Dobrodruzi z velkoměsta

Mitch Robbins (Billy Crystal) je docela obyčejnej čtyřicátník, který začíná pomaličku bilancovat svůj obyčejnej život, kde by, nebýt jeho dvou ztřeštěných kámošů, nebylo ani žádné velké vzrušení. Kámoši ale rok co rok vymyslí nějaký šílený plán, který má všechny vytáhnout z šedivé nudy normálního života, nezřídka však - zvlášť pro Mitche - končí nějakou tragédii. I tento rok Ed vytáhne něco z rukávu - čtrnáctidenní pobyt na ranči, kde se z nich na čas, stanou praví nefalšovaní kovbojové ... Kromě zajímavé myšlenky (kdo by netoužil jednou za čas zahodit svůj kancl, počítač i všechny kolegy a začít dělat něco zajímavého) nepřináší film nic moc extra. Scénář je kapku naivní (takřka přes noc se z měšťáků, kteří neumí ani sedět na koni stanou profesionální hůnci (lepší než honiči, ne?) dobytka), herecké výkony nikterak vyjimečné (to je tak když si někdo chce vyrazit na ranč a přitom si natočí nějaký film), takže jediné co vyzvedává film nad průměr je ono nádherné telátko :) Kdo by jej nechtěl mít doma, že ano? (01.07.2010)

Nakonec musím dát plnej počet, protože tuhle komedii prostě miluju. Krize středního věku je téma, které skýtá nepřeberné množství možností jak pojmout celý film. V Dobrodruzích z velkoměsta je příběh narozdíl třeba od Americké krásy hodně vtipný, optimistický a navíc výborně navozjící pěknou westernovou atmosféru. "Poslyšte. Curly, už jste dneska někoho zabil?" "Den ještě nezkončil.." :) (15.06.2008)

Na hranici čtyřicítky životem poněkud zklamaný Mitch se nechá přemluvit kamarády se smyslem pro každou legraci k hnaní dobytka jako za starých časů. A tak tu máme takovou moderní westernovou komedii, která by se mohla také označit jako prázdninová dobrodružství chlapíků ve středním věku. Jedná se o vcelku smysluplný příběh se zajímavými momenty vážnosti i humoru na pozadí splnění klukovského snu a dobrodružství. Příběh je dobře postavený, plynulý a takřka životní. Film svým způsobem pro správné chlapy. (13.04.2018)

"Hej, Curly, už jsi dneska někoho zabil?" "Den ještě neskončil!" Bláznivá/hořkosladká/dobrodružná komedie, která se soustředí na tři kamarády, jež - více či méně - postihla krize středního věku. Jeden se nedokáže smířit s tím, že ve svých téměř čtyřiceti promarnil svůj život, další má za manželku monstrum, takže radši předstírá spánek, než aby s ní musel mluvit a třetí do party je sukničkář snažící se překonat svého nezodpovědného otce. Většina filmu je postavena na konfrontaci mezi nimi, každý z nich má schovanou nějakou tu hlášku v rukávu a navíc tu je i Jack Palance, před kterým by utekl snad i Clint Eastwood. Nevím o ničem výrazném, co bych měl Dobrodruhům vytknout, smál jsem se, byl jsem napjatý a ani na chvilku jsem se nenudil, což znamená udělení poctivých čtyř hvězd. P.S. Oscar pro Jacka Palance je jedno z těch "lifetime achievement" ocenění, což ale neznamená, že nejde o nejlepší a nejzapamatovatelnější postavu. (28.06.2010)

Nestárnoucí komedie z rodu, který se už hezkých pár let nerozrůstá, protože víc než správně namixované vtipné dobrodružství Marlboro Mana v nádherné přírodě frčí (asi, ale jak jinak si ten stav vysvětlit) hořkosladké nimrání se ve vztazích nebo stupidity, ve kterých je vrcholem humoru zahryznutí nějakého malého zuřivého zvířete do něčího rozkroku (někdo je muž). Skvělá vzpomínka na časy, kdy Billy Crystal "totally ruled", kdy byl Jack Palance navzdory svému věku v kondici, kterou by mu záviděl leckterý o polovinu mladší chlap - a kdy, když byste mu chtěli dát jednu pěstí, byste si zlomili ruku už o jeho charisma;) Curly je prostě neskutečná figura, a starý ranař za ni po zásluze dostal svého jediného Oscara. Jo a samozřejmě jsou tu nějaké ty narážky na westerny a westernové seriály, které jste nejspíš nikdy neviděli - to jsou taková ta místa, kdy nechápete, proč "to" tam vlastně je;) Jednou větou shrnuto jsou Dobrodruzi Z Velkoměsta vynikajícím mixem pocty starým časům, rozjímání o "krizičce" středního věku, a kamarádského dobrodružství. A protože jsou po všech stránkách dobře řemeslně zvládnutí a tahání diváka za nohu tu není úplně do očí bijící, mají u mě vždycky jistých svých 80%. (12.03.2012)