Cesta: Titulní stránka > Město a úřad
Zeměpanský dvorec existoval na počátku 13. století jako středisko Budějovické provincie, uváděné roku 1231. Dříve byl lokalizován do polohy „Na valech“, na nejzazší místo městské ostrožny, kde dnes stojí sokolovna. Roku 1995 však bylo objeveno masivní středověké hradební zdivo silné 2,5 m, příkop a sídlištní vrstva z 12. a 13. století přímo na dvoře zámku. Během vrcholného středověku byl dvorec u kostela přestavěn na hrad, který zanikl po požáru v roce 1532 a ve městě pak žádné feudální sídlo neexistovalo až do poloviny 17. století.
Páni z Valdštejna sídlili v Brtnici a ve městě si po roce 1532 zakoupili dům vladyky Heřmana Hostákovského z Arklebic. Hynek Brtnický z Valdštejna zakoupil po smrti písaře Jana Krystýna Krystýnovský dům vedle radnice, zvaný pak panský, stejně jako domy tzv. Volfovský a Mráčkův. Další tři domy (Richtrův, Májův a Krauzův) a starou radnici po roce 1648 přikoupil nebo zabral Rudolf Jindřich ze Schaumburku, který byl prvním držitelem města, jenž zde sídlil. V letech 1666-72 byly přestavěny čtyři domy a radnice: panský, Volfovský, Richterův a Májův, z něhož nechali stát jen polovinu (pravá strana musela ustoupit vchodu do parku). Pod raně barokními fasádami se skrývá renesanční sgrafitová výzdoba původních domů, v interiérech byly při nedávné obnově nalezeny zbytky figurálních a ornamentálních maleb. Jako průjezd do dvora, zdůrazněn jednoosým rizalitem s vysokým nástavcem s volutovým štítem s vázami a starší renesanční prostor, který byl r. 1681 vyzdoben stropními malbami. Rovněž hospodářské budovy mezi zámkem a kostelem sv. Jiljí vznikly přestavbou dvou dalších renesančních domů. Dílčí úpravy prodělal zámek za rodu Walisů (úpravy interiérů v 1. patře po roce 1736), posléze byl sjednocen klasicistní fasádou a některé místnosti v 1. patře byly vyzdobeny novobarokní ornamentální výmalbou. V polovině 90. let 20. století byl zámek adaptován pro potřeby muzea, které jej využívá od roku 1947; s kostelem je spojen visutou krytou chodbou. V současné době zámek využívá Muzeum Vysočiny Třebíč, pobočka Muzeum řemesel Moravské Budějovice, které zde vybudovalo expozice zachycující historii města, zaměřené na městská řemesla a živnosti.
Hodnotným prostorem v interiéru zámku je mj. také prostor zámecké prádelny (tento prostor, stejně jako celé přízemí, se používal k hospodářským účelům, k vlastní funkci zámku (kuchyně, sklady atd.) až po sídlo některých vrchnostenských úředníků), který v současné době slouží jako depozitář muzea.
Místnost o ploše cca 63 m2 je pravoúhle zalomena a rozdělena široce se rozevírajícím obloukem na dva prostory. Větší podélná místnost je zaklenuta vysokou klenbou rozdělenou obloukem na dvě klenby s křížovými poli. Menší prostor je rovněž zaklenut křížovou klenbou. Na základě restaurátorského průzkumu z r. 2002 byly v prostoru zjištěny restaurované barokní malby. V prostoru prádelny se nachází vstup do renesančního sklepení bývalého Májova domu.
Nedílnou a velmi hodnotnou součást západní části areálu zámku tvoří přízemní obdélná budova mezi zámkem a kostelem sv. Jiljí, pocházející ve výsledné podobě asi z 18. století. Nad budovou se nachází visutá chodba, která ji dělí na dvě části. Východní průčelí spolu s navazujícím úsekem ohradní zdi s obloukově zaklenutou branou je jednotně komponováno a opticky zvýšeno vysokým atikovým nástavcem a tvoří přirozené pokračování hlavního průčelí zámku. Budova je s konírnami spojena ohradní zdí, prolomenou segmentově zaklenutou brankou.
Architektonicky působivá a rovněž památkově hodnotná součást je visutá spojovací chodba areálu zámku a kostela sv. Jiljí. Krytá zděná chodba se sedlovou střechou vychází z jižního průčelí zámku ve výši 1. patra a prochází i nad mezilehlou budovou. Úseky mezi těmito budovami jsou neseny stlačenými oblouky. Chodba je prosvětlena pravoúhlými okenními otvory s šambránami s lištou, fasády jsou členěny též lizénovými rámci.
Muzeum Vysočiny Třebíč, pobočka Muzeum řemesel Moravské Budějovice, zde vybudovalo expozice zachycující historii města, samotného zámku a prezentaci městských řemesel a živností na jihozápadní Moravě.
Součástí areálu zámku jsou rovněž bývalé konírny. Jedná se o dlouhou přízemní budovu asi ze 17. století, situovanou západně za zámkem. Interiér tvoří vstupní poměrně prostorná síň (ustájení koní), sklenutá na střední pískovcový sloup čtyřmi pruskými plackami oddělenými pasy, stejná klenba pak pokračuje ve velké místnosti napravo. Nalevo od vstupní síně je situována větší místnost s trámovým stropem. To vše tvoří základní památkové hodnoty objektu.
Prostý přízemní objekt koníren protáhlého obdélného půdorysu krytý sedlovou střechou je situovaný naproti zámecké budově, kde vymezuje západní okraj vnitřního nádvoří. Budova postavená ve shodné časové etapě jako zámek tvoří nedílnou součást areálu.
Dlouhá přízemní budova asi ze 17. století, situovaná západně za zámkem. Za vstupem se nachází poměrně prostorná síň, která dříve sloužila pro ustájení koní, sklenutá na střední pískovcový sloup čtyřmi pruskými plackami oddělenými pásy; stejná klenba pokračuje ve velké místnosti napravo (příčka je tedy patrně druhotná) – pruské placky s pasy nesené pěti sloupy, z nichž dva jsou zčásti zazděné, jeden omítnutý. Vlevo od vstupní síně je situována větší místnost s trámovým stropem. To vše tvoří základní památkové hodnoty objektu. Část je novodobě upravena jako WC pro veřejnost. Zcela vlevo se nacházejí novodobé záchody a kuchyň.
Objekt bývalých koníren je využíván pro pořádání kulturních akcí.
Koncem 17. století vznikla za zámkem původně francouzská zahrada. Plocha byla rozdělena schodištěm na dvě čtvercové plochy členěné pravidelnými cestičkami na záhony se špalíry a květinovými droleriemi. Nechyběla ani sochařská výzdoba. Před r. 1824 získala zahrada přírodně – krajinářskou úpravu, která se dochovala jen z části. Zbytky sochařské výzdoby byly nalezeny v suterénu zámku. Kromě památkové hodnoty má park rovněž značnou hodnotu urbanistickou a ekologickou.
Na východě odděluje prostor parku od náměstí kulisová vstupní brána, která propojuje nároží zámku a městské spořitelny č.p. 2. Jedná se o kvalitní dílo barokní architektury tvořící nedílnou a velmi hodnotnou součást celého areálu zámku a tvoří důležitý prvek urbanistické struktury náměstí.
Na opačné západní straně je prostá pilířová brána, která odděluje park od ulice Tov. Sady, za níž pokračuje dolní část parku. Sloupková brána je tvořena párem hranolových sloupů završených profilovanou římsou nesoucí nízké stanové stříšky kryté bobrovkou.
V jižním sousedství kostela sv Jiljí vznikl asi ve 30.–40. letech 13. století pozdně románský válcový dvoupodlažní karner (kaple) sv. Michala, roku 1494 pozdně goticky upravený (sedlový portál 1 m nad zemí, přístupný schodištěm s plnou parapetní zídkou), další úpravy roku 1676 či 1677, snad kolem roku 1714 a zejména roku 1726 – tehdy byla zrušena kostnice křížovou klenbou v přízemí a dosud plochostropé horní podlaží bylo upraveno na kapli (nová okna) a zaklenuto; klenba je vyzdobena freskou Posledního soudu. V roce 1784 byl zrušen hřbitov a ohradní zeď, do které byl karner začleněn, později zcela zanikla. Roku 1892 byla ubourána apsida vystupující z těla stavby jako nevýrazný arkýř.
V jádru románský kostel byl složitě přestavován a nese stopy všech stavebních slohů. Barokní trojlodní objekt bazilikálního typu má gotický polygonální závěr a hranolovou věž s ochozem. Kostel je spojovací chodbou přímo propojen se sousedním zámkem.
První písemná zmínka o kostelu pochází z roku 1235, kdy Konstancie Uherská darovala několik kostelů, z nichž jeden byl i kostel sv. Jiljí, špitálu kláštera sv. Františka v Praze. Kostel stával určitě na témže místě již od 13. století.
Současná podoba kostela sv. Jiljí vznikla postupně:
Původní závěr kostela nahradil ve středověku protáhlý presbytář se stopami lomených oken a opěrnými pilíři, uzavřený pěti stranami osmiúhelníku a původně zaklenutý žebrovou klenbou. Na něj navazovala obdélná plochostropá loď se západní věží. Roku 1532 kostel vyhořel. Potom byl opravován (tehdy snad vznikla východní část nynější jižní kaple Bolestné Panny Marie, původně kaple sv. Josefa), ale hlavní renesanční přestavba je datována až letopočtem 1586 na presbytáři. Kostel byl zevně pokryt sgrafitovým kvádrováním. V letech 1602–03 řídil opravu kostela ve městě usedlý Honz Vlach. Za faráře Ondřeje Chudánka (od roku 1702) byl kostel barokně přestavěn. Západní věž byla zbořena a v letech 1712–14 nahrazena 48 vysokou novou věží při severní straně presbytáře, do níž byl zavěšen zvon z roku 1432. V přízemí věže byla zřízena sakristie a nad ní oratoř (přístupná ze zámku asi v letech 1733–59 visutou chodbou). Celý kostel byl roku 1716 zaklenut valenými klenbami s výsečemi, před rokem 1718 byla asi postavena nová jižní sakristie. Opěrné pilíře presbytáře byly někdy před rokem 1733 propojeny oblouky se stříškami a v takto vzniklých výklencích bylo osazeno pět skulptur, znázorňujících Umučení Páně. Ve 2. třetině 18. století byla za faráře Ondřeje Šťastného (1733–1759) postavena kaple sv. Františka Xaverského na východní straně severní „lodi“. Díky přístavkům na severní a jižní straně získal kostel v podstatě charakter trojlodní baziliky. Roku 1774 byla upravena hrobka Wallisů a k jižní zdi presbytáře byla přistavěna předsíň. Roku 1784 byl uzavřen hřbitov. Nynější střecha věže pochází z roku 1875. Roku 1892 byla zbořena hřbitovní zeď s přilehlými objekty někdejších chlebných krámů a arkýřovitě vystupující apsidou karneru kvůli rozšíření Purcnerovy ulice. V letech 1909–10 bylo západní průčelí kostela doplněno o vstupní útvar.
Současný podoba kostela pochází z roku 1714, kdy byla zbořena tehdejší věž nad hlavním vchodem, později byla postavena nová věž vysoká 50,92 metru.
Z roku 1852 pochází obraz nad hlavním oltářem s tematikou svatého Jiljí, který namaloval vídeňský malíř Ignác Dullinger, z téže doby pochází sochy svatého Petra a svatého Pavla.
Další oprava proběhla v roce 1928, byla rekonstruována omítka kostela a odkryta sgrafita s letopočtem 1586 (zřejmě z doby stavby presbytáře).
V roce 1950 byl do kostela umístěn současný hlavní oltář.
V letech 1971 – 1985 byly do kostela instalovány nové lavice, nová elektroinstalace, kostel byl vymalován, byla položena nová dlažba, bylo instalováno elektrické topení a opravena střecha a exteriér budovy. Také byla pořízena křížová cesta.
Součástí věže jsou tři zvony, nejstarší z nich pochází z roku 1432, další je z roku 1535 a poslední tzv. umíráček byl vysvěcen v roce 1529.
https://www.farnostmbudejovice.cz/
Budova středověkého původu, přestavovaná po požárech z let 1532 a 1663. Nynější dvoutraktová jednopatrová budova má pozdně renesanční jádro, roku 1779 byla zbarokizována, roku 1818 prodělala další úpravy (fasády, přístavba dvou místností) a roku 1890 byla znovu upravena a rozšířena (stropy, okna, schodiště, západní přístavek). Jednopatrová budova s dvouosým hlavním průčelím s bohatě členěnu fasádou a vykrajovaným štítem. Na fasádě se dochovaly zbytky sgrafitové renesanční rustiky. Přízemí je zaklenuto valenými klenbami s vytaženými hřebínky, patro je plochostropé.
K budově na západní straně přiléhá dochovaná válcová bašta městského opevnění a dále k severu tvoří vymezení parcely fary hradební zeď, ke které je přistavěno přízemní křídlo hospodářského zázemí, zalamující se na nároží parcely k východu.
Přední (východní) část pozemku dvora byla původně od zadního dvorku oddělena nyní neexistující ohradní zdí s pravoúhlou brankou. Vnější ohradní zeď na severní a východní hranici parcely byla nedávno i s hlavní obloukovou vjezdovou bránou zbořena a nahrazena novodobě pojatou novou zdí a pilířovou branou.
V roce 1890 pak byla rekonstruována budova fary a v roce 1923 pak byla na farní budovu instalována pamětní deska kaplanovi Václavovi Kosmákovi, ten zde působil.
https://www.farnostmbudejovice.cz/
Město bylo ve středověku chráněno spíše jen dřevohliněným opevněním s příkopem, areál hradu a fary mohl snad být opevněn samostatně. Hradby byly vybudovány asi až v 15. nebo 16. století, přičemž není jisté, zda byly vybudovány kolem celého města.
Město mělo tři brány – jihovýchodní Horní, jižní Dolní (též Stiftthor, „brána pod farou“, „při faře“, Pečínková, Nadační; v Purcnerově ulici) a severní Podolskou (zvanou někdy též Dolní). Na západní straně opevnění vznikly dvě fortny směrem k Rokytce – jižnější směrem k Horní Vísce pod farou, severnější Litohořská či Jakubovská. V městských knihách se v 16. a na počátku 17. století uvádějí jen nevelké výdaje na opravy „šraňků“, zřejmě závor uzavírajících vjezdy do města. Městské brány a velká část hradeb byla zbořena již před rokem 1824.
Dochovaný pás fortifikací je tvořen brankou přepažující Pivovarskou ulici zaklenutou stlačeným obloukem a završenou stříškou, na kterou v téměř pravém úhlu navazuje v západním směru se táhnoucí nejdelší dochovaný úsek hradeb ohrazující z jižní a západní strany pozemek farní zahrady (parc. č. 50); část jižního úseku byla ve 20. století nově vyzděna. Hradba situovaná na skalnatém úbočí je v křivce stočena k severu, kde zalomeným úsekem navazuje na mohutnou dvoupodlažní nárožní válcovou baštu s kuželovou střechou, která přiléhá k faře. Od bašty pokračuje vysoká hradební zeď v severním směru částečně jako zadní stěna hospodářských budov ve dvoře fary a na sousedním pozemku parc. č. 52/1.
Navazující úsek opevnění je patrný již jen jako tarasní zídka na pozemku parc.č. 53/1 a je ukončen zvýšeným úsekem zdi prolomeným brankou ukončující Kosmákovu ulici, zaklenutou z vnější strany stlačeným obloukem, z vnitřní segmentem na pozemku parc.č. 4260/25 v Kosmákově ulici. Druhý úsek hradeb rovněž vychází od branky v Pivovarské ulici, ale k severu, a poté se zalamuje k jihovýchodnímu nároží fary. Hradba je opatřena parapetní zídkou s cimbuřím prolomeným střílnami v hlubokých špaletách.
Dochovaná část pozdně gotického městského opevnění s mohutnou válcovou baštou tvoří zásadní a památkově velmi hodnotnou urbanistickou komponentu městského organismu, zvlášť významně se uplatňující v panoramatických pohledech na město od jihozápadu a jihu.
Jedná se o geologický útvar, který není běžný v intravilánu obcí, proto je chráněn jako významný krajinný prvek. Je tvořen vlnovitě přehnutou částí zemské kůry, kdy došlo k přerušení původně horizontálního uložení vrstev. Horninový výchoz je vysoký cca 4 m a cca 20 m dlouhý. Je tvořen biotitickými pararulami moldanubika, místy s jemnozrnnějšími polohami a jednou žílou bílohnědého jemnozrnného křemene cca 15 cm mocnou. Na výchoze jsou patrné ležaté vrásy na ploše cca 4x3 m. Celý výchoz je silně rozvětralý, hornina se při povrchu písčitě rozpadá.
Jedná se o památkově mimořádně hodnotný objekt – unikátní klasicistní stavbu masných krámů podkovovitého půdorys s půlkruhovým dvorem. Objekt vybudovaný kolem r. 1837 má dochovanou vnitřní dispozici s původně 12 obchody, dodnes je jich zachováno 8. Samotný objekt masných krámů je otevřený směrem k ulici – objekt uzavírá úsek ohradní zdi s brannou vložený mezi štítová průčelí domu. Kamenná ohradní zeď je prolomena širokou segmentově zaklenutou branou. Vnitřní prostor tvoří malý dvůr, ze kterého se vchází do jednotlivých krámků. Hladkou fasádu prolamuje 12 segmentových výklenků, v nichž jsou vsazeny výkladce a dveřmi. Štítové stěny směrem do ulice jsou hladké s jednoduchým členěním, stavba je kryta sedlovou střechou s režnou bobrovkou.
V rámci urbanismu města jde o zcela výjimečnou stavbu, s netradičním půdorysem a tvarem střechy, která je nedílnou součástí historického centra a vypovídá o někdejším způsobu života ve městě. Od 16. století do roku 1837 stály masné krámy uprostřed náměstí Míru.
V současnosti je objekt bývalých masných krámů součástí Muzea řemesel a představuje zaniklá nebo zanikající venkovská řemesla.
Jedná se o volně stojící pozdně gotickou stavbou, která byla pravděpodobně postavena na zlomu čtrnáctého a patnáctého století a to u špitálu na předměstí zvaném Dolní Víska. Kaple prošla v průběhu let mnohými stavebními úpravami. V baroku byla dvakrát přesvěcená (původně byla zasvěcena sv. Janu, zřejmě Nepomuckému). Nejprve v 17. století kdy ji zasvětili sv. Markovi a opět v 18. století kdy byla definitivně zasvěcena sv. Anně. Z roku 1406 se dochovala zpráva, že farář Michal věnoval špitálu v Moravských Budějovicích ves Dědice. Údajně v této kapli spočinulo na jednu noc i tělo českého krále Přemysla Otakara II, když bylo v roce 1297 vezeno ze Znojma do Prahy. Tato stavba je posledním zbylým dokladem středověkého špitálu na periferii města.
V 2. pol. 16. stol. byla fasáda sgrafitově omítnuta, při obnově v letech 1715 nebo 1720 barokně přestavěna a zaklenuta loď. Během oprav v letech 1985-1988 byl vlastní špitál zbořen, zbyl pouze útvar dnešní sakristie přiléhající k severní boční stěně lodi.
Objekt kaple sv. Anny stojí na obdélníkovém půdorysu s ustupujícím polygonálním závěrem. Jižní boční průčelí prolomeno dvěma okenními osami segmentově zakončenými orámovanými šambránami. Mezi první a druhou okenní osou se nachází v omítce patrný pozůstatek zazděného hrotitého okna, v přízemí na první ose je zleva zazděný kamenný portál. Kněžiště kaple je prolomeno dvěma segmentově zaklenutými okny s šambránami. Vstupní průčelí je na ose s pravoúhlým vchodem s kamenným ostěním a lištou pod úrovní silnice o jeden stupeň. Nad dveřmi se nachází okno oválného tvaru s profilovanou šambránou, štít je členěn lizénami. V minulosti byl odstraněn nápis OPRAVENO s letopočtem 1910, který byl ve štítě. Na severní straně průčelí je sakristie – pozůstatek budovy špitálu.
Původně byla kaple omítnuta sgrafitovou bosáží, která je dnes překryta šedivým omítnutím. Fasáda je v současné době členěna ze všech stran lizénovými rámci pojatými bíle, stejně je tomu i u dveřních a okenních otvorů. Podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu, nad kněžištěm je zvalbená. V 1853 nahradila šindelovou střešní krytinu pálená střešní taška – bobrovka, která je na kapli dodnes. Ve vrcholu se nachází polygonální zvonice s makovicí a křížem, která je zastřešena helmou krytou šindelem.
https://www.farnostmbudejovice.cz/
Volně stojící barokní kaple vystavěná v roce 1713 nákladem hraběnky Marie Terezie Polyxeny z Andlau na periferii města poblíž dnes již zaniklého hřbitova představuje architektonicky i urbanisticky hodnotný objekt.
Jedná se o jednolodní kapli s půlkruhovým závěrem kněžiště. Fasádu člení lizénové rámy s nárožními pilastry. V ploše tvarovaného štítu je prolomena nika s kamennou plastikou sv. Jana Nepomuckého. Nad vchodem je erb hrabat Schaumburků.
Vedle kaple se nachází mohutný kamenný kříž na odstupňovaném soklu má ramena ukončena ve tvaru trojlistu. Na kříži je přibit zlacený litinový korpus Krista a nad ním nápisová blána INRI. Kříž pocházející z 19. století je umístěný u západního nároží kaple sv. Jana Nepomuckého.
Kaple dnes slouží Českobratrské církvi evangelické.
https://trebic.evangnet.cz/bohosluzby-a-dalsi-aktivity/moravske-budejovice/
Budova byla postavena v letech 1925–1927 podle projektu významného architekta Vlastislava Hofmana a je krásnou ukázkou českého kubismu. Architektonicky pozoruhodný dvoupodlažní objekt Městské spořitelny s hodnotnými detaily je situovaný na jihozápadním okraji náměstí a tvoří velmi důležitý prvek urbanistické kompozice náměstí. Budova svým architektonickým významem překračuje hranice regionu, poněvadž si dochovala značnou míru autenticity a slohové čistoty.
Městská spořitelna se ze skromných začátků vypracovala mezi největší peněžní ústavy jihozápadní Moravy. Dokonce od roku 1928 působila jako pobočka Národní banky československé.
Budova téměř čtvercového půdorysu vyrostla na místě dvou měšťanských domů a má tři nadzemní podlaží (včetně podkroví) a jedno podzemní podlaží. V ose hlavního a bočního průčelí štíty s reliéfními znaky Moravských Budějovic od štukatéra Kuneše (znak do náměstí je ze skleněné mozaiky, jižní znak ze štuku). Vstupní hala se s výjimkou výmalby zachovala v původním stavu (bronzové sochy psů v nadživotní velikosti od sochaře Macha), dveře, lampy, schodiště. Fasáda z umělého kamene má výrazné plastické členění, v němž dominuje široký, ústupkově profilovaný pás lemující celý obrys budovy.
Střecha je zčásti sedlová, zčásti mansardová, s prejzovou krytinou, dvorní vstupy pak kryje plochá střecha. Na volných nárožích 1. patra jsou balkóny. Téměř ve všech oknech a dveřích se zachovaly původní mříže. Interiér provozních prostor byl v 80. letech 20. století zmodernizován. V patře jsou v několika místnostech zachovány původní štukové stropy, dveře a okna včetně kování. Schodiště s kamennými stupni je doplněno kubisticky ztvárněným zábradlím s lampami.
Měšťanský dům čp. 32, objekt s dvoudílným barokním průčelím. Přízemí prolomeno výkladci. Dům se slohově řadí do 15. století – pozdně gotická architektonicky hodnotná stavba s dochovanými gotickými články. V domě byla až do roku 1952 lékárna. Dnes je zde restaurace a penzion Venuše a prodejna ovoce a zeleniny.
Na Purcnerově ulici stojí přízemní dům čp. 60, zčásti jednopatrový s jednotící atikou a cimbuřím a s nárožním renesančním arkýřem. Jádro domu je středověké, pozdější renesanční podobu překryla gotizující úprava z 19. století. Fasádní sgrafito je možno shlédnout ze dvora objektu. V objektu se nachází Erbovní vinárna, bar a internetová kavárna.
Hodnotný, v jádru pozdně renesanční měšťanský dům z počátku 17. století, barokně přestavěný v 18. století, situovaný v exponované poloze naproti masným krámům a při někdejší jižní městské bráně. Mohutná jednopatrová budova má směrem do dvora vysunuté krátké křídlem kryté polovalbovou střechou, na které navazují novodobé přístavky (nejsou součástí kulturní památky). Přízemí je zaklenuto valenými klenbami, patro je plochostropé. Dvůr je na jižní straně vymezen zdí a na východní straně vymezen dvěma v pravém úhlu na sebe navazujícími přestavěnými hospodářskými budovami (nejsou součástí kulturní památky), z nichž jižní se dochovala jen zčásti.
Hodnotný, v jádru renesanční jednopatrový měšťanský dům z 16. století, v sousedství někdejší jižní městské brány. Pohledově se uplatňuje především z návesního prostoru Horní Vísky (Smetanova ulice). Ve 20. století vznikl novodobý severní přístavek, který od masných krámů odděluje brána domu čp. 66. Dům koncem 80. let 20. století prodělal nevhodné novodobé adaptace: šindelovou střešní krytinu nahradil plech, původní sgrafitová rustika prvního patra byla odstraněna, v nedávné době byla do okenních otvorů vsazena plastová okna.
Mezi další významné měšťanské stavby patří budova radnice, její výstavba je renesanční včetně dvorních křídel, dílčí zásahy jsou klasicistní, povrchová úprava průčelí ve 20.letech. Objekt je hodnotný klenutými vnitřními prostory a renesančním tympanonem vjezdu.
