Nezničitelní

Burt je velký sympaťák a Audrey zase neodolatelně nádherná kráska, k sobě se ale moc nehodili. Ona Audrey se zde vůbec nehodila, myslím, že už nic nemohlo být pro herečku z Evropy ještě více nepřirozeného, než hrát v americkém westernu indiánské děvče. Do doby, než jsem viděl např. Čekej do tmy nebo Dětskou hodinku, bral jsem dříve Audrey Hepburn jako herečku, která byla vždycky více krásná, než talentovaná. Vypadá to, že i režisér Huston jí takhle vnímal, protože obsadil jí pouze jako křehkou okrasu mezi drsné kovboje a nakonec ani samotná Audrey se ve svém výkonu nepokoušela vymanit se z oné škatulky okrasy na plátně a v některých scénách až nemožně pronáší všechny ty patetické repliky. První půlhodinka filmu mi připadala ještě zajímavá, co do vykřeslení rodinných vztahů, a postava starého záhadného muže měla v sobě styl. Čím dál víc se to ale neskutečně táhlo, v pojetí vybraných scén a v dialozích dosáhl patos téměř nadpozemských rozměrů a skloubení téhle nepohádky z Divokého západu s problematikou rasismu bohužel ve výsledku nepřineslo stejně tak nic obohacujícího. V případě klasických filmů s hereckými legendami mám mnohokrát pocit, že zestárly víc, než si jejich fanoušci dokážou přiznat, a westerny nikdy nebyly v centru mého zájmu. Ale Nezničitelní na mě působí i v rámci žánru a doby vzniku jako bídný a zcela zaměnitelný kousek. 45% (21.12.2020)

Moje ochota podívat se na tento film klesala přímo úměrně se zjišťováním následujících faktů: John Huston jej označil za svůj nejméně oblíbený, hodnocení na ČSFD ani na IMDb není příliš vysoké, western nepatří k mým nejoblíbenějším žánrům. Na druhou stranu, Audrey Hepburn je mou nejmilovanější herečkou a navíc se již nějakou dobu snažím sesmolit Hustonovu biografii, znalost dalšího z jeho filmů je z toho důvodu žádoucí. Nakonec jsem si řekl, že teda jako jo. Nebudu chodit okolo horké kaše – byla to pěkná blbost. Postavy, vesměs afektovaní blázni, jednaly naprosto nelogicky, pronášely děsně patetické dialogy a každého z mrtvých zvlášť oplakávaly (což začne být u westernu brzy nesnesitelné). Moc tomu nepřidávala ani Audrey, jako vždy roztomilá až na kost, ale vypouštějící z úst věty, z nichž bolí uši, potažmo hlava, potažmo celé tělo až do konečků vlasů. S čím jsem opravdu nepočítal byla jasně patrná politická nekorektnost (je zde uplatňován princip „zastřel si svého Indiána“), přehlížeje fakt že i ti Indiáni jsou nějací divní. Alespoň konec byl celkem fajn a hudební motiv mi připomínal závěrečné titulky Policejní akademie, což z filmu sice dělá ještě větší hloupost, nicméně alesoň hloupost zábavnou. 40% (11.02.2007)

NEZNIČITELNÍ patří k těm filmům, které na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století prolamovaly konvence stále přežívající rasistické i sociální segregace v tehdejší americké společnosti. Před zatracujícími odsudky by měla odrazovat již jména čelných tvůrců tohoto velmi nekonvenčního westernu, který na druhé straně s lékárnickou úzkostlivostí dodržuje všechny znaky tohoto drobrodružného žánru. Příběh o lidské svobodě a jejích mezích, fanatismu i malosti, konfrontace civilizací (Kiowové nejsou jen v tomto případě spíše prérijními Indiány, ale ztělesňují také kulturu pasteveckých etnik nového kontinentu) nedávají jednoznačné trumfy do rukou ani jedné, ani druhé straně. Nejvíce zaráží zabedněná bigotnost nepočetného bílého obyvatelstva, které po vtrhnutí do indiánských území je při obhajobě dobytých pozemků odkázáno beze zbytků na vzájemnou pomoc. Dívka, která k těmto ožehavým, nejednoznačným situacím přišla doslova jako slepá k houslím, je asi nejvíce zranitelnou součástí toho všeho. Oslava rodinné soudržnosti lidí, kteří nejsou bez chyb, ale za všech okolností stojí při sobě a houževnatě vzdorují nepřízni osudu, je jímavá a lidsky plnohodnotná. Audrey Hepburnová, legendární evropská herečka, která suverénně dobyla hollywoodskou továrnu na sny, nezklamala, stále ještě mladá, ani zde. Její kreace si zachovává kuráž a nebojácnost dívky a ženy vyrůstající mezi muži. Přesvědčivě je pojata i Lancasterova postava. Síla a nezdolnost jsou prvky, které oba hlavní hrdiny nezadržitelně pudí k sobě. Typický je i jiný moment: matčina mlčenlivá smrt. Divoký západ kraváků - tak zní doslovný český překlad slova cowboy - lidi nelítostně prosíval. Asi tak jako NEZNIČITELNÍ své diváky hodnotitele a posuzovatele. (26.09.2011)

,,EŠTE SOM NIKOHO NEZABILA." ,,TO PUŠKA ZABÍJA." __ To, čo na mňa pred mnohými rokmi urobilo dojem a prečo som si film tak pamätal bol akčný záver, ktorý ma oslovil natoľko, že som nikdy nezabudol na niektoré momenty, alebo dialógy medzi postavami (pamätám si, že ako malý som im nevedel odpustiť tavenie cínových vojačikov na náboje). Dej predtým ostal úplne zahalený v hmle nevedomia. Teraz sa mi však všetko otočilo. Ako už mnohí predo mnou naznačili, zápletka a podanie je vcelku netradičné, v niektorých chvíľach má film dokonca takmer hororový, či mysteriózny ráz a všetko kulminuje v prostrednej časti, ktorá odhalí skryté a umlčané rodinné tajomstvo. Rodina Zacharyovcov nie je rozhodne čiernobiela a chyby, ktorých sa dopustili prevyšujú ich kladné stránky, čiže môžeme hovoriť o akýchsi antihrdinoch idúcich keď je treba aj cez mŕtvoly. Záver však akoby pochádzal z pera iného scenáristu a predovšetkým zmena vzťahu medzi Lancasterom a Hepburnovou ma vyslovene naštvala. Hustonovu tvorbu si pozriem vždy rád a Lancaster bol už tradične skvelý, Hepburnovej postava tvorí hlavnú zložku príbehu, no sústavne som sa nemohol zbaviť dojmu, že bola obsadená skôr pre pekné oči. Nebyť skôr spackanej poslednej polhodiny dal by som o hviezdičku navyše. Nuž škoda premrhanej šance. 3,5* (281. hodnotenie, 32. komentár k filmu) (04.05.2012)

Krátká kariéra Audrey Hepburnové patří mezi ty extrémně nadhodnocené. Čili jsem se rozhodla jí podívat více na zoubek. Tento "zázrak" 50. a 60. let narozený v Belgii zanechal nesmazatelnou stopu v několika prostých žánrových filmech a v několika sporných adaptacích. A stejně jako valná většina hollywoodských herců v určitou chvíli narazila na nutnost zkusit také western. Což bývá obzvlášť pikantní u evropských herců, pro které není nic nepřirozenějšího. Je tedy něco nezapomenutelného na The Unforgiven? Samozřejmě není, jedná se o naprostou rutinu, kde snad jen lehce nadzvedne obočí ono naprosto nesmyslné obsazení Hepburnové a (téměř sedmdesátileté) Lilian Gishové. Zaměnitelné, nezajímavé, nudné setkání s řadovým westernem. Ztráta času. (12.01.2020)