Barbaři

Nepovedený pokus o béčkovou fantasy s komediálními prvky. Začátek ve stylu Barbara Conana mi přišel ještě celkem snesitelný. Pak to jde ale naprosto do kytek kvůli ubohému scénáři a stejně ubohýmhereckým a komediálním schopnostem představitelů hlavních hrdinů. Film je taky jasným dokladem toho, že žádné triky jsou lepší než špatné triky. (12.03.2012)

,,TAKŽE?" ,,TAKŽE, ČO?" ,,KDE JE TEN RUBÍN?" ,,NEVIEM, CANARY VRAVELA, ŽE TU BUDE." ,,KDE?" ,,NO TU." ,,TU?" ,,HEJ, TU." ,,ALE TEN RUBÍN TU NIE JE!" ,,TO VIDÍM, ŽE TU NIE JE." ... __ Keď som bol ešte veľmi malý, pustila mi moja mama aby som ju neotravoval pri varení tento film, ktorý sme mali nahratý na VHS. Už vtedy na mňa pôsobil dosť zvláštne a jediná vec, čo mi viacej utkvela v hlave bolo zabíjanie ,,draka", kedy na sa dvojku nevydarených bračekov vysypala kopa humusu z jeho vnútorností. Ako to už u mňa býva, rozhodol som sa po rokoch opäť si zaspomínať na nejaký film z detstva a tak prišla rada aj na tento ,,skvost". Neviem, či bolo cieľom filmu prekonať dvojnásobne legendárneho Conana, každopádne by bolo ohromným úspechom keby bol aspoň 2x tak zlý ako Conan. Nespomínam si kedy som naposledy videl niečo tak hrozného akým je toto barbarské duo. Barbari totálne zlyhávajú snáď vo všetkých možných filmových oblastiach a to nielen v tých základných ako réžia, herci či scenár, ale do nevoľnosti dokážu človeka priviesť ako hudba, strih, kostýmy tak aj efekty. Obsahujú celý rad detinskej nelogickosti a zbytočných pasáži s prímesami akože ,,humoru" (krčma, vlkolak - smiech najväčší :-D) až sa zdá, že to nemôže byť myslené vážne. Lenže je. A z odpadu to nevyženie ani palec v horizontále za občasnú zaujímavú výtvarnú štylizáciu a nevyužitého Michaela Berrymana. (09.05.2010)

Dějově i stylem mě to moc přípomínalo Barbara Conana. Atmosféra fantasy byla stejně srovnatelná, avšak kvalit Conana nedosahuje. Jde jen o nějakou kopii ve dvou. Typické hádky dvou skutečných bratrů mě celkem pobavila a rozhodování jednoho z nich,, To nechci, chci to. To se mi nelíbí chci ono'', bylo dětinské, o to vtipné. 65% (31.05.2011)

Ztřeštěná kopírka "Barbara Conana", kde místo jednoho kulturisty v hlavní roli, jsou zde hned dva, navíc dvojčata, a dokonce ještě dřevěnější a humpoláčtější než Arnold. Místo nietzcheovského étosu zde máme jalovou rozjařenost, místo epického příběhu o zrození legendy dostaneme báchorku o jaunerácké mystice a opulentní krvavé bitvy nahradily specer-hillovské peckovačky. Naštěstí "Barbaři", stejně jako všechny cannoňácké italské koprodukce, ale ostatně i větší část osmdesátkových italských brakovek oplývají nespočtem WTF momentů, vyšinutých peripetií a grotskně monstrózních prvků (od strašlivých mechanických efektů po opulentní výpravu - viz trůn hlavního záporáka). Výsledkem je báječný camp od Ruggera Deodata, který přesně zapadá do barono-prášilovské linie italské žánrové kinematografie, založené na přístupu, že žánrové mantinely, logika a soudnost jsou pro nudaře. (29.03.2015)

Lacinější a brakovější klon Conana. Dvojnásobné porce svaloviny značí v tomto případě dvojnásobnou porci demence. Ale musím říct, že příjemně koukatelné. Pokaždé, když byli oba bratři na scéně jsem se musel pochechtávat jejich mizernému herectví, šíleným dialogům, umělým drakům nebo naprosto tragickým vlkodlakům (nebo co to bylo za ksindla). A bratři Paulovic, kteří v kožešině vypadaj skoro jako teplí bratři v tangách, zatímající svaly připadně se jinak prsící, téměř při každé možné situaci prostě nemají chybu. (03.07.2010)