Jen Bůh odpouští

Nedivácká festivalovka - chvílemi se zdá, že by Refin chtěl být Tarantino, chvílemi, že je na drogách. Dokola omýlaný hudební motiv i mimózní snové sekvence nudí, vrže to víc než leckteré divadlo a chladné je to ad absurdum. Ale to kouzlení katany zpoza ramene je bezva. Art-pulpová vyprázdněná rádobyrevenge narace. Jodorowsky by měl radost. (05.06.2013)

Nicolas Winding Refn a Ryan Gosling zřejmě byli překvapení tím, jak Drive u široké veřejnosti uspěl. Proto jim to dodalo kuráže a pustili se do ještě těžší látky, než byl právě Drive. Říká se, že v jednoduchosti je síla a Drive přesně takový byl. Dynamická kamera, tísnivá atmosféra podpořená skvělou muzikou a ve své podstatě hrozně jednoduchý nápad. Jen Bůh odpouští má všechny tyhle prvky, ale k tomu všemu je ještě dost brutální, což by nebylo úplně na škodu. Asijské filmy s mafií v hlavní roli takové prostě jsou. No ale k tomu všemu se v něm ještě míň mluví a všechno daleko dýl trvá. To je možná největší problém filmu. Dynamický by jakžtakž byl. Některé záměrně dlouhé a nic neříkající záběry mají na okamžik co říct, ale za chvíli se veškerá ta atmosféra vytratí, protože se ve filmu vlastně nic neděje. Kvalitní elektronické hudby je také ve výsledku poskrovnu a celé to počáteční nadšení během ani ne půl hodiny rychle vyprchá. Člověk pak kouká na Ryana, který si myslí, že vše uhraje jen svým charismatem, ale zřejmě nechápe, že když nepromluví, tak si na něj člověk nedokáže udělat názor. I přesto respektuji snahu tvůrců. Je to naprosto odlišný film od klasické filmové produkce a zaslouží si obrovský respekt. Drive byl dílem momentu a úspěchem okamžiku. Jen bůh odpouští je ale jeho nevýrazný stín. (01.11.2013)

Všechno je vlastně na svém místě. Zádumčivý Gosling, noc, explicitní násilí (Lesní duch má konečně konkurenci!), hra se světlem, režijně a audiovizuálně vymazlené sekvence - a navrch ještě skvělá koksová máma Kristin Scott Thomas (monolog u večeře!) a robotický sadistický policajt, co využije i přepálenej olej z tržnice a vydloubne oko na počkání. Všechno to jsou fajn jednotlivosti, které jsou v tom filmu ale jen samy pro sebe. Celku chybí drive, je vlastně matný až běda a v závěru rozhodně není takovou ránou na solar jako Drive. Viděli jsme mnoho lepších filmů o pomstě i o pokřiveném vztahu matka - syn (a další syn). 70% (30.05.2013)

Pasivnost/oddanost hlavního hrdiny mi v něčem připomněla literární postavu Meursaulta. Takovou hloubku od Refna ale opravdu nečekám. Proto je pro mě výklad a la Freud (zabití otce, vztah k matce) čirým přáním a detektivní prací diváků aneb kdo hledá najde. Jen se podívejme na důvod přílišného použití červené barvy - barvoslepý režisér! A je vymalováno. Co si z tohoto filmu nakonec odnáším je otázka proč kvůli téhle roli Gosling trénoval nějaký Muay Thai box, když -spoiler- použije pěsti všehovšudy jednou (a ještě mizerně) a pak střílí?! (31.07.2013)

Nebyť úspechu Drive-u, Gosling a Scott Thomasová by do toho nešli. Natoľko nedivácke, že sa tomu sotva dostane v USA širokého nasadenia do kín. Nie práve vzorová americká rodina, fungujúca v Bangkoku, naštve lokálneho policajného kápa so sakra ostrou mačetou. Kto má s kým ako pokryvený vzťah sa dozvedáme iba v náznakoch, priebežne, pribúdaním zmasakrovaných tiel. Všetci sú pošuci, ktorí buď radi znásilňujú štrnástky, alebo dílujú drogy, alebo vypichujú oči. Všadeprítomná tma, do obrazu dôkladne nakomponované lucerny či neóny, dračie symboly v červenom pološeru, pomaly sa hýbajúce postavy, temná či psychedelická hudba, a tak veľmi do blba čumiaci Ryan Gosling ako nikdy predtým. Film sa dejovo hrá s divákovými očakávaniami, naťahuje ho, hypnotizuje, miestami desí, inokedy fascinuje, ale finálnu satisfakciu mu nesprostredkuje. Pansringarmov polda skvelo démonický sadista, matka Kristin Scott Thomasovej správne bezskrupulózna mrcha. Zvláštny film, nad ktorým budete premýšlať, ale na nič neprídete. (30.05.2013)