Zimný príbeh

Jeden z těch filmů, který může být hodnocen jednou nebo pěti hvězdičkami, neboť o zážitku rozhoduje přístup. Pokud k němu budu přistupovat jako k matematice bude pro mě utrpením. Příběh je nelogický jako celek i každý okamžik zvlášť. Od plaváčkovského prologu, přes svérázné pojetí tubery, kde realitě neodpovídá jediný prvek, nesmyslná a nikým nedodržovaná pravidla boje andělů a démonů, nesmyslného Willa Smitha, hlouposti v logice, časové posloupnosti, i jednotlivých situacích a dialozích, které scénář deformuje a kroutí tak, jak mu vyhovuje bez ohledu logiku. Nebo si toho nemusím všímat a mohu k filmu přistoupit jako k poezii. Jako k nádherně emotivní básni, která odvrhla okovy logiky a zemské přitažlivosti, aby mohla na křídlech fantazie přinést příběh o zázracích, o hvězdách, o věčném boji dobra se zlem, andělech a démonech, o tom, že lze někoho milovat tak bezmezně, že nemůže zemřít. Volil jsem druhý přístup a film se mi bohatě odměnil. Nabídl mi několik čarokrásných slok, magickou atmosféru, vrchovatě emocí a nádherných scén, které vhání slzy do očí. Ať už je to aktivování spícího agenta v knihovně nebo polibek pro zakletou princeznu. A k tomu jako bonus okouzlující Jessicu Brown Findlay, která má daleko do klasických hollywoodských fiflen a vyzařuje tolik energie, že jsem se nedivil tomu, že se musí občas jít zchladit. Film, kde si zkrátka můžete vybrat. Roztrhat ho na kusy argumenty, nebo se vznést na křídlech emocí? Matematika nebo poezie? (15.02.2014)

Chtěl jsem mít Zimní příběh rád protože, ač mi nemůže být jeho filmový autor ukradenější, vypadal stejně osobně jako Aronofského opus magnum Fontána a s láskou tvořeným filmům podléhám rád. Na rozdíl od Fontány se ale na Goldsmanově adaptaci podepisuje bytostná nevyrovnanost všech jeho scénářů. Výsledek tak ve filmu působí jako pouhé neuměřené plácání jednoho romantického nápadu na druhý bez téměř jakéhokoli vysvětlení souvislostí nebo důvodů, a vychází z něj jen nijaké vyznění celé pointy a nesmyslné, rádoby poetické chování všech zúčastněných hraničící se sebeparodováním. To, že jsem se u celého filmu užíral nudou ten veskrze špatný dojem jen podtrhuje a o něco výš hodnotím vlastně jen kvůli krásné J. B. Findlay a standardně sympatické Jennifer Connelly. (14.06.2014)

Ambiciózní scénář možná tvůrci měli (chtěli mít), ale nedokázali ho zužitkovat natolik, aby divák odcházel z projekce spokojený. Vychází z předlohy milostné romance s fantazijními prvky, která byla dle mnohých zasvěcených nezfilmovatelná. Uznávaný scénárista Akiva Goldsman si postavil hlavu a přeci jen to zkusil. A na jeho režijní debut příliš v dobrém vzpomínat nebudeme. Vlastně skoro vůbec. Zamrzí účast několika hereckých es, která nemají co hrát (Colin Farrell, Russell Crowe, Jennifer Connely, William Hurt, Will Smith – ten je asi nejdivnější), nasere létající bělouš i toporné promluvy postav. Emoce nula, tolerance u diváků nastavená na maximum. (24.05.2014)

Colin Farrell hrající devatenáctiletého zloděje, Russell Crowe věštící budoucnost z kusů mozku na stole, kůň, který je ve skutečnosti pes a Will Smith v nejdivnější roli, jaká kdy byla v hollywoodském filmu k vidění. Aneb jeden z nejrozplizlejších režijní debutů všech dob, ve kterém Akiva Goldsman ukázal, že je nejen průměrný scénárista, ale i vyloženě tragický režisér. On Zimní příběh má jakýsi náznak magické atmosféry (nejspíš díky hudbě a pozůstatkům knižní předlohy), ale jako celek je to bohapustý nesmysl, ve kterém jsou veškeré nápady naházené bez ladu a skladu a věci, které možná na papíře působily dobře, vyvolávají na plátně spíš záchvaty smíchu. Nebrat. 30 % (29.01.2015)

Co ... co tohle bylo? Plejáda známých tváří nemusí být zárukou kvalitního bijáku, pokud se nepovede to podstatné - napsat poutavý příběh, aby i plačka jako já, mohla smočit oko. I když na druhou stranu Russell Crowe byl padouch k pohledání. Plný ohně a ďábelskosti dokázal z nudy, šedi a zase jen z nudy vyčarovat alespoň jiskřičku přitažlivosti. Takže jen kvůli němu jsem to vydržela až do konce. (01.01.2018)