Milý John

Amandu Seyfried miluju a Channinga Tatuma opravdu v lásce nemám, ten jeho toporný ksicht mi prostě není sympatický:) Každopádně, v tomto filmu jsem se na něj vydržela dívat a tak nějak mi nevadil. Amanda je zde opět nádherná jako panenka. Milý Johne možná patří mezi romantický kýč obrovských rozměrů, ale mně se tento kýč líbil a velmi ráda jsem se nechala po tu dobu, kdy jsem jej sledovala, unášet vkusně zpracovanou americkou romantikou a pohledem na Amandu. Snímek je příjemný, nenásilný a nakonec i ten Tatum se pokusil o nějaký ten herecký výkon. (17.11.2014)

Na mě tahle romanťárna od Lasseho Hallströma zapůsobila víc, než jsem čekala (a rozhodně víc, než Zápisník jedné lásky, který mě vyloženě nudil). Ústřední dvojka byla dobře vybraná a chemie mezi nimi rozhodně fungovala, tatínek a Amandin zpěv byl milým oživením. Co mi trochu pokazilo dojem, byl závěr, takže ta 4* je slabší. Tu závěrečnou scénu bych prostě smazala, kazí celý film. (26.07.2010)

Amandu Seyfried moc nemusím, z jejího kukuče mám noční můry. A tak jsem se zaměřil spíše na Channinga Tatuma a musím říci, že ten kluk se lepší s každým filmem. V Dear John předvádí zatím to nejlepší, co je od něj možno vidět. To však nic nemění na tom, že se k Amandě nehodí a chemii mezi hlavní dvojicí jsem po celých sto a osm minut hledal marně. Film nefunguje ani jako válečný, ani jako romantický. Drama je to obstojné, zejména když se do záběru dostane Richard Jenkins či Henry Thomas, těch je pro podobné filmy škoda (snad si jen zvedají sebevědomí s vědomím, že všechny hravě strčí do kapsy). Navíc se nedá čekat ani žádný velký zvrat, už samotný název vyzrazuje příliš mnoho (Dear John letter). Na rande je film nejspíš jako stvořený, jinak ale nevidím žádný jiný důvod si ho znovu pouštět. (13.09.2010)

V posledním vydání Torquemadova bulletinu „Autodafé a jiné katolické slavnosti“, v článku zabývajícím se nejnovější kategorizací tortury, je mezi palečnicí a natahováním na skřipec uvedeno sledování romantických filmů s čuníkem Tatumem a mně nezbývá nic jiného, než tohle zařazení potvrdit. Zaplať pánbůh za numismatickou linku s Richardem Jenkinsem, ale i tak jsem se rozhodl, že panu režisérovi napíši pár řádků: „Milý Lasse, rád bych ti poděkoval za nádherný romantický zážitek, ale to by mě střídavě fackovali vkus a hanba. Vlastně jsem ti chtěl do obálky vložit dvacku, abys přestal točit tyhle uměle působící srdceryvy, ale byla už bohužel zalepená. P.S.: Nikdy ti neodpustím, že si ten krásný pár na konci nevzal Hačika z útulku.. (29.01.2018)

Channing Tatum a Amanda Seyfried hrají zamilovaný pár, který se spolu seznámí jednoho slunečného dne na pláži. John a Savannah. On byl kdysi problémový mladík, rád serfuje a nyní je příslušníkem jednotky Zelených baretů. Ona je slušná až ostýchavá dívka téměř bez chyb, ale i přesto, že jeden bez druhého nemohou být, tak jednoho dne se právě ona rozhodne ukončit jejich vztah a provdat se za jiného, protože odloučení je pro ni nesnesitelné. On býval často odvelen se svojí jednotkou po11. září daleko od ní a jim nezbývalo, než být spolu nadále v kontaktu jen prostřednictvím sáhodlouhých dopisů, a to jí pochopitelně nestačilo. Vůbec dopisy v tomto filmu hrají stěžejní roli, protože slouží jako jakýsi prostředník, kterým si hlavní postavy sdělují svoje pocity, vyznání a momentální rozpoložení, tedy zkrátka věci, kterých by v běžné komunikaci nebyly před dotyčným schopní. Film byl natočen podle literární předlohy a zkušený Lasse Hallström režíruje citlivě i kýčovitě a nejsilnější jsou pasáže vzájemného odloučení dvojice. Naopak při společných scénách Tatuma se Seyfriedovou jsem měl pocit, že by už zase byli nejradši od sebe. Od Hallströma se dalo čekat i víc, chvíli to dokonce vypadalo, že půjdu s hodnocením nahoru, ale konec nestál za nic. Film však měl své silné momenty a sliboval víc, než nakonec splnil. Tatum a Seyfried k sobě příliš neladili. (15.09.2010)