V dobré společnosti

Topher Grace byl pro mě v tomto filmu snad tím největším překvapením. Nejenže jeho přivanutí čerstvého větru do firmy byl nezapomenutelný zážitek, ale on především stělesnil Cartera jako ne úplně dokonalého a světaznalého ředitele. V některých situacích jsem si vzpoměl sám na sebe. Nervózní poklepávání nohou či "Nevím co mám udělat, abych prolomil to trpné ticho v rozhovoru, tak řeknu nějakou blbost." mě úplně dostávali. Navíc to fetišistycké pití kafe má taky něco do sebe.... A Scarlett chci k sobě domú!!!!!!!!!!!!!! (22.06.2008)

Shushikovo první slovo z komentáře přesně vystihuje film V dobré společnosti - civilní. Snímek, ve kterém "vlastně o nic nejde", řeší se pouze pracovní, maximálně vztahové problémy a děj je velmi klidný a umírněný. Výhra jako Jak na věc to není, ale všechno ubíhá dostatečně svižně a sympatičtí herci s přehledem drží pozornost filmového diváctva. 65 % (30.07.2010)

Úplně živě jsem si představil, jak ten mladý reklamní žralok prezentuje v zasedačce nějaké tuzemské společnosti svým podřízeným vizi o synergii a týmu - nejčastější otázka ve firemních kuloárech by pak zněla: „Co je to za ambiciózního kreténa?“ Decentní komedie o životních hodnotách a jejich relativitě, co se sice klišé vyhýba jak kníže Schwarzenberg bdělosti, ale až na pár světlých výjimek působí suchopárně a tak nějak neškodně. Navíc, vše protkáno kulturou servility v zaměstnaneckých vztazích, což beru v reálném životě se stejným despektem jako činnost v reklamním oboru.. Jen tak na okraj, schválně si během filmu představte Quaida v hnědém klobouku a světlé košili - kdyby se v roce 1942 nenarodil malý Harrison, padla by volba určitě na Dennise.. (21.01.2013)

V dobré společnosti překvapí především tím, že je v rozporu s většinou současné americké komediální produkce tak nějak uměřený a kultivovaný. Neobjevuje se tam zkrátka takový ten typicky pubertální nebo buranský humor a celý snímek jako by chtěl oslovit spíš dospělé publikum, které jinak dává přednost televizní obrazovce. Není to film špičkový, protože humor v něm obsažený není tak vypointovaný, ale celé je to slušně napsané, obsazené i zahrané. Snímek zůstává na půdě produkce amerických majors, tzn. žádné velké experimenty a provokace, jen lehká společenská kritika, která ani zdaleka nedosahuje údernosti např. Lítám v tom. Má ale překvapivý konec, který se vymyká tradiční šabloně romantických happyendů. Ona ta romantická linka především díky přítomnosti Scarlett Johansson, která je pro tenhle druh žánrových snímků jako stvořená, poněkud přebíjí tu komediální. Celkový dojem: 65 %. (07.11.2010)

Před lety mi tahle látka poměrně výrazně zachutnala, dnes spíš zklamala. Představené příkoří reklamního byznysu je spíš limonádou, které v téhle sociální pohádce obstojí tak na půl. Potravní řetězec firem je holt sakra velký žrout. Přesvědčí se o tom postarší šéf inzerce jednoho týdeníku. Staromódní přístup s pečlivým pěstováním kolektivu naruší vliv úspor a nové energie, tudíž na jeho místo usedne jednou tak mladší žralok, který má sice prořízlou hubu, ale zkušenosti mizivé. A navrch se tohle vyděšené ucho s nabouraným Porsche a jednou akvarijní rybkou zakouká do jeho dcery. Brzy tak uvidíme souboj nejisté moci (mladík) a lidské převahy (stařík), kdy výsledek je pochopitelně přímočarou výchovnou moralitou aneb každý se tak nějak poučí a vezme si to své. Neříkám, že je to špatně, ale když vyplácáme všechny ty tragikomické situace, tak nám toho moc nezbývá. Je to hodně zkratkovité, je to hodně povrchní. A prakticky žádnému z témat se nevěnujeme natolik, abychom si řekli „jo, tak ti uhodili hřebíčkem na hlavičku". Naštěstí jsou tu herci, kteří jsou jednoduše skvělí (Scarlett Johansson, prosím, vykašli se na blockbustery a vrať se k pořádným rolím), celé je to poměrně citlivě natočené, ale pořád si říkám, že ta čtvrtá hvězda není úplně zasloužená. Fajn soundtrack. (27.03.2016)