A čo ďalej, Baltazár

Myslím si, že mnohý s tých čo poznajú Bressona si ho nemôžu vynachváliť. Rozhodne sa jedna o autorského a veľmi osobitého režiséra a jeho film A čo ďalej Baltazár rozprávajúci o mladom dievčati Márií a somárikovi Baltazárovi, je naozaj spravený podľa obmedzení, ktoré si on ako režisér určil. Lenže celý ten pesimistický pohľad aj keď remeselne pútavý a plný symbolov, je pre mňa v takej miere neuveriteľne samoúčelný. Jednoducho som tomu neveril. Utrpenie aj bolesť sú samozrejme súčasťou života, ale zlé rozhodnutia postáv a samá smola lepiaca sa im napäty slúži len k tomu aby sa človek cítil depresívne a znechutene. Je to samozrejme účel filmu, ale predostrený až príliš okato. Možno som ho pozeral v zlom čase, ale celý ten morálny úpadok zvláda napríklad taký Buňuel o stupnicu lepšie. Somárika mi samozrejme bolo ľúto a kvôli jedinému sa ten film oplatí vidieť. Inak je to presne jeden s tých filmov, ktoré ma nemôžu nadchnúť takmer ničím. (05.11.2012)

Ano, pro filmové studenty je tohle určitě pošušňáníčko. Sám jsem si skoro jistý, že za takových dvacet, no, možná spíš třicet let tenhle film ocením a docením i jeho hloubku, ale prozatím je to jen dobrý a snesitelný film z éry a oblasti, která mi moc neříká. Genialitu takového Bergmana v tom nevidím, a tak jsem se spíše nudil a nežasl jsem. (08.06.2015)

Film, ve kterém se postavy chovají tak nelogicky, až to bolí. Je to díky minimalistickému pojetí, kdy se skoro nic nevysvětluje, ukazuje se pouze náznacích, někdy dokonce v symbolech. Symboly, které začínají a končí u týraného osla Baltazara. Vyznění filmu silné a vedoucí k zamyšlení, pomalé tempo utváří specifickou pohlcující atmosféru__ Asi film s nejvíce prolínačkama, co jsem zatím viděl. (04.02.2017)

Osel Baltazar a dívka Marie. Dvě čisté, snadno zranitelné a navzájem spřízněné duše na nehezkém to světě. Marie je navíc naivní, nechává sebou manipulovat, svoji nevinnost postupně ztratí (stejně jako iluze, něhu) a Baltazar toho jako osel moc nezmůže (a taky nesrovnatelně víc trpí). Jejich osudy jsou však propojené…Z filmu mám převládající pocit marnosti a lítosti. Zároveň však také solidního filmového zážitku. A takové jsou i 4*, které snímku posílám. (16.07.2014)

Život je někdy i hodně smutný a všichni musí čelit různým nepředvídatelným trápením... Malý černý oslík těžkým nákladům, fyzickému vyčerpání i týrání, dospívající dívka problémům ve vztahu ke svému otci a první lásce s krutým bezcitným klukem, starší muž podezření policie a jednomu nespravedlivému omylu. Na samotném filmu velice oceňuji Bressonovu práci při vyprávění příběhu obrazem, s podmanivou vizuální atmosférou (a dokonce narozdíl od starší Bressonovy tvorby i bez často zbytečných vypravěčských monologů!). Všechny dojímavé či naopak především kruté scény dokázal Bresson natočit a nabídnout s dobře zvoleným odstupem tak, aby divák nenabyl dojmu citového vydírání a zároveň aby to nepůsobilo zcela odtažitě, mělo přesto podmanivé (chvílemi až poetické) momenty a mohlo zapůsobit množstvím emocí. Ona i ta krutá smrt v závěru je díky prostředí louky a stáda ovec mírně poetická... Jenom vzhledem k tomu, jak je tento film hodně smutný, pocitově zcela vyčerpávějící a ke konci až mnohonásobně a bezvýchodiskově depresivní, nejsem si jist, zda se na něj chci dívat znovu. A tady asi mám i menší problém, ačkoliv hodně váhám i nad plným počtem hvězdiček, ta skličující bezútěšnost mě k závěru až příliš rozsekala a já bych si přál v tom najít alespoň jednu malou kapku naděje, která mi tu scházela. :( [85%] (26.06.2021)