Na jaře roku 1927 uspořádala Zemská jednota hostinských a kavárníků pro Moravu a Slezsko desetidenní studijní cestu po Francii. Majitelé kaváren, restaurací a několik brněnských architektů navštívili nejmodernější francouzské kavárenské prostory, aby zde získali poznatky o nejnovějších stylových trendech, technických novinkách a konstrukčních možnostech. Řada těchto novinek se projevila i v návrhu kavárny Savoy, který po návratu z exkurze vytvořil architekt Jindřich Kumpošt pro kavárníka Jana Nekvapila.
Kavárna vznikla v nárožním objektu bývalého Thonethofu na Jakubském náměstí v roce 1929. Zde se v přízemí dlouhá léta nacházela stará německá kavárna, licenci k jejímu provozování se však Nekvapilovi dlouho nedařilo získat. Rozhodl se tedy pro adaptaci historizujícího objektu na hotel, kterou provedl architekt Kumpošt formou dvoupatrové nástavby. Po získání koncese svěřil Nekvapil Kumpoštovi i přebudování přízemí a prvního patra na velkorysý kavárenský prostor.
Architekt zvolil náročné konstrukční řešení, které umožňovalo propojení obou podlaží. Použití ocelové a železobetonové konstrukce mu dovolilo strhnout vnitřní stěny, snížit či zcela odstranit stropy přízemí a značně zvětšit okenní otvory. Ústředním prvkem interiéru se stal železný nýtovaný pilíř, který je jediným novým nosným prvkem přiznaným v hlavním prostoru kavárny. Aby se prostor v nároží s výhledem na náměstí uvolnil pro posezení hostů, byl nový vstup do kavárny přesunut do ulice Běhounské. Za vstupem se nacházel unikátní šatnový systém vybavený výtahem, který umožňoval uskladnění šatstva v suterénu a zamezení míšení výparů z kabátů se vzduchem kavárny. Jeho svěžest byla zaručena moderním systémem větrání a automatické ventilace. Vzduch byl ve speciálních komorách čištěn, ozónován, vlhčen a osvěžován lesní pryskyřičnou vůní. Topení díky několika elektrickým teploměrům umístěným v kavárně reagovalo samočinně na změnu teploty. Podobně technicky ojedinělou soustavu známe z vily Tugendhat od Miese van der Rohe z roku 1930.
Přízemí kavárny bylo obloženo travertinem a propojeno s patrem dvouramenným schodištěm s onyxovým obkladem. Kavárenský prostor pokračoval na galerii, kde se nacházela i herna, kuchyně a toalety s další šatnou. Z kuchyně vedlo do kavárny samostatné schodiště, kudy se číšníci mohli rychle přemístit k hostům, aniž by byl jejich pohyb omezen kavárenským ruchem. Stěny prvního patra byly obloženy šedým plyšem a podlahu pokrýval červený plyšový koberec, světelné prvky tvořily neony, prosvětlovaný alabastr a onyx. Dámské toalety byly pojaty svojí výbavou jako kadeřnické salóny, na kavárenských stolcích byly umístěny háčky na klobouky a dámské kabelky. Hudební kulisu návštěvníkům zajišťovala živá kapela na balkoně nad schodištěm nebo systém amplionů radiorozhlasu. V létě mohla být všechna okna kavárny zcela vysunuta a v přízemí rozevřena, takže její interiér splynul s ruchem ulice.
Po 2. světové válce byl však prostor kavárny zásadně proměněn. V padesátých letech zde vznikla prodejna s textilem Výběr a velká část vybavení byla zničena. Došlo k zazdění okna s balkonem v prvním patře nárožního průčelí, kam byl také opět přesunut hlavní vchod. V roce 2008 proběhla radikální rekonstrukce, při které sice byla obnovena původní funkce vnitřních prostor, kde se dochovalo onyxové schodiště, někdejších všestranných architektonických i technických kvalit již ale nový interiér nedosahuje.
PH
