Přesně před 28 lety se začal stavět žižkovský vysílač v Praze
Jedna z nejkontroverznějších staveb v Česku slaví narozeniny. Před 28 lety začala stavba vysílače rozhlasového a televizního signálu pro obyvatele Prahy. Původně měl stát na Petříně. Proti tomu se ale razantně postavili památkáři. Věž proto nakonec stojí u Mahlerových sadů a za necelé tři desítky let se stala samozřejmou součástí hlavního města.
Vhodné místo pro vysílač se hledalo dlouhých deset let. Architekt Václav Aulický vypracoval dvacítku návrhů. Nakonec zvítězila futuristická věž připomínající raketu, která se skládá ze třísloupové konstrukce. Jednostožárová stavba by byla podle architekta Petra Kučery příliš masivní.
„Ty tubusy jsou velmi subtilní. Mají průměr necelých pět metrů a ten nejširší, hlavní tubus má sedm metrů. Architektovým záměrem bylo stavbu trochu zjemnit, aby byla stabilní a subtilní, ne robustní, právě kvůli panoramatu Prahy,“ vysvětluje.
Autor 216 metrů vysoké věže se snažil o co nejjemnější ztvárnění, přesto si řada Pražanů i odborníků pořád myslí, že vysílač působí jako pěst na oko. Podle Petra Kučery stavbu trochu poškodilo období, ve kterém vznikala.
„Hodně kritiky se sneslo spíš kvůli tomu, že se změnil režim a lidé si najednou mohli otevřít pusu, než že by kritiky byly nějak příliš oprávněné. Naopak pan Aulický často hájil stavbu tím, že to bylo navzdory bolševikům a zvítězila památková péče. Věž byla umístěna do místa, kde samozřejmě je také vidět, ale nenarušuje to nejcennější – panorama Pražského hradu,“ říká.
Kvůli věži byl na Žižkově zlikvidován také židovský hřbitov. Zajímavý je osud náhrobků. „Židovský rabín ty náhrobky, kvalitní, z černého sienitu, prodal. Pak byly nařezány a byla s nimi vydlážděna pěší zóna Na Příkopech. Je to ten šedý pás uprostřed. Jsou otočené písmeny dolů, aby to tak neprovokovalo,“ prozrazuje architekt.
Věž během uplynulých dvaceti let zlidštilo několik věcí. Třeba umístění soch miminek Davida Černého, které lezou po tubusu nahoru a dolů, nebo nasvícení věže v barvě trikolóry a v posledních letech také úprava interiérů.
„Určitě byla zlepšená vlastní expozice výhledu. A vznikl tam unikátní hotel, takže je to velmi luxusní destinace. I restaurace se hodně zlepšila,“ uzavírá Petr Kučera.
