Vítr v kapse

Dva nerozluční kamarádi na život a na smrt, jejich životní trampoty a protloukání životem od ničeho k ničemu, to je dílo Jaroslava Soukupa. Jedny z mála filmu na které se dá koukat. Téma které není tolik otřelé a u kterého se dá i zasmát. Nebýt tehdy dvojice Tofi/Vaculík nevím co by se točilo a čemu by jsme se pak smáli. (12.06.2008)

Zatím co za velkou louží se omladina pod taktovkou Francise Forda Coppoly rekrutovala do pouličních gangů, u nás vlhly dospívajícím pionýrkám kalhotky při pohledu na štěněcí kukuč Lukáše Vaculíka, kterak sundajíc montérky jde za doprovodu tónů Michala Davida bojovat o dívčí srdce s Marcelem Vašinkou....no nic, takhle to prostě bylo. Vlastně je to docela sranda. Hrdinové plakátů holčičích pokojíčků Tofi s Vaculíkem vůbec neumějí hrát (Vaculík se to nakonec nikdy nenaučil a Tofi to nakonec nikdy nepotřeboval), příběh takový, aby nedráždil soudruha....nakonec to držej takový ty lidový postavičky jako ta Augusty nebo Vochoče. Je to úsměvné, ale patří to ke koloritu doby........a svým zvráceným způsobem jde o kult. (08.12.2015)

Ondra a Cyril jsou kamarádi ze školy a mají čerstvě po maturitě, když nastupují do strojírenského závodu. Cyrila brzy čeká cesta za tetou do Paříže a Ondřej touží začít pracovat na lodi na otevřeném moři. Jejich sny ale naruší tragická nehoda... Pohodový příběh s Tofim a Vaculíkem, který mám rád už od dětství,bohužel ale nemůžu dát více jak tři hvězdy. Přeci jen Kamaráda do deště mám raději. 50% (29.09.2009)

asi sem mela slabou chvilku, ale mne to prislo neuveritelne zabavny a dosr realisticky. samozrejme nektere momenty zobrazujici dospivani byly az prilis okate, jako teba prichod bruneta a blondacka do fabriky, mlada krev nahrazujici sagvana a lukase atd. ale poprve sem si vsimla, ze lukas vaculik je dobry herec, ze asi chudak nemuze za to, ze vzdycky vyfasoval stejny role. (26.02.2006)

Lesk i bída reálného socialismu, aneb Tofi s Vaculíkem coby Snowboarďáci pro generaci dnešních třicátníků. Vítr v kapse ale na rozdíl od Janakových boys nabízí kromě utrefeného postmaturitního života plného fórů a napáchaných blbostí i nejeden moudrý přesah. "Dyť já to nedělám pro sebe," peskuje tatík vylekaně synátora hlasujícího proti mimořádné sobotní směně. A tak se musí zrodit legenda o zlepšováku na úhlovou rotační frézu, aby i kamarádi měli pocit, že nám na nich záleží, ačkoli nám bylo a je vlastně všechno buřt. "Pane mistr, už to máme skoro hotový. - Hlavně to tady vykřikujte, blbouni. Změřte to ještě jednou!" K tomu slušná romantická linka s půvabnou Ivanou Andrlovou, v bufetu dvakrát kofolu alias morfium, ve skladu fasovanou solvinu, na diskotéce anglicky zpívající Olympic a ve finále nekompromisně tragický konec, neboť život, milé děti, opravdu není až takové peříčko. Odváží se někdy někdo poslat filmovou postavu Vojty Kotka takhle bez patosu na onen svět? A není to vlastně jedno? Ať si kdo chce co chce říká, mám Vítr v kapse hodně rád. Kromě jiného je to myslím dobrý důkazní materiál na téma užitečnosti (některých) barrandovských dramaturgů. Neboť pouze jejich dohledem se dá vysvětlit propast mezi tímhle filmem a slátaninami, které začal Soukup točit o deset a více let později. 90 %. (15.07.2008)