Cirkus bude!

Bláznivá komedie Oldřicha Lipského, který měl celý život rád cirkusy a cirkusáky, zatímco mně to nikdy moc nic neříkalo, alespoň v dospělosti. Klauni a zvířata, to bylo něco pro desetiletého kluka, ale žongolování, visuté hrazdy, drezúra koní, to se mě nikdy nedotklo. A to musí snížit bodování téhle veselohry, která místy působí násilným a nepravděpodobným dějem. Ovšem je to klasika 50. let, která byla mezi lidmi oblíbená, plejáda oblíbených herců předvedla dobrý humor. Škoda,že se optimismus téhle komedie, kterému jsem i já věřil, nepřenesl do života lidí. Prostě odepřít si chvíli volna a udělat něco pro druhé bez jakékoliv finanční odměny - to byl krásný sen,, jak by měl socialistický člověk vypadat. (19.04.2019)

Poněkud ideologicky nedotažené, soudruzi. K čemu je novému, pokrokovému člověku nějaká pochybná, reakční zábava v cirkuse? Když už krotitelé a cvičitelé vynakládají takové usilí, mělo by mít aspoň nějaký minimální smysl. Poskakováním mědvědů se asi moc hodnot nevytvoří, co je zapojit jinak? Mohli by třeba nastoupit do dolů hezky rubat uhlí. Krtkové by se mohli využít pro tahání kabelů, holubi samozřejmě na přepravu pošty, mravenci pro jemnou IT práci a kousání třídních nepřátel, blechy by Číňani mohli vycvičit pro své proslulé velké kulturní skoky, využití štěnic nemusím blíže specifikovat, papoušci by mohli učit děti ve školách, vlk by se mohl zapracovat na hajného a kozel na zahradníka. Samozřejmě existuje možnost, že pod vlivem práce by došlo k polidštění zvířat, ovšem koneckonců by to bylo jedině dobře - počet proletářů by se zněkolikanásobil. No ale abych se vrátil k filmu, v podstatě jediné, co se mi líbilo, bylo to řádění postaršího silnějšího plešatého pána. Příjemné zjištění, že důchod nemusí znamenat jen belhání se o holi. (23.12.2012)

Obliba filmů z cirkusového prostředí je dostatečně známa. Avšak i filmy, které jen dokumentárně zachycuji cirkusový program (sovětské filmy „Večer v cirku", „Ve světlech manéže" a „Aréna odvážných"), dosáhly nevšedního zájmu našich diváků. Autoři snímku „Cirkus bude" se rovněž rozhodli ukázat divákům výběr našich nejhodnotnějších cirkusových a artistických čísel — navíc však v rámci veseloherního děje. Jejich vpravdě průkopnický přístup k dané látce přinesl kladný výsledek: „Cirkus bude" je nesporně naše nejlepší filmová veselohra poslední doby, vzbudila při svém promítání na VIII. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech nevšední pozornost i zájem zahraničních delegátů a byla též po zásluze odměněna. Má bystrý spád, jednotlivá čísla klasického cirkusového programu se střídají s vtipnými veseloherními situacemi. Celek poskytuje nejen přehlídku vynikající úrovně našich cirkusových umělců a artistů, ale opravdu vkusnou a veselou zábavu, vyznívající ve zdravou ústřední myšlenku filmu, že „chtějí-li všichni společně udělat něco dobrého pro lidi, musí se to podařit", jak to výstižně vyjádřil spoluautor a scénárista filmu Ivan Osvald v projevu před uvedením filmu na festivalu v Karlových Varech. Filmový přehled 38/1954 (31.05.2009)

Vyprávění o jednom nevšedním cirkusovém představení postrádá jakoukoliv expozici, která by důvěrněji seznámila alespoň s těmi ústředními hrdiny. Divák je sice poznává v průběhu uspěchaného děje, nedokáží v něm však vyniknout a vše kvaltuje do finále, zanechávajíc za sebou unaveně pozdvihnuté koutky úst. Lze předpokládat, že každý z aktérů má svůj příběh, vztahuje k volnému dni nějaký zlomek svého života nebo osudu, do scénáře však tyto okolnosti pronikají nanejvýš povrchně. Jako při cirkusovém představení běžný divák nenahlíží pod masky klaunů ani nestrhává kostýmy vrhačů nožů a trikoty krasojezdkyň, tak se ani zde nepočítá s tím, že by zachycené loutky žily mimo celuloidový svět (který – jak víme díky Andrejovi Stankovičovi – „celý shoří“). Odcizení je pravou manéží tohoto představení, které vyprchává, zatímco se stejně bezejmenní lidé v hlediště smějí, dojímají a mizejíce ze záběru, odcházejí navěky, do blednoucího království fotosek. Jistě je možné také říci, že režisérovi šlo v první řadě o akrobatická a jiná čísla a že děj jen rámcuje mistrovské umění mužů a žen obklopených aurou rizika, ale pro takový malý cíl není možné mít pochopení. Není pohybu v tomto nebezpečném světě, aby neobsáhl celý život artisty, klauna či dívky obsypávané ostrými noži, a takový nerozsáhlý obraz světského, jaký podal třeba Ladislav Pešek ve Vošmikových Milencích z bedny a jaký shrnuje veškerou tragiku i životní vzmach člověka na okraji, herce a komedianta, zastíní celé to – jakkoliv obdivuhodné – běsnění cirkuse, který „byl“. Promarněná příležitost. (22.12.2018)

Je to taková dobře obsazená taškařice. Ovšem v padesátých letech jsem například bral jako revizora v létě u vody a později na horách. A to přitom byl lehce propagandistický film. Ovšem zde jde hlavně o to ukázat socialistickému lidu, že když pracující lid přijede na představení, tak se prostě uspořádat musí i kdyby trakaře padaly anebo ožralí na svatbě pod stůl. Ani svatbu zaměstnanci nedopřáli. Druhým důvodem je pak předvést šikovnost umělců a artistů z lidu. Dvě hvězdy tak dávám za již zmíněné kvalitní obsazení a pak za to, že mi film pomohl si uvědomit, jak moc se cirkus změnil. K tomu dobře posluží i seriál Cirkus Humberto. Neboť je tomu jen pár týdnů, co jsem byl v cirkuse a za ty peníze je to fakt bída. To tenkrát byly jiné cirkusy, jejichž hlavním cílem nebylo jen strohé předvedení zvířat, ale hlavně pobavení diváků. Víc nedám, protože druhá půlka už absentuje děj a jde pouze o přehlídku jednotlivých čísel. (19.10.2020)