Variety:
Dvě varianty srsti: krátká a dlouhá. Krátká srst je patrová, s podsadou patrnou především
v zimě. Na spodní straně krku, zadní straně stehen a spodku ocasu je srst mírně delší, avšak
přilehlá, stejně jako po celém těle. Dlouhá srst je jen nepatrně zvlněná, rovněž s podsadou,
splývající. Kratší je na hlavě a přední straně končetin, naopak výrazně delší je okolo uší, na
krku tvoří mírný límec, na prsou, hrudníku a břiše splývá. Na hrudních končetinách tvoří
praporce, na pánevních kalhoty. Rovněž je vyvinut praporec na ocase. Žádné z uvedených
variant není dávána přednost, obě jsou rovnocenné.
Tzv. přechodný typ srstí – výskyt výrazně delší srsti na zadní straně stehen a delší odstávající
srsti na spodině ocasu u některých jinak krátkosrstých jedinců není důvodem k penalizaci.
Historie:
Plemeno bylo vyšlechtěno v 50. letech 20. století panem Františkem Horákem pro laboratorní
účely. Cílem šlechtění byl jednotný ráz psa s důrazem na klidnou, mírnou povahu, vysokou
plodnost, nenáročného na péči, s vhodnou tělesnou stavbou, velikostí a osrstěním. Výchozí
2
pár zvířat byl neznámého původu - fena podobná německému ovčákovi a pes podobný
hladkosrstému foxteriérovi. K jejich potomkům byl ve třetí generaci přikřížen německý
krátkosrstý ohař. V roce 1960 bylo plemeno pod názvem Horákův laboratorní pes oficiálně
zaregistrováno. V 80. letech 20. století přestalo být využíváno pro výzkum a pod názvem
český strakatý pes byla zbylá zvířata předána chovatelské veřejnosti. Následoval útlum chovu
a kvůli nedostatku chovných zvířat a vysoké vzájemné příbuznosti bylo postupně do chovu
využito několik jedinců neznámého původu s odpovídajícím exteriérem a jeden malý
münsterlandský ohař.
Rozdělení podle použití:
Společenský pes
Vzhled, stručný popis:
Středně velký tříbarevný strakatý pes s harmonickou a nepříliš těžkou stavbou těla, vyvážených proporcí, mírně obdélníkového rámce s klopenýma ušima, pevné konstituce, bez známek lymfatičnosti nebo hrubosti.
Barva:
Vždy trikolorní, vyskytují se dva základní typy zbarvení: černožlutobílé a hnědožlutobílé.
Černožlutobílý jedinec má černý nos, tmavé oko, hnědožlutobílý má játrový nos a světlejší
oko. Žádné z těchto dvou variant není dávána přednost, obě jsou rovnocenné.
4
Základní zbarvení je tmavé (černé/hnědé) se žlutými znaky, vždy v kombinaci s bílou. Ideální
poměr mezi pigmentovanou a nepigmentovanou plochou těla je 1 : 1. Bílé plochy musí být
tečkovány v oblasti žluté barvy žlutě, v oblasti černé/hnědé barvy černě/hnědě. Velikost nebo
hustota teček není rozhodující, ale tečkované plochy by neměly vytvářet dojem melírovaného
zbarvení (roan).
Povaha / temperament:
Přátelský k lidem i zvířatům, aktivní, vytrvalý, všestranný sportovní a společenský pes. Bystře sleduje okolí, dobrý hlídač, ne však agresivní.
Úplný standard k náhledu zde
