Co jsme komu udělali?

Prý je tenhle film jeden z nejúspěšnějších filmů ve Francii v tomto roce. A já se popravdě vůbec nedivím. Za prvý je to komedie, což je všeobecně oblíbený téma a za druhý se brutálním xenofobním způsobem naváží snad do všech národností, které se aktuálně neustále do Francie cpou, a se kterými má Francie v současné době velké problémy. Pro některé xenofobi tady ale musím říct, že naštěstí v tomhle filmu byl každej absolutní sympaťák (nehledě na ty dcery, ty byly vysloveně k zulíbání) a tak jsem si film mohl maximálně užít. Pátou hvězdičku si navíc vysloužil Christian Clavier, který předvádí naprosto dokonalou roli otce, kterej není schopnej přijmout žlutýho, černýho, Araba ani Žida v rodině. Hezky se mu to u zeťáků sešlo, co? (15.12.2014)

Předně chválím českého distributora za povedený a nezprzněný překlad. Lehký jazykový posun nevadí, významově to sedí a je to vtipné. Smál jsem se od začátku do konce, komedie o předsudcích, rasismu, problémech v rodině a vzájemné lidské nesnášenlivosti mi absolutně vyhovují. Christian Clavier nám krapet zestárnul a zhnědnul ze svých dýchánků se Sarkozym a dalšími podobnými ničemy z UMP, ale stále je to špičkový komik, jenž umí hrát i pouhou mimikou. Relativně neznámý herecký ansámbl rovněž přispívá k celkovému úspěchu filmu a vůbec se nedivím diváckému úspěchu ve státech, které se musí potýkat s cejchem koloniálních mocností a současnými těžkostmi spojenými s imigranty. (26.10.2014)

Výborná ukázka multikulturního humoru, v níž to schytávají úplně všichni. Neboť je-li člověk blbý a nechává se ovládat předsudky, je úplně jedno, je-li to bílý katolík, Žid, arabský muslim, Číňan nebo katolický černoch. Nepřekvapuje mě, že něco takového natočili Francouzi. A já jen doufám, že jako otec nebudu takový nesnesitelný idiot, jako ti dva ve filmu. (03.01.2015)

Filipé se zapojil do frransouskéé pšistěhovalské politiký se svojí ažitkó docela trefně. Romantický blábol o toleransé na trhu nějaký čas chyběl. Ztvárnil to umně, nebudu lhát. Rasisty mého druhu sice neoblbne, protože moc dobře vím, že Číńani smrdí, Arabáši zavání, Žid páchne, bubák nevoní... ale protože zcela korektně naznačil, že Francouz se tak nějak tradičně nemyje, zůstávám ve své pozici uprděného kališníka klidný jako nahnilá moruše. Vtipu by šlo přidat na ,,plynu" (he he, Benichou), třaskavosti (hihň, Benassem), houmr by mohl být podstatně černější (touche, Koffi), pointa nemusí vypadat jako z placu Nebeského klidu (a máš to, Lingu). Ale co už. Než zase nějaký dolcemilný Amerikán zprzní předlohu do překopávky, křičím již předem - velice pěkná zábava pro humanisty. Co nám tak ještě chybí? Ah, tradiční kulykovo moralistické okénko. Tedy takto: až muži přestanou válčit se ženami o genderové kokotiny, Evropa se skutečně spojí a zbytek mojíkoule si začně cenit lidského života, můžeme natěšeně zrušit hranice a spokojit se s jedinou identitou - jsme člověkové! Do té doby odmítám zatáhnout své potomstvo někam na musulmanský trh, neboť pro každý vznešený účel je zapotřebí spolupráce všech stran, prosím. (08.12.2014)

Nejlepší vtipy byly ty vzniklý pošťuchováním tří, později čtyř zeťů. Zdálo se mi, že komediální veterán Clavier tam hrál druhý housle a nižší hodnocení dávám hlavně proto, že v druhý polovině tomu dost došel dech a vtip se jaksi vytratil. Jinak z popichování mezi kulturami se dalo vytřískat určitě ještě víc vtipů, nebo aspoň já jsem jich čekala trochu víc. Třeba ožrání obou otců, to mohla bejt sranda a přitom to nakonec ani moc vtipný nebylo. Na druhou stranu - společný oběd, sněhulák nebo první setkání rodičů a "Kofiho," to byly povedený kousky. Clavierova filmová manželka Chantal Lauby byla mnohem sympatičtější postava, než ta Clavierova, potažmo byla to prostě nejsympatičtější postava vůbec. Nebylo to špatný, ale mohlo to bejt lepší. (03.03.2016)