Snídaňový klub

Celkem zábavná a zajímavá teen komedie, která sází spíše na výborně napsané dialogy než na prvoplánový humor. Herecky přesné, ale i přes tu analýtu tehdejších puberťáků se mi to místy zdálo až příliš povrchní a nezanechalo to ve mně přesně ty pocity, co jsem čekal. Pořád to je ale o třídu kvalitnější než většina současných teen filmů. (09.09.2011)

Zprvu se zdá, že před sebou máme 5 jasně rozškatulkovaných středoškolských figurek, ale nic, natož dospívající mládež, není jednoznačné… jak lehkou rukou za dva dny napsaný scénář pozvolna a s citem odhaluje. V období, kdy se cítíte být někým, ale přesně nevíte kým, přijde každý chápavý film vhod. Tenhle je navíc vtipný a dojemný. Překážku nepředstavuje ani starší datum výroby. Hudbou, skvěle vybranými herci a hlavně nevídanou mírou porozumění jde o záležitost nadčasovou i srdcovou pro mnoho diváků (bohužel zatím především amerických). Třebaže do cílové divácké skupiny už nějaký ten měsíc nepatřím, rád jsem si Snídaňový klub „přisvojil“. Děkuji, Johne Hughesi. 90% Zajímavé komentáře: Flipper, Mr.Apache, InJo, wipeout (07.12.2010)

Velké zklamání. Něco podobného, jako když jsem v 90. letech šel na Singles a čekal fajn sondu do života příznivců rockové muziky. Dočkal jsem se zoufalého pohledu na partu uvědomělých čajíčkářů, věčně zaneprázdněných budováním kariéry a plkáním o zodpovědnosti. Člověk se hned cítil jako na Melrose Place, jen k tomu navíc hrál ještě grunge. ... Když vám naservírujou film z prostředí středoškolské mládeže 80. let, čekáte, že tam bude zachyceno něco z atmosféry té bezstarostné doby. Čekáte mejdany, srandu, minisukně - prostě čekáte 80. léta. Místo toho vás šoupnou do místnosti s pěti pitomci, kteří mají jeden vedle druhého vlastně jediný problém: Nesnášejí své rodiče. Rodiče jsou alfou a omegou jejich skuhrání, které máte vydržet celých 97 minut. A prakticky pořád v té jedné místnosti. Po celou dobu vás nečeká nic jiného, a kdybyste snad měli pocit, že se to už konečně rozjíždí, nepropadejte žádné naději. Nic se nikam nerozjede, jen někteří skuhravci se nakonec velmi nepravděpodobně a náhle vzájemně zamilují. Tohle není žádná odvázaná 80's teenagerská komedie - spíš se to podobá tuzemským televizním hrám o svazácích, které působily vlastně stejně nevesele a bezvýchodně jako tenhle Snídaňový klub. Zatímco socialistické inscenace na téma "mládežníci" byly svázány diktátem režimu, tohle dílko svazuje snaha o vážné vyjádření k tématu generačního konfliktu. V obou případech je výsledek stejný (jen američtí mládežníci si dopřejou trávu, ti naši zas alkohol). V jednom je ale Breakfast Club bolestně pravdivý: Mládež v obou táborech nebyla absolutně schopna žádné opravdové vzpoury. 60. léta a odvaha generace dětí květin měnit svět, nebo punková rebelie let sedmdesátých jsou nenávratně tytam. Děti 80. let jsou daleko krotší a smířenější s tím, že měnit systém se nevyplácí. Zpětně se jim nedá upřít jen jedno: Alespoň se dovedou pořádně bavit. Ti z Breakfast Clubu nedokáží bohužel ani to. (31.07.2007)

80te roky minulého storočia bola veľmi divoká doba, charakteristická brutálnou komercializáciou. Nebo bolo všade červené, s veľkým bielym logom Coca Coly. Táto komercializácia sa prejavila aj v štúdiovom systéme, keď koncom sedemdesiatich rokov sa ujal pojem blockbuster. Preto si veľmi vážim tvorcov, ktorí dokázali točiť citlivé, úprimné filmy o určitej spoločenskej skupine ľudí a ich najintímnejších pocitoch. Hughesov BC je jeden z takých filmov. Niečo podobné, ako Veľké rozčarovanie, avšak s teenagermi. Z dôveryhodného zdroja viem, že Nelson sa stal vďaka tomuto filmu sexsymbolom, nie Estevez, ako by som predpokladal a u chlapov najviac zarezonovala Ringwald. (27.05.2012)

Koukám, že nejsem první, kdo očekával bezstarostnou komedii, dostal přesný opak a skončil v mírném šoku. Několik středoškoláků představujících různé typy a středoškolské kasty si ze sebe nejdřív dělají srandu, pak se duševně obnažují a postupně zjišťují, že spolu mají víc společného, než mysleli (hlavně problémy s rodiči, kteří na ně buď tlačí, nebo je ignorují). Nelson skvělej. (18.01.2011)