Buddha padl hanbou

Mňa to až tak moc nechytilo , ako väčšinu prítomných hodnotiacich . Je to taký polodokument , polofilm o tom , ako malé dievčatko behá po kopcoch a piští ( až by som jej hlavu utrhol ) , že chce ísť do školy . Okrem iného je to i dobrá sonda do debilnej mentality horských buranov v Afganistane , alebo v akej prdeli to bolo , a náhľad do ich spôsobu života . Dve hviezdičky udeľujem za scénky , na ktorých som sa fakt zasmial parádne . Nechcem naznačovať, sú neprehliadnuteľné . (16.06.2010)

Film začíná záběry na výbuch a poté pád velké sochy Buddhy, následně se kamera přesune do malé jeskyně, kde žije Bakhtay spolu s její matkou a miminem. Snímek je především o okouzlující afghánské holčičce, který v časovém úseku jednoho dne vypráví její příběh. Po setkání s chlapcem chodícím do školy, který vedle ní předčítá text pod obrázky školní učebnice, zatouží i ona po vzdělání. Potřebuje však blok a tužku na psaní. Zdánlivě triviální problém sehnat tyto základní věci se pro malou Bakhtay v afgánském prostředí ukazuje velkou překážkou. Scéna s prodejem vajíček na získání peněz ke koupi školních pomůcek je pak naturalistická a komická zároveň. Cestou potká i partu válečně laděných hochů hrajících si na Taliban, kteří ji i ostatní kolemjdoucí děti "uvězní", a přinutí je hrát si společně s nimi. V této scéně lze také nalézt protiválečný podtext a vůbec celé drama je vlastně takovou symbolikou o chaotickém uspořádání mysli mladých afgánských dětí ovlivněných post válečným efektem, ale zároveň i příběhem o naději a vytrvalosti. Emocionální film je ve výsledku působivým snímkem, kde bych vyzdvihl přirozené herecké výkony a to především hlavní představitelky Nikbakht Noruz. (7/10) [MFFKV 2008] (12.07.2008)

A já také. Přes půlku jsem proplakal. Francouzská Ponette, jež nechce umřít, ale učit se, že je blbě, ale může být hůř. Škoda jen politiky. (Po projekci se snesla kritika z řad přítomných ctihodných filmových theoretiků – vypočítavost, podbízivost, hraní na city, a dětští herci – z každého záběru byla cítit nepřirozenost, před každým záběrem dostávali pokyn co a jak…jasné chmm jo chmm přesně chmm plk plk plk chmm… Ach, ti intelechtuálové.) (21.03.2010)

Jeden docela obyčejný den hazárské holčičky jakožto podobenství o traumatech, která si v sobě nese post-tálibánský Afghánistán... Škoda, že malé děti už se stávají tak častý trademarkem íránského artu, až je načase to začít parodovat. A taky je vidět, že mladá Makhmalbafová s těmi nehereckými caparty ještě neumí zacházet tak, jako její zkušenější kolegové. (15.08.2010)

Kdyby to byl dokument, dám filmu bez rozmýšlení 5 hvězdiček a ještě lituju, že jich nemůžu dát 10. Ale jako drama to moc nefunguje. Dobrý nápad s dětskými herci-neherci. Působivá byla hra dětí na válku, šel z toho strach, tyhle děti nevypadaly, že by si jen hrály, ony to opravdu prožívaly. Jinak byl děj dost vleklý a v druhé půlce jsem pořád sledovala hodinky. (14.07.2008)