Melodie mého srdce

Pokus o novodobou pohádku, kde roli magie a osudu supluje hudba ve všech svých podobách. V zásadě není nic špatně krom jednoho detailu; (kýčovitá) dojemnost je chtěná a nikoli přirozená. Režisérka ji nátlakově valí horem spodem, každou vteřinu stopáže i jedno každé okénko filmového pásu. Je to jako by vám držela nůž pod krkem a pokud se nebudete dojímat, tak... No, má to přesně opačný efekt a místo dojetí se dostavila upřímná nenávist. Ve výsledku to tedy zafungovalo přesně jak mělo. Vyvolalo to ve mě emoční odezvu (jakkoli zcela jinou než-li zamýšlenou) a to se podaří máločemu. (16.12.2012)

Todle je absolutní bomba! Je to úžasný příběh, skvělá režie....a ta hudba!! Prostě paráda....sice ze začátku mě dost štvaly sladký ksichtíky Meyerse, ale zbytek filmu to dokonále vyvážil, spíš úplně smazal. Celé je to hrozně neuvěřitelné, ale o to sladčí :o) a nemám co jinýho dodat, protože todle je fascinující dílko :o) (29.10.2008)

Ja som sa na to díval len aby som to zhatil, samozrejme nikdy sa nenechám uniesť publikom nooo nebolo to až tak zlé, ako som čakal. Môj predpoklad... "romanticko - naivná kolika, tlačiaca presne na ten stupeň, ktorý prinutí Vaše telo potiť sa a utekať..." Nestalo sa tak, celkom únosná miera estrogénu, miesami presladená no 6/10 nech nežerem. (21.05.2011)

Pohádka, nesmysl? Je to fuk. Je to neskutečně krásnej film, který mě dojal (no jo, zase). Nesmíte film brát vážně a posuzovat jestli je to možný nebo ne. Jen koukejte, prožívejte a poslouchejte. Já kouknu, prožiju a poslouchat budu tento film ještě několikrát. Ani nevím proč nedám 5*. Hodnocení: 80% (30.06.2008)

Když se vám zdá, že je svět vzhůru nohama, stačí nasadit sluchátka, nechat se unášet hudbou a všechno zlé je hned snesitelnější. To je pravda, za kterou se můžu postavit. Podobné poselství má i August Rush, půvabný snímek o tom, že slyšet není totéž co poslouchat. Freddie Highmore je zatraceně šikovný kluk, jeho kariéru budu sledovat a doufat, že nedopadne jako většina dětských hvězd. Jonathan Rhys Meyers dokazuje, že mu role rockera sluší nejlépe a konečně taky zpívá. Nechápu, proč mu (nebo spíš mně?:-)) to nebylo dopřáno i v Sametové extázi, kde nazpíval jen polovinu partů ze svého filmového repertoáru. Ano, možná je příběh přitažený za vlasy, ale já na to kašlu, už pro to krásné poselství, výbornou hudbu a sympatické herce. Scény, kdy se jednotlivá hudební čísla ústředního páru prolínají, aby symbolizovaly splynutí duší, patří k těm, které mi spolehlivě přivodí husí kůži. (28.05.2008)