Vysoká hra

Vcelku stačí být stručný. Vysoká hra je celkem úspěšný thriller. V naší zemi se politické thrillery zvláště setkávají s úspěchy, protože jsme v minulosti byli svědky mnoha kauz propojených na politiku a není tomu ani dnes jinak. Korupce se bohužel stále nedaří kvalitně vyšetřit. Jednu z odpovědí na otázku proč dává právě tento dvoudílný film. Nedávám maximální hodnocení - přes vynikající herecké výkony právě proto, že ve snímku je spousta postav a jména se časem začínají plést. Navíc i to, kdo kde jak je s kým propojený a jaké to má souvislosti. Tím spíše, že od prvního dílu uplyne týden a člověk za tu dobu lehce zapomene. Proto třeba seriál Expozitura měl smysl právě hlavně tím, že seriál díl po dílu seznamoval s jednotlivými aktéry tak, aby člověk přesně věděl o koho jde a co má společného s tím vším. Tady na to pochopitelně nebyl čas, ale zase to ztrácí na přehlednosti. Závěr byl pak sice překvapivý, ale v mnohém toho divákům asi moc neosvětlil. (03.02.2020)

Už pár dní přemýšlím, jestli Jiří Svoboda, sám v devadesátých letech v politice, dal do filmu ze sebe víc, anebo se snažil udržet si odstup. Snímek se také snaží dokázat, že podobnost se skutečností je náhodná a na druhé straně vypráví o kufřících s penězi, zobrazuje úporné státní zástupkyně krátkého hnědého střihu vlasů a v obsazení najdeme skutečného i bývalého senátora (Oberfalzer a Töpfer) a také Richarda Krajča, který se kdysi o veřejné věci dost zajímal, pak si dělal legraci z toho, že podporuje jednoho z největších dojičů kapitalismu a pak se stáhl do ústraní. To jsou paradoxy, přitom mu to hraje téměř ze všech nejlíp. Možná proto, že je Vysoká hra filmem a la Česko - vizuál v pohodě, hudba moderní, téma atraktivní, ale za ty banální fráze, co v druhé části z postav padaly, bych vykrákal za uši i scénáristu-začátečníka. To, jak lidé nahlíží na socialismus i současnost, nechám na, ehm, uvážení každého z vás, ale tenhle snímek se bohužel utopil v moři na první pohled sofistikovanějších příspěvků z Novinek.cz a očekávávaných konců. (11.02.2020)

Za mě celkem spokojenost, bohužel takto to asi (nejen) u nás funguje, což v reálu ukázalo hodně odhalených kauz z posledních 30 let. Nevěrohodné mně přišlo snad jen to, že jediný, kdo nebral byl Krása s novinářkou, jinak brali všichni, včetně přímého nadřízeného i kamaráda ze squashe. Nereálné mně rovněž přišlo, že nějaká slepice, která jede vyzvednout dlaždičky na tuto akci spotřebuje 5 telefonů, ale všichni ostatní se vykecávají do svého telefonu, ačkoli vědí, že mohou být odposloucháváni, protože oni druhým dělají to samé. Kamery na každém dvorku i záchodě… Pokud by jeden policista takto škodil, asi by byl odstraněn už mnohem dříve. (09.02.2020)

Hodně dobré. Především zrcadlo těm, kteří si myslí, že je vše čisté o OK. Ve stínu toho, když vám politik řekne, že 40 % státního rozpočtu jde na úplatky, zmanipulované státní zakázky a nekontrolované reklamy. To si pak člověk musí říct: Lepší mafie se svým určitým kodexem než mafie v politických kruzích, jejíž "čestnost" je podepřena určitým volebním výsledkem. Jo, hold systém je systém. 65%. (10.03.2022)

Natočit televizní film, který by nebyl složitý na pochopení, vše by dávalo logiku a průběh by měl řád, je zřejmě nadpozemský výkon. Dvoudílná Vysoká hra mě totiž zašlapala hned prvním dílem svým obsahem. Richard Krajčo tady hraje nesympatickýho vyšetřovatele, kterej střídá milenky kudy chodí a dojde mi to pořádně asi až po hodině, když se vzpamatuju z toho, co jsem u jeho postavy dosud vlastně viděl. Do druhého dílu jsem se vysloveně musel nutit, ale nakonec byl akčnější a tak taky o pořádnej chlup lepší. Pořád ale s takovým obecným námětem, který nekonkretizuje, neurčuje, jen něco otvírá a vlastně nic nového nenabízí. (05.02.2020)