Z dálky připomíná jen o trochu větší rodinný dům, vedle něho ale křepčí hlouček malých dětí. Nebýt jich a velkého nápisu na fasádě, neznalého by nenapadlo, že to je budova malotřídky, která v přízemí ukrývá ještě školku, a dokonce i tělocvičnu.
Vítejte na Základní škole a Mateřské škole Petříkov na Českobudějovicku, jedné z nejmenších na jihu Čech.
„Pokud se budeme bavit jen o mateřince, tak ta je dost možná jednou z nejmenších v republice. Chodí do ní pouze patnáct dětí, víc nám ani hygienici nedovolili,“ zdraví nás ředitel školy Václav Tröstl a zve nás dovnitř. V přízemí je čilý ruch, v jedné z místností připravují vydávání obědů, v patře jsou slyšet hlavně učitelky, jimž sem tam odpovídají děti.
Dnes školní život v Petříkově připomíná téměř idylu, ne vždy tomu tak bylo. Ještě před deseti roky bylo fungování školy na hraně udržení, v průměru ji každý rok navštěvovalo jen okolo deseti žáků. Nyní je jich v pěti ročnících téměř čtyřicet, většinou přespolních.
Snaží se omezit známkování
„Místní děti nám ubývaly zřejmě kvůli tomu, že rodičové zkrátka nevěřili malotřídnímu vzdělávání. Obec musela fungování školy výrazně dotovat, problém byl i s platy našich učitelů,“ přibližuje Tröstl dobu, kdy začal uvažovat o výrazných změnách v organizaci výuky.
Právě případ Petříkova dokonale znázorňuje problémy, s nimiž se potýká řada malotřídních škol. Jako jedna z mála však dokázala najít řešení, jak nezájem rodičů zvrátit.
Jak se později ukázalo, radikální změny v přístupu k žákům dokázaly upoutat pozornost rodin i z okolí. Podle slov ředitele přitom stačilo se jen zaměřit na výhody, které plynou z malotřídního vzdělávání.
„Uvědomili jsme si, že podobně mohou fungovat i soukromé školy, kde je většina dětí skutečně šťastných. Díky tomu, že je tu tak málo žáků, můžeme si dovolit se jim daleko více věnovat a upustit od klasické frontální výuky. Snažíme se také omezovat známkování a zapojujeme do výuky i prvky sebehodnocení,“ doplňuje Tröstl s tím, že starší děti se na výuce podílejí i z druhé strany. „Pokud mají své věci hotové, mohou pomáhat učitelkám v hodinách s menšími spolužáky,“ líčí.
Potvrzuje to i jedna z tamních učitelek Romana Lukáčová. Podle ní je největší předností právě velikost kolektivu, který jí dává obrovské možnosti.
„Mám čas na to ke každému přistupovat zvlášť, poznat ho a zajistit mu co nejlepší přístup ke vzdělávání. Je to více osobní, děti mohou díky tomu přijít i na nové způsoby, jak vše vstřebávat, a mají čas na to se doptávat na různé informace,“ pochvaluje si Lukáčová.
Škole s provozem kromě obce pomáhá také Místní akční skupina Sdružení růže, která působí na území města Trhové Sviny a okolí. Petříkovské zapojila například do vlastního vzdělávacího projektu, kdy žáci dostanou kufr plný knih.
„V každém z nich je až 30 titulů, aby měl každý žák svůj. Pomáhá to hlavně při českém jazyce. Pro děti ale máme také technické pomůcky pro hodiny matematiky a fyziky, kde děti dostávají stavebnice nebo roboty a mohou se díky nim rozvíjet v technice,“ jmenuje manažerka MAS Sdružení Růže Magdalena Chytrová.
Dohromady se na výuce petříkovských dětí podílí devět pracovníků, často je však doplňují také studenti Pedagogické nebo Teologické fakulty Jihočeské univerzity.
„To vše je díky našemu bývalému kolegovi Josefu Notovi, který nyní působí právě na Teologické fakultě. Zaujal ho náš výukový model a začal k nám posílat své studenty na praxe. Snažím se jim ukázat, že vzdělávání se dá dělat také jinak, než jak jsou zvyklí z města,“ říká Tröstl a dodává, že se právě díky Notovi stali fakultní školou.
„Naši žáci se na ně vždy velmi těší,“ pochvaluje si ředitel spolupráci. „A teď mě, prosím, omluvte, jdeme se s dětmi připravovat na masopustní průvod,“ loučí se s úsměvem.
