Vítr v kapse

Kamarád do deště, Láska z pasáže, Vítr v kapse...tyto tři filmy mají hodně společného. Zajímavé je, že ve filmu Vítr v kapse zemřel jako herec Sagvan Tofi a ve filmu Láska z pasáže nechal režisér v jeho roli zemřít Lukáše Vaculíka...samotný film Vítr v kapse jinak splnil účel v té době a s krásnou hudbou Michala Davida plnil tehdejší kina. (15.07.2018)

Ze Soukupových filmů o mladých a pro mladé je tenhle kousek ještě nejlepší, byť už tady je znát, kam režisér neodvratně směřoval. Na druhou stranu, 80. léta jsou ve snímku zachycena slušně a dokonce můžu říct, že řada konkrétních scén z prostředí fabriky, kde jsem mimochodem začínal na stejné pozici jako filmoví hrdinové, se dokonale shoduje s mými zážitky a vzpomínkami. Patří k nim i scéna z hlasování na odborářské schůzi, kde se Vaculík s Tofim ocitli v roli kverulantů nebo zážitky s drobnými zlodějinami v jejich okolí. Celkový dojem: 50 %. (20.06.2006)

Vo svojej dobe príjemný film o dvoch socialistických rebeloch, pre vtedy dospievajúcu generáciu možno aj kultový. Všetko samozrejme v rámci normy, nikto nečakal protištátne heslá a nemôžeme ich čakať ani my od filmu z roku 1982. Na hudbu tiež nie je možné povedať krivého slova, čo už bolo vtedy vyššie ako Olympic a Michal David... (01.12.2013)

Duo Vaculík a Tofi mě dokážou pobavit v jakékoli době. I když atmosféra 80. l. nebyla příznivá, museli to kluci nějak přežít. Jejich vtípky, lotroviny a rádoby rebelie byly spontánní, stejně jako sny a touhy. Mysleli srdcem a to se mi na nich líbilo. Místy mi připadali jako nejlepší kamarádi, místy jako pouzí známí. Film si zaslouží vyšší hodnocení, protože si zde zahráli slušní herci a celkové ladění filmu bylo jako ze života. (20.08.2012)

Vůbec to není špatný film. Od Vaculíka a Tofiho sice člověk nemůže čekat žádné herecké zázraky, stejně jako od Soukupa ty režisérské, ale coby spoluscénáristovi se mu podařilo vystihnout zatuchlou atmosféru izolovanosti osmdesátých let. ___Postavy vyprázdněně naplňují své úlohy, které jim vytyčila ideologie, které už nikdo nevěří. Bezcílně bloumají polozřícenými fabrikami a ošuntělými městy, nic je nebaví, nic je netěší, snad jen v milostné sféře mají trochu svobody. Jinak se nemůžou vymanit zpod knuty závodního výboru, vedoucího, rodičů Jediné další místo svobodného vydechnutí - kromě lásky - jsou pro ně ruiny tovární haly, kde na ně občas zasvítí slunce a i to jim vezmou.___ A tak se upnou oba ke skoro nesmyslnému snu po volnosti. Tofi chce odjet do Francie, Vaculík na moře. Je jasné, že se jim to nepodaří a dokonce by se dalo říct, že jsou za své sny krutě potrestáni. Tofi smrtí a Vaculík ztrátou naděje, protože je už přece "dospělý člověk".___ Nemá šanci na modrou volnost moře, po šedivě zelené buzeraci vojny ho nejspíš čeká špinavě nudná (ne)existence ve fabrice, která je podle všeho kafkovsky zcela zbytečná. /1. 8. 2010/ (31.07.2010)