Patriot

Zase tak šíleně se, co se patriotismu týče, podle mého na pilu netlačilo. Spíše jsem to vnímal jako osobní pomstu Mela Gibsona - a ten když má ten šílený pohled v očích, je perfektní. V tomto směru se mi především líbila scéna, kdy společně s mladšími synky osvobodí Ledgera. Za povedenou považuji hudbu Johna Williamse (jako skoro vždy). Co mi na filmu vadí, je jeho délka, dvě hodiny by bohatě stačily. (25.10.2003)

Správný název by snad měl znít Patrioti. Mel Gibson se sice během filmu sám označí za patriota, ale je více ovdovělým otcem rodiny, které dává přednost před veškerými jinými (i když z historického hlediska důležitými) událostmi. Patriotem je tu především jeho nejstarší syn, díky kterému vstupuje jeho otec do víru válečných událostí. Závěrečná scéna, kdy Mel Gibson pozvedne v efektní zpomalovačce americkou vlajku, je - spíše než symbolem amerického patriotismu - symbolem hrdého otcovství (kvůli spoileru neuvádím proč). Události boje o nezávislost tvoří spíše kulisu velmi dramatického příběhu jedné rodiny - především tedy otce a nejstaršího syna. Aby bylo jasné, že angličané jsou zde za padouchy, vstupuje na scénu odporná kreatura v podání Jasona Isaacsa, se kterým zde skvěle gibsonovský Gibson svádí svůj osobní souboj. Závěrečná bitva není žádný zázrak. Je hodně pomalá, nemá patřičký švih a říz, ale je zvláštní, že když do ní Emmerich vloží dlouhatánskou zpomalovačku, tak tím přidá na grády. Ještě se musím zmínit o skvělém záběru, kdy jedna dělová koule letí přímo na plátno. Je to velice působivý moment, kdy jsem se ani při opakovaném shlédnutí neubránil škubnutí hlavou směrem vzad. Patriot je o toleranci, co až jste ochotni takovému spektáklu odpustit. Kdo čeká věrný historický film, bude při nejmenším zklamán. (20.05.2003)

Tohle Gibson přeťáp... Pravda, základ filmu je stejný jako u jeho megahitu Statečné srdce, ale narozdíl od tažení charismatického skotského válečníka Williama Wallace nemá boj o národní nezávislost jistého Benjamina Martina tu pravou "míru". Míru v naplňování šablon historického filmu, míru v kupení klišé. Protože Patriot je až nepříjemně předvídatelný a emotivní náboj generuje natolik lopotně a okatě, že ve chvíli, kdy to má zajiskřit, nestane se nic. Fešácké pózy sošného geroje Gibsona nepomohou. Roland Emmerich, to je podle mého jeden velký dějinný omyl a tímto mu děkuji, že mi to svojí sterilní a neumělou režií opět potvrdil. Scénář je jeden velký fujtajxl, který matlá a hněte potencionálně zajímavé téma tím nejpřežvýkanějším a nejvyčpělejším způsobem. Postavy jsou natolik trapně typizované, že se mi maně vrací vzpomínky na český budovatelský film 50. let. Patos, patos a zase patos. Uprostřed něho už člověk prostě musí ocenit něco tak průměrného, jako je Gibsonův herecký výkon. Alespoň ten povznáší film na lehký podprůměr, jenže ten svou schematičností a tradičním emmerichovstvím ("být emmeričtější než Američan") představuje něco, co už nechci vidět znovu. (10.02.2005)

První třetina (tedy první hodina) ještě jakž takž ucházející, ale pak nastoupí patos (to mávání americkými vlajkami na konci!, OMG), zpomalené scény co deset minut a dementní dialogy plné klišoidních keců. Film navíc často působí nechtěně opravdu hloupě. Moc tomu nepomáhají ani jindy filmové jistoty- Mel Gibson si nejspíš brzy uvědomil, v jaké sračce se to ocitl a jeho herectví, emoce, jsou hodně minimalistické (čti "seru na to, tady se snažit nebudu"). A hudba klasika Johna Williamse mě začala vysírat zhruba ve dvacáté minutě (což je u tříhodinového filmu docela problém). Zkrátka tuctový, absolutně v ničem neoriginální, zato silně patetický film, který potvrdil, že Roland Emmerich je mizerný filmař. (Univerzální voják, Godzilla nebo Den Nezávislosti jsou možná zábavné, ale přiznejme si, hrozně stupidní filmy. A Patriot je další takový, navíc nezábavný, ale velice nudný). (23.07.2023)

Líbilo se mně to. Mel Gibson má charisma na rozdávání a předvede nejen dobré herecké ztvárnění svého vlastence, ale také umění ohánět se s tomahawkem a v potoce naporcovat vojáka za zabití svého syna. Likvidací vojenského regimentu to začíná, pak zařve druhý syn v podání mladého Heatha Ledgera a tatínek Gibson pak v závěru na bojišti zamává za hrdinské hudby hrdinně vlajkou a zúčtuje s největším zlosynem ve filmu, taktéž charismatickým Jasonem Isaacsem. Roland Emmerich to pojal velkolepě a všechny složky ve filmu měly téměř ideální poměr. (12.12.2010)