What do you think?
Rate this book
Kundera: Český život a doba
Jan Novák, proslulý dosud svými povídkovými a románovými opusy, předstupuje nyní před čtenáře s žánrem literární biografie. Centrem jeho pozornosti je Milan Kundera, ve světě dnes asi nejznámější spisovatel s českými kořeny. Právě jeho „českému životu“ je věnován obsáhlý Novákův životopis, mapující ve čtyřech oddílech Kunderovo rodinné zázemí, autorovy básnické počátky ve znamení stalinismu padesátých let, prominentní působení v letech šedesátých a život v hledáčku Státní bezpečnosti před odchodem do exilu v první polovině sedmdesátých let, kdy Kundera už nesměl publikovat a na veřejnosti vystupoval mystifikačně pod pseudonymy.
Novák nepíše standardní vědeckou biografii, ale životopis přiznaně osobní, v jehož šťavnaté hovorové češtině lze bezpečně rozpoznat autora románů o Mašínech (Zatím dobrý) nebo povídek o Češích v Americe (Hic a kosa v Chicagu). Vychází ovšem z pečlivého studia archivních pramenů, dobových dokumentů, osobních svědectví a Kunderových publikovaných textů, které na stránkách jeho knihy ožívají ve výmluvných citacích stejně jako v pronikavých nebo lapidárních shrnutích.
Novák nepíše standardní vědeckou biografii, ale životopis přiznaně osobní, v jehož šťavnaté hovorové češtině lze bezpečně rozpoznat autora románů o Mašínech (Zatím dobrý) nebo povídek o Češích v Americe (Hic a kosa v Chicagu). Vychází ovšem z pečlivého studia archivních pramenů, dobových dokumentů, osobních svědectví a Kunderových publikovaných textů, které na stránkách jeho knihy ožívají ve výmluvných citacích stejně jako v pronikavých nebo lapidárních shrnutích.
- GenresBiographyNonfiction
896 pages, Hardcover
First published June 23, 2020
About the author
Jan Novák
44 books40 followers
Jan Novák
(b. 1953) is a Czech-American author, screenwriter and playwright. He has published extensively in both Czech and English, also translating numerous works of Vaclav Havel into English. His English-language novels include Commies, Crooks, Gypsies, Spooks, and Poets and The Willys Dream Kit. Novák received his undergraduate education at Shimer College, a small Great Books college in Illinois, and later at the University of Chicago, where he also completed his master's degree. Novák has received numerous awards for his work, including the Carl Sandburg Award and the Magnesia Litera award. (from Shimer College Wiki)
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 21 of 21 reviews
August 14, 2020
Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba, kterou letos společným úsilím vydali nakladatelství Paseka a Argo, způsobila menší výbuch na české literárně-kritické scéně. První recenze a zasvěcené soudy se stihly objevit ještě předtím, než kniha vyšla. Stovky stran popsaných těmi, kteří mají na knihu silný názor a kteří se v podstatě rozdělili do dvou skupin: Ti, kteří knihu a autora hájili a ti, kteří na knize nenechali suchou jedinou nit ve všité záložce.
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám.
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.
Tak předně: Jan Novák měl názor na Milana Kunderu hotový už předem, o tom jsem přesvědčený. Může to být tím, že oproti Kunderovi zvolil jinou cestu a že s vlky nikdy nechtěl výt. Možná ho na Kunderovi irituje jeho stalinistická minulost, možná toho je víc. Ale bohužel to je dost vidět na tonalitě knihy. Ironizuje, zesměšňuje, bagatelizuje, zveličuje… Jízlivé poznámky, zpochybňující soudy, návodné otázky (na které nemá kdo odpovědět) a nimrání se v některých nepříjemných tématech – to všechno mi dává důvod myslet si, že Novák se rozhodl shodit mramorovou sochu ještě předtím, než knihu začal psát.
Druhá věc, kterou musím knize vytknout je cimrmanovská hra Hamlet bez Hamleta. Čili Kniha o Kunderovi bez Kundery. Jan Novák v epilogu, ke kterému se ještě vrátím, píše, že si tuto cestu vybral sám a dobrovolně. Že se svobodně rozhodl „napsat neautorizovanou, tj. svobodnou biografii,“ a proto se rozhodl Kunderu nekontaktovat. Při vědomí toho, že Kundera programově nedává rozhovory a odmítá o svém životě mluvit je to trošku úsměvné rozhodnutí. Navíc Novák v knize využívá (lépe řečeno zneužívá) Kunderovu tezi, že za autora má mluvit jeho dílo a ne životopisy. Jak to zneužívá? Nimrá se v jeho textech a hledá v nich náznaky inspirací vlastním životem. A tato Novákova snaha místy vyznívá až nepříjemně komicky.
Novák tedy obchází Kunderovy známé a snaží se z nich dostat co nejvíc pikantností o životě slavného spisovatele. V jednom případě podle mě zašel daleko za hranice vkusu, a to ve chvíli, kdy opakovaně naléhal na první Kunderovu manželku, aby mluvila o svém bývalém muži. Ta to odmítla hned napoprvé, ale Jana Nováka to neodradilo a pokoušel se o kontakt dál. Podobně nevkusně vyznívá také „vytěžení“ bývalého kamaráda Milana Kundery, pana doktora Pondělíčka. Ten Novákovi podal silné a extrémní svědectví o Kunderově osobnosti – a sexualitě. Troufnu si říct, že jsou věci, které nemusíme vědět – ani o Milanu Kunderovi. Notabene když se Pondělíček na konci přiznává, že se jejich vztah v poslední době výrazně zhoršil, a Novák to samozřejmě klade za vinu Kunderovi (jako všechno v knize). V tu chvíli by měl ostražitý autor zpozornět a snažit se získané informace trochu filtrovat. Novák to nedělá. Lačně skočí po všem, co mu Pondělíček předloží. Odpustit si také mohl pasáž o utracení milovaného Kunderovic psa; v knize působí dost nevkusně. A stejně jako si mohl odpustit epilog, ve kterém slavného světového autora vykresluje značně nelichotivě, navíc z pozice šmírujícího kolemjdoucího. To se prostě nedělá.
To, co tu píšu, jsou dost zásadní věci, a kdybych teď skončil, mohl bych knihu odsoudit k věčnému zatracení, poplivat ji, vyhodit někam do knihobudky a nechat svému osudu. Jenže já to neudělám, protože přes to všechno si myslím, že ta kniha je skvělá a důležitá. Proč, to se pokusím vysvětlit v následujících odstavcích.
Jan Novák se probral ohromným množstvím materiálů. Absolvoval desítky rozhovorů. Prolézal archivy časopisů i státní bezpečnosti. Dovedl najít kontext, informace a z nich vykřesat obraz Kunderovy osobnosti. Na knize je tato píle vidět nejen poctivým ozdrojováním (těch odkazů na zdroj je v celé knize skoro 1900), ale i komplexností celého vyprávění. Jan Novák z těch tisíců střípků sestavil mozaiku a snažil se, aby nezůstalo jediné prázdné místo. Bohužel se mu to nepovedlo úplně, ani nemohlo. Jsou totiž střepy, které zná jen Milan Kundera a tam si, ku škodě celé knihy, Novák pomáhá řečnickými otázkami.
Není to ale jen obrovská píle, kterou mohu na knize vyzvednout. Jan Novák nevytvořil encyklopedii, ale de facto beletrizovaný životopis. Jeho schopnost čtivě psát o relativně nudných věcech, je fascinující. Dovede vás přenést do doby padesátých, šedesátých a částečně i sedmdesátých let velice věrně. Jan Novák popisuje sjezdy spisovatelů, estébácké výslechy nebo výstřelky Kundery a jeho kumpánů velmi poutavě, což pomáhá místy intelektuální a suché téma oživit.
Tím se dostáváme k nejsilnější hodnotě knihy, a to je popis kulturního, intelektuálního a společenského prostředí v době Kunderova českého života. Ta kniha totiž není zdaleka jen o Kunderovi. Dozvíte se o fungování československých spisovatelských svazů a jejich proměně v závislosti na tom, odkud vanul politický vítr. Dozvíte se o začátcích FAMU, o fungování různých literárních časopisů nebo knižních nakladatelství. To všechno Jan Novák obsáhnul na těch více než osmi stovkách stran. Celou tou knihou se ale pochopitelně prolíná život Milana Kundery, který víc než tělo knihy je její kostrou.
Knihu budou nesnášet všichni Burešové a ti, co se snaží relativizovat například padesátá léta. Jan Novák se netají odporem vůči komunistickému režimu (odtud nejspíš vyvěrá jeho názor na Milana Kunderu) a v knize to dává plně najevo. Ten hnus, co tu byl, popisuje velmi detailně, se vším kontextem. Velkopanské móresy režimu, jeho kapitánů i slouhů. Hnus Husákovy nastupující normalizace (vloupání do bytu Milana Kundery). Politické procesy a jejich konkrétní dopad na konkrétní nevinné lidi. Příběhy, motivy, emoce. To všechno tam je a to všechno knihu v mých očích hodně zachraňuje.
Novák také intenzivně demaskuje Kunderovy mystifikace, například jeho tvrzení, že z ČSSR do Francie odjel „malým osobním autem“, což mělo naznačit jeho nuzné poměry, ale přitom Kundera těsně před odjezdem koupil jedno z nejdražších aut, které tou dobou jezdilo po Brně. Podobných mystifikací, polopravd či vyslovených lží Novák nachází a odhaluje velké množství. Bohužel s vaničkou vylévá dítě a po nějaké době už to působí jako značná obsese. Jako by chtěl na světlo boží vytáhnout co nejvíce špíny. Ale co naplat, i takový byl Milan Kundera a takového ho musíme brát.
Jan Novák totiž nijak nesnižuje význam Milana Kundery pro československou (a světovou) literaturu. Jistě, jeho stalinistickou a angažovanou tvorbu ironizuje i odsuzuje, ale když se pak dostane k jeho esejům, povídkám a románům, otevřeně mluví o ohromném talentu i schopnostech. Jako by tím říkal: Nutno vidět dva Kundery: Kunderu člověka a Kunderu spisovatele.
Tuto knihu musíme číst plasticky a kriticky. Jan Novák nedovedl odložit své ego a tak je kniha vlastně i o něm – o tom, jak ON vidí Milana Kunderu. Pokud se dovedeme od tohoto oprostit, zbyde nám obrovské dílo – kniha, kterou nevidíme každý rok. Kniha Kundera: Český život a doba rozhodně potřebovala lepšího editora, který by text učesal, zjemnil, proškrtal a profiltroval, ale Jan Novák je natolik silná osobnost, že to patrně nebylo možné.
Jestliže jsem na začátku psal, že mě Milan Kundera de facto nechával chladným, Novákova kniha to změnila. Dovedla probudit mou pozornost, dovedla ve mně vyvolat více než vřelý zájem o jeho dílo a život. A to není málo.
Jan Novák bourá mramorovou sochu, kterou se snažil Milan Kundera sám vytvořit. Byla to socha s mramorovým povrchem, uvnitř však byla dutá a plná kostlivců ve skříni. Bourá ji s burácejícím rachotem, který bude v české literatuře rezonovat ještě dlouho.
Hodnocení: 70%
Aniž by mne osoba Milana Kundery kdovíjak zajímala (a to ani po stránce literární, ani po stránce všeobecné), dostal jsem neodbytnou chuť si knihu přečíst. Dal jsem si záležet, stránku po stránce jsem četl pečlivě a soustředěně, abych si mohl udělat názor sám.
Tento text začnu jinak, než jak jsem zvyklý psát knižní recenze. Začnu psát o tom, co mě na knize štvalo a o čem jsem přesvědčený, že knize uškodilo. Není toho úplně málo.
Tak předně: Jan Novák měl názor na Milana Kunderu hotový už předem, o tom jsem přesvědčený. Může to být tím, že oproti Kunderovi zvolil jinou cestu a že s vlky nikdy nechtěl výt. Možná ho na Kunderovi irituje jeho stalinistická minulost, možná toho je víc. Ale bohužel to je dost vidět na tonalitě knihy. Ironizuje, zesměšňuje, bagatelizuje, zveličuje… Jízlivé poznámky, zpochybňující soudy, návodné otázky (na které nemá kdo odpovědět) a nimrání se v některých nepříjemných tématech – to všechno mi dává důvod myslet si, že Novák se rozhodl shodit mramorovou sochu ještě předtím, než knihu začal psát.
Druhá věc, kterou musím knize vytknout je cimrmanovská hra Hamlet bez Hamleta. Čili Kniha o Kunderovi bez Kundery. Jan Novák v epilogu, ke kterému se ještě vrátím, píše, že si tuto cestu vybral sám a dobrovolně. Že se svobodně rozhodl „napsat neautorizovanou, tj. svobodnou biografii,“ a proto se rozhodl Kunderu nekontaktovat. Při vědomí toho, že Kundera programově nedává rozhovory a odmítá o svém životě mluvit je to trošku úsměvné rozhodnutí. Navíc Novák v knize využívá (lépe řečeno zneužívá) Kunderovu tezi, že za autora má mluvit jeho dílo a ne životopisy. Jak to zneužívá? Nimrá se v jeho textech a hledá v nich náznaky inspirací vlastním životem. A tato Novákova snaha místy vyznívá až nepříjemně komicky.
Novák tedy obchází Kunderovy známé a snaží se z nich dostat co nejvíc pikantností o životě slavného spisovatele. V jednom případě podle mě zašel daleko za hranice vkusu, a to ve chvíli, kdy opakovaně naléhal na první Kunderovu manželku, aby mluvila o svém bývalém muži. Ta to odmítla hned napoprvé, ale Jana Nováka to neodradilo a pokoušel se o kontakt dál. Podobně nevkusně vyznívá také „vytěžení“ bývalého kamaráda Milana Kundery, pana doktora Pondělíčka. Ten Novákovi podal silné a extrémní svědectví o Kunderově osobnosti – a sexualitě. Troufnu si říct, že jsou věci, které nemusíme vědět – ani o Milanu Kunderovi. Notabene když se Pondělíček na konci přiznává, že se jejich vztah v poslední době výrazně zhoršil, a Novák to samozřejmě klade za vinu Kunderovi (jako všechno v knize). V tu chvíli by měl ostražitý autor zpozornět a snažit se získané informace trochu filtrovat. Novák to nedělá. Lačně skočí po všem, co mu Pondělíček předloží. Odpustit si také mohl pasáž o utracení milovaného Kunderovic psa; v knize působí dost nevkusně. A stejně jako si mohl odpustit epilog, ve kterém slavného světového autora vykresluje značně nelichotivě, navíc z pozice šmírujícího kolemjdoucího. To se prostě nedělá.
To, co tu píšu, jsou dost zásadní věci, a kdybych teď skončil, mohl bych knihu odsoudit k věčnému zatracení, poplivat ji, vyhodit někam do knihobudky a nechat svému osudu. Jenže já to neudělám, protože přes to všechno si myslím, že ta kniha je skvělá a důležitá. Proč, to se pokusím vysvětlit v následujících odstavcích.
Jan Novák se probral ohromným množstvím materiálů. Absolvoval desítky rozhovorů. Prolézal archivy časopisů i státní bezpečnosti. Dovedl najít kontext, informace a z nich vykřesat obraz Kunderovy osobnosti. Na knize je tato píle vidět nejen poctivým ozdrojováním (těch odkazů na zdroj je v celé knize skoro 1900), ale i komplexností celého vyprávění. Jan Novák z těch tisíců střípků sestavil mozaiku a snažil se, aby nezůstalo jediné prázdné místo. Bohužel se mu to nepovedlo úplně, ani nemohlo. Jsou totiž střepy, které zná jen Milan Kundera a tam si, ku škodě celé knihy, Novák pomáhá řečnickými otázkami.
Není to ale jen obrovská píle, kterou mohu na knize vyzvednout. Jan Novák nevytvořil encyklopedii, ale de facto beletrizovaný životopis. Jeho schopnost čtivě psát o relativně nudných věcech, je fascinující. Dovede vás přenést do doby padesátých, šedesátých a částečně i sedmdesátých let velice věrně. Jan Novák popisuje sjezdy spisovatelů, estébácké výslechy nebo výstřelky Kundery a jeho kumpánů velmi poutavě, což pomáhá místy intelektuální a suché téma oživit.
Tím se dostáváme k nejsilnější hodnotě knihy, a to je popis kulturního, intelektuálního a společenského prostředí v době Kunderova českého života. Ta kniha totiž není zdaleka jen o Kunderovi. Dozvíte se o fungování československých spisovatelských svazů a jejich proměně v závislosti na tom, odkud vanul politický vítr. Dozvíte se o začátcích FAMU, o fungování různých literárních časopisů nebo knižních nakladatelství. To všechno Jan Novák obsáhnul na těch více než osmi stovkách stran. Celou tou knihou se ale pochopitelně prolíná život Milana Kundery, který víc než tělo knihy je její kostrou.
Knihu budou nesnášet všichni Burešové a ti, co se snaží relativizovat například padesátá léta. Jan Novák se netají odporem vůči komunistickému režimu (odtud nejspíš vyvěrá jeho názor na Milana Kunderu) a v knize to dává plně najevo. Ten hnus, co tu byl, popisuje velmi detailně, se vším kontextem. Velkopanské móresy režimu, jeho kapitánů i slouhů. Hnus Husákovy nastupující normalizace (vloupání do bytu Milana Kundery). Politické procesy a jejich konkrétní dopad na konkrétní nevinné lidi. Příběhy, motivy, emoce. To všechno tam je a to všechno knihu v mých očích hodně zachraňuje.
Novák také intenzivně demaskuje Kunderovy mystifikace, například jeho tvrzení, že z ČSSR do Francie odjel „malým osobním autem“, což mělo naznačit jeho nuzné poměry, ale přitom Kundera těsně před odjezdem koupil jedno z nejdražších aut, které tou dobou jezdilo po Brně. Podobných mystifikací, polopravd či vyslovených lží Novák nachází a odhaluje velké množství. Bohužel s vaničkou vylévá dítě a po nějaké době už to působí jako značná obsese. Jako by chtěl na světlo boží vytáhnout co nejvíce špíny. Ale co naplat, i takový byl Milan Kundera a takového ho musíme brát.
Jan Novák totiž nijak nesnižuje význam Milana Kundery pro československou (a světovou) literaturu. Jistě, jeho stalinistickou a angažovanou tvorbu ironizuje i odsuzuje, ale když se pak dostane k jeho esejům, povídkám a románům, otevřeně mluví o ohromném talentu i schopnostech. Jako by tím říkal: Nutno vidět dva Kundery: Kunderu člověka a Kunderu spisovatele.
Tuto knihu musíme číst plasticky a kriticky. Jan Novák nedovedl odložit své ego a tak je kniha vlastně i o něm – o tom, jak ON vidí Milana Kunderu. Pokud se dovedeme od tohoto oprostit, zbyde nám obrovské dílo – kniha, kterou nevidíme každý rok. Kniha Kundera: Český život a doba rozhodně potřebovala lepšího editora, který by text učesal, zjemnil, proškrtal a profiltroval, ale Jan Novák je natolik silná osobnost, že to patrně nebylo možné.
Jestliže jsem na začátku psal, že mě Milan Kundera de facto nechával chladným, Novákova kniha to změnila. Dovedla probudit mou pozornost, dovedla ve mně vyvolat více než vřelý zájem o jeho dílo a život. A to není málo.
Jan Novák bourá mramorovou sochu, kterou se snažil Milan Kundera sám vytvořit. Byla to socha s mramorovým povrchem, uvnitř však byla dutá a plná kostlivců ve skříni. Bourá ji s burácejícím rachotem, který bude v české literatuře rezonovat ještě dlouho.
Hodnocení: 70%
July 10, 2020
Některé knížky zakvedlají bahnem dřív, než spatří světlo světa. Tahle k nim patří. Ostrým řezem štěpí společnost na dvě nesmiřitelné partičky.
1. Kniha je blbá, autor to přehnal a je amatér, Kundera si to nezaslouží, je to k němu nespravedlivé, bulvár, Kundera je skvělý...
2. Kniha je výborná... následují argumenty druhého tábora.
Patřím ke skupině druhé. V knize je velmi dobře vykreslená zkurvená doba padesátých let a života pod taktovkou komoušů. V té době byl komoušem kdekdo, ale někteří v sobě dokázali najít odvahu přiznat veřejně své tehdejší pomýlení (Vaculík, Kohout, Chramostová, Günter Grass..). Pár slavných však i nadále nepovažuje své tehdejší chování za pomýlené. Mezi ně Kundera určitě patří, tak jako třeba Babiš, Nohavica... Kniha je dobře ozdrojovaná a plná jmen i děl, o kterých jsem dosud nevěděl. Cítím se obohacen a z Kundery člověka znechucen, přesto ho i nadále považuji za výtečného spisovatele (Žert, Směšné lásky, Valčík na rozloučenou, Život je jinde, pár básniček v Monolozích...). Krátké shrnutí: Novákova kniha o Kunderovi a hnusné době je výborná.
p.s. Plechový bubínek taky neztratil nic na své kráse, i když se provalilo, že autor za války kopal za nácky u Waffen SS. Grass se ale ke své minulosti postavil jak chlap.
Stále žijeme v době, kdy na modly se nesahá, ale sahat by se určitě mělo.
Hamlet bude skvělé dílo, i kdyby se pod prapory nějakýho moderního hnutí zjistilo, že Shakespeare trhal muchám nožičky.
1. Kniha je blbá, autor to přehnal a je amatér, Kundera si to nezaslouží, je to k němu nespravedlivé, bulvár, Kundera je skvělý...
2. Kniha je výborná... následují argumenty druhého tábora.
Patřím ke skupině druhé. V knize je velmi dobře vykreslená zkurvená doba padesátých let a života pod taktovkou komoušů. V té době byl komoušem kdekdo, ale někteří v sobě dokázali najít odvahu přiznat veřejně své tehdejší pomýlení (Vaculík, Kohout, Chramostová, Günter Grass..). Pár slavných však i nadále nepovažuje své tehdejší chování za pomýlené. Mezi ně Kundera určitě patří, tak jako třeba Babiš, Nohavica... Kniha je dobře ozdrojovaná a plná jmen i děl, o kterých jsem dosud nevěděl. Cítím se obohacen a z Kundery člověka znechucen, přesto ho i nadále považuji za výtečného spisovatele (Žert, Směšné lásky, Valčík na rozloučenou, Život je jinde, pár básniček v Monolozích...). Krátké shrnutí: Novákova kniha o Kunderovi a hnusné době je výborná.
p.s. Plechový bubínek taky neztratil nic na své kráse, i když se provalilo, že autor za války kopal za nácky u Waffen SS. Grass se ale ke své minulosti postavil jak chlap.
Stále žijeme v době, kdy na modly se nesahá, ale sahat by se určitě mělo.
Hamlet bude skvělé dílo, i kdyby se pod prapory nějakýho moderního hnutí zjistilo, že Shakespeare trhal muchám nožičky.
July 13, 2020
Jan Novák si dal s Milanem Kunderou ohromnou heuristickou práci a nevychází mu z ní MK hezky, což ale sotva je chyba JN, leč MK samého. Kdo Kunderovy věci četl, ví, že to není dobrý člověk, že nenávidí ženy a snaží se manipulovat lidmi kolem sebe a vlastním obrazem, Novák tento instinktivní názor čtenáře navíc podloží důkazy. A kdo četl básnické dílo MK (já před týdnem), ví, že buď byl přesvědčeným stalinistou (můj názor) či oportunistickou kurvou. Že MK nikdy komunismus ideologicky neopustil (na rozdíl od Pafky Kohouta), je z různých Kunderových výroků a textů jasné také, docela určitě to platí do okamžiku emigrace (a nejspíše déle), to také není překvapení. Překvapivé je halo, které se kolem Novákova díla dělá: ano, umělecké hodnocení díla nemá se odvíjet od autora, ale toto je biografie autora, ne analýza jeho díla (které Novák hodnotí ostatně kladně). Novákově dílu lze leccos vytknout, občasnou rozvláčnost a opakování se, rozbití textu na krátké kapitolky, ba i ony vložené odbočky... ale zase: čtenář užuž začíná brát štrapáce MK vážně a začne jej litovat a tu spadne do Zahradníčkova medailonku... a perspektiva se tak radikálně obrátí, že MK opět stojí mezi svými stalinisty. Na Novákovi je pozitivní, jak je "americký", on se nemusí ohlížet a neohlíží se na ten český stálinský rybníček (humor) a kamarádíčkování, je mu srdečně jedno, že si Kundera nepřeje, aby se o něm mluvilo bez jeho kontroly, je mu jedno, že "musíme přihlédnout k okolnostem", nestará se o to "takoví (rozumněj bolševici) jsme byli všichni, takže co jsme si, to jsme si". Novákův opus je hodnotou a hozenou rukavicí, komu se nelíbí, jistě napíše o Kunderovi neméně dobře podložený LEPŠÍ. Kdo to zvedne?
July 6, 2020
Asi takto: Novák se pozval ke Kunderovi domů, ten mu neotevřel. Novák tedy alespoň důkladně prohledal okolí, leccos našel a teď to prodává jako Kunderův život. Škoda, že Nováka na Kunderovi celou dobu zajímá hlavně potvrzení teze o zištném kariéristovi. Zdroje jsou tím pádem kontaminované účelovým výkladem, pasáže z Kunderova díla a několika starých rozhovorů bezostyšně dezinterpretované. Novákovo dokládání různých momentů z Kunderova života pasážemi z jeho próz je naivní a metodologicky neobhajitelné (každý vypravěč je pro Nováka Kunderovo alter-ego). Používání odposlechů Stb v případě zcela soukromých záležitostí z Kunderova života je neobhajitelné eticky. Další věc, že kdyby Novák psal hutně, a ne rozvlekle, a rozlišoval ve zdrojích podle výpovědní hodnoty, mohlo to celé být o polovinu kratší, a tím pádem dvakrát lepší. Ve výsledku tedy velmi úmorné čtení. Novák byl slušný autor, dokud psal o něčem, u čeho byl, nebo co mu někdo povyprávěl, ale tady se pustil do něčeho zcela mimo jeho schopnosti.
June 29, 2020
Autor tohto 900-stranového bulvárneho spisu mu síce každou jedom presiaknutou poznámkou pridal na jeho váhe, no žiaľ iba tej fyzickej a žiadnej inej. (Kniha váži vyše 1,5 kg a mňa z nej bolí ruka aj hlava.)
Vo vnútri sa niekoľkokrát objavil Proustov citát (i keď ho autor necituje z Prousta, ale paradoxne z Kunderových esejí), ktorým chce snáď Kunderu usvedčiť a dokázať (komu?), že „spisovatelské já se vyjevuje jenom v knihách.“ Ja si preto Proustom tiež pomôžem (aj keď iba tento jediný raz) a na záver dodám, že „sv��t se nám jeví jako pravdivý a přitom je každého jiný.“
Vo vnútri sa niekoľkokrát objavil Proustov citát (i keď ho autor necituje z Prousta, ale paradoxne z Kunderových esejí), ktorým chce snáď Kunderu usvedčiť a dokázať (komu?), že „spisovatelské já se vyjevuje jenom v knihách.“ Ja si preto Proustom tiež pomôžem (aj keď iba tento jediný raz) a na záver dodám, že „sv��t se nám jeví jako pravdivý a přitom je každého jiný.“
June 24, 2022
Novák a jeho telegraficky přesný styl mě zaujal v již mistrovském "Zatím dobrý", takže jsem věděl, že mě nemine ani jeho detektivní biografie o Kunderovi. Novákův přístup je hodně drzý, takže chápu ten poprask, protože v podstatě se jedná o do značné míry fabulaci, kdy nám Novák předkládá své domněnky a postoje. Kundera z toho vychází jako pragmatický oportunista, který by se bez své komunistické minulosti zřejmě nedostal na piedestal, na kterém do dneška trůní. Těžko říct, kde je pravda. Nevěřím tomu, že se Novák ve všem spletl, Kunderův postoj k ženám lze z jeho knih vycítit - ale jsem si také vědom, že v určitých oblastech je těch spekulací až příliš a navíc má každá z nich tnout do živého tak, aby spisovatelská legenda svítila o něco méně zářivěji. Takže nakonec je na každém z nás, aby si při čtení téhle knihy vystavěl vlastní hranice a držel se jich.
Nic to ale nemění na tom, že Novák je opět silný v působivých sděleních, kdy tepe jednu skvělou větu za druhou. Kundera nevedl nijak adrenalinový život (což je zřejmě opět otázka úhlu pohledu), ale pod Novákovou taktovkou je to život strhující, rozdělený do krátkých kapitol a spějící do předurčeného finále. Tahle kniha není ale pouze o jednom člověku, ale také o době a ostatních lidech, kteří v ní žili - a už kvůli tomu ta kniha stojí rozhodně za to.
Nic to ale nemění na tom, že Novák je opět silný v působivých sděleních, kdy tepe jednu skvělou větu za druhou. Kundera nevedl nijak adrenalinový život (což je zřejmě opět otázka úhlu pohledu), ale pod Novákovou taktovkou je to život strhující, rozdělený do krátkých kapitol a spějící do předurčeného finále. Tahle kniha není ale pouze o jednom člověku, ale také o době a ostatních lidech, kteří v ní žili - a už kvůli tomu ta kniha stojí rozhodně za to.
February 6, 2021
Ktohovie, či by som knihu celú prečítala nebyť lockdownu a zatvorených knižníc, ale klobúk dole pred hĺbkou ponorou do Kunderovho života a jeho doby a napriek tomu, že sa občas autor trochu zatúlal do vrakov nejednej lode a zabudol na čas (a počet stránok, ktoré týmto objavom venoval), nakoniec sa mu podarilo vždy vynoriť na hladinu a vyniesť aj nejaký ten poklad. A ak mal byť jeden z cieľov knihy dostať znovu chuť na plavbu po Kunderových románoch, tak mňa veru Jan Novák celkom nalákal :-)
July 7, 2022
Mno. Těžká kniha. Ne hmotností, ale obsahem. Přišlo mi, že cílem bylo znectít Kunderu, což se podařilo. Rovněž se ale autorovi podařilo shromáždit mnoho cenných materiálů nejen o životě Kundery ale i o celkovém hnusném komunistickém bezčasí. Novák tento životopis píše “americky”, takže se nebojí pikanterií i nepotvrzených domněnek typu Kunderovy latentní homosexuality. Nevím, ale zdá se mi, že často až příliš fabuluje a dává prostor Ivu Pondělíčkovi, kterému v době schůzek s Novákem už bylo přes devadesát. Každopádně pro mě zajímavý vhled do celé tehdejší intelektuální společnosti. Líbily se mi pasáže o vztahu Kundera-Havel nebo podrobné informace o tehdejších Kunderových výdělcích. Každopádně těším se na druhý “francouzský” díl, i když bych tedy radil ubrat na fabulacích. Přestože si v nich libuje sám Kundera…
April 24, 2021
Český emigrant Jan Novák přináší další nálož stránek, tentokrát v podobě variace na biografii spisovatele. Ač je ústřední postavou knihy důležitá figura českého intelektuálního prostředí padesátých až sedmdesátých let - Milan Kundera, kniha se snaží přinést komplexnější obraz celé české (a slovenské) kultury psaného slova těchto desetiletí. Místy je snad až příliš detailní, ovšem stává se, že tu a tam právě z detailu probleskne onen "duch doby", který je v každé době implicitně přítomen v mainstreamu tvorby.
Snad ani nemá cenu zmiňovat, že Kundera Novákovi sympatický není a na mnoha a mnoha místech knihy jeho antipatie celkem výrazně ovlivňují vyznění té které události, situace či hodnocení kvality napsaného. Jeho sugestivní otázky bez odpovědí jsou často trapnou manipulací, která se snaží navést čtenáře tam, kam by si sám autor snažně přál, ale chybí mu pro to pádné důkazy a občas i logika. Popisy jinak neutrálních událostí mají správně zvolenými výrazy ve čtenáři vyvolat negativní přídech. Kapitoly ke Kunderovým dílům se nesou v duchu nikoli literárního rozboru díla, nýbrž spíše v duchu snah najít v nich něco, co by - nezřídka velmi chatrně - podpořilo životopiscův náhled na tohoto nebohého muže. Podle vyjádření několika literárních vědců též Novák vědomě nepoužil řadu nehodících se materiálů, podkladů a důkazů.
Nicméně, pokud si toto všechno čtenář uvědomí a nastaví příslušný filtr, přes který knihu čte, nejde neocenit šíři nabytých informací a snahu o maximální vytěžení dostupných zdrojů (např. archívy StB, Ivo Pondělíček, spolužáci atd.). Navíc situace, kdy autor nenahlíží na Kunderu jako na modlu, mu umožňuje psát i o věcech, které by uctivý životopisec rozhodně vynechal, což nutně nemusí být vždy na škodu.
Konvenovalo mi členění textu knihy do velkého množství krátkých kapitol, které mi četbu dynamizovaly a ulehčovaly. Na druhou stranu, kniha tak možná působí roztříštěněji, než by bylo vhodné. Užitečnou funkci mají i vnořené medailónky několika osobností, které rozšiřují plastický obraz doby. Tu a tam textem probleskne zajímavá myšlenka nebo metaforicky pěkně vykroužený postřeh.
Jak tedy knihu ohodnotit? Je jistě výsledkem olbřímí práce. Objevila několik dosud neznámých Kunderových děl. Je silně nevyvážená směrem ke Kunderovi jako lotrovi a "deviantovi". Ovšem neomezuje se pouze na Kunderu, nýbrž snaží se o ucelenější pohled na "jeho" českou dobu. Suma sumárum - silně tendenční, ale užitečná kniha průměrné úrovně.
P.S. Schopnost J. Nováka trefně charakterizovat tu kterou osobnost velmi v mých očích snížil popis A. Dubčeka, kterého Novák označuje jako "bezbarvého aparátčíka". Přitom právě Dubček se stal veřejností nekriticky obdivovanou tváří Pražského jara, milovaným politikem, jehož popularita si nezadala s leckterou českou "rockovou hvězdou"; zvláště u žen. Že to byl současně nepříliš bystrý slaboch je věc druhá.
Snad ani nemá cenu zmiňovat, že Kundera Novákovi sympatický není a na mnoha a mnoha místech knihy jeho antipatie celkem výrazně ovlivňují vyznění té které události, situace či hodnocení kvality napsaného. Jeho sugestivní otázky bez odpovědí jsou často trapnou manipulací, která se snaží navést čtenáře tam, kam by si sám autor snažně přál, ale chybí mu pro to pádné důkazy a občas i logika. Popisy jinak neutrálních událostí mají správně zvolenými výrazy ve čtenáři vyvolat negativní přídech. Kapitoly ke Kunderovým dílům se nesou v duchu nikoli literárního rozboru díla, nýbrž spíše v duchu snah najít v nich něco, co by - nezřídka velmi chatrně - podpořilo životopiscův náhled na tohoto nebohého muže. Podle vyjádření několika literárních vědců též Novák vědomě nepoužil řadu nehodících se materiálů, podkladů a důkazů.
Nicméně, pokud si toto všechno čtenář uvědomí a nastaví příslušný filtr, přes který knihu čte, nejde neocenit šíři nabytých informací a snahu o maximální vytěžení dostupných zdrojů (např. archívy StB, Ivo Pondělíček, spolužáci atd.). Navíc situace, kdy autor nenahlíží na Kunderu jako na modlu, mu umožňuje psát i o věcech, které by uctivý životopisec rozhodně vynechal, což nutně nemusí být vždy na škodu.
Konvenovalo mi členění textu knihy do velkého množství krátkých kapitol, které mi četbu dynamizovaly a ulehčovaly. Na druhou stranu, kniha tak možná působí roztříštěněji, než by bylo vhodné. Užitečnou funkci mají i vnořené medailónky několika osobností, které rozšiřují plastický obraz doby. Tu a tam textem probleskne zajímavá myšlenka nebo metaforicky pěkně vykroužený postřeh.
Jak tedy knihu ohodnotit? Je jistě výsledkem olbřímí práce. Objevila několik dosud neznámých Kunderových děl. Je silně nevyvážená směrem ke Kunderovi jako lotrovi a "deviantovi". Ovšem neomezuje se pouze na Kunderu, nýbrž snaží se o ucelenější pohled na "jeho" českou dobu. Suma sumárum - silně tendenční, ale užitečná kniha průměrné úrovně.
P.S. Schopnost J. Nováka trefně charakterizovat tu kterou osobnost velmi v mých očích snížil popis A. Dubčeka, kterého Novák označuje jako "bezbarvého aparátčíka". Přitom právě Dubček se stal veřejností nekriticky obdivovanou tváří Pražského jara, milovaným politikem, jehož popularita si nezadala s leckterou českou "rockovou hvězdou"; zvláště u žen. Že to byl současně nepříliš bystrý slaboch je věc druhá.
October 9, 2020
Že je MK svetom obdivovaný literát ešte neznamená, že je aj morálnym hrdinom v súkromnom živote. Aspoň takú tézu predstavuje životopisec Jan Novák a stavia ju na hustej pavučine zdrojov a rešeršov. Je presvedčivý, avšak s istou rezervou - je neprehliadnuteľné ako Novák pri každej možnej príležitosti obviní MK z toho najhoršieho. Sú miesta, kde je Novákova argumentácia ozaj dobre postavená až nepriestrelná, a sú pasáže, kde je dokazovanie vlažnejšie. Ponúka sa tak obraz spisovateľa, ktorého dielo je svetové, nepopierateľne, myslím, že s tým súhlasí aj sám Novák, ale jeho súkromný život je skôr obrazom oportunistu a konformistu. Je otázka, či to odsúdiť, keďže som v topánkach MK nebola, a sotva v tej dobe žila.
Okrem iného Novák priznane mystifikuje - v častiach, kde sa cez zdroje nevie dopátrať k faktom si vypomáha dielom. Život postáv z jeho románov aplikuje na život autora. Ide o voľnú interpretáciu, ktorú čitateľ môže a nemusí akceptovať. Mne sa javila dostatočne zaujímavá, našla som v nej ďalší zorný uhol na život a dielo MK.
Podtitul česká doba a život je oprávnený - Novák si dáva záležať na kontextoch a súvislostiach. Sleduje príbehy ľudí, ktorí sa v živote MK vyskytli a aj vďaka nim presvedčivo argumentuje. Za sympatické pri tomto takmer 900 stranovom počine považujem nielen množstvo zdrojov a oslovených respondentov, ale aj zvolenú formu. Krátke kapitoly, ktoré sú tematické, a pri tom je radenie chronologické. Boli asi len dve miesta, pri ktorých som sa trápila.
Záverom, mala som slušný čitateľský zážitok aj napriek spomenutým negatívam.
Okrem iného Novák priznane mystifikuje - v častiach, kde sa cez zdroje nevie dopátrať k faktom si vypomáha dielom. Život postáv z jeho románov aplikuje na život autora. Ide o voľnú interpretáciu, ktorú čitateľ môže a nemusí akceptovať. Mne sa javila dostatočne zaujímavá, našla som v nej ďalší zorný uhol na život a dielo MK.
Podtitul česká doba a život je oprávnený - Novák si dáva záležať na kontextoch a súvislostiach. Sleduje príbehy ľudí, ktorí sa v živote MK vyskytli a aj vďaka nim presvedčivo argumentuje. Za sympatické pri tomto takmer 900 stranovom počine považujem nielen množstvo zdrojov a oslovených respondentov, ale aj zvolenú formu. Krátke kapitoly, ktoré sú tematické, a pri tom je radenie chronologické. Boli asi len dve miesta, pri ktorých som sa trápila.
Záverom, mala som slušný čitateľský zážitok aj napriek spomenutým negatívam.
January 9, 2022
Kontroverzní? Ano, nepochybně. Ale sláva, konečně se trochu rozčeřily vody v našem malém literárním rybníčku. Rozpolcené recenze pravděpodobně ke čtení Kundery a Nováka přivedly i řadu těch, kteří by je jinak nečetli... a to je fajn, protože oba si zaslouží, aby byli čteni.
Tato kniha je hlavně nesmírně potřebná. Zajímavá, propracovaná, čtivá... ale také neskrývaně osobní, ke Kunderovi kritická a často až moc ironická a jízlivá. Určitě však není černobílá.
Novák nezpochybňuje literární přínos Kundery světové literatuře a jeho talent, jen boří mýtus, který Kundera po celý život kolem své osoby vytvářel, a jehož narušení nyní tolik jeho kritiků přivádí až šílenosti. Není však Kunderova mystifikace o životě "geniálního čistého perzekuovaného spisovatele" fakticky podvodem na čtenáři? Lze oddělit osobu autora od jeho díla a jeho dílo bez rozkrytí jeho třináctých komnat skutečně pochopit?
Navíc Novák nepíše jen o Kunderovi. S nesmírnou pečlivostí popisuje dobu, ve které Kundera tvořil, a rozkrývá řadu témat, o kterých, tipuji, neměla většina z nás dosud ani tušení.
A proto se ptám těch, kteří knihu šmahem posílají na smetiště, vážně jste to celé přečetli? A i pokud jste zastánci nedotknutelnosti "mistra", nestojí alespoň tyto "nekunderovské" části za nějakou tu hvězdičku? A co portréty dalších osob, které knihou opakovaně prostupují... Dvořáčka, Zahradníčka, Apollinairea, Pondělíčka... nebo třeba Fučíka? Opravdu ne?
Tato kniha je hlavně nesmírně potřebná. Zajímavá, propracovaná, čtivá... ale také neskrývaně osobní, ke Kunderovi kritická a často až moc ironická a jízlivá. Určitě však není černobílá.
Novák nezpochybňuje literární přínos Kundery světové literatuře a jeho talent, jen boří mýtus, který Kundera po celý život kolem své osoby vytvářel, a jehož narušení nyní tolik jeho kritiků přivádí až šílenosti. Není však Kunderova mystifikace o životě "geniálního čistého perzekuovaného spisovatele" fakticky podvodem na čtenáři? Lze oddělit osobu autora od jeho díla a jeho dílo bez rozkrytí jeho třináctých komnat skutečně pochopit?
Navíc Novák nepíše jen o Kunderovi. S nesmírnou pečlivostí popisuje dobu, ve které Kundera tvořil, a rozkrývá řadu témat, o kterých, tipuji, neměla většina z nás dosud ani tušení.
A proto se ptám těch, kteří knihu šmahem posílají na smetiště, vážně jste to celé přečetli? A i pokud jste zastánci nedotknutelnosti "mistra", nestojí alespoň tyto "nekunderovské" části za nějakou tu hvězdičku? A co portréty dalších osob, které knihou opakovaně prostupují... Dvořáčka, Zahradníčka, Apollinairea, Pondělíčka... nebo třeba Fučíka? Opravdu ne?
December 8, 2023
Ach, ako veľmi Jan Novák Milana Kunderu neznáša. A neodpustí mu nič, čo iným odpúšťa. Asi aj preto je to geniálna kniha, zapálená, dotiahnutá do najmenších detailov. Plná mikropríbehov (o československých legionároch, pánovi Haasovi, hudobníkovi z Terezína, o neúspešnom pilotovi a špiónovi Dvořáčkovi, o Fučíkových motákoch z basy, o tom, že Nezval žil a rozmýšlal 7-krát rýchlejšie ako ostatní).
Samozrejme, hlavne to je detailná pitva života Milana Kunderu. Často zaujatá, často domýšľavá, ale väčšinou detailná a presvedčivá, hlboká.
Jan Novák zbožňuje hrdinov. A rozfláka na cucky toho, kto sa za hrdinu vydáva a pritom bol podrazák. Nikdy mu ten podraz nezabudne a vidí ho v každom ďalšom Kunderovom čine. Azda si Kundera zaslúži trošku viac zhovievavosti. Tej som však schopný najmä vďaka Novákovmu eposu.
Miestami je Jan Novák až posadnutý Kunderovými sexuálnymi úchylkami a ku koncu tejto obrovskej knihy (cez osemsto strán) je tom najmä voyeristické čítanie z odposluchov ŠtB.
Celé je to však grandiózne dielo a toto všetko autorovi odpustíte. Detailne vysvetľuje, že z Kunderu sa stal udavač zrejme preto, že sa sám bál komunistov. Zosmiešňuje ho za budovateľské básne, presvedčivo nachádza paralely jeho života a knižných postáv a rekonštruuje, ako ničil svoje staré listy zaslané milenkám a kamarátom a ako opakovane prepisoval svoje knihy.
Celý rok som behal s touto knihou v ušiach a veľmi som sa tešil na každý ďalší beh.
Samozrejme, hlavne to je detailná pitva života Milana Kunderu. Často zaujatá, často domýšľavá, ale väčšinou detailná a presvedčivá, hlboká.
Jan Novák zbožňuje hrdinov. A rozfláka na cucky toho, kto sa za hrdinu vydáva a pritom bol podrazák. Nikdy mu ten podraz nezabudne a vidí ho v každom ďalšom Kunderovom čine. Azda si Kundera zaslúži trošku viac zhovievavosti. Tej som však schopný najmä vďaka Novákovmu eposu.
Miestami je Jan Novák až posadnutý Kunderovými sexuálnymi úchylkami a ku koncu tejto obrovskej knihy (cez osemsto strán) je tom najmä voyeristické čítanie z odposluchov ŠtB.
Celé je to však grandiózne dielo a toto všetko autorovi odpustíte. Detailne vysvetľuje, že z Kunderu sa stal udavač zrejme preto, že sa sám bál komunistov. Zosmiešňuje ho za budovateľské básne, presvedčivo nachádza paralely jeho života a knižných postáv a rekonštruuje, ako ničil svoje staré listy zaslané milenkám a kamarátom a ako opakovane prepisoval svoje knihy.
Celý rok som behal s touto knihou v ušiach a veľmi som sa tešil na každý ďalší beh.
November 3, 2022
Kniha dost trpí tím, že autor při psaní nastřádal velké množství materiálu, kterého se zjevně nechtěl vzdát a rozhodl se jej za každou cenu použít. Výsledkem je publikace, která je až příliš dlouhá na to, jaké téma si vytyčila (tj. popsat život Milana Kundery v době, kdy žil v Českolovensku). Řadu dějových odboček lze ještě obhájit tím, že podtitul knihy v sobě nese též slovo "doba", takže tyto odbočky můžeme vnímat jako dodatky, které dokreslují dobu, ve které Kundera žil. Některé pasáže (např. úmorně dlouhé citování z horoskopů, které Kundera údajně napsal) však působí nadbytečně i jako ilustrace dobového kontextu. Dost rušivě také působí pravidelné opakování některých citací či slovních spojení.
Další problematickou rovinou je, že autor se mnoho věcí, pro které nemá jednoznačný podklad, snaží domýšlet, popř. se snaží Kunderu psychologizovat. Bohužel často pak předkládá závěr, který je spíše spekulací vyplývající z interpretace Kunderova díla či autorova vnímání Kunderovy osobnosti, než závěrem, který by bylo možné opřít o jakékoliv prameny. Zde by bylo asi vhodnější nechat některé otázky otevřené, popř. jejich zodpovězení ponechat individuálně na každém čtenáři.
Další problematickou rovinou je, že autor se mnoho věcí, pro které nemá jednoznačný podklad, snaží domýšlet, popř. se snaží Kunderu psychologizovat. Bohužel často pak předkládá závěr, který je spíše spekulací vyplývající z interpretace Kunderova díla či autorova vnímání Kunderovy osobnosti, než závěrem, který by bylo možné opřít o jakékoliv prameny. Zde by bylo asi vhodnější nechat některé otázky otevřené, popř. jejich zodpovězení ponechat individuálně na každém čtenáři.
March 16, 2021
Pro mě nepříliš čitelná kniha. V některých pasážích Kunderova života jde zkrátka do takových detailů, které se mi zdály naprosto nepodstatné. Jako osvěžující a velmi zajímavé jsem naopak hodnotil pasáže, které se věnují Kunderovým současníkům. Ve výsledku jsem si odnesl dojem, že Kundera asi zvlášť sympatický nebo příjemný člověk nebyl - to jsem ale tak trochu tušil už předtím. Kniha mi nepřišla nijak zvlášť skandální či ke Kunderovi nekorektní. Rozumím, že by asi rád svůj osobní obraz plně kontroloval a cenzuroval tak, aby vždy vyprávěl jen jeho verzi příběhu. To však není ve skutečnosti samozřejmě možné docílit. Vzhledem k délce a rozvláčnosti jsem knihu nakonec vzal někde v polovině.
August 18, 2020
Kunktator a Vahab - Ivo Pondelicek, psycholog
Precist znovu: Ja truchlivy buh a Jakub a jeho pan
Celine - antiestablishment
Kunderovo oznaceni hroutici se totality jako nejlepsiho spolecenskeho usporadani, ktere dava vzedmout tvurcimu rozmachu
Imbecilita trhu, neony, ktere hlasaji poezii
Precist znovu: Ja truchlivy buh a Jakub a jeho pan
Celine - antiestablishment
Kunderovo oznaceni hroutici se totality jako nejlepsiho spolecenskeho usporadani, ktere dava vzedmout tvurcimu rozmachu
Imbecilita trhu, neony, ktere hlasaji poezii
January 19, 2021
Těžko uvěřitelné, že Novák napsal obsáhlou biografii, aniž s člověkem mluvil. Dovedu si představit, že to byla opravdu detektivní práce. A vyplatila se. Těch 850 stránek je zábavných a zajímavých, skvěle vystavěných a velmi plastických: nejen část názvu Kundera je totiž důležitá. Stejnou roli má i podtitul: Český život a doba. Exkurz do 50., 60. i 70. let je... často k vzteku.
July 6, 2022
Very interesting book, but not impartial.
It reveals the essence and the live of the world-famous writer.
It reveals the essence and the live of the world-famous writer.
February 13, 2023
Spousta zajímavých detailů z literárních kruhů, ale na můj vkus z toho až moc kape zaujatost vůči Kunderovi.
December 3, 2023
Jan Novák si celkem viditelně vyřizuje s Kunderou nebo možná se svým obrazem Kundery a vlastními démony účty. Občas malinko rušivě. Ale celkově velmi dobrá biografie.
March 18, 2024
Hodnota této knihy tkví v pasážích, které pro svoje vyprávění Kunderu vůbec nepotřebují.
Novák poutavě – místy skoro až puntičkářsky – vykresluje kulturní a sociopolitický vývoj 50. a 60. let v Československu. Provází nás jednotlivými sjezdy Svazu československých spisovatelů a výborně ilustruje intelektuální proměnu nejen celého svazu, nýbrž i jednotlivých členů, kteří s postupujícími roky prochází deziluzí a od základů přebudovávají vlastní postoje a ideály.
Vypráví zde příběhy, které stojí za to si připomínat. Hluboce se mě dotkl životní příběh Pavla Haase, jehož kámen zmizelého jsem pravidelně potkávala na Smetanově ulici v Brně, aniž bych věděla, o koho se vlastně jedná. Haasovy kvartety jsem si pak zamilovala. Dotkl se mě také příběh Jana Zahradníčka a Miroslava Dvořáčka; potěšilo mě vyprávění o chybějící oponě Janáčkova divadla.
Co se však týče vypravování – přesněji fabulací – Kunderova života, tak zde se Novák opravdu nechal nemístně unést vlastními pocity. Čtenáři servíruje nepodložené závěry místo toho, aby nechával promlouvat ony štosy archivů, rozhovorů a výpovědí, které očividně pečlivě nashromáždil a prostudoval. Kunderův životní styl a filosofie Nováka evidentně iritují, což ventiluje skrz subjektivní výlevy opovržení naskrz celou knihu a působí tak náramně pateticky a neprofesionálně.
Vypadá to, jako kdyby si Novák na počátku vytvořil hypotézu (tj. Kundera je komunista, narcis a misogyn) a poté nestranně shromažďoval argumenty na podpoření této hypotézy. Není zde žádný odstup nebo snaha na problematiku nahlížet z více úhlů. Autor je vyloženě předpojatý.
Kdyby Novák dokázal zkrotit vlastní ego a neudělal ze sebe hlavní postavu knihy, publikace by byla vynikající. To se leč nestalo. Přesto knihu doporučuji k přečtení, neboť ty životní příběhy, které svou silou dokázali přebít i Novákovo ego, za přečtení stojí.
Novák poutavě – místy skoro až puntičkářsky – vykresluje kulturní a sociopolitický vývoj 50. a 60. let v Československu. Provází nás jednotlivými sjezdy Svazu československých spisovatelů a výborně ilustruje intelektuální proměnu nejen celého svazu, nýbrž i jednotlivých členů, kteří s postupujícími roky prochází deziluzí a od základů přebudovávají vlastní postoje a ideály.
Vypráví zde příběhy, které stojí za to si připomínat. Hluboce se mě dotkl životní příběh Pavla Haase, jehož kámen zmizelého jsem pravidelně potkávala na Smetanově ulici v Brně, aniž bych věděla, o koho se vlastně jedná. Haasovy kvartety jsem si pak zamilovala. Dotkl se mě také příběh Jana Zahradníčka a Miroslava Dvořáčka; potěšilo mě vyprávění o chybějící oponě Janáčkova divadla.
Co se však týče vypravování – přesněji fabulací – Kunderova života, tak zde se Novák opravdu nechal nemístně unést vlastními pocity. Čtenáři servíruje nepodložené závěry místo toho, aby nechával promlouvat ony štosy archivů, rozhovorů a výpovědí, které očividně pečlivě nashromáždil a prostudoval. Kunderův životní styl a filosofie Nováka evidentně iritují, což ventiluje skrz subjektivní výlevy opovržení naskrz celou knihu a působí tak náramně pateticky a neprofesionálně.
Vypadá to, jako kdyby si Novák na počátku vytvořil hypotézu (tj. Kundera je komunista, narcis a misogyn) a poté nestranně shromažďoval argumenty na podpoření této hypotézy. Není zde žádný odstup nebo snaha na problematiku nahlížet z více úhlů. Autor je vyloženě předpojatý.
Kdyby Novák dokázal zkrotit vlastní ego a neudělal ze sebe hlavní postavu knihy, publikace by byla vynikající. To se leč nestalo. Přesto knihu doporučuji k přečtení, neboť ty životní příběhy, které svou silou dokázali přebít i Novákovo ego, za přečtení stojí.
October 7, 2020
Délka mi nevadila, Novák je zdatný vypravěč, text nenudí, je svižný. Nejvíce se mi líbily kapitoly, které (zdánlivě) s Kunderou nesouvisely. Nemyslím si, že Kundera je svatý a nedotknutelný nebo člověk vynikajících morálních kvalit či hrdina do posledního dechu vzpírající se režimu (ačkoli jeho literární dílo mám velice ráda), ale přesto mi Novákův přístup v leckterých ohledech přišel neseriózní a až za hranicí vkusu. Většinu informací vyšťoural z archivů StB a z paměti dnes vesměs 80-90letých gerontů. Kde tyto zdroje mlčí, tam Novák skenuje Kunderovo literární dílo a hledá v něm ukryté zaručeně pravdivé střípky Kunderova života. Dle této teorie by napříště kriminálka vyšetřující mordy měla mít v hledáčku nejúspěšnější autory detektivek. Agatě Christie se určitě dá taky nějaká vraždička připsat post mortem. Z této triády zdrojů si pak tvoří nejen osobní názor (na to má ostatně plné právo), ale podsouvá ho čtenáři jako skutečný a vědecky podložený. Jeho literární rozbory mě také příliš nepřesvědčily. Milostné avantýry mě nezajímají a pokud jimi chtěl Novák šokovat, tak se mu to v mém případě nepodařilo. Co se Novákovi ale podařilo, je vylíčit dobu, praktiky komunistického režimu a ostatně i to, že Kundera šel režimu na ruku a že zřejmě má důvod, proč o svém českém životě nechce mluvit. Není se čím chlubit. Uvidíme, jestli zítra dostane Nobelovu cenu.
Displaying 1 - 21 of 21 reviews