Podařilo se vytvořit místo s velkým kulturním a sociálním potenciálem. Setkávají se zde senioři, spolky osob postižených civilizačními chorobami, divadelníci, studenti, děti a rodiny v knihovně s kavárnou, konají se zde veřejná setkání s občany, pořádají se přednášky, konference, kurzy a workshopy, koncerty, plesy či divadelní představení. Celé kulturní centrum je bezbariérové. Nová technologie navíc umožňuje přenést zvuk hůře slyšícím přímo do jejich naslouchátek.

Hlavním prvkem udržitelnosti je ponechání základní budovy v útrobách moderního kulturního centra. Nemuselo se tak za vynaložení velkých finančních a energetických nákladů demolovat, odvážet nepředstavitelné množství suti a materiálu, ukládat ho na skládku, následně ho znovu vyrábět, přivézt a postavit nové konstrukce.

Z klimatického hlediska přestavba kulturního domu do pasivního standardu přinesla nižší energetickou náročnost, která zmírňuje jeho uhlíkovou stopu, zásadního hybatele klimatické změny. Část energie, kterou budova spotřebuje, pochází z vlastní fotovoltaické elektrárny umístěné na střeše. Za šest měsíců provozu kulturního centra se díky ní mimo jiné ušetřilo 2,7 tun uhlí, 3,35 tun CO₂ a 5 pokácených stromů.

Veškerá voda u původní stavby směřovala do splaškové kanalizace a následně do řeky, což je v době sucha i přívalových dešťů neefektivní. Nově se kulturní centrum snaží s dešťovou vodou pracovat a v případě nadbytku ji vsáknout. Světlý plášť budovy a střechy společně s nově vysazenou zelení (32 stromů) navíc snižuje přehřívání v blízkosti centra.

Původní budova byla v podstatě obestavěna, zvýšila se o patro, vybudovala se příjezdová komunikace a parkovací místa.

Zateplení domu poskytuje 30 cm minerální vaty. Pasivní dům využívá teplo z návštěvníků, v zimních měsících ho navíc čerpá ze slunečních paprsků, jež do interiéru pronikají velkými okny. V letních měsících okna naopak stíní venkovní žaluzie. Chlazení domu napomáhá moderní chladicí jednotka – v podstatě velký barel s vodou umístěný na střeše. Větrání objektu zajišťuje výkonná inteligentní klimatizace, která získává teplo z odpadního vzduchu pomocí účinné rekuperace. Dům provětrává dle pokynů senzorů kvality vzduchu v jednotlivých místnostech.

Na střeše se nachází malá fotovoltaika o max. výkonu 10 kWh. Město ale plánuje její rozšíření i na další volné plochy na plášti budovy a na střeše.

Kulturní centrum sbírá a využívá dešťovou vodu ze střechy a zpevněných ploch. Dešťová voda se akumuluje do podzemní nádrže o objemu 23 m³ a následně přečerpává k zálivce zeleně. V případě nadbytku se svádí do vsakovacího objektu o rozměrech 69 x 4,5 x 0,8 m, při čemž voda z okolních parkovišť nejprve ještě teče tzv. „zaolejovanou kanalizací“ do odlučovače ropných látek.

Náklady na běžnou údržbu se mohou ročně pohybovat okolo 300 tisíc Kč. Veškeré zařizovací prvky mají záruční dobu 60 měsíců. Po té je potřeba počítat se servisními náklady, které by se mohly pohybovat v řádu 1,5 milionu Kč.

Vzhledem k celodennímu provozu sedm dní v týdnu se oproti předchozímu stavu (tj. velmi nízká návštěvnost budovy) průkazně snížily náklady na teplo. Zvýšily se ale náklady na spotřebu elektrické energie, které se ale částečně daří pokrýt fotovoltaikou.

Jelikož město přistoupilo k myšlence přestavby, odpadlo obrovské množství energie, úsilí a odpadu. Je pravdou, že stavba nové budovy stavebníka nijak nelimituje a při návrhu dispozic se nemusí ohlížet na tu původní. Tyto limity na druhou stranu vyvažuje nižší finanční a ekologická zátěž, kterou by jinak demolice přinesla. Budova by navíc přišla o odkaz a poctu minulým generacím, které tudy prošly nebo se zasadily o její výstavbu. Řada obyvatel města má totiž k místu nostalgické vzpomínky.

Náklady stavby se během prací prodražily o sedm milionů Kč, protože namísto původně plánovaného plošného založení se muselo kvůli nestabilnímu podloží přistoupit k založení pilotovému. Také bylo potřeba zesílit střechu, aby unesla technické vybavení, a vystavět nový výměník.

Osvědčila se přítomnost současného vedoucího kulturního centra během výstavby, který mohl průběžně odstraňovat nedostatky v projektu a uplatňovat své provozní připomínky, jichž bylo cca 120 za rok. V současné době se tedy vychytávají pouze provozní drobnosti – nastavení klimatizací sálů podle osob, vzdálené přístupy k ovládání a běžné užívání nových technologií.

Veřejnost projekt kulturního centra vnímá velmi kladně, líbí se moderní a vkusné pojetí, zachování původních prvků, vzdušný prostor, světlé barvy, technické vybavení, ekologický přínos, multifunkční provoz a každodenní využití.

Přestavba kulturního centra město vyšla na více než 188 milionů Kč, při čemž částku 45 milionů Kč pokryla dotace OP Životní prostředí.

Z ekonomického hlediska a hlediska zadání veřejné zakázky si město chválí zvolený přístup „design & build“, kdy nese odpovědnost za celkovou investiční akci včetně projektové dokumentace zhotovitel. Osvědčil se jak po stránce technické, organizační i finanční.