Goyovy přízraky

Být ve Španělsku na sklonku 18.století obřezaný vegetarián, co měl pradědu, který znal člověka, co bydlel v jednom domě se čtenářem Kabaly, to zavání předvoláním do Svatého kanclu, kapkou paměť osvěžující tortury, upřímným doznáním před tribunálem a následnými dohašovacími pracemi pro amatérský požární sbor města Madrid.. Forman se nezaměřil jen na líčení smyšleného příběhu na pozadí bohabojných a peníze vítajících aktivit španělské inkvizice a následujícího bouřlivého období revolucí zmítané Evropy, ale nabízí i nadčasovou kritiku moci chtivých organizací, jednotlivců a náboženských skupin, co se otáčejí jak korouhev za větrem, aby byly nakonec ve své nicotnosti semlety, teda až na tu neustále prosperující vatikánskou firmu, valícím se kolem historie. Barokní umělec Goya je tu pak jen okrajovou postavou a bezmocným průvodcem, jehož budou před smrtí v hluchotě a slepotě budit ze snů přízraky kruté minulosti. Tradičně perfektní kostýmy, jemný humor, brilantní Bardem, který plynule projde proměnou z duchovního prapředka Antona Chigurha v osvíceného pragmatika, jenž nakonec stejně ve směšné čepici ochutná nevyzpytatelnost osudu a reflexe filmařsky doposud nepříliš dotčeného historického období. To vše je perfektní, ale zkratkovitý scénář, užívající oslích můstků nejen k popravišti - ten sráží vybroušenou formu úplně zbytečně o stupeň níž. No nic, alespoň mi mistr Francisco svým kloboukem poskytl návod, jak řešit náhlé výpadky proudu.. (19.07.2011)

Typicky Formanovský příběh silného lidského individua s nosným typem hlavního hrdiny se tentokrát nekoná (sama postava Goyi není ani postavou hlavní, jak by se podle názvu dalo čekat), avšak přesto jde o mistrné podobenství poukazující na to, jak špatný je jakýkoliv systém, v němž se ideje a morální premisy nekryjí se skutečným počínáním a životy lidí v tomto systému žijících. Prázdnota velkých slov o svobodě a rovnosti, stejně jako o boží pravdě a správnosti (inkvizičního) počínání v jeho jméně, je konfrontována s násilnickou podstatou každého společenského uspořádání stojícího na nesvobodě jedince a potřebě tuto nesvobodu násilně udržovat. Ať už se jedná o monarchii, republiku či církev svatou...trpět bude vždy obyčejný malý člověk... To jsou ty Formanovsky a Carrierovsky viděné Goyovy přízraky. Historicky zdánlivě bezvýznamné příběhy lidí, které pohltila a zničila mašinérie ať již jakékoliv instituce - státu, církve, války, a to paradoxně právě na pozadí historicky vděčnějších velkých (učebnicových) dějinných událostí. Dějiny všedního života obyčejných lidí jsou ale možná mnohem důležitější... Forman k tomu použil záměrně umírněný vypravěčský styl bez velkých efektů či spektakulárně dramatických scén (emocionálně se snaží působit spíše záběry na detaily nějakých bezvýznamných věcí - např. plenění vojáků postihuje záběry na zmatené slepice hynoucí pod kopyty koní...), jde spíše o jakési konverzační drama, i když ne v jeho pravém smyslu slova. Hlavním hrdinou tohoto zajímavě komponovaného dramatu je pragmaticky se chovající otec Lorenzo v úchvatném hereckém ztvárnění španělského herce Javiera Bardema - a zvláště jeho role kněze z první části filmu je geniálně zahraná, už dlouho jsem neviděl lepší herecký výkon (zajímalo by mě, jak to ten Forman dělá, že dokáže z herce dostat takhle uhrančivý výkon, podobný pocit jsem měl při sledování Muže na Měsíci). Také Stellan Skarsgård v roli Goyi, stojícího trochu mimo čas a právě panující režimy, hraje přesvědčivě, ostatní role mi trochu splývají. Mírné rozpaky pak možná ale budí fakt, že Formanův film vlastně nemá hlavního hrdinu, ústřední partie je rozdělena mezi Otce Lorenza, Goyu a snad i Ines, ale možná měli být tyto dvě poslední postavy potlačeny ve prospěch dominujícího Lorenza... Těžko však soudit, co by bylo, kdyby... Každopádně tu máme další skvělý Formanovský silný filmový spektákl, který má silnou výpovědní hodnotu nejen o době a místě, které popisuje, ale i o době a místech současných, kde se odehrávají podobné příběhy i dnes. A jistě má sloužit i jako memento do budoucna... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Jméno růže, Nostradamus (21.03.2007)

Jako nesporně mnozí přede mnou jsem se při zprávách o novém filmu Miloše F. duševně připravila na Amadea 2, tentokrát s tváří španělského dvorního malíře, a jako asi nemnozí jsem se na obraz umělce a jeho přízraků předpřipravila s pomocí jiného pana F., Liona Feuchtwangera. Kde bych byla tušila, že se Forman místo pátrání po přízracích, démonech a nejspíš i upírech sužujících nebohou duši zmítanou uměleckými a dalšími vášněmi rozhodl dokazovat starou pravdu, že horší než mor je inkvizitor, že nejprodejnější děvky zpravidla najdete mezi těmi, kdož prodávají vlastní ctnost a neomylnost a že Natálka Portmanová španělskou inkvizici věru nečekala. I tak by, byť se stokrát omletým tématem a Goyou coby nestranným pozorovatelem ztraceného času mohla vzniknout zajímavá a originální malba, jenomže z kontur vystupuje zmatené a neoriginální cosi, v kterém sice vyniknou mnohé detaily, ale celek se rozplývá v šedi a jediný, kdo z plátna vystupuje plasticky a barvitě, je Javier Bardem. (02.07.2009)

"Budem o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen"... Veľmi pôsobivé dielo s mnohými vrstvami a mnohými menej či viac očividnými pravdami o ľudstve aj človeku ako takom. Každý musí film sám posúdiť a vziať si čo jeho je. A herecké výkony? - niečo neuveriteľné! Zvlášť mladá Natalie Portman ma úplne ohromila - predsa len, v jej veku by som taký dobrý výkon nečakala. (10.03.2008)

Miloš Forman se vrací s filmem, který od něj asi moc lidí nečekalo. Svým tématem, se sice od těch ostatních diametrálně zrovna neodlišuje, ale samotné zpracování je poněkud... jiné. Samotná dějová linie by mohla být zajímavá, pokud by se nejednalo a přílišně rozmáchlé malé téma, aneb trocha másla na velkém krajíci, nebo snad velké téma stlačené do malého příběhu? Filmařské zpracování je v některých momentech opravdu parádní. První scéna je klasický Forman, divák má jediněčnou šanci slyšet naprosto všechno, jako by sám seděl v oné zabírané místnosti, tento prvek se však v dalších fázích snímku nepoužívá. Formanovi se daří zachytávat dobové reálie a díky nim podbarvovat celkové vyznění filmu, ale nedovede diváka strhnout, vlastně se o to ani nesnaží. Celou dobu jsem si však ríkal, proč si vybral tak strhující dobu a vypráví nezajímavý příběh, který až závání jistou telenoveličností. Odpověď jsem nenašel. Zatímco začátek se opravdu povedl, druhá třetina pokulhává a poslední pasáž je už nudným výsměchem s něčím, co se ani nedá nazvat příběhem. Velmi kladně se předvedl excelentní Javier Bardem, kterému se ostatní herci ani nemohli vyrovnat. (22.11.2007)