Cesta na jihozápad

Na české poměry luxus. Sirový většinu zvládá s přehledem, bohužel příběhu chybí spád. Možná ho i malinko brzdí dětská předloha. Hodně zachraňuje krásná altajská příroda, která simuluje Aljašku více než zdatně, a slušné herecké výkony. Schmitzer je tahoun, Strach vypadá za mlada normálněji než v dospělosti. (20.02.2021)

Na tomto rádoby westernu jsem byl kdysi dávno v kině se školou, zažil jsem po projekci navíc ještě i debatu s představitelem hlavní role Jiřím Strachem, ale už tenkrát mě to dost nebavilo a jediné co mně z filmu i debaty utkvělo v paměti je fakt, že v tomhle snímku nehraje ani jedna žena...ale v rámci žánru to zas přece jen taková zajímavost není. (28.12.2005)

Mě se jako klukovi tenhle western líbil, vzdor těm nadutým kecům uvedeným jako text distributora, ač jde o slova Václava Březiny z Lexikonu českého filmu (s jeho komentáři ostatně nesouhlasím častěji než je zdrávo). Edit 23.10.2019: O víkendu jsem si film docela rád zopakoval i jako dospělý. Dobrodružné, s docela propracovanými charaktery v podání dobře obsazených herců (Schmitzer, Čepek a Podhůrský) a skvělými lokacemi na sibiřské Altaji. (08.03.2009)

K westernům si cestu zatím pořád spíše hledám, zkouším to z času na čas různými klikatými stezkami a rozumím i žánrovým fanouškům, kteří tento film hodnotí nízce coby průměrný pokus o western a pro které v konkurenci světoznámých klasik určitě neobstojí. Já se nakonec rozhodl Cestu na jihozápad více hodnotit jako rodinný či mládežnický film, který žánr westernu a jeho tradiční prvky spíše využívá pro vyprávění dobrodružného příběhu o pevném poutu a klukovské odvaze... a v tomto duchu mě potěšila i mile (včetně ne úplně čistého happyendu) překvapila. Slabší složkou tvoří vizuál a kamera, která by mohla uprostřed výborně zvolených scenérií doslova kouzlit poetické záběry, ale moc tenhle potenciál nevyužívá. Nicméně patřičnou atmosféru i napínavou akci se v rámci možností podařilo vytvořit skvěle, děj s příjemně kratší stopáži plynul přesně tak, aby neztrácel na napětí a dokázal mě stále něčím zaujmout. Jiřímu Schmitzerovi poloha málomluvného chlápka s mírně rozporuplnou minulostí opravdu výborně padne, ale ani ostatní herci v možná nezvyklých rolích nedělají filmu ostudu. [70%] (03.09.2022)

Povídky Jacka Londona mají ohromný romanticko-dobrodružný přínos pro čtenáře pro představu, jak to v dobách, tzv. zlaté horečky vypadalo.  Případný moralizační aspekt je už jen přínosem hlavně v paradoxech osudů daných postav. Příkladem byla již krátkometrážní povídková trilogie z počátku sedmdesátých let ´Kaňon samé zlato´(1970), ´Claim na Hluchém potoku´ (1971) a ´Poslední výstřel Davida Sandela´ (1971) ukazující, co se také může stát v touze po zlatě. Režisér Zdenek Sirový se scénáristou Jiřím Křížanem se do westernové tvorby na konci let osmdesátých vrátili a natočili již snímek celovečerní, ve kterém je středem pozornosti dospívající chlapec. Tak, jako u předchozích povídek, se vsadilo na jednoduchost a minimalizaci a opět se to na české poměry překvapivě povedlo. Příběh byl sepsán na základě dvou povídek, což je znát,, takže jakoby byl rozdělen na dvě poloviny. První o hazardní hře za účelem vyhrát svobodu chlapce zneužívaného na těžké práce a druhá o honbě za pokladem mající být ukrytý v malé truhle. Snímek může připadat poněkud nudnější, ale na české poměry  a možnosti režisérovi Zdenkovi Sirovému opět povedl filmový majstrštyk, na který už nikdo nenaváže. Stejně jako předchozí povídky, ani tento, na českou kinematografii, neobvyklý filmový počin dnes v ničem neskomírá. (06.05.2022)