Cabiriiny noci

První film s Masinou, který jsem viděl. Film se   mi velice zalíbil už v ukázce vypadal slibně a   také, že slibný byl. Oscarová nominace byla   zcela zasloužená, šlapalo to jak hodinky -   Dámy se praly, tancovaly, vtipkovaly. Masina se   opravdu předvedla. Nic z toho jsem nečekal.   Čekal jsem prostitutku nespokojenou s životem,   sice to film také obsahoval v menší míře, ale   zároveň byl i na vtipnost plný, což musím   chtě nechtě do hodnocení započítat.

"Můžeme se tvářit jako cynici, ale když   se náhle setkáme s něčím opravdu krásným,   čistým a nevinným, maska cynismu padá."   Tento citát asi nejlépe charakterizuje tento   dojímavý film. Ale vystihuje jej i výjev po   vypjaté náboženské pouti, kdy Cabiria   zdánlivě "opile" volá:   "Nezměnilo nás to, jsme stále   stejní!"
Felliniho šťastnou Múzou je   jistě výrazná herečka Giulietta Masina, zde v   ústřední úloze prostomyslné šlapky, která   tře veselou bídu (trochu svým projevem   připomíná naši Jiřinu Bohdalovou).
A scénou   s varietním kouzelníkem-hypnotizérem se   zřejmě nechal inspirovat Woody Allen ve své   komedii Prokletí žlutozeleného škorpiona.

Prostoduché děvče z ulice Cabirii zneužívají   muži. Potom , co jí její pasák ukradne   vydělané peníze a shodí jí do řeky, pozná   herce Alberta. Ale i pro něho je pouze milenkou z   nouze. Chlapi, znáte to. Vopustí Vás ženská,   tak hned ten den nebo druhý se vyspíte s holkou   a vono to srdíčko už tak nebolí. Jde To! Je to   sprosťárna první třídy, ale funguje to.