Stepfordské paničky

Jak jsem uvedl už u hodnocení remaku, literární předlohu jsem dosud nečetl a je to určitě škoda, protože to je bezesporu látka zajímavá a pro filmové zpracování jako dělaná. Budu asi působit jako podivín, ale v rozporu s míněním drtivé většiny filmových fanoušků se mi remake líbil přece jen víc. Moderní verzi se dá oprávněně vyčíst mnoho nedostatků, ale celková koncepce mi přijde nosnější a funkčnější. On ten námět k satiře a komedii přímo vybízí. Původní verze se snažila balancovat mezi sci-fi, hororem a thrillerem, jenže ten film evidentně zestárl, jako sci-fi a horor nefunguje v žádném případě a jako thriller sice ano, ale pouze od scény návštěvy hrdinky u psychiatra až po závěrečné finále, což je cirka 20 minut z celkové stopáže, a to mi na větší než dvouhvězdičkové hodnocení přijde opravdu málo. Je to příliš statické a všude jsem cítil nevyužitý potenciál. Bývalo by asi lepší využít původní předlohu jako určité podobenství a do posledního záběru nechat diváka v nejistotě, co se vlastně v tom městečku děje, a jestli Joanna pouze nepodléhá určité paranoie. Film zestárl mj. i proto, že problém konfliktu mezi pohlavími a snaha o emancipaci se od 70. let přece jen posunul, byť nezmizel a získal jen odlišnou podobu. Dnešní doba přinesla např. fenomén úspěšných sebestředných egoistek, které se bez mužů docela dobře obejdou, jak o tom svědčí nejeden americký seriál či film. V leckterém odvětví a prostředí jsou dnes muži ve zjevné defenzívě. Celkový dojem: 45 %. (25.06.2009)

…aneb když muži nenávidí ženy takové, jaké jsou, a rozhodnou se s tím něco udělat. Vzhledem k tomu, že moje pořádkumilovnost občas hraničí s obsesí a Stepfordské paničky jsou jednou z mých nejoblíbenějších knih, musela jsem samozřejmě pečlivě prozkoumat i obě jejich filmová zpracování. Na celé čáře vyhrálo toto. Není sice dokonalé, ale snaží se držet předlohy. Atmosféra je slušně mrazivá a jakkoli proti Nicole Kidman nic nemám, Katharine Ross je v roli Joanny krásnější a mnohem přesvědčivější. Bryan Forbes je navíc detailista. Děsivou pointu naznačuje už v úvodu, kdy Joanna těsně před odjezdem z New Yorku fotografuje muže, nesoucího figurínu. Ohavná humanoidní loutka vévodí i novému obývacímu pokoji Eberhartových. Příběh staví do konfliktu touhu ženy po emancipaci, respektu, seberealizaci, po rovnoprávném rozdělení péče o domov a potomky, a právu spolurozhodovat se svým partnerem, a touhu mužů po zcela submisivní a dokonalé manželce bez jakýchkoliv vlastních ambicí, zájmů i plánů, která by mu oddaně sloužila a plnila každé přání. Zároveň poukazuje na to, že muž je ochoten pro naplnění tohoto ryze sobeckého snu udělat cokoli a žena je proti jeho zvůli bezbranná, ať je sebevíc odvážná a inteligentní. Pointu lze chápat jako alegorii, varování i látku k zamyšlení. Pro obě pohlaví. (více zde) (30.12.2015)

Nejstrašidelnější film, jaký jsem kdy viděla. Co jsou mimozemské invaze, oživlé mrtvoly či krvesajní aristokraté oproti přeměně inteligentní a osobité ženy v prsatou hospodyňku mající naprogramovaný jen základní slovník? Krom toho jsou ve filmu použity klasické hororové atributy: noc, bouřka, viktoriánský dům, šílený vědec, atd. Zprvu je vše zdánlivé normální, ale s tím, jak si hrdinka postupně uvědomuje nesrovnalosti, sílí pocit absurdity. Také se začne rýsovat zřetelná hranice mezi Stepfordem a normálním světem. Stepford je jiný svět, stává se pastí, ze které není úniku. Všechny výpadovky uzavřeli, jak řekl strážník. Nakonec ale nebylo třeba hrdinku zadržovat na silnici, protože smyčka, která ji držela na místě, byla v ní samé. A ONI to věděli… Na film se můžeme dívat také jako parodii hororových snímků, ale především je to alegorická kritika tehdejší americké společnosti využívající prvků hororu a scifi. (03.09.2009)

Nerad se pouštím do srovnávání s knižní předlohou, ale u paniček je to nevyhnutelné. Předně musím říci, že ani jedna z doposud natočených adaptací není ideální, na každé lze nalézt dobré, ale bohužel i převažující špatné. Svět stále čeká na tu svou, která by v sobě dokázala snoubit jak Levinův cit pro štiplavý (a nikoho nešetřící) humor, tak mrazivou hororovou atmosféru. Stepfordské paničky roku 1975 jsou "uťáplé", "bez koulí" (ač je to označení hrubé) - zjednodušeně napsáno, nejsou ani ryba ani rak. Natočeny jsou unyle, jakoby se Forbes bál vložit do projektu duši (nebo je zkrátka možné, že na více neměl), čekal jsem na překvapení v podobě oživující vizuální finesy - zcela zbytečně. Napětí místní paničky nepodporují, o poutavosti se jim může pouze zdát. Ke všemu holdují nepovedené hudbě, která podrývá význam obrazu. A plastické změny, které na nich byly provedeny oproti geniálně útlé knize ústí jen k horšímu. Tím nejlepším je na paničkách jejich mluva, slova, která jim a jejich manželům vložil do úst zkušený scénárista William Goldman - párkrát skutečně bezvadně zaperlí (rozhovor na houpačkách)! Jak vidno, rok 1975 paničkám ze Stepfordu na kráse nepřidal (myšleno přeneseně i doslovně, ve smyslu zcela nevyhovující doby, v níž se příběh odehrává), byť k úplné katastrofě se rozhodně hlásit nemohou (co však mohou, tak velmi snadno přivolat magický spánek). Jako "budoucí" knihovník Vám radím - raději si přečtěte knihu. (30.09.2008)

Všemi zavrhovaný remake jsem viděl jako první a celkem se mi líbil (dal jsem 4 *). Líbilo se mi zpracování a Nicole. Jenže poté, co jsem viděl tuhle verzi, tak vážně nevím, jestli remaku neuberu... Protože tohle byl film, jak se patří! Atmosféra, kterou podporovala hodně zajímavá hudba, byla skvěle hororová, hlavně ke konci. Navíc Katharine Ross byla kráska... Takže abych to nějak shrnul: Pokud chcete zpracování, které je spíše vážné a hororové, tak sáhněte po tomhle, pokud chcete spíše komedii, tak sáhněte po remaku. (11.06.2009)