Hlas divočiny

Tak tohle převekslování Jacka Londona na plátno je opravdu hodně hodně volné, a i když se nedávno zesnulý Ken Annakin zcela podle mého očekávání nedokázal vyrovnat Londonovi v příběhu, ba ani onu neuvěřitelnou živelnost Aljašky & Aljaščanů filmu nevtiskl - ostatně, měl na to pouhých 100 minut prezentace - popasoval se s látkou se ctí. Na dostatečnou úroveň tak CALL OF THE WILD pozvedává dobře ztvárněná Aljaška, víceméně abstrahovaná od zbytečných keců, teatrálních kudrlinek a příkras, a moc hezká paralela mezi začátkem a koncem, kterou jsem si osobně musel na začátku filmu znovu dohledat. Dneska už by se to filmu pravděpodobně nestalo a snímek by tedy na konci dopověděl začátek podruhé - holt daň za nepozorného, zhýčkaného a přezásobeného diváka 21. století. Znamenitá je tradičně i Morriconeho hudba, která Londonovu severskému eposu samozřejmě chybí a kterou jsem si jako nevelké děcko při čtení Bílého tesáka takto rozhodně nepředstavoval (70%). :-) (08.10.2009)

Klasický dobrodružný film, vhodný pro všechny diváky od starších dětí až po tu nejstarší generaci dědečků a babiček pamatujících si první vydání románů Jacka Londona. Myslím, že "rukopis" spisovatele je ze způsobu natočení jasně znát, i když se scénář tak docela přesně nedrží knižní předlohy. Pro mě osobně bylo překvapením obsazení jedné z hlavních rolí herečkou Michèle Mercier, kterou máme ve svých myslích zapsanou spíše jako "Angeliku, krásnou markýzu". Pokud máte ve svém okolí ohledně filmů někoho přespříliš vybíravého, výběrem tohoto filmu k projekci se pravděpodobně vyhnete jeho kritice vašeho filmového vkusu. Věřte nebo ne, mě se to podařilo. Manželka na můj třetí pokus snímek přijala, aby vzápětí po 20 minutách v klidu na pohovce usnula. :-) .. ale nebojte, nuda to zcela jistě není. (21.03.2010)

Zvolené legendistické vyprávění je místy uspěchané (prodej Bucka – surovost při jeho „krocení“ je pochopitelná, ale ten krotitel si počíná tak, že se obávám, že by to tak zřízený pes nepřežil). Krásné záběry na krajinu, na stáda sobů. Základní myšlenka týkající se zlatokopectví, vztahů mezi lidmi samými a mezi lidmi a přírodou je podána přesvědčivě. Bucka v tomto příběhu určitě nehrál kavkazský ovčák, ale německý ovčák. (05.02.2010)

Já musím bohužel konstatovat, že tento film, pokud byl míněn jako adaptace knihy, se nepovedl. Zatímco pes Buck je v knize hlavním hrdinou a příběh je vyprávěn i z jeho pohledu, tady hraje po celou dobu druhé housle, někdy možná i třetí, a ke slovu se více dostane až v poslední třetině filmu. A to je podle mne velký problém. Připouštím, že pro toho, kdo původního Londona nečetl, to může být dobrý film, ale mně to vadí. (18.02.2010)

Knížku jsem nejspíše nečetl a pokud ano, tak mě asi moc nestrhla, že si ji nepamatuju. A totéž se dá říct o filmu. Nejsem úplně fanda podobných "pejskových" filmů a je to jen taková směska různých příhod spojená právě psem Buckem bez pořádného příběhu. Na druhou stranu se tomu nedá nic vytknout. Mrazivá a krutá Aljaška, pejsi i vlci jsou roztomilí i brutální, hudba je krásná, Charlton Heston v hlavní roli drsného dobrodruha je neselhávající jistota a v roli cílevědomé obchodnice mírně odvétající Angelika je taky slušná. Atmosféra, herci i všechno kolem fungují, u brutálních soubojů psů či "tréninku" Bucka jsem přivíral oči a říkal si, že tohle by dnes (díkybohu) neprošlo. Nenudil jsem se, doplnil si vzdělání u solidně natočeného filmu, na 4* mi to stačí. Dobrodružný film roku 1972. (30.01.2023)