Tancuj Matyldo

Opravdu výtečný film, který jsem měl  však vzhledem k osobním vzpomínkám na mou babičku asi třikrát chuť vypnout. Karel Roden, po zásluze exportní herec  z našeho rybníčku do světa zde opět předvedl, proč se mu takhle přezdívá. Ne jinak tomu bylo v Matyldě, kde svou metamorfózu z nenažraného úředníčka k citlivému synovi stvárnil znamenitě. Samozřejmě i hlavní postava, Regina Rázlová tady potí duši a společně se svým filmovým synem vytvářejí duet s mrazivou atmosférou lidské tragédie, která však v mnohých domácnostem je dnes smutnou realitou. Filmu opravdu není co vytknout, naprostý skvost, avšak jednou a dost. (02.04.2024)

Po nedávném Spolu další český zářez na poli filmů o těžce zdravotně postižených - Roden s Rázlovou mají ovšem to štěstí, že na rozdíl od Kozuba a Žilkové nemusí napínat herecké schopnosti v podbízivé hovadině. Tancuj Matyldo má sílu právě díky tomu, že místo melodramatických zkratek a sentimentální hysterie sází na civilně, nepateticky napsané dialogy, aniž by se snažil protlačovat jen ta "morálně korektní" rozhodnutí. Na dilematu a vnitřním konfliktu je celý příběh postaven a přestože je občas zbytečně doslovný (předpisy prosazující revizor naráží na předpisy prosazující sociální pracovníky) a neobjevný, zůstává od začátku až do konce kompaktní a přesvědčivý. Efektivitu ve svém sdělení mu pak umožnují nevyzpytatelné výstupy Alzheimerem potrefené Matyldy, které navíc udržují diváka i postavy filmu ve střehu. Když k tomu přičtu kvalitní herecké výkony, vychází mi jeden z nejlepších českých mainstreamů za poslední léta. (31.03.2024)

Jeden z mála českých herců, co se dokázal prosadit i za velkou louží se po letech vrací s pořádnou rolí v našich luzích a rovnou asi tím nejlepším, co kdy předvedl. K tomu ve velmi silném námětu, který je ze života více, než se na první pohled může zdát. Každý, kdo se kdy musel někdy starat o nemohoucího příbuzného, aniž by šlo přímo o Alzheimerovu chorobu, se zde musí cítit sklíčeně celou délku filmu, ale zároveň být dojatý, jakou citlivou věc nám loňský, filmově bohatý rok nadělil. [viděno na Netflixu 31.3.2024] (01.04.2024)

Na dosavadního dokumentaristu a televizáka nadmíru povedený celovečerák. Rázlová v pohodě, Roden po delší době ve výborné civilní roli, fajn dialogy a i tím humorem se naštěstí šetřilo. Občas to šlo trochu zkratkou, ten přechod v uvědomění si hodnot by zasloužil krapet vypilovat, ale jinak nemám výhrad. V krátkém sledu po Úsvitu další tuzemská událost, co mě přesvědčuje o tom, že nad českým filmem netřeba lámat hůl. [kino LUNA, s rodiči] (30.11.2023)

Je znát, že režisér a scenárista Slavík čerpal při psaní scénáře z vlastních zkušeností, protože dialogy i postavy působí velmi realisticky a příjemně civilně. Největším kladem jsou určitě trefně vybraní herci, o kvalitách dvojice Rázlová + Roden nelze pochybovat, osobně mě ale snad ještě více potěšil výkon Antonia Soposkiho. Všichni tři jmenovaní jsou aktuálně nominováni na České lvy a budu moc ráda, když to v letošním silném ročníku vyjde alespoň jednomu z nich. Snímek má ale bezmála dvě hodiny a jsem přesvědčená, že se mohlo alespoň 20 minut krátit a zapracovat na údernějším vyvrcholení. Nic to ale nemění na faktu, že se jedná o další důkaz, že loni se české kinematografii nadmíru dařilo. P. S. A jako korektorka mám pořád trochu problém s názvem filmu bez čárky před oslovením :). (18.01.2024)