Cukrová bouda

Další Kachyňovo pedo-drama vyprávěný jakoby z pohledu fakana. Značnou část filmu zaberou různý záběry na to, jak fakani někde pobíhaj po lesích a podobně. Zaujme snad akorát výkon Miroslava Macháčka a kozy Jany Švandový. Kachyňa mě prostě nějak nebere. Z jeho poměrně rozsáhlý filmografie se mi opravdu líbil snad jenom jeden film (Pozor, vizita). (03.05.2012)

Na téma Sudet a jejich osudu jsem velmi citlivý. Tragédie pohraničních oblastí a jejich letitá devastace, zánik desítek vesnic, osídlení obyvatelstvem bez zpětné vazby k regionu atd. Kachyňův příběh nesoudí, jen pozoruje. Na jednoduchém příběhu několika lidí je podchyceno téma až geniálně. Macháček je hvězdou filmu, ale nelitujeme jen jeho, ale i navrátivší se Němce z prohrané války, kteří ztratili vše, nemají kam jít a mohou se tak leda nechat zastřelit vojáky čs. armády. A tak se v poválečných Sudetech sejdou fašisté, antifašisté, komunisté, kolaboranti i dobrodruzi, aby dokonali dílo zkázy...90% (04.03.2013)

Kachyňovo vidění války ve spolupráci s různými scénáristy ( Jan Procházka, Ota Pavel, Věra Sládková) je pokaždé působivé. Stejně tak Körnerovy válečné příběhy režírované Milanem Cieslarem, Jiřím Svobodou nebo Františkem Vláčilem jsou výtečné. Vzájemná spolupráce vyznívá víc kachyňovsky (cesta lesem připomene Kočár do Vídně, motiv ryb Zlaté úhoře). Körner vystupuje silně autobiografickým prvkem - 7.5.1945 mu zemřel otec. Výborné herecké výkony jak dětských aktérů, tak ústřední dvojice Macháček - Švandová. Výborná kamera - dotažený smysl pro detail, úsporné dialogy, podmanivá hudba Luboše Fišera. (21.06.2010)

Švandová umí i mimo šarži... Cukrová bouda je Kornerův autobiografický příběh. Smrt postavy Františka Přibyla (Jiří Kodet) je autentickou rekonstrukcí smrti Kornerova otce Františka který zemřel jediným výstřelem 7.5.1945 na můstku přes potok  v Hořicích.Můstek stále nese průstřel po kulce která Františka zabila a filmaři scénu natočili na autentickém místě............................. Závěr filmu původně končí oběšením Alfreda Bartla (Miroslav Macháček). Cenzoři z Barrandova však takový konec filmu zakázali. Režisér Karel Kachyňa vzdoroval přes půl roku, ale nakonec svolil, protože jeho vzdor bránil vyplácení honorářů všem zúčastněným. (07.05.2013)

Preciznost a důslednost režiséra Kachyni, se nevyhnula ani tomuto snímku. Doba před okupační, ve filmu Lásky mezi kapkami deště, byla podchycená výborně. Doba po okupační, v podání pana Kachyni, je na tom stejně. Film má několik silných faktorů. I když se v podstatě jedná o válečný film, není zasažen žádnou agitační nutností, dokonalý obraz událostí minulých, v každodenním životě přítomném a dětský pohled na dění kolem sebe. Děj se nádherně vyvíjí a má své dramatické i humorné části. Tehdejší silné dilema česko-německé národnosti v podání pana Macháčka a největší dramatická role Jany Švandové, jsou také zárukou silných kvalit. Opravdu klasická práce Karla Kachyni a výborný námět. Pro milovníka československých filmů nádherná podívaná. (01.10.2012)