Ilustrace: Nenad Vitas
Kvalitu Verneových románů vám nejspíš nebudu muset připomínat. Většina dětských a dospívajících čtenářů uplynulého století a půl se s jeho knihami tak či onak setkala, i kdyby mělo jít jen o zjištění, že autor tohoto jména dokázal v knihovně zaplnit opravdu pořádný kus police. Technicky založení lidé však měli jeho díla obvykle nastudovaná obzvlášť dobře. Nakonec, kdo ví, kolik ze slavných inženýrů, vynálezců a objevitelů inspiroval k životním úspěchům právě tento Francouz?
Jiný klasik sci-fi literatury, Ray Bradbury (který sám ovlivnil nemalé množství vědců), kdysi prohlásil, že „všichni jsme tak či onak dětmi Julesa Verna“. Význam představivosti a snů pro iniciaci a udržení lidské vynalézavosti je prostě značný, tím spíš v dobách, kdy ještě železnou rukou vládla průmyslová revoluce a počítače, které mohly konstruktérům spoustu práce s vizualizací ušetřit, byly v nedohlednu. Předvídaví a psaví jedinci, ve své době označovaní často za blázny, tak mohli svým způsobem vývoji techniky pomoci.
Jak ale sci-fi souvisí s dnešním elektronickým světem? Víc než dost. Bavíte-li se s některým technicky orientovaným vědcem či čtete-li životopis některého z „otců“ poslední informační revoluce, dříve či později často narazíte na jeho upřímné vyznání o dávném zhlédnutí se v některém díle klasiků vědecko-fantastické literatury. A vzhledem ke svému záběru je to často právě Jules Verne, kdo na „scestí“ tohoto podle kritiků stále „pokleslého“ žánru onoho nešťastníka kdysi dovedl. Vědci, vynálezci, prostí inženýři, technici a snad dokonce i matematici kdysi zapalovali své objevitelské nitro pod večerní lampou nad knížkami o budoucích světech, aby je za své dospělosti pomáhali uvést v život.
Jules Verne přitom více svých knih věnoval spíše cestovatelským dobrodružstvím než vědecko-fantastickým románům. Přesto se mu podařilo „předpovědět“ několik vynálezů či rysů doby, které skutečně došly naplnění (v čemž se mu asi nejvíce podobá jiný současný sci-fi spisovatel, Arthur C. Clarke). Dokázal tak například načrtnout chod dnešní kanceláře s kopírkami, faxem a dokonce i s počítačem. Verne mu říkal „kalkulátor“, a byl vybavený klávesnicí i obrazovkou. Jeho představivosti neušel ani e-mail: ten můžeme vidět za jeho popisem „elektrické telegrafie, která posílá dopisy přímo k adresátovi“ takovým způsobem, že utajení textu je zaručeno.
Verneova představa kalkulátoru mohla být jistě založena na již tehdy existujících psacích strojích, i tak je však jeho dohled do budoucnosti obdivuhodný, zejména vezmeme-li v potaz, že největší vynálezy jsou vždy nejhůře předpověditelné. To platí i pro (osobní) počítač, jehož výskyt „zapomnělo“ zmínit mnoho jiných vizionářů ještě v polovině minulého století, včetně jinak slavných autorů sci-fi (Isaac Asimov, například, nechával v některých dílech své hrdiny sice cestovat nadsvětelnou rychlostí, k potřebným výpočtům na kosmických lodích jim však svěřil obyčejné logaritmické pravítko (!)).
Celosvětovou síť vzájemně propojených počítačů však ani Verne nezmiňoval. Těžko říci, co by si asi myslel, mohl-li by se podívat na dnešní svět (ve svém třetím díle, Paříži ve XX. století, však poměrně přiléhavě popisuje, jak budou obyvatelé technikou zaplněného světa stiženi věčným stresem a duševně náročným materialismem…). Možná by byl nadšen možnostmi, jaké dává okamžitá komunikace milionům lidí. Jeho cestovatelský duch by se však musel vypořádat s faktem, jak málo je dnes skutečné cestování důležité a nakolik je ve „zmenšeném“ světě vzácné opravdové dobrodružství. Cesta kolem světa za 80 dnů není nemožná, během 80 hodin ji dnes stíhá leckterý byznysmen, a omezíme-li se na opravdu rychlou prohlídku, můžeme ji s pomocí Internetu absolvovat možná i za oněch 80 vteřin.
Ve Verneově době ještě stačilo předpokládat, o kolik se zrychlí doprava či jak tvrdou ocel dokážeme vyrobit. Dnešní objevy, čím dál rychlejší (a tím i víc a víc „nudnější“), založené na vědomostech, se už předvídají stále méně spolehlivěji. To však nic neubírá na váze sci-fi literatury a předpovědí vůbec – připravují nás totiž na budoucí nutnou adaptaci. Verne by dnes možná psal o „Internetu z lidí“, propojených mozkovými implantáty a bezdrátovými sítěmi – kdo ví. Internet za 50 let každopádně nejspíš nebude příliš k poznání od toho dnešního. Jen je možná škoda, jak málo lidí o tom dokáže přemýšlet – a čtivě psát…
