Nešlechtěné jednodomé samičí stromy morušovníků, které nemají v blízkém okolí opylovače, neplodí, a to je s největší pravděpodobností případ vašeho morušovníku. Špatně plodit ale může i šlechtěný (roubovaný, řízkovaný) stromek. To se může stát, když byl z plodného stromu, který může mít některé větve jenom samčí a jiné jenom samičí, náhodou odebrán roub nebo řízek pouze se samčími nebo jen se samičími pupeny.
Štítenka a housenky
Pokud morušovníky pěstujeme ve vhodných podmínkách, většinou netrpí vážnějšími chorobami ani škůdci. Volně rostoucí morušovníky netrpí ohryzem zvěře a většinou dobře snášejí i posypové soli a exhaláty z ovzduší. Poslední dobou jsou však morušovníky poškozovány zavlečenou štítenkou katalpovou (Pseudaulacaspis pentagona), která saje na výhonech a dřevnatých částech rostlin. Neošetřené stromy mohou při silném napadení i uhynout.
Zrající moruše
V některých letech mohou být listy poškozovány housenkami různých motýlů. Na morušovníky nejsou povoleny žádné přípravky, ale ošetřit je můžete obdobnými přípravky pro jiné ovocné stromy.
O morušovníku
Morušovník (Morus) je rod rostlin patřících do čeledě morušovníkovité (Moraceae), které se dožívají i několika stovek let. Tyto opadavé, pozdě rašící stromy mohou být pěstovány i jako keře a s trochou péče je lze pěstovat i v nádobách na terasách a balkonech. Květy jsou drobné jednopohlavní, na téže nebo na samostatných rostlinách.
Opylování
Morušovníky jsou samosprašné, jsou opylovány větrem podobně jako příbuzné kopřivy. Stromky - semenáče jsou většinou jednodomé a z výsevů zpravidla vzejdou samčí (prašníkové) rostliny. Dvoudomí jedinci jsou množeni vegetativně. I ti však mohou mít některé větve jednodomé.
Lahodné moruše pěstovali i naši předci
Ovoce našich předků
Plod morušovníku, moruše, je u nás oblíbeným ovocem již od středověku. V současnosti se u nás volně vyskytují spíše jen starší stromy. Například na jižní Moravě najdeme exempláře staré dvě stě i více let, kde přežily z dob, kdy v téměř každé zahrádce rostl jeden morušovník. Lidé jejich plody konzumovali čerstvé, ale také z nich pálili výborný destilát.
Pěstování moruší
- Morušovníky jsou teplomilné stromy vhodné k pěstování ve vinorodých teplých oblastech.
- Na chráněném, výhřevném a slunném místě se však morušovníku může dařit i ve vyšších polohách.
- Stromy mají vysokou regenerační schopnost.
- Podle druhu a kultivaru mají i poměrně dobrou mrazuvzdornost(–25 °C až –35 °C).
- Jsou i dobře odolné proti chorobám a škůdcům.
- Rostou na různých druzích půd a dobře snášejí sucho, hůře odolávají zamokření.
Roubované a řízkované stromky začínají plodit ve třetím až čtvrtém roce po vysazení. Plnou úrodu ovoce (50–100 kg) dávají po osmi až deseti letech. Případný řez provádíme v předjaří, kdy ještě neproudí míza.
Moruše, nevšední ovoce výtečné chuti
Druhy a kultivary
Dosud bylo vyšlechtěno na 400 odrůd a kříženců morušovníku, které se od sebe liší tvarem listů, barvou, velikostí a chutí plodů.
- Morušovník bílý (Morus alba), původem z Číny a Koreje, se do Evropy rozšířil v 16. století nikoliv jako ovocný strom. Jedině jeho listy se totiž živí housenky bource morušového, které se zakuklí do bílých kokonů omotaných jemným vláknem, z něhož se vyrábí přírodní hedvábí.
- Morušovník černý (Morus nigra) pochází ze západní Asie a jeho chutné ovoce a barvicí šťávu znali již staří Egypťané, Řekové a Římané.
- Morušovník červený (Morus rubra) pochází ze Severní Ameriky a u nás se pěstuje jenom zřídka.
- Morušovník trnavský (Morus trnaviensis) je kříženec blíže neurčeného původu z příbuzenství moruše černé a na Slovensku a jižní Moravě, kde jsou jeho plody velmi oblíbené, roste již přes 200 let.
