Splněný sen – Echinocereus lindsayi

Před dlouhými 17 lety můj sandál stanul na půdě Baja California poprvé. Už tehdy jsem si za svůj nejvyšší cíl stanovil nález Echinocereus lindsayi – nebo chcete-li (abych byl přesnější) Echinocereus ferreirianus Gates subsp. lindsayi (Meyrán) N. P. Taylor.

Echinocereus ferreirianus subsp. lindsayi.

Tehdy poprvé, v roce 1991 jsem s plzeňským kaktusářem, který žil už hodně let v kalifornském Los Angeles, podniknul výpravu na dolnokalifornský poloostrov. Putovali jsme odshora (Tijuana) až dolů ke Cabo San Lucas, a zpět. Na hledání E. lindsay jsme si určili dva dny, měli jsme informaci od Stevena Bracka, hledat v okolí Ejido Yaraguay poblíž vesnice Cataviña, u rancho El Gato. Celé hledání tehdy bylo marné, stejně jako při dalších dvou expedicích, namířených za stejným cílem do těchto končin. Až později jsem zjistil, že jsem hledal jen pár set metrů od místa nálezu.

Ferocactus gracilis, Catalina

S postupujícím věkem jsem si uvědomil, že různé neduhy mohou postupně vítězit nad mým cestovatelským nutkáním, a stanovil jsem si pevný plán. Ještě naposledy do Mexika (2007), projít si ta nejkrásnější místa, kde jsem kdy byl. Pak výlet na Baja California (2008), což je vlastně také Mexiko, s pevným cílem – vidět lindsay. To očekávání a rozrušení se dá těžko popsat – možná je to podobné pocitům, kdy se 17 let dvoříte krásné dívce, a najednou se zdá, že zítra, nebo možná už dneska...

Lokalita E. lindsayi - stráně s Idria columnaris a Ferocactus gracilis

Bylo už odpoledne, kdy jsme někde na 199 km ze silnice MEX 1 vlevo zahlédli cestu necestu, vinoucí se údolím. Odbočili jsme a pokračovali po hrozné cestě, až kam to s našimi, ne do terénu příliš vhodnými auty, šlo. Bylo nás jedenáct, a tak jsem si říkal – to není možné, aby se to nepovedlo.

Ferocactus gracilis soutěží o množství karmínu ve svých trnech

Dohodli jsme se na 3 hodinách hledání a rozešli se do svahů všemi směry. Dokonce jsme dali sázku – kdo odhadne nejlépe čas, kdy první z nás uvidí ten vytoužený skvost. Nejkratší dobu uvedl Libor Kunte – hodinu. Některé odhady však také říkaly „nenajdem“.
Tři hodiny nato se první z nás trousili k autům. Na tázavé pohledy odpovídalo pokrčení ramen nebo bezradné rozhození rukama. Až přicházející Míra Černý svým úsměvem naznačuje, že přichází s dobrou zprávou. „Viděli jsme, našli“ – jásá Míra, a ukazuje na obzoru nad námi na dvojitou Idria columnaris. „Vidíte? Tak tam rostou!“

Bez Tekate by ta objevitelská pohoda nebyla úplná

Ten den už nebyl čas, abychom se na místo vypravili a pořádně si to užili. Libor zajásal, neboť mu Míra vyhrál sázku, dostal svých 220 peset. Protože Libor ví, co je správné, přidal dalších 50 peset ze svého a koupil pro všechny kupu piveček. Však ten večer byla nálada bouřlivá a všichni zbývající se těšili na zítřejší setkání s tou mojí „sedmnáctkou“.

Veselí bylo vpravdě nepředstírané

Druhý den jsme vyrazili zpět. Projeli jsme údolím ještě kousek dál do kopce a pak se všichni v houfu vydali vzhůru do stráně, až na její konec za skalnatou hranu, a za chvíli jsme se s foťáky tlačili u první nalezené kytky. No, potom jich ještě byly desítky, ovšem v té relativní rovině nad hranou se ty kytky vyskytovaly po čertech řídce.

Echinocereus ferreirianus subsp. lindsayi je krasavec mezi echinocereusy

Ale byly nádherné, trny zářily temnotou v šikmých slunečních paprscích, našli jsme ovšem i rostlinu ozbrojenou trny barvy světlého medu, všechny rostliny se pak chlubily štětinatými poupaty s příslibem brzkého nezřízeného oplodňování a plození. Tak si na tom krásném místě moci postavit chatičku a těšit se z ročních proměn nejen lindsayi, ale i toho množství dalších bylin i sukulentů, jenže to už by chtěl člověk příliš.

Echinocereus ferreirianus subsp. lindsayi  s trny barvy světlého medu

Poštěstilo se nám totiž, že jsme na BC přijeli zrovna v období jarního kvetení všech možných letniček, cibulek i orchidejí, stráně svítily koberci od jemně žluté po temně fialové, až oči přecházely. Splnil se mi můj sen. Ta po sedmnáct let vzývaná láska nakonec podlehla zbytkům mého šarmu. A já mám vskutku na co vzpomínat.

Semenáč Idria columnaris

Závěrem něco suchých fakt:
Echinocereus lindsayi
byl popsán Meyránem teprve nedávno, v roce 1975, jako druh. O deset let později jej kombinoval N. P. Taylor jako varietu k Echinocereus ferreirianus (1985) a v roce 1997 jej stejný autor kombinoval jako poddruh, to jet E. ferreirianus subsp. lindsayi. Tato kombinace je jistě oprávněná, přesto je dodnes častěji užíváno jméno lindsayi na úrovni druhu.

Agave spec.

Na lokalitách, které se nacházejí údajně i jinde, v okolí několika kilometrů než jsme hledali my (informace od J. Menzela, San Diego, Cal.) roste E. lindsayi ve společenství dalších sukulentních rostlin, dominantní jsou tu rudotrné Ferocactus gracilis Gates, trsy Echinocereus enneacanthus, drobné Mammillaria aff dioica K. Brandegee, impozantní Agave spec. nebo šedozelené šestimetrové sloupy Idria columnaris Kallogg.

Stráně byly porostlé miliony kvítků

Pavel Pavlíček
E-mail: pavlicek(zavinac)chrudim(tecka)cz
 

zpět