Laputa: Nebeský zámek

Létající Ostrov pokladů. Dobrodružný, lehce melancholický a emotivní příběh o hledání jednoho snu, síle moci, přátelství a jedné zapomenuté legendě. Po technické a hudební stránce má blíž „Naušice z Větrného údolí“ než k pozdějším Mijazakiho filmům, v hloubce obrazu ho ale dosud nepřekonal snad ani žádný 3D animák. Jednoznačné must-seen na velkém plátně. Možná vám bude příběh připadat všem těm „Pirátům“ a "Atlantisům" trochu podobný, ale pro mě má úplně jinou duši. Škoda, že jsem film neviděl, když mi bylo tak 10-12, možná bych měl zážitek na celý život. (14.03.2005)

Z počátku mě to moc nebavilo a trochu mě odrazovala ta dvouhodinová délka, ale postupně mě to zcela okouzlilo, a to jak samotným motivem tajemného létajícího města a jeho krásným výtvarným pojetím (+ ti fascinující roboti!), tak i sympatickou dívenkou Sheetou, která je stejně roztomilá, jako ostatní Mijazakiho animované hrdinky. Za zmínku stojí též nádherný soundtrack a dojemný závěr, který člověka vyloženě potěší na duši. Trochu mě mrzí, že jsem Mijazakiho filmy neznal už v dětství, ale možná o to víc je teď pro mě zážitek objevovat je na stará kolena a těšit se z jejich krásy. (17.02.2023)

Asie opět válí a zbytek světa tiše závidí. Náročné 3D animace? Hvězdné dabérské esa? Velká studia?....k čemu...21.1.2017 Si dovolím doplnit příspěvek. Viděno na velkém plátně v originále na Mijazakiho festivalu v kině Bio Oko, naprosto strhující zážitek a obrovská FANTAZIE! [Mijazakiho festival Bio Oko] (22.03.2015)

Mijazaki tvorí filmami svet strateného detstva, plného nespútaného dobrodružného spoznávania sveta. Nenápadne doň vkladá úctu k prírode a všetkému živému a premenlivé charaktery postáv s ťažšie definovaným vyjadrením toho, či sú dobré alebo zlé. Evidentný je obdiv k Verneovkám, Zemanovkám a obdobiu niekedy koncom 19. storočia, kedy sa prírodné zdroje zdali byť nekonečné, príroda neznečistená a verilo sa, že technický pokrok dokáže zlepšiť ľudstvo ako také. Viditeľná je tiež režisérova nenávisť k armáde a tajným. To všetko má v sebe Laputa, maľovaná fantazijná krása o krajine kde príroda víťazí, pričom stroje jej pomáhajú. Ak k tomu pridám sympatickú partiu pirátov pod vedením ženy (tiež častý motív Mijazakiho filmov), ktorí dokážu vytvárať životnejší svet než zorganizované šíky uniformovaných navôkol, okuliarnatých mocibažných tajných či prácou zodretých otrokov v každodennej drine - vychádza mi z toho i skvelá slobodomyseľne anarchistická rozprávka. (02.01.2013)

Dílčí prvky jsou skvělé - hudba, prostředí. Nápad mi přišel naťuklý, nikoliv ovšem špatný. Prostě pohádka od Miyazakiho. Dohromady mi to ovšem skřípalo. Nesedlo mi to. Ovšem konec a po něm hned titulky mi v duši rozprostřely krásný mír - zřejmě za to může především hudební složka. Lepší 3*. Ale určitě doporučím každému, kdo má rád Miyazakiho nebo kreslené miloučké pohádky nebo nejlépe obojí dohromady. Edit.: 26. 1. 2017 - viděno v kině po pěti a půl letech... očividně mě to bavilo víc než prve, a proto zvyšuji hodnocení. Byla to legrace, hodně to připomínalo svou lehkostí a běháním Lupina. Možná bych tomu dala o 10-20 minut míň. Ale je v tom hodně ukryto. Alespoň tentokrát jsem v tom hodně viděla. (12.06.2011)