Amada červenouchá

Fotografie na titulní straně

Tito ptáci jsou velmi příbuzní amadám tříbarvým, zelenomodrým a papuánským, tedy podle literatury, ve skutečnosti však i s červenohlavými, jak dokazují plodní Kříženci mezi tříbarvými a červenohlavými. Všechny amady tvoří v rámci čeledi astrildovitých uzavřenou skupinu, mnozí autoři mluví o tribusu. Při řazení do rodů nějaká shoda nepanuje. Třeba i tyto amady jsou někdy řazeny do rodu Amblynura. Ptáci byli pro vědu objeveni nezvykle pozdě, byli popsáni až roku 1961. Vzorky získal v roce 1960 R. B. Gonzales a na jejich základě je popsal Ripley a Rabor. První jejich odchyt a dovoz do Evropy uskutečnil Bregulla. Jsou to endemité z filipinského ostrova Mindanao. Velký ostrov na jihu tohoto souostroví je z velké části porostlý původními pralesy a ve svém středu i hodně hornatý. V tomto nepřístupném prostředí byly objeveny v moderní době četné neznámé druhy živočichů a rostlin a dokonce i malý kmen lidí, kteří se vlastně lišili způsobem života od opic jen tím, že používali jednoduché nástroje. Živili se ovocem a palmovou dření a nestavěli si ani vůbec žádná obydlí. Prostě to nepotřebovali. Amady červenouché žijí pouze v pohoří Katangland na severu Mindanaa. Žijí na okrajích lesů v údolích, kde jsou na březích travnaté porosty. Jako všichni astrildovití jsou to ve své podstatě trávožrouti. V Evropě se pak ukázalo, že ptáci se dají v péči člověka vcelku dobře odchovávat. Musíme však vzít v úvahu, že v naší moderní době se prakticky veškeré jejich dovozy dostaly již do rukou zkušených chovatelů, kteří byli ochotní zaplatit vysokou cenu. Po úspěšných odchovech jejich cena zákonitě poklesla. K nám se tito ptáci dostali až někdy koncem devadesátých let. Jeden větší transport (několik párů) kompletně uhynul, když při celních prohlídkách byla přenoska delší dobu ve sněhu. Po změně letopočtu si ptáky po dalším snížení ceny pořídilo již více chovatelů. V dnešní době vím již nejméně o třech chovatelích u nás, kterým se tyto ptáky podařilo odchovat. Ačkoliv oproti úplným začátkům chovu těchto ptáků v Evropě je jejich současná cena nízká, zůstávají ptáci stále v kategorii drahých. Že se i u nás začínají úspěšně odchovávat je dokladem fotografie na titulní straně Fauny. Nezbývá nic jiného než úspěšnému chovateli blahopřát.

Naši chovatelé neměli zatím moc příležitostí tyto ptáky vidět ve skutečnosti. Mám takový dojem, že vlastně jenom jednou byli vystaveni na výstavě v Lysé nad Labem. Já jsem je fotografoval v České Lípě, kde má pěkný chov amad jeden specialista. V současnosti bude asi tím nejdůležitějším, aby o sobě chovatelé věděli a mohli si ptáky vhodně vyměňovat pro osvěžení krve. Ptáků bylo za celou dobu do Evropy dovezeno jen opravdu omezené množství a každý by měl mít zájem, aby z evropských chovů nezmizeli docela.

Samec se od samice příliš neliší. Samice má však menší červenou skvrnu po stranách krku, někdy i s menší intenzitou červené barvy. Záleží ovšem také na věku ptáka, starší ptáci mívají tuto červenou skvrnu obvykle větší a intenzivnější než ptáci mladí. Novější literatura již upozorňuje na možnost výskytu kříženců, o jejich další plodnosti však zatím nejsou zprávy. Nedoporučuje proto ptáky držet společně s jinými amadami, především pak s amadami tříbarvými, jejichž samci jsou považováni za sexuální maniaky. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, když jsem kdysi ve společné voliéře kromě amad tříbarvých neodchoval žádné jiné ptáky. Samec APT, jak se tyto amady v inzerátové hantýrce označují, pářil totiž všechny ostatní samice, od své vlastní přes pásovníky až po stříbrozobky. Vzhledem ke stálému a vlhkému teplu ve své domovině je pro ptáky asi nejvhodnějším prostředím skleník nebo vnitřní chovatelské zařízení. Pro otevřené venkovní voliéry bych je nedoporučoval. Kromě obvyklých směsí prosa je více než vhodné podávat senegal v klasech, klasy naklíčené nebo v mléčné zralosti skladované v mrazáku, samozřejmě pak nejlépe čerstvé. Jejich chovatelé se zmiňují o tom, že ptáci přijímají ochotně i ovoce, jako jablka nebo nektarinky. To zase u astrildovitých moc běžné není. Vyžírají dužinu, plody se musí půlit.

Mláďata mají v koutcích zobáku výrazné světélkující modré papily. Tyto útvary se vyvinuly nejvíce právě u amad, včetně Amady Gouldové, která však stojí systematicky poněkud stranou. V posledních letech je řazena spíše do vlastního, monotypického rodu. Drobné papily však mají i některé druhy afrických astrildů. Tyto útvary však ptákům v dospělosti mizí.

Na závěr ještě jednou blahopřeji úspěšnému chovateli a fotografovi.