Bažanti kontra Dracula

O víkendu jsem si k uklízení pustil první díl Bažantů a říkal jsem si, že jsem vlastně neviděl třeba tenhle, kde zbrojí proti Drákulovi. No, takže jsem naladil a zjistil, že už se vlastně vůbec nedivim, proč jsem to neviděl. Opakované vtipy v tomto případě působí jak v křeči. A fakt, že známé postavy dabují jiní lidé tomu taky dvakrát nepomůžou. Nesměju se, není to vtipné, naopak mě mrzí, co se s Bažanty následně stalo a jak zásadní pro ně byl režisér. (25.03.2017)

Írsky spisovateľ Abraham Bram Stoker napísal v roku 1897 svoj najslávnejší román "Dracula". Toto jeho dielo inšpirovalo mnoho filmárov. Vznikla celá rada filmových adaptácií, parafráz a paródií. Ku posledne menovaným sa radí aj francúzska komédia "Bažanti kontra Drakula" (Les Charlots contre Dracula) z roku 1980. Hlásim sa medzi skupinu divákov, ktorí vyznávajú krvavý kult grófa Draculu. Preto si vždy rád rozšírim kolekciu draculovských filmových titulov. Aj keď pri tomto konkrétnom snímku som bol už od začiatku dosť skeptický. Humor francúzskych bažantov som nevedel nikdy oceniť, neprišiel som mu na chuť. Takže som sa obával aj ich spojenia s týmto legendárnym upírom. Ukázalo sa, že moje obavy boli opodstatnené. Vôbec som sa pri tejto komédii nebavil a vôbec ničím ma neoslovila ani prítomnosť grófa Draculu. * (07.08.2023)

Jak jsem měl sérii s Bažanty rád, a kromě tohoto snímku mám všechny ve své filmotéce, tak tímto snímkem jsme byl totálně zklamán. Něco tak stupidního jsem již dávno neviděl. Jak nerad dávám v rámci hodnocení odpad, tak pro tento snímek je i odpad příliš dobré hodnocení. Rádoby vtipné scény jsou tak primitivní, že (myslím že oprávněně) pochybuju o duševním zdraví autorů. (20.05.2012)

Legendární čtyřčlenná kapela Les Charlots jede tentokrát jen ve třech, ale i kdyby byli kompletní, stejně by to nevedlo k lepšímu výsledku. Rozhodli se napsat si vlastní scénář a vzhlédli se v upírských filmech, ale opět se ukázalo, že jsou perfektní jenom když je diriguje schopný režisér a tím nepříliš známý Jean - Pierre Desagnat není a s uhozeným scénářem se mnoho vylepšovat nedalo. Populární partička z Francie zkrátka postupně přestala být vtipná a na sklonku své kariéry přišla s komediemi které se kvalitativně nijak od sebe nelišily. Tady se s nimi ocitneme v Transylvánii na zámku hraběte Drákuly, který se má stát po podání zázračného lektvaru opět upírem, ale legrace to není nijak nápaditá a nápaditá parodie už vůbec ne i přes výskyt narážky na herce v minulosti ztvárnující postavu bájného upíra. Vtipy se dají spočítat na prstech jedné ruky, a jsou vesměs trapné, naivní a uhozené. Oproti tomu chvílemi na zámku panovala příjemná starobylá atmosféra, kterou bych připodobnil ke klasickým hororovým dílům o upírech. Nejhorší byl asi nablblý konec a tak se Les Charlots tenhle film moc nepovedl, ale pro doplnění jejich filmografie se to vyplatí vidět. 40% (20.03.2012)

Nebýt hraběte a jeho sluhy Igora, dal bych o hvězdičku méně (mimochodem ani jeden z nich není výše uveden pod „Hrají: ….“). Zde jsou Charloti už jen 3 a je na nich vidět, že jim je o 10 let víc (od prvního filmu). Jean-Guy Fechner už s nimi nedělal ani jejich předchozí film (Les Charlots en delire, 1979), protože se Charloti pohádali s jeho bratrem, který jim do té doby dělal manažera. Fechner stál za svým bratrem a tak se s nimi rozešel. Ku podivu mi to však přišlo lepší, než jejich první film. (27.07.2012)