Morušovník černý

Morus nigra

Popis a výskyt

Nápadný 3 až 10 metrů vysoký strom s rozložitou, hustou korunou a silnými větvemi se pěstuje pro své plody i pro svůj vzhled jako okrasný. Velké a tuhé, dlanité listy mají zubaté okraje, tmavě zelenou barvu a zespodu jsou ochlupené. Dřevina kvete v květnu a červnu drobnými zelenavými květy. Plodem jsou malé tmavě fialové až černé lesklé peckovičky rostoucí v podlouhlých souplodích velkých 2 až 5 cm a připomínající ostružiny. Dozrávají průběžně, mají příjemnou, jemnou vůni a sladkou chuť. Utržené či spadané plody je třeba rychle zkonzumovat nebo zpracovat.

Morušovník má rád slunce a teplo. Je schopen přestát mrazy našeho podnebného pásma a pěstuje se v teplejších oblastech ČR a na jižní Moravě lze nalézt až dvě stě let staré exempláře morušovníku trnavského (Morus trnaviensis), křížence m. černého a m. červeného (Morus rubra). Na rozdíl od morušovníku bílého (Morus alba) pocházejícího z Číny, je domovinou morušovníku černého jihozápadní Asie – Írán a Afghánistán a tradičně se pěstuje v Jižní Evropě. 

Sběr a úprava

Chutné plody dozrávají v srpnu a září a sklízejí se nejlépe tak, že se pod strom rozloží plachta a z té se sbírají. Konzumují se čerstvé, připravují se z nich zavařeniny, šťávy, kompoty a víno. Léčebně se konzumují syrové, v podobě sirupu či šťávy, ale i formou nálevu ze sušených plodů. Listy se sbírají v dubnu až srpnu. 

Účinné látky a užití

Plody obsahují velké množství vitaminů, zejména vitaminu C. Napomáhají pročišťování organismu a regulaci krevního cukru, usnadňují vykašlávání, mají mírně projímavý účinek a upravují metabolismus. Odvarem z listů lze regulovat diabetes II. typu, větší potenci má v čajových směsích – Janča a Zentrich doporučují spolu s morušovníkem kořen a list pampelišky, list borůvčí a fazolový lusk. Listy působí svíravě a zevně je lze použít k vymývání ran a vředů. V homeopatii se tinktura z listů užívá při cukrovce a potížích se slinivkou. 

Zajímavost

Antická pověst o Pýramovi a Thisbé, kteří se stali inspirací pro Shakespearovy Romea a Julii, hovoří o tom, jak milenci, jejichž lásce nebylo přáno, zemřeli pod morušovníkem. Smluvili si schůzku, jež měla vyústit v jejich únik z města, u studánky pod morušovníkem bílým. Thisbé tam čeká na svého milého, když ji vyděsí lvice, jež právě zardousila býka a chce uhasit svou žízeň. Dívka prchne, ztratí závoj a ten rozsápaný a potřísněný krví najde Pýramos. V žalu nad ztracenou láskou se probodne mečem a jeho krev potřísní plody nad ním i kořeny stromu. Když ho nalezne Thisbé, učiní totéž a předtím pronese tato slova: „Ty pak, neblahý strome, jenž mrtvolu jednu teď kryješ, brzy však budeš krýt dvojí zde zemřelých milenců tělo, ponech si po krvi stopy a plody své navždy měj tmavé, jako smuteční pomník stůj dvojí prolité krve!“

Listy morušovníku bílého (Morus alba) jsou potravou housenek bource morušového, z jejichž kokonů se vyrábí hedvábí, a Číňané, kteří jej nazývají stromem života, morušovník k tomuto účelu pěstovali již ve třetím tisíciletí před naším letopočtem.