Pokánie

Mé první setkání s panem Wrightem a já si říkám, jaké divy by ten chlapík dokázal udělat s pořádným námětem. Pokání je banální, předvídatelná tragédie, která je ovšem tak úchvatně natočena, že nemohu jít pod čtyři hvězdičky. Vadilo mi, jak nerovnoměrně si Wright rozvrhl jednotlivé epizody. Po relativně dlouhém úvodu (asi polovina filmu), kdy jsem postupně začal sympatizovat s hrdiny, jsem čekal., že teď přijde to pravé drama. Jenže místo toho přišlo akorát velmi efektní "bum bác" a konec. Je to jako když si objednáte úžasnou pizzu, těšíte se na ni a oni vám omylem dovezou jinou. Cítím se ošizen. (10.04.2008)

Pokání je opravdu film k pokakání, zejména co se audiovizuálního zpracování týče - uhlazené záběry, jimiž zářivě prostupuje světlo, jakoby nás chtěly skrz obrazovku omámit... Nebo při nejmenším podbarvit dojem a emocionální působení, na kterém je celý film postaven. A to je jak jeho největším kladem, tak i záporem, neboť od filmu bych očekával víc, než jen obří sekvenci zamilovaných, snových a drastických záběrů, prokládaných touževnými pohledy a vzdycháním. Narativní linky nejsou zcela ucelené, Joe Wright nám jednoduše sděluje jen to, co potřebujeme vědět, aby se nás jeho Pokání co nejvíc dotklo. Jakoby samotné vyprávění bylo odsunuto až na druhou kolej, člověk pak leckdy může mit problém řádně se do příběhu vcítit a onu ústřední lásku a touhu hlavních postav na plno prožívat... Ale stále se jedná o tak extrémně působivou zálěžitost, že nemohu pod 8/10 (03.02.2008)

Možno trochu preceňovaný ale krásny príbeh o láske s občasnou tendenciou mierne skĺzavať do nudy. Scéna na pláži je úžasná a záver musí dojať snáď každého ale to nestačí na to, aby som tento príbeh označil ako bezchybný. Réžia, kamera, hudba na jednotku a práve tieto aktíva často zachraňujú aj menej vydarené pasáže, ako je napríklad stredná časť o hľadaní odpustenia kde sa až na onen dlhý nestrihaný záber nedeje takmer nič podstatné. Joe Wright je pritom schopný režisér a podobné veci by si mal vedieť ustrážiť. (02.02.2008)

Je s podivem, že v době kdy je filmaři przněna jedna kvalitní kniha za druhou, tak se již řadu let soustavně daří tvůrcům kvalitně adaptovat díla Iana McEwana. Každá z pěti dosavadních adaptací jeho děl se v zásadě povedla a tři dokonce tak, že hodně. A to včetně Pokání, což je McEwanův nikoli nejlepší, ale zřejmě nejznámější román. Joe Wright roste do veliké persony současné kinematografie. Pokud si myslíte, že McAvoy je pouze hejsek se sexy přízvukem, tak vás vyvede z omylu. Tolik silných scén propojených v jeden působivý celek, který funguje na mnoha úrovních se jen tak nevidí. A to, že vás Pokání jen tak mimochodem protáhne všemi odstíny emocionálních pocitů, tak to již je jen třešnička na dortu. (01.01.2008)

Člověk podvědomě čeká dávku kýče a taky že jej dostane. Jenže pokud není cynik, musí jej celá ta obrazová i příběhová nádhera smést. Joe Wright se zbavil svého jediného nedostatku – zmatek v postavách, a předkládá uvědomělou a distingovanou podívanou, jež má tak obrovské srdce, až divákovi emoce chvílemi nestíhají a směs smíchu i smutku zanechává jeden z nejromantičtějších zážitků v novodobé kinematografii. A závěrem snad jenom podotýkám fakt, že z Keiřiny sladké tvářičky konečně vyrostla charakterní herečka a Joe Wright je aktuálním talentem č. 1 celé ostrovní tvorby – za ten fantastický steadycam na pláži by mu jistě smeknul i samotný Brian De Palma. (23.01.2008)