| ANOTACE

Film má dvě základní roviny: Je příběhem režisérky Agnieszky Holland v době studií pražské FAMU na konci dramatických 60. let, o jejích tehdejších přátelích, účasti ve studentské stávce i o odsouzení za protistátní činnost. Druhou rovinou filmu jsou její návraty po roce 1989 až po historický seriál o smrti Jana Palacha. Zároveň jde o příběh o odvaze, strachu, poctivosti i o přátelství a jeho zkouškách.

| TVŮRCI

REŽIE Krystyna Krauze / Jacek Petrycki
SCÉNÁŘ Krystyna Krauze
KAMERA Jacek Petrycki

HUDBA Maciej Kaziński / Mikołaj Trzaska
STŘIH Evženie Brabcová
ZVUK Daniel Němec / Martin Roškaňuk
PRODUCENT Martin Vandas

| KOPRODUKCE

ČESKÁ REPUBLIKA Česká televize – Petr Kubica
POLSKO Centrala Film – Jacek Naglowski / Agnieszka Janowska

| TECHNICKÉ DETAILY 

DÉLKA 77 min
FORMÁT HD
DISTRIBUCE Artcam
PREMIÉRA 16.1.2014

| AGNIESZKA HOLLAND

Agnieszka HollanAgnieszkaHd (nar. 28. 11. 1948 ve Varšavě), filmová a televizní režisérka. Rodiče jejího otce byli zavražděni ve varšavském ghettu. Její matka, katolička, pracovala za války v odboji a zúčastnila se Varšavského povstání. Agnieszka studovala v letech 1966 – 1971 pražskou FAMU. Svoji kariéru začala v Polsku jako asistentka Krzysztofa Zanussiho. Spolupracovala s Andrzejem Wajdou a Krzysztofem Kieślowským. Po vyhlášení výjimečného stavu v Polsku v prosinci 1981 zůstala na Západě. Její filmy získaly řadu cen, snímek Evropa, Evropa (1990) byl nominován na Oscara. Její poslední filmyWciemnościach / V temnotách (2011) a Hořící keř byly nadějnými kandidáty na Oscara.

Naudálosti kolem Palachovy smrti vzpomíná Agnieszka Holland takto: „Já jsem odjela do Polska na vánoční prázdniny, takže jsem v Praze přímo v těch dnech nebyla. Chtěla jsem hned přijet, ale vzali mi výjezdní doložku a nechtěli mě do Československa pustit. Do Prahy jsem se dostala až po Palachově pohřbu. Kolegové mi ale vše vyprávěli, ukazovali mi filmy, které natočili a fotky, které udělali. Všichni byli velice vzrušení, ale zároveň jsem cítila, že odhodlání bojovat za svobodu každým dnem slábne. Během jednoho měsíce lidé rezignovali, viděla jsem, jak normalizace neuvěřitelně rychle zasahuje do všeho, jak se šíří strach, až zůstalo jen pár disidentů. A lidé byli na ty, kteří se chovali statečně, naštvaní, protože jim už jen svoupřítomností připomínali jejich zbabělost a ponížení. Pro mě to byla obrovská lidská a společenská zkušenost.“

Málo kdo ví, že v Čechách byla Agnieszka Holland v prosinci 1971, těsně po vánočních svátcích, souzena:

„Ve vazbě na Ruzyni jsem byla asi šest nebo sedm týdnů. Pak jsem ještě chodila na výslechy. Soud se konal koncem prosince 1971. Laco Mravec byl odsouzen do vězení na rok a půl, já a Helena Stachová jsme dostaly podmínku.“

Vzpomínky z věznice následně uplatnila jako herečka v legendárním filmu Výslech:

Ty podmínky se příliš nelišily, alespoň bachaři se snažili, abychom se cítili jako v padesátý chletech. Když mě brali do vazby, tak mě vysvlékli do naha a bachařka mě strašně ponižovala. Strčili mě do „díry“ ve sklepě, do izolace, tam jsem seděla asi týden. Nebyla tam ani postel, záchod nebyl nijak zacloněný. Pak mě dali do normální cely. A jako spoluvězeňkyni jsem dostala mladou holku ze Slovenska, zlodějku, a to bylo šílené, co s ní dělali, ona byla asi třikrát znásilněna bachaři, znásilnil ji také gynekolog. Ten se na mě taky vrhl, já jsem ale začala řvát polsky, tak se zalekl. Musím říct, že to vězení bylo drsné. Já jsem pak Bugajskému (režisérovi – pozn.) vyprávěla některé věci, hlavně o atmosféře v těch celách.“

| TRAILER

| GALERIE