůli hygieně a jídlu a nakonec si ve své dobro- vána. Úvodní zmatení časem vykrystalizuje v příběh
volné cele, plné štěnic a vlastních exkrementů, pod- o pomstě za zabitou studentku. Nechybí tradiční a již
řízne krk. Hikikomori se poté stává i  její kamarádka několikrát zmíněné nastínění tvrdosti školního systé-
Soo-na, aby protestovala proti temnému tajemstvích mu hned v začátku filmu, v krátké scéně u zkoušek,
rodinných vztahů. kdy jedna ze studentek začne krvácet z nosu, ale uči-
Až v  roce 2009 se tvůrci rozhodli popáté vkro- tel trvá na dokončení testu. Příběh se však převážně
čit do šeptajících chodeb. Yeogogoidam 5 – Dong- věnuje mezilidským vztahům uzavřenějšího kolekti-
banjasal (2009) jede v podstatě v zažité tradici, jen vu.
lehce okořeněné novinkou v podobě přenesení části Jak vidno, škola může být opravdu horror, sama
„viny“ ze školy přímo na rodiče. Scéna, kdy jednu ze o sobě. Natolik velký, že si vysloužila vlastní horroro-
studentek pěstmi brutálně mlátí vlastní otec a vyčítá vý subžánr.
jí, že ve škole ničeho nedosáhne, je opravdu silná.
Film se také točí kolem sebevražd mladistvých. Začí- Honza Vojtíšek

[ 69 ]
HorrorCon 2018
Letošní HorrorCon se opět scvrkl jen na jeden cházení a objevování nových a nových zákoutí jsem
den a přesunul na jiné místo. Na již od prvního pohle- si často vybavil hlášku z mé oblíbené italské kome-
du zvláštní místo, které některým částem jeho pro- die Nástrahy velkoměsta: „Mám byt samý koutek.“
gramu dodalo opravdu tu správnou a  výstižnou at- Cross Club je opravdu samý koutek, spletitá síť růz-
mosféru. Ale nepředbíhejme. I v jednom dni se toho ných místností, prostorů, schodů, chodbiček, zákou-
odehrálo poměrně dost. tí… Úplně si dokážu představit, že uvnitř někdo za-
bloudí a  bude mu trvat hodiny, než se vymotá ven,
HorrorCon 2018 proběhl tradičně 17. 11. tento- nebo alespoň tam, kam se chtěl dostat. Doslova in-
krát ale v tajemných, četných a podivuhodných pro- spirace na nějaký surrealistický psychohorrorový pří-
storách klubového komplexu jménem Cross Club. běh. To místo se prostě musí vidět. Ani fotky jeho at-
Což mohlo mnohé překvapit, jiné odradit, faktem ale mosféru nedokáží zprostředkovat.
je, že daný a poskytnutý prostor dokázal Con využít Ale již k  programu. Program HorrorConu 2018
dokonale. zpočátku a  po dlouhou dobu probíhal souběžně
Cross Club je opravdu zvláštní místo. Tajemné, hned na třech různých místech Cross Clubu, která
atmosférické, svým způsobem strašidelné. Jeho vý- byla pro naše potřeby pojmenována Club, Maskér-
zdoba je naprosto něco úžasného a je skvělé, že se na a Kino. Club a Maskérna sousedili ve sklepních
místy svou povahou trefila do povahy HorrorConu prostorách. Maskérna byla umístěna ve futuristicko-
a splynula s ním. Pokud mu tedy přímo nepomohla. -pekelných sedících boxech hned vedle Clubu, pro-
Všechna ta výzdoba, v mnohých případech praktic- storu s barem, sálem a menším promítacím plátnem.
ká a plně funkční (venkovní „terasa“ je něco šílené- Kino bylo v prvním patře vedle restaurace. Velké plát-
ho) vás pohltí a je schopna prohlížením zaměstnat na no, dřevěné polstrované sedačky. Příjemně decentní
dlouhé hodiny. Zajímavé je i členění prostoru. Při pro- prostor.

[ 70 ]
 HOWARD – 29/2017

Program začal souběžně úderem 11:00 hodiny žisérů Pavla Soukupa a Petera Czikraie. V Clubu ve
dopolední v Clubu i Kině. Kino odpálilo program ho- stejnou dobu začala poznávací soutěž horrorových
dinovým blokem českých a  slovenských krátko- soundtracků. Letos probíhala formou testových otá-
metrážních horrorů. Zhlédnout jste mohli filmy re- zek doplněných hudebními ukázkami. Na obou pro-

[ 71 ]
gramech byl na danou dobu ucházející počet ná- Ve 13:00 začala v  Maskérně maskovat dvorní
vštěvníků. Gratulujeme vítězi hudebního testu. conová maskérka Míča. Ještě pár slov k maskérně.
V pravé poledne v Clubu proběhlo vyhlášení dru- Umístěná byla ve futuristickém komplexu vypada-
hého ročníku povídkové soutěže O krvavý brk 2018, jícím buď jako noční bar ve sklepeních Červeného
do níž horrorovými povídkami přispělo přes 40 au- trpaslíka nebo poslední bar před branami pekla (ve
torů a autorek z Česka a Slovenska. Vyhlašovalo se skutečnosti zavěšený přímo nad peklem). Dvoupod-
šest nejlepších povídek, které si můžete přečíst na lažní kovová konstrukce zavěšená ve vzduchu. Jako
jiných místech tohoto čísla a  přítomným finalistům prolézačka na staveništi bizarního zábavního par-
byly předány ceny. Gratulujeme. Ve stejnou dobu ku… Příměry již docházejí. Míča nejprve namaskova-
v  Kině proběhla krátká vernisáž a  prezentace tvor- la sebe samotnou, převlékla se do roztomilých růžo-
by slovenského fotografa P. Cwokyho Murína a jeho vých šatů a věnovala se případným zájemcům z řad
týmu C39 Art. Díla na tvrdých PVC deskách obsa- návštěvníků. Hned vedle ní se již od začátku Horror-
hující tematicky i atmosféricky různé motivy lahodící Conu připravoval maskér Pavel „Slaughter“ Jelínek.
oku horrorového zatracence prostory Kina zdobily až A jeho přípravy nakonec sklidily úspěch. Ale opět ne-
do večerních hodin. Případní zájemci si je mohli za- předbíhejme.
koupit. Po kratší pauze v  Kině ve 13:30 hod. proběhla
V půl dvanácté v Clubu začal společný program projekce horrorového filmu režiséra Andyho Fehu
autorek Anny Šochové a Františky Vrbenské nazvaný Nenasytná Tiffany. Ta již své diváky jistě uspokojila.
Zatracenci, proklatci, příšery. Anna Šochová mra- Doba od 14:00 do 16:00 hod. patřila v Clubu spi-
zivě, tajemně i humorně představila svérázné Ašsko, sovateli, archivářovi a  badatelovi Petrovi Bočkovi.
místo, v  jehož okolí se odehrávají autorčiny povíd- V první hodině stylem sobě vlastním představil podo-
ky, které před nedávnem souborně vydala ve sbír- by a formy Démonů Hřebečska. Takže bubáci, čerti,
ce Země ztracenců a prokletých. Františka Vrbenská ukvílené ženy, tajemná místa… S Petrem se opravdu
pak ve velmi emotivní a dojímavé přednášce dopro- vyplatí jít někam na procházku.
vozené videoukázkami probrala tajemná a nepříjem- Od 15:00 se Petr věnoval představení a křtu třetí
ná zákoutí lidských myslí a životů. Poté proběhl křest horrorové sbírky, kterou napsal ve spojení se svým
zmíněné sbírky Anny Šochové. V Kině o půl dvanácté kamarádem Miloslavem Zubíkem, nazvané Nekro-
měla začít debata s režisérem jménem Andy Fehu. sarium. Kniha obsahuje několik desítek povídek
Tento okamžik se stal jediným černým bodem celého a má velmi hezkou předmluvu. Křtilo se stylově hřbi-
HorrorConu. Režisér se naneštěstí nedostavil, omlu- tovním popelem. Kino patřilo od 15:00 hod. česko-
vil se pro velké pracovní vytížení. budějovickému Paranormal týmu. Projekce filmové-

[ 72 ]
 HOWARD – 29/2017

ho dokumentu byla doprovozena vlastní prezentací, V  maskérně začal Pavel „Slaughter“ Jelínek
diskusí i ukázkou různých přístrojů a techniky. maskovat modelku Evu Bernáškovou. Práce byla
V  16:00 hodin začínal nový program hned ve pod neustálým dohledem návštěvníků, už i proto, že
všech třech prostorách HorrorConu. si kvůli ní modelka odložila do půl pasu. Ale veškerá

[ 73 ]
[ 74 ]
HOWARD – 29/2017

[ 75 ]
snaha stála opravdu za to, jak se jistě můžete sami bášem – tajemství mumií pod noční košile vy-
přesvědčit na některé z doprovodných fotografií. Na- schlých a konzervovaných pamětníků historie. Jak je
maskovaná Eva se pak nechala fotit různě po prosto- u Haniny zvykem, tematicky zajímavé povídání bylo
rách Cross Clubu a že mnohé prostory k její masce podpořeno zajímavými informacemi a  neméně zají-
opravdu seděly a  dodávaly jí potřebnou atmosféru. mavou obrazovou složkou.
Později se Eva fotila společně se zájemci z řad ná- V  18:00 hodin horrorový program v  prostorách
vštěvníků akce. Obitus přišel opravdu o hodně. Clubu prakticky skončil a  dále v  něm probíhal jen
V Clubu Jiří Procházka odprezentoval audiokniž- klasický program Cross Clubu, který s HorrorConem
ní vydání horrorové klasiky Williama P. Blattyho Exor- neměl nic společného. Ještě v maskérně docházelo
cista, jež vyšlo u  vydavatelství Walker&Wolf. Řeklo k odmaskovávání modelky Evy a bylo možné s Pav-
by se: „Hodinový program o  audioknize“? Ale Pro- lem Jelínkem i  modelkou prohodit pár slov. V  Kině
cházka má z podobných vystoupení dlouholeté zku- pak proběhl, zcela v  režii Marka E. Pochy, křest již
šenosti a  celou hodinu dokázal udržet napínavou druhého povídkového sborníku edice HorrorCon na-
a zajímavou. kladatelství Netopejr Může se to stát i vám. Antolo-
V  Kině se naopak rozpovídal patrně nejdéle vy- gie českých a slovenských tematických horrorových
dávaný současný český horrorový autor Svatopluk povídek byla pokřtěna samotným E. Pochou za pří-
Doseděl. Četným zájemcům povyprávěl o  histo- tomnosti obou editorů i několika přispívajících autorů
rii, proměnách a úskalích své tvorby. Zmínil novinky a autorek (namátkou Hanina Veselá, Františka Vrben-
i rozepsané věci a k mé velké radosti se dost ostře ská, Anna Šochová, Tomáš Marton či Miroslav Pech).
vymezil vůči nekonečnému přirovnávání autorů ke Kniha byla premiérově k prodeji přímo na conu, pro-
Stephenu Kingovi. Padlo i  několik dotazů z  řad ná- dalo se jí poměrně dost kusů, rozdalo se nespočet
vštěvníků a několik autogramů do knih. autogramů a  věnování nejen od přítomných autorů
V  17:00 hod. se v  Clubu nepodával čaj o  páté, a autorek, ale i ilustrátorů a ilustrátorek.
byť ho na baru, nebo i v restauraci hned vedle Kina O  pouhou půl hodinu později bylo možné se
jistě měli, ale Mainstream. Celou hodinu společně v Kině prostřednictvím Briana Storkera vydat po sto-
vyplnili autor knihy Miroslav Pech a její vydavatel Mi- pách nejslavnějšího upíra v programu Dracula – mý-
lan Žáček z Carcosy a poreferovali nejen o Pechově tus nebo realita. Storker je pro téma své přednáš-
Mainstreamu, který se jistě stal výraznou knihou sou- ky opravdu zapálený, je hlubokou studnicí informací
časného českého horroru, ale i  o  vydávání horroru i poznámek a ke svému obrazovému doprovodu po-
u nás. Diskusi zakončil křest knihy. V Kině v tu dobu skytovat dostatek komentářů.
Hanina Veselá nahlížela ve svém programu Pod ru- Od 19:00 proběhl v rámci HorrorConu v přízem-

[ 76 ]
 HOWARD – 29/2017

ním koncertním prostoru Cross Clubu koncert slo- den celek. Prostor, v němž kapela hrála jako by byl je-
venské vizuální i hudební trojice excentriků jménem jich přirozeným prostředím. Jako by ani kapela nejela
Ľahká můza. A  zde se opravdu spříznění vizuálu ze Slovenska až do Prahy někam zahrát, ale všich-
Cross Clubu a vizuálu kapely dokonale propojilo v je- ni, kdo jejich vystoupení absolvovali, přijeli za nimi,

[ 77 ]
[ 78 ]
HOWARD – 29/2017

[ 79 ]
ke kapele domů, přímo do obýváku. Baskytaristka, mě tělesných partií a intimních prostocviků pochválit
kytarista a  zpěvačka, jako by byli nedílnou součás- i atmosféra a maskérská práce. Což filmy z produk-
tí crossácké Main Stage. Jako by vystoupili z jejích ce Horrorporn splňují prakticky pokaždé. Z  Teressy
stěn a na okamžik si odskočili zaskotačit na pódium. B. Noire se vyklubala velmi sympatická a upovídaná
A pochopte, nemluvím teď jen o kostýmech a vystu- dívka, která nám hezky zpříjemnila následnou deba-
pování kapely, ale i o jejich hudbě. Byla zvláštní, ne- tu, nebála se odpovídat, zmiňovala všemožné pikan-
typická, přesto ľahká… Výborné zpestření programu. térie nejen z natáčení ale i obecné své tvorby a na-
Po skončení koncertu Ľahké můzy se program konec s námi zůstala až dlouho přes půlnoc, koukala
HorrorConu již definitivně přesunul pouze do prosto- s  námi na filmy a  dále rozprávěla s  přítomnými ná-
rů Kina, kde pokračoval až do brzkých ranních hodin. vštěvníky akce.
Ve 20:30 proběhla projekce českého krátkomet- Program s Teressou Bizarre Noire se, ehm… po-
rážního horrorového filmu na motivy básně Howarda chopitelně, trochu protáhl a tak následné Noční kino,
Phillipse Lovecrafta Psychopompos následovaná vyplněné českými, slovenskými i  polskými krátko
diskusí s tvůrci filmu. Přítomna byla nejen režisérka a celovečerními horrory, začínalo s menším zpoždě-
filmu Lucie Gukkertová, ale i  představitelka jedné ním krátce před půlnocí. Začalo se karvinskou horro-
z hlavních rolí, designérka a návrhářka korzetů, Riwaa rovou retropeckou Kyselý dech z produkce Horror-
Nerona. Film samotný je působivý svou atmosférou watch, vracející nás do samotných počátků 90. let
a  vhodným přístupem k  jeho pojetí. Přítomné plných zajímavé hudby, akčních a horrorových filmů,
tvůrkyně zase dokázaly zprostředkovat pohnutky videopůjčoven a jednohlasých rychlodabingů. Násle-
k natáčení, jeho samotný průběh i peripetie vznikání doval polský němý krátkometrážní černobílý psycho-
podobného, na naše současné horrorové poměry logicko surrealistický horror Paragnomen a vizuálně
jistě velmi zajímavého, díla. podmanivá pecka bratrů Skuciusových Masožravý
O  hodinu později proběhlo vyhlášení a  Předá- obraz, s níž přispěli do projektu Pionýři hororu.
ní ceny za nejlepší kostým HorrorConu. Soutěžící Následující volný program nočního kina byl pro-
se sešly hned tři, jedna hezčí než druhá, vyhrát však kládán opětovnou projekcí několika vybraných fil-
mohla jen jedna. Organizátoři prozřetelně nechali mů, které mnozí návštěvníci HorrorConu v  běžném
rozhodnutí na přítomných účastnících akce a tak se programu vynechali nebo prošvihli kvůli paralelní-
hrdou vítězkou kostýmové soutěže stala Kira Bulat mu programu v jiné linii, diskusemi, tzv. vajglpauza-
se svou horrorově pojatou Karkulkou. mi a v některých případech i pospáváním. Oficiálně
Pomyslným zlatým hřebem večera byla projek- letošní HorrorCon skončil před pátou hodinou ranní.
ce pornoparodie Lesní duch z produkce Horrorporn Čest a sláva nejdelším vytrvalcům. Naviděnou u příš-
od 22:00 hod. a následná diskuse s představitelkou tího ročníku.
hlavní role filmu, pornoherečkou, fetish performer-
kou a  modelkou Teressou Bizarre Noire. K  prask- Honza Vojtíšek
nutí plné Kino se vydalo na romantický výlet do lesa
a starého stavení, v jehož sklepě se skrývá cosi ta- Foto:
jemného a… nadrženého. Prostě, veřejné sledování Pavel Jelínek – Ex Inferi
pornofilmu je poměrně zvláštní a  netypický zážitek, Markéta Hlavatá
obzvlášť, je-li s  prvky horroru a  na filmu se dá kro- Jiří Šeda

[ 80 ]
 HOWARD – 29/2017

Pomocníci
Martina Perlíková
Zuřivě mačkal tlačítko pro chodce a proklínal ne- Zasekl se v mírném náklonu. Prokletá záda!
reagující semafor. Přešel by hned, kdyby zdejší zdán- Vrz. Síp. Skříp.
livě přehledná křižovatka neprobouzela v  některých Přímo za ním.
řidičích závodnické pudy. Ohlédl se. Zátylek mu ovanul zkažený dech.
Prázdný chodník, jak to na nočním periferním „Co tě bolí?“ zachrčel neidentifikovatelný hlas.
sídlišti bývá v  mezidobí venčení psů. Neudržovaný Zaječel a dal se na útěk. Pokud se za útěk dal po-
trávník, keře a v nich… něco. Nebo nic. Realita nebo važovat trhavý pohyb, při kterém za sebou táhl jed-
přelud? Neměl náturu ani fyzičku zjišťovat, která va- nu nohu a brašnu zaseklou popruhem v lokti. V hla-
rianta je správná. vě měl prázdno, dokud se mu v ní nerozblikala malá
Z nepříjemných představ ho vytrhlo zatroubení. Na směrovka. Jedna šipka ukazovala dál na chodník,
semaforu zářila zelená, těsně před přechodem stálo druhá odbočovala na schody. Rozum velel pokračo-
auto a v něm šofér, který se výmluvnými gesty doža- vat po relativně rovném chodníku. Zbytek se chtěl co
doval odpovědi na otázku: „Hodláš, ty kreténe, přejít?“ nejrychleji dostat domů. Zabouchnout za sebou dve-
Jindy by mu v  podobném duchu odpověděl, ře, zamknout, zatáhnout řetízek. Izolovat se od ven-
dnes jen rychle překlusal na druhou stranu. Tam z něj kovního světa. Od pronásledovatelů. Jasně je za se-
všechno spadlo. bou slyší. Neví, kolik jich je a vědět to nechce.
„Hysterko,“ vynadal si, „seš jak ženská, co v ka- Zahnul na schody. Prudké a  rozpadající se, ale
ždym stínu vidí prznitele.“ vedoucí přímo ke spásnému úkrytu. Ještě na druhém
Pousmál se. To on by se nechal zprznit rád, ov- schodu to považoval za dobrý nápad.
šem výhradně dámou v  oblečku á la Xena. Zabočil
mezi paneláky a uvolnil otěže fantazii přes den ome- Kdysi se hodně nasmál jedné komedii s Belmon-
zované na kreativní účetnictví. Ve chvíli, kdy se počet dem, kde dotyčný opakovaně padal ze schodů. V re-
snových útočnic zvýšil na osm a  zahrnoval vše od álu to zábavné nebylo.
kyprých slovanských blondýnek po rozkošně bojov- Netušil, jak se to stalo. Ani jestli uběhly vteřiny
né Asiatky a v podbřišku cítil příjemné šimrání, zako- nebo hodina. Najednou ležel pod schody naznak.
pl o obrubník. Chtěl vstát, ale dokázal jen pootočit hlavu. Tehdy je
Zavrávoral. Nedopnutá brašna povolila a vyvrhla poprvé uviděl. Bylo jich… hodně.
obsah na zem. Šourali se blíž a blíž a vytvářeli kolem něj půlkruh.
„Kurrrva!“ U levého předloktí se mu zablesklo. Obě kosti povo-
Sedl si na paty a  několik minut zápolil s  braš- lily. Vykřikl. Zaskočila mu slina. Rozkuckal se. Jakási
nou a přesvědčením, že co bylo uvnitř jednou, musí vnější síla mu násilím roztáhla čelisti a několikrát za-
se vejít i napodruhé. Když mu ale opakovaně zbyla škubala jazykem. Žaludek na znamení protestů vy-
v ruce prázdná jídelní krabička, neudržel se a vztekle slal vzhůru nestrávené zbytky. Neměly dost prostoru
ji odmrštil. k odchodu, proto jich část zkusila projít průdušnicí.
Zašustila ve křoví, které ho vzápětí ohodnotilo ti- Teď už se dusil pořádně. Křečovitě se prohnul. Vzdu-
chým: „Čuně!“ chem cosi zasvištělo. Zasáhlo ho to do prsou. Hrudní
Ztuhl. Strach, o  kterém si myslel, že ho nechal koš povolil. Poslední, co ucítil, byl opakovaný tlak na
desítky metrů za sebou, se vrátil. Podle intenzity hrudník. První zatlačení mu vecpalo jedno zlomené
mrazení v zádech si navíc přivedl posily. žebro do plic. Další ho posunulo do srdce.
Sklopil oči a roztřesenými prsty zapnul přezky.
Křoví zasípalo. *
Pak vlevo cosi vrzlo. Jako opotřebované koleč-
ko nákupního vozíku. Poblíž ale žádná samoobsluha Postávali okolo a vrhali nervózní pohledy po sobě
nebyla. a po bezvládném těle. Pak se rozproudila debata.
Popadl brašnu a prudce se napřímil. „Kdo ho vybral?“
Křup! „Zadýchával se. Vypadal, že bude potřebovat
„Au!“ pomoc.“

[ 81 ]
 „Blbost!“ Mlčky to kvitovali a  zamířili ke společnému do-
„Blbost byl prekordiální úder, ten už se nedělá!“ movu. Další neúspěch je zklamal, ale neztráceli víru.
„Neměl jsi začínat s umělým dýcháním!“ Jednou se jim určitě podaří uplatnit poznatky z kurzů
„Kdybys mu nepřejela ruku chodítkem-“ první pomoci pro seniory.
„Dost!“ okřikl je jejich nekorunovaný vůdce, „měli
bychom jít, než služba zjistí, že jsme pryč.“

[ 82 ]
 HOWARD – 29/2017

Zora Ulla Keslerová:

RECENZE
česká královna
exploatačního filmu
Uznávám, že asi není úplně košer psát recenzi na
film, pod kterým jsem podepsaný jako producent, ale
co naděláte. Když vás osloví Roman s vizí TAKOVÉ-
HO projektu, tak na nějaké té koruně nezáleží. A díky
bohu se ten projekt podařilo dotáhnout do konce,
jež sice nemá parametry některých moderních do-
kumentů, ale zato je prošpikován informacemi a po-
střehy, které z něj v očích fanouška eurohorroru dělají
čiré zlato.

Režie: Roman Vojkůvka

Scénář: Roman Vojkůvka
Délka: 100 min
Původ: Česko
Rok: 2018
Hrají: Zora Ulla Keslerová, Martin Jiroušek

V historii české a slovenské kinematografie není

mnoho hereček, které by udělaly takovou díru do svě-
ta horroru, jako právě Zora Ulla Keslerová. Když nad
tím přemýšlím, není tu žádná druhá taková. Vždyť
kdo u nás mohl nebo dodnes může o sobě tvrdit, že
natáčel s Umbertem Lenzim, Joe D'Amatem či Luci-
em Fulcim? Samozřejmě nikdo. Ovšem jedinečnost
Zory tkví i v tom, že nezpřetrhala kontakty s rodnou
zemí a dál natáčela pravidelně i u nás. I když zdale- Se sveřepostí sobě vlastní natočil dokument,
ka v Česku nedosáhla takového věhlasu jako v Itálii, který nemá v historii českého horroru obdoby. Svým
která jí svého času ležela u nohou. zpracováním je spíše standardní, mluvící hlavy jsou
Příběh Zory Ully Keslerové dráždil fandy horro- prokládané vhodně vybranými ukázkami, které do-
ru o to víc, že byla po dlouhá léta pro našince prak- kládají, že ona šarmantní dáma dávala do své profe-
ticky nedostupná a někteří nejmenovaní jedinci (Era- se svého času opravdu všechno. Když jsem napsal
serhead) intenzívně spřádali komplikované plány, hlavy, je jasné, že protagonistů je více než jeden. Tím,
jak se k ní dostat. Nakonec jeden z těch plánů vyšel kdo Zoru doplňuje a zasazuje její vyprávění do širšího
a ukázalo se, že Zora je nejen velice příjemná dáma, kontextu evropského horroru je starý známý Martin
ale také profesionálka, která si váží svých fanoušků. Jiroušek, jeden z prvních a nejzapálenějších propa-
Opona se odhalila a jedinečný a neopakovatelný ži- gátorů této odnože filmové hrůzy. Na rozdíl od Zory
votní příběh se tak konečně dostal na světlo světa. je na něm vidět jistá nervozita, evidentně ještě před
Rozhovorem pro Howarda a aktivní účastí na conu to kamerou za ňadra nikdy nevisel, ale informace, které
ale neskončilo, protože pak přišel Roman Vojkůvka. divákům podává za to stojí.

[ 83 ]
 Zásadní je ale samozřejmě povídání, kterým nás vzpomínat na Lucia Fulciho je její dojetí nefalšované.
hypnotizuje hlavní protagonistka. Více než detaily
z  natáčení (i  na ty dojde) jde o  vzpomínky na dobu Roman Kroufek
a lidi. O to však je Zořin přístup cennější. Když začne

[ 84 ]
 HOWARD – 29/2017

Ryby –

RECENZE
Útok z hlubin
Asi nejsem vhodný recenzent komiksů, páč k nim
nemám žádný vztah a  ohledně nosiče/předavatele/
formy příběhu mám raději písmenka než kresbu. Ale
filmová verze Itóových Ryb mě oslovila a  japonský
horrorový příběh plný mrtvých potvor z moře vylez-
lých, prdů, neuvěřitelného smradu a bizarností, to by
mohlo zaujmout i takového komiksového analfabeta
jako jsem já. A navíc, recenzi komiksu jsme v Howar-
du už dlouho neměli.

Scénář a kresba: Džundži Itó

Překlad: Anna Křivánková
Vydavatel: Crew
Rok českého vydání: 2017
Počet stran: 402

Tadaši je se svou dívkou Kaori na romantické do-

volené u moře ve vile Tadašiho strýčka. Poté, co při
výletě na lodi a podmořském potápění Tadašiho vy-
děsí žraloci, začne Kaori sužovat nepříjemný zápach,
který cítí všude. Ukáže se, že z moře vylezlo cosi po-
divného, mrtvá ryba na kovových nožičkách. Setká-
ní s  ní Kaori neprožije zrovna příjemně. Po návratu
domů však ke svému zděšení Kaori s Tadašim zjis-
tí, že záplava mrtvých ryb na kovových podvozcích
vylézajících z  moře a  sužujících vše živé, je doslo-
va invazí, nejprve celojaponskou, posléze celosvě- dokáže utonout i na několik minut a kochat se zají-
tovou. A s nimi přichází i nechutný smrad. Ten, zdá mavými nápady a  detaily. Ostatní kresby, obzvláště
se, infikuje vše živé a brzy se na kovových nožičkách v  rychlých pohybech, dokáží být naopak působivě
začnou pohybovat i  lidská a  zvířecí těla. Trochu in- strohé a jednoduché. Přesto výstižné a občas i de-
formací může přinést Tadašiho strýc, vědec, který ví tailně zajímavé. Vůbec první kresba rybího oka, pou-
o něco více. To se však již musí Tadaši vydat za zá- hý jeho pohled, a čtenáři běhá mráz po zádech. Itó
chranou Kaori do nakaženého města… překvapí několika nepříjemnými detaily, obzvláště ve
Ryby – Útok z hlubin by se daly jednoduše shr- druhé části, kdy se nákaza rozšíří i  na lidský druh,
nout a popsat jako bizarní příběh. Japonský, čímž by nebo vskutku bizarními kousky (cirkus, obří dělo, zá-
mohlo být řečeno vše. věr s profesorem).
Pozitivem Itóovy tvorby jistě je, že kreslí vlast- Postavy, převážně ty vedlejší, jsou načrtnuty
ní scénáře, což rozhodně pomáhá vykreslení děje jen ploše. Ovšem ústřední dvojice oplývá zajímavý-
a  vhodnému tempu vyprávění. Komiks se projevu- mi charakterovými vlastnostmi. Kaori má chuť člo-
je skvělou kresbou, obzvláště ve větších, prostor- věk předhodit hned první pochodující rybě a je ke cti
nějších a jasnými a ostrými tahy či obrysy nesevře- hlavního hrdiny, že se vůbec pokouší o její záchranu.
ných obrazech. Těch Ryby skýtají hned několik a je Ale berme to jako svérázný vyprávěcí projev lásky.
to opravdu až radost pohledět. Tyto kresby jsou pou- Naopak Tadaši není svatý ani žádný prvoplánovitý
tavé a  vtahující. Prostor i  pohyb se jaksi rozběhne klaďas, umí mít odtažitý postoj a být trochu od rány.
vstříc čtenářovu zraku a  atmosféra naplno rozevře Což z něj, paradoxně, dělá mnohem sympatičtějšího
svou náruč. Mysl i oko čtenářovo v těchto kresbách hrdinu. První negativum Ryb přichází s postavou Ta-

[ 85 ]
dašiho strýčka. Již první kresba jeho obličeje mnohé ření zvuků. Ze všudypřítomného whuššš se brzy sta-
vypoví o věcech příštích. Což vnímám jako velké ne- ne nesympatický a nechtěně komický prvek.
gativum. Ryby jsou doplněny dvěma krátkými komiksy,
Příběh je trochu samospasitelný, až úsměvně tzv. přídavky. Přesmutný příběh o nosném pilíři je
béčkově prostinký, nabíhá si a  pomáhá sám sobě čtyřstránkovou temnou anekdotou o jednom novém
(příbuzný hlavního hrdiny musí být zrovna vědec, kte- domu a odhodlání jeho majitele. Smutně veselá gro-
rému jeho otec vyprávěl jistý příběh, který je jako na teska. O několik stránek delší, ucelenější a rozvinu-
potvoru jakýmsi vysvětlením toho, co se děje – tak tější je pak mrazivý v podstatě body horror Záhada
prosté to někdy je). Přesto jsou Ryby bez hlubšího zlomu v Amigaře. Opravdu děsivý příběh o skalním
obsahu nebo alespoň jakéhosi jeho náznaku. Příběh zlomu, který odhalí zemětřesení a otvorech v podo-
zásobuje bizarností, podivností, tu a tam nechutnos- bě lidských postav, které skrývá. A když se ke zlomu
tí, přesto z  něj čpí absence hlubšího obsahu, poin- začnou stahovat lidé, přesvědčeni, že některé z těch
ty, nebo alespoň náznaku obojího. Děj vlastně nikam siluet zobrazují jejich postavy a jsou pro ně určeny, je
nesměřuje, jen posloupně odvíjí scény pronikavějšího zaděláno na pěkný makabrózní kousek, letmo odka-
účinku zápletky, ale končí v podstatě volně, nijak ne- zující k  Blízkým setkáním třetího druhu nebo Itóově
uzavřeně. V tomto ohledu je Itóova Spirála nebo dru- klasice Spirála. Záhada zlomu v Amigaře je opravdu
hý z přídavků v tomto svazku, Záhada zlomu v Ami- majstrštyk, který atmosférou, temnotou a mrazivostí
gaře, mnohem působivější, silnější a důraznější. strká do kapsy i titulní a nosné Ryby.
K negativům je třeba zařadit i nejednou opravdu
podivné dialogy, vpravdě až nerealistické a občas až Honza Vojtíšek
protivnou jednotvárnost a zvláštnost ohledně vyjád-

[ 86 ]
 HOWARD – 29/2017

Anthony Wong

PROFIL
Hongkongská herecká hvězda, která překročila se jako herec objevil ve více než dvou stovkách fil-
hranice domácí kinematografie, zanechala výraznou mů a  seriálů různých žánrů, od komedií, přes akč-
stopu i v horrorovém žánru. ní kung fu, dramata až po drsné kriminálky, v nichž
ztvárnil kladné i  záporné role vrahů, psychicky vy-
Anthony Wong Chau-sang se narodil 2. září šinutých zločinců, detektivů ale i  běžných otců od
1961 jako Anthony William Perry čínské matce Wong rodin nebo dokonce katolického kněze. Pro mnohé
Juen Yee (jejíž příjmení použil pro své herecké jméno z těchto rolí mu jistě přišla vhod jeho specifická tvář
Anthony Wong) a anglickému otci Frederickovi Willi- souseda od vedle, kterou ovšem umí využít pro jaký-
amu Perrymu, který za 2. světové války sloužil v RAF, koliv charakter. Sám v rozhovoru připustil, že počá-
později se stal koloniálním důstojníkem. teční role padouchů a  psychicky narušených jedin-
Dětství Anthony Wonga nebylo zrovna růžové. ců dostával právě díky svému smíšenému původu
Když mu byli čtyři roky, otec od rodiny odešel a malý a  hongkongskému institucionalizovanému rasis-
Anthony vyrůstal pouze se svou matkou, následně mu. Anthony Wong naštěstí nakonec dostal příleži-
různě po příbuzných, když jeho matka musela zvlá- tost ukázat, že je opravdovým charakterním hercem,
dat tři zaměstnání najednou. Později také přiznal, že schopným zvládnout jakoukoliv roli, za což byl od-
se, díky svému smíšenému původu, stával obětí ši- měněn nejen rolemi v zahraničních produkcích a ko-
kanování a  diskriminace. Wong jako mladík odešel produkcích, jako např. The Painted Veil (2006) nebo
do Velké Británie na vysokou školu. „V  šedesátých The Mummy. Tomb of the Dragon Emperor (2008),
letech byli anglo-čínští míšenci jako já považováni za ale i oceněními. Již v roce 1994 získal ocenění jako
bastardy.“ Když se Wong vrátil zpět do Hongkongu, nejlepší herec za svou roli ve filmu Ba xian fan dian:
navštěvoval kurzy v kadeřnictví, v jednadvaceti pře- Ren rou cha shao bao, o  němž ztratíme více slov
stoupil na herecké kurzy do společnosti ATV (Asia Te- o něco níže. Anthony Wong se v roce 2015 stal prv-
levision). Po nich vystudoval Hongkongskou akade- ním hongkongským hercem, který obdržel nejpres-
mii múzických umění. tižnější TVB Anniversary cenu za nejlepšího herce
Herecky Anthony Wong debutoval ve čtyřiadva- v hlavní roli v televizi a filmech. Stejně tak se stal prv-
ceti letech roku 1985 v  sociálním dramatu situova- ním HK hercem, který získal cenu za nejlepšího herce
nému do 50. a 60. let Fa gai si doi. Do dnešní doby ve filmu, divadle a televizi a prvním HK hercem, který

[ 87 ]
cenu TVB za nejlepšího herce získal hned při první ruprostém horrorovém thrilleru Mang nu: 72 xiao shi
nominaci. (1993). V podstatě komorní, napínavý a atmosféric-
Herecká i žánrová paleta Wongových rolí je oprav- ký koncert pro dva herce, v  němž přímočaré násilí
du přepestrá, jeho tvář naleznete v mnoha klasických lehce ustupuje trýznivé atmosféře. Posledním z roku
hongkongských akčních kriminálkách i kung fu mlá- 1993 je pak již zmiňovaný Ba xian fan dian: Ren rou
tičkách. Notně podpořil také svého času a v jistých cha shao bao, inspirovaný skutečnými událostmi.
kruzích i dodnes ceněnou kategorii tzv. CAT III filmů, Anthony Wong opět propůjčuje svou charakteristic-
proslavenou hlavně v 90. letech 20. století. Filmy Ka- kou tvář sadistickému psychopatovi propadlému ha-
tegorie 3 byly určeny pouze pro dospělé, zahrnovaly zardu, který při hádce zabije svého protihráče a před
explicitní zobrazování násilí, brutality a  sexu. Svým policií uteče do Hongkongu. Zde se nechá najmout
způsobem spadají do škatulky obecně známé jako do restaurace jako kuchař, postupně vyvraždí celou
exploitation, jejich hongkongská verze se však vy- zaměstnancovu rodinu a snaží se jeho podnik nechat
značuje několika specifiky. Jednou z nich je i zvlášt- převést na sebe. A každého, kdo by jen mohl zavadit
ní mix nemilosrdně brutálního realistického horroru o jeho temné tajemství, bez milosti odpraví. Když je
s komickými prvky. A právě těmito filmy se Anthony prozrazen a zatčen, role se obrací a snímek se, kro-
Wong přiblížil horrorovým fanouškům. mě snad již tradiční kritiky sexismu a nerovného po-
Jen v roce 1993 se objevil hned ve čtyřech tak- stavení žen ve společnosti, kriticky vyjadřuje i ke zlu,
to pojatých filmech. Do role sadistického psychopa- které se skrývá za maskou dobra. Syrový a brutální
ta brutálně mučícího a týrajícího vlastní ženu se vtě- gore thriller, který se nevyhýbá ani zabíjení dětí přímo
lil ve vpravdě hraném dokumentu o domácím násilí, před kamerou, je opět kombinován s komickými scé-
postavení ženy ve společnosti a  lidech, co si lásku nami (tradičně policajti).
pletou s  vlastnickým vztahem Bue zhi lian (1993). V  otce rodiny, která se kvůli dluhům manželky
A svou roli si opravdu vychutnal, kontrast Wongova dostane do rukou nemilosrdných vymahačů dluhů
vzhledu s chováním a projevy jeho postavy je oprav- a manželka je nucena si na peníze vydělávat prostitu-
du děsivý. Drsný rodinný horrorový thriller s  několi- cí, se Wong promění v dalším komediálně laděné CAT
ka syrovými gore prvky však kazí právě zmiňované III řezničině Xiang Gang qi an: Xi xue gui li wang
komediální vsuvky. Kladné role detektiva, vyšetřují- (1994). Z původního odevzdaného klaďase se Won-
cího případ vyvraždění rodiny neznámým pachate- gova postava po útoku na rodinu stane pomstych-
lem, se zhostil v  Mie men can an: Nie sha (1993) tivým odhodlancem, který si na pomoc při cestě za
opět mixujícím komedii s brutálním a zvráceným psy- spravedlností přizve svého souseda, nedávno pro-
chologickým thrillerem a  erotickým filmem snad až puštěného sériového vraha. Trošku mírnějším, co se
hraničícím s pornografií. V roli psychopata mučícího týče přímočarého gore a brutalit, je Ti tian xing dao:
a  týrajícího slepou manželku kardiologa, který odjel Sha xiong (1994). Wong se v něm objevuje ve vedlej-
na konferenci do USA, se vrací v  tentokrát humo- ší roli žalobce, obviňujícího hlavního hrdinu z vraždy

[ 88 ]
 HOWARD – 29/2017

svého bratra. Onen bratr byl totiž brutální kriminálník, be sadistická vražedkyně, která po svedení manžela
který ponižoval, šikanoval a brutálně mlátil nejen jeho zabije jeho ženu a po ugrilování na grilu ji naservíruje
samotného, ale i jejich rodiče. Poté, co z hlavního hr- hostům restaurace. Majitelka restaurace však nebyla
diny po jednom útoku učinil impotenta, začal mladší její první obětí a tehdy na řadu přichází právě Wongův
bratr cvičit bojová umění. Když se však starší bratr policista. Filmu jistě nepomáhá srovnávání s prvním,
pokusí znásilnit jeho přítelkyni, dojde mu trpělivost. mnohem brutálnějším, snímkem. Tento patří k mírněj-
Ač je hlavní záporák svým způsobem zábavně ko- ším a přijatelnějším zástupcům CAT III, vhodným pro
mický, tentokrát se film obešel bez komických vsu- tímto specifickým žánrem dosud nedotčené.
vek a absenci výraznějšího gore nahrazuje syrovým Od syrových realistických sexem nabitých gore
a mrazivým psychologickým terorem. řezničin si Anthony Wong k  nadpřirozenému horro-
V bestiálního vraha a sexuálního násilníka Kaie se ru odskočil v You ling ren jian (2001). Tentokrát jde
Wong opět převtělil v Yi bo la bing du (1996). Kai po totiž o  mysteriózní duchařinu, ovšem ne zcela ryze
zavraždění tří lidí prchá z Hongkongu do Afriky, kde horrorovou. Poněkud svérázným způsobem vyprá-
se nechá (už zase) zaměstnat jako kuchař a  číšník věný příběh se rozlévá do více žánrových ploch, du-
v restauraci. Jeho choutky mu však nedají spát a tak, chařina se zde mísí s  fantasy, mysteriózním příbě-
když znásilní jednu domorodou ženu, nakazí se od ní hem či vymítacím horrorem.
ebolou. Nemoc jej však nezabije, stane se jejím pře- O  dva roky později natočil akčně horrorovou
našečem. Po návratu do Hongkongu se nastěhuje ke dobrodružnou parodii Qian ji bian (2003), která se
své bývalé přítelkyni a  během svého řádění roznáší do české distribuce dostala jako Krotitelé upírů. Ve
nákazu po svém okolí. Nakonec v podstatě detektiv- filmu, který zcela překvapivě spolurežírovala hvězda
ní horrorový thriller se neobejde bez gore scén a ost- kung fu žánru Donnie Yen, elitní zabiják upírů bojuje
rého násilí, které Wong umí tak skvěle podat. proti upírskému Vévodovi, který chce ovládnout svět.
Tentokrát v roli policisty, vyšetřujícího zmizení ně- Na pomoc mu nepřišel nikdo jiný, než Jackie Chan,
kolika osob, se Wong vrací v  pokračování Ren rou film se tak stává galérkou HK hvězd. A mají-li v ně-
cha shao bao II: Tian shu di mie (1998). Hlavními čem prsty Yen a Chan, je jasné, že o kung fu bitky ne-
hrdiny je manželský pár vlastnící restauraci. Manžel bude nouze. A není. Což z filmu činí žánrově nejistý
je pořád v  práci, manželka lítá po obchodech a  ve- a neukotvený film, který občas jako by nevěděl, čím
čírcích. Když k nim přijede její sestřenice, svět se jim přesně vlastně chce být. Wong se zde objevil v  roli
změní během okamžiku. Ze sestřenice se totiž vyklu- Prady.

[ 89 ]
 Že na horror nezanevřel ani po mnoha desítkách Anthony Wong svého času byl velmi plodným
rolí v jiných žánrech a skoro dvou desítkách let, An- hercem, který se zvládal objevit i v několika filmech
thony Wong prokázal v  loňském lékařsko-nadpřiro- během jednoho roku (18 v  roce 1993, 23 v  roce
zeném horroru Shi mian (2017). Představí se v něm 2000). Kromě toho dva filmy režíroval a pro jeden na-
coby uznávaný neurolog Dr. Lam Sing, který se zabý- psal scénář.
vá výzkumem nespavosti. Univerzita, pro níž pracuje, Wong je od roku 1996 ženatý s Jane Ng Wai Zing,
mu však odmítne přidělit na výzkum dotace. Zrovna s  níž má dva syny, kteří oba žijí mimo Hongkong.
v tu chvíli se na něj obrací jeho bývalá přítelkyně, jejíž V roce 2005 přiznal, že některé z jeho filmů z osm-
rodina je již několik pokolení sužována většinou smrtí desátých a devadesátých let jsou hodně špatné, své
končící nespavostí. Lam během svého výzkumu od- účasti v nich však nelituje, protože potřeboval pení-
halí, že jejich chronická nespavost se nedá vysvětlit ze, aby uživil svou rodinu. V březnu 2018 se Anthony
vědecky, vychází totiž ze staré kletby, která byla na setkal se svými nevlastními bratry, dvojčaty Johnem
rodinu uvalena. Příběh se tak na čas přesune do dru- Williamem a  Davidem Frederickem Perryovými. Je-
hé světové války, kdy byla klatba vyřčena. Snad díky jich společný otec zemřel v  roce 1988 v  Austrálii.
režisérovi Hermanu Yauovi, který s  Wongem spolu- V  červnu 2018 vyšlo najevo, že má Anthony Wong
pracoval již v devadesátých letech na několika výše ještě jednoho syna Williama se ženou známou pouze
popsaných filmech (Ba xian fan dian: Ren rou cha jako Joyce.
shao bao, Yi bo la bing du), se kromě nadpřiroze-
né zápletky a několika duchů v závěru filmu dostaví Honza Vojtíšek
i klasická CAT III krvavá řežba.

[ 90 ]
 HOWARD – 29/2017

Posledný vlak do
Edgarovej Lipy
Lukáš Jurík
Keď opäť pristúpil k oknu a zazrel dianie na ná- a kluboch odvtedy, čo ohlásili prestavbu mosta. Ne-
stupišti, len nesúhlasne kývol hlavou do strán. „Toto jakí zbohatlíci si zmysleli, že tú sedemdesiatročnú
je šialenstvo.“ Štekol podráždene, ale nikto z prítom- zrúcaninu opäť postavia. Doteraz bola Edgarova Lipa
ných nereagoval. Ozvenou sa tiahli búrlivé výkriky pre okolitý svet len neznámym, možno i vybájneným
mužov, hanlivé nadávky na zamestnancov stanice mestom. Nikoho netrápilo, že sa tam nedalo dostať.
a vystrašené jačanie mladých matiek. Ľudia postáva- A teraz? Pozri tam dole.“
li nielen na perónoch, ale i na koľajach. Nešťastníci, Koľajnice, na ktorých bol vlak postavený, vychá-
čo boli vytlačení z nástupíšť, si pri páde dochrámali dzali zo stanice zarovno s  ostatnými, ale ďaleko za
kosti či porozbíjali hlavy. mestom sa stáčali do strany, a  osamotené sa  tiahli
Dav ľudí sa tisol k jedinému vlaku v stanici. Dvere k vzdialenému útesu. Rachát si pomyslel, že to mohla
boli stále zatvorené. Mladý Rachát, stojaci v kance- byť jedna z prvých koľají na stanici, ale túto myšlien-
lárií správcu stanice, spotenými rukami zvieral retiaz- ku vtedy potlačil a neskôr si na ňu nespomenul. Viac
kové hodinky. Ukazovali tesne pred siedmou hodi- ho zaujímalo to, ako ten most medzi tak vzdialenými
nou rannou. Podľa správcu sa majú dvere otvoriť útesmi postavili, ale ako sa vravelo v kluboch džentl-
presne o siedmej. menov, ľudská hlava sa zvyčajne nezaťažuje tým, na
„Čo ich tam preboha tak lanári?!“ vyzvedal Ra- čo nedokáže nájsť rýchlo odpoveď. Zvyčajne.
chát. Správca stanice zamyslene hľadel do zápisní- „Len báchorky,“ rozhodil správca rukami, „a  to
ka. dlhodobé odtrhnutie od sveta spravilo z mesta to, čo
„Už dávno sa mali ozvať.“ Zašomral Správca zrejme nie je.“ Vybral z  vnútorného vrecka kabátca
a Rachátovu otázku zhltla minulosť. Správca pozrel striebornú čutoru a  napil sa bourbonu. „Mesto ako
na telefón. „Neviem, čo tam stvárajú. Veď most mal každé iné.“
už i  tak dosť revízií.“ Správca stanice, Wiklo Gebs, Vittor sa obrátil k Rachátovi. „Počul som, že má
vstal od stola a  začal sa hrabať v  poličkách plných niečo pod stotisíc obyvateľov, takže určite to nie je
poviazaných papierov, „vravel som im, že to príde. nejaká zapadnutá usadenina. Ale i to vraj bolo pred
Že to ľudí riadne vyburcuje. Ale oni nie... že to je dob- nejakými šesťdesiatimi sedemdesiatimi rokmi,“ po-
ré... a ešte to naťahujú...“ hodil plecami. „sotva doznel smútok z toho, čo po-
„Posledné lístky! Posledné lístky!“ prekrikoval sledný vlak postihlo to nešťastie s koľajnicami, a už
dav nejaký muž. Zo zhluku ľudí pretŕčala zovretá päsť sa valili po šenkoch klebety.“
s  mávajúcimi lístkami, ktoré vzápätí niekto vytrhol Po zvyšok dopoludnia trojica mlčala a sledovala
a rozbehol sa preč zo stanice. Majiteľ lístkov vyrazil dianie tam dole.
prudko za zlodejom. A množstvo príbehov ostalo pred ich očami ukry-
Scenár tejto naháňačky ostal pre správcu Wikla té.
a jeho dvoch podriadených navždy neznámy – Keď
sa Wiklo o pár hodín prešiel po stanici a našiel jedno ***
z mnohých klincami dokaličených tiel, len znechute-
ne ohrnul nosom. Nevedel, že to bol ten zlodej líst- Mnoho ľudí vzhliadalo k  dverám ako k  bránam
kov. k spáse. Mladý Francko stál na okraji davu. Obišiel
„Myslíte si, že tam naozaj nájdu lepšiu budúc- povedľa stojaceho starca a telom ho vytlačil z peró-
nosť?“ pokračoval vo výzvedách Rachát. nu. Starcova hlava udrela do koľajnice, no druzgnutie
„Neviem ti povedať, čo tam nájdu, Rachát,“ pre- lebky nik nepočul.
hovoril Vittor, druhý správcov pomocník. „Ale hľadajú „Vravela som ti, Francko!“ namosúrene štekla po
tam lepší život. Aspoň sa o tom rozprávalo v krčmách manželovi, ktorý ju očividne nevnímal. Rukami vyde-

[ 91 ]
[ 92 ]
 HOWARD – 29/2017

sene šmátral po vreckách. „Ja som to vedela, že ti sa využívali na ťahanie strojov a materiálov, takže tú
nemám nič dávať na starosť, ja som to...“ Úder ple- váhu by mal bezpodmienečne utiahnuť. Vzhľadom
com neznámeho okoloidúceho ju umlčal. na už predošlé očakávanie, boli vyradené vagóny
„Mamka?!“ ozval sa jej syn, snažiaci sa prekričať vyššej triedy, a, mysliac na osož, boli použité vagóny
huriavk okolia. Primkol sa bližšie a  pevne zovrel jej s menším komfortom, no s väčšou kapacitou.“
sukňu „Nechoď nikam, mamka...“ Cítil, ako sa jeho „Takto vykúpený spoj sme tu dávno nemali.“
matka náhli k  vlaku. Až po chvíli sa zvrtla na nohe Ozval sa muž od okna a nato zmĺkol.
a vtedy zočil jej tvár – tienisté oči, nervózne skrivené Správca stanice pokračoval. „Čochvíľa prehrmí
pery na vyziabnutej tvári a hnevlivo roztiahnuté nozd- novopostaveným mostom, ako ste si to, páni, v po-
ry. „Mamka?“ hlesol vystrašene, ale sukne sa nepus- sledných mesiacoch mohli všimnúť. Po celých tých
til. „prečo tak utekáš?“ rokoch sa most Edgarovej Lipy dostaval a  práve
„Francko! Tak poď už, dočerta, kašli na tie pa- dnes bude otvorený. Od tejto stanice, až po stanicu
piere, lístky máme! Pozri, ako sa tam ľudia teperia!“ Edgarovej Lipy by sa podľa posledných správ malo
Malý Kristián, nechcený syn Julie a  Francka, nachádzať ešte zo sedem staníc, ale tie ostávajú pre
sa zmätene obzeral. Vôkol neho sa mihotali čierne tento spoj nepodstatné. Spoj V-EL 085 ide priamo
a šedé kabáty. Okrem priľnutých tiel nevidel nič, len bez zastavenia do Edgarovej Lipy.“ Správca stanice
pavučinovú železnú konštrukciu nad hlavou. A v jed- siahol do zásuvky pracovného mahagónového stola
nom okamihu sa mu naskytol pohľad na kanceláriu a vybral tenučký fascikel, zapečatený voskovou pe-
i trojicu siluet, čo príšerne postávali za sklom a naze- čaťou a červenou cvernou.
rali na nich. Vtedy sa o čosi tuhšie pritiahol k matki- Začul cvengot z nástupišťa a podráždene vysko-
nej sukne. čil zo stoličky. „Teraz to príde.“
„Francko! Keď budem sedieť na svojom mieste, Keď sa zatvorili i  posledné dvere, no vlak ešte
rob si, čo len chceš!“ nedostal povel na odchod zo stanice, dav ľudí sa na-
„Už idem!“ hrnul na vlak a násilne sa dobýjal do dverí. „Nevravíš
Muž, stojaci povedľa, neúmyselne udrel malé- pravdu,“ dodal Wiklo Gebs, „začalo peklo.“
ho Kristiána do zátylku. Sukňa sa mu snažila vytrh-
núť z  ruky, ale on ju kŕčovitejšie zovrel. „Ty špina!“ ***
ozval sa neznámy mužský hlas. Kropaje slín vyprskli
na tvár Kristiánovej matky. Sukňa, čo chlapec pevne „To je moja Jezabel,“ povedal hrdo jeden z tých,
držal, sa mykla späť a úder tela v úskoku ho sotil na čo sa ako krysy skrývali v staničnom sklade, a na-
zem. Spadol na chrbát. Pred očami videl vnútro klen- hol fotografiu do svetla kahančeka, „už bude mať
bovej strechy stanice. Kristián pozrel na matku, ktorú tri roky a stále má všetky ruky a nohy... som na ňu
chcel vidieť, ale jediné, čo uvidel, je k oku sa mu pri- tak hrdý,“ zvyšok jeho kolegov, čítajúcich poltucet
bližujúci opätok matkinej topánky. pracovníkov stanice, sa len ledabolo pozreli na ošar-
Dvere vagónov sa otvorili. panú fotografiu a  zahmkali. „To len ten mladík od
susedov, chudák, piatich rokov sa dožil, poslali ho
*** v manufaktúre urvať telo mačky, čo zavadilo o ozu-
bené kolá, a keď sa pohli, strhli ho dovnútra. Najprv
Sotvačo zdvihol hlavu od všetkých tých papie- ruka, potom plece, a  hlava len tak zavržďala. Stál
rov, čo mal rozhádzané v chaotickej zmäti na stole. som neďaleko, a  ďakoval bohu, že som radšej za-
„Preboha... čo to tam robí?!“ Rachát bol jediný, kto to hovoril budúcnosť mojej dcéry ku kurtizánam, než
videl. Obraz, ako sa mladá matka uponáhľane teperí aby ju skántrili ozubené kolieska.“ Prítomný Fre-
k dverám vagóna, s telom temer päťročného chlap- derik sa vzdialil od nich a prešiel do tmavého kúta.
ca nepochopiteľne pripojenom k  jej nohe, do smrti V miestnosti bez okien, len s jednými, i to na kladku
nedokáže dostať z  hlavy. Žena sa načiahla pre po- a reťaz zatvorenými dverami, sedelo sedem pracov-
mocnú ruku sprievodcu stanice, ktorá sa vystrčila níkov skladu. Chladné steny ani nevideli, lebo jedi-
z vlaku. V poslednom okamihu, kedy sa nohami ešte ným zdrojom svetla bol kahanec a i toho sviečka len
dotýkala staničného perónu, sa nehanebným kop- pochabo sliepňala. „Myslíte si, že to skoro skončí?“
nutím zbavila váhy mŕtveho tela a  to vláčne spadlo prehovoril Oto a odložil fotografiu.
pod vlak. Nadobro zmizlo zo stanice. Len matke sa „Vlak sa ešte nepohol.“ Odvetil bradatý kolega,
neskôr, pri rozpomenutí, blysla hlavou myšlienka – sediaci na zemi pri mechoch zemiakov. „To by sme
a čo? Veď i tak nie je isté, že bol môj. počuli.“
„Odhliadnuc od posádky spoja VEL 085,“ preho- „Už odkedy vyhlásili, že sa trať do Edgarovej
voril správca Wiklo, „čo ráta strojvodcu a kvôli bez- Lipy otvorí, len samý blázinec. Veď čo to nastalo?
pečnosti posilnenú posádku pätnástich sprievodcov, Vraj z kancelárie uniklo temer štyridsať lístkov, ktoré
je v jedenásťvagónovej súprave presný počet miest sa rozpŕchli po meste ako ten najdrahší kontraband.
sedemstodvadsaťšesť, nerátajúc miesta na státie. Na námestí sa konali potýčky na päste kvôli  výhre
Rušeň bol jeden z  tých robotníckych modelov, čo lístka na vlak. Pomätení ľudia, pomätené hlavy, čo si

[ 93 ]
od toho sľubujú? Všetci si pamätajú, že s Edgarovou nutou na tri horné gombíky, a  obuškom, z  ktorého
Lipou to nikdy nešlo zadobro. Šťastena vraj odvráti- kvackala krv.
la zrak. Boh vraj ten kus zeme nikdy ani nevidel. Ani „Porwick.“ Hlesol Frederik.
nestvoril.“ Zadúšavo vraviac sa prežehnal. „Ľuďom „PÁN Van Der Porwick,“ zdôraznil prišelec. Otova
natárali do hláv samé žvásty o  lepšej budúcnosti, zhrozene vycivená tvár bola ovalená tupým obuškom
medové taľafatky, zlato v papuli, a kto to rozprával? vedeným zdola. Tvár mu rázom zbelela a potrieštila
No ten, kto predával lístky.“ Za dverami počuli tlme- sa krvou. Oto padol v záklone na zem, jeho telo sa
ný huriavk, prichádzajúci dlhou chodbou z prízemia. po dopade začalo mykať a skrúcať v kŕčoch. „Nosná
Len nesúrodé pazvuky a občas výkrik. kosť mu zrejme prerazila mozog,“ zahundral poba-
„Nepočítam tých,“ ozval sa hlas prichádzajúci vene Porwick, „tomuto chudákovi už nikto a nič ne-
z tmy s bielym práškom pod nosom a hlučným poťa- pomôže.“
hovaním, „čo sa vteperili dovnútra bez lístkov. A koľ- Z  pomaly sa usádzajúceho prachu vyrazila po-
ko ich tam je, čo vyliezli na rebriny v chodbách pre četná háveď pri zemi sa krčiacich mužov s obuškami
batožiny? Koľko z nich poľahalo pod stoly a lavičky. a latami. Skladníci sotva dokázali vzdorovať. Územ-
Keď ten vlak dorazí do Edgarovej Lipy, udupaných čistí vydriduchovia počtom prevalili skladníkov, za-
a  udusených budú vyťahovať po desiatkach. Mož- hnali ich do kútov a k stene a po krátkych bolestných
no tí na rebrine prežijú. A tí, čo sedia, ak budú mať výkrikoch v  pivnici zavládlo ticho. Porwick podišiel
to šťastie. Pri oknách sú v bezpečí, pri chodbičke sú k  zúboženému Frederikovi, ktorý sa odtackal do
priamo na odstrel. Ak tam odcestuje vyše dobrej ti- kúta. Držal si hruď, no pomedzi prsty mu prúdmi pre-
sícky, som zvedavý, koľko ľudí z nej prežije.“ Palcom tekala krv. Dýchal zmätene a uponáhľane, ale pľúca
a  ukazovákom si oprášil jemný sniežik pod nosom útočník minul. Frederikov nos bol rozmliaždený. Až
a posadil sa na debnu s alkoholom. Ľahostajne vy- keď sa Porwick sklonil pred Frederikovu tvár, zistil,
bral jednu fľašu hnedastého nápoja. že je slepý. Oči mal rozčesnuté niečím ostrým. Pod
„Aj Evžen sa snažil dostať na vlak, ale vraj ho očami boli v lícach zastoknuté úlomky skla.
dobodali niekde  za jeho domom a  potom...“ Dvere „Č-čo?“ fňukal Frederik. „Nemáme žiadne lístky.
vedúce do ich chodby hlučne tresli. Všetci prítom- Všetky lístky boli dávno rozdané a i tak...“
ní prestali piť, vystrašene upreli pohľad na dvere, ku Frederik mohol byť rád, že prišiel o  oči. Inakšie
ktorým sa náhlili uponáhľané kroky. „Čo do čert...“ by videl zlovestný úškrnok na tvári Van Der Porwicka,
zahromžil jeden z nich. Buchot, aký dopadol na dve- ktorého sa báli i jeho nohsledi a pätolízači a zvyšok
re, mohla vyvolať len váha tela z rozbehu. Dvere sa bandy z geta.
otriasli, zo škár vykašľali nánosy prachu a pánty za- „Ty si fakt myslíš, že mňa zaujímajú nejaké tvoje
drnčali. lístky? Sú mi ukradnuté. Ako i zvyšok ľudí tam hore.
„Špiny krysácke, otvorte!“ zvreskol niekto zvon- Blázni, ľudia, čo si myslia, že v Edgarovej Lipe nájdu
ku. niečo iné, než sklamanie a  utrpenie. Veď roky sme
„Skárame vás, keď neotvoríte!“ pridal sa ďalší počúvali len zlé zvesti o  tom meste. Len preklína-
škrekľavý hlas. nia a  zadúšania a  prežehnávania sa, keď niekto to
„Čo chcete?!“ zvolal Frederik, schmatol fľašu za mesto čo i len spomenul. A teraz? Otvoria trať, na-
hrdlo a mrdol ňou o debnu. „... practe sa odtiaľ, ne- tárajú o lepšej budúcnosti a ľudia sa tam hrnú, že sa
máme nič, čo by ste chceli.“ Ostatní zo skladníkov dobre nepošliapu. Nech sa ženú za skazou, mne je
to s fľašami vykonali rovnako a tá hŕstka stojaca za to ukradnuté. Radšej si budem panovať svojmu getu,
dverami, čo rinčiace sklo začuli, na okamih zaváhala. než sa hnať do Lipy. Čo tam?“
Pokiaľ sa neozval ďalší hlas. „Tak čo tu chceš?!“ zvreskol zúfalo Frederik.
„Dostanem sa k vám, aj keby som tie dvere mal „Všetko, čo sa dá. Po tom ošiale tu ostane toľ-
zubami vyhrýzť!“ ko tiel zbohatlíkov, toľko zanechaných peňaženiek
„Preboha,“ zaúpel beznádejne Oto a slová sa mu a skántrených detí, čo si poberiem.“ Van Der Porwick
lámali v hrdle, „to... snáď... nie.“ sa vzpriamil a  zamával svojim druhom. „Dokonca
Odpoveď na nezodpovedanú otázku sa im všet- som pár mojich ľudí nasadil do davu, nech len pekne
kým držala na strachom roztrasených perách. Van prikúria hlavám. A  po tom všetkom prídem ja. Mŕt-
Der Porwick. „Počujete, krysy?! Otvorte!“ Nasledo- voly okradnú moje krkavce a telá predám nemocni-
vali údery a so štvrtým masívnym, opäť telom ukona- ciam, živých zotročím. Potrebujem sa ale zbaviť všet-
ným úderom, pánty nadobro zlyhali a dvere sa vyvrá- kých, čo mi tu zavadzajú. Tieto zásoby tu,“ rozhodil
tili dovnútra. Na nich ležalo telo otraseného mladíka. rukami teatrálne, „si vezmem tiež. Zbohatnem na
Frederik priskočil k ležiacemu, v snahe využiť okamih ľudskom utrpení.“ Zvrtol sa na päte a odkráčal preč,
oťapenia, ale zo zdvihnutého oblaku prachu sa vy- zanechávajúc za sebou len Frederika, prežívajúce-
norila kostnatá a  vyziabnutá tvár. Mladík, čo obišiel ho posledné okamihy svojho života v úplnej slepote
jedného zo svojich kumpánov a prvý vykročil v ústre- a neúprosnej bolesti, ako ho Porwickovi muži lámali
ty robotníkom, bol vysoký necelých osem stôp, v dl- v  končatinách a  napokon nechali v  tejto agónií zo-
hom zaprášenom kabáte, s  bledou košeľou rozop- mierať.

[ 94 ]
 HOWARD – 29/2017

Medzitým sa pustili do vynášania zásob, veselo cich – za normálnych okolností. V tomto húfe narva-
si hmkajúc do Frederikovho kriku. ných ľudí však bolo zaťažko odhadnúť, koľko ľudí sa
do dobytčieho vagóna vmestilo.
*** Mladý Peter, s  nedožitými desiatimi rokmi, bol
natisnutý na sklo s výhľadom do kupé. Vnútri sedelo
V  kancelárií správcu stanice sa ozval telefón. desať osôb. Na miestach sedeli dospelí a jeden vy-
Všetky pohľady naň nevraživo padli, potom sa zdvihli blednutý starec. Podľa mĺkveho pohľadu svoju cestu
k Wiklovej tvári, ktorú oblial studený pot. „Preboha... už prešiel. Na nohách mladých žien sedeli ich dcéry.
tí dole tam... pozrite... oni sa medzi sebou...“ Pozreli Jedno z dievčatiek sedelo za sklom, ku ktorému sa
na hlúčik ľudí pri dverách prvého vagóna. tisol Peter, a usmievalo sa naň.
Ponad baretky a  cylindre pretŕčali dlhé drevené „Ešte vydrž, Peter,“ vravel vážne otec a  sykol,
laty. Podľa neprirodzeného vzhľadu zakončenia všet- keď rozdrnčaný vagón natlačil ženské telo na jeho
ci pochopili, že sú prebité klincami. „Nezáleží,“ vra- syna. „Počkaj, tu sa presuniem, tak...“ snažil sa vkli-
vel Wiklo, prechádzajúc k telefónu, „či je to urodzený niť medzi ženu a svojho syna. Až po dlhšej dobe sa
pán alebo nejaká troska. Tam dole je beštiou kaž- mu podarilo presunúť na tesné miesto medzi jeho sy-
dý.“ Jeden z odvážnych mužov sa chytil kľučky dve- nom a zvyškom ľudí. Rukami, opretými o sklo, sa od-
rí a vyskočil na nástupný schodík. Do chrbta sa mu tláčal od syna a vytváral mu tak menší priestor. „Tak,
rázom zaryli klince troch lát, on ustrnul, a jeho telo, už to bude lepšie.“
odeté do elegantného kabátca sa zošuchlo pod vlak. „Ľudia! Posuňte sa tam vpredu!“ zakričal niekto
Neskôr sa nieslo ešte pár metrov mimo stanicu. To zo zadného kupé. „Tu sa ľudia už trepú do kupé a ani
krátke, sotva postrehnuteľné zadŕhanie kolies, čo ale tak nie je miesto!“
rušňovodič sotva pocítil, bolo lámanie tela. „Drž hubu, starý!“ odvrkol hlas z prednej časti va-
Wiklo vzal do rúk slúchadlo, vytočil číslo a  po góna. „My tu už telami držíme mŕtvolu! Tak buď vô-
krátkom okamihu na ohlásenie zahmkal. Vzápätí slú- bec rád, že vieš dýchať!“ Nato namosúrený starec zo
chadlo zložil. „Presuň tú skriňu k  dverám,“ prikázal zadnej časti zmĺkol. Z každej strany sa ozývalo ach-
Wiklo, „len pre pokoj na srdci.“ Prešiel k oknu, otvoril kanie a jojkanie a bolestné stonanie.
ho a vystrčil ruku. Zamával „Dávam na znamenie, že Peter vzhliadol k  otcovi. „Už sme prešli cez
vlak môže ísť.“ most?“
„Nie, synak, ešte nie.“ Rozhliadol sa. Cez okno
*** videl ešte pomaly prechádzajúcu konštrukciu mosta.
„Tento most stavali niekoľko rokov, prejsť ním nám
Stanicou sa ozval pišťavý pazvuk. ešte niečo potrvá. I normálnou rýchlosťou by to trva-
Prv sa vlak pohol temer viditeľne, potom sa za- lo pár minút, a pozri, ako sa my vláčime.“
čal rozbiehať. Mnoho z ľudí ešte padlo pod vlak, čo Richard Waldorf sa dostal k lístkom spôsobom,
ho značne spomalilo. Opúšťanie stanice sprevádza- o ktorom nikdy nikomu nepovedal. Vzal svojho syna,
lo bolestné ziapanie. „Takto vôbec stanicu neopustí,“ rozlúčil sa s manželkou nad jej hrobom, a nasadol do
zaručal správca Wiklo. Po stranách vlaku ľudia viseli, vlaku.
ale len tí prezieravejší vedeli, že v rýchlosti, ktorú by „Ocko, prečo ideme tak pomaly?“ malým Petrom
mal vlak dosiahnuť, by sa dlho neudržali. Na zadnej myklo. Do Richardovho chrbta niekto zatlačil vlast-
platforme, vyčnievajúcej za zatvorenými dverami, sa ným telom a on sa jemne priľnul k synovi. „Dúfam, že
zubami-nechtami držalo ešte pár chlapov, ale ani tí sa za mostom rozbehneme, nech tam už sme.“ Ri-
nevyzerali, že by tam dlho vydržali. Dav sa hnal za chard prívetivo prikývol, ale obrátil hlavu k žene ved-
pomaly odchádzajúcim vlakom. Húf neľudských by- ľa neho a  pohŕdavo po nej fľochol. Zblednutá žena
tostí za sebou nechával len podupaných neborákov, mala v tvári pochybnosť o vystúpení z vlaku. Richard
pomliaždené deti a  trojicu železných sôch – muža, spustil pohľad na dieťa, ktoré matka držala pevne
ženy a dievčatka, ako s kuframi hľadia von zo stani- v  náručí, ale rázom obrátil hlavu inakam. Vlak po-
ce. „Sú naozaj tak hlúpi?“ neveriacky hlesol Rachát. divne poskočil a muž stojaci povedľa udrel Richarda
„Niečo na tej Edgarovej Lipe je,“ zamyslene za- lakťom do brucha. Prudko sa v bolesti prehol, udrel
hundral Správca, „niečo predsa len... samá podstata tvárou do skla a  temeno svojho syna skropil krvou
mesta je... veruže prazvláštna.“ Presunul pred seba a sopľami. „Prepáč... kuch-kuch... synak...“ Peter ne-
hŕbu pergamenov previazaných červenou šnúrkou. odpovedal.
Richard sa snažil narovnať, potlačiť bolesť,
*** a ohliadnuc sa zistiť, kto ho udrel. Tváre prítomných
boli bledé a  vystrašené, že snahu pomstiť sa začal
„Kedy... tam... už... budeme...“ vravel pridusene, považovať za zbytočnú záležitosť a  plytvanie sila-
ako doň tlačilo telo neznámej ženy. Jeho otec sa naň mi. Opäť sa zomkol nad synom ako ochranná barié-
díval zhora. Stáli v  chodbičke štandardného vozňa, ra pred svetom. „Títo ľudia sú hrozní, Peter,“ pokra-
ktorý obsahoval jedenásť kupé po šiestich cestujú- čoval. Vlak stále šiel pomaly. Dievčatko na nohách

[ 95 ]
mladuchy v kupé prstom opisovalo Petrovu natisnu- Ponad hlavy plávala batožina a  pár tiel. Jedno
tú tvár, komicky stlačenú na skle. „Dočerta, ako...“ z nich bolo ešte živé, mykajúce sa a plačúce. „Pro-
hromžil Richard, „...cítim, ako mi tlačia do chrbta...“ sím nie!“ kričal.
mykol nohou, túžobne dúfal že kopne toho, kto sa Keď ho vzápätí vyhodili, a  on dochrámaný do-
mu preplietol pod nohy. padol na koľajnice, pod vlakom zočil nesúrodú guču
„Áaaauuu!“ vykríkol Peter. Richardove oči, planú- mäsa a dorantaných ľudských tiel, premletú vlakom.
ce hnevom, sa rázom premenili v  ľútostivé a  ospra- Potom sa beznádejne vrhol z mosta.
vedlňoval sa synovi. Ten skrivil tvár do plaču. „No
tak, Peter, nemôžeš teraz plakať. Si veľký chlap. Stoj ***
vzpriamene, ako muž, a  vydrž. I  keď pôjdeme ešte
pár hodín, vydržíme to... ustojíme to.“ Syn súhlasne Nevedno prečo, ale Wiklom Gebsom prud-
kývol hlavou, úspešne plač potlačil, a ďalej mlčky stál. ko myklo a  po ľavej ruke ucítil nervózne svrbenie.
Až po chvíli, keď sa Richard snažil otočiť hla- O  mnoho chvíľ neskôr si jeden z  hlásičov Edgaro-
vou a nos mu narazil do skla, si uvedomil, ako blízko vej Lipy prejde ostrím po tom istom mieste, kadiaľ sa
k stene je. tiahlo Wiklovo svrbenie.
Pochopil. „Kde je vlak teraz?“ spýtal sa správca, nepozrúc
„Peter?“ von z kancelárie. „Je ešte na moste?“ opravil svoju
„Áno, ocko?“ ohlásil sa šeptom. otázku.
„A  vieš ty, že nás tam čaká oveľa lepší život? Len jeden z jeho pomocníkov mal odvahu pozrieť
V Edgarovej Lipe.“ smerom k spúšti, čo ľudská šialenosť zanechala. „Už
„Áno, ocko?“ ho nevidieť.“ Vravel William, „Ak počítam správne,
„Ale áno. Mám bratranca, ktorý tam býva niekoľ- vyšiel pred vyše štvrťhodinou. Teraz by mal byť nie-
ko rokov. Má veľký dom a veľký dvor.“ kde na konci mosta. Pozri sa, Rachát, ľudia na nástu-
„Bude... tam... úžasn... oc...“ pišti len tak stoja a pozerajú za vlakom...“
„Áno. Edgarova Lipa je pre nás rajom. Pre teba „Dobre, dobre,“ zašomral si popod nos Správ-
chcem len to najlepšie...“ Richard spustil tvár k svoj- ca. Prelomil pečať zväzku, obal pergamenov odložil
mu synovi, hľadel mu na temeno, „... a vieš čo, Peť- bokom. Na prvej strane bolo veľkým napísané SPOJ
ko?“ Na oslovenie už odpoveď nedostal. „Stretneš DO EDGAROVEJ LIPY a pod ňou dátum už značne
sa tam s mamičkou.“ ošúchaný a nečitateľný. „Edgarova Lipa nikdy nebu-
Ľudia z kupé hľadeli inakam. de natrvalo spojená so svetom,“ vetil ponuro, „jed-
noducho nemôže. Toto sú záznamy o  niekdajších
*** spojeniach Lipy s našou stanicou. Je to tá podivná
položka v  pracovnej zmluve, keď sa chystáte pra-
Stál v úzkej chodbičke, spájajúcej dvojicu vagó- covať vo váženejších pozíciách stanice.“ Správca
nov. sa zohol pod stôl a vytiahol odtiaľ maličký tyčinkový
„Prosím... posuňte sa... áno, ach... nie, nie takto, útvar s malým červeným tlačidlom na vŕšku. Z druhej
nie! ... preboha, to ma bolí... pane, tlačíte ma... uh- strany trčalo lanko, ktoré viedlo do tmy pod stolom
nite, dočerta, len o  trošku sa posuňte. Pozrite, tam a tam niekde sa strácalo. „Tento malý spúšťač. O to
máte miesto, tam keby ste sa posunuli... haló, vní- ide. Edgarova Lipa po stáročia dovoľuje svetu na-
mate ma vôbec? Tak, keby ste len tak ustúpili, mohol zrieť dovnútra, aby ľudia naplnili svoje sny a  túžby
by som si stúpnuť bokom a  lepšie... uvoľniť viac... a spoznali pravú podstatu Edgarovej Lipy. Preto sa
Hej, haló, pani, vy tam vzadu, nasúkajte sa prosím z  času na čas postaví onen most.“ Správca vybral
do kupé, sotva sa viem nadýchnuť a... pfuj... dávaj- z náprsného kabátca strieborné hodinky na šnúrke
te pozor... čo tak na mňa pozeráte?! No udrel ste ma a odklopil predný štít. „Dve a pol minúty,“ zašomral
lakťom do hrude. A vy... áu... chŕŕŕ... prosím, prosím, viac-menej pre seba, potom prešiel pohľadom späť
preboha živého vás prosím, posuňte sa... neviem... k mladému, „Raz za dlhý čas sa most obnoví a ľudia
prosím, aspoň ma pustíte k  oknu... pane prosím... majú možnosť cestovať do Edgarovej Lipy. Svet sa
ja... chŕŕŕ... ja už nemôžem... len k oknu... ja sa uh- vtedy zblázni. Čo presne tam hľadajú, podľa mňa ani
nem, len keby ste... pane, haló pane... potrebujem sa oni sami nevedia. Ale skrývajú to za zvedavosť, za
nadýchnuť... haló! Haló?“ vidinu lepšej budúcnosti. Tie reči, ktoré sa rozprá-
vali, o novom svete, o novej dobe, sa rozprávali celé
*** roky vzad.“
„Ale rozprávaš, akoby to znamenalo, že sa do
Ponad hlavy cestujúcich začali akoby na rozbú- Lipy dostávajú len hlúpi ľudia a  len nejaká cháska
renej hladine plávať batožiny, nesúce sa prúdom z geta a zberba chudákov. Ale čo tí zbohatlíci a ma-
k  posledným dverám posledného vagóna. Dvojici jetní ľudia? Nevrav mi, že i  tí spadajú do tej tvojej
mladíkov sa podarilo kladivom sklo rozbiť a batožinu bandy zapredancov a hlupákov.“
povyhadzovať. „Nie, nepatria,“ odvetil pokojne. Oči mu opäť skĺ-

[ 96 ]
 HOWARD – 29/2017

zli na tenučkú ručičku hodiniek, „ani ja ti ale nepo- Posledných tridsať sekúnd držal spúšťač.
viem, čo skutočne ľudí do Edgarovej Lipy láka. Čo „Čo to spraví...“ vravel mladík s počuteľným stra-
ich láka natoľko, že napáchali to všetko tam dole chom v hlase.
na nástupištiach. Udupané deti, zabudnutí synovia, „Zachráni nás to.“
umlátená staršina, telá a  vnútornosti rozťahané po Sekundová ručička dovŕšila číslo dvanásť napí-
koľajniciach... v stopách vlaku Edgarovej Lipy je krv... sané rímskymi číslicami. Správca sťažka povzdychol,
Preto vravím, že Edgarova Lipa... v sebe ukrýva nie- akoby z neho odpadla ťažoba celej existencie, a stla-
čo zvláštne.“ čil malé nenápadné tlačidlo o veľkosti manžetového
„Prečo potom neláka nás? Vzhľadom nato, čo sa gombíka. Najprv sa od mosta ozval masívny výbuch
deje tam dole, je mi divné, že to nestrhlo nás. Pre- a  vzápätí sa steny zatriasli. Rachát, William a  Vittor
čo? Prečo sme nestáli tam dole, neskandovali, keď prebodli Správcu nevraživými pohľadmi. „Ani obyva-
sa zatvorili dvere, a  nehulákali? I  keď sme tú mož- telia Edgarovej Lipy, ani my nechceme, aby to, čo raz
nosť mali?“ v Lipe bolo, sa z nej vrátilo. Lebo v Lipe je zlo.“ Vzal
„Prečo ste tam nešli vy, ostáva i mne záhadou,“ jeden z  prázdnych, nevypísaných, ale vopred nali-
odvetil so zvláštnym hlasom, ktorý nepríjemne pre- najkovaných pergamenov, zmočil brko v  atramente
kvapil, „prečo som tam nešiel ja? To sa dozviete...“ kalamára a začal vypisovať jednotlivé priestory. Hľa-
pozrel na hodinky, „o minútu a osemnásť, sedemnásť del do papierov. Nevidel, či Rachát a jeho pomocníci
sekúnd...“ Po zvyšok tej doby zavládlo hrobové ti- berú do rúk laty a chystajú sa ho zbaviť vedenia. Ne-
cho. Prístojaci si vymieňali spýtavé pohľady. Mladík vedel, čo všetko mu vyčítajú.
uprene hľadel na správcu pred sebou, ktorý si mrvil Len hľadel do papierov a mlčal.
spotené ruky, fúkal si do nich a viditeľne mykal noha-
mi pod stolom.

Lukáš Jurík (*1994) pochází z  Košic. Pracuje

jako knihkupec v  Martinusu a  jako barman ve Slá-
vii. V Česku mu vyšla elektronická sbírka čtyř histo-
ricko-horrorových povídek Nevesty smrti spievajú
šeptom, povídky Havranov a Nástupca publikoval
ve slovenském literárním časopise Dotyky.

[ 97 ]
 Osvícení v temnotě
RECENZE

Povídková antologie vydaná k příležitosti dvace-

tiletého výročí existence internetových stránek Liljova
knihovna, jedné z největších a nejnavštěvovanějších
platforem o životě a díle Stephena Kinga. Nejásejte,
King zde, naštěstí, nemá hlavní slovo.

Shining in the Dark

Překlad: Milan Žáček
Vydavatel: Carcosa, 2018
Počet stran: 254

Jedna z prvních Kingových povídek Modrý kom-

presor může o trochu přicházet právě kvůli době její-
ho vzniku. Přistupuje-li se k ní se znalostí pozdějšího
Kinga, může se zdát jednoduchá a  prostá, snad až
trochu nekingovská. Je to přirozené, protože vznik-
la v době, kdy se King stále ještě vypisoval. Příběh
spisovatele, který si pronajme dům na psaní a  ne-
chá se ke své tvorbě inspirovat svou bytnou, však
není vůbec špatný. Hlavně co se týče formy, jakým
je napsán. Ta převyšuje obsah ale v tomto konkrét-
ním případě, kdy autor natvrdo vstupuje do příběhu,
přerušuje ho a část z něj odhaluje svými slovy, to je,
s ohledem na povídku, velmi pozitivní a příjemný jev. levizní seriál. Půvabná a neohrožená policistka, mat-
Síť autorské dvojice Jack Ketchum a P. D. Cacek ka samoživitelka, by v něm řešila případy a pomáhala
také staví na formě. Jde v podstatě o literární found by jí při tom podivná a  zvláštní, jako malá holčička
footage. Děj vypráví nejprve e-mailová koresponden- vypadající bytost proměňující se z  lidské do zvířecí
ce mezi dvěma hlavními hrdiny, později jejich deníko- podoby a  pronikající do policajtčiny mysli. Aeliana.
vé záznamy a výslechový protokol. Osudy dvou osa- Tohle naštěstí v povídce moc nenaleznete. Je zde po-
mělých lidí z chatu, mezi nimiž se dopisováním vytvoří licistka samoživitelka, je zde Aeliana, je zde dokon-
jisté pouto. Sociálně kritický příběh je silný hlavně ce tajemný Pán soumraku, temný detektivní fantasy
právě ve formě, příjemném jazyku a  rozdělením rolí horrorový příběh je však pouze o  setkání policistky
autora a autorky podle postav. Úplně vidím, jak si ty s Aelianou, o setkání dvou různých světů a temnotě
e-maily Ketchum s Cacek navzájem posílali a rodila tyto světy prolínající, s ne zcela hollywoodským zá-
se jim povídka. Příjemně vzdáleně mrazivá, směřující věrem. Naštěstí.
k jasnému a tušenému závěru, ale přesto v něm neo- Clive Barker nás prostřednictvím neobyčejné
byčejná a překvapující. Možná se ty chloupky nezježí dvojice Pidžin a Theresa seznamuje se svou klasic-
tak, jak by se asi očekávalo, ale Síť se hrozně dobře kou raně devadesátkovou tvorbou. Tedy hodně tem-
čte, dokáže pohltit, strhnout a mraky se při četbě po- nou a autorovu stylu vlastní bizarní fantasy v horro-
malu, skoro až nepatrně, stahují, nebe temní a člověk rovém hávu. Příběhu o  jednom nanebevzetí jistého
takřka slyší zvuk rozbíjených věcí. pedofila a  vedlejších účinků tohoto kroku nechybí
Román o holocaustu Stewarta O'Nana je veskr- náhlý, ostrý a typicky barkerovsky pokroucený a zne-
ze zvláštní záležitost. Zajímavý nápad, skvěle poda- tvořený průnik fantaskna do reálného světa, podivně
ný. Horror, přesněji řečeno horror (ne)všedního dne, nastavené zrcadlo našemu světu i autorova oblíbená
kolem něj jen rychle proběhne. Ohlédnete-li se však hovna. Barker v čisté esenci, rozkročený mezi temně
po něm v pravý čas a zahlédnete-li ho, zamrazí vás temnou fantasy a nadpřirozeným horrorem, již ale za-
až nepříjemně. Psychologický osten vnitřního tem- hleděn do budoucna temné fantasy.
na drápne a rána zaštípne. Protože horror jsou často Konec všeho Briana Keenea je pochmurný psy-
lidi. Jen a  pouze lidi. S  Románem se totiž vydáme chologický horror o muži, který si přeje konec světa
z Anglie do Spojených států a ten výlet bude prostě a snáší své přání na svět v mnoha různých podobách
takový čím dál více podivnější a jaksi nepříjemnější. a variantách. Smutný příběh o té nejodvážnější cestě
Úplně živě a v barvách si dokážu představit, jaký temnotou vlastního nitra, rozpadajícího se, hroutícího
by z Aeliany Beva Vincenta udělali hollywoodský te- a pohlcovaného vlastním nejsilnějším přáním.

[ 98 ]
 HOWARD – 29/2017

Trošku podobně je na tom Hřbitovní tanec Ri- žánru Johna Ajvide Lindqvista. A již po pár odstav-
charda Chizmara. Krátký, ale obsahově a  pestrým cích se hrdě ze zadních stran knihy hrne na pozici
stylem alegorického vyprávění velmi silný příběh nejlepší povídky. Příběh mladého sebevědomého
o muži, který najde jistý vzkaz, jež se stane jasným kluka, který si najde zvláštní zálibu v hrách na hrdiny
plamínkem v jinak setmělém, vymrzlém a zatuchlém a při nich vyvolá lovecraftovské monstrum, které ho
tunelu, do něhož se skrčil celý jeho život. Umístění deptá a  sužuje svou přítomností, aby mu nakonec
Konce všeho a Hřbitovního tance hned za sebe po- dodalo sílu a ještě více sebevědomí, než… (to si ale
važuji za jeden z nejvýraznějších negativ antologie. přečtěte sami), si vás získá hned několika různými
Inspirací Kevinu Quingleymu k  napsání Vábení věcmi. Zajímavé spojení pubertálního světa, her na
plamenů byla jeho fobie z  můr. Naneštěstí to jde na hrdiny a lovecraftovského universa, nijak podlézavé
povídce hrozně moc vidět. Můry v  ní jsou tak často ani prvoplánovité, je to prostě funkční a  pro příběh
a  v  takovém množství, že časem už místo toho aby nosné propojení. Neméně zajímavé postavy, hlav-
děsily a  vyvolávaly strach, stanou se spíše otravné. ní hrdina je pozoruhodným způsobem nesympatic-
Částečně tomu pocitu pomáhá i  délka povídky, kte- ký, přesto táhne příběh i  čtenáře od začátku až do
rá je pro podobnou zápletku (tři kluci ve strašidelném konce. Prostředí, prostředí kamarádských a  intim-
domě v lunaparku, který je strašidelnější a nebezpeč- ních vztahů, prostředí školy, prostředí rodiny, tohle
nější, než by je kdy napadlo) snad příliš obsáhlá a čte- všechno hraje jen a jen pro příběh. John Ajvide Lin-
náře prostě uondá. Není to však vůbec špatná povíd- dqvist se pomalu probojovává na pozici výrazného
ka, je hravá, hlavní záporák má švih a smysl pro rým současného horrorového autora, u něhož mě docela
a prostředí lunaparků je v té temné poloze vždy lákavé. těší, že nepochází z  angloamerického prostředí. To
Do strašidelného domu nás zavede i  Společník jeho příběhům jen a jen dodává. Dal by se „odstře-
Ramseyho Campbella. Příběh Stonea, který dovole- lit“ přízviskem švédský Stephen King, to by však ale
nou tráví objížděním lunaparků však není tak přímoča- udělal jen žánrový ignorant s minimálním rozhledem.
rý, je poněkud hloubavější a svým způsobem temnější, Lindqvist je svůj a  je dobrý. Je obrovská škoda, že
než Quingleyho „noční“ můry. Neútočí na první signál- se severským horrorem na tom nejsou naši čtená-
ní, zarývá své drápy hlouběji. O to déle a urputněji se ři a nakladatelé tak jako se severskými krimithrillery.
drží čtenářovy mysli. Jeho sílou a pozitivem totiž je, že Obrovská škoda.
patří k tomu málu příběhů, které fungují a působí mno- Osvícení v  temnotě je antologie s  příběhem.
hem lépe až po jejich dočtení než při jejich čtení. Na- S vlastním příběhem vzniku a existenčního odůvod-
kazí mysl a až teprve společně s ní se rozvíjí a uzavírají. nění. Není to však jediná věc, která ji činí zajímavou.
Ovšem opět mám trochu problém se zařazením dvou Zajímavý je i samotný výběr povídek a autorů. Známá
tematicky podobných povídek hned po sobě. jména s dosud česky nepublikovanými povídkami se
Zrádné srdce již patří k  nezapomenutelným kla- zde mísí se jmény méně známými nebo dokonce ne-
sikám Edgara Allana Poea a zároveň k vrcholům jeho známými. Povídky jsou žánrově a  tematicky velmi
temné povídkové tvorby. Pronikavý depresivní příběh pestré, zabírají opravdu hodně široké pole horroro-
o nutkavosti a neodbytném pnutí, tolik častý v Poeov- vého žánru, až by se občas mohlo zdát, že jeho hra-
ských příbězích, je zde vybroušen takřka k dokonalos- nice místy překračují nebo dokonce zcela opouštějí.
ti. Onou šmouhou, kazem lesku může být závěr, v po- Ale chyba lávky. Horror je živý a neustále se měnící
dobném stylu využitý již v  jiné známé EAP povídce. žánr, rozrůstá se, nachází nová a nová pole působ-
Zde však není tak přímočarý a dá se vysvětlit, pocho- nosti a tetelivosti a tato kniha je toho zářným příkla-
pit několika různými způsoby, např. zvažováním, čí to dem. Strach, mrazení a nepříjemné pocity mohou mít
titulní zrádné srdce vlastně bylo? A k tomu všemu ještě mnoho podob. A zde mají.
brilantně vykreslené oko, z něhož mrazí jen při pomyš- K  jinak výborné knize mám jen dvě malé výtky.
lení, což teprve při pokusu vůbec si ho vybavit. Již zmiňované umístění tematicky stejných povídek
Mateřská láska Briana Jamese Freemana je hned za sebe, myslím, že to všem čtyřem povídkám
krátká a  jednoduchá, přesto silná a  úderná horro- trochu ubírá na atmosféře. Až na jednu výjimku ab-
rová jednohubka o  mladém muži, pěstujícímu vřelý sence autorek. A  to ne z  nějakého politicky korekt-
a vroucný vztah ke své matce. Neboť zřejmě není sil- ního pohledu ale jen z čistě pragmatického, ženské
nějšího pouta. Možná lehce předvídatelné (já osobně pohledy by ještě více zpestřily ducha knihy a povahu
jsem očekával trošku ostřejší zvrat v závěru, k čemuž jejích příběhů. Jak ostatně ukazuje společná povídka
samotná povídka vybízela, škoda, že se k němu Fre- dua Ketchum & Cacek.
eman neuchýlil), přesto je povídka skvělou ukázkou Nezbývá než knihu doporučit všem, kdo rádi hle-
krátkého, úderného a silného příběhu. Tak kontrastní dají nové podoby a tváře strachu, mrazení a temnoty
(ohledně rozsahu) k některým delším pracem antolo- a poděkovat nakladatelství Carcosa, že se nebojí na-
gie (ne ve smyslu dopadu, jen ukázky, že to jde stejně hlížet do dosud neviděných zákoutí stínů.
dobře i v kratší formě). Honza Vojtíšek
Mezi ty delší patří i  poslední povídka Strážcův
průvodce snad již moderního švédského klasika

[ 99 ]
 Dosalja
RECENZE

Brutální jatka z  vlastního pohledu. „Uvidíme,

máme čtyři prasata a jednu svini.“

Režie: Kim Jin-Won

Scénář: Kim Jin-Won
Délka: 74 min.
Původ: Jižní Korea
Rok: 2007
Hrají: Dong-hun You

Skupinka tří mužů vězní v opuštěné továrně čtve-

řici obětí. Mají kamery, nasadí je dokonce na hlavy
vězňů a chystají se své hrátky natáčet k pozdějšímu
prodeji zahraničním zájemcům. Dvě oběti odpraví
hned, s manželským párem si hodlají pohrát trochu
déle. A dost krutě. Nejprve muži nabídnou, že pokud
vydrží deset minut jejich mučení, pustí jeho manžel-
ku. Poté mu navrhnou, že pustí jeho, když vymyslí
způsob mučení a zabití jeho manželky.
Korejská kombinace found footage a  gore ex-
ploitation nezávislého studia Devol Groove Pictures
se sice tváří hodně drsně, ale nakonec vlastně až
na pár povedených scén nepředvede nic originální-
ho nebo zajímavého. Rozhodně nic, co by obhájilo
jeho stopáž a celé zhlédnutí. Po většinu film jen řve hry, ale ve filmu ho fakt nepotřebuji. Neboť málokdy
a třepe kamerou. Vlastní pohled (respektive ne zrov- má své opodstatnění a není jen nijak nezasahujícím
na časté – což je jedna z  ocenitelných věcí – pře- „módním“ prvkem. Vlastní pohled zde dokonce čás-
pínání mezi jednotlivými kamerami) ocením u video- tečně vlastně působí i jako výmluva, proč se filmaři

[ 100 ]
 HOWARD – 29/2017

nerozhodli ukázat více, i když by při troše dobré vůle ten jediný něco odehraje a  je nejpřirozenější. „Pra-
mohli. Kamery na hlavě obětí se totiž v jistých oka- sečí“ muž sice dělá přesně to, co má a co se od něj
mžicích odvrací a koukají kdekoliv, jen ne na vypja- očekává, ale vzhledem k tomu, že je to neoriginální
té detaily. Subjektivní pojetí pohledu ze strany oběti tendenční kýč, kromě jedné nečekané scény nemá
je sice nápadité, ale nedokáže v přijatelné a šokující čím zaujmout a strhnout na sebe pozornost. Režisér
míře vyvolat potřebné ztotožnění se s oběťmi. Což by je zase suchý a když ne, tak teatrální a přehrává.
technicky vzato mělo být právě účelem tohoto kro- Ne, Dosalja se nedá označit za levnou kopii Hos-
ku. Ruku na srdce, „hlavní hrdina“, je-li za něj mož- telu, své fanoušky si jistě najde a divákům, kteří po-
né považovat mučeného manžela, nepůsobí zrovna dobně laděné filmy vyhledávají a  sledují jistě ales-
dvakrát sympaticky či natolik lítostivě, aby se do něj poň částečně nabídne, co očekávají. Problém může
divák dokázal vcítit a sdílet jeho utrpení. O jeho man- mít právě mimo ony úzké a specifické hranice svého
želce, která je vlastně pouhou dekorací ani nemluvě. žánru. Ty, kteří podobné kousky nevyhledávají, může
Dosalja se tak hodně rychle řadí do zástupu samozřejmě šokovat, těm, kteří mají v  horroru šir-
sobě podobných. Ano, je tu zajímavá, na plno za- ší rozhled, však nemusí vůbec nic přinést. Protože
chycená, leč ne zrovna originální, scéna vydloubává- i v obecně pojatém horroru se toho dá najít více, než
ní oka a poměrně nečekaná a originální scéna znásil- přináší tento film. S  největší možnou skromností se
nění. Jsou zde patrné hrátky se syrovým realismem řadím se do té druhé skupiny a musím říct, že Dosal-
a psychologickou důvěryhodností, ale kromě vypja- ja pro mě bylo docela zklamání a nuda.
tých scén film působí takřka komicky, v jistých oka-
mžicích až teatrálně (postava režiséra a  „prasete“) Honza Vojtíšek
a jako celek působí poněkud nudně.
O  hereckých výkonech snad nelze ani mluvit.
Hlavní hrdina je v podstatě kameraman, z trojice mu-
čitelů nějak zaujme jen režisérův asistent a poskok,

[ 101 ]
 Každý den,
od půlnoci
do rána.

hororfilm.tv
[ 102 ]