Amada červenouchá, Erythrura coloria (Ripley a Rabor, 1961)
Synonyma: amadina červenouchá
Anglický název: Red-eared Parrot Finch, Coloria Parrot Finch, Mount Katanglad Parrot Finch, Mindanao Parrot Finch
Německý název: Bergpapageiamadine, Buntkopfpapageiamadine
Velikost: délka 96–98 mm, křídlo 74–78 mm, ocas 37–39 mm
Rozšíření: Filipíny – vnitrozemí ostrova Mindanao, Mounth Katanglad a Mounth Apo
Zbarvení: Samec má čelo a líce modré s černou uzdičkou. Příuší je červené stejně jako kostřec, svrchní krovky ocasní a ocas. Svrchní plášť i spodina jsou zelené. Zobák černý, nohy masově šedé barvy, oko tmavé.
Samice je zbarvena podobně, ale zelené zbarvení je bez lesku, rozsah modré barvy na hlavě je velmi malý a malá je i červená skvrna na příuší.
Mláďata jsou celkově bledě zelená s cihlově červeným kostřcem a ocasem. Zobák je světlý.
Import
Tento druh byl objeven až v roce 1961 (expedice Ripley a Rabor). První větší import přišel do Evropy v roce 1964 (dr. Burkard, Švýcarsko). Ptáky se po dlouhém úsilí podařilo nachytat berlínskému lovci H. Bregullovi (R. Vít). Ptáci po transportu nejsou nijak zvlášť náchylní. U čerstvě importovaných ptáků může docházet ke gastroenteritidám jako důsledku změny potravy. Dnes je ale jejich populace v Evropě poměrně stabilní a k importům nedochází.
Chov a odchov
Ptáci tohoto druhu nejsou nijak nároční na velikost chovných prostor. Chov i odchov lze realizovat v klecích alespoň 80 cm dlouhých nebo malých voliérkách (asi 0,5 m3). Zde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. Jejich chov lze realizovat i ve velkých, společných voliérách. Lze je chovat i v sezonních zahradních voliérách. Je zde ale nebezpečí, že mláďata, která mnohdy opustí předčasně hnízdo ještě ne zcela opeřená a letuschopná, prochladnou a mohou následkem toho i uhynout. Obecně je lepší chov realizovat v uzavřených prostorách. Nároky na prostředí jsou u tohoto druhu podobné jako u ostatních amad. V mimohnízdním období postačí denní teplota 18–20 °C s možným nočním poklesem na 15–12 °C při vlhkosti asi 55 % r. V době hnízdění potřebují denní teplotu 20–24 °C s možným nočním poklesem k 15 °C při vlhkosti asi 60 % r. Amady červenouché jsou nejmenší ze všech dosud známých druhů amad. Mají drobnou postavu a i jejich hlava je menší, zobák krátký a úzký. Ptáci jsou velmi čilí a pohybliví. Oproti většině ostatních druhů amad nejsou ale lekavé, bázlivé ani nervózní, nepoletují bezhlavě po klecích ani voliérách. Tento druh je nejvhodnějším z amad pro chov v klecích. U tohoto druhu je také velmi důležité, aby ptáci měli možnost vybrat si samovolně partnera do páru. Pořízení více kusů je, při jejich ceně, sice finančně náročnější, ale na druhou stranu se to vyplatí. Výrazně tak vzrůstá předpoklad pro úspěšný odchov. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí záhy po jejich umístění do prostorů pro chov. Ptáci pro hnízdění preferují budky. Na jejich tvaru příliš nezáleží. Dávají ale přednost menším budkám ležatého charakteru (R. Vít), např. 12 × 15 × 12 (v) cm. Jejich tok je podobný jako u Amady červenohlavé. Sameček intenzivně pronásleduje samičku a při kopulaci se jí zaštípne do peří v týle. Na výběru hnízdiště i stavbě hnízda se podílejí oba partneři. Samec sbírá a přináší stavební materiál a samička jej zpracovává. Jako stavební materiál podáváme sisalová a kokosová vlákna, seno, travní stonky apod. Snůška činí 1–2 vajíčka (R. Vít), 2–3 vajíčka (další literatura). V sezení se přes den střídají oba partneři, v noci sedí samice sama. Na kontrolu hnízda nejsou ptáci citliví, často je ani neopustí. Inkubační doba je 12–14 dnů. Vylíhlá mláďata mají na horním patře zobáku kresbu složenou z pěti černých teček. Podobné tečky mají i na jazyku. V koutcích zobáku mají světélkující papily. Hlasové projevy mláďat připomínají amady červenohlavé (R. Vít). Mladé ptáky na hnízdě krmí oba rodiče. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,55 mm. Vyletují za 18–22 dnů a rodiče je ještě asi dva týdny přikrmují. Dosti často se stává, že mladí opustí hnízdo předčasně, a protože jsou nedostatečně opeření, špatně létají. Ve velkých voliérách se nemohou vrátit do hnízda a při nedostatku tepla pak dochází k častým úhynům. Obecně je vhodnější, pokud ptáky odchováváme v prostorách, kde je možnost regulace teploty. Tolik tedy k popisu a obecně k chovu tohoto druhu.
Coloria Parrot Finch
První amady červenouché (nadále budu psát již pouze colorie, protože je to kratší, šetří to můj čas a prostředky vydavatele) jsem si pořídil někdy v roce 2013. Jednalo se o pár, který mi přenechal kamarád, protože se rozhodl jejich chov ukončit. Měl jsem z nich celkem radost. Jedná se o čilé ptáčky, jsou v neustálém pohybu. Také stále zkoumají okolí a každý nový předmět v jejich kleci. Šlo o mladé ptáky, takže k hnízdění jsem chtěl přikročit až v následujícím roce. Bohužel, kvůli ohňostroji na Štědrý večer, jsem přišel o samičku, která se polekala a narazila do stěny klece. Následkem nárazu ochrnula a druhý den uhynula.
Další ptáky se mi podařilo sehnat až v roce 2014, od jednoho „čímana“ v Německu. Odvezl jsem si dva páry, ale po asi 150 km, kdy jsem chtěl ptáky napojit, uhynula samice následkem stresu. Domů jsem si dovezl tedy pouze jednu samici a dva další samce. Po téměř dvouletém snažení bylo skóre nelichotivé 3:1 a šance sehnat lichou samici, natož dvě, byla mizivá. Vzhledem k situaci a také své vrozené lakotě jsem se rozhodl, že si raději nechám vrtat koleno, nežli bych se ještě pokoušel rozšířit počet colorií ve svém chovu. Ale člověk míní a osud mění. Koncem roku 2014 mi volal kamarád z burzy v Německu, že někdo nabízí lichou samici a že vypadá schopně, zda mi ji má vzít. Kroutil jsem se, ale lakota nelakota, samici mi přivezl. Takže stav se trochu zlepšil. A pak znovu, potkám na burze ve Straubingu známého chovatele, který nabízel tento druh. Dívám se do klícek a vidím – více samic. I doplnil jsem stav na 3 páry. To se psal již rok 2015 a já měl tři páry, ale relativně mladé na hnízdění a navíc se začalo nedostávat místa.
Nový prostor pro chov ptáků byl dokončen na podzim a konečně jsem nasadil všechny tři páry. Nebudu již déle zdržovat. Všechny páry zahnízdily, jeden pouze jednou a odchoval jen jedno mládě. Zato další dva páry se činily. Od prosince 2015 do dnešního dne jsem odchoval od dvou párů 14 mláďat. Z nich jsem sice o dvě přišel v důsledku jejich úrazu, ale o tom níže.
Hnízdění
Ptáky chovám v bednových klecích o rozměrech cca 100 × 45 × 45 cm (d × h × v). V době mimo sezonu jsou v tomto prostoru všechny tři páry společně. Ptákům to nevadí, nejsou agresivní (kromě nějakého toho pošťuchování). Budky mám standardně cca 13 × 13 × 13 cm a zavěšuji je zvenčí. Jako stavební materiál podávám sisalová a kokosová vlákna, málo jemného sena a na spodek budky umisťuji sharpi (stříhané vlákno). Pokud je pár v hnízdním rozpoložení, začíná stavba již za několik hodin. Hnízdo, jeho kvalita, je úměrné množství nabídnutého materiálu. Pokud mají více, postaví kulovité hnízdo, při malém množství (u mne pouze, protože chci hnízdo kontrolovat) nemá stavba střechu. Tok neprobíhá nijak agresivně, je výrazně klidnější nežli u APČ, APT nebo amad fidžijských. Mám pár, který je exhibicionisticky založen. Ráno krmím brzy (po 5. hodině), ještě před odjezdem do práce. I v době sezení se většina ptáků vyhrne z budek a začne se mlsně olizovat v očekávání přísunu potravy. Uvedený pár se chvíli „vrtí“ na bidle, asi aby upoutal pozornost. Pak samec „hvízdne“ a dojde k páření. Děje se tak téměř každé ráno. Žádné honění samice, takže to vypadá jako takový rituál. Colorie jsou dobrými rodiči – za předpokladu, že jim chovatel poskytne odpovídající krmivo. Snůšky mají celkem pravidelně 3–4 vajíčka. Nejčastěji odchovají 2–3 mláďata. Stalo se mi, že jsem u páru ponechal déle dvě mláďata, takže se vylíhli jejich sourozenci. Výletci konzumovali větší díl krmiv v mléčné zralosti a rodiče vylíhlá mláďata vyhodili. Naštěstí jsem si toho všiml včas, mladé z předchozího hnízdění odchytil, vylíhlá mláďata vrátil do budky – byla odchována bez dalších komplikací.
Krmení
Jak jsem již napsal, ptáci jsou dobrými rodiči za předpokladu, že jim chovatel předloží odpovídající krmivo. V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky (KD) směs semen Prestige (40 % lesknice) a travní semena. Používám srhu (Dactylis glomerata). Jako doplněk máčená lesknice nebo ježatka, máčený senegal v klasech a občas lata prosa nebo klas pšenice v mléčné zralosti (z mrazáku). Máčenou lesknici míchám se suchou vaječnou směsí Orlux. Dále občas okurka, ptačinec. Jednou týdně podávám multivitamin a vápník, obojí v tekuté formě. Před párováním dostávají ptáci pravidelně zmrazené laty nebo klasy, jednou za dva dny pinky nebo trochu kukel. Dále mají na miskách předklíčená semena smíchaná s rašelinou. Pochopitelně více dávek vápníku i vitaminů. Jakmile se vylíhnou mláďata, dávám laty a klasy v mléčné zralosti dvakrát denně, denně trochu pinek, okurku, zelené. Zásadní je ale podávání lat prosa a klasů pšenice v mléčné zralosti. Domnívám se, že bez tohoto krmiva by byl chov problémem, tedy odkrmení mláďat. Mladí vyletují ve stáří 18–20 dnů (někdy i dříve). Mnohdy nejsou ještě úplně opeřeni. Toto období považuji za kritické. Čerstvě vylétlá mláďata jsou velmi lekavá, ještě špatně létají a může tak snadno dojít k úrazu způsobenému nárazem do stěny klece. Takto jsem přišel o dva kusy. Během několika dnů se ale uklidní. Začnou lépe létat a číhají na příležitost, kdy dám ruku do klece – okamžitě se kolem ní protáhnou ven. Zpočátku jsem z toho byl nervózní, ale časem jsem to začal brát stejně jako mladí – jako hru.
Mladí se velmi rychle naučí brát potravu. Je to zřejmě dáno i tím, že samice již obvykle sedí na další snůšce. Mnohdy snáší vajíčka již v době dokrmování mláďat na hnízdě. I když preferuji u chovných párů všech druhů astrildů jen dvě hnízda, u colorií se mi to nepodařilo uhlídat a páry hnízdily třikrát.
Náročnost chovu
Na běžný chov nejsou ptáci nijak nároční. Jsou prakticky neustále v pohybu. Jsou zvědaví, i když méně než amady fidžijské. U „fidžin“ je zvědavost mnohem větší. Pokud bych dal do klece botu, všichni ptáci uletí, ale amady fidžijské ihned začnou zkoušet, jak by šla rozvázat tkanička. Colorie se chovají „decentněji“. Rizikový je jejich odchyt. Ptáci inklinují v této situaci ke stresu, a pokud se nepodaří je chytit rychle, může dojít, právě v důsledku stresu, ke krátkodobé, ale bohužel i trvalé ataxii dolních končetin (ochrnutí nohou). Ve většině případů se stav během několika minut srovná, ale může dojít i k úhynu. Řekl bych, že se jedná o asi největší problém v jejich chovu. Ptáky, stejně jako všechny ostatní druhy, jednou za rok preventivně přeléčím proti roztočům dechových cest (S 76) a před hnízdní sezonou proti kokcidiím a protozoálním invazím.
Jejich chovu by se měl věnovat chovatel, který má možnost zajistit dostatečné množství lat prosa nebo klasů pšenice v mléčné zralosti, má na to skladovací kapacity v mrazáku a hlavně má čas na to, aby toto krmení předkládal, v době odchovu, alespoň 2× denně. Za těchto předpokladů je chov amad červenouchých celkem bezproblémový. Jedná se ale pouze o moje zkušenosti. Navíc chov realizuji v klecích, voliérový chov může mít jiná úskalí. Ptáků tohoto druhu není v Evropě přehnaně mnoho, a tak je potřebné se snažit o vybudování kmene, který by byl, z dlouhodobého hlediska, životaschopný. Nezbývá si než přát, aby tomu tak bylo.
