Šťastně až do smrti

Kouzlu Bridgertonů jsem propadla se seriálem, ale nakonec mě knihy uchvátily ještě víc. Jako vždy. Na téhle rodině je pro mě neodolatelný ten jejich humor a to jak do sebe láskyplně šíjí. Tenhle soubor krátkých pohledů do jejich již zajetých „manželských“ životů byla hezké tečna za sérií. Nejvíce jsem ocenila poslední příběh matky rodu Violet.

Pro mě byl ten návrat tak skvělý, že jsem musela dát plný počet :) Bylo strašně fajn dozvědět se nějaké další střípky z této rozvětvené rodiny, plus příběh navíc k samotné Violet byl milou třešinkou.

Obsahuje spoiler Návrat k Bridgertonovým byl velmi krásný a povedený. Na tuhle knihu jsem se těšila. Jasně, měla jsem drobnou obavu, že to bude jen zbytečné natahování uzavřených příběhů. Jen takové plané lákadlo. Ale ono to nic z toho nebylo, krom toho lákadla, ale v dobrém smyslu. Četlo se to báječně, okamžitě jsem se zase ponořila do hlavních příběhů, k hlavním postavám. Bylo opravdu skvělé, že každý sourozenec, který vlastní jednu knihu má i svůj druhý epilog. Včetně jejich matky.
Bylo to vskutku krásné. Bylo to příjemné, nostalgické, vtipné i dojemné. Ukázka dávných dob a dobré staré romantiky, která prostě funguje. Vyvolalo to ve mě skutečný smích i slzy. Chytlo mě to za srdce a i když jsem věděla, že je to jen krátká ukázka, bylo mi líto, že toho nebylo víc. Věřím, že by si to zasloužilo dalece delší ukázku. Však chápu, že to nemůže být nekonečné. Všechno jednou končí.
Nemám ani k jednomu příběhu výtku, moc se mi to líbilo a bavilo mě to. Hltala jsem jeden epilog za druhým, jen těžko jsem knihu pouštěla z rukou. Tenhle nápad, respektive realizace se povedl. Bylo fajn, když před každým samostatným epilogem měla autorka i pár slov.
Ne vždy jsem fanda dodatků k hlavním příběhům, vlastně k tomu mám většinou výhrady, ale tady se to vyplatilo. Bylo to milé, nevtíravé. Taková tečka nakonec. Autorka prostě umí, což mi neustále dokazuje.
Hrozně se mi to trefilo do nálady. Bylo to něco, co ve mě vyvolalo emoce a jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst. Tohle se rozhodně povedlo. Musím rozhodně pro fanoušky této série Bridgertonových doporučit. Hodnocení je snad nad slunce jasné, a to plný počet. Tady skutečně není o čem. :) Jsem ráda, že jsem se mohla dozvědět ještě něco víc o tom klanu, který si mě získal.

Jsem dlouholetou fanynkou knih Julia Quinn a mám ráda téměř všechny její knihy, takže jsem se velmi těšila i na epilogovou sbírku Šťastně až do smrti, která se vrací k oblíbeným postavám z Bridgertonových.


Sbírka obsahuje osm epilogů a jedno shrnutí života Violet, matky Bridgertonových. Bohužel, musím přiznat, že mě tyto epilogy trochu zklamaly. Některé z nich se téměř vůbec netýkaly daných párů a občas se zdálo, že autorka sama neví, jak daný epilog napsat. Celkově mi přišly epilogy nucené a nedotažené.


První epilog věnovaný Simonovi a Daphne mi přišel nudný a postrádal jiskru, kterou jsem si pamatovala (3/5).


Druhý epilog, věnovaný Anthonymu a Kate, je mým nejoblíbenějším (i jejich kniha). Autorka hezky vystihla jejich charaktery a zvláště mě potěšilo zapojení hry pall-mall. Nechybí tu ani ostatní hráči, ale ty nebrali pozornost danému páru, takže jsem velmi spokojená (5/5).


Třetí epilog nebyl vůbec o Benedictovi a Sophie, což mi nevadilo, protože tento pár nepatří mezi mé oblíbence. Vypráví o Sophiině sestře a jejím zamilování, některé pasáže jsou velmi vtipné, ale ve výsledku mi to přišlo takové až moc ztřeštěné (3/5).


Na epilog věnovaný Colinovi a Penelope jsem se těšila, bohužel mě dost zklamal, protože se více zaměřil na vztah Penelope a Eloise. Škoda, já chtěla víc interakcí mezi Colinem a Penelope, protože Colin je největší hvězda (3,5/5)!


Pátý epilog mě naštval. Těšila jsem se na zobrazení Eloise jako manželky a matky, ale byl napsán z pohledu její nevlastní dcery Amandy. I když ich-forma byla zajímavá, chyběla mi samotná Eloise (2,5/5).


Šestý epilog věnovaný Francesce a Michaelovi byl krásný a zaměřený na emoce. Hezky navazoval na knihu a byl odlišný od ostatních epilogů, což se mi líbilo, protože i Francesca úplně nezapadá do rodiny (5/5).


Sedmý epilog mě lehce zklamal, byl hodně informativní, ale i dramatický. Právě to drama mi přišlo zbytečné, protože bylo jasné, že vše skončí dobře (3/5).


Když jsem poprvé četla knihu Vévodu a já, představovala jsem si Violet jako stařenu, i když samozřejmě věkově žádnou stařenou nebyla, já ji tak vnímala. Až seriál mi její vnímání změnil a já ji začala vidět jako ženu plnou života a energie. Violet v rozkvětu se mi líbil, ale nepřinesl nic nového. Bylo zde krásné vykreslení začátku její lásky s Edmundem a popis jejího života, ale trochu jsem doufala, že se v něm objeví nějaké romantické momenty s novými mužskými postavami. I přesto, že milovala Edmunda celý život, přála bych si, aby si Violet ještě trochu užila.


Na jednu stranu jsem ráda, že epilogy vznikly a já měla tak možnost vrátit se zpět do světa Bridgertonů, ale na druhou stranu mi přišly zbytečné. Jedno je, ale jisté Bridgertonovi jako rodinu naprosto miluju!