Čas sluhů

Časem sluhů vzbudila Irena Pavlásková slibné naděje. Její psychologické drama je působivé v obrazech, tématu, ději i hereckých výkonech. Neklidná kamera F. A. Brabce rozprostírá náladu nejistoty do vnitřních orgánů postav, aby je vytrhávala z navyklého poklidu a rozvracela bezpečnost a důvěru. V nastalém chaosu vládne pomstychtivá vztahovačnost. Téma o morálce je stále strhující svým důrazem, atraktivní a bezprostřední formou zpracování i rozdanými kartami. Hlavní postavou příběhu je Dana (vynikající Ivana Chýlková), chladnokrevná hysterka. Vynucování pozornosti je začátkem cesty za osobní představou štěstí. Počáteční nesmělé oťukávání možností se po prvních úspěšných krůčcích ctižádostivých tahů proměňuje v nebezpečnou suverenitu, která vládne a trestá. Z pouhého rozmaru a prohlubujícího se pocitu neohroženosti. Komfort, vysoký životní standard a nicnedělání je cílem, manipulativní hrátky jsou zpestřením a potěšením, tresty rozkoší a subjektivním pocitem spravedlnosti. Hlavní mužskou postavou je Milan (velmi dobrý Karel Roden), slušný a nadějný mladý muž. Laskavost se vymaká kontrole, je rafinovaně znásilněna a zotročena až na samé dno lidské důstojnosti a mravnosti. Stává se prostředkem a hračkou bez osobní vůle. Výraznou postavou je šlechetná Lenka (zajímavá Jitka Asterová), využitá Milanova přítelkyně a první oběť nekompromisní hry o trůny. Nejzneužitější postavou je historik Luboš (velmi zajímavý Libor Žídek), důvěřivý Danin milenec. Ovládaný všehoschopnou intrikánkou v destrukci celého svého dosavadního života. Z dalších rolí: zákeřně trestaný přelétavý Danin přítel Marek (příjemný Miroslav Etzler), naslouchající a obětavá Danina kamarádka Bohunka (dobrá Eva Holubová), upovídaná a věrná Danina kamarádka Hanka (zajímavá Vilma Cibulková), žoviální Milanův nadřízený a zástupce ředitele Stach (dobrý Petr Haničinec), jeho povýšená manželka (velmi zajímavá Helga Čočková), zásadový a neústupný Milanův kolega Pražák (pozoruhodný Jiří Brožek), Danina malá dcerka Markéta (Daniela Reischlová s hlasem Adély Draxlerové), starostlivá Lubošova domácí (příjemná Jiřina Steimarová), či svérázný muž v restauraci (velmi zajímavý Bolek Polívka). Naléhavost v obrazech a zvuku prohlubuje dramatické divadlo o zhoubné možnosti nebezpečného rizika vynalézavé pomstychtivosti zhrzené ženy a chladné manipulátorky s její osobní představou o životním štěstí a spravedlivé rovnováze světa. (24.02.2017)

V tomto filmu jsou zásadní hlavní postavy, které hrají naprosto výborně, obzvlášť Roden a zlé oči ivany Chýlkové - z těch mrazí. Soustředěný výkon, jako Leonardo a Kate v Nouzovém východu. Okolní postavy jim nesahají ani po kotníky. Možná kromě Evy Holubové, která se mi v této postavě snad poprvé líbila. Jinak socialistické reálie možná po takové době působí vyčpěle, hlavně pro toho, kdo je nezažil, ale přátelé, dejte si říct - tak to bylo. A netvrdím, že v dnešní době takové ženské nejsou, jistě jsou, ale ty podlomené chraktery s tou dobou souvisí, takže to určitě zbytečné není. Dalo by se polemizovat o tom, že to Pavlásková mohla ukočírovat lépe, ale na svou dobu je to film výjimečný a nedoceněný. Jediné, co bylo trochu přes míru snesitelnosti byla šílená rodinka z Moravy. (05.01.2011)

Je známo, že filmové dílo musí obsahovat nějaký konflikt, aby se mohl rozvinout nějaký děj a aby bylo co řešit, zkrátka se tam kromě dobra musí vyskytovat i zlo. I filmy natočené ve stylu socialistického realismu, kdy byl optimistický pohled na život povinností, takový konflikt obsahovaly. Buď tam figuroval nějaký ideově dosud tápající soudruh, případně vázlo plnění pětiletého plánu, a v pozadí byl imanentně přítomen nepřítel číslo jedna: světový imperialismus. Příběh ukazující šťastný a spokojený život s bezkonfliktním průběhem se prostě nedá zfilmovat, protože takový film by nebyl koukatelný. Ale zkusit by se to mohlo. Navrhoval bych předělat scénář takto: Studentka medicíny Dana není díky svému hezkému zevnějšku žádnou zakomplexovanou stydlivkou. (Proč by také byla, když vypadá jak filmová krasavice Chýlková!) Spousta mužů o ni stojí a ani ona se jich nestraní. Mladé ženy potřebují nasbírat nějaké sexuální zkušenosti, aby později v manželství neměly pocit, že o něco přišly, a aby pochopily, že k fungujícímu společnému životu je zapotřebí nejen uspokojivý sex, ale i souznění duší. Dana posléze obojí najde u studenta ekonomie Marka, který ji navíc vysloveně zbožňuje. Její spolužák Milan se ožení s její nejlepší kamarádkou Lenkou. Obě manželské dvojice spolu udržují přátelské vztahy – spousta příležitostí ukázat, jak je přátelství v lidském životě důležité. Po čase najde Dana zalíbení ve své profesi lékařky a začne ji vnímat jako své poslání. Stane se z ní výborná lékařka, která dokáže využít všechen svůj um, aby pomohla pacientům. Dana objeví nový léčebný postup a neváhá přemluvit svého kolegu Milana, aby jí pomohl vyzkoušet tuto terapii na jednom pacientovi, jehož stav je pokládán za beznadějný. Pacient se uzdraví. Dana se tak zapíše do dějin medicíny, ale i nadále zůstává skromnou a laskavou ženou oddanou své profesi a svému milujícímu manželovi. Otázkou však je, kolik lidí by takový film chtělo vidět. Ale kdyby režisérka položila důraz na to sbírání sexuálních zkušeností, tak by to nějaké diváky přitáhnout mohlo. Nahatých scén tehdy ve filmech moc nebylo. – Zkusil jsem si takto pozměněný film promítnout v hlavě a zjistil jsem, že scénář je třeba doplnit. První třetina filmu zobrazující Danino hledání vhodného partnera pro život by mohla mít didaktický aspekt a měla by ukazovat muže, kteří se pro ni nehodí. Tak třeba jeden z nich by se nezajímal o kulturu, takže by s ním nešlo mluvit o literatuře, filmech ani o výtvarném umění. Byl by to normální hodný chlap, ale jeho hlavními zájmy by byl fotbal a pivo. S takovým by se intelektuálka ukousala nudou. Jiný by jí navrhl sex s obojkem. Dana, otevřená všem možnostem, by na jeho návrh přistoupila. Nechala by si nasadit obojek s vodítkem, lezla by po čtyřech, krmila by se z misky a pak by se nechala ojet zezadu. Zjistila by však, že takto opentlený sex ji nebaví a doporučila by muži, ať si najde ženu, která bude mít pro jeho záliby větší pochopení. Však takových běhá po Praze spousta. No a tak dále. (09.04.2022)

Čas sluhů je pro mne jednou z nejlepších a nejvěrohodnějších studií zvrácenosti socialismu plíživě ohýbajícího a lámajícího charaktery těch slabších. Kam se hrabou kašírované líbivé Pelíšky....TOHLE je odvrácená tvář nesmyslu, kde nesměl vyniknout nikdo, aby se mohli mít dobře všichni....Brilantní herectví (jakto, že si tady nikdo nevzpomene na Karla Rodena, který se skvělé Ivaně Chýlkové v její nejlepší roli téměř vyrovná?), skvělá kamera, scénář, střih....Tenhle již méně známý film je pro filmového fanouška silným zážitkem a velkým překvapením. (22.05.2006)

Dana v podání Chýlkové se může směle zařadit mezi nejmonstróznější postavy českého filmu hned po bok pana Kopfrkingla. Tento velmi netradičný film, hlavně ve své době, je plný mrazivých scén s až absurdním vyzněním. Je škoda, že se v pozdějších snímcích Pavlásková dostala jen na povrch postav a hlavní roli u ní získaly sexuální scény. Snad to napraví velmi zajímavý ...Zemský ráj to na pohled. (26.06.2008)