vloženo: 4.2.2020, autor: Marie Trauškeová
Barzoj je pes s dávnými kořeny. V minulosti dělal společnost nejvyšším aristokratům, jako byli Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II., či literátům jako Alexandru Sergejeviči Puškinovi nebo Ivanu Sergejeviči Turgeněvovi. Není proto divu, že barzoj upoutá na první pohled svým nevšedním zjevem a elegancí. I když ho běžně na ulici nepotkáte, jeho oblíbenost u nás postupně roste.
Barzoj neboli ruský chrt má svůj původ v 16. století. První známky o vzniku plemene se datují ale už od 11. století, kdy byl zobrazen na fresce v katedrále Svaté Žofie v Kyjevě. Rusové ho považují za svůj národní poklad, jedná se o jejich nejstarší národní plemeno. V minulosti byl využíván především šlechtou k lovu a štvaní zvěře, nejčastěji zajíců, jelenů, lišek a vlků, čímž si vysloužil přezdívku „ruský vlkodav“. Šlechta si ho velmi vážila, nedal se prodat, pouze darovat. Barzojové vždy lovili ve vícečlenných skupinách, což jim dávalo možnost mezi sebou spolupracovat. Jejich smysl pro okamžité rozhodování a určitá samostatnost jim vydržely dodnes. Platný mezinárodní standard plemene vznikl v roce 1923. V České republice je nejčastěji pořizován jako společník nebo dostihový či coursingový pes. Dorůstá značné výšky – v dospělosti měří psi 70–84 centimetrů v kohoutku a feny 65–77 centimetrů v kohoutku (tedy v oblasti mezi lopatkami). Když se pak takový pes postaví na zadní nohy, je mnohdy vyšší než jeho majitel.
Vyžaduje citlivé zacházení
O chrtech se obecně říká, že nejsou příliš chytří, to ale zdaleka není pravda – jsou pouze jiní. Nebudou slepě plnit rozkazy svého majitele a většinou ho ani neposlechnou na první povel, protože si vše potřebují předem rozmyslet a znát význam toho, co dělají. Jejich chytrost lze vidět v jejich vynalézavosti, určité vychytralosti a také taktice při lovu. „Barzojové jsou aristokrati, potřebují určitým způsobem svobodu. Jsou silní, ale zároveň křehcí, zradu si pamatují dlouho. Pokud je respektujete, respektují oni vás a udělají pro vás vše, co si budete přát, stačí jen pohled,“ říká Martina Kubínová. S citlivým a trpělivým přístupem dokážou zvládnout základní výcvik, a dokonce složit i základní zkoušky z poslušnosti. Je i pár výjimek – především v zahraničí – kde jsou barzojové schopni soutěžit i v obedienci, což je taková vysoká škola poslušnosti. Co vyloženě nesnášejí, to je dril a agresivní zacházení – pak se uzavřou a není s nimi k hnutí.
Má rád pohodlí
Ačkoli by se mohlo zdát, že chrt bude šťastný pouze tehdy, pokud bude stále v pohybu, není tomu tak. Obzvlášť to platí přímo u barzoje. Ten sice pohyb miluje, ale také dokáže být pěkný povaleč. „Je to chrt, u kterého laikové předpokládají, že musí celý den běhat. Tak to ale není. Barzojové totiž také milují povalování po většinu dne. Pokud mají k dispozici volný prostor, využijí ho k rannímu proběhnutí a hrám, poté ale opět zalehnou a celé dopoledne dokážou ležet na matracích a spát,“ sděluje svou zkušenost Ludmila Zapletalová. Barzoj je sprinter, proto pro něj jsou ideální procházky na rozlehlých loukách, kde může vybít svou energii – nejlépe s dalším psím kamarádem. Stejně tak ale nepohrdne ani klasickými procházkami i delšími výlety. Jelikož jsou velmi dobře osrstění, mohou být drženi i celoročně venku, mnohem raději jsou ale v blízkosti svého majitele.
Kliďas s andělskou tváří
Barzoj je ve své podstatě velmi klidný pes, někdy až trochu flegmatický a melancholický. Skvěle se tedy hodí i jako rodinný pes a společník. Při správné socializaci nemívá problém s jinými psy a je nekonfliktní. Co se týče ostatních zvířat, i na ty je možné barzoje zvyknout, pokud s ním žijí v domácnosti. Venku se z něj ale stává lovec, na což musí být každý majitel připraven, a chystá-li se svého barzoje pustit z vodítka, měl by mít oči doslova všude, aby případnou volně žijící zvěř nebo procházející se kočku zahlédl dřív než jeho pes. Barzoje lze naučit na přivolání i zastavení, ale jakmile se jednou za zvěří rozběhne, těžko ho odvoláte. To je nebezpečné především v oblastech, kde jsou honitby (a myslivci), nebo v lese, kde se ve velké rychlosti může pes zranit. Stejně tak je rizikový běh v neznámém terénu nebo na poli, kde mohou být díry – pokud do nich totiž pes v běhu stoupne, může si ošklivě poničit vazy, šlachy nebo i zlomit kosti. Barzoj je výborným doprovodným psem, kterého můžete vzít díky jeho mírné povaze všude, kde to situace dovoluje, s sebou. Klid má rád i doma, proto potřebuje své místo, kde může po procházce nerušeně odpočívat. Ještě důležitější je to v případě, kdy jsou v domácnosti spolu se psem i malé děti – i od nich musí mít pes možnost odejít a odpočinout si. Pokud nemá barzoj svou náladu nebo se mu něco nelíbí, nereaguje agresivně, ale ze situace zkrátka odkráčí. Díky jeho nevinnému výrazu a andělským očím mu je lehké ledacos prominout – na to je ale potřeba dávat pozor. Především v době růstu potřebuje barzoj jasná pravidla, aby věděl, jak se chovat. „Povaha barzoje kopíruje jeho vzhled, je vznešený, přesto kamarádský a hravý. Není vtíravý, přesto dobromyslný a vyrovnaný, klidný a sebejistý,“ říká Marta Růžičková.
Období růstu
Je až neuvěřitelné, s jakou rychlostí se z malého nohatého štěněte stane vysoký jedinec, měřící i více než 70 centimetrů a vážící kolem 35–45 kilogramů. Právě v době růstu je velice důležité, aby mu jeho majitel věnoval zvýšenou pozornost. Především je nutné poskytnout psu dostatečně kvalitní stravu. Co se týče krmení v období růstu, většinou podle chovatelky Ludmily Zapletalové postačí kvalitní granule určené pro štěňata/juniory velkých plemen. Tato krmiva jsou vyrobena s vyváženým poměrem prvků a poskytnou psovi v růstu vše, co potřebuje. Někdy se může stát, že štěně v období překotného růstu trpí růstovými bolestmi, v tom případě je dobré poradit se s veterinářem, který doporučí nějaké kloubní preparáty, většinou bolest během pár dnů odezní. „Někdo krmí barzoje odmalička takzvaným barfem, což je krmení syrovým masem a zeleninou, v tom případě je třeba dodávat vitaminy a jiné potravinové doplňky, aby jídelníček byl zcela vyvážený. Toto krmení bych nedoporučovala začátečníkům, kteří nemají s tímto stylem krmení zkušenosti, myslím, že by mohli spíš štěněti v růstu uškodit,“ radí Ludmila Zapletalová. Zároveň je nutné rostoucího psa nepřetěžovat, a to minimálně do prvního roku života. Nechodit s ním na příliš dlouhé procházky nebo ho nenechat běhat po schodech. Nevhodné je i držení barzoje na kluzké podlaze. „V období růstu se doporučuje krmivo s nižším obsahem bílkovin. Například granule by měly obsahovat podíl bílkovin maximálně 30–32 %, ideálně 28 % a méně. Též je potřeba ohlídat poměr vápníku a fosforu, a to hlavně při krmení syrovou anebo vařenou stravou. Pokud má barzoj během růstu nesprávný poměr, tedy přebytek anebo nedostatek vápníku vzhledem k množství fosforu, může to viditelně ovlivnit vývoj jeho kostry. Příkladem mohou být vytočené packy nebo moc strmé zápěstí (ale to může být samozřejmě i geneticky podmíněné),“ radí Patrícia Borošová.
Pro běh jako stvořen
Mnozí majitelé barzojů se s nimi věnují coursingu (honění umělé návnady v podobě střapce) nebo psím dostihům. Při těchto sportech barzoj plně využije svůj potenciál, a navíc lov naprostou většinu barzojů nesmírně baví a naplňuje. V České republice je zakázán lov na živou návnadu, a proto je velká část barzojů zvykána na umělý střapec už u svého chovatele. Ten ve štěňatech probuzuje jejich přirozenou touhu lovit a dodává jim sebevědomí. Coursing je možné trénovat už s poměrně mladým psem, ale mělo by se to provádět s rozumem, aby se mladé tělo psa nezničilo přetěžováním. „Ne nadarmo předpisy nedovolují plnit licenci na závody před dosažením věku 15 měsíců a závodění od 18 měsíců věku,“ říká Ludmila Zapletalová. Stejně tak lze barzoje nadchnout pro canicross nebo dogtreking. Ostatní psí sporty, jako je třeba agility nebo dogdancing, většině barzojů moc neříkají – nevidí v nich smysl a pokud už jsou ochotni je dělat, tak pouze pro svého majitele, ne pro vlastní radost. Pár jedinců se úspěšně věnuje i canisterapii. Na barzojovi velmi rychle poznáte, když jej něco nebaví, a změnit jeho názor je téměř mistrovský kousek. „Barzoj spolupracuje, ale dřímá v něm svoboda. Není to tedy plemeno na povel/příkaz. Musíme ho požádat a očekávat spolupráci,“ říká Martina Kubínová.
Srst je samočistící
Co se týká srsti, ta nevyžaduje téměř žádnou péči, stačí ji jednou týdně pročesat, aby se v ní netvořily dredy. Barzoj má srst hebkou a příjemnou na dotek. Jeho dlouhé nohy mají tu výhodu, že i v mokrém počasí se domů vrací bez urousaného břicha. Jakákoli špína z něj navíc díky samočistící vlastnosti rychle opadá. Barzoj se u nás vyskytuje v kombinaci všech barev, povolená není pouze hnědá, modrá, merle nebo barva doplněná o černé tečkování. Pokud jde o stavbu těla, barzoj by neměl být přehnaně hrbatý – naopak je lepší, když má téměř rovná záda – malý hrb nevadí. Nesmí mít spáditou záď a sleduje se i správné úhlení končetin. Uši by měl mít barzoj sklopené. Čím delší má čumák, tím lépe. Kladně hodnoceno je kromě hlubokého hrudníku i výrazné předhrudí. Barzoj by měl mít také dostatečně viditelný krk – ten je většinou poměrně úzký, z toho důvodu se doporučuje používat spíše širší obojky a vyvarovat se kovových stahováků nebo jiných úzkých obojků.
Nehodí se pro všechny
Barzoj není příliš náročný na výchovu, ale přesto ho nelze doporučit každému. Jednak je to pes, který je velmi citlivý a potřebuje vyrovnaného majitele. Nehodí se ani pro lidi, kteří od psa vyžadují přesnou poslušnost a nadšení z vykonávání různých triků. „Doporučila bych ho člověku, který hledá klidného, nenáročného společníka a má dostatek trpělivosti si ho takto vychovat. Barzoj je v období puberty velmi tvrdohlavý a musí mít striktně určené hranice, co může, a co už ne. Prioritou potenciálního majitele barzoje by rozhodně neměla být poslušnost na první povel,“ říká Patrícia Borošová. Co si barzoj nese už z minulosti, je jeho dobrý vztah ke koním – je tedy i skvělým doprovodným psem. Kdo se jednou do barzoje zamiluje, ten většinou už plemeno nemění. Dokážou si člověka získat a jsou mu oddanými parťáky po celý svůj život.
Zdraví dobré, ale pozor na torze žaludku
„Nemoci nejsou u barzojů až tak časté, dalo by se říct, že v porovnání s jinými plemeny je barzoj poměrně zdravý. Někteří jedinci ale mají problém se srdcem a stává se, že i mladým psům srdce náhle selže. Dále se barzojové (zatím jen dobrovolně) testují na degenerativní myelopatii (progresivní onemocnění, při kterém pes ochrne na zadní končetiny). Kromě nemocí barzojové často trpí úzkou spodní čelistí a špatným postavením špičáků. To může způsobit, že se spodní špičáky zařezávají do horní čelisti, což je samozřejmě bolestivé. Barzojům též často chybí některé zuby (nejčastěji přední, označované odborně jako P, a zadní stoličky, označené jako M3),“ prozrazuje Patrícia Borošová. Chovatelé dále upozorňují na možnost vzniku torze žaludku, ke kterému mají psi s hlubokým hrudníkem (mezi které barzoj patří) větší sklon. Přetočení žaludku končí bez rychlé veterinární pomoci smrtí zvířete. Nejčastěji se tak stává, když je žaludek plný – po krmení by tedy měl být pes alespoň dvě hodiny v klidu, neběhat a hlavně neskákat.
Volný chov
V České republice existují dva kluby zastřešující toto plemeno – Klub chovatelů a přátel barzojů a dále Klub chrtů. Každý z nich má svá vlastní kritéria k zařazení barzojů do chovu. Obecně se vyžaduje posudek z výstavy, s hodnocením výborná nebo velmi dobrá. Klub chrtů provádí i bonitaci. Chov je u nás takzvaně volný – sami chovatelé tedy sestavují chovné páry, popřípadě se mohou poradit s poradcem chovu. Většina chovatelů vyšetřuje své psy na oční vady, vady srdce a také degenerativní myelopatii. Do chovu jsou pouštěni i psi s některými chybějícími zuby. Je pak na každém chovateli, aby podle svého svědomí spojoval jen ta zvířata, o kterých je přesvědčen, že jsou pro chov barzojů přínosem.
Foto: autorka, Pes Jíra a Shutterstock
Převzato z časopisu Psí kusy.
