Prokopské údolí
Bájné místo pod Pražským Semmeringem
Trilobity, prehistorické šelmy, lovce mamutů, poustevníky i mlynáře lákalo odedávna Dalejské a Prokopské údolí. Jeho první osídlení sahá až do doby před 30 tisíci lety. Zachovalý kus romantické přírody na jihozápadě velkoměsta přežil těžební horečku, výstavbu tajného armádního objektu a odolává i developerům. V raném středověku se do zdejší pustiny podle legend uchýlil světec a jeden z členů českého panteonu sv. Prokop.
Ten byl na počátku 11. století světským knězem i benediktinským břevnovským mnichem. Hluboce duchovně založený muž však chtěl vyhledat klid vhodný ke kontemplaci. Ideální prostředí, které mu nedal ani klášter, nalezl uprostřed lesů. Před odchodem do pustiny u Sázavy podle pověstí žil v jeskyni v divočině Dalejského údolí. „V té době benediktini odcházeli jako vyslanci svého konventu do ústraní, v pustých místech kultivovali krajinu, klučili a žďářili, a když vytvořili sídelní komoru, nechali si ji od panovníka potvrdit jako svůj majetek,“uvedl historik Petr Sommer. V Dalejském osamění Prokop pracoval i duchovně, vytvořil zde evangeliář, na nějž ve vrcholném středověku přísahali nastupující francouzští králové. Ani to však historicky nelze potvrdit.
Na svatoprokopské úctě to ale nemohlo ubrat. „Na skále nad Prokopským údolím vznikl roku 1711 nákladem knížete Adama Františka Schwarzenberga kostelík,“uvedl historik Adolf Wenig. Projekt kostela vytvořil známý architekt Pavel Ignác Bayer. Do těchto míst k barokní svatyni mířily slavné prokopské poutě.
Mlynáři i lamači kamene
V té době již údolí nerozezníval šepot poustevnických modliteb, ale zněl zde klapot mlýnských kol. Po proudu Dalejského potoka od Řeporyj po Hlubočepy fungovala minimálně desítka mlýnů.
Překotná doba druhé poloviny 19. století vtrhla do poklidného kraje řadou industriálních novinek. Ve výši až 25 metrů nad krajinou se rozklenuly oblouky železničních mostů, pro svou podobu s horskou dráhou v Rakousku zvané Pražský Semmering. „V místě se nalézá veliká vápenice, továrna na cement, zboží šamotové a hliněné. Dále pak pivovar a mlékařství,“uvádí o Hlubočepích, tehdy venkovské obci ve smíchovském okrese, úřední místopis z 90. let 19. století.
Kostelík tehdy ještě odolal těžařům a stal se turistickým cílem Pražanů. „V místě se nachází železniční stanice Rakouské státní dráhy i Pražské paroplavby. Jest zde znamenitý hostinec i pivovar,“vyjmenovává přednosti výletů z Hlubočep František Řivnáč, pražský knihkupec ve svém legendárním bedekru, Průvodci po království českém z roku 1883. Lamači kamene však postupně zlikvidovali bájnou Prokopovu jeskyni. Kostel ve 20. století chátral, navíc se ocitl v nebezpečné blízkosti přísně tajného vojenského objektu K-116, o jehož účelu nic není známo dodnes. Chrám strhly demoliční čety v roce 1966.