tV5[SZ3JS ЭЛ в ЭЛВХОЩ BU ‘ х р в х р э э л 9ZJA J В А *[ш в г Ci p B J H Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě ave Slezsku [I] J I Ž N Í MORAVA Nakladatelství Svoboda Praha 1981 HLAVNÍ REDAKCE univ. prof. dr. Zdeněk Fiala, D rSc. (předseda) univ. prof. dr. Ladislav Hosák, D rSc. doc. dr. Jakub Pavel, D rSc. dr. Josef Janáček, D rSc. Ludvík Kotek, prom. hist. VEDOUCÍ AUTORSKÉHO KOLEKTIVU univ. prof. dr. Ladislav Hosák, DrSc. dr. Metoděj Zemek, C Sc. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku PŘEDM LUVA Počátky nej starších h rad ů v čes­ kých zem ích spadají do 9. a 10. století. T eh d y zanikala stará slovanská hradiště, jejichž jednoduché opevnění poskytovalo obyvatelům ochranu před pohrom am i, a úlohu opevněných středisek přejím al nový typ hradiště, odlišný nejen rozsahem areálu a jeho členěním , ale především svým posláním . Základní vnější rysy prom ěny vyjadřovala akropole, která se oddělila vlastním opevněním od ostatní plochy hradiště jako hrad u vnitř hrad u a sloužila výhradně knížeti a jeho družině. V ládnoucí třída společnosti, for­ mující se kolem knížete, si tak udržovala výrazný odstup od ostatního obyvatelstva, příznačný pro revoluční zm ěny, které ohlašovaly n ástup raného feudalism u. O d 10. do 12. století hradiště bez ohledu na vnější ráz sloužila bezvýhrad­ ně státní m oci, která spolu s upevňováním vladařských práv prosazovala i feudální společenské vztahy. Přem yslov­ ský kníže, který se stal po sjednocení zem ě jejím jediným vládcem , byl i vrchním vlastníkem veškeré půdy a p rostřed­ nictvím svých vladařů a kastelánů, usazených na jednotli­ vých hradištích, říd il nejen správu a jurisdikci v jednotli­ vých hradních obvodech, ale také vym áhal odvádění feudálních dávek. P ostupem doby jednotlivá knížata roz­ šiřovala počet hradišť a doplňovala tento systém o pevnosti, jimž připadaly ryze vojenské úkoly, především při ochraně státních hranic. V odborné term inologii nepanuje dosud jednota v ozna­ čování knížecích opevněných center 10.— 12. století. H o­ voří se o hradištích nebo o hradiscích, ale také o hradech, a to buď obecně, nebo v jednotlivých případech (P raha); naproti tom u v pracích um ěleckohistorických se označení hrad přiznává zpravidla až objektům přestavěným nebo nově postaveným z kam ene v rom ánském slohu, počínaje 12. stoletím . O pevněná centra 10.— 12. století představo­ vala ve skutečnosti přechodný typ opevněného sídla mezi hradištěm a pozdějším středověkým hradem . Podle vněj­ ších znaků, především rozsáhlou plochou a roztříštěným charakterem osídlení, uzpůsobeným hospodářským p o tře­ bám , patřila ještě k hradištím a nic na tom nem ěnil ani nástup románského slohu, pronikajícího do jejich areálu církevními stavbam i už od 10. století. Podle poslání, p ře d ­ určeného zájmy knížete jako hlavy státu a feudální vrch­ nosti, už náležela do nové doby. Spíše než slohové vzory přinesené z ciziny zapůsobil na postupnou prom ěnu opev­ něných center v p růběhu 12. století rozpor m ezi jejich posláním a vnější podobou, zaostávající za společenskou a hospodářskou realitou. V p růběhu 12. století vstupoval v českých zem ích proces feudální přestavby země do rozhodující fáze. Jeho základní příčiny spočívaly v rozvíjejících se předpokladech společen­ ské dělby práce m ezi zem ědělským venkovem a středisky obchodu a řem eslné výroby a v pokračující stabilizaci feudální držby světských a církevních vrchností. D o konce 12. století získali potom ci rodové aristokracie a bojovníci knížecích d ru žin do dědičného vlastnictví větší část půdy, kterou jim panovník dosud jen propůjčoval. Stali se feudál­ ním i pány a s konečnou platností si zajistili postavení vládnoucí tříd y společnosti. Jejich nástup byl vykoupen rozkladem panovníkova pozem kového vlastnictví, jehož průvodním jevem se stal i rozklad dosavadního systém u panovnických hradišť a hradů. N ová hospodářská a spo­ lečenská situace odsuzovala až na výjim ky k zániku nebo k zásadním přestavbám dosavadní rozsáhlá hradiště a obra­ cela zájem k stavbě m alých, dobře opevněných sídel, využí­ vajících co nejvíce ochrany terénu i pokroku ve stavební technice. D íky těm to předpokladům začala v průběhu 12. století prom ěna opevněných center panovnické moci, která zvyšovala jejich vojenskou odolnost a kladla m nohem větší důraz na jejich mocenské poslání; rom ánský sloh propůjčil této přem ěně vnější ráz a přizpůsobil ji v staveb­ ním sm yslu cizím vlivům , technicky i výtvarně pokroči­ lejším než dom ácí tradice. Osudové rozhraní 12. a 13. sto­ letí přečkaly ze systém u starších opevněných center některé význam né hrady u vnitř země a strategicky důležité objekty, střežící hranice státu, které se dokázaly přizpůsobit no­ vým požadavkům . Nezávislost v držbě půdy a poddaných předurčovala šlechtu k dalším u upevňování vlastního vlivu na hospo­ dářský, společenský a politický vývoj země a stala se také podnětem k ustálení rodinných sídel. Za prvním i přídom ­ ky, odvozovaným i už v p rů b ě h u 12. století podle názvů lokalit v dědičném držení jednotlivých šlechticů, se zatím asi skrývaly jen prosté, neopevněné dvorce, postavené většinou bez společenských i vojenských aspirací. Přechod ke kam enném u sídlu, výstavném u a dostatečně reprezen­ tujícím u postavení šlechtické rodiny, byl otázkou dalšího vzestupu celé šlechtické třídy, a to jak hospodářského, tak i politického. Pom inem e-li hrady v pohraničním území, které nepatřily v době svého vzniku k území českého státu (C heb, P řim da, L andštejn), odhodlal se před koncem 12. století m im o panovníka ke stavbě nového kam enného hradu pouze pražský biskup Jindřich Břetislav v Roudnici. Šlo však o člena přem yslovského rodu, jem už se později podařilo dosáhnout i knížecího stolce, a tím se vysvětluje i ojedinělost případu. Šlechta v Čechách a na M oravě nem ěla zatím ještě dost politické autority, aby si mohla stavět opevněná sídla, a pokud tehdy dočasně na hradech seděla, byly to hrady panovníkovy. K stavbě vlastních h rad ů přistoupily význam nější české a m oravské rody až v p rů b ě h u první poloviny 13. století, a to prozatím stále ještě výjimečně. O brat přinesla až d ru h á polovina 13. století. I v násle­ dujících desetiletích zůstával sice nejvýznam nějším sta­ vebníkem panovník (Zvíkov, Písek, O rlík, Křivoklát, Bítov, Bezděz aj.), ale počet hrad ů vybudovaných světskými a církevním i feudály rychle narůstal. Ačkoliv vnější znaky nových staveb ukazují na sílu cizích kulturních vlivů (svým způsobem urychlil proces budování hradů snad i ta­ tarský vpád do střední Evropy po r. 1240), rozm ach h rad­ ních staveb v českých zem ích Ve druhé polovině 13. století byl podnícen především narůstajícím m ocenským napětím m ezi králem Přem yslem II. a českou šlechtou. T říd n í sebe­ vědom í šlechty se upevnilo natolik, že konflikty s panov­ nickou mocí dostávaly nebezpečnou podobu otevřeného zápasu a vyvolávaly také na obou stranách potřebu vojen­ ského zajištění. Zatím co král budoval hrady a opevňoval nově zakládaná m ěsta, silné šlechtické rody se buď snažily získat některý z královských hradů, nebo si stavěly vlastní pevnosti, které se staly centry jejich panství. Závan rytířské m ódy a vyspělé výtvarné cítění rané gotiky sice obracely v m noha případech pozornost i k reprezentačním u poslání hrad ů , to však nebylo rozhodující. Čím intenzivnější byl proces budování opevněných sídel, tím výrazněji se v něm (7 ) prosazovaly m ocenské podněty. Výstavba hradů ve druhé polovině 13. a na začátku 14. století odrážela bezprostředně realitu vnitřního vývoje českého státu a všechny ostatní zájmy zatím zůstávaly druhotné. H rady tohoto období, a to i ty z nich, které byly budovány s nepokrytou výtvar­ nou ctižádostí, byly především pevnostm i. Průzkum architektury hradních staveb z druhé poloviny 13. a ze začátku 14. století prokázal v m noha případech vysokou vyspělost dom ácího stavitelství, rychle se prosazu­ jící respekt k estetickým hodnotám i snadnou přizpůsobi­ vost českého prostředí vlivům vyspělejších evropských zemí. Přes vnější jednoduchost celkového řešení hradního areálu nesly už některé hradní stavby tohoto období výraz­ né znaky vynikající stavitelské a kamenické práce (Zvíkov, Písek, Horšovský T ý n aj.) a jejich dochované pozůstatky patří k cenným pam átkám raně gotického stavitelství v českých zemích. Zřetel k výtvarném u účinku se prosadil především ve stavbách královských hradů, i u nich však byl jednoznačně podřízen zřeteli k obranném u poslání hradní pevnosti. Využívání přírodních podm ínek, srázných kopců, horských šíjí, skal i vodních toků bylo ve všech případech prvním předpokladem stavby, vybudování obranného systém u s věží, kam enným i hradbam i, příkopy a valy předpokladem druhým . T eprve na třetím m ístě věnovali stavebníci a stavitelé pozornost stavebním prvkům zd ů ­ razňujícím reprezentační poslání opevněného sídla, přede­ vším kapli, a takřka bez povšim nutí ponechávali zřetel k pohodlném u bydlení. Z dřevěných a polokam enných dvorců se šlechtici stěhovali do sm ělých kam enných archi­ tektur, dom inujících krajině v širokém okolí, a sm iřovali se snadno s jejich strohostí a nehostinností. H rad n í areály byly v prů m ěru málo prostorné, obytné m ístnosti ve vě­ žích a palácích stačily zpravidla jen pro několik desítek lidí, hospodářské budovy nebyly do opevnění vůbec pojím ány. H rad poskytoval feudálním u pánovi ochranu i základnu k výbojům proti všem jeho nepřátelům , avšak takovým i nepřáteli m ohli být v této době jen panovník a ostatní feudálové. N ic nevyjadřovalo živé rozpory u vnitř vládnoucí třídy feudální společnosti v českých zem ích na rozhraní 13. a 14. století tak názorně jako desítky nových hradů, opevněných m ěst, klášterů a kostelů. Vliv rytířské módy se odrazil i v cizích názvech nových staveb; některé z nich se přizpůsobovaly erbovním u zna­ m ení m ajitele (R ožm berk, Š ternberk aj.), jiné byly odvoze­ ny z polohy h rad u (V aldštejn, Šarfenštejn aj.) nebo podle jeho velikosti (Rýzm burk). N ěkteré z těchto původně německých názvů se v p růběhu doby počeštily, jiné však dodnes zůstaly dokladem povědom í, které spojovalo českou šlechtu s univerzálním světem evropského rytířstva. R ytíř­ ské ctnosti měly propůjčit nadřazeném u postavení šlechty ve společnosti vyšší smysl a zdůraznit její výlučnost. T en to aspekt se ostatně prosazoval i v důrazu na odlišnost a izo­ lovanost panského sídla od ostatního osídlení, i když jeho pozadí bylo daleko realističtější. H rady vznikaly na důleži­ tých cestách i na m ístech bez zjevného strategického vý­ znamu, všude se však stávaly centry panských dom én, jejichž zásluhou dostávala feudální panství stálejší a uzavře­ nější podobu. Rytíři ze vzácných rodů, hájící svou čest ve válkách i na turnajích, zůstávali především feudálním i vlastníky půdy a hrady na prvém m ístě zabezpečovaly ochranu jejich hm otných zájm ů. K aždý z těchto hradů (8) dom inoval větším u či m enším u shluku poddanských vesnic s dřevěným i dom ky či zemnicemi. Oč nápadnější byl kontrast mezi pyšným i stavbam i feudálních p án ů a p ri­ m itivním i obydlím i poddaných, o to pevnější byla závis­ lost hrad u na hospodářské produkci drobných vesniček, které tvořily jeho dom inium . D ávkam i v naturáliích a v pe­ nězích živili poddaní svou vrchnost, její rodinu i dvůr, robotam i pom áhali stavět náročná panská sídla a za to všechno hrad pro ně znam enal spíše nebezpečí, že přijdou 0 střechu nad hlavou, než nějakou ochranu. Z tohoto aspektu opevněné panské sídlo představovalo svou exis­ tencí jednu z nejtem nějších stránek vrcholného feudalism u. V zápasech posledních Přem yslovců s českou a m orav­ skou šlechtou na sklonku 13. století náležela hradům důle­ žitá úloha. D očasné vlastní převahy využívala šlechta k tom u, aby si přisvojila některé královské hrady, zatímco na druhé straně byl každý pokus o obnovení panovnické moci nerozlučně spojen s požadavkem po_ vrácení zastave­ ných a rozchvácených královských hradů. Šlo zde sam ozřej­ mě o střetávání ekonom ických zájm ů, protože ke králov­ ským hradům patřila zpravidla rozsáhlá panství, ale ani vojenský aspekt nezůstával zanedbatelný. Většina nových hrad ů byla při tehdejším stavu vojenské techniky prakticky nedobytná a držba několika hradů v jedněch rukou už představovala vážnou vojenskou sílu. Všechny kam enné hradní pevnosti měly jedinou zřetelnou slabost — v záso­ bovacích problém ech a stávaly se zranitelným i p ři delším obléhání, ale stejné potíže se zásobováním měli většinou 1 obléhatelé, a proto dlouhodobé obléhání bylo právě tak nesnadné pro útočníka jako pro obránce. Dokazovalo to i znám é tažení krále Václava II. proti Vítkovcům r. 1290, kdy královské vojsko vym áhalo na hradních posádkách kapitulaci pod pohrůžkou, že bude popravena hlava rodu, Záviš z Falknštejna. Záviš byl nakonec před H lubokou skutečně popraven a celé tažení jen posílilo prestiž hradních pevností, jichž se m ohl p rotivník zm ocnit snáze lstí než čelným útokem . O d začátku 14. století opevněných panských sídel v čes­ kých zem ích rychle přibývalo. Stavěly si je i rodiny m éně zám ožné, kdežto ve význam nějších šlechtických rodinách se stalo podnětem k založení nového sídla každé nové dělení m ajetku. Základní předpoklady pro hradní architek­ tu ru zůstávaly stejné jako v předchozím o b d o b í: hrady byly i nyní zakládány v příhodném terénu a jejich opevnění byla věnována největší pozornost. Sociální diferenciace m ezi jednotlivým i stavebníky se projevovala stále výraz­ něji v rozličné úrovni panských sídel a vyústila v zásadním odlišení jejich dvou základních typů, hrad u a tvrze. P řed ­ poklady pro rozlišení hrad ů a tvrzí se vytvořily už ve druhé polovině 13. století, kdy vznikly první m enší opevněné objekty, a v následujících desetiletích se dále prohlubovaly. Zatím co název hrad náležel m ohutnějším stavbám , větši­ nou zcela kam enným , které si zachovávaly jasný odstup od vesnického či m ěstského osídlení (výjimkou byly m ěstské hrady, budované panovníkem i feudálním i vrchnostm i ještě ve 14. století a zapojované do systém u m ěstských hra­ deb) a vyznačovaly se i určitou členitostí stavby, tvrze byly jednodušší stavební celky ve většině p říp a d ů um ístěné bezprostředně při vesnickém osídlení a prostší jak v celé koncepci, tak i v opevňovacím systém u. H ranice m ezi obě­ m a typy šlechtického sídla nebyla v soudobé term inologii 14. a 15. století nikdy zcela přesná a nelze ji naprosto exaktně stanovit ani dnes. (V m noha případech si histori­ kové vypom áhají term ínem hrádek, který je však v podstatě kom prom isem , používaným pro architektury nesoucí něk­ teré základní znaky h rad u i tvrze.) Vnější rozdíly mezi hradem a tvrzí se v jejich poslání projevovaly m éně p ře­ svědčivě. Jak hrady, tak i tvrze představovaly sídla feudál­ ních vrchností a čím více jich přibývalo, tím si byly svou úlohou bližší. Ráz pevnosti si snažila zachovat každá bez­ význam ná tvrz a úlohu centra panství také, a to i v takových případech, kdy panství tvořila jen část vesnice. Velikost a nákladnost opevněného panského sídla byla většinou podm íněna rozsahem panství a tento vztah také do značné m íry předurčoval zásadní rozdíl mezi hrady a tvrzem i. Ačkoliv m ezi pevnostm i 13. a 14. století nechybějí hrady a tvrze určené k strážním úkolům při cestách, brodech i na hranicích velkých panských dom inií, těsné spojení nových panských sídel s vládou nad půdou a poddaným i m ělo pro jejich existenci rozhodující význam. Z hradů a tvrzí vrch­ nosti řídily správu panství, vybíraly poddanské dávky a od tu d také vykonávaly jurisdikci nad svými poddaným i. Síť panských sídel podávala povšechný obraz p atrim oniální správy v českých zem ích a odpovídala v podstatě svou hus­ totou rozdrobenosti feudální držby m ezi vyšší a nižší šlechtou. Z tohoto obrazu se vymykal pouze rozsáhlý církevní m ajetek, protože budování opevněných sídel věnovaly pozornost jen některé církevní instituce. Pro dynam ičnost vývoje feudální držby byla příznačná nejen hustota panských sídel, ale i určité opožďování jejich prom ěn za prom ěnam i v držbě. U ž před koncem 14. století značný počet opevněných panských sídel, vybudovaných ve 13. a 14. století, zanikl a ve většině případů lze zánik takového sídla vysvětlit daleko lépe nedostačujícím i či pom íjivým i svazky s panstvím než bezprostředním i příči­ nami. Rozhodující totiž nebylo, proč byl hrad zničen, jako spíše, proč nebyl obnoven. Jisté je, že právo na pevnou existenci si zachovávaly pouze ty hrady a tvrze, které byly těsně spjaty s dominiem a jeho ekonom ickým potenciálem , představovaným především pracovní silou poddaných. Už do poloviny 14. století přibylo h ra d ů a tvrzí takovou m ěrou, že ovlivnily obraz krajiny. M noho drobných zem a­ nů sice i nadále sídlilo na prostých dvorcích, ale nechyběly naproti tom u vsi, kde se nacházely současně tvrze dvě, zatímco velká dom inia zahrnovala několik h ra d ů a tvrzí. Vzdálenost opevněných sídel různých vrchností od sebe (C ornštejn — Bítov, K řídlo — C hlum u Bystřice pod H os­ týnem aj.) byla často tak nepatrná, že jednotlivé objekty byly od sebe vzdáleny prakticky na dohled. (T ato vzájem ná blízkost opevněných panských sídel zavdala později podnět k pověstem o chodbách a m ostech, které je spojovaly.) M asový vznik opevněných panských sídel m usel znam enat bez ohledu na další nepopiratelný pokrok h radního stavi­ telství určitou devalvaci jejich vojenského význam u. Zatím co vývoj rozsáhlejších hradních staveb sm ěřoval k stm elení rozčleněného hradního prostoru, jímž se m ělo dosáhnout kom prom isu mezi nem ěnným požadavkem dokonalé obrany a zvýšeným i nároky na obyvatelnost ob­ jektu, m enší stavby nem ohly v žádném sm ěru těm to poža­ davkům stačit. Je dokonce pravděpodobné, že většina tvrzí představovala velmi skrom né stavby, nejen pokud šlo o vlastní obytný prostor, ale také svými obranným i zaří­ zením i, jejichž cena byla při větším vojenském útoku krajně problem atická. D ůraz na pevnostní charakter šlechtického sídla tím nabýval nového sm yslu, jem už byly poplatný všechny hrady a tvrze bez ohledu na výstavnost a význam. Opevněné sídlo, ať už šlo o nedobytný kam enný hrad, či polodřevěnou tvrz, se stalo jedním z atrib u tů nadřazeného postavení šlechty ve společnosti. Budování vlastního opev­ něného sídla bylo pro vyšší i nižší šlechtu nejen důkazem 0 zám ožnosti a důležitosti rodu, ale také otázkou třídního prestiže. Pevnostní ráz stavby sice postrádal u m noha skrom nějších objektů reálný vojenský význam, avšak u všech hrad ů a tvrzí zdůrazňoval jejich výlučnost. I ten nejchudší zem an, žijící z ruky do úst, se chtěl stavbou sídla odlišit od poddaných, kteří žili kolem něho, a zakládal si na vnějším rázu svého sídla. R ozm ach hradních staveb se v p růběhu 14. století odra­ zil i v určitých prom ěnách architektonického pojetí. Pře­ vaha vojenského aspektu sice zůstávala zachována, začaly se však výrazněji prosazovat zřetele k reprezentačním u poslání šlechtického sídla jak v celkové koncepci stavby, tak v úp ra­ vách interiérů. P ostupně převážil zřetel k jednolitosti h radních architektur, který sm ěřoval ke stm elení jádra h ra d u a k potlačení funkce sam ostatné věže, i když na druhé straně v řadě hradních staveb se stala právě m ohutná věž centrálním prvkem nově postavených hradů. Opevňovací soustava se poněkud zjednodušila, neztrácela však nic na své odolnosti. N a m noha hradech dostaly některé inte­ riéry reprezentační úpravu pracem i kam eníků i m alířů. Vyvrcholení těchto tendencí představovala stavba K arl­ štejna, která daleko předčila nákladností úprav všechny ostatní hradní stavby v českých zemích. Ani na Karlštejně však zřetel k přepychu a um ěleckým hodnotám nepřekonal důraz na pevnostní ráz panského sídla a nevypudil z hradní stavby strohost a nehostinnost. Systém obranných opatření byl zde vybudován neobyčejně dokonale a podřídil si nakonec i stísněné uspořádání celého hradního areálu. 1 když K arlštejn nebyl až do sklonku předhusitské epochy v důrazu na přepych a reprezentaci v českých zemích pře­ konán, zůstal hradem staré epochy, zatím co nová epocha se začala nesm ěle hlásit až v některých stavbách z doby Václava IV . N a T očníku i na některých dalších hradech se už počítalo s větším i a pohodlnějším i prostoram i, um ožňu­ jícími příhodnější bydlení a rušnější společenský život. D říve však, než se m ohl tento aspekt volněji rozvinout a důsledněji ovlivnit vývoj hradní architektury, postavila husitská revoluce opevněná šlechtická sídla v českých ze­ m ích před nelítostnou konfrontaci se soudobým váleč­ nictvím . Ve válkách proti feudálním u panstvu dobyla husitská vojska velký počet hradů, tvrzí, opevněných klášterů a m ěst. Využití dělostřelectva a obléhacích strojů, vytváření opevněných předpolí p ro ti obléhaným lokalitám, soustře­ děné útoky i využívání všech slabin v obranném systém u otřáslo dokonale představam i o nedobytnosti m noha hradů i m ěstských opevnění. Přes zjevný pokrok ve vojenské technice husitských vojsk však nevyzněla konfrontace obranných systém ů šlechtických sídel jednoznačně nepří­ znivě. V ětším vojenským náporům nestačily rozhodně čelit prostší tvrze, podlehla jim však i m ěsta, jejichž opevnění nebyla podle všech znám ek v předchozích desetiletích dost pečlivě udržována, a neodolaly jim ani některé hrady. O) M imo zásobovací potíže, znám é už z předchozí doby, se u m noha šlechtických pevností odhalily dosud netušené slabiny. U některých dobytých h rad ů to byla poloha, která se při dobré strategii stala výhodnou i pro útočníky, u ji­ ných to byl nedostatek prostoru pro početnější posádku, jinde se zase ukázal špatně dom yšlený systém obranných zařízení. N a druhé straně však m noho hradů dokázalo přím ém u náporu i kratším u obléhání čelit a husitská vojska se často vyhýbala útokům , které by znam enaly vážné ztráty nebo jež by vyústily v dlouhé obléhání. A tak válečná konfrontace neznam enala rozsudek nad vojenským poslá­ ním hradů, ale spíše jakési tříd ěn í; odhahla slabost špatně opevněných nebo nepříhodně um ístěných hradů, ale sou­ časně zajistila respekt hradům pevným a upozornila na nové zřetele, které by m ohly k zdokonalení hradních pevností přispět. Bylo ostatně pro celé toto období příznačné, že někteří podnikaví husitští hejtm ané, jimž se v revoluci podařilo získat značný m ajetek, jako například Jakoubek z Vřesovic, opřeli své dom ény o systém h rad ů právě tak jako významní šlechtici ve 14. století. Ve všech těch válkách o hrady a tvrze, p ři nelítostných útocích i dlouhých obléháních platili nejtěžší daň poddaní sedláci v okolí hradu, protože pustošení krajiny patřilo takřka ke strategii feudálních válek. Počet drobných i vět­ ších vsí, které zanikly ve válkách 14. a_15. století v českých zemích, se dodnes nepodařilo zjistit. Č asto zanikla vesnice s dobytou tvrzí, ještě častěji zmizely poddanské vsi při válečných taženích. N ěkteré po letech znovu oživly, po jiných zůstaly jen pom ístní názvy polních tratí. Byl-li hrad nepříjem ným sousedem poddaného v m íru, protože z něho doléhaly tvrdé požadavky po dávkách a robotách, tím spíše jím byl ve válečných událostech. Husitské revoluční hnutí se obrátilo především proti církvi a ta v revoluci ztratila nejen politický vliv, ale také největší část svého, dosud ohrom ného m ajetku. Sekula­ rizací církevního m ajetku se obohatila především šlechta, ale ani královská města nevyšla z tohoto dělení bez zisku. H rady a tvrze na církevních panstvích, pokud nebyly zcela zničeny za válečných akcí, dostaly nové m ajitele, opevněné řádové kom endy a kláštery byly většinou poškozeny tak důkladně, že na jejich obnovu nem ohlo být ani pom yšlení. K rom ě těchto církevních pevností ztratily v revoluci význam i královské hrady uvnitř m ěstské zástavby, jichž se zmocnila m ěsta. Celkový počet opevněných feudálních sídel, která byla v husitské revoluci zničena, se bezpečně zjistit nedá, a to také z toho důvodu, že ničivé války pokra­ čovaly v českých zem ích i po L ipanech a m noho dalších hradů a tvrzí bylo obleženo a dobyto za bojů lužických m ěst proti panstvu v severních Čechách, za zápasů české šlechty o převahu v Českém království, z nichž nakonec vyšel vítězně Jiří z P oděbrad, a konečně za bojů krále Jiřího proti domácím i zahraničním protivníkům , jejichž ničivé důsledky se projevily zejm éna na M oravě. T eprve osm de­ sátá léta 15. století přinesla českým zem ím trvalý m ír. K jeho průvodním znakům ve vnitřním vývoji patřila naprostá převaha šlechty v držbě půdy a poddaných. Vedle válečných škod, odsuzujících některé objekty k chátrání a zániku, rozhodovaly nyní o další existenci m noha hradů a tvrzí také prom ěny ve feudální držbě. Husitská revoluce skoncovala velmi rozhodně s předsta­ vou, že každé panské sídlo je pevností a vojenským opěr­ (10) ným bodem . Bez ohledu na krajní problem atičnost vojen­ ského význam u většiny tvrzí a velkého počtu hradů zůstá­ vala funkce panského sídla jako centra panství neotřesena, a proto se i v revoluční době a zejm éna po Lipanech stavěla sídla nová a opravovala stará. Těžisko stavební činnosti se po celé 15. století koncentrovalo na tvrze. M noho zničených tvrzí bylo obnoveno a značný počet byl nově postaven, zatím co nových h rad ů vznikl jen zanedbatelný počet. N aproti tom u ne všechny poničené a vojenské slávy zbavené hrady byly ponechány osudu, i když péče o přestavbu, stavební úpravy a obnovu starších objektů m ěla u jednotli­ vých hradů značně rozdílný obsah. Smysl tohoto přesu n u zájm ů se zdá být celkem jasný. V hradech a tvrzích si šlechta budovala a udržovala sídla, která měla nadále p ře d ­ stavovat především centra panství. Vnější podoba těchto sídel byla nyní daleko výrazněji ovlivňována rozsahem a ekonom ickým význam em panství než jiným i zájmy. By­ lo zcela sam ozřejm é, že se m ísto zničeného hrad u stala centrem panství nově postavená tvrz nebo že se majitelé velkých dom inií přestávali starat o zničené hrady a tvrze, jejichž údržba nem ěla pro další vývoj dom inia žádný velký smysl. Pokud se v novostavbách, přestavbách a stavebních úpravách zachovával zřetel k vnějším u pevnostním u rázu, byl už často spíše výrazem tradičních představ o výluč­ nosti panského sídla než projevem skutečné vojenské cti­ žádosti. T a se prosazovala v plné m íře jen u relativně m alé­ ho počtu objektů, upravovaných ve skutečné pevnosti podle nedávných válečných zkušeností i podle technických novinek pozdně gotického stavitelství. P ů d u pro novou stavební koncepci opevněného hradu připravilo do značné m íry husitské válečnictví, a to jednak tím , že odkrylo slabé stránky starších hradních staveb, jednak tím , že vytvořilo i nový, přechodný typ pevnosti: opevněné vojenské shrom aždiště. N a T áboře a na hradě K alichu vznikly dvě varianty této pevnosti, která měla v základním pojetí m nohem blíže k opevněném u m ěstu než k středověkém u hradu. Úloze terénu byla sice i nyní přičí­ tána důležitost, ale hlavním požadavkem se stal prostor uvnitř hradeb. Jeho předností bylo několik. N u til obléha­ jící vojsko k rozptýlení sil, ale především um ožňoval shro­ m áždit v hradbách tolik vojáků, že opevnění m ohlo sloužit nejen jako útočiště, ale také jako výchozí bod ofenzivních akcí. Původní podoba těchto opevněných shrom aždišť byla podm íněna bezprostředním vývojem války, a proto by­ la jen dočasná. Zatím co K alich nepřečkal dlouho husitské války, hlavně z toho důvodu, že jeho stavební vývoj ne­ překročil daleko počáteční stadium , T áb o r se rychle p ro­ m ěnil v dům yslně opevněné m ěsto. P rincip rozšiřování opevněného areálu se však prosadil i ve stavebních ú p ra­ vách hrad ů , které si zachovávaly nedotčený vojenský význam , protože měl nesporné výhody. R ozšíření obran­ ného pásu o před su n u tá opevnění a předhradí vzdalovalo poněkud vlastní jádro hrad u z dostřelu obléhacích zbraní a poskytovalo prostor pro um ístění většího počtu vojáků i pro cílevědomější organizaci boje obležené pevnosti. V p růběhu 15. a na začátku 16. století vzniklo v českých zemích přestavbou starších gotických hradů několik desí­ tek pozoruhodných pozdně gotických pevností (H ukvaldy, Litice, H elfštejn, Rábí, Švihov, P ernštejn, T ovačov aj.) a vysoký vojenský význam měly i nové hrady, postavené podle stejných hledisek (D oubravská H ora). O brat v pojetí pevnosti, doprovázený i některým i novým i stavebním i prvky v obranném systém u (barbakán, parkánové a později dělostřelecké bašty aj.), se rychle prosadil i v úpravách m ěstských hrad eb n ích pásů, jim ž nyní měšťanstvo v sou­ ladu s rostoucí politickou ctižádostí věnovalo zvýšenou pozornost. N ový obranný systém však ve skutečnosti zna­ m enal přiblížení h rad u k m ěstu a naznačoval tak perspek­ tivy dalšího vývoje pevností z vojenského hlediska. Počet rozsáhlých pozdně gotických přestaveb, zabezpe­ čujících h ra d ím vojenský význam , nebyl v relaci k celko­ vém u počtu panských sídel veliký. V m noha případech nedovoloval dalekosáhlejší úpravy hradního areálu terén, příhodný spíše p ro m alé stavby, a ještě častěji brzdily šlechtu vysoké stavební náklady. A navíc se v šlechtickém prostředí začal projevovat i nový vztah k stálým sídlům . P rostor politické m oci, který šlechta získala v husitské a pohusitské době, ji stavěl naroveň panovníkovi a nezřídka jí dopřával i pocit převahy nad sam otným králem . N e­ dílnou součástí m ocenského sebevědom í se stalo sebevě­ dom í stavovské, zdůrazňující v dobrém i ve zlém kolektivní politickou sílu šlechty, proti níž zůstával jednotlivec často bezm ocný. V ojeaská ctižádost potom ků bojovných ry tířů ustupovala do pozadí před ctižádostí politickou a spole­ čenskou, a to tím spíše, že válka se všeobecně stávala záležitostí placených vojáků. Ekonom ické zájm y se octly v rozporu s válečnickým i am bicem i právě v okam žiku, kdy potřeba peněz se stávala pro šlechtu — vzhledem k poklesu hodnoty stálé poddanské renty — vážným problém em . Daleko rozsáhlejší investice než do opevňovacích systém ů proto šlechta obracela do staveb pivovarů a jiných hospo­ dářských zařízení či do přístaveb a úprav, jimiž si vytvářela na starých hradech podm ínky k pohodlnějším u životu. Oživení režijního hospodářství mělo navíc za následek i větší po třeb u služebnictva, které bylo všestranně užiteč­ nější než žoldnéři. O bdobí pozdně gotických hradních přestaveb, p řetrvá­ vající až do první poloviny 16. století, představuje ve vý­ voji panských sídel v českých zem ích epochu kom prom isu. Stavební úpravy hrad ů i novostavby tvrzí, které zůstaly nezaslouženě stranou pozornosti, se pozvolna podrobo­ valy náročnějším požadavkům na širší funkci panského síd la; ale ani bohatí feudálové se ještě v této době nedávali ve stavebním podnikání příliš často strhávat k velkorysosti nebo dokonce k m arnotratnosti. Přestavby a přístavby představovaly ekonom ický problém , s ním ž se většina šlechticů vyrovnávala s největší opatrností a šetrností. Radikální obrat do pojetí panského sídla proto přinesla až renesance. Pronikala do českých zemí od konce 15. století různým i cestami a s nestejným i účinky. Prosazovala se jako nový umělecký sloh ve všech oblastech výtvarné činnosti i jako svobodnější pohled na hodnoty lidského života; byla patrná ve vyspívajícím k ulturním a estetickém cítění a také v prom ěnách m orálních k rité rií; rýsovala se v narůstajícím vědom í vztahů k o statním u světu i v pochybnostech o p a­ triarchální izolaci českých zemí. S tejně jako všude jinde za Alpami střetávala se renesance i v českých zem ích s tra ­ dicemi středověkého světa a její vítězství nem ohlo být nikdy úplné, protože se zde prosazovala ve značně odliš­ ných společenských podm ínkách, než v jakých vznikla. Zatím co v Itálii stálo u její kolébky bohaté m ěšťanstvo, do českých zemí pronikala za narůstající společenské pře­ vahy šlechty a všeobecného ú stu p u měšťanské iniciativy. T ím byl před u rčen i její společenský dopad: zatímco české m ěšťanstvo, poplatné cechovní m alodušnosti, se ve své většině stalo oporou tradice, šlechta přijala renesanci za svou. K olem roku 1550 byl obrat dovršen a prom ěna šlechtického sídla se stala jedním z jeho nejpůsobivějších průvodních jevů. O d prvních nesm ělých náznaků renesanční architektury z konce 15. století až do poloviny 16. století zůstávala pře­ vaha pozdně gotického stylu neklam ná. Renesanční sloh, esteticky neobyčejně účinný a m arnotratný ve výtvarných efektech, se v tom to období prosazoval jen pom alu, protože nezápasil jen s tradičním výtvarným chápáním , ale s cel­ kovým pojetím šlechtického sídla. Proti nehostinným stavbám p evnostního charakteru nabízel sídlo sloužící příjem ném u bydlení a přepychovém u společenském u ži­ votu, které se vzdávalo iluzí o vojenské slávě. „O pustili a v poušť uvedli synové m oji hrady pevné a někdy nákladně vzdělané,“ napsal na začátku 17. století anonym ní autor m oralizujícího spisku Lam entací, pláč a naříkání země m oravské, „hledali rovin, m ís t rozkošných, na nichž sobě křtaltovně své tvrze stavěli a jako vlaštovice hnízda lípali.“ T o už m ěl celý proces vrchol za sebou a dědictví po h ra d u převzal zámek. S oudobá term inologie nebyla v užívání názvu zámek vždy přesná (například zm íněný anonym ní autor Lam entací užívá v obecném sm yslu term ínu tvrz), ale přes tuto ne­ přesnost název zámek postihoval už v 16. století především všeobecnou zm ěnu panského sídla. Zámek, ať už vznikl jako renesanční novostavba, či přestavbou staršího gotic­ kého h rad u nebo tvrze, byl sídlem nového typu, pro jehož rozšíření a ustálení m ěla rozhodující význam změna život­ ního slohu vládnoucí třídy. N a prvém m ístě stála potřeba kom fortního bydlení a okázalého luxusu. Prom ítla se v m im ořádně zvýšeném důrazu na reprezentační, esteticky účinnou úpravu exteriéru, a to jak v nové stavební koncep­ ci, tak v péči o jeho zkrášlení sgrafity a m albam i. Novými okny, arkádovým i dvory, atikam i, portály, věžemi a uzavře­ nou a pravidelnou strukturou celého areálu, do něhož byla často pojím ána i okrasná zahrada, byla předurčena vnější podoba nového sídla, ostře se odlišující od starých hradů. T ím však podstata prom ěny nebyla ani zdaleka vyčerpána, protože zcela harm onicky s prom ěnou vnějšku panského sídla se stejně radikálně prom ěnily i interiéry. Přibylo obytných m ístností a v jejich rozvržení se pam atovalo především na pohodlí a na společenské vyžití. Stavitelé dopřávali obyvatelům zám ku co největší prostor a hodně přirozeného světla; v patách za nim i přicházeli malíři, kteří vyzdobili hlavní m ístnosti nástěnným i m albam i, a to často už podle jejich poslání, a štukatéři, um ně upravující stropy m ístností, které nebyly vyloženy dřevem . A ke vše­ m u tom u přepychu patřilo i skvělé zařízení: vyřezávaný a m alovaný'nábytek, čalouněná křesla, potažená vzácnými látkam i v nejrůznějších barvách, koberce, gobelíny, tapety, závěsné obrazy, reliéfy, majolikové nádobí, zdobené rodo­ vým i znaky, stolní fontány a spousta dalších předm ětů, sloužících k zpříjem nění života, se stala nezbytnou součástí m obiliáře každého panského sídla. K dyž se moralista ze začátku 17. století pohoršoval nad „kratochvílem i na slav­ ném , vně i zevnitř zdobeném zám ku“ , postihoval bezděčně <n> celou hloubku prom ěny. Všechen ten přepych v životním slohu šlechty měl samozřejmě velmi reálnou ekonom ickou základnu v rostoucí prosperitě feudálního velkostatku. Byla způsobena rozm achem režijního hospodaření šlechty, reorganizací velkostatku i rozšířením jeho obchodní akti­ vity, ale všechny tyto zm ěny byly spojeny s narůstajícím vykořisťováním poddaných, se zvyšováním jejich povin­ ností a s omezováním jejich dosavadních svobod. Ze stavebního hlediska neprobíhala prom ěna panského sídla ani pod vlivem renesance přím očaře. T ěsná závislost na společenském vývoji a jeho tradičních základech ovliv­ nila i odlišný stavební vývoj renesančního panského sídla, v němž lze podle hlavních znaků odlišit v podstatě pět velkých skupin staveb. První z nich představovaly hrady a tvrze, které si za­ chovaly gotickou koncepci a zm ěně životního slohu se přizpůsobovaly jen dílčími, někdy rozsáhlým i, často však i nepatrným i stavebním i úpravam i nebo přístavbam i. Roz­ hodujícím činitelem pro rozsah stavebních úprav byl zájem vrchnosti o vlastní pobyt na hradě či tvrzi. Stavělo se hlavně tam , kde šlechta skutečně bydlela, zatím co k postup­ ném u pustnutí byly odsouzeny objekty, které ztrácely význam jako rodová sídla. Do druhé skupiny patří renesanční zám ky, a to jednak novostavby, vybudované zcela nezávisle na nějaké starší stavbě (Bučovice), jednak přestavby, m ěnící od základů původní stavební koncepci (Nám ěšť nad Oslavou aj.). V těchto případech šlo vesměs o stavby rozsáhlé a neoby­ čejně nákladné. O dlišit od renesančních zám ků renesanční tvrze se zdá být často nesnadnější než odlišování gotických hradů a tvrzí. Renesanční tvrze, které v našem schém atu tvoří třetí skupinu staveb, nebyly ve většině příp ad ů skrom nější v nárocích na kom fort a přepych a naopak se zdá, že se m nohé z nich v tom to sm ěru vyrovnaly i význam ným zám ­ kům. H lavní rozdíl spočíval p atrn ě v rozsahu zástavby celého areálu, který byl u tvrzí skrom nější. V m noha p ří­ padech se však dá předpokládat, že označení tvrz bylo používáno spíše z tradice, která se vázala k předcházející stavbě. H ranice tedy nelze v jednotlivých případech vždy jasně stanovit, i když je zřejm é, že m ezi stavební úrovní jednotlivých objektů existovaly velké rozdíly. Č tvrtou skupinu renesančního panského sídla předsta­ vovaly takzvané panské dom y ve m ěstech. Podle všech vnějších znaků šlo o paláce začleněné přím o do m ěstské zástavby. V některých případech se tyto paláce pozdějším i přístavbam i prom ěnily v kom plexy, které dostaly i po vnější stránce ráz zámeckého sídla (Benešov nad Ploučnicí), většinou však zůstaly jednodušším i objekty, i když jim renesanční architektura propůjčila vznešenější ráz, odli­ šující je od ostatních městských dom ů. Z několika set šlechtických paláců a dom ů v českých a m oravských m ěs­ tech funkce panského sídla v plném slova sm yslu náležela jen těm z nich, které se staly dočasně nebo trvale centry panství (Dačice). Poslední skupinu renesančních panských sídel představo­ valy letohrádky, které nesloužily ani trvalém u bydlení, ani patrim oniální správě. I v m arnotratném stavebním ruchu, který rozvinula česká šlechta po polovině 16. století, zůstaly prozatím objekty spíše výjimečným i. Vojenský zřetel ustoupil u nového typu panského sídla (12) rychle do pozadí, ale nezm izel beze zbytku. M noho rene­ sančních přestaveb respektovalo obranný význam terénu nebo starého hradebního systém u a opevnění bylo budová­ no i u některých novostaveb (Bučovice), i když jeho odol­ nost byla podle soudobých vojenských m ěřítek na první pohled většinou problem atická. Ve lpění na vnějším zdání pevnostního charakteru panského sídla se ozývala daleko více stará dom ácí trad ice než skutečná potřeba. Většina nových staveb a přestaveb rezignovala svým pojetím na m ožnost obrany proti skutečném u válečném u nebezpečí a ve věžích, baštách, hradbách a příkopech naznačovala spíše kontinuitu se starším i opevněným i sídly než vojen­ skou ctižádost. R enesanční stavitelství sice dále technicky zdokonalovalo některé pevnostní prvky (dělostřelecké bastiony), ale ve stavbách šlechtického sídla také dokázalo tyto prvky, zejm éna věže, použít jako dekorativní články architektury. N ové opevňovací práce byly v českých zemích do třicetileté války podniknuty cílevědomě jen u n epatr­ ného m nožství zám ků a renesančních tvrzí, přičem ž nej­ důležitější z nich byly provedeny u zám ků, jejichž obranný systém souvisel s m ěstským opevněním (T řeboň). Skuteč­ nou vojenskou cenu si proto i v období rozm achu renesan­ čního stavitelství zachovávaly především pozdně gotické pevnosti, ale rezignace šlechty na vojenské poslání panského sídla už byla zjevná a odezva tradice na ní nem ohla nic zm ěnit. V yjadřovala především rozpory v recepci renesance v českém prostředí, které se ozývaly i ve vývoji estetického cítění a k u ltu rn í iniciativy šlechty. R enesanční architektura vytvořila v českých zemích celou řad u pozoruhodných panských sídel různých typů, od rozsáhlého zám ku až po napodobeninu italské venkov­ ské vily. V Bučovicích, Litom yšli, V elkých Losinách, v T elči, v K ratochvíli a v m noha dalších m ístech vznikly vynikající stavby panských sídel, odpovídajících vysokým estetickým m ěřítkům . I když rozhodující tvůrčí podíl na těchto stavbách náležel cizím , většinou italským architek­ tům , stavitelům , kam eníkům , štukatérům , sgrafitářům a m alířům , dom ácí stavitelství se vlně renesančního slohu pom ěrně snadno přizpůsobilo a ovlivnilo nakonec i její přizpůsobení českém u prostředí ve stavbách m ěstských i zámeckých. N eobyčejně intenzívní vývoj tohoto krátkého procesu n u tn ě předurčil i jeho rozm anitý účinek. Vedle stylově jednolitých novostaveb převažovaly různorodé přestavby, kde se nepodařilo dostatečně překlenout rozpor mezi starou zástavbou a novými přístavbam i a kde celek vyzníval zcela nepřirozeně. Ještě pozoruhodnější než um ělecký efekt n ástu p u re­ nesančního slohu byl m asový ráz přestavby panských sídel. Rozm ach renesanční architektury nebyl dosud z to­ hoto hlediska zkoum án, ale už podrobnější pohled na vývoj panského sídla v různých oblastech Č ech, M oravy a Slez­ ska ukazuje, že stavebním i úpravam i v novém duchu proš­ la tém ěř všechna obývaná panská sídla a že nejm éně polo­ vina z nich byla přestavěna od základů. H m otné doklady tohoto m ohutného stavebního procesu se nedochovaly ani zdaleka v úplnosti, protože v pozdějším vývoji m noho staveb zaniklo nebo bylo stavebně znovu upravováno. Ve skutečnosti panská sídla, která v období renesance nedo­ znala žádné výraznější zm ěny, byla spíše výjim ečná: šlo přitom většinou o objekty, kde příliš solidní ráz starší zástavby žádné větší zm ěny nedovoloval (Lukov aj.). Masová vlna přestaveb zasáhla v českých zem ích objekty velké i m alé, centra rozsáhlých panství i vedlejší panská sídla. Vedle příslušníků^ starých rodů, jako byli R ožm ber­ kové, páni z H radce, Žerotínové, Lobkovicové a desítky dalších, se do staveb pouštěli i bezvýznam ní rytíři a vy­ nakládali na ně na své pom ěry neuvěřitelně vysoké p ro střed ­ ky. Rody, které se odvažovaly tém ěř současně několika staveb nebo přestaveb, nebyly výjim kou ani m ezi panstvem , ani m ezi rytířstvem a m nozí feudální pánové se přivedli stavebním podnikáním do vážných hospodářských nesnází. Dochované inventáře některých zám ků z předbělohorské doby, soupisy škod z třicetileté války a řada dalších p í­ sem ných dokladů svědčí, že vítězství renesanční architek­ tury bylo jen jedním z p růvodních jevů prom ěny panského sídla. Stejně m asového rázu jako nové stavby a přestavby nabyly úpravy in teriérů i jejich luxusní vybavení m obiliá­ řem . Panské sídlo se stalo v každém ohledu okázalým projevem nadřazeného postavení šlechty v předbělohor­ ské společnosti a hrom adný ráz jeho všestranné prom ěny nejen dokazoval živelný rozm ach nového životního slohu, ale upozorňoval i na prom ěny v úloze šlechtické třídy. Jejich příčiny ležely v rostoucím hospodářském význam u feudálního velkostatku, který se už nespokojoval jen vý­ nosem poddanské peněžní renty, ale snažil se aktivněji za­ sáhnout do vývoje tržních vztahů. O d poloviny 16. století šlechta organizovala cílevědom ě zem ědělskou výrobu velkostatku, využívala ve svůj prospěch všech m ožností režijní výroby, pouštěla se do obchodního podnikání s výrobky vlastních dvorů i poddaných a zajistila si neoby­ čejně silný podíl na úvěrových obchodech. Zatím co hospo­ dářský prestiž šlechtického podnikání rychle stoupal, autorita m ěst a m ěšťanstva klesala. Iniciativa šlechty v ekonom ice se však m usela nu tn ě odrazit i ve vzájem ných vztazích u v n itř šlechtické třídy. L idem podnikavým se bez ohledu na vážnost či starobylost jejich rodu nabízela p ří­ ležitost k vzestupu, jednotlivci, kteří se nedokázali v novém vývoji dostatečně orientovat a spoléhali se ve spoiečenských a hospodářských vztazích na sílu tradice, ztráceli půdu pod noham a. Ve vývoji politických pom ěrů, na první pohled jednoznačně poznam enaných základním proti­ kladem mezi mocí panovníka a stavů, zatím ještě převládala tradice, ale v otázce společenského prestiže se už prosazo­ valy jasně m om enty ekonomické. Jedním z dokladů se stala i prom ěna panského sídla, dem onstrující nepřehlédnutel­ né m ajetkové rozdíly, avšak dříve než m ohl vývoj rozporů dostat nebezpečnější podobu, vyvrcholily spory mezi stavy a habsburskou vládou českým stavovským povstáním . Porážka českého stavovského povstání roku 1620 m ěla pro české zem ě katastrofální důsledky. N ekom prom isní postoj habsburské vlády k aktivním i pasivním účastníkům povstání vytvořil předpoklady k dalekosáhlým politickým , hospodářským a k ulturním zm ěnám , k te ré znovu vyhrotily třídn í rozpory feudální společnosti a současně zajistily zásadní převahu panovnické moci nad stavovskou obcí. Perzekucí povstalců a v následující fázi perzekucí nekato­ líků, odm ítajících konverzi, se vídeňském u dvoru podařilo hospodářsky zničit nebo ochrom it větší část české a m orav­ ské šlechty a zavdat tak podnět k rozsáhlým přesunům v držbě půdy a poddaných. D ary za věrné služby habs­ burském u dom u a prodej konfiskovaných statků přivedly do Cech a na M oravu spoustu cizích šlechtických rodů ze všech koutů Evropy a dovolily také extrém ní obohacení dom ácím kořistníkům z řad katolické šlechty. O svůj podíl na m ajetku poražených se přihlásily obratem i katolické instituce v čele s jezuity a církev si v krátké době opět zajistila výrazné postavení mezi feudálním i vlastníky. Celý proces m ajetkových přesunů, vrcholící konfiskacemi m a­ jetku A lbrechta z V aldštejna a jeho stoupenců roku 1634, vedl k prohloubení diferenciace v pozemkové držbě a také k dalším u zdůraznění úlohy feudálního velkostatku v eko­ nom ice českých zemí. Jeho dynam iku stupňovaly válečné události, decim ující plné tři desítky let české země jak svý­ m i bezprostředním i důsledky, tak i zvyšovanými kontribučním i nároky státu i válčících arm ád. N ové i staré vrchnosti se snažily už za války konsolido­ vat hranice svých panství a zabezpečit jejich prosperitu. H lavní tendence nových ekonom ických snah naznačoval rozsah frýdlantského vévodství, i když Valdštejnova enkláva zůstávala díky m im ořádným podm ínkám v českých pom ěrech zcela ojedinělým jevem. B ezprostředním dů­ sledkem tohoto úsilí o zabezpečení hospodářské hegemo­ nie velkostatku se stalo bezohledné zvyšování nároků na objem feudální renty a další znevolňování poddaných. Světské i církevní vrchnosti kryly svou narůstající potře­ b u příjm ů stupňováním požadavků na poddané a jejich práci a propůjčovaly těm to požadavkům nem ilosrdný ráz. N ové dávky a roboty odsuzovaly poddaný lid k beznaděj­ ném u živoření; vrchnosti střežily úzkostlivě každý pohyb svých nevolníků a za každý prohřešek je krůtě trestaly. Feudální velkostatek už dosáhl zenitu svých ekonomických m ožností a jediné řešení k zvýšení jeho prosperity viděly vrchnosti jen ve všestranném útlaku svých poddaných. Vel­ kostatek dostával vnějšně i v nitřně novou podobu a tato jeho prom ěna se dotýkala i úlohy panského sídla. K onec vojenského význam u hradních pevností urychlila i zásadní zm ěna v m ocenském vztahu mezi panovníkem a šlechtou. Iluze o vojenském potenciálu významných šlechtických rodů, ozývající se ještě za českého stavovské­ ho povstání, byly absolutistickým postojem panovníka s konečnou platností pohřbeny. U držování opevněných sídel v naději, že by se m ohla stát vojenskou oporou něja­ kého opozičního h n u tí, ztratilo jakýkoli smysl, a dokonce i V aldštejn, uvažující nepokrytě o nezávislosti, se plánů na systém pevností na ochranu svého vévodství snadno vzdal. K dyž na sklonku třicetileté války vydal F erdi­ nan d II I . řad u příkazů k boření některých dosud pevných hradů, setkal se jen s nepatrným odporem ; i ten však byl m otivován spíše zájm y ekonom ickým i. Vojenské ambice šlechty pohasly dříve, než se prokázala absolutní nezpůso­ bilost všech hrad ů v nových podm ínkách válčení. V nové koncepci obrany zem ě, kterou vytvořila dvorská válečná rada především na základě vojenských úvah, nebyl izolo­ vaným hradům přičítán význam a v popředí zájm u zůstá­ valo zdokonalování m ěstských pevností. Počet panských sídel, která byla v p růběhu třicetileté války zpustošena, zničena nebo jen opuštěna, nebyl dosud přesněji zkoum án; stranou zůstávala také otázka, čím byla zkáza těchto sídel způsobena. Z dílčích údajů pro určité oblasti je patrno, že v českých zemích zaniklo nebo bylo těžce poničeno v době války několik set objektů, z nichž však jen pom ěrně malý počet vzal zasvé při bezprostřed­ ních vojenských akcích. O osudu většiny ostatních hradů (13) zámků a tvrzí rozhodovaly v prvé řadě prom ěny ve feu­ dální držbě a nový postoj vrchností k ekonom ickém u výnosu velkostatku. M noho panství zm ěnilo ještě za války majitele, a to i několikrát, a tyto přesuny m ajetku byly zpravidla spojovány i se správním i zm ěnam i, v nichž se jasně prosazovaly zájmy vrchností o koncentraci m ajetku. O dalším udržování panských sídel nerozhodovaly ani tolik válečné a jiné škody jako především otázka, zda by byla jejich oprava pro vrchnost výhodná. Právo na existenci si zachovávala především ta panská sídla, která vrchnosti skutečně, byť i jen dočasně obývaly, a po n ich sídla použi­ telná pro správu panství. I tato hlediska válka zostřila, protože ubytování a průtahy vojsk vnášely všude nejistotu a šlechta, která se necítila na venkovských zámcích v bez­ pečí, dávala přednost bydlení pod ochranou m ěstských hradeb. V ýběr panských sídel, s nim iž se dále počítalo, se neustále zužoval a spolu se spoustou drobných tvrzí ztra­ tily naději na přežití i některé objekty, které v předbělo­ horské době hýřily přepychem a výstavností. O puštěná sídla rychle propadala zkáze a před koncem války se už m nohá nacházela v tak špatném stavu, že na jejich důklad­ nější obnovu nebylo pom yšlení. N ěkterá zanikla úplně, jiná byla přem ěněna na hospodářské budovy nebo na provizorní sídla vrchnostenské správy. Stavební ruch za války utichl. P okud se šlechta v této době vůbec odhodlala ke stavební činnosti, pečovala p ře­ devším o své městské paláce a dom y, a když se ve druhé polovině 17. století p u stila do intenzivnější výstavby svých venkovských sídel, byla již architektura v českých zemích plně poplatná barokním u slohu. N ástup baroka však ne­ znam enal ve vývoji panského sídla v českých zem ích jen vnější prom ěnu. N ová společenská situace, připouštějící neobyčejný rů st všestranné převahy šlechty nad ostatním i společenskými třídam i a vrstvam i, zavdala podnět přede­ vším k prom ěně pojetí panského sídla, kterou barokní sloh podtrhával. Barokní zámek navazoval v podstatě na pojetí renesančního zám ku ve zřeteli k pohodlném u bydlení, k m ožnostem společenského vyžití i k reprezentaci a všech­ ny tyto výrazné prvky přivedl k nejplnějším u výrazu. Vnější společenský projev kom penzoval sebevědom í šlech­ ty a poskytoval jí tak nejvděčnější náhradu za ztracené politické am bice; jednou z jeho stránek se stala péče o vzhled a vybavení venkovského i m ěstského sídla. V sta­ vebním ruchu, který se rozvinul po třicetileté válce a trval déle než století, vyjadřovala šlechta nejokázalejším způso­ bem svou společenskou nadřazenost a své bohatství, ale její úsilí až příliš často nedokázalo zakrýt rozpaky způso­ bené politickou bezm ocností, ideologickou závislostí na církvi a nakonec i hospodářskou sterilitou velkostatku. T endence, které do staveb zám ků a tvrzí vnesla renesan­ ce, barokní zámek dovršil nejen v základním pojetí rep re­ zentačního obydlí, připoutaného ekonom ickým i zájmy k velkostatku, ale také ve vnější koncepci staveb. V rovno­ m ěrném zřeteli k výtvarné funkci exteriéru i interiéru, v důrazu na jednotnou koncepci celého zámeckého areálu a na jeho začlenění do krajiny a také v úplné rezignaci na funkčnost obranných prvků přivedl barokní zámek k nejširší platnosti hlediska, která se v budování renesančních zámků a tvrzí ještě často zdála nedostatečně rozvinutá. Barokní stavby i přestavby se m nohem radikálněji rozchá­ zely s tradicí a dědictvím starších objektů, nekom prom isně (1 4 ) řešily potřebu prostoru a daly plný průchod touze po m a­ xim álním výtvarném efektu. Jejich společným znakem , který je nejvíce lišil od renesanční m inulosti, byla m onu­ m entalita. Byla p atrná nejen v celkové koncepci obrovitých stavebních celků (R oudnice nad L abem , Valtice, L ibo­ chovice, Jarom ěřice nad R okytnou, ale také Plasy, B rou­ mov a další), nýbrž i v novém členění zámeckých areálů s efektním i čestným i dvory (Rájec, D uchcov aj.), terasam i, um ělecky upravovaným i zahradam i a parky, v m axim ál­ ním zřeteli k estetické funkci volně stojící plastiky (K uks aj.) a konečně v úpravách interiérů s velkými sály, p ro stu p u pujícím i dvě podlaží, se sály předků a salóny, s tanečním i, divadelním i i koncertním i sály, se salónky pro nejrůznější společenské příležitosti, s obrazárnam i, knihovnam i a kap­ lemi. V šude byla průvodním jevem m onum entality nesm ír­ ná m arn o tratn o st: v náročnosti na práci nepřehledného počtu um ělců a specializovaných řem eslníků, m ezi nimiž nechyběla špičková jm éna předních tvůrčích osobností, působících ve střední Evropě, v aplikaci nejdražších sta­ vebních a dekorativních m ateriálů, v přem rštěných roz­ m ěrech nových architektur, v budování staveb s omezeným účelem , jako byly lovecké zámečky a letohrádky, a p řede­ vším v cílevědomé snaze po originalitě. Potřeba m onu­ m entality propůjčovala panským sídlům reprezentační vznešenost v nej větší m yslitelné m íře, a to i za tu cenu, že se z nich vytrácela intim ita lidského obydlí a že přem íra prostoru v rozsáhlých m ístnostech s vysokým i stropy a stej­ ná přem íra um ělecké výzdoby vyvolávala pocity nehostinnosti. Šlechta, budující tato sídla, se ochotně vzdávala vlastního životního slohu a snažila se přiblížit způsobem života i úpravou sídel vzorům , které pro ni představovaly panovnické dvory v celé Evropě. V ětšina vrchnostenských venkovských sídel zůstávala ve druhé polovině 17. a v 18. století m im o okruh osobních zájm ů feudálního panstva. P atřily k nim gotické hrady i renesanční zámky, které přežily bez velké úhony třiceti­ letou válku, ale také pom ěrně četné novostavby, budované bez větší um ělecké ctižádosti a s pom ěrně skrom ným i prostředky. T y to objekty sloužily vesměs potřebám správy jednotlivých panství, ať už byly adaptovány, nebo nově postaveny. H lavní váha stavebního podnikání panstva se soustřeďovala k m enším u počtu reprezentačních novo­ staveb a přestaveb, stavěných pro osobní potřebu a dopl­ ňovaných na venkově stavbam i letohrádků a loveckých zám ečků, a v Praze, ve Vídni a jiných m ěstech k velkoryse pojatým palácům . Náklady na stavební podnikání narůsta­ ly v některých rodinách do astronom ické výše, avšak no­ vých skvělých sídel nepřibývalo v této epoše ani zdaleka tak rychle jako v epochách předchozích. Ekonom ická ná­ ročnost stavebního podnikání sice nezabrzdila touhu bohaté šlechty po nesm írné okázalosti, avšak na druhé straně znem ožňovala stavební úsilí šlechty m éně zámožné. D ůsledkem byl postupný úbytek panských sídel i jejich přísnější diferenciace na objekty užitkové, sloužící přede­ vším velkostatku, a na skutečná panská obydlí, která se projevila i v ohrom ných rozdílech mezi stavební a um ělec­ kou hodnotou jednotlivých staveb. N ejsvětlejším jevem celé epochy barokního zám ku byla vysoká um ělecká hodnota práce architektů, stavitelů, m alířů, štukatérů, sochařů, tru h lářů a dalších um ělců a řem eslníků. I když byla um ělecká tvorba této doby zcela poplatná protireform ační ideologii, dospěla i v budováni panského sídla k vysoké úrovni a přiblížila se svými špič­ kovými díly vrcholným projevům soudobého um ění evrop­ ského. Stavební projekty J. Santiniho, G. B. M atheyho, J. B. Fischera z Erlachu, D . M artinelliho, J. L. H ildebrandta, F. M . Kaňky a dalších architektů, m alby V. V. Reinera, F. M . F rancii, J. M . R ottm ayera, sochařské práce M. B. Brauna, štukatérské práce B. F ontány a m noho dalších děl představuje dodnes vzácné pam átky baroku v českých zemích. Velkorysý m ecenášský postoj šlechty se odrazil příznivě v celém rozsahu um ělecké tvorby a na m noha zám cích, kde se pořádaly koncerty panských kapel a divadelní představení, kde se instalovaly obrazárny a za­ řizovaly rozsáhlé knihovny, nabyl ještě širšího dosahu. Mezi m ecenáši se jako iniciátoři kulturního dění prosazova­ li i feudálové s vlastním výtvarným názorem nebo alespoň schopní pochopit hodnotu a náplň um ěleckého díla; byla jich však m enšina. Pro většinu šlechtické třídy zůstávalo mecenášství m ódní pózou a projevem soupeření o spole­ čenský prestiž a pro všechny šlechtice bez rozdílu předsta­ vovalo exkluzivní záležitost šlechtické tříd y , která se vůbec nestarala o vztah k národní kultuře. V šestranná převaha šlechty ve společnosti m usela najít nu tn ě odraz i v k u ltu r­ ním životě, avšak její přínos byl problem atický. Od druhé poloviny 17. století představoval feudální velkostatek nejvážnější překážku rozvoje kapitalistických vztahů a jeho zpátečnická úloha se neustále stupňovala. Hospodářská a společenská převaha šlechty, jejíž průvod­ ním jevem zůstával i lesk panského sídla, byla ve druhé polovině 18. století vážným anachronism em , brzdícím snahy o hospodářské oživení m onarchie a udržujícím v nesnesitelném útlaku masy znevolněného venkovského obyvatelstva. Velké nevolnické povstání v Čechách roku 1775 odhalilo nem ilosrdně bezvýchodnost privilegovaného postavení šlechty a stalo se jedním z podnětů k radikálním politickým a společenským reform ám . V povstání roku 1775 padly za oběť hněvu vzbouřenců četné zámky se svým přepychovým zařízením . Pro sedláky nevolníky předsta­ vovaly všechny ty nákladné artefakty sym boly jejich bídy a beznaděje, věci vykoupené jejich potem a krví. Jakým si antipólem tohoto vášnivého rozhořčení byla osvícenská přezíravost ke všem u neúčelném u, zbavená ohledu na estetické hodnoty. F eudalism us se znovu v českých zemích otřásl pod náporem „lidového“ a „učeného“ kacířství a tentokrát to už bylo n aposledy.'R oku 1781 bylo zrušeno v českých zemích nevolnictví a současně vláda přikročila k rušení a vyvlastňování velkého počtu církevních institucí s ohrom ným pozem kovým m ajetkem . Společenská auto­ rita šlechty byla všestranně otřesena. N ová hospodářská a společenská situace stavěla feudální velkostatek do tvrdší a bezprostřednější konfrontace s všeobecným vývojem výrobních vztahů, a tím i před nu tn o st přechodu ke kapi­ talistickém u podnikání. H ospodářský tlak se obracel i proti panským sídlům a právo na další existenci nebo na nové stavební úpravy si zachovala jen sídla m im ořádně zámožných vlastníků, mezi něž začali pronikat zbohatlíci s čerstvými šlechtickým i přídom ky nebo i bez nich. Ještě dříve než revoluce roku 1848 skoncovala s výsadami feu­ dálního panstva a dovršila nástup buržoazie, zámky p ře­ stávaly reprezentovat svým posláním výlučné postavení šlechty. Zrušení patrim oniální správy uzavřelo s konečnou platností celou velkou epochu panských sídel, začínající ve 13. století. Doznívání pozdního baroku a krátká doba rokokových přestaveb vyjadřovaly výtvarně krizi, v níž se octla šlechta na sklonku 18. století. V následujícím období sice ještě část bohaté šlechty reagovala na nové společenské podm ínky, ideově podpírané Velkou francouzskou revolucí, m arno­ tratným stavebním rozm achem , ale ten vyzníval spíše jako velikášské gesto, m arně zakrývající pokračující úpadek. O bdobí klasicism u a em píru přispělo k výtvarné slávě feudálního sídla pom ěrně stručnou, ale výraznou kapito­ lou, do níž náležely jak rom antické letohrádky uprostřed parku (L ednice, V eltrusy, Valtice ad.), tak některé pozo­ ruhodné novostavby typu zahradní vily (K ačina, Kynžvart, Boskovice aj.), ale brzy bylo vystřídáno historizujícím ro­ m antism em , který převládl při přestavbách a úpravách starších objektů až do začátku 20. století (K okořín, 1911— 1918). V obecném povědom í přežívalo šlechtické sídlo rok 1848 především proto, že se někteří jeho m ajitelé snažili zachovat za každou cenu ynější dojem společensko-politického centra, který však už nem ěl žádné konkrétní zdůvod­ nění. Zám ecké přestavby se staly pro občanské kapitalis­ tické zbohatlíky výrazem zám ožnosti, podnikala je však i šlechta, která tak dávala najevo lpění na tradici. Pokusy 0 dokonalou iluzi středověkého feudálního sídla poznam e­ naly vzhled řady zámeckých staveb i jejich interiérů, jejich konečný efekt však byl stejně falešný jako jeho podněty. R ozpor mezi m inulostí, kdy feudální sídlo představovalo jeden z průvodních jevů společenského vývoje, a realitou kapitalistické společnosti, která se dotýkala stejně bezpro­ středně boháčů grúnderské epochy jako potom ků starých šlechtických rodů, nem ohly překonat ani nejnákladnější přestavby, ani puristické kopie slohů m inulých století. Poslední kapitola v dějinách výstavby zám ků v českých zemích končí ve výtvarné beznaději. T a se přenesla i na spoustu nových objektů, které byly postaveny po roce 1848 a které si nárok na označení zámek přisvojovaly neprávem . R om antism us se neprojevil jen ve zřeteli k slohovému pojetí přestaveb a novostaveb zámeckých objektů v první polovině 19. století, ale ve zvýšeném zájm u o hrady a zámky vůbec. Záliba v m alebnosti hradů a zřícenin, podněcující fantazii, se šířila v um ělecké tvorbě a ovlivnila i počátky vlastivědného bádání. Postupem doby přibývalo prostých 1 vzdělaných výletníků, kteří putovali na pam átnější loka­ lity, avšak v jejich patách často přicházeli do zřícenin i di­ letantští archeologové a hledači pokladů, kteří m noho cen­ ných pam átek zničili. Zájem o pam átné objekty narostl v prů b ěh u druhé poloviny 19. století takovým způsobem , že zavdával podnět k seriózním u vlastivědném u průzku­ m u, který v Č echách dosáhl vyvrcholení v m onum entálním díle Augusta Sedláčka. H istorické zkoum ání na jedné straně, zájem archeologů a historiků um ění na straně druhé začaly postupně vytvářet předpoklady pro teoretické zdokonalování pam átkové péče, avšak její realizace dlouho vážně pokulhávala za dobrým i záměry, protože narážela jednak na nedostatek prostředků, jednak na zájm y soukrom ých vlastníků dochovaných objek­ tů. T en to rozpor zůstal zachován v podstatě až do konce druhé světové války, ačkoliv se objevily některé náznaky zlepšení po roce 1918. Po osvobození v roce 1945 převzal československý stát (15) do vlastnictví tém ěř všechny hrady a zámky v republice, a tím i odpovědnost za jejich udržování. V následující epoše byly hrady a zámky roztříděny podle historického a um ěleckého význam u i podle m ožnosti jejich dalšího využití. N ejvýznam nější z nich byly prohlášeny za národní kulturní majetek a postupně zpřístupněny pro veřejnost. Přes nesm írnou náročnost údržby drtivé většiny pam átných objektů a přes složité podm ínky jejich využívání dospěla památková péče československého státu na všech stupních k vynikající úrovni jak v restauraci hrad ů a zám ků, tak i v instalaci význam ných m uzeálních expozic. N ení jistě nikterak náhodné, že péče o pam átné objekty v Českoslo­ vensku je všeobecně považována za vzorovou jak po teo­ retické, tak po praktické stránce, protože se rozvinula v cílevědomé úsilí, plně podporované socialistickým stát­ ním zřízením . Péče o pam átky v takovém rozsahu je vý­ razem vysoké úcty k národním dějinám . D íky této péči se podařilo zachránit k u lturní dědictví nevyčíslitelné hodnoty a prom ěnit je v pram en bohatého poučení o naší národní minulosti. Jo sef Janáček ÚVOD T en to svazek zahrnuje hrady, zámky a tv r­ ze v oblasti starých m oravských krajů B rněnského, Jihlav­ ského, Znojem ského a U herskohradišťského z doby před revolučním rokem 1848, tedy všechna feudální panská sídla, o nichž se dochoval nějaký doklad. Jd e o oblast, která se v podstatě shoduje s dnešním Jiho­ m oravským krajem ; ve srovnáni s ním sice chybí P rostě­ jovsko a Krom ěřížsko, je však doplněn na západě Dačickem a na severovýchodě Vsetínskem . Zem ěpisně ji na západě ohraničuje Českom oravská vrchovina, která zabíhá do vnitrozem í až k ústí řeky H ané do M oravy, sklání se k Vyškovsku a tém ěř k B rnu a orograficky zahrnuje i část D ol­ ních Rakous. N ad zvýšeninam i vynikají dvě horské skupi­ ny, m enší Javořice a větší Ždárských vrchů. R ozm anitý a svérázný reliéf krajiny se střídá s rom anticky divokými útesy a bizarním i údolím i protékajících řek Jihlavy, Osla­ vy, Svratky a částečně i Dyje. N a severním okraji je Ž dársko rozvodím evropských m oří, kde pram enící Svratka a Oslava m íří do Č erného m oře, kdežto řeka Sázava, vléva­ jící se před P rah o u do Vltavy, m íří k Baltu. Východní hranici oblasti tvoří karpatsko-beskydské vrchoviny, které jsou současně předělem m ezi M oravou a Slovenskem. Jde zejm éna o vizovicko-bělokarpatskou část, dělenou prohyby sedel a svahovým i údolím i na jed­ notlivé masívy, jež se na m oravské straně pozvolna sklánějí do údolí řeky M oravy a jejích p říto k ů Olšavy a Veličky. D o moravského vnitrozem í zasahuje C hřibam i a M ladcovskou pahorkatinou. K olem řeky M oravy od N apajedel k jihu se rozprostírá D olnom oravský úval, přecházející sm ěrem na západ v D yjskosvratecký úval. Oba úvaiy vytvářejí m alebnou a štědrou krajinu, která byla odedávna osídlena. N ad krajem vévodí Pavlovské vrchy, lidově zvané Páiava, jejichž skály sestá­ vají z korálových vápenců z druhohor, navršených v třetibcrách v období alpského orogénu. Začínají na jihu \ okolí M ikulova skupinou m alých vápencovitých kopců a zvedají se pom ěrně vysokými útesy s nejvyšším i D ěvičt.ami (D ěvínskou horou). O d pradávna byly průsečíkem obchodních cest. Severní část jihom oravského prostoru sestává z H ornom oravského úvalu spolu s brněnsko-třebovskou oblastí, za­ hrnující B rněnskou vrchovinu a T řebovské m ezihoří, D rahanskou vrchovinu, Boskovickou brázdu a M oravský kras. H lavní řekou této části je M orava, odvodňující celý Jihom oravský kraj a část Severom oravského kraje. Řeka dala název celé zem i, jíž protéká, a zem ě lidu, který ji obývá. N a dolním toku protéká M orava m okrou aluviální nivou a m eandruje v rozlehlých lužních lesích. Jejím největším přítokem je D yje, zdvojená spojením rakouské Dyje (Thaya) s M oravskou v jeden tok a napájená jak přítoky z V rchoviny, tak i z hornatých oblastí Rakouska. Ve svém horním toku, dnes ukončeném V ranovskou p ře­ hradou, se prodírá četným i kaňony a dotváří m im ořádně vzácné přírodní krásy. Její vody rozm nožuje Jevišovka, protékající Náměšťskou plošinou, a za M ušovem Svratka, pram enící na Českom oravské vrchovině a sbírající vody z tém ěř celé západní M oravy, která je dnes přehrazena u Brna protáhlou K níničskou přehradou. Pod Brnem při­ bírá Svratka Svitavu z Třebovského m ezihoří, protékající M oravským krasem , a Jihlavu, sbírající vodstvo z jiho­ východní části Českom oravské vrchoviny. Pod M ušovem vstupuje Dyje do otevřené krajiny, kde se v m okré aluviáini nivě rozčíenuje v několik m rtvých ra­ m en, vesměs lem ovaných lužním i lesy. Obtéká velkým obloukem Pavlovské vrchy, které dokonale izolovala. Na soutoku Dyje s M oravou existoval po ceiá staletí prales, z něhož je dnes na ploše 32 ha zachována rezervace lužního lesa, která svou bohatou původní ňórou i faunou je skuteč­ ným evropským unikátem . K lim aticky náležel Dolnom oravský úval k nejteplejším krajům u nás, i když pro m inuiá staletí nem ám e přesné údaje; v r. 1970 m el prům ěrnou teplotu v červenci 20,1 ° C, naproti tom u ve vrcholových oblastech Českomoravské vrchoviny a v Beskydách se pohyboval prům ěr kolem 12— 15 °C ; ve stejném pom ěru se pohybovaly i prům ěrné teploty ledna. I když nelze absolutně osvětlit klimatické podm ínky v předchozích staletích, přesto víme, že klima­ tický roždí m ezi oblastm i se nezm ěnil, i když absolutní údaje se nevytvářely stejně. K lim aticky rozdílné oblasti spolupůsobily na vytváření rozličných vegetačních .podm ínek. Nejsušší, s nejmenší oblačností a nej m enším m nožstvím srážek býval a dosud je kraj jižně od B rna; vždy se nazýval „žíznivou zemí“ . T ato skutečnost dala již od 10.— 12. století podnět k budo­ vání vinohradů a pěstování teplom ilných rostlin, koncem 18. a v první polovině 19. století se tu konaly i pokusy s pěstováním rýže. M nohem chladnějším počasím se vždy vyznačovaly K arpaty a Beskydy, především Valašsko a Vsetínsko, drsností klim atu i v m inulosti vynikalo Žďársko, Jem nicko a Studenecko. Ze zem ěpisného přehledu vyplývá, že geologická struk­ tura, přírodní rozčlenění, klim atická rozdílnost i svérázná vegetace dělily prostor jižní M oravy na několik rázovitých oblastí. P řírodní rozdíly i nestejný historický vývoj způso­ bily, že čtyři kraje jižní M oravy zahrnovaly několik oblastí, které se od sebe odlišovaly lidovou kulturou i nářečím a vytvářely své specifické znaky ať H oráčka, Slovácká, Valašska nebo Podluží. P řechod mezi těm ito etnograficky odlišným i oblastm i nebyl náhlý a navíc jejich hranice překračovaly jak hranice bývalých krajů, tak i hranice zemské a státní. N apříklad Telčsko bylo vývojově těsně spjato se sousedním Jindřichohradeckém , Krom ěřížsko s H olešovském , Slovácko se sousedním západním Sloven­ skem a posléze jižní M orava s D olním i Rakousy. Proto správní rozdělení na kraje bylo spíše m echanické a nahodilé, nevyplývalo z m ístních specifických podm ínek. P ostup osídlení jižní M oravy neurčoval jen zeměpisný ráz kraje, tok řek, ale na vývoji osídlení se podílel i směr obchodních cest, p ři nichž se setkávám e s nejstarším osíd­ lením . Vlivem toku řeky M oravy od severu k jihu se v jejím povodí vytvořila nejstarší obchodní cesta, vedoucí od severu k jihu, která se stala jednou z hlavních evropských spojnic od Jaderského m oře k Baltu. P říhodná trasa způsobila, že po ní procházely od nepam ěti karavany nejen obchodníků, ale i celých km enů, aby hledaly nová sídla; vedle řeky M o­ ravy byla takovou spojnicí Dyje, a proto také v povodí M oravy i D yje jsou doložena pravěká sídliště. Břehy těchto vodnatých řek, často zaplavované v širokém p ru h u a kryté hustým i lesním i porosty, nebo zdvižené svahy a táhlé ro­ viny, pokryté spraší a úrodnou černozem ní půdou, nabí­ zely příhodná m ísta k osídlení loveckým a pasteveckým společnostem v dávnověku i prvým zemědělcům . (17) V důsledku těchto příznivých podm ínek byla jižní M o­ rava v povodí M oravy, Dyje a zčásti i Svratky, Oslavy a Jihlavy již v pravěku pom ěrně hustě osídlena, jak o tom svědčí četné archeologické nálezy neandertálského člověka i lovce m am utů ze starší doby kam enné (500 000—8000) a různé doklady keram ické kultury z m ladší doby kam en­ né (3000— 1800). V době bronzové (1800— 700) zde sídlil lid mohylových a popelnicových hrobů, v době laténské (450—poč. n. 1.) ovládli jihom oravský prostor Keltové. T i v prvním století n. 1. ustoupili tlaku germ ánských km enů. Zatímco M arkom ané pronikali tehdy do Čech, postupovali na M oravu a jihozápadní Slovensko ze svých jihoevropských sídlišť Kvádové. Nálezy řím ských stanic na jižní Moravě nasvědčují, že tu stály (například u M ušova) opěrné body někdejší řím ské říše. V období stěhování ná­ rodů odtáhli Kvádové, aby ustoupili dalším km enům p ro ­ nikajícím tím to územ ím , až celý jihom oravský prostor na­ konec obsadili Slované; ti se usazovali v povodí M oravy, Dyje i na dolních tocích Jihlavy, Oslavy, Svitavy a Svratky, jak dokazují nejnovější archeologické nálezy nejstaršího slovanského osídlení ve Zlechově. V povodí řek M oravy a Dyje se vytvořila význam ná střediska Velkomoravské říše, jak nás o tom názorně přesvědčily poslední výzkum ­ né práce na předních nalezištích této epochy v M ikulči­ cích, Starém M ěstě, na Pohansku, R ajhradě i na jiných místech. Po pádu Velké M oravy se ústřední politická m oc přesu­ nula do Prahy, která se stala politickým i správním stře­ diskem nově se krystalizujícího státu Přem yslovců. N a jižní M oravě správní a hospodářský život pokračoval i na­ dále, i když politicky přestal existovat, jak dosvědčují nově vznikající hradiště 10. století, například „Vysoké zahrady“ u Dolních Věstonic či Slivnice u Podivína. I když pro 10. století postrádám e o jižní M oravě přím é zprávy, přesto m ůžem e pro oblast nad D unajem před ­ pokládat, že v ní probíhaly zm ěny vycházející z činnosti Východní m arky, která se začala rozšiřovat od D unaje na východ k řece M oravě a na sever k řece Dyji. D o tohoto vývoje neblaze zasáhia polská expanze na konci 10. a na počátku 11. století, která pro M oravu trvala déle než obsazení Č ech; u M oravy šlo asi v první fázi o dobrovolné připojení k polském u státu. Bylo sice ukončeno dobytím M oravy českým knížetem O ldřichem (1012— 1033), spo­ jencem císaře Jindřicha II. (1002— 1024), ale již bez vý­ chodní části, připojené k U hrám , a bez severní poloviny Dolních Rakous, neboť m arkrabě V ýchodní m arky Jin d ­ řich L z Babenberka (994-— 1018) zabral v 1. 1015— 1018 území staré M oravy a jeho b ra tr A dalbert (1019— 1055) tento výboj ještě zabezpečil. Řeka D yje se stala jižní hranicí mezi M oravou a vznikajícím rakouským státem . Český kníže Oldřich svěřil dobytou M oravu do správy svému synu Břetislavovi I. (1034— 1055), který ji právně i správně zorganizoval. N am ísto starých center byla utvo­ řena nova sídla a nová správní střediska, která se krystali­ zovala již v 10. století a získala definitivní podobu v první polovině 11. století. N apříklad R ajhrad, hrad doložený jen místním názvem, byl nahrazen brněnským hradem , dosa­ vadní H radiště sv. H ypolita vystřídal znojem ský hrad, Břeclav převzala funkci hradiska na Pohansku, Spytihněv nastoupila na místo původního V elehradu (Starého M ěsta), Přerov získal funkci Předm ostí a O lom ouc vystřídala (18) H radisko u Olom ouce. Před svou sm rtí rozdělil Břetislav I. M oravu na úděly synům . Vratislavovi dal Olomoucko, K onrádovi B rněnsko a O tovi Znojem sko; k nim pak při­ byly jako další obvody břeclavský, spytihněvský a přerov­ ský, čímž se vytvořila hradská soustava. Znojemsko zahrnulo část od Strachotína až k hranicím Čech a na se­ veru po Přibyslav u T řebíče, B rněnsko sahalo od Pavlova a Židlochovic až k vrchovisku Sázavy a D oubravy, tj. opět k českým hranicím , Břeclavsko od S trachotína ke Kyjovu a Spytihněvi, Spytihněv zabírala oblast až k N apajedlům a Rrum ovu, Přerovsko od H ulína na sever. Správu obvodu vedl hradský úředník, zvaný kastelán nebo p u rk rab í, s dru žin o u ; z ostatních hradských úředníků nutno p řip o ­ m enout vladaře pro věci hospodářské, sudího či cúdaře pro záležitosti soudní a kom orníka pro věci finanční. U jed­ notlivých hradských center se vyvinula i organizační církevní střediska, arcijáhenství, jak vyplývá ze známé listiny olom ouckého biskupa Jindřicha Zdíka (1126— 1150) z r. 1131. Po zaplavení spytihněvského h rad u převzaly funkci Spytihněvi K unovice; tvořily původní centrum tzv. lucké provincie, zahrnující kolonizovaná územ í mezi dolním Pom oravím , Olšavou a dnešní slovenskou hranicí. Pro vývoj dalšího osídlení měly základní význam mezi­ národní i zemské cesty. Jejich všeobecný sm ěr byl v pod­ statě stále stejný, jen jejich trasy se časem měnily vlivem hospodářských a politických pom ěrů. O d starověku vedly od D unaje na sever dvě cesty, jedna od D ěvína na Břeclav a druhá na M ikulov. První postupo­ vala od Břeclavi Pom oravím k Olom ouci a odtud dále na sever; u Břeclavi se křižovala s jinou cestou, která sm ěřo­ vala do židlochovického okolí, na východ podél řeky Cézavy k M ěnínu (později k B rnu), k Žatčanům , k Vyškovu, Olom ouci a odtud na sever. Cesta z M ikulova m ířila na M ušov, Pohořelice, R ajhrad, M odříce, brod přes Svratku na S tarém B rně a do Brna. D ůležité byly nejen cesty od jihu k severu, ale význam nou funkci získala i cesta spojující nově rostoucí politická centra — P rahu s Budínem či český stát s U herskou říší. Cesta z Prahy sm ěřovala na Olom ouc, odkud, postupovala po pravém břeh u M oravy na K unovice a na b ro d na řece Olšavě v m ístech dnešního U herského B rodu a od tu d vedla přes Strání k N ovém u M ěstu nad V áhom , na T rn a v u a O střihom . Až do kum ánských válek, tj. do poloviny 13. století, to byla hlavní ob­ chodní, vojenská i diplom atická cesta z Prahy přes M oravu do U her. Poté ji zastínila nová cesta na Strážnici a H odo­ n ín ; cesta přes Strání však zůstala i nadále důležitým spo­ jem m ezi českým státem a U hram i. V K unovicích se uvedená cesta spojovala s dolní cestou trstenickou či m ěnínskou (později brněnskou). T a vedla z P rahy do Litom yšle, dále přes Poličku ke Svitávce a po pravém b řeh u Svitavy na M ě n ín a později na B rno; starobylé osídlení na této cestě naznačují v dávnověku obydlené jeskyně v okolí Brna. O d tu d směřovala přes Slavkov, K oryčany, Vracov ke K unovicím . Z Brna také procházela po levém břehu řeky Svitavy cesta na Svitávku do K ladska a do V ratislavi a druhá, tzv. libická cesta přes T išnov, povodím Svratky na Ž dár a odtud přes Vojnův M ěstec, Č hotěboř a Libici na Prahu. Z B rna na jih sm ěřovala vedle zm íněné trasy do M ikulova a Břeclavi další cesta na Pohořelice, Znojm o a do Rakous. V ýchodním sm ěrem vedla z Brna cesta přes Bučovice na Čejč, H odonín, H olič, Šaštín a Jablonici. A nakonec z Brna na západ postupovaly dvě cesty do jižních Č ech: jednak na Rosice, Nám ěšť, T řeb íč, Jihlavu a od tu d do jižních Č ech, jednak přes Ivančice, Jarom ěřice nad Rokytnou a Dačice do Jindřichova H radce. Západní M oravou procházely pak starobylé cesty, větši­ nou již z předslovanského období. Želivskou stezkou se ubíraly karavany přes L ibici, Želiv, Pelhřim ov, Počátky a_ Kunžak do D olních Rakous či haberskou stezkou přes Čáslav, H abry, na Jihlavu, Příseku, B rtnici, M oravské Budějovice, Znojm o a o d tu d do Rakous. I když m nohé z těchto cest získaly svou specifickou funkci teprve ve středověku, přesto jejich sm ěry podstatně ovlivnily osídlení jejich tras, které bylo v podstatě ukončeno do konce 12. století. K níže Břetislav I. zavedl na M oravě nejen novou správní organizaci, ale opevnil i nově se vytvářející moravské hranice na jihu a na východě. N a jih u na řece D yji byly vybudovány zem ěpanské hrady Břeclav, H rádek, Znojm o, Vranov a Bítov. O jejich vzniku zhruba v druhé čtvrtině 11. století lze sotva pochybovat, i když jejich původní struk tu ra není zatím vyřešena. N a východě při tehdejší hranici českého státu na dolním toku M oravy a Olšavy vyrostly strategické hrady H odonín, U herský O stroh, Veselí, K unovice a U herský Brod. Zdá se, že zvláštní poslání m ěl i hrad Buchlov, i když historické zprávy jej připom ínají m nohem později. Je paradoxní, že zejm éna hrady na jihu nesloužily jen k zamezení expanze nově vzrůstajícího rakouského státu, ale bylo jich m nohdy použito jako center odboje údělných knížat proti pražském u knížeti a v dobách vnitřních roz­ brojů i jako úk ry tů loupežnických h o rd ; tak tom u bylo například několikrát u Vranova a Bítova. Pro zpevnění pražské přem yslovské centralizace zavedl Přem ysl O takar I. (1197— 1230) m ísto údělných knížectví tzv. krajskou správu, která se v podstatě dochovala až do zániku feudalism u v r. 1848. T ím se vytvořilo Brněnsko, Znojemsko a Jihlavsko, k nim ž později přibylo U hersko­ hradišťsko. K rajskou správu vykonávali královští úředníci, kteří sídlili na krajských královských hradech. V p rů b ěh u 13. století, zejm éna po kum ánských válkách v polovině 13. století, došlo i na jižní M oravě k rozsáhlé­ m u osídlování, které vedlo jednak ke konečném u roztříštění panovníkovy pozem kové držby, jednak k osídlování dosud neobdělané p ů d y , zejm éna v hornatějších oblastech. Z po­ čátku byla pů d a s poddaným i udělována šlechtě jako léno jen na doživotí, ale už ve 12. století ji šlechta získávala vět­ šinou do dědičného vlastnictví. Vedle šlechty odm ěňoval panovník p ůdou a výsadami i olom oucké biskupství, kapitulu a kláštery. Světská a církevní feudální vrchnost využívala majetkové držby k podpoře kolonizačního proce­ su, který značně rozšířil dosavadní plochy osídlení a obdě­ lané půdy. T ím , že královi družiníci a úředníci získávali stále větší pozemkové celky, zejm éna ty, které dosud nebyly hospodářsky využity (pohraniční oblasti), vyrůstala v našich zemích politicky a hospodářsky privilegovaná feudální vrstva, jež s panovníkovým souhlasem zabírala nejen velké množství půdy, ale i poddané, kteří na ní byli závislí hos­ podářsky a byli jí podřízeni soudně i vojensky. T ato početně rostoucí vrstva si začala osvojovat i část panovníkových práv a během krátké doby se její m oc projevila nejen hospo­ dářsky, ale i politicky. V prostoru mezi U herským Brodem a Velkou n. V. kolonizoval kraj oddaný stoupenec Václa­ va I. (1230— 1253) Boreš z R ýzm burka z rodu Hrabišiců, Bánovsko Vítek z H radce a jeho syn O ldřich, kteří ve 14. století přenesli své sídlo na západní M oravu, Telčsko a Dačicko, kde své državy spojili se sousedním rodovým Jindřichohradeckém . Břeclavsko a Hodonínsko kolonizo­ vala královna K onstancie, m anželka Přem ysla Otakara I., která vlastnila i územ í na západním Slovensku. Zaváděla sem nové hospodářské prvky (totiž budování hospodářských dvorů), které do našich oblastí přinášeli dosud cisterciáci. Vystavěla hrad Bzenec a přebudovala hrady v Břeclavi a v H odoníně. Vlivem kolonizace se i východní hranice českého státu rozšiřovala do prostoru dnešní hranice mezi M oravou a Slovenskem ; v r. 1192 jsou již K unovice v rukou olo­ m ouckých údělných knížat, v r. 1217 se uvádí říčka Velička jako pohraniční tok, v r. 1228 je velehradský klášter vlast­ níkem územ í na jejím horním toku. Nově získaná území pak kolonizovali páni z H orky, Strážnicko od r. 1276 páni z K ravař, Brum ovsko na severu Bruno ze Schauenburku. Jižní hranici ovládli Lichtenštejnové, stoupenci a oblíbenci Přem ysla Otakara II. (1253— 1278), kteří v r. 1249 získali M ikulov; k něm u v r. 1332 připojili i Děvičky, původně náležející Sirotkům . Lichtenštejnové už získali Valticko, Lednicko a později i Drnholecko a Břeclavsko. N a jihozápadní a západní M oravě vlastnili Vranovsko od r. 1323 páni z L ipé, Telčsko a Dačicko získali již uve­ dení páni z H radce, kteří byli m ajiteli nejen držav na mo­ ravské straně, ale i na Jindřichohradecku; M oravskokrum ­ lovsko náleželo pánům z O břan, kteří m ěli své statky i na Ž dársku, Pernštejnsko náleželo P ernštejnům , Boskovicko a N ovohradsko Boskovicům , Lukovsko Šternberkům . N em enší, ba zpočátku podstatný podíl na kolonizačním procesu měly nově vznikající klášterní kom unity; nejstarší z nich byli benediktini v R ajhradě z r. 1048, k nimž přibyli v r. 1101 benediktini v T ře b íč i; jejich přičiněním byly kolonizovány i některé výše položené a dosud neosídlené oblasti Českom oravské vrchoviny, zvláště Kamenicko a M ěřínsko.C isterciáci se usídlili na Velehradě před r. _1205, v r. 1252 zakotvili v prostředí hlubokých hvozdů ve Ždáru a v r. 1261 na východní M oravě ve Vizovicích, cisterciačky v r. 1233 v Předklášteří u T išnova a v r. 1323 na Starém Brně. Cisterciáci byli ve 13. a počátkem 14. století feudál­ ním i velkopodnikateli, kteří zaváděli na svou dobu vyspělé a pokrokové sm ěry do hospodářského podnikání a byli proslulí svými kolonizátorským i a kultivačním i zkušenost­ mi a úspěchy. N a klášterních državách se jejich podnikání neom ezovalo jen na zem ědělskou výrobu v grangiích, ale i na živočišnou produkci, ba_ zam ěřilo se i na těžbu kovů, zejm éna železné rudy (na Ž dársku); položili tu základy rozsáhlého důlního podnikání i budování rybníků na Ž dársku a K řižanovsku. P rem onstráti rozvíjeli svou hos­ podářskou iniciativu od r. 1190 z Louky u Znojm a, od r. 1211 z N ové Říše, prem onstrátky od r. 1181 z Dol­ ních K ounic. M oc tem plářů se rozšiřovala kolem T em plštejna a Čejkovic. Stejně velkou úlohu v hospodářském procesu hrálo i olom oucké biskupství a olomoucká kapitula. Obě církevní (19) instituce se význam ně podílely na kolonizační přem ěně kraje. Olomoucký biskup vybudoval vedle K rom ěříže další střediska ve Vyškově, v Blansku i v M odřicích, v sa­ motné blízkosti Brna. Stejně vzrůstala i m oc olom oucké kapituly, která rozšířila své prebendy až do Šlapanic, Chrlic, na Vyškovsko, do Podivína a do U herského Brodu. Proti vzrůstající mocenské rozpínavosti feudálů a proti zvětšujícímu se omezování královské moci se panovníci opírali o nově budovaná m ěsta a o podporu m ěstského živlu. Typickým příkladem bylo budování U herského H ra­ diště před r. 1257, i podpora U herského Brodu v r. 1272 (proti rozpínavosti Boreše z R ýzm burka v sousedství), hojnými výsadami se vedle Brna honosilo Znojm o a Jihlava, částečně i Jem nice, Podivín a Pohořelice. Vedle králov­ ských m ěst vznikala i poddanská m ěsta, ať na feudálních či církevních statcích, která také od počátku měla m nohé vý­ sady. Většina z nich se postupně vyvíjela z raně feudálních sídlišť a hradisek, takže jejich přechod v m ěstskou aglom e­ raci bývá m nohdy těžce postižitelný; tak vyrostl na jihu M o­ ravy M ikulov a Valtice, na západě T řeb íč a T elč, ve v nitro­ zemí Vyškov, na východě H odonín a Strážnice. Feudální šlechta, finančně, hospodářsky i mocensky stále sílící, se zmocnila většiny zem ěpanských hradů, které jí předávali panovníci, aby si ji více zavázali, respektive aby jim vypom ohla v jejich časté finanční tísni. T i, na něž se některý ze zem ěpanských hrad ů již nedostal, si masově budovali vlastní nové hrady na vysokých a nepřístupných skalách, na strategicky důležitých m ístech. Jejich středo­ věká sídla v první fázi sestávala z obytné budovy a m ocné hradní věže s několika poschodím i. Pro hradní čeleď byly určeny m ístnosti v nádvoří, kde byly um ístěny i stáje pro koně. Poněvadž hrad měl funkci především obrannou, setkáváme se u něho s postupně se rozšiřujícím a zdokona­ lovaným pásem opevnění, s vodní ochranou apod. Z původních zem ěpanských hradů zůstaly v době před ­ husitské jako královská sídla na jižní M oravě jen Znojm o, B rno-Špilberk a Jem nice. O statní drželi feudálové. N a východní M oravě byly vybudovány hrady, například něk­ dejší zeměpanské byly přebudovány v druhé polovině 13. a počátkem 14. století: Starý Světlov, M alenovice a Lukov, v povodí M oravy Buchlov, Střílky, C im burk, Uherský O stroh, Veselí, H odonín, na Dyji Břeclav, Val­ tice, Děvičky, M ikulov, Sirotčí hrad, Vranov, Šenkenberk, Bítov, Cornštejn a Frejštejn, v povodí Jevišovky Lapikus, Jevišovice, na Jihlavě M oravský K rum lov, T em plštejn, Rabštejn, Holoubek, Sádek, R okštejn, na Oslavě Velké M eziříčí, Lam berk, na Svratce Veveří, L om nice, P ernštejn, M itrov, Víckov, Zubštejn, Pyšolec, Dalečín, na Svitavě Blansko, Nové H rady, H olštejn, Boskovice,_ K unštát, na západní M oravě Janštejn, Roštejn, T elč a Č ernice. Zjiš­ ťuj eme-li jejich počet k počátku 14. století — i když jde o soud velmi problem atický — pak jich bylo asi kolem 100; z nich nejvíc připadalo na Brněnský kraj (kolem 40), na Znojemský (asi 20) a stejným podílem byl asi zastoupen Jihlavský a Hradišťský kraj. Většina hradů byla stavěna na strm ém ostrohu (například M ikulov, Bítov, Vranov, C ornštejn, Buchlov). N a jižní M oravě vznikaly hrady na vápencovitých vrších, jak jsme toho svědky u Děviček a Sirotčího hradu, obdobně i v M o­ ravském krasu, například Blansko a Holštejn. Jiným vhod­ ným m ístem pro výstavbu hradů byla m ěsta, rozprostírající (2 0) se sice v rovině, ale chráněná vodním i plocham i nebo ra­ meny řek; tak tom u bylo u Veselí, U herského Ostrohu a Strážnice. Poněvadž hrad byl budován jen pro rodinu feudála a m alý počet služebnictva, byly současně s hradem zakládány i vesnice, jejichž jm éno m nohdy souviselo s jeho názvem (P ernštejn-N edvědice, R oštejn-R ůžená, Buchlov-Buchlovice, B řeclav-Stará Břeclav apod.), jindy nově budované vesnice a osady dostaly prostý název H rad ­ čany nebo Purkm anice. Tehdejší hrad byl nejen střediskem hospodářského a m o­ cenského světa feudálova, ale i centrem tehdejšího spole­ čenského života při turnajích, které se stávaly dostaveníč­ kem feudální společnosti celého kraje. T ak tom u bylo například ve Valticích za K adolda z Valtic ve 13. století; podobným i středisky byly též M ikulov a Bítov. M nohé z budovaných hradů nesplnily předpokládanou funkci a jiné ztratily své poslání připojením jedné z držav ke d ru h é ; tak tom u bylo například u Děviček po jejich připojení k M ikulovu, M itrova k P ernštejnu atd. T ehdejší držební roztříštěnost se obráží i v aglom eraci hrad ů , s níž se setkávám e kolem P ernštejna, na řece Svitavě u Blanska, na řece D yji kolem Bítova a Vranova či podél řeky M oravy. N apříklad kolem P ernštejna a kolem Bítova šlo o vznik nových dom inií, vznikajících tříštěním původních rozsáh­ lejších celků; z aglom erace kolem Blanska je zřejm é, že nově budovaný hrad převzal funkci hradu starého, který vlivem různých m om entů zanikl (například Ronov — Starý hrad, N ový hrad). Stejně na Českom oravské vrcho­ vině v prostoru strážeckého potoka se setkávám e se znač­ ným počtem hradů a tvrzí, jichž na ploše jen několika kilo­ m etrů bylo jedenáct. Šlo především o věžovitou stavbu hradu Buková (lidově Lísek) u lesa Buková, o h rad M itrov pod Strážkem na ostrohu obtékaném ze tří stran potokem a nepochybně původně chráněném i rybníky, o hrad Strážek, který se vypínal na kopci u prostřed údolí, na něm ž dnes stojí strážecký kostel, o hrad Víckov na pravém břehu strážeckého potoka u vsi Víčková, o hrad Rysov n ad Skryjemi a jižně od_ Žďárce nad potokem L ibochůvkou o H rá­ dek ; na kopci Štim berku u D rahonína stával hrad Košíkov a na kopci H radisku u D olních Louček čněl rovněž hrad. Vzniku a opouštění hradů napom áhalo scelování vesnic v kom paktní panství, dom inia. Počátky tohoto procesu spadají do poloviny 14. století, ovšem celý tento složitý hospodářský proces nabývá na intenzitě až po husitské revoluci. Během 15. století se v jihom oravském prostoru vytvořila obrovská latifundia C im burků, K ouniců, P ern ­ štejnů, Boskoviců, pánů z O břan a K unštátu, z Lom nice, z M eziříčí, z L ich ten b u rk a a na jihu L ichtenštejnů. Proces vytváření feudálního velkostatku, zahájený již v době předhusitské, a rozšiřování vlastního režijního hos­ podářství vrcholí pak v druhé polovině 15. a na počátku 16. století. Zm íněné upevňující se m ocenské postavení šlechty, roz­ šiřující se hospodářské podnikání a finanční prosperita byly často příčinou, že feudálové opouštěli svá sídla a budovali m odernější hrady, odpovídající požadavkům doby i jejich postavení, nebo přebudovávali dosavadní v pohodlnější; například páni z T elče opustili hrad Roštejn severně od T elče a vystavěli si v T elči typ rovinného vodního hradu s tehdy m oderní dispozicí; stejně byl přebudován P ern ­ štejn a m ikulovský hrad. V důsledku rů stu ekonom ické váhy šlechty se podstatně redukovala zem ěpanská držba. Vznikly hospodářské celky dom inií, jako bylo například panství lednické, břeclavské, židlochovické, m ikulovské, drnhoiecké, telčské, vranovské, bítovské, pernštejnské, boskovické, z církevních například třebíčské, velehradské, dolnokounické, ždárské, vizovické, starobrněnského kláštera nebo vyškovské. Snaha panovníků o posílení moci se projevovala již v posledních desetiletích 13. století, kdy R ýzm burkové ztratili své državy nebo kdy bylo vyvráceno pevné sídlo pánů z O břan. T y to tendence pokračovaly pak i ve 14. století, kdy byl zničen hrad v K unovicích a v B oskovicích; v prvním případě zasáhl panovník ve prospěch m ěsta U herského H radiště. V době K arlově snahy po rozšíření zem ěpanských držav jako spolehlivých opěrných bodů proti rozpínavosti světských či církevních feudálů i úsilí zem ěpána získat hrady do svého vlastnictví ještě zesílily. Úm ysl oklestit m oc L ichtenštejnů neprojevuje jen m arkrabě Jan Jindřich, jenž u prostřed soustavy lichtenštejnských hradů vybudoval Nový hrad v Pavlovských vrších, ale i rakouská knížata, která sáhla i k internaci Jana I. z L ichtenštejna. Ze stejných důvodů vy budovala m oravská m arkrabata C im burk u K oryčan. Ale výsledky těchto snah byly nepatrné, zvláště když brzy nato synové m arkraběte Jana Jindřicha řešili své spory o otcovské statky bratrovražedným i válkami. Vedle hradů stejně masově vznikaly m enší a jednodušší tvrze, které sloužily za sídla m ístních vladyků či rytířů, vlastnících jednu nebo několik vsí, nezřídka ovšem i jen její část. Byly stavěny buď na výšinách nebo jako vodní tvrze obehnané vodním příkopem a měly zpravidla jedno­ duchý soustředěný půdorys. O bytná budova, m nohdy věžovitá, stála up ro střed objektu. Jen m álo tvrzí bylo po­ staveno m im o areál vesnice; většinou stály v nej výhodnější části, ponejvíce na jejím okraji, a bývaly spojeny s hospo­ dářským dvorem . Srovnám e-li zprávy o tvrzích s držbou vesnic m ístním i vladyky, vidím e, že většina tvrzí na jižní M oravě byla vybudována v době p ředhusitské; jejich počet se na sklonku 14. století pohyboval kolem 300. U vedený odhad je však velmi hypotetický, protože neexistuje jejich přesná evidence; o některých m ám e jen jedinou písem nou zprávu, o m nohých se pak dovídám e jedině na základě archeologického průzkum u. N ejvíce tvrzí stálo pravdě­ podobně v B rněnském kraji, kolem 80, ve Znojem ském přes 60, zbytek připadal rovným dílem na Jihlavský a H ra­ dišťský kraj. Vedle feudálů sídlících na hradech a na tvrzích se vytvo­ řila ve druhé polovině 13. a ve 14. století m anská organiza­ ce — ať m anů m aršálka, nebo olom ouckého biskupa. H odnost nejvyššího m aršálka Českého království byla dědičně v rukou p án ů z L ipé, držitelů M oravského K ru m ­ lova; obojí vlastnili do počátku 17. století. T i vytvořili o r­ ganizaci m anských statků a m aršálkových m an ů ; m anové přijím ali m anský statek od m oravských m arkrabat. Ú ž od poloviny 14. století vznikl kolem m ěsta a hradu M oravského K rum lova zhruba dvojnásobný kruh tvrzí a opevněných dvorů, které střežily všechny cesty vedoucí k m aršálkovu sídlu; jejich držitelé náleželi jako manové k M oravském u K rum lovu a tvořili vrstvu nižší šlechty nebo zchudlých pánů. V nitřní kruh tvořily Budkovice, Rokytná, Jam olice, D obřínsko, T ulešice, Vémyslice, R ybníky, zaniklý T upanov, Rakšice, Zábrdovice, Vedrovice; k vnějším u okruhu náležely Němčíce u Ivančic, Alexovice, Ř eznovice, Polanka, Biskoupky, hrad T em plštejn, D olní a H orní D ubňany, Čermákovice, Višňové, D žbánice, K nínice u M iroslavě, přičem ž nelze vždy rozhodnout, zda v příslušných vesnicích byly tvrze nebo dvory. K rom ě toho existoval ještě třetí, neúplný kruh, který tvořily Lukovany, Šemíkovice, Přeskače, Slatina, N ěm čičky, Zeletice, Vitonicc, Skalice, H ostěradice, M orašice, Troskotovice, zaniklé České Borotice, Mackovice, Ledce, zaniklé Palekovice a Vlčí K eř. Počet maršálkových lén se s nápravným i dvory ve 14. století blížil ke stu. M anové se zavazovali k m anské povinnosti a poslušnosti podle platného m anského zřízení; především to byla povinnost vojenská a spoluúčast na jízdách do Prahy, zvláště ke korunovaci. M aršálkovi m anové byli m nohem více vázáni k maršál­ kovi než m anové olom ouckého biskupa, kteří se mohli odvolat k českém u králi. I když většina m anů olomouckého biskupství sídlila na severní M oravě, přece se s částí setká­ vám e i na jižní M oravě. Biskupských m anů bylo m nohem víc než m anů m aršálkových. Společensky tvořili m anové vrstvu nižší šlechty anebo zchudlých pánů a obojí tvořili vlastní organizaci manského zřízení. V dalších staletích se sice m anské pouto uvolňovalo, ale zaniklo až v r. 1848. H usitské války se nedotkly jihomoravské oblasti tak intenzívně, jako tom u bylo v Čechách. Pod prapor lidového husitského h n u tí se postavilo především Slovácko. Ohnis­ kem , odkud vyšlehl plam en revoluce, byl O stroh, kam pozval nadšený H usův ctitel H ašek z Valdštejna kazatele B edřicha ze Strážnice a Tom áše z Věstonic. D ruhým re­ volučním centrem byly M ilotice na H odonínsku. Z těchto dvou husitských opěrných bodů byla také zničena řada bližších i vzdálenějších klášterů, počínaje Osvětimany a konče velehradským klášterem . M oravští husité vybudo­ vali obdo b u jihočeského T ábora uprostřed ram en M oravy u N edakonic, odkud statečně vzdorovali vojsku olomoucké­ ho biskupa Jana X II. Železného. Hlavní nápor husitských vojsk se obracel především proti m ocným a bohatým feudálům , ať církevním či světským , jejichž hrady — na­ příklad Bánov, Bělkov, Blansko, Letovice, Nový hrad u M ikulova, R abštejn, Vyškov a další — byly častým cílem jejich útoků. O porou husitství byla krom ě poddaných a m ěstské chu­ diny i drobná šlechta. Vedle nich bojovali v husitských řadách i někteří velcí feudálovč, jako Vaněk Černohorský z Boskovic, Václav m ladší z K ravař, Strážničtí a C im burkové. H usitství m ělo své stoupence nejen na venkově, ale i v některých m ěstech, například v T řebíči, Ivančicích, M oravských Budějovicích a zejména později v Břeclavi. Jednou z největších husitských vojenských akcí na jižní M oravě byla obrana Břeclavi (24. 8.— 14. 11. 1426) proti početným rakousko-uherským vojskům , vedeným A lbrech­ tem Rakouským , které zničil přispěchavší Prokop Holý. V těchto neklidných dobách narůstaly sváry mezi jed­ notlivým i feudály, jak jsme toho svědky za bojů mezi m ark­ rabaty Joštem a Prokopem na konci 14. století, ale zejména po bitvě u L ipan. T eh d y se některé hrady staly obávanými sídly loupežných ry tířů , kteří byli metlou blízkého i vzdá­ (21) lenějšího okolí. T o u to nechvalnou činností vynikali zejm é­ na držitelé Jevišovic a hradů při R okytné, Jihlavě a Oslavě; z nich pak jm enovitě Suchý čert a Jan Sokol z Lam berka, kteří se dokonce zm ocnili Znojm a a hájili je proti A lbrechtu Rakouském u a císaři Zikmundovi'. Stavovská vojska některé z těchto hradů dobyla a rozbořila, například C ornštejn, Lam berk, R abštejn, Jevišovice a další. Největší rozvrat, zejm éna na jihovýchodní a jižní M o­ ravě, přinesly česko-uherské války v 60. letech 15. století, kdy jen na Břeclavsku zaniklo přes 50 osad, z nichž pouze malý počet byl později obnoven. T eh d y také vzala zasvé velká část tvrzí, především v B rněnském a Hradišťském kraji; hypoteticky by bylo m ožno odhadnout jejich počet na 60— 80. Většina z nich zanikla spolu s vesnicemi a ne­ byla již obnovena; některé byly později přestavěny na dvory nebo ovčíny, či dokonce farní budovy, například v Olšanech či v D olních N ěm čících, většinou však byly srovnány se zemí. Sekularizací církevního m ajetku i scelováním vesnic, zakupováním osad, které tvořily ostrůvky v rozšiřujícím se feudálním m ajetku, rozšířili přední feudálové podstatně svůj majetek, který se pak snažili hospodářsky co nejlépe využít. Jedním z prostředků zvýšení výnosů velkostatků bylo rybníkářství. Feudálové m ohli podchytit rostoucí spotřebu ryb, neboť měli všechny předpoklady k jejich rozsáhlé produkci: obrovské komplexy půdy, levnou pracovní sílu a takřka neomezený trh. K e vzniku rybničních soustav přispívalo i zpustnutí četných vesnic a osad. Setkávám e-li se zejména na Ždársku a K řižanovsku již v polovině 14. sto­ letí se stavbou rybníků a s prvým rozm achem rybníkářství, pak m nohem větší p rosperitu tom uto odvětví přináší druhá polovina 15. a první polovina 16. století. N a západní M o­ ravě byla. vybudována soustava rybníků od D ačicka přes Křižanov až na Žďársko, na východní a jižní M oravě od Hodonínská a Veselská na Břeclavsko a M ikulovsko. V první polovině 16. století vznikly i vzácné lednicko-hlohovecké rybníky, koncentrované kolem Lednice, s největším moravským rybníkem N esytem , s četným i ostrůvky a ostro­ vy, na nichž dodnes tradičně hnízdí početné různorodé ptactvo. Lednicko-hlohovecké rybníky se tak staly jeho největším rezervoárem ve střední Evropě. Výstavbou rybníků se podstatně zm ěnil ráz krajiny a přiblížil se jejím u dnešním u stavu. Feudální velkostatek se v té době vytvářel jako teritoriál­ ně uzavřený celek. M ocensky i politicky upevněná vysoká šlechta pohlcuje v okolí svých hřadů církevní, královský, rytířský i vladycký m ajetek a přem ěňuje svá dom inia ve střediska feudální výroby, jak je to m ožno pozorovat u Pernštejnů na Pernštejně, u Zástřizlů na Buchlově, u Ž erotínů na Břeclavi, u Boskoviců na Boskovicích, u Lichštejnů v M ikulově a ve Valticích, u pánů z H radce na T elči, u pánů z Lipé na M oravském K rum lově a H odoníně. Je přirozené, že hrady a tvrze připojené k velkým celkům ztrácely svou funkci a většina z nich zanikla. K hospodářské prosperitě rozsáhlých panství, zejm éna jižně od Brna, přispěla i činnost novokřtěnců, kteří se usídlili v M ikulově v r. 1526 a byli vypuzeni z jižní M oravy v r. 1621. Jejich zásluhou se na jižní M oravě rozšířilo vinohradnictví tak, že jeho rozsah nebyl dodnes překonán, a změnilo i celý ráz kraje. V důsledku své podnikatelské (2 2 ) činnosti, věhlasu v lazebnictví a hrnčířství se novokřtěnci těšili ochraně předních feudálů, takže zakotvili ve všech m ěstech a m ístech jižně od Brna. N edostatek dom ácího obyvatelstva donutil valtické i drnholecké L ichtenštejny, aby na znovuosídlení pustých osad povolávali C harváty, prchající před T u rk y ze své dom oviny. T i osídlili mezi 1. 1529— 1570 Poštornou, C harvátskou Novou Ves, částečně L ednici a zakotvili i severněji, kde pronikli až k H ovoranům a na západ na D rnholecko do Jevišovky, D obrého Pole a N ového P řero­ va. N a Břeclavsku se většina z nich počeštila, na L edničku poněm čila, jen u D rnholce si udrželi svůj svéráz až do nejnovější doby. Šestnácté století bylo ve znam ení hospodářského přecho­ du feudálního velkostatku k zemědělské velkovýrobě, na níž se nucené podíleli i poddaní. Klesající hodnota peněz a stoupající cena půdy i výnosnost vinohradů nutila feudály k tom u, aby zvýšili hospodářské podnikání ve vlastní režii, při něm ž hlavní pozornost vedle rybníkářství byla věnová­ na pivovarnictví. N ová orientace v hospodářském podni­ kání m ěla odezvu nejen u feudálů, ale odrazila se i na posta­ vení poddaných, pro které znam enal rozvoj režijního hos­ podářství utužení a zvýšení poddanských povinností, zejm éna roboty. T en to proces se bezprostředně odrážel i v m ěnících se názorech šlechty na úlohu hradů. T y měly nyní vyhovovat nejen jejím zvyšujícím se nárokům na pohodlí, ale i plnit nové strategické poslání. T ak se při přestavbách m nohých objektů vytvářel přechodný typ mezi středověkým hradem a pozdějším renesančním zámkem. Zvyšující se nároky na fortifikační funkci hradu se pro­ jevují zejm éna u sídel na jihu a jihovýchodě M oravy, kde turecké nebezpečí v 16. století podstatně zesílilo. Přestavba byla ovlivněna dvěm a základními požadavky. P ředně to bylo úsilí po lepším bydlení; do areálu starších hradů se budují paláce s bohatším i, architektonicky členě­ ným i prostoram i, s výtvarně propracovaným i detaily (P ernštejn, Bítov, Vranov). D ruhý požadavek přestaveb byl strategický. Revoluční zm ěna ve vojenské technice, nasazení dělostřelectva, si vynutila zpevňování stávajících hradů pom ocí tzv. bastionů. Vedle hradů byly vybudovány, respektive přestavovány i tvrze; v 15. století jich vzniklo asi 60— 80 a v 16. století kolem 50. S postupem doby se však názor na funkci feudálního sídla dále m ěnil. Přihlíželi-li stavebníci ještě na počátku 16. století k fortifikaci, byl tento prvek v polovině století opouštěn. F unkci hradů postupně převzala renesanční zámecká sídla, p ři jejichž stavbě se kladl od počátku důraz na reprezentaci a nádheru. Pro nově budované zámecké stavby se stal vzorem italský způsob bydlení; nová, pro­ m yšlená a pravidelná dispozice se nejvíce uplatnila u zá­ m eckých novostaveb, kdežto u přebudovávaných hradů nebo tvrzí byla stavba ovlivňována jak povahou terénu, tak i rozlohou m ísta. U volnění po u t m ezi P rahou a M oravou v 15. a 16. století způsobilo výraznější pronikání vlivů ze severu a z jihu. Vždyť m ohutný proud hum anism u v první polovině 16. století, koncentrovaný kolem obou T h u rz ů , byl v čilém styku s hum anisty ve V ídni, ale zejména v Budíně. Živé spojení s Budínem připravilo M oravu pro přijetí nových stavebních proudů z Itálie, které na dvoře krále Vladislava Jagellonského již zdom ácněly. Vždyť do Budína již před ­ tím M atyáš K orvín a po něm i král Vladislav povolávali stavitele a kam eníky ze severní Itálie. M oravští feudálové vlivem bezprostředních styků s B udínem a U hram i uplat­ ňovali na svých sídlech podněty renesančního um ění dříve než v Čechách. Nejstarším zám kem nového ty p u na jižní M oravě byl zámek v M oravském K ru m lo v ě; náležel starobylém u rodu pánů z Lipé, jehož příslušníci zastávali dědičný úřad nejvyššího m aršálka království. Z iniciativy Pertolda z L ipé tu Leonardo G arda di Biseno vybudoval kolem r. 1560 nové rodové reprezentační sídlo s dvoupatrovou arkádou. Otevřené i polootevřené sály měly své vzory v italském Janově. D ruhým m oravským zám kem nového typu byly Nové Zámky u N esovic; byl vybudován ve volném prosto­ ru , na vysokém návrší nad obcí a měl tři vysoká křídla v podobě U . I když budova nebyla dokončena, přece je z ní patrno, že se při její realizaci uplatnil nejen příklad Itálie, ale i tradice slezského um ění. A rchitektonicky nejbohatší zám ek je v Bučovicích, který byl dílem architekta z okruhu vídeňského cí­ sařského dvora a náležel Janu Šem berovi z Boskovic ( f 1597), jednom u z nejbohatších m oravských velmožů. Stavba obklopovala obdélníkové nádvoří a ze tří stran měla arkády, které dodnes náležejí k nejkrásnějším , jaké m orav­ ská renesance vytvořila. O bdobně jako u M oravského K rum lova byl vstupní trakt ponechán bez arkád. I Žerotínové v R osicích dali přebudovat své sídlo a vy­ budovat nádvorní arkády, které však zůstaly torzem . Po­ dobnost prací v Rosicích a N ám ěšti naznačuje, že rosická stavební huť pracovala i na nedaleké N ám ěšti. N a tento okruh navazuje i zámek v Dačicích a v U herčicích. Jiné stavební prvky přinesl zámek v T elči, vybudovaný Zachariášem z H radce (1554— 1580) stavitelem Balta­ zarem M aiem da R onio, a to přestavbou a úpravou dosa­ vadního středověkého hradu. N ovém u architektonickém u p ro u d u se svou úpravou přizpůsobily i Buchlov, hrad v Boskovicích, v M ikulově a další. R enesanční zámky tedy vznikaly buď přestavbou stáva­ jících h rad ů (T elč, M oravský K rum lov) a tvrzí (M ilotice, Lysice), nebo byly budovány ve volném prostoru (Bučo­ vice, Nové Zám ky), někdy i v nákladně upraveném baži­ natém nebo písčitém terénu (Batelov, Blansko, Bzenec, Dolní Rožínka, D olní K ounice, T ře b íč , Ždánice, Lednice, Lysice, Staré H obzí, U herský O stroh, Židlochovice aj.). Nová výstavba vyžadovala i úpravu rozsáhlého okolí. Zámecký objekt býval zasazen do parku, obklopeného zdí. Například u T elče tvořila součást zám eckého areálu sm ě­ rem na východ k m ěstu rozsáhlá renesanční zahrada, ohraničená přízem ním i arkádovým i křídly; podobně tom u bylo i v Bučovicích, kde okrasný sad obklopoval severní a severozápadní část zámeckého kom plexu. U severní ohradní zdi byla vybudována renesanční oranžérie. V této době vznikl i zámecký park v L ednici, v Lysicích, v Jaroměřicích a na jiných m ístech. Je sam ozřejm é, že interiér zám ků byl upraven podle zámožnosti m ajitele, aby sloužil co nej větším u pohodlí. M ění se úprava i výzdoba zám eckých sálů. M ajitelé, kteří si ze svých cest přinášeli zálibu a obdiv pro řím skou a řeckou kulturu a přiváželi bohaté sbírky knih a rukopisů, budovali na m noha m ístech knihovny, jejichž pozůstatky nacházím e v N ám ěšti, v Rájci a v Lysi­ cích. Typickým příkladem hum anistického nazírání 16. sto­ letí je hradní knihovna na Buchlově, zakoupená Jiřím Zikm undem Prakšickým ze Zástřizl v r. 1598 od kalvínského reform átora T eodora Bezy a přivezená na Buchlov. Větší část byla za protireform ace zabavena, zbytek je dnes uložen v olom oucké univerzitní knihovně. Výstavba renesančních zám ků pokračovala ještě v p rv­ ních desetiletích 17. století, například v Bohuticích, Iva­ novicích na H ané, Jem nici, Slatině a v dalších místech. Chcem e-li souhrnně vyjádřit přem ěnu, k níž došlo v budo­ vání panských sídel na jižní M oravě v druhé polovině 16. a počátkem 17. století, m ožno konstatovat, že zde nově vzniklo nebo bylo přestavěno na 130 renesančních zámků (kolem 45 v B rněnském kraji, asi kolem 40 v Jihlavském , přes 30 ve Znojem ském a přes 25 v Hradišťském). N ení třeba připom ínat, že jednotlivé stavby se od sebe lišily jak svou nákladností, tak i dovedností a um ěleckou p ro ­ pracovaností. Jen u m enšího počtu z nich je možno m luvit 0 m im ořádných estetických hodnotách. Většinou jde o prá­ ce italských stavitelů; například v Telči — stejně jako v Jindřichově H radci — působil jeden z nej schopnějších stavitelů druhé poloviny 16. století — Baltazar M aio da Ronio, v M oravském K rum lově Leonardo G arda di Bise­ no, Pietro Ferrabosco di Lagno v Bučovicích, vynikajících nejen bohatým arkádovým nádvořím , ale i italizující štu­ kovou a m alířskou výzdobou tzv. císařského a přilehlých sálů. K m im ořádně hodnotným stavbám řadím e též zámek v Lysicích (1590), v Č erné H oře (1560), v Brtnici (před r. 1600), v Ivanovicích na H ané, stavěný od r. 1608 A ntonínem Parisem , či zámek v U herském O strohu a ve Veselí. Vedle vlastních feudálních zámeckých sídel vznikají 1 m enší panské dom y ve m ěstech, odpovídající svou staveb­ ní strukturou m enším zám kům , ale využívané k různým účelům , například v Batelově, v Dačicích, v Kamenici a na dalších m ístech. I když značná část tvrzí byla rovněž přebudována na renesanční zámky, přesto vznikaly i nové tvrze, aby nahra­ dily dosavadní, již nevyhovující objekty. N a druhé straně vytvářením rozsáhlých dom inií a přikupováním jednotli­ vých, dosud sam ostatných statků ztratila velká část tvrzí svou funkci a byla přestavěna v hospodářské dvory. Bě­ hem 16. století vzalo zasvé na jižní M oravě přes 60 tvrzí, z nichž připadalo nejvíce na Brněnský a Znojemský kraj (více než 40). D ru h á polovina 16. století neznam enala jen m im ořádnou hospodářskou či stavitelskou aktivitu feudálů, ale i hospo­ dářský rozklad, úpadek a vym írání staré dom ácí moravské šlechty, na jejíž m ísto nastupovaly nové šlechtické rody, které k nám přicházely především z alpských zemí, ze Špa­ nělska a z Itálie. H ospodářský bankrot přinesl zkázu moc­ ného rodu Pernštejnů. T y to tendence byly zjevným varováním pro nového d r­ žitele M ikulova A dam a z D itrichštejna (od r. 1575); i on sice (stejně jako Vratislav z Pernštejna) představoval první generaci dvorské „hišpánské“ strany u nás, ale s tím rozdílem , že Vratislav náležel k dom ácí šlechtě a sklon k španělské kultuře získal výchovou a sňatkem , kdežto Adam znamenal nástup nové, cizí šlechty. (2 3 ) Adam z D itrichštejna si z M ikulova prozíravě vybudoval středisko rodových statků, odtud ústředně spravovaných, jaké Pernštejnové, jejichž^ rozsáhlá panství byla roztrou­ šena po celé M oravě i v Č echách, nikde nem ěli. Vedle P ernštejnů již dříve vymřeli páni z C im burka, z Konice, Osovští z D oubravice, M eziříčtí z Lom nice, Bítovští z L ichtenburka, Č ernohorští z Boskovic a jiní. Stejně zmizely i některé cizí rody, na M oravě zdom ácnělé, jako Krajířové z K rajku, původem z K raňska, L udaničtí z L udanic, pocházející z U h er, a K ropáčové z N evědom í, kteří přišli na M oravu ze Slezska. N ástup cizí šlechty na m ísto dom ácích rodů lze pozoro­ vat i v tom , že dědici dvou starých moravských rodů, Boskoviců a P ernštejnů, se stali Lichtenštejnové, syste­ maticky rozšiřující p řed Bílou horou svá panství především na jižní M oravě. Základ rodové m oci L ichtenštejnů položil vypočítavý sňatek bratrů L ichtenštejnů K arla a M axm iliána s dceram i posledního m užského představitele ro d u Č ernohorských z Boskovic Jana Šem bery, oplývajícího pozem kovým bo­ hatstvím i penězi. Karel z L ichtenštejna získal s A nnou věnem Č ernou H oru a Úsov, M axm ilián s K ateřinou Bučo­ vice a Pozořice s Novým hradem ; brzy nato, v r. 1597, koupil pernštejnské panství Plum lov s bohatým m ěstem Prostějovem. M oc rodu byla pojištěna rodinnou sm louvou z r. 1606, podle níž Valtice tvořily základ nedílu, spravova­ ný tzv. vladařem , jímž měl být vždy prvorozený z potom ­ stva. První vladař K arel z L ichtenštejna byl již v době předbělohorské považován za nej bohatšího velmože v ze­ mi. V r. 1613 se stal i knížetem opavským. N a vrchol moci a kariéry ho však vynesla teprve porážka českého stavov­ ského povrstání v r. 1620. Ačkoli politickým představitelem pobělohorské M oravy byl kardinál D itrichštejn, L ichtenštejn si svou moc a vliv udržel. Stal se dokonce m ístodržitelem v Čechách. Při konfiskacích se zam ěřil především na statky zemského hejtm ana Ladislava Velena ze Žerotína, které předtím patřily předkům Karlovy m anželky, pánům z Boskovic. Z dalších pobělohorských kořistníků se stali známými Karlovi b ra tři M axm ilián a G undakar. Lichtenštejnové rozšířili své statky o Břeclavsko, kon­ fiskované Ž erotínům , o Lednici, odkoupenou od cisterciaček na Starém Brně, a o další statky na jižní a jihozápadní Moravě (O stroh, Ždánice, M oravský K rum lov), na severní M oravě, ve Slezsku i v Čechách, čímž se stali nejm oc­ nějším a nejbohatším feudálním rodem v českých zemích vůbec. Od té doby pak tém ěř tři sta let těžili z velkého po­ zemkového m ajetku, za jehož získání nezaplatili b u d vůbec nic, nebo si jej přisvojili z výtěžku podvodných finančních m achinací K arla a M axm iliána. Lichtenštejnské državy měly na M oravě soupeře jenom v državách olomouckého biskupství a v moci D itrichštejnů, kteří se vedle M ikulova zmocnili D olních K ounic, Vlasatic, Lipníka a H ranic a v Č echách Libochovic. Z potu poddaných pak budovali a rozmnožovali honosná sídla, zejm éna ve Valticích, v Lednici a v nedaleké Vídni. Stejně bezohledně si počínali vůči m ěstům , která jim náležela, jak ukazuje příklad Šum perka, Prostějova či M oravského K rum lova, který se dostal do rukou lichtenštejnské sekundogenitury. Vedle Lichtenštejnů se jako držitelé velkostatků objevují v 17. a v dalších stoletích většinou cizí ro d y ; zčásti je obdr (2 4) žely jako odm ěnu za věrnost a vojenské služby císaři v tři­ cetileté válce či za finanční pom oc habsburském u dvoru. M ezi kořistníky zkonfiskovaného m ajetku patřil i_ císař­ ský generál Collalto, který obdržel vedle B rtnice i Č ernou H o ru s R udolcem , Písečným a U herčicem i, G erhard Questenberk, který získal Jarom ěřice nad Roky tnou, Haugvicové (Nám ěšť nad Oslavou), T iefenbachové (D rnholec), Rottalové (N apajedla, Kvasíce, H ranice), Illesházyové (Vsetín), C horynští (Veselí nad M oravou, Sádek), M itrovští (D olní R ožínku a později P ernštejn a Sokolnici), Salmové (R ájec, Blansko), Seilernové (B udkov s Lukovem a v m ilotické větvi M ilotice, Žeranovice, T lum ačov), Serenyiové (L om nici a Luhačovice), M agnisové (Strážnici). T y to m ajetkové přesuny radikálně změnily skladbu velké pozem kové držby na celé M oravě. Vedle šlechticů se obohatili četným i statky i olomoučtí, brněnští, hradišťští a znojem ští jezuité. Rovněž nábožen­ ské protireform ační patenty, vydávané po r. 1620, byly příčinou nových m ajetkových přesunů a zániků m nohých m enších sam ostatných hospodářských celků a přispěly k další centralizaci a scelování velkostatků. K jejich za­ bezpečení a ochraně před rozpadem a zcizením měl také přispět vznik rodových fideikomisů, tj. svěřenství, podle kterého nebylo m ožno část zcizit prodejem . Fideikomisy vznikaly obyčejně u nej přednějších a nejzámožnějších ro d ů — u L ichtenštejnů, D itrichštejnů, Collaltů, K ouniců, V aldštejnů, Seilernů a dalších. N eustálé vpády z U her a třicetiletá válka byly nejen příčinou stagnace m ěst, ale způsobily i úbytek obyvatel­ stva na vesnicích. Bočkajovský vpád v r. 1605, třicetiletá válka i pozdější tatarské a turecké vpády dokonaly dílo zkázy, které především na jihovýchodní M oravě bylo m nohem větší než v jiných m oravských oblastech. Její následky nebyly odstraněny ani za 50 let. V období těžkých zkoušek, zejm éna p ři švédských vpá­ dech ve 40. letech 17. století, byly vypáleny m nohé hrady a zám ky (Děvičky, Sirotčí hrad , Brum ov,_Cim burk a další), zejm éna však vzaly zasvé četné tvrze. Že hrady ztrácely svůj vojenský.yýznam , je zřejm é z nařízení F erd in an d a I I I ., podle něhož se m ěly bo u rat nepotřebné objekty nebo jejich zříceniny a zdivá se mělo použít jako stavebního m ateriálu; tak byly v d ru h é polovině 17. století postiženy například boskovický hrad a C im burk. Přesto zůstávaly hrady, zámky a tvrze dom inantam i kraje, jak výplývá z Kom enského m apy z r. 1627. T e n zakreslil na celé tehdejší M oravě 4 opevněné tvrze, 44 zám ků, 112 osad se zám kem , 6 osad s kostelem a zám kem , 26 dvorů a 14 hradních trosek, což ovšem nebyl výčet zdaleka úplný. O bdobí po třicetileté válce je charakterizováno dalším znevolněním poddaného lidu, který byl nucen m nohem více robotovat než předtím , růstem berní a válečných kontribucí. Podle lánové vizitace bylo na M oravě asi 25 % poustek, tj. lokalit, v nichž počet obyvatelstva klesl tém ěř o tře tin u , ať nuceným odchodem v důsledku protireform ačních nařízení, či zabitím nebo odvlečením při váleč­ ných událostech. N ejvíce byly postiženy nížiny a kraje častých vojenských operací, tj. Dolnom oravský a D yjskosvratecký úval a jihovýchodní M orava, kdežto hornaté oblasti, zejm éna Českomoravská vrchovina, byly ušetřeny dlouhodobého pobytu vojsk a jejich zpustošení a vylidnění bylo relativně m nohem m enší. Hlavním i složkami režijní výroby pobělohorských velko­ statků byly dvory a ovčíny, m nohde vzniklé z dosavadních tvrzí, jejichž objekty se nám nam noze podnes zachovaly. V rchnostenské hospodářství se rozvíjelo především v tra ­ dičních odvětvích — obilnářství a dobytkářství. Vedle pivovarnictví znovu ožilo na jižní M oravě vinohradnictví a zvláštní péče byla věnována lesnictví a m yslivosti. Pobělohorští držitelé velkostatků si od druhé poloviny 17. století začínají budovat nová sídla, která jsou odrazem nových hospodářských a architektonických p roudů a sm ě­ rů. Novostavby barokních zám ků a přestavby dosavadních renesančních zám ků v barokní objekty jsou typickým průvodním jevem koncentrace pozemkové držby, a proto se s těm ito novým i sídly setkávám e především u rozsáh­ lých panství, ať světských, či církevních. Celou barokní arch itekturou proniká snaha po nádheře a přepychu, jakou si m ohla dovolit šlechta zbohatnuvší ve válkách nebo milostí císařovou a tvrdě i nelítostně vysáva­ jící své poddané. Baroko je na jedné straně dobou přepychu vládnoucí feudální třídy, na straně d ru h é obdobím největšího hospodářského, politického, sociálního, národ­ nostního i náboženského útlaku poddaných. S příchodem velkého počtu cizích šlechticů k nám pronikají i nové, cizí vlivy, které v našich zem ích nacházejí živnou p ů d u , zejm é­ na ve stavitelství, jež se m ůže pochlubit řadou vrcholných stavebních děl. Přestavby i výstavby nových zámeckých sídel provádějí cizí nebo zdom ácnělí stavitelé, vždy za těsné spolupráce s dom ácím i pracovním i silami a dom ácí­ mi um ělci, přičem ž právě jejich těsná spolupráce a souhra zajišťovaly dosažení vrcholného um ěleckého účinu a vytvo­ ření um ěleckých děl m im ořádné úrovně. Renesanční půdorysné schém a šlechtického sídla s v n itř­ ním nádvořím je v baroku překonáno rozvinutím stavby v obdélný blok, nepravidelně rozestavěný kolem několika dvorů různých rozm ěrů. T en to systém kom binace dvorů se stal též půdorysnou osnovou m ěstských paláců. T ím to způsobem byla po třicetileté válce zbarokizována celá řada stávajících renesančních zám ků, aby lépe uspo­ kojovala to u h u nových držitelů po nádheře a lesku (H o­ lešov, Jevišovice, Lysice, Lednice, M ikulov, Náměšť nad Oslavou, Slavkov, Valtice, Veselí a další). Zbarokizo­ vány byly i m nohé z dosavadních tvrzí, například Koryčany, Napajedla, Pouzdřany, Zdislavice, Želetice aj. Pom ěrně malý byl počet zcela nových zám eckých objektů (H radiště sv. H ypolita, Rájec nad Svitavou, T vořihráz a některé jiné). Zdá se, že do konce 17. století bylo v jižní části M o­ ravy podstatně nebo zčásti přebudováno přes 20 zám ků, asi 20 tvrzí a nově bylo vybudováno asi 15 zám ků. Vzniklo tu tedy přes 40 barokních zámeckých objektů (kolem 18 v Brněnském a Hradišťském kraji, asi 15 ve Znojem ském a 9 v Jihlavském ). P řední zámecká díla vytvořili význam ní barokní stavitelé z okruhu kolem vídeňského císařského dvora, jako byl Jan B ernard Fischer z E rlachu či Jan Lukáš H ildebrandt, kteří přinášeli na M oravu tehdejší m ódní italské stavební prvky. Feudální aristokrat 18. století, kavalír, ať světský či církevní, m ěl m im ořádný zájem o vybudování nových vznosných sídel a o jejich vybavení. Č etná sídla bohatých šlechticů byla tehdy rovněž nově přestavěna. Záliba v pom péznosti u stavebníků a obdivuhodné tvůrčí vzepětí architektů a stavitelů dosáhly svého vrcholu. Zejm éna první polovina 18. století je dobou, z níž vzešla díla nej­ přednějších architektů, sochařů a m alířů, kteří působili ve službách předních šlechtických rodů i některých cír­ kevních feudálů. Nové zámky byly vybudovány například v Boskovicích, Buchlovicích, Luhačovicích, v N apajedlích, Rájci, ve Vse­ tíně a v U herském Brodě. K přebudovaným barokním sídlům v novém stylu náleží například Brtnice, Holešov, Jarom ěřice nad R okytnou, Lednice, M ikulov, Náměšť nad Oslavou, T řeb íč, Valtice, z církevních pak Žďár nad Sázavou, V elehrad, Vyškov a další. Z m enší či větší části byly v 18. století zbarokizovány i další renesanční zámky, například Bučovice, Bzenec, Jim ram ov, Střílky, Veselí, Vranov nad D yjí, Židlochovice a další. I m nohé z tvrzí získaly tehdy charakter zám ku, například M yslibořice, Plaveč, Strážovice, Višňové a jiné. Bylo tehdy m ódou, aby zámeckou budovu stavěli a interiéry přetvářeli nejprogresívnější propagátoři soudobé evropské architektury. Pokusím e-li se opět o odhad, pak na jižní M oravě bylo v 18. století zbarokizováno přes 30 renesančních zámků, kolem 20 tvrzí bylo přebudováno na zámky, nově bylo vystavěno rovněž asi 20 zám ků a více než 15 barokních zám ků bylo znovu přestavěno. Celkem došlo během 18. sto­ letí k výstavbě či přestavbě více než 90 barokních sídel. Z toho tém ěř po třetině připadalo na Brněnský a Hradišť­ ský kraj, zbývající třetina pak větším dílem na Znojemský a m enším dílem na Jihlavský kraj. Je m ožno konstatovat, že tehdy vznikly na jižní M oravě jedny z nejvzácnějších barokních staveb, které náležejí k předním dílům barokního stavitelství nejen u nás, ale i ve střední Evropě. D o okruhu vlivu Jana B ernarda Fischera z Erlachu, z jehož dílny pochází m im o jiné i projekt jízdárny v L edni­ ci, m ůžem e z jihom oravské oblasti počítat zámky v Budišově (1719) a v Jaroslavicích (1730), z dílny jeho syna Em anuela pochází zámek v M iloticích (1720). Další vídeňský architekt, H ildebrandt, stavěl zámek v Jarom ěřicích (1700— 1737) a v Lechovicích (1740). N a řadě zámků pracoval přím ý spolupracovník Jana B ernarda Fischera Carlo di F ontana, autor vzácné vily italského typu v Buch­ lovicích, D om enico M artinelli vybudoval zámek ve Slavko­ vě a v U herském Brodě, Santiniho práci nalézáme na zám­ ku v Radešíně a na dnešním zám ku — někdejší prelatuře ve Žďáru nad Sázavou. M ořic G rim m pracoval na přestav­ bě zám ku v Lysicích, František A. G rim m pak ve Vizo­ vicích a v N apajedlích. M istrná kom poziční syntéza prostoru, tak charakteris­ tická pro barokní stavitelství, je zvlášť patrná u zámků ve Valticích, v M ikulově, Jarom ěřicích nad R okytnou, Buch­ lovicích i u řady dalších. Nové kompozici se pak přizpůso­ bili i m alíři a sochaři, aby tak vznikl harmonický celek (například František Egstein, J. K. Próbstl, T . Kracker, F. A. M aulbertsch, Schweigl, W erle, Etgens a další). M ěl-li barokní objekt zušlechtit celý areál a stát se nejen dom ovem , ale i výrazem přepychu a bohatství majitele, koncentrací pozem ského i nadzem ského, vyžadoval četné reprezentační m ístnosti. K nim náležel v době vítězné protireform ace i zámecký kostel, který míval oválnou nebo centrální disposici (například na Vranově, v Jarom ěřicích nad R okytnou, ve Slavkově, v Lednici, ve Valticích, Vizo­ vicích a v dalších m ístech). M im o areál zámku byla s obli­ bou budována poutní m ísta, která měla přispět ke ztvárnění (2 5 ) krajiny (například v M oravském K rum lově a na Buchlově). Někdejší rytířský (slavnostní) sál byl v této době posta­ ven do popředí, vyzdoben sakrálním i či antickým i nám ěty a vybudován do výšky několika poschodí; v něm se kon­ centrovala veškerá nádhera a pom péznost vrcholného i do­ znívajícího baroka (například na Vranově, v Jarom ěřicích nad Rokytnou, ve Slavkově, V alticích, Vizovicích, v Lysicích a v dalších m ístech). S tím souvisí i sály předků, v nichž se antické motivy prolínají se soudobým i; v tom to pojetí vyniká Fischerův sál ve Vranově s Rottm ayerovým i freskami. Stejně významný byl i sál předků v M ikulově, v Brtnici, ve Znojm ě a jinde. I zámecká schodiště měla přispět k dosažení celkového pom pézního ú činu; proto M artinelli věnoval ve Slavkově jejich architektuře m im o­ řádnou pozornost; stejný význam měla schodiště v Lysicích, Vizovicích, N apajedlích atd. Důležitým typem sálu se stala salla terrena, většinou vestavěná pod hlavní sál ve sm ěru do zahrady nebo do parku, jak ukazuje příklad M ikulova, Buchlovic, Znojm a, Vizovic atd. N ěkteré ze zámků se staly kulturním i středisky, v nichž se pěstovala zejména hudba a divadlo. Zámecké kapely a divadelní soubory provozovaly h udbu kom orní, in stru ­ m entální i vokální, především operu, stejně jako slovesná díla dramatická. M nohá z těchto venkovských sídel se stala významným i propagátory tehdejších evropských k u ltu r­ ních proudů a sm ěrů. N a některých zámcích byly zřizová­ ny i speciální divadelní a koncertní sály. K nezbytné vnitřní výbavě barokních zám ků náležely i knihovny, pro jejichž potřeby byly na některých zámcích budovány speciální sály se vzácnými barokním i skříněm i. V tom to sm ěru vyniká zám ek v N ám ěšti nad O slavou; jeho raně barokní knihovní sál patří k našim nejkrásnějším knihovnám nejen svou rozložitou klenbou, zdobenou štu ­ kem a freskami, ale i bohatstvím knižních sbírek. Stejně vzácné knihovny vznikly na zám ku ve Slavkově, v Lysicích, Vizovicích, Buchlovicích a v M ikulově. V četných zámeckých areálech byly také budovány jíz­ dárny a konírny, kterým i dodnes udivují Lednice a Valtice. V barokním období se zm ěnil i charakter zámeckého parku, který se v té době zvětšil a rozšířil, býval zdoben sousošími, vodotrysky a nesměly v něm chybět ani zahradní pavilónky. I úprava parku se m ěnila a nabývala velmi pěstě­ ného a udržovaného vzhledu. K vzácným zámeckým p ar­ kům a zahradám tohoto d ru h u dodnes náležejí parky v L ed­ nici, ve Valticích, v M iloticích, Jarom ěřicích nad R okyt­ nou, Lysicích, ve Vizovicích, v Holešově, Židlochovicích a v Myslibořicích. Z doby baroka je zachována také alej z r. 1715, spojující Lednici s Valticemi, uprostřed hlubo­ kých lužních lesů, střídajících se s rybníky a ostrůvky, které dohrom ady vytvářejí ideální svět krásné krajiny mezi oběm a zámeckými sídly. Baroko nám však nezanechalo jen nadprům ěrná stavební a umělecká díla, ale naopak většinou objekty prům ěrného stylu a charakteru, které se podobou blížily měšťanským dom ům té doby a měly prostý obdélníkový půdorys; často se též vyskytují barokní zámky jednoduchého půdo­ rysu ve tvaru písm ene L nebo U. D ruhá polovina 18. století přinesla i četné hospodářské a správní reform y. T ehdy se také plně uplatnilo krajské zřízení a rozdělení na kraje v té podobě, v jaké pak existo­ (2 6 ) valo až do revolučního roku 1848. Již instrukcem i ze 4. května 1706 a 8. října 1734 byla zdůrazněna politická funkce krajských úřadů, totiž dozor nad veřejným pořád­ kem , nad silnicem i, cechy a trh y ; jejich pravom oc byla tereziánským i reform am i ještě rozšířena. Krajské úřady se tak staly od sklonku 80. let 18. století pilířem státní správy, prvním i orgány státní moci na venkově i ve m ěstech. Jejich představitelé — hejtm ani — neúřadovali již na svých zám­ cích nebo hradech, ale v m ístech krajské správy, totiž v Brně, Znojm ě, v Jihlavě a U herském H radišti. Šlo o první vážné omezení význam u feudálních sídel jako středisek tehdejší správy. Zrušení klášterů v rámci josefínských re­ forem přispělo k raabizaci velkostatků a k budování no­ vých vesnic a m ěst (například Kašnic na K loboučku, M o ­ ravského Žižkova, T erezína, Bedřichova a jiných). Raabizace byla provedena ve velkém rozsahu na jezuit­ ských statcích v Ř ečkovicích, Bohuticích, Divácích a H abrovanech a na dřívějších klášterních statcích na Starém Brně, v K rálově Poli, Zábrdovicích, T u řan ech , Blažovicích, K ohoutovicích, K om íně, O slavanech, K om árově, Tišnově, K uřim i a D rnholci. Po sekularizaci klášterů byly vytvořeny státní statky, spravované studijním a náboženským fondem . Osvícenské reform y jen urychlovaly postupný rozklad feudalism u. T eh d y ještě byli m ezi m oravským i světským i velkostatkáři na prvním m ístě Lichtenštejnové s 11 % všech m oravských velkostatků, na druhém m ístě D itrichštejnové se 4,6 % . T eprve daleko za nim i následovali K ounicové s 2 % , lichtenštejnská sekundogenitura v M oravském K rum lově a Collaltové. Z církevních institucí zaujímalo první místo olom oucké arcibiskupství, které zasahovalo na jižní M o­ ravu vyškovským panstvím , olom oucká kapitula tu měla statek Šlapanice; dále nutno uvést brněnské augustiniány a raj hradský klášter. Zvláštní postavení mělo hodonínské panství s Velkými Pavlovicem i, které náleželo císařské habsburské rodině, a „M ariánská škola“ , vlastnící M edlánky a N ové M ěsto na M oravě. O bdobně jako statky konfiskované po porážce stavovské­ ho povstání z 1. 1618— 1620 nezůstávaly na konci 18. století ani sekularizované statky, převzaté do správy studijního a náboženského fondu, dlouho v rukou státu. Již koncem 18. a počátkem 19. století získali většinu z nich noví soukro­ mí m ajitelé, m ezi nim iž nechyběly ani bohaté měšťanské rodiny, které p ři této příležitosti bývaly povyšovány do šlechtického stavu. M ezi nim i zaujaly přední m ísto rodiny, které se zam ěřily na prům yslové podnikání, jako například Sinové. V přím é závislosti na rostoucí vlnařské m anufaktur­ ní výrobě, jejímž centrem se na přelom u 18. a 19. století stalo B rno, byl chov ovcí na šlechtických velkostatcích. Vedle chovu na statcích Sinů proslul kvalitou vlny ovčín barona G eistera v H ošticich a barona Vochela ve Zdislavicích; na chov ovcí se specializovali též Lamberkové v K vasících, K ounicové v Jarom ěřicích nad Rokytnou, Haugvicové v N ám ěšti nad Oslavou a D aunové na Bítově. Řada šlechtických podnikatelů byla v posledních desíti­ letích feudálního období zainteresována i na budování cukrovarnického prům yslu, jak ukazuje příklad prvního m oravského cukrovaru z r. 1829 v Kostelním V ydří na Dačicku, vybudovaného K arlem D albergem , k něm už přibyly cukrovary v Rájci, v Rosicích, O strovačicích, Ve­ veří, Oslavanech, Sokolnicích, M odřících, Židlochovicích, M artinicích, v Rajhradě a na jiných m ístech. V důsledku rozšiřujícího se pěstování cukrovky dochází k m asovém u vysušování a likvidaci rybníků a jejich přem ěně v pole, zejm éna na H odonínsku, Veselsku a v oblasti jižně od Brna. Zejm éna noví šlechtici, kteří získali statky od studijního a náboženského fondu a cílevědom ě se zam ěřili především na průmyslové podnikání, přetvářeli i svá zám ecká sídla podle nových m ódních v zo rů ; v m ístech, kde neexistovala, budovali nové zámky. T ak byly vybudovány nebo z kláš­ terních objektů přestavěny zámky v Č echyni, D ivnici, Dukovanech, K om orově, Skalici, Šenvaldech, Věžkách, ve Ž dáru, na V elehradě a v Žeranovicích. Konec 18. a počátek 19. století přinesl při budování a přestavbách zám eckých sídel hlavní zm ěny především v úpravě zám eckého in teriéru, u něhož se snažil ještě Vy­ stupňovat dekorativní prvky. N astoupivší klasicism us všalj už dával přednost jednoduchým tvarům , i když se ještě snažil zachovat přepych interiérů. V m ódní klasicistní podobě byl upravován m im o jiné zám ek v Boskovicích a částečně v Lysicích. Zvyšující se vliv rom antism u, spojený s bližším vztahem k půdě a krajině, vyrůstal v pocit příslušnosti k dotyčném u kraji či zemi. Že se orientoval na novogotickou fázi v Anglii, vysvětluje především okolnost, že to byla Anglie, která tehdy stála v čele prům yslové revoluce a byla po této stránce vzorem evropským státům a jejich podnikatelům . N a Anglii se orientoval Alois Josef II. z L ichtenštejna (1796— 1859), který ji navštěvoval a o d tu d také přejal plán rozsáhlé novostavby zám ku v Lednici. V 19. století bylo na jižní M oravě takto přebudováno kolem 40 zámeckých objektů, 3 tvrze přestavěny na zámky a nově vzniklo 5 zám ků (asi 16 v B rněnském kraji, 9 v Ji­ hlavském, 12 ve Znojem ském a kolem 15 v Hradišťském kraji). Po příkladu lednického zám ku byly v duchu tudorské gotiky přestavěny v jihom oravské oblasti zámky ve Vranově nad Dyjí, v Bzenci, ve Strážnici a v dalších m ístech; jmenovitě je m ožno uvést také K uského přestavbu N ového Světlova, zvaného slovácké M iram are (1846). T ěm ito úpravam i získaly zámky svou dnešní podobu, neboť v dalších desetiletích či v dalším století nedošlo u většiny z nich již k podstatným stavebním úpravám . Ú pravy v první polovině 19. století byly vlastně doznívá­ ním stavební slávy zámeckých objektů, neboť vlivem no­ vých hospodářských, společenských i m yšlenkových p ro u ­ dů ztrácely svou funkci a zámky i hrady přestávaly nam no­ ze plnit dosavadní poslání. Feudální panstvo ztrácelo hospodářský i společenský vliv a přestávalo m ít zájem na stavebních úpravách svých sídel. Proto také m nohé chátra­ ly, ba některé i zanikly. N apříklad zám ek v Boskovicích byl přem ěněn v r. 1829 na ředitelství hospodářské správy velkostatku, renesanční zámek v H odoníně byl dokonce již koncem 18. století přebudován v tabákovou továrnu, K rhov byl v 19. století rozbořen, starý zám ek v N apajedlích se stal sídlem hospodářské správy atd. V druhé polovině 19. století pak počet obydlených zá­ meckých sídel dále klesl, protože šlechtické rody se začaly stěhovat do nově budovaných obytných dom ů ve m ěstech. M nohé zámky byly dále přizpůsobovány praktickým úče­ lům ; byly v nich umísťovány úřady nebo sociální ústavy, z některých se stala skladiště a jiné hospodářské objekty. O úd ržb u hrad ů a zám ků začala pečovat už v té době ustavená státní pam átková péče, i když ne system aticky; přesto se podařilo m nohé ze zám ků zachránit před zkázou. N a druhé straně bylo štěstí, že nedošlo k realizaci navrho­ vaných pseudogotických úprav m nohých hradů (například P ernštejna a Buchlova). Stejně se částečně dařila péče o pam átky po r. 1918, kdy došlo například k úpravám Buchlova, Brum ova, Bítova a dalších objektů. Č innost státní pam átkové péče se tehdy v p odstatě omezovala jen na doporučování úprav a záchranu budov hrozících zkázou, neboť finanční náklady nesli m a­ jitelé; proto byla m nohá doporučení často málo účinná. Po r. 1945 se staly hrady a zámky součástí m ajetku čes­ koslovenského státu a nejvzácnější z nich byly na základě zákona č. 137/1946 Sb.-prohlášeny za státní kulturní m a­ jetek a v současné době jsou spravovány Krajským i stře­ disky státní pam átkové péče a ochrany přírody v Brně, respektive v O stravě a Českých Budějovicích. Z oblasti jižní M oravy náleží do správy památkových středisek celkem 36 h radů, zám ků a tvrzí, kulturním účelům slouží větší část zbývajících objektů, například jako muzea a archívy, ostatní jsou využívány k sociálním a adm inistra­ tivním po třeb ám ; zřícenin tu existuje asi 75. D ůležité poslání m ají specializované expozice na někte­ rých zám cích, jako například obrazová galérie v Rájci nad Svitavou, expozice nástěnných gobelínů v N ám ěšti nad Oslavou či M uzeum knihy ve Ž dáru nad Sázavou. Pod přím ou správu K rajského střediska státní pam átko­ vé péče a ochrany přírody v B rně náležejí hrady a zámky Bítov, Boskovice, Bučovice, Buchlov, Buchlovice, Jarom ěřice nad R okytnou, L ednice, Lysice, M ilotice, Náměšť nad Oslavou, P ernštejn, Rájec, Slavkov, T elč, Valtice, Vizovice a Vranov nad Dyjí. M nohé objekty byly v po­ sledních letech velkým nákladem upraveny, například Bučovice, Buchlov, M ilotice, V ranov nad D yjí, a zejména Valtice. D ochované hrady, zámky i tvrze jsou vzácnými doklady hradní i zámecké architektury u nás. Pryč je doba, kdy se zde rozhodovalo o osudech jednotlivců, zemí i národů. D nes slouží hrady i zámky svou architekturou, interiéry, krásam i parků i bohatstvím knihoven všem pracujícím. Vzácné přírodní krásy, jimiž je jižní M orava m im ořádně štědře obdařená, bezesporu ještě um ocňují poutavé sce­ nérie zřícenin, dom inanty středověkých hradů či lákavé objekty zám ků uprostřed parků a zahrad, díla známých i neznám ých tv ů rců , stavitelů, sochařů a um ělců, odkaz m inulosti dnešní socialistické přítom nosti. M etoděj Zemek ALEXOVICE — tvrz 2 km jihozápadně od Ivančic Alexovická tvrz stávala nedaleko od vchodu do dnešní tex­ tilní továrny Mosilany. Tvrz a ves byly lénem pánů z Lipé a teprve v r. 1533 je — jako středisko novokřtěnců — Jan z Lipé propustil z manského svazku Janu Kytkovi ze Lhoty. Sirotci po Vilému Kusém z Mukoděl prodali před r. 1574 Alexovice moravskokrumlovskému panství; při prodeji není sice o tvrzi zmínka, ale připomíná se ještě r. 1625 při vkladu moravskokrumlovského panství do desk zemských Gundakaru z Lichtenštejna. Po tvrzi nezůstala žádná stopa. ARCHLEBOV — tvrz 3 km jihozápadně od Ždánic Tvrz, stejně jako někdejší archlebovský dvůr, je nutno hledat v nejbližším okolí bývalé archlebovské kaple, později kostela. Výslovnou zmínku o tvrzi máme z r. 1447, avšak její počátky nebudou asi příliš vzdáleny od doby, kdy byl Archlebov po­ výšen na městečko (r. 1349). Přesně však nevíme, ke kterému dílu Archlebova patřila tvrz ve druhé čtvrtině 14. století, kdy jedna část náležela ke Ždánicím a druhá byla vlastnictvím Čer­ nína z Popic a potom jeho syna Jana ze Židlochovic. O archle­ bovské tvrzi se nemluví ani koncem 14. století, kdy po sjedno­ cení všech částí statku v rukou Kláry z Včteřova přechází Archlebov do vlastnictví Ješka ze Žeravic zvaného Kužel a po jeho smrti se stává majetkem jeho mladšího syna Jana Kužela, který r. 1437 prodal vše Jiříku Rackovi z Mrdic. Od jeho syna Václava Racka koupil tvrz a městečko v r. 1447 Kuna z Kunštátu. Krátce poté byla tvrz patrně zničena, protože se v r. 1460, při převodu majetku Čeňka z Kunštátu na Bočka Kunu, připomíná pouze jako tvrziště. K obnově tohoto panského sídla už nedošlo, snad i proto, že Archlebov byl tehdy opět rozdělen na dvě části a jejich vlastníci sídlili jinde. Z tvrze se nedochovaly žádné zbytky, neboť v jejích místech byl v r. 1634 vybudován dnešní kostel. AUERŠPERK (AU RŠPER K ) — hrad 4 km severovýchodně od Bystřice nad Pernštejnem Z horské planiny, která se prostírá mezi Dvořištěm a Hrdou Vsí (dnes součást Víru) vybíhá táhlý horský hřeben, jehož konec, obtékaný říčkou Bystřičkou, byl zvolen za místo k vy­ budování hradu. Hřeben byl překopán napříč hlubokým pří­ kopem, který se stáčí kolem celého hradního areálu. Z vybrané hlíny byl navršen mohutný val, jehož vnější stěna zvýšila svým sklonem příkrost strání kopce. Do hradu se přijíždělo z planiny branou, při které stávala vysoká válcová věž. K ní přiléhala obytná budova obdélného půdorysu, za níž stávaly na hřebenu další objekty. Kdo hrad založil a kdy, nevíme. Lze pouze soudit, že jeho budovateli byli Pernštejnové, kterým patřil okolní kraj; stejné důvody dovolují domněnku, že hrad byl postaven někdy ke konci 13. století. V r. 1325 používá totiž Jimram z Pernštejna také přídomku z Aueršperka. Stejně jako počátky zůstávají ne­ jasné i další dějiny hradu a nelze ani určit, kdy objekt zpustl a proč. R. 1403 se však už připomíná jako pustý. Zdá se, že byl opuštěn, když celé pernštejnské dominium soustředila ve svých rukou jedna větev rodu, sídlící na Pernštejně. Z někdejšího hradu se dochovalo jen torzo válcové věže a zasuté příkopy se zbytky zdivá hradebního opevnění; z ostat­ ních objektů zůstaly nepřehledné zříceniny. BABICE — tvrz 8 km severozápadně od Moravských Budějovic Babická tvrz stávala již v 15. století a zřejmě zanikla za válek mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem, neboť v r. 1528 se připomíná jako pustá; nedocho­ valy se po ní žádné stopy. BAČKOVICE — tvrz 6 km jihovýchodně od Jemnice Tvrz v Bačkovicích byla vybudována asi v první polovině 14. století, neboť ve 14. a 15. století na ní sídlili vladykové z Bačkovic. R. 1437 získal Adam z Bačkovic blízkou Polici, kam také přesídlil, a na tvrz v Bačkovicích se asi ani on, ani jeho potomci už nevrátili, protože r. 1528 se o ní mluví jako o pusté. Nedochovaly se po ní žádné zbytky. BAHNOV — tvrz 13 km západně od Mikulova Tvrz a ves Bahnov stávaly v bažinatém kraji při soutoku Jevišovky a Dyje v blízkosti dnešní vesnice Jevišovky. Přístup k tvrzi byl znesnadňován z několika stran vodou. Ves se připo­ míná v r. 1355 a již tehdy byla sídlem zemanského rodu, což znamená, že tvrz vznikla nej později v první polovině 14. sto­ letí. Nedochovalo se však po ní nic. Zanikla patrně za domá­ cích válek mezi markrabaty na počátku 15. století; naposledy se připomíná v r. 1406. V mikulovském urbáři z r. 1414 se ještě uvádí hradní příkop kolem Bahnova. BÁNOV — hrad 6 km jihovýchodně od Uherského Brodu První písemná zpráva o hradě Bánově sice pochází až z konce 13. století, ale archeologické nálezy dokládají existenci nějakého opevněného sídla již ve 12. století. V r. 1294 uzavřel Oldřich z Hradce, člen mocného rodu Vítkoviců, s králem Václavem II. smlouvu, podle níž si mimo některé jiné statky výslovně po­ nechával v držení hrad Bánov s veškerým příslušenstvím. Na počátku 14. století obsadil hrad dočasně Matúš Trenčiansky, ale poté se znovu vrátil Vítkovicům. R. 1339 vyměnili král Jan Lucemburský a markrabě Karel své statky v Telči s Oldři­ chem z Hradce za Bánov, a zeměpanský hrad byl tak znovu začleněn do obranného systému proti útokům z Uher, který začal kdysi budovat král Přemysl II. Další osudy hradu jsou nejasné. V zeměpanském majetku zůstal až do r. 1481, kdy však už byl v rozvalinách. Lze předpokládat, že byl pobořen ještě za husitských válek a že jeho zkázu dovršily války Jiřího z Poděbrad s Matyášem Uherským. R. 1488 se uvádí jako pustý. Hrad stával na kopci zvaném Hrad nad kostelem uprostřed obce. Původní lokalita je poškozena lomem. Archeologický průzkum zde prováděli J. Kučera, I. L. Červinka a J. Pavelčík. Kromě středověké vrstvy z 12, —13. století, silné 40—50 cm, byly nalezeny i zbytky pravěkého osídlení. BATELOV — starý zám ek 7 km severozápadně od Třeště Batelov byl již ve 13. století střediskem poměrně širokého okolí. Farní kostel sv. Petra byl postaven před r. 1279. Batelovská tvrz se připomíná v pramenech mnohem později, protože zboží bylo lénem pánů z Lipé a od r. 1325 nebylo zapisováno do zemských desk. V 15. století drželi léno vladykové z Prostého, z nichž poslední, Jindřich z Prostého, byl r. 1519 pro zločiny upálen. Jan z Lipé propustil r. 1534 tvrz a městečko Batelov (29) BĚLČOVICE — tvrz 12 km jihovýchodně od Dačic Ves Bělčovice, dříve zvaná Blejčovice, se poprvé připomíná v r. 1353, kdy náležela místnímu vladykovi Volfu z Bělčovic; v té době zde už asi existovala tvrz, kterou v r. 1378 předal Hojíř z Ustrašína Bohuši z Lubnice. Poté se držitelé tvrze střídali; v 16. století ji však znovu vlastnili místní vladykové. Pavel z Bělčovic prodal v r. 1549 tvrz spolu se vsí Jiřímu Zahrádeckému ze Zahrádek, který je připojil ke svému panství Staré Hobzí. Tvrz přestala sloužit jako panské sídlo a zanikla. Na jejím místě byl v druhé polovině 16. století vybudován dvůr, který byl v r. 1787 rozparcelován, budovy ustoupily hospodářské výstavbě, takže z tvrze se nic nedochovalo. Batelov — nový zámek s patronátním právem, pivovarem, mýtem, vesnicemi Lovětínem, Švábovem, Spělovem, Nedvězím (zanikla) a Rácovem z léna Mikuláši Radhovci z Mírovic. V druhé polovině 16. století byla tvrz přestavěna v renesanční zámek, který byl v 17. století barokně upravován. Dnes slouží zámek kulturním účelům a je součástí tzv. Starého Batelova. BATELOV — nový zám ek 7 km severozápadně od Třeště Počátkem 16. století bylo vybudováno nové sídliště v dneš­ ních místech a dostalo název Nový Batelov v protikladu k Sta­ rému Batelovu. Tehdejší držitelé Nového Batelova, Čížovští z Čížova, vybudovali před r. 1626 v novém městečku pozdně renesanční zámek (spolu s novou úřednickou budovou), který převzal funkci staré tvrze-zámku a nazýval se od té doby nový zámek; také Čížovští se psali od té doby z Nového Batelova. V 1. 1629—1735 drželi oba zámky i statek Odkolkové z Oujezdce. Ti v r. 1681 nový zámek přestavěli, takže jeho původní re­ nesanční podoba téměř zanikla a objekt získal barokní podobu s barokním průčelím. V r. 1735 se stali majiteli Batelova páni z Klee, kteří statek zcela zadlužili; napomohly tomu i úpravy nového zámku ko­ lem r. 1740 za Jana Kryštofa Ludvíka Burkhardta z Klee, kdy bylo přestavěno druhé patro. V r. 1806 byl zámek pro dluhy prodán v dražbě hraběti Janu Swerte-Sporkovi; v té době pro­ dělal poslední stavební úpravy. Od r. 1839 náležel hrabatům Blankensteinům. Dnes má zámek v Novém Batelově prostý barokní rá z; z re­ nesanční stavby se dochovala přízemní klenutá síň s renesan­ čním portálem. Kolem zámecké budovy je park, jímž protéká řeka Jihlavka. V zámku je dnes umístěno odborné učiliště. BATOUCHOVICE — tvrz 10 km jihozápadně od Velkého Meziříčí Tvrz v Batouchovicích (dnes součást Bochovic) byla vybudo­ vána nejpozději v polovině 14. století. Písemně se připomíná v r. 1381, kdy Přibek Ostruh z Černčína prodal polovinu dvora v Batouchovicích s tvrzí a částí vesnice Tomáši Hrbovi ze Rže. Po r. 1385 se zdejší tvrz již nepřipomíná; zmizela beze stopy. (30) BENEDÍN — tvrz 6 km jihozápadně od Velkého Meziříčí Zaniklou ves Benedín u Oslavičky dodnes připomíná samota Benedín. Podle tvrze, jejíž existence je doložena před r. 1406, se psal vladycký rod z Benedína. Ctibor Džbeřík z Hartvíkovic postoupil zápisem do zemských desk r. 1482 tvrz, dvůr a ves Benedín s částí později zaniklých vsí Chřeptova a Kamenného Mikuláši z Jemničky. O něco později se tyto lokality staly sou­ částí Oslavičky. Tvrz a ves zanikly patrně někdy v této době a zmizely beze stopy. BÍLKOV — hrad 3 km severovýchodně od Dačic Nedaleko moravsko-česko-rakouského trojmezí vzniklo na počátku 13. století mohutné panství, které ovládalo rozsáhlé území kolem Dačic a Slavonic. Pro tento komplex se jako feudální sídlo strategicky hodil vrch nad vsí Bílkovém, vybí­ hající ostrohem do údolí Vápovky a příkře strmící nad poto­ kem. V přední části ostrohu byl proto vystavěn hrad a pů­ vodně románský kostelík sv. Jana Křtitele. Areál hradu s kostelem byl oddělen trojitým příkopem od ostatního ostrohu a za druhým příkopem bylo vybudováno předhradní opevnění v místě, které se dosud nazývá Bašta. Přístup k hra­ dišti byl z jižní, západní a severní strany znesnadněn dvěma rybníky, napájenými Vápovkou a Dobrohošťským potokem. Hrad založil rod, který se nazýval z Bílkova a měl v erbu jelení roh. Oblibená jména členů rodu Ranožíř a Cizkraj se zachovala v názvech vsí Cizkrajova a Rancířova. V 1. 1234— —1238 se připomíná jako nejstarší člen rodu pánů z Bílkova Ranožíř. Jeho syn Smil se těšil přízni krále Přemysla Otakara II., kterého doprovázel v r. 1255 při tažení do Prus. Byl ko­ morníkem bítovským a v květnu 1277 se účastnil ratifikace míru Přemysla II. s Rudolfem Habsburským. Rod pánů z Bílkova držel Bílkov ještě v r. 1303; později se nazýval Pražmové z Bílkova. Ve druhé polovině 14. století patřilo bílkovské panství pánům z Hradce a r. 1399 postoupil Heřman z Hradce hrad a ves Bílkov s patronátem, Hříšice, Veleš (za­ nikla), Manešovice, Chlumec, Dolní Němčíce, Hradišťko, městečko Dačice a vsi Toužín, Hostkovice a Lipolec s patro­ nátem Janu z Kravař a jeho manželce (své dceři) Elišce z Hrad­ ce. Výčet příslušenství svědčí o tom, že se bílkovské panství rozšířilo připojením dačického panství. R. 1404 se Bílkov vrátil do vlastnictví pánů z Hradce. R. 1444 hrad přepadl a dobyl Hynek Ptáček z Pirkštejna, který si na panství činil nárok jako manžel Anny z Hradce. Když r. 1459 kupoval bílkovské panství Volfgang Krajíř z Krajku, označoval se Bílkov jako zbořený hrad. Střediskem bílkovského panství se později staly Dačice. Pozůstatky hradu se dochovaly ve středu obce na ostrohu ve dvoře domu zvaného Na staré valše (čp. 63) a na svahu vedle sousedních domů. Na východní straně stála bašta a kostel. BÍLOVICE — zám ek 9 km severovýchodně od Uherského Hradiště Bílovice byly dlouhou dobu lenním statkem olomouckého biskupství, jak o tom svědčí již první zmínka v r. 1256. Spolu s Biskupicemi bylo léno uděleno r. 1274 Heidenreichovi z Domašova. Ve 14. a 15. století patřily Bílovice rodu Kuželů, ale v téže době byla ves rozdělena; teprve v r. 1490 se obě části dostaly do rukou Jana Onšíka z Bělkovic. V držení tohoto rodu byly až do 80. let 16. století. Tvrz se poprvé připomíná v r. 1522, i když existovala určitě dříve. Nejpozději byla vybudována po r. 1490, po spojení obou částí Bílovic. V r. 1592 získali statek Ledeničtí z Ledenic. V r. 1617 byl opět rozdělen na dvě části a díl s tvrzí získal Jan Skříčovský z Pozdětína. K novému spojení obou částí statku došlo po r. 1666, kdy Bílovice byly dány lénem Adolfa Skydinskému ze Skydině. V 1. 1718—1809 byli jejich držiteli Bevierové z Freiriecku. Poté bylo léno přenecháno za 60 139 zl. hraběti Ferdinandu z Laurencin-Beaufortu. V místech staré tvrze byl kolem r. 1800 vybudován nynější zámek, budova se středovým rizalitem, upravovaná v průběhu 19. století i v nej­ novější době. Kolem zámku se rozprostírá přírodní anglický park. Od r. 1831 až do konfiskace v r. 1945 patřil zámek rodu Logothettů. V r. 1854 zde byl hostem malíř Josef Mánes, který tu také nakreslil několik kreseb (mj. Veroniky Čudové) a krojových studií. Dnes patři zámek M NV a slouží kulturním účelům. BÍLOVICE NAD SVITAVOU — hrad 7 km severovýchodně od Brna Na ostrohu nad údolím Svitavy a Těsnohlídkovým údolím byly při archeologickém průzkumu, prováděném dr. J. Křížem pod patronací historického oddělení Moravského muzea, obje­ veny zbytky hradu. Dosud byla odkryta mohutná věž kruhovi­ tého půdorysu, část paláce, základy brány, mohutný příkop a zříceniny na předhradí. Zdá se, že tímto výzkumem bude možno doložit nejméně dvě fáze stavebního vývoje hradu, o němž se nedochovaly žádné písemné zprávy. Bylo nalezeno množství keramiky a kovového inventáře, které lze datovat do 13. 14. století. V 16. století patřila ves Bílovice k novohrad­ skému panství. BISKUPICE — zám ek 10 km jihozápadně od Hrotovic Biskupice byly na počátku 14. století lénem olomouckých biskupů. Tehdy zde byl asi vybudován hrad, označovaný také v některých pramenech jako tvrz. V 15. století náležely Biskupi­ ce Janu z Bezděkova, jenž v r. 1463 prodal jeden díl statku Janu z Bačkovic. Jeho dědic Hynek z Bačkovic oba díly r. 1466 koupí spojil. V 16. století vlastnili hrad spolu se statkem Kunové z Kunštátu. Hrad zpustl buď za válek česko-uherských, nebo v první polovině 16. století, protože v r. 1570, při převzetí Biskupic Mikulášem Valtrem z Valtersberka, se připomíná jako pustý. Podobně je charakterizován jeho bezútěšný stav i v r. 1613 při prodeji Zikmundu Volfovi Jankovskému z Vlašimi, kdy se mluví o „pusté tvrzi“ . Při konfiskacích po Bílé hoře získal Biskupice Šimon Kratzer z Schónsperku; v následující době se jejich držitelé rychle střídali, až se v r. 1679 staly majetkem Bohuslava Dubského z Třebomyslic. V té době zde již stál renesanční zámek, vybu­ dovaný na místě pusté tvrze asi v pobělohorském období. V r. 1769 prodali Dubští zámek spolu se statkem F. Pillerovi z Pillersdorfu; r. 1831 je získal hrabě František Daun a v r. 1904 hrabě Jindřich Haugvic. Daunové dali zámku dnešní podobu novogotické budovy, obklopené parkem. Po první pozemkové reformě připadl zámek spolu s parkem H. Rosenbaumovi. Po r. 1945 se stal národním majetkem. Dnes patří zámek MNV a slouží sociálním účelům. BÍTOV — hrad 7,5 km severozápadně od Vranova nad Dyjí Hrad Bítov leží na ostrohu, kt rý vytvářejí řeky Zeletavka a Dyje, jejichž údolí dnes tvoří součást vranovského přehrad­ ního jezera. Pod hladinou jezera zmizelo městečko ležící v pů­ vodním podhradí i s farním kostelem sv. Václava, jehož sakristie byla zb /tkem románské rotundy. Na někdejší starobylé osídlení doby velkomoravské navázalo v i l . století budování břetislávské soustavy strategických hradů, chránících jižní hranici českého státu. V té době vznikl i hrad Bítov; funkci hranice naznačuje i patrocinium sv. Václava. První písemnou zprávu o Bítově nacházíme ve falzu staroboleslavské kapituly hlásícím se k r. 1046, které však pochází z 13. století; o samotném hradě se dovídáme v r. 1185 ze zprávy kronikáře Jarlocha Milevského, kdy Bítovsko za válek mezi moravským markrabětem Konrádem Otou a českým knížetem Bedřichem bylo popleněno českým vojskem. O strategickém významu hradu Bítova svědčilo i to, že k němu náleželo Slavonicko, Dačicko, Jemnicko, ba i Telčsko až k pramenům Jihlavy. Hrad byl sídlem jednoho ze šesti moravských krajských úředníků, který měl nad krajem neome­ zenou moc. Svědectvím o významu Bítova v této době jsou jména kastelánů a komorníků, zachovaná v písemných prame­ nech 13. století: v 1. 1222—1228 kastelán Ben de Wetow, v 1. 1226—1228 Dětřich z Bítova, jehož synem byl pozdější bítovský komorník H rut z Bítova, který se připomíná zejména v 1. 1239—1253 pod jménem Ruto či Kernto. Vedle nich vystu­ puje v r. 1227 jako sudí Bartis, zakladatel města Jemnice Petr, zvaný rektor bítovské provincie, v r. 1233 Beneda z Bí­ tova a v r. 1234 bítovský komorník Vilém. Hmotné doklady o stavebním vývoji hradu Bítova jsou mladší než písemné zprávy o jeho existenci. Velká břitová věž na ná­ dvoří, dnes zčásti pobořená, má v přízemí zdivo, které před­ stavuje nejstarší dochovanou část hradu, asi ze začátku 13. sto­ letí. Podle D. Menclové jde patrně o vůbec nejstarší příklad tohoto typu věže u nás a lze předpokládat, že přímým vzorem zprostředkovaným velkými klášterními hutěmi byly ranč gotické stavby ve Francii. K věži přiléhaly hradní budovy a zdi, dnes již zbořené a pohlcené stavebními terénními úpra­ vami. V předhradí stával na místě nynější svatyně sv. Václava původní velkofarní kostel. Za válek proti českému králi Václavu I. opanoval Bítov v r. 1223 rakouský vévoda Fridrich, který jej však musel opět vrátit. Od r. 1253 byl na Bítově kastelánem a komorníkem Smil z Bílkova. V 1. 1260—1268 spravoval hrad komorník Idík z Úpy, předek pánů ze Švábenic, a po něm jeho syn Všebor (do r. 1275). V 1. 1278—1283 se uvádí jako bítovský komorník Artleb z Dubna a v r. 1284 Jaroslav ze Šternberka. Když Rudolf Habsburský obsadil po bitvě na Moravském (31) Bítov — hrad, celkový pohled poli v r. 1278 Moravu, byl bítovským kastelánem opět Smil z Bílkova, avšak komorníkem se stal rakouský šlechtic Štěpán z Maisavy (Meissau). Koncem 13. století byl bítovským purkra­ bím Raimund z Lichtenburka, který se stal v r. 1298 morav­ ským zemským hejtmanem. V témž roce se staroboleslavská kapitula zřekla svých desátků z Bítovska. Ve 13. století došlo několikrát ke spojení bítovského komornického úřadu se znojemským a koncem tohoto století byly i ostatní královské úřady na hradě Bítově spojeny se znojem­ skými. Připomíná se například znojemský komorník Matouš z Černé Hory. Tyto úřady na Bítově zanikly, když král Jin­ dřich Korutanský udělil Bítov v r. 1307 lénem Raimundu z Lichtenburka. Koncem 13. nebo začátkem 14. století byl dosavadní hrad přestavěn na raně gotický: protáhlý areál ostrohu obklíčil pás hradeb a na východní straně byl vybudován palác s klínovou šíjí. Existence dvou břitových věží stejně jako celková orientace zřejmě souvisí s původní přístupovou trasou k hradu, později změněnou. V té době byl hrad bezpochyby bezpečně zajištěn z východu, čímž strategicky ovládal celý zákrut údolí řeky Želetavky. Jihozápadně a severozápadně se rozkládaly na ši­ (32) rokém skalnatém ostrohu hradní budovy, které svou troj­ úhelníkovou koncepcí připomínají výstavbu královských hradů Křivoklátu či Lichnice v Železných horách. Zachovalé nepatrné zbytky dvorce, původních středověkých gotických střílnovitých okének a zazděný portálek ve sklepech severního křídla dnešního paláce jsou svědectvím rozmachu stavitelství v době Přemysla Otakara II. Ranč gotickou podobu s charakteristickou bohatou siluetou si Bítov podržel asi po celé 14. století, i když se zdá pravdě­ podobné, že obohatil svůj půdorys. Dokladem toho by byla stavba nové hradní kaple, či spíš asi její úplná přestavba, klade­ ná k r. 1344. Ve 14. století drželi hrad Smil, Čeněk (od r. 1331) a Jan (v r. 1343) z Lichtenburka. Moravský markrabě Karel povolil všem třem bratřím, aby si lenní hrady Bítov a Cornštejn roz­ dělili na tři díly, a Smilovi zastavil Stařeč, Brtnici a Rouchovany. Posloupnost dalších majitelů všech tří dílů z rodu Lichtenburků, v jejichž držení hrad zůstal po celé 14. století, lze stěží určit. Smil a Jan z Lichtenburka se už v r. 1400 postavili na stranu krále Zikmunda a za husitské revoluce bojovali v r. 1420 spolu s bratrem Jiřím z Bítova a s jinými moravskými Bítov— hrad, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 šlechtici v jeho vojsku pod Vyšehradem. V tomto boji Jiří zahynul a Jan upadl do zajetí, z něhož se však vykoupil. V té době bylo nutno zpevnit fortifikační soustavu hradu na východní straně, z hlediska obrany nejcitlivější, dvěma hra­ nolovými věžemi s klínovou štítovou zdí. Jan z Lichtenburka přistoupil v r. 1421 k zemskému míru na Moravě spolu se Štěpánem, Smilem a jeho bratrancem Jiřím z Bítova a v r. 1434 jej potvrdil znovu. Smilův bratr Jan z Bítova byl po celou dobu husitských válek protivníkem kališníků, když mu však nebyly nahrazeny škody, které utrpěl za pomoc Zik­ mundovi a Albrechtovi Rakouskému (celkem 4000 kop), vy­ pověděl válku císaři Fridrichovi, poručníku Ladislava Pohrob­ ka, pobořil rakouské hrady G rub a Tresiedl a přilehlé okolí zpustošil. M ír mezi spornými stranami byl ujednán ve Znojmě v r. 1441 a Janovi bylo přislíbeno, že mu bude dlužná částka nahrazena a navíc přidáno odškodné 2500 dukátů. Smil starší z Lichtenburka na Bítově se připomíná ještě v r. 1436. Tehdy však je už také znám Smil mladší a Jan z Bítova na Cornštejně. Smil mladší přistoupil v r. 1440 k moravskému landfrídu a v r. 1446 se jako jeden ze čtyř vyjednávačů zúčastnil ve Znojmě rokování moravských stavů s rakouskými. Lichtenburkové drželi Bítov ještě celé 15. století. Jejich postavení však bylo ohroženo za odboje Hynka Bítovského z Lichtenburka proti králi Jiřímu z Poděbrad v 1. 1463—1465, kdy byl zničen hrad Comštejn. R. 1491 propustil král Vladislav II. Jindřichu z Lichtenburka na Bítově a jeho synům Burianu a dalším z lenního závazku hrad Bítov s farou, městeč­ ko Bítovec (zaniklo) s farou, dále Blížkovice, Štítary, Budějo­ vice (Moravské), Ctidružice, Pavlice, Blatnici, Chvalatice, pusté Ždánice, Oslnovice, Podolí, Německou Ves, Láz, Častohostice, pusté Mstěnice, díl Mešovic, Lovkovic, Dešova a Pí­ sečného a celé vsi Vysočany, Rancířov (dnes součást Vratěnína), Syrovice, Příšťpo, Lažánky, Jehřice (zanikly), Radkovice, Udeříce, díl Kdousova, dvůr Malý Lazec a pustý dvůr v Mírovicích; současně král potvrdil hradu Bítovu manské právo. Tohoto práva použil Půta z Lichtenburka, když Zikmundu Krokvicarovi z Nové Vsi propustil v r. 1494 z manství tvrz v Lubnici. V r. 1504 drželi Bítov Burian a Jindřich z Lichten­ burka, kteří s Albrechtem z Bítova přistoupili k jednotě mo­ ravských stavů. Jindřich zdědil v r. 1499 Vranov a o rok později koupil Cornštejn; Bítov vlastnil ještě v r. 1538. V té době, tj. koncem 15. a začátkem 16. století, byl hrad Bítov — hrad, novogotická jídelna Bítov — hrad, tzv. zelený pokoj přestavován; přestavba sjednotila jeho starší části, dosud navzájem oddělené, ve dvoupatrový palác nepravidelné dispo­ zice s novou hranolovou věží na jihovýchodě. Současně bylo také zdokonaleno opevnění hradu. Na vlastní jádro navázalo hospo­ dářské křídlo s pivovarem ve druhém velkém nádvoří. V pří­ zemí nové čtyřhranné hlavní věže byl vybudován průjezd, který se stal těžištěm strážní služby a obrany. Také přístup do hradu vznikl v místech, jichž se používá dodnes. Takto upravený Bítov byl považován v r. 1566 za jeden z nejbezpeč­ nějších pohraničních hradů. Po Jindřichu z Lichtenburka držel bítovské panství v 1. 1545 —1547 jeho syn Václav mladší z Lichtenburka, do r. 1570 pak Albrecht Bítovský z Lichtenburka a po něm do r. 1572 Jindřich Bítovský z Lichtenburka, jímž tento starobylý moravský rod vymřel po meči. Albrechtův a Jindřichův náhrobek se zachoval v hradní kapli. Vlivem vývoje válečné techniky ztrácel hrad svůj strategický význam, stával se nepohodlným a byl využíván jen pro hospo­ dářské účely. Svědectvím toho je i přeměna někdejší charakte­ ristické raně gotické klínové věže na vězení. Poslední lichtenburská držitelka nejstaršího rodového zboží Hronoviců na Moravě, Jindřichova neteř Ludmila Bítovská z Lichtenburka, prodala v r. 1576 Bítov se vším zbožím Volfu Strejnovi ze Švarcenavy, který v r. 1617 prodal panství za (34) 47 000 zl. moravských moravskému hofrychtéři Fridrichu Jankovskému z Vlašimi. Fridrich Jankovský držel také Jemnici a přikoupil ještě některé další statky (Lubnici a díl Korolup, Mešovice a Vratěnín). Dědictví po něm se ujala jeho manželka Justina z Vlašimi. Jejich syn Hynek (f 1653), na něhož upomíná náhrobní kámen v hradní kapli, rozšířené v r. 1638, byl autorem trojdílného zvěrolékařského díla Apotéka koňská (1650). Dalším držitelem hradu z rodu Jankovských z Vlašimi byl Maxmilián Arnošt Jankovský, který zemřel v r. 1736. Rod Vlašimských dodnes připomíná sbírka zbraní, vzácně zdobených pušek, moždířů i děl. Dědictvím získala panství Hynkova dcera Johanka, provdaná hraběnka z Kounic, a jeho zeť hrabě Maximilián Daun. Avšak po smrti Johanky připadlo v r. 1755 celé jmění Vlašimských hra­ běti Daunovi, za něhož došlo k úpravě několika místností v patře paláce. Daunové, jimž náležely kromě Bítova také Jemnice, Skalice, Horní Kounice, Slatina a Halenkov, vlastnili Bítov až do vymření rodu po meči hrabětem Otakarem Daunem v r. 1904. Stavební vývoj Bítova uzavřela rozsáhlá novogotická obnova hradu, zahájená v polovině 30. let 19. století Jindřichem Dau­ nem a dokončená r. 1863. Přízemí hradního paláce zaujala velká salla terrena a upraveno bylo i první patro, jehož místnosti de­ koroval vídeňský malíř A. Schüller hodnotnými iluzivními malbami (výzdoba tanečního sálu je datována rokem 1853). Již r. 1845 přebudoval vídeňský stavitel A. Rücker zámeckou kapli. Do téže doby spadá i proměna hradního okolí v přírodní park s pseudogotickými doplňky a dvě nové zahrady na parkánu vedle paláce a parková úprava v západní části hradu. Kolem hradní cesty byla vysázena lipová alej. Z novogotického charakteru Bítova, jenž mu vtiskla tato poslední přestavba, vychází i novodobá instalace hradních prostor. Interiéry přízemí i prvního patra upoutají pozornost návštěv­ níka výtvarnou koncepcí a mobiliářem, převážně z druhé třetiny 19. století, který byl doplněn i svozem z jiných objektů a sou­ borem slohově příbuzných obrazů německého romantika Ludvíka Schnorra z Carolsfeldu a rakouského malíře Karla Russe. V přízemí je umístěna proslulá sbírka zbraní Maxmiliá­ na z Vlašimi z r. 1726, z nichž jsou pozoruhodné zbraně Mi­ kuláše Zrinského z bojů proti Turkům . Ve druhém patře je expozice vycpaných zvířat, připomínající pěstitelskou zálihn posledního majitele barona Haase, který svého času proměnil prostory hradu v zajímavou soukromou zoologickou zahradu. Na hradě je umístěna i knihovna rakouského generála Arnošta Gideona Laudona (1719—1790), která sem byla převezena a je vzácnou sbírkou militarií, map a plánů z období prusko-rakouské sedmileté války. Na nově upraveném hradě se po vymření rodu Daunů rychle vystřídali Haugvicové, Zamoyští a Radzivillové. R. 1912 kou­ pil Bítov spolumajitel známé porcelánky ve Slavkově u Karlo­ vých Varů, baron Haas z Haasenfeldu, jehož syn Jiří byl také posledním soukromým majitelem hradu. R. 1945 přešel hrad do majetku československého státu a je velmi navštěvovanou kulturní památkou. BLANSKO — hrad Hrad Blansko stával na vápencovitých skalách proti výtoku Punkvy z podzemí. Byl oddělen od náhorní plošiny dvojnásob­ ným hlubokým příkopem, přes který podle Jana Kniese, autora Vlastivědy Blanenska, vedl padací most nebo dokonce dva. Blansko — zámek Hrad byl postaven na pozemcích, spravovaných many olo­ mouckých biskupů, s největší pravděpodobností ještě ve 13. sto­ letí. V 1. 1276 1277 jej vlastnil Dětřich Stange, jenž se účastnil tažení Přemysla Otakara II. proti pohanským Prusům a občas na hradě sídlil. Za husitských válek byl hrad, bráněný posád­ kou Jana ze Studnice, dobyt a pobořen vojsky Prokopa Holého. Středisko blanenského léna bylo pak přeneseno na nově budova­ nou tvrz v městečku Novém Blansku (hlavní jádro dnešního města). Podle lidové tradice se snad ještě za třicetileté války bránila v hradních zříceninách místní posádka švédskému náporu. Zbytky středověkého lenního hradu Blanska, připomínaného v r. 1554 jako pustý, se zachovaly dodnes — zejména osmiúhel­ níková věž z 13. století (dnes snížená) ve vnitřním hradě, před ním pak hospodářské předhradí se dvěma dvory. BLANSKO — zám ek Zámek Blansko byl postaven s největší pravděpodobností na místě středověké tvrze, vzniklé po rozboření nedalekého hradu Blanska vojsky Prokopa Holého; nelze ani vyloučit, že tato tvrz měla starší předchůdkyni. První známé panské sídlo dal vystavět v r. 1447 Vilém z Miličína; z dalších významných drži­ telů tvrze je třeba zmínit se o humanistovi Janu Dubraviovi z Hradiště a na Blansku (od r. 1531), který se později stal olo­ mouckým biskupem a v r. 1559 napsal důležitý spis O rybnících. V r. 1560 byl manem olomouckých biskupů na Blansku další humanista, Ambrož z Ottersdorfu, spisovatel a bratr známého pražského politika a historika Sixta z Ottersdorfu. V r. 1573 přešlo Blansko do majetku Matyáše Zalkovského ze Žalkovic, který hned v r. 1574 začal přestavovat dosavadní sídlo v rene­ sanční zámek. Kamenné pamětní tabule v průjezdu před hlavní bránou nesou znak Žalkovských ze Žalkovic a pocházejí z doby, kdy statek i zámek náležely místopísaři Markrabství morav­ ského Janu Žalkovskému ze Žalkovic, pánu na Dobromilicích, Brodku a na Blansku. Na sklonku 16. a počátkem 17. století působil na blanenském zámku jako hospodářský správce Jiří Skřivánek, autor Kopiáře blanenského z 1. 1594 -1611, obsahujícího soubor zajímavé hospodářské korespondence. V r. 1615 koupil zámek a panství Albrecht ze Šlejnic, jehož rodina se zúčastnila českého stavovského odboje v 1.1618—1620. V době třicetileté války se jejich držitelé často střídali a ani opravený a znovu vybudovaný zámek nepřečkal válku beze škod. V 1. 1643 1645, kdy patřil Lvům z Rožmitálu, byl po­ škozen a teprve koncem 17. století byl přestavěn v barokním slohu a rozšířen. Nově vybudovaná věž nese letopočet 1695. Přestavby z konce 17. století spadají již do doby, kdy panství patřilo slezské šlechtické rodině Gellhornů, která se zasloužila (35) v 1. 1960—1968 slouží většina z 30 zámeckých sálů expozicím nebo depozitářům okresního muzea a okresní lidové knihovně. Vedle toho je v přízemí stálá expozice Moravský kras krásný a tajemný, v prvém poschodí výstava blanenského železářství, zejména litiny. V jižním křídle objektu je okresní knihovna a čítárna. Zvláštní pozornost upoutávají čtyři sály v prvém poschodí s hodnotnými kazetovými stropy. Okolí zámeckého areálu tvoří malý park. I* W * ml m m Mí M ’ ’• ff |t.>- ' ' '*■<> Jt, j 7 c/s vmw «*; Blansko— zámek, sál v 1. patře o rozvoj železářství v tomto kraji. Hrabě Arnošt Julius Gellhom se přidal za válek o Slezsko v r. 1742 k Prusům. V r. 1766 prodal hrabě Karel Gellhom léno Blansko hraběti Antonínu Salmu-Reiíferscheidtu. Za Salmů se stal zámek nejen sídlem horního a hutního úřadu panství, ale i letním sídlem celé rodiny. Hugo František Salm (1776—1836) rozšířil železářské podniky v Blansku, které si brzy získaly přední místo v průmyslovém podnikání tehdejšího Rakouska. Za něho pobýval na letním sídle v Blansku Josef Dobrovský a Josef Hormayer z Hortenbergu, zde vznikaly plány na vznik moravského Františkova muzea. V Blansku působil i Salmův hospodářský poradce Karel Ludvík Fridrich z Reichenbachu (f 19.1.1869 v Lipsku); jak Salm, tak i Reichenbach se důvěrně stýkali s Goethem, Klopstockem, Reimariem a Fichtem. V 19. století bydlel v předzámčí, kde dnes jsou hospodářské budovy a byty, otec moravské ar­ cheologie a salmovský lékař dr. Jindřich Wankel (1821 —1897), který zde měl uloženy své archeologické nálezy z jeskyní Mo­ ravského krasu. Jedna místnost jeho obydlí představovala vlastně prvé muzeum Moravského krasu. Jeho pobyt zde při­ pomíná deska akademického sochaře Antonína Stejskala, odhalená v r. 1969. Několikrát zde Wankla navštívil malíř Josef Mánes (1820—1871). Na blanenském zámku pobýval též rakouský spisovatel Ferdinand von Saar (1833—1906). V 19. století prošel zámek dvěma úpravami, pozdně empí­ rovou v r. 1853 a novorenesanční v r. 1873, kdy jižní křídlo zámku obdrželo pseudorenesanční obloučkový štít podle návrhu pražského malíře Bedřicha Wachsmanna. Rovněž interiéry byly pseudorenesančně upraveny. Tyto úpravy zmizely při poslední rekonstrukci v 1. 1960—1968, kdy se zámek slohově vrátil ke své původní renesanční podobě. Zámek má čtyřkřídlou dispozici s vnitřním obdélníkovým nádvořím s pilířovými arkádami. Na severní straně se přimyká k budovám věž s hodinami, kdežto při jihozápadním nároží průčelí se zachoval zbytek válcové věže původní raně gotické tvrze, upravené jako terasa. Uprostřed nádvoří zámku stojí kašna, vyrobená koncem 19. století v salmovských železárnách v Blansku. Litinové sochy zdobí rovněž i arkády nádvoří. Po r. 1945 přešel zámek do státní správy; byl však opět využit pro bytové účely a část sloužila jako sýpky. Po rekonstrukci (3 «) BLATNICE — tvrz 6.5 km východně od Veselí nad Moravou Místní vladyka se ve vsi připomíná teprve v r. 1417. Byl jím Mikuláš z Brozic, zvaný také z Blatnice; zdá se, že v té době zde stála i tvrz, která plnila obrannou funkci až do r. 1592, kdy se Blatnice stala trvale součástí ostrožského panství. Tvrz zanikla při zničení městečka v r. 1603 a nebyla již obnovena; nedocho­ valy se z ní žádné pozůstatky. BLAŽKOV — hrad 7.5 km jihozápadně od Bystřice nad Pernštejnem Ves Blažkova Lhota, dnes zvaná Blažkov, byla založena do oválu kolem rybníku a měla svého feudálního pána, který sídlil na hradě, jemuž se prý říkalo Babinec. Stával na terénním ostrohu, obtékaném malým potůčkem. Jeho koryto bylo upra­ veno tak, že vytvořilo široký a hluboký příkop. Když byla překopána šíje spojující ostroh s ostatním terénem, vznikl nevelký vršek, na němž byl hrad vystavěn. Kromě nepatrných úprav terénu se však po něm nezachovalo nic. Možná, že byl jen dřevěný. Kdy byl hrad pod Blažkovem postaven, není známo. Stalo se tak patrně na přelomu 13. a 14. století a vybudoval ho asi některý ze zdejších drobných vladyků. BLIŠICE — tvrz 13 km severně od Kyjova Vznik zdejší tvrze je patrně nutno posunout až do rozmezí 13. a 14. století, kdy se setkáváme s jejím majitelem Mikulášem z Blišic a s jeho nástupcem Adamem Černým z Blišic. V r. 1358 patřila tvrz k podílu Vojslava z Blišic. Další zmínka o ní je z r. 1406, kdy se majitelem celé obce stává Aleš, zvaný Bystřice z Ojnic, a v r. 1412 Proček z Ježova. Po jeho smrti získal zboží Jan Kužel ze Žeravic a v r. 1447 jeho bratranec Zich. V té době se však již nemluví o tvrzi, ale o tvrzišti. Zanikla tedy pravděpo­ dobně za husitských válek a nebyla už obnovena. V r. 1530 se hovoří jen o pustém kopci; pozůstatky tvrze se nedochovaly. BO HD ALICE — zám ek 7.5 km severozápadně od Bučovic Původní tvrz stávala již ve 14. století na Holém kopci a byla patrně pobořena za bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem, neboť v r. 1420, při prodeji dvora v Bohdalicích, se hovoří o tvrzišti zvaném Kopec. Nová tvrz, vlastně již zámek, byla vystavěna mnohem poz­ ději, v renesančním slohu a připomíná se teprve v r. 1551. V r. 1638 prodala statek, k němuž patřily vsi Bohdalice a Pavlovice, Eliška Polyxena Dembinská z Dembině olomouckým jezuitům. Po zrušení řádu koupil v r. 1783 bohdalický statek za 111 008 zl. Raimund M anner, z jehož potomků se Michal Josef Manner ( f 1894) zasloužil o rozvoj českého života na Vyškovsku. Pře­ stavbami v 19. a 20. století ztratil zámek svou uměleckohistorickou hodnotu. Dnes je zámek majetkem M NV a slouží školským potřebám. BOHDALOV — tvrz 10 km jihozápadně od Zdaru nad Sázavou Malá tvrz existovala v Bohdalově ve druhé polovině 14. sto­ letí. V r. 1366 náležel Bohdalov s okolím Zdeňku a Čeňkovi z Ronova. Po Zdeňkově smrti připadl podíl Čeňkovi a po něm se bohdalovské území dostalo do rukou jeho syna Smila, který tu asi sídlil a snad i postavil obyvatelnou tvrz s věží. Tehdy patrně původní nepatrná malá tvrz prožívala období své slávy a rozkvětu. Od počátku 15. století náležel Bohdalov zase pánům z Ro­ nova, od r. 1448 pak Pernštejnům. V r. 1551 prodali bratři Jaroslav, Vratislav a Vojtěch z Pernštejna statek Václavu Chroustenskému z Malovar a z Chroustenic. Ten koupil v r. 1552 rudolecké panství, u něhož již Bohdalov zůstal. Malá tvrz tehdy přestala sloužit jako panské sídlo a chátrala. Přesto však ještě v r. 1621 dal úředník panství Pavel Rožnovský na Perfrýdě opravit její vazbu. Zkáza však postupovala a tvrz se měnila ve zříceniny, značně rozsáhlé ještě v r. 1856; v dalších desetiletích byly pak většinou rozebrány jako stavební ma­ teriál, takže po někdejší tvrzi není ani památky, zvláště když celý areál byl nově zastavěn. BOHUSLAVICE — tvrz 5 km severně od Kyjova Strategická poloha obce při výtoku Stupavky z úzkého údolí si vynutila vybudování tvrze, která by měla strategickou funkci, nejpozději v polovině 14. století. Ta pak sloužila jako ochrana nejen obci ležící na pravém břehu říčky, nýbrž i mýtu vybíra­ nému tu na křižovatce dvou cest, z nichž jedna šla od Kyjova a druhá z údolí Spáleného potoka přes Dražůvky, Věteřov a Bukovany. Spojená cesta vedla přes Jestřabice a Koryčany na Střílky a Kroměříž. Osadu Bohuslavice, u níž stával kromě tvrze i dvůr a kostel, získal r. 1371 markrabě Jan Jindřich od bratří Mikuláše a Jana z Bohuslavic, patrně potomků nejstar­ šího známého držitele Bohuslavic Beneše z Bohuslavic, připo­ mínaného v r. 1356. Ohledy, které měl markrabě Jošt k cimburskému zástavnímu pánu Voku z Holštejna, přiměly ho k tomu, aby Bohuslavice někdy před r. 1407 postoupil jako zástavu Voku mladšímu z Holštejna. Po výstavbě bohuslavického hradu tvrz úplně zanikla; do­ choval se po ní jen název Pod tvrzí. BOHUSLAVICE — hrad 5 km severně od Kyjova Důležitost obchodní křižovatky si vynutila v pohnutých do­ bách po r. 1408 za pánů z Holštejna vybudování strategicky významnějšího a fortifikačně pevnějšího hradu na protějším kopci náhradou za méně významnou tvrz, která asi mezitím byla zpustošena. Hrad se v Bohuslavicích udržel patrně až do válek česko-uherských, kdy zprávy o něm mizí. Naposledy se připomíná v r. 1446, kdy jej jeho dosavadní majitel Vok z Hol­ štejna prodal spolu se vším příslušenstvím za 850 hřiven Jindřichu Mirkovi z Chlumu. K hradu tehdy patřily i pusté vesnice Lovíšky, Březová, Nenkovice a Lhota. Později se Bohuslavice staly majetkem Jiříka a Aleše z Ojnic a nakonec jen Jiříka z Ojnic, který se jako držitel uvádí v 1. 1490 —1494. Po jeho smrti přešly na Tasa z Ojnic a na Nemoticích. Součástí bučovického panství se staly Bohuslavice r. 1510 a zůstaly jí i přes svou odlehlost až do 19. století. Zříceniny hradu leží v trati zvané Hrad jižně od obce na ostrém hřbetu nad kostelem. Vnitřní obytný areál má oválný B ohutice — zámek tvar a je obklopen příkopem. Na severozápadní straně se k němu za příkopem připojuje předhradí, které je i s vnitřním hradem rovněž obklopeno příkopem s vnějším válem. BOHUŠICE — tvrz 5 km severovýchodně od Moravských Budějovic Tvrz v Bohušicích byla vybudována nejpozději v polovině 14. století jako středisko místního vladyckého rodu z Bohušic, z něhož se v r. 1355 připomíná Markvart z Bohušic. Písemná zpráva o tvrzi pochází z r. 1381, kdy ji získal Ješek Koňas ze Stošíkovic. Poté se její majitelé střídali, až ji v r. 1609 předala Kateřina Meziříčská z Lomnice Zikmundu z Tiefenbachu. Od něho získal tvrz Petr Rechemberk ze Želetic, který ji prodal evangelíku Petru Štokhornarovi ze Storejnu, jemuž byla tvrz s vesnicí po Bílé hoře zkonfiskována a připojena k jaroměřickému panství. Po ztrátě své funkce tvrz zanikla a beze stopy zmizela. BOHUTICE — zám ek 7 km jihovýchodně od Moravského Krumlova Ves Bohutice je poprvé doložena k r. 1253 v zakládací listině louckého kláštera, v níž se uvádí mezi svědky bohutický plebán Konrád. Zprvu náležela vyšehradskému proboštovi, od r. 1346 komendě německých rytířů v Hostěradicích. Od r. 1485 vlastnil Bohutice jako léno Jiří Kusý z Mukoděl, za něhož byla vybudo­ (3 7) vána tvrz, nestalo-li se tak již dříve. Písemně se připomíná v r. 1535, kdy Jan z Lipé předal nejen tvrz a ves Bohutice, ale i vsi Ledce, Želovice, pustý Vlčí Keř a Pavlíkovice (Polekovice) do majetku rodu z Mukoděl. Stavbu bohutického zámku, renesanční blokové budovy úhelníkového půdorysu, zahájil na místě tvrze Vilém starší Kusý z Mukoděl po r. 1548. Tehdy vzniklo hlavní křídlo se sloupovými renesančními arkádami. Počátkem srpna 1619 byly Bohutice spáleny Dampierrovým císařským vojskem. Po Bílé hoře (v r. 1624) získali Bohutice se zámkem jako dar znojemští jezuité od svého příznivce hraběte Michala Adolfa Althana a v jejich majetku zůstaly až do zrušení řádu v r. 1773. T i vybudovali v druhé třetině 18. století upro­ střed nádvoří barokní kašnu s plastikou a nižší zámecké křídlo. Po odchodu jezuitů vlastnil zámek studijní fond a poté se jeho majitelé střídali. Dnes náleží zámek MNV, který v něm má kanceláře. BOLÍKOV — zám ek 4,5 km severně od Slavonic V r. 1725 byl v Bolíkově vystavěn menší barokní zámek, který měl v prvém poschodí kapli, jídelnu a pět pokojů vyzdo­ bených štukami, v druhém poschodí sýpku. Panství bylo od r. 1810 proslulé železnými hutěmi. V 1. 1878 —1883 byl zámek zbořen, poněvadž majitelé velkostatku sídlili v blízkém Českém Rudolci. BOJKOVICE — tvrz 12 km východně od Uherského Brodu Bojkovice se poprvé připomínají v r. 1412, kdy byly součástí panství Starého Světlova. Po husitských válkách se vztah Bojkovic k světlovskému panství uvolnil a v městečku sídlili místní vladykové. V r. 1447 se uvádí Ondřej, zvaný též Ondra z Bojkovic řečený Slavický. V té době tu asi stála tvrz, připo­ mínaná v r. 1517 jako tvrziště; byla zničena asi za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století. Během 16. století zmi­ zela beze stopy. BOŘEK — tvrz 2 km východně od Dačic Tvrz v Bořku stávala v dolní části vsi. Její poslední zbytky byly odstraněny v r. 1828. Byla to drobná zemanská tvrz, která připadla v polovině 14. století, nejspíše odúm rtím, mark­ raběti Janovi, jenž dal před r. 1360 tvrz Bořek se vsí a kolo­ nizovaným dvorem a dále vesnice Stráň (nyní část Dačic) a Volevčice za věrné služby Štěpánu z Březnice. O něco později byla tvrz s příslušenstvím připojena k bílkovskému zboží a nedlouho nato zanikla. BOLERADICE — hrad 4.5 km jihozápadně od Klobouk u Brna První zmínka o boleradickém hradě je z r. 1373. Podle jed­ noduchého půdorysu lze však usuzovat, že byl postaven již dříve. Objekt neměl výhodnou polohu, neboť byl ze dvou stran lehce přístupný. Opevněný prostor měl téměř podobu obdélní­ ka a byl obehnán vysokým válem. Cesta na hrad vedla jako dosud směrem od lesa, vchod byl ze strany od Boleradic. Hradní palác s kamennou masívní věží stál na druhém nádvoří. Do r. 1350 patřily Boleradice rodině Lva z Klobouk, dalšími vlastníky byli páni z Kunštátu a později rytíři z Víčková, jimž náležely Boleradice až do r. 1624. Ve 30. letech 16. století hrad zpustl a nebyl již obnoven. Do dnešní doby se dochovaly jen nepatrné pozůstatky příkopů a valů. V městském vlastivědném muzeu v Kloboukách jsou uloženy nálezy z hradu. Kromě řady šipek do samostřílů s tulejkou i s trnem jsou to ostruhy s hvězdicemi, pera do válečkových zámků, hrot kopí a železný tesák. Jde vesměs o předměty ze 14. —15. století. BOROTICE — tvrz 11 km severně od Jaroslavic První zpráva o tvrzi je z r. 1409, kdy markrabě Jošt odebral louckému opatství jeho majetek v Boroticích a daroval tvrz Janu Bůžkovi z Křídlovic. T en ji v r. 1448 postoupil s dvorem, poli, vinicemi, lukami a lesem Janu z Lechovic. Později vlastnili majetek Volf a Materna z Borotic, kteří v r. 1469 prodali borotickou tvrz louckémů opatství. Klášterní část Borotic získal v r. 1512 Václav z Vejtmíle. Šebestián z Vejtmíle ji potom prodal Janu z Pernštejna a již v r. 1579 náležel statek Zikmundu Čertorejskému z Čertorej, jenž v r. 1585 předal Borotice Fridrichovi z Náchoda na Horních Dunajovicích. V r. 1614 patřily Sybile z Roupova, v r. 1628 je koupil Jiří z Náchoda a v r. 1660 se vrátily téměř zpustlé louckému opatství. Tvrz, která stála na dolním konci vesnice, zmizela beze stopy. BOLÍKOV — tvrz 4.5 km severně od Slavonic Tvrz v Bolíkově je poprvé doložena již v r. 1358. V r. 1365 předal Čas z Černína tvrz a ves Bolíkov (dnes Dolní Bolíkov) s poplužím a s třemi mlýny Ješku Koňasovi. V 15. století, až do r. 1492, byla tvrz s příslušenstvím králov­ ským lénem. V r. 1623 byl statek zkonfiskován Janu Dvořeckému z Olbramovic pro účast v českém stavovském povstání. V r. 1649 koupil Bolíkov Bartoloměj z Tannazoll-Zillu, který vystavěl kapli Montserat nad Cizkrajovem. Tvrz, která stávala v místech pozdějšího mlýna u potoka, zanikla. Nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. (3 8) BOLÍKOVICE — tvrz 9 km severozápadně od Moravských Budějovic Zdejší tvrz, o níž je první zmínka teprve z r. 1495, musela vzniknout už v druhé polovině 14. století, neboť byla sídlem místního zemanského rodu z Bolíkovic (v r. 1373 se z něho při­ pomíná Vilém z Bolíkovic). V r. 1528 ještě stála, avšak zřejmě zanedlouho nato zanikla, neboť v pozdějších pramenech již o ní není zmínka. Nemůžeme dnes ani určit její polohu. BOROVNÁ — tvrz 5 km jihozápadně od Telče Tvrz v Borovné byla vybudována nejpozději v druhé polovině 14. století, neboť od r. 1365 sídlili ve vsi vladykové z Borovné. První písemná zpráva o tvrzi pochází z r. 1535, kdy poslední držitelky z místního vladyckého rodu, sestry Dorota a Kateřina z Borovné, ji postoupily i se vsí Hynku Koňasovi z Vydří, v jehož rodě zůstala dor. 1662. Podle popisu z r. 1702 měla tvrz dobře vystavěné světnice a domácí kapli. V r. 1721 byl statek s tvrzí prodán telčskému panství. Tím zdejší tvrz ztratila svou funkci šlechtického sídla a zanikla. Stávala v místech nynější školy a její zbytky zde byly patrné ještě v r. 1818, před stavbou tehdejší školní budovy. BORŠICE — tvrz 14 km jihovýchodně od Uherského Ostrohu Ves Boršice se poprvé připomíná v r. 1283, kdy se po ní psal Bohuš z Boršic. Původní dvůr byl přebudován buď koncem 13., nebo počátkem 14. století ve tvrz jako sídlo vladyckého rodu. Písemně je doložena teprve k r. 1378, kdy již byla v ma­ jetku rodu Šternberků; tehdy předal Albert Světlovský ze Šternberka Boršice s tvrzí, vsi Louku, Spinek (zanikl) a Vnorovy své manželce Anežce. V 15. století patřily Boršice dočasně k Veselí a v 16. století se staly nedílnou součástí ostrožského panství. Tvrz ztratila význam a byla opět využita jako hospo­ dářský objekt panství. Dnes je její areál součástí místního JZD. BOŘETICE — tvrz 9 km jihovýchodně od Hustopečí Už v r. 1222 se připomíná člen místního vladyckého rodu z Bořetic, ale tvrz vznikla později. V r. 1361 získali část vesni­ ce Kunštátové, druhá část s tvrzí zůstala v držbě místních vladyků. Její majitelé se pak střídali. Na konci 16. století držela tvrz a ves Bořetice Bohunka ze Žerotína, která byla třikrát provdána: nejprve za Zdeňka Žampacha z Potštejna, pak za Jana Hrubčického z Čechtína a posléze za Jana z Kunovic. R. 1590 již na tvrzi asi nesídlila; v r. 1612 se tvrz výslovně uvádí jako pustá. Stávala pravděpodobně na návrší, kde je nyní kostel sv. Anny. Nedochovaly se po ní žádné pozůstatky. BOSKOVICE — hrad Po Boskovicích se psal jeden z nej významnějších moravských panských rodů, který měl v erbu sedmizubý stříbrný hřeben v červeném poli. O vzniku hradu i domnělém praotci rodiny Boskoviců existuje pověst, zachycená již Bartolomějem Paprockým z Hlohol v Zrcadle slavného markrabství moravského z r. 1593. Jejím jádrem je vyprávění o ptáčníku Velenovi, jemuž moravský markrabě udělil lénem krajinu, kde byl později vy­ stavěn hrad Boskovice. Podle hradu se psal již v r. 1222 Jimram z Boskovic. Původní boskovický hrad byl menší raně gotickou opevněnou stavbou západně od pozdějšího hradu, z níž se zachovalo hlavně zákla­ dové zdivo palácové části a stopy opevnění — příkopy a valy. Tento malý hrad byl pobořen r. 1312 vojskem krále Jana Lu­ cemburského, když se vzbouřil Arkleb z Boskovic (1292 —1342); byl však ve 20. letech 14. století znovu postaven. Boskovický hrad byl znovu vyvrácen na konci 14. století za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem a dnes se z něho za­ chovaly pouze nepatrné zbytky. Zbořený hrad i Boskovice koupil od Tasa z Boskovic Heralt z Kunštátu, který patřil ke královskému dvoru, kde rozhodoval spor mezi oběma markra­ baty. Markrabě Jošt mu dal souhlas k vybudování nového hradu. Heralt z Kunštátu zahájil jeho výstavbu před r. 1398. Na místě původního raně gotického hradu vybudoval pouze před­ sunutý strážní objekt a stavbu vlastního hradu začal východně odtud, na místě vhodnějším pro rozsáhlejší a nedobytnější objekt. Heraltův hrad zaujímá ústřední část dnešního areálu. Jeho nepravidelný tvar vymezuje plášťová zeď, k níž zvenčí přiléhá na severovýchodě vstupní brána. Na jižní straně byl vystaven obytný palác, doplněný na východě a západě věžemi. K prostorám prvního patra náležel hlavní sál s charakteristickou obkročnou klenbou. Hradní celek vytvářel jednolitou hmotu, neboť plášťová zeď, palác a věže se výškově mnoho nelišily. Pro Boskovice — hrad Boskovice — h rad n í hláska (» ) Boskovice— hrad, rytina A. K unikeho z 30. let 19. století způsob výstavby, příznačný pro dvorské stavitelství Václava IV., a zvláště pro tvarosloví částečně zachovaných kamenických článků hradního sálu byla stavba připisována přímo Václavově dvorské huti. Nasvědčovaly by tomu i vztahy Heralta z Kunštátu k Lucemburkům. V r. 1418 drželi hrad Boskovice Boček a Viktorín z Kunštátu, v r. 1424 se jej i s předsunutým strážním objektem zvaným Bašta zmocnili husité. R. 1434 vlastnil boskovické panství pozdější český král Jiři z Poděbrad (f 1471). Ten si chtěl rod pánů z Boskovic zavázat, a proto v r. 1458 postoupil hrad zem­ skému hejtmanu Vaňkovi z Boskovic (f 1465). Tím se tedy opět dostal do držení rodu, který jej založil. Pánové z Boskovic vlastnili pak hrad až do r. 1547. Boskovicové patřili v 15. století k nej významnějším panským rodům na Moravě a zastávali významné hodnosti a úřady. Jeden z nich, Vaněk Letovický z Boskovic, proslul r. 1453 řečí na obranu Moravanů. Po něm držel rodový majetek jeho syn Václav (od r. 1465), který se jako nejvyšší komorník olomouc­ kého zemského soudu zasloužil o to, aby zápisy do zemských desk byly psány česky, a nikoli jako dosud latinsky. Významnou politickou postavou se stal Jaroslav z Boskovic (1452—1485), tajný rada a kancléř uherského krále Matyáše Korvína. Jeho závratnou kariéru zmařilo nařčení ze zrady; Jaroslav z Boskovic (4 0) B oskovice— h rad , celkový pohled Boskovice — 2. hradní brána Boskovice— h rad , síň v 1. patře byl ve Vídni na dnešním Lobkovickém náměstí v r. 1485 sťat a pohřben ve svatoštěpánském kostele. Jeho bratr Ladislav Velen z Boskovic (1455 —1520), jeden z nejvzdělanějších šlech­ ticů své doby, který opustil vysoké církevní úřady, aby se mohl ujmout správy rodového majetku, vystavěl kostely v Boskovi­ cích a v Chornici, radnici v Boskovicích a zámek v Moravské Třebové, kde ponejvice přebýval. Boskovickému kostelu věnoval iluminovanou Boskovickou bibli z 1. 1414—1417, uloženou dnes v Univerzitní knihovně v Olomouci. Osudy posledních Boskoviců již nejsou spjaty s jejich rodovým sídlem, ale s jinými zámky, zejména s Černou Horou, Bučovicemi a Moravskou Třebovou. Tísněni hospodářskými poměry prodali v r. 1547 Boskovice hornickému podnikateli Šimonu Ederovi ze Štiavnice, povýšenému nedlouho předtím do rytířského stavu a obdařenému erbem zkřížených hornických kladívek. Stavební úpravy hradu v průběhu 15. století, zvláště za La­ dislava Velena z Boskovic, nebyly nijak rozsáhlé. Nová velká stavební etapa v dějinách boskovického sídla začala za nových držitelů, Ederů, a jejich nástupců. Nejdříve se začalo se stavbou nového pásu hradeb, posílených baštami (výpadní branka z r. 1547), a Šimon Eder dal provést i určité úpravy v prostoru hradního paláce. Práce na přestavbě hradu pokračovaly i za dalšího majitele, Jaroše Morkovského ze Zástřizl. Tehdy vznikla renesanční hláska, byly postaveny přilehlé budovy vstupní brá­ ny a dokončeno opevnění. Stavební práce skončily za Jarošova nástupce Václava staršího Morkovského ze Zástřizl (1583— —1600). Tento vzdělaný muž, udržující styk s proslulým kalvínským teologem Theodorem Bezou ze Ženevy, vybudoval na boskovickém hradě vzácně vybavenou zbrojnici a založil zde i rozsáhlou knihovnu. Další držitelé hradu z rodu pánů ze Zá­ střizl se rychle střídali. Po smrti Jana Bohuše ze Zástřizl v r. 1687 panství přešlo na vdovu (asi padesátiletou) Zuzanu Prakšickou ze Zástřizl; nerovným sňatkem připadl hrad v r. 1690 jejímu novému (čtyřiadvacetiletému) manželu Valteru Xaverovi z Ditrichštejna. Hradní stavba již Ditrichštejnům nevyhovovala, a proto začali budovat nákladnou zámeckou rezidenci poblíž středu města, za radnicí. Na tuto stavbu však používali zdivo hradu, takže už r. 1707 byla značně pobořena vyhlídková věž a bašta. Přesto však byl hrad i nadále obýván (do r. 1729) a dokonce i opravován. V r. 1706 byly například vybudovány před vstu­ (42) pem do hlavní brány rozsáhlé konírny a před nimi příkopy naplněné vodou. Podle zachované veduty se hrad tyčil na nezalesněném kopci, měl charakteristické věže a hradní kapli a byl opevněn hrad­ bami. Do r. 1733 byla na hradě vrchnostenská kancelář; pak byla převedena do nového zámku. V důsledku ztráty své funkce hrad chátral. Na správcův rozkaz byla stržena hradní střecha a zdivo rozebráno pro vrchnostenské stavby ve městě i v okolí. Vlivem neustálého rozebírání zdivá i v 19. století zmenšil se areál hradu na minimum. Dochované zříceniny byly zajišťovány v r. 1929 a po sesutí zdivá paláce znovu v r. 1942. Systematické stavební zabezpečovací úpravy započaly však až po r. 1945, po zestátnění hradu. Byla upravena renesanční brána v předhradí a hláska byla adaptována pro lapidárium a vstupní síň. Z nepatrných zbytků původního zdivá si těžko můžeme uči­ nit představu o někdejším vrcholně gotickém a renesančním hradě. Mohutné hradební zdi jsou jen kulisou propadlých stro­ pů a kleneb, které připomínají dobu rozkvětu hradních sálů a prostor. V hořejším rohu brány se dochovala jediná dřevěná kladka, která je posledním zbytkem někdejšího padacího mostu, jenž vedl přes příkop, dnes zcela zasypaný. Po levé straně hradu byla hlásná věž se střílnami i s cimbuřím. V nádvoří zříceniny jsou zachovány tři polozasypané brány s erby držitelů hradu. V pří­ zemí byly zbrojnice a věznice i proslulá hladomorna, hluboká 15 m, která je dnes úplně zaházená sutinami. Z hradních zají­ mavostí je třeba zmínit se i o studni, která je hluboká 96 m a má výbornou pitnou vodu, jež se čerpá šlapacím kolem. Studna je dodnes v provozu. Úvodní expozice ve zmíněném lapidáriu nás seznamuje s historií objektu, jeho vznikem, slávou i úpadkem s přihlédnu­ tím k významným událostem i osobnostem. BOSKOVICE — rezidence Mezi významné památné stavby města Boskovic patří někdejší zámecká či panská rezidence, jež stojí na cestě z města k zámku a k hradu po levé straně proti Židovské bráně. Byla postavena v r. 1729, kdy boskovické panství vlastnila hraběcí ro­ dina Ditrichštejnů, a to z materiálu získaného bouráním zdivá na boskovickém hradě. Rezidence sloužila za sídlo Ditrichštejnů až do postavení nového boskovického zámku, tj. v pořadí už třetího sídla boskovické vrchnosti. Po r. 1826 bylo v rezidenci umístěno ředitelství ditrichštejnských a pak mensdorfských boskovických statků. K ní se přimyká rozsáhlý komplex býva­ lého panského dvora. Dnes je jejím majitelem Oblastní podnik komunálních služeb Boskovice, který zde má své úřadovny a provozovny. Hospodářský dvůr tvoří část zámeckého souboru, táhnoucího se od rezidence až k zámku. Představuje komplex barokních staveb z doby kolem poloviny 18. století, kdežto jízdárna v zá­ meckém parku, patřící nyní MěNV v Boskovicích, vznikla až v 70. letech 19. století; doplňuje komplex panských staveb a slouží dnes kulturním podnikům města, především výstavám. Nedaleko od této budovy je rozsáhlý zámecký skleník z po­ čátku 19. století, patřící také MěNV v Boskovicích a sloužící dnes rovněž kulturně osvětové činnosti města. Boskovice— zámek BOSKOVICE — zám ek V r. 1682 začali Jan Bohuš ze Zástřizl a jeho choť Zuzana, poslední Zástřizlovna, jež se v r. 1688 provdala za Valtera Xavera z Ditrichštejna (1664—1738), stavět rozsáhlou budovu dominikánského ženského konventu s kostelem na jižním svahu Zámeckého kopce, nedaleko pod boskovickým hradem. Podoba kláštera i hradu je dochována na soudobé kresbě. Stavba byla ukončena v r. 1694, klášter i kostel však zrušil Josef II. v r. 1784. Majetek kláštera byl převeden do náboženského fondu, avšak František z Ditrichštejna celý tento objekt koupil a používal jej jako továrnu. Počátkem 19. století byl kostel zbořen a klášterní budova byla v 1. 1819 —1826, za Františka Xavera z Ditrich­ štejna, přestavěna na zámek, který dnes patří k nejkrásnějším empírovým stavbám na Moravě. Tvoří s přilehlým parkem i s ostatními stavbami výrazný uměleckoarchitektonický celek. Jako projektant je obvykle uváděn Petr Nobile, patrně však ne­ právem. Pravděpodobnější je názor M. Stehlíka, že jím byl bonnský rodák architekt Josef Esch, činný v 1.1835-1854 v Brně. Při stavbě nového sídla bylo zčásti využito budov kláštera dominikánek, jak to zvláště prozrazuje zámecká kaple. Přestav­ bou vznikla čtyřkřídlá dvoupatrová budova s výrazným průče­ lím, členěným třemi rizality. Vstup ve střední ose vede do prů­ jezdní sloupové síně, z níž je trojramenným schodištěm přístup do prvního patra, kde byly reprezentační místnosti. Zámecká instalace v těchto prostorách ukazuje kulturní svět šlechtického sídla v 1. 1820 -1830. Významnou částí zámeckého fondu je knihovna, čítající přes 10 000 svazků a tvořící vědecky i sběra­ telsky cenný soubor. Objekt, spravovaný Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, je mimoto využíván jako městské muzeum a žákovský internát. Rodinu Ditrichštejnů, jež zde sídlila až do r. 1850, připomíná její znak — dva vinařské nože postavené vzhůru. V r. 1850 boskovická větev rodiny Ditrichštejnů vymřela po meči a maje­ tek zdědila dcera posledního Ditrichštejna, Terezie. Provdala se za hraběte Alfonse Mensdorfa-Pouillyho, pocházejícího z francouzské šlechtické rodiny, která se po Francouzské revo­ luci vystěhovala ze země. Alfonsovým bratrem byl významný rakouský státník a politik Alexander Mensdorf-Pouilly (1813— 1871), v 1. 1864—1866 rakouský ministr zahraničí. Vlastní budova zámku je zčásti instalována a zpřístupněna. V průjezdu mezi sochami s antickou tematikou zasluhuje pozornost mramorová socha sedícího boha Herma od význam­ ného rakouského sochaře Josefa Kásmanna. Vstupní trojramenné schodiště je zdobeno antickými sochami i obrazy s alegorickými náměty. V knihovně jsou barokní skříně a obrazy s válečnou tematikou. Původní knihovna se shromažďovala v Bzenci přičiněním Jiřího Kryštofa Pruskovského, odkud se zásluhou Ditrichštejnů dostala do Boskovic a byla rozhojněna knižními přírůstky rodu Mensdorf-Pouillyů; po r. 1945 byla přestěhována na zámek v Lysicích. V ostatních zámeckých prostorách jsou cenné obrazy nizo­ zemských malířů s náměty z války proti Turkům, portréty od J. N. Gebharda a A. Ferenze a mensdorfské podobizny z pokročilého 19. století. (43) Boskovice — zámek, jídelna Boskovice — zámek, růžový salón Boskovice — zámecký interiér Boskovice — zámek, po rtrét císařovny M arie T erezie (4 4 ) BOSKOVŠTEJN — tvrz 12 km jihovýchodně od Moravských Budějovic Uprostřed boskovštejnské návsi stojí dvoupatrová budova obilního sila z druhé poloviny 16. století. Původně šlo o rene­ sanční šlechtické sídlo, tvrz, které pozdějšími přestavbami ztratilo původní podobu. Jeho dřívější poslání dnes připomínají jen opevněná nároží. Písemné prameny o této tvrzi jsou až pozdního data. V r. 1586 se jako její majitel uvádí Jindřich z Náchoda, v r. 1615 byla budova označena jako zámek; vlastnil ji hrabě Jiří z Náchoda a Lichtenburka. Ještě v r. 1670 při prodeji hraběti Ludvíku Raduitu de Souches se o ní mluví jako o rytířském sídle. Touto koupí byl však boskovštejnský statek trvale spojen s panstvím hostimským a zřejmě na přelomu 17. a 18. století byla tvrz pře­ měněna na pouhý hospodářský objekt. BOŠOVICE — zám ek 6 km severně od Klobouk Na kopci nad vsí stávala tvrz snad již v r. 1298, kdy se připo­ míná Petr z Bošovic. Bezpečnější zprávy o Bošovicích pocházejí ze 14. a 15. století; tehdy se na tvrzi vystřídaly rody pánů z Kunštátu, z Cimburka, Zajíců z Valdeka a Osovských z Dou­ bravice. Od r. 1481 drželi tvrz Bošovice s malým statkem (ná­ ležely k němu jen pusté vsi Sádkov a Skřípov) vladykové z Po­ lanky, kteří se psali též Bošovští z Polanky. Ti přebudovali dosavadní tvrz v pozdně gotickou stavbu, jejíž jádro se uchovalo i při pozdějších přestavbách. V 16. století se rod Bošovských velmi rozšířil. V r. 1574 získal statek Václav Mouřinovský z Mezilesic a pak katolík Benedikt Palasty z Kešejova, po jehož smrti byl statek přikou­ pen k Slavkovu. Dosavadní tvrz přebudovala kolem r. 1560 Kateřina Buchlovská z Domamyslic v renesanční zámek, který byl koncem 17. století přestavěn v barokní. Budova zámku má gotické portály a vstupní křídlo z přelomu 16. a 17. století. Kolem je malý parčík. Zámek dnes náleží M NV, který jej používá ke kulturním a sociálním účelům. BRANKOVICE — tvrz 9,5 km východně od Bučovic Brankovická tvrz stála jižně od obce na náhorní rovině, končící příkrým svahem. Místo se dosud nazývá Hrádek. Z tvrziště je zachován čtvercový kopeček o rozměrech 13 X 13 m, porostlý hustými keři, se zbytkem valů. Přímé historické zprávy o brankovické tvrzi nemáme; ne­ přímo její existěnci dotvrzuje okolnost, že tu ve 14. století sídlil vladycký rod, který se psal po Brankovicích. Tvrz zanikla nejpozději v 15. století, kdy byly Brankovice připojeny ke stříleckému a později k bučovickému panství. BRANSOUZE — tvrz 14 km severozápadně od Třebíče Bransouze, dříve zvané Bransudy, se poprvé připomínají v r. 1224 jako součást přibyslavického panství; již počátkem 15. století se zde uvádějí vladykové z Bransouz: v r. 1412 Dětřich, v 1. 1459—1469 Jan, což by mohlo svědčit o existenci tvrze nejpozději počátkem 15. století. Za válek česko-uherských byla zničena, a protože Bransouze se staly v r. 1505 součástí brtnického panství, nebyla již obnovena. Stávala na levém břehu řeky Jihlavy při obci; dodnes se z ní dochovaly valy a části zdivá. BRNĚNSKÉ IVANOVICE — zám ek 6 km jihovýchodně od Brna Brněnské Ivanovice náležely od 13. století velehradskému klášteru, který tu ve 14. století vystavěl jako středisko správy izolovaného statku malou tvrz. Tvrz byla v 1. 1682 —1686 přestavěna na částečně dvouposchoďový zámek, jehož datování dokládá i letopočet 1683 nad hlavním vchodem. Ve druhé čtvrtině 18. století byl zámek znovu upravován a tehdy byl také vyzdoben štukami B. Fontány. Po zrušení kláštera prodala správa náboženského fondu v r. 1780 statek i se zámkem sou­ kromníku. Budova slouží dnes hospodářským účelům a postrádá výrazné architektonické znaky. BRNO — hrad na Petrově Když byla ve 20. letech 11. století Morava připojena defini­ tivně k českému státu, odevzdal ji kníže Oldřich do správy své­ mu synu Břetislavovi. Ten při organizaci správy Moravy ne­ obnovoval bývalá staroslovanská hradiště, neboť nevyhovovala hospodářsky, společensky, politicky ani vojensky, ale zakládal v jejich blízkosti nové hrady odpovídající požadavkům doby. Totéž učinil i v Brně, kde pravděpodobně v 1. 1021 —1034 založil na skalnatém ostrohu Petrova hrad, jemuž dal název Brno podle vesnice ležící na území dnešního Starého Brna, mnohem starší než brněnský hrad a nazvané patrně podle sta­ ročeského slova brn, tj. bláto, kal. Brněnský hrad měl jako všechny moravské hrady 11. století vnitřní a vnější hrad čili předhradí a svou podobou se velmi blížil hradům v Olomouci a ve Znojmě. Vnitřní hrad je třeba hledat na skalnatém ostrohu Petrova, který spadal příkře na tři strany. S hřbetem či náhorní rovinkou východně od Špilberku, kde se rozkládalo předhradí, jej spojovala úzká šíje. Náhorní rovinka klesala na východní straně obdobně jako ostroh a na severu se svažovala asi od dnešního náměstí Družby národů do údolí potoka, který tekl z míst nynějšího náměstí M íru, obtáčel doprava úpatí Špilberku a přes současné náměstí Svo­ body proudil do Ponávky. Jaký byl původní terén brněnského hradu na straně pod Špilberkem, je dnes obtížné přesně určit. Vnitřní hrad i předhradí byly obehnány opevněním, o němž nejsme blíže informováni, a měly pravděpodobně několik bran, z nichž se můžeme pokusit lokalizovat dvě a předpokládat třetí. Jednu lze umístit v okolí souběhu dnešní Dominikánské a Starobrněnské ulice ve směru na Staré Brno a druhou v mís­ tech nynější Josefské ulice prodloužené do bývalé české vsi pod hradem a k cestě z brněnského prostoru na sever, do Olo­ mouce a do Uher. Třetí bránu lze se značnou pravděpodobností předpokládat někde v horní části nynějšího náměstí Družby národů u areálu, kde stál na předhradí velkofarní kostel sv. Michala, v místech dnešního chrámu zasvěceného témuž světci. Delší vnitřní vzdušná osa brněnského hradu i předhradí měřila více než 400 m a velikost areálu byla asi stejná jako na hradech v Olomouci a ve Znojmě. Zakladatel brněnského hradu Břetislav I., v 1. 1034—1055 český kníže, ustanovil v r. 1054 svého druhorozeného syna Vratislava údělným knížetem v Olomouci, třetího syna Kon­ ráda údělným knížetem v Brně a čtvrtého syna Otu údělným knížetem ve Znojmě. Nejstarší Břetislavův syn Spytihněv II. se stal po otcově smrti v r. 1055 českým knížetem a ihned vy­ pudil své bratry z jejich údělů a sám se ujal správy Moravy. Hrady Olomouc, Brno a Znojmo, počítané k nejpřednějším v zemi, obsadil svými lidmi. V r. 1058 sice vrátil Olomoucko (45) BRVNN Brno r. 1617, soudobá rytina Vratislavovi, ale Brněnsko a Znojemsko si ponechal do své smrti v r. 1061. Když byl Vratislav II. téhož roku prohlášen českým knížetem, udělil Konrádovi opět Brněnsko, přidal k němu Znojemsko a bývalému znojemskému knížeti Otovi přiznal Olomoucko. Po Otově smrti 9. června 1087 vypudil Vratislav Otovu man­ želku Eufémii se syny Svatoplukem a Otou z Olomoucká, ale Konrád se jich ujal. Vratislav ho za to v červenci 1091 na brněn­ ském hradě oblehl. Při zprávě o tomto obležení se Kosmas ve své kronice poprvé výslovně zmiňuje o brněnském hradě. Stejně skromné jsou zmínky o brněnském hradě v době vo­ jenského tažení, k němuž došlo o něco později, když se po smrti Vratislava II. 14. ledna 1092 na českém trůně rychle vy­ střídali údělný brněnský kníže Konrád I. a Vratislavův syn Břetislav II. (1092—1100). Konrád zanechal dva syny, z nichž Oldřich dostal po jeho smrti Brněnsko a Litolt Znojemsko. Břetislav věznil v r. 1097 Oldřicha krátce v Kladsku a před r. 1099 mu dovolil, aby se vrátil na brněnský hrad. V dubnu 1099 si Břetislav II. vyžádal v Řezně od císaře Jindřicha IV. souhlas, aby se po něm stal českým knížetem jeho bratr Bořivoj, a ne Oldřich, který jako nejstarší Přemyslo­ vec měl nárok na český trůn. K prosazení řezenských úmluv vytáhl Břetislav v květnu 1099 na Moravu a položil se táborem u brněnského hradu. Oldřich a Litolt před přesilou bez boje uprchli a postoupili své hrady a území Břetislavovi. Ten obsadil pevná místa svými posádkami a odevzdal Brněnsko i Znojem­ sko s jejich sídelními hrady svému bratru Bořivojovi. Po necelých dvou letech vlády v obou údělech se Bořivoj II. stal v r. 1101 českým knížetem, Oldřich se zmocnil brněnského hradu i Brněnská a zůstal v něm až do své smrti 27. března 1113. Litolt se vrátil do Znojemska a zemřel tam 15. března 1112. Protože Oldřichovi a Litoltovi dědicové byli nezletilí, spra­ voval v 1. 1115—1123 Brněnsko a Znojemsko i s jejich stejno­ jmennými hrady bratr českého knížete Vladislava I. Soběslav. V r. 1123 ho však Vladislav vypudil z Moravy a dal Brněnsko s hradem olomouckému údělnému knížeti Otovi II. a Zno­ jemsko Litoltovu synovi Konrádu II. Ota se pokusil získat za pomoci německého krále Lothara III. český trůn, ale padl v bitvě u Chlumce 18. února 1126, v níž byl Lothar poražen. Brněnsko připadlo hned v r. 1125 synovi Oldřicha Brněn­ ského Vratislavovi, kterého brzy nato, v r. 1129, kníže Soběslav vypověděl. Za rok mu však bylo vráceno a Vratislav zde vládl až do své smrti v r. 1156. Sídlil na brněnském hradě a v r. 1132 (46) si přivedl z Rusi manželku neznámého jména, kterou soudobý kronikář přirovnává ke krásné řecké Heleně. Vratislav Brněnský a Konrád II. Znojemský zasáhli po smrti knížete Soběslava I. v r. 1140 do sporů o český trůn a vyvolali proti sobě v r. 1143 tažení Vladislava II. V průběhu bojů knížecí vojsko obě území strašlivě zpustošilo. Obě údělná knížata si však zachovala své sídelní hrady a úděly, a když Vratislav Brněnský v r. 1156 zemřel, byl jeho úděl patrně spojen se Znojemskem a dán Konrádovi II. Znojemskému, v jehož moci zůstaly obě pro­ vincie až do jeho smrti v r. 1161. Po něm dostal Znojemsko a snad hned také Brněnsko jeho syn Konrád II. Ota. V r. 1174 byl určitě brněnským knížetem, zasahoval aktivně do sporů o český trůn, v r. 1182 se stal pánem celé Moravy s titulem markraběte a v 1. 1189 1191 českým knížetem. Po něm se stal moravským markrabětem Vladislav Jindřich (1191 — 1194). Po jeho vypuzení se připo­ mínají na brněnském hradě a ve stejnojmenném údělu synové Vratislava Brněnského Spytihněv (f 1198)a Svatopluk (f 1201); v 1. 1197—1222 byl opět markrabětem Vladislav Jindřich. V 1. 1222 1224 vládl na Moravě přímo český král Přemysl I. a pak ustanovil moravskými markrabaty své syny Vladislava (1224—1227) a Přemysla (1227—1239). Po jejich smrti si v 1. 1239 1246 ponechal Moravu král Václav I., pak ji svěřil svému synu Vladislavovi a po jeho smrti 3. ledna 1247 svému druhému synu Přemyslovi, který v r. 1253 nastoupil vládu v Království českém jako Přemysl II. Otakar. Z předchozích výkladů vyplývá, že od r. 1054, kdy byly na Moravě zřizovány úděly pro členy rodu Přemyslovců, byl brněnský hrad téměř stále sídlem údělného knížete. V někte­ rých dobách bylo z něho ovládáno i Znojemsko, jindy jenom Brněnsko. Když byla od r. 1197 spravována celá Morava jedním markrabětem, dělilo se Brno o funkci správního střediska s Olomoucí. S údělným knížetem sídlila na brněnském hradě jeho družina a dvůr. Ke dvoru patřili dvorní kaplani a různí dvorští úředníci, ale prameny o nich mluví jenom příležitostně. I z těchto zmínek však vyplývá, že dvůr brněnského údělného knížete byl orga­ nizován podobně jako knížecí dvůr v Praze, kde byl komorník pro věci finanční, stolník, maršálek jako správce koníren a velitel ozbrojeného průvodu, číšník, lovčí a řada nejrozmanitějších služebníků. Hned od svého založení byl brněnský hrad středem správy nepříliš velkého brněnského hradského obvodu. Hraničil s obvodem olomouckým, přerovským, břeclavským a znojem­ ským a sahal až k Sázavě a Doubravě, tedy k českým hranicím. Jeho šířka však byla poměrně malá, stlačovaly ji obvody olo­ moucký a znojemský. Správu obvodu řídil hradský úředník zvaný kastelán nebo purkrabí s družinou. Z ostatních hradských úředníků je třeba jmenovat komorníka pro věci finanční, pod­ komořího, sudího, vladaře pro věci hospodářské a někdy i písaře a prokurátora. Hrad nebyl založen v neobydleném prostoru, protože brněn­ ská kotlina byla odpradávna hustě osídlena. Kostrové hroby z 9. století v dnešní Starobrnčnské a Radnické ulici a pozůstatky pozdně hradištního osídlení z konce 10. a 11. století na severním svahu pod Petrovem a na náměstí 25. února ukazují, že na území hradu i v jeho bezprostřední blízkosti sídlili lidé ještě předtím, než byl postaven. Možná, že existovalo také nějaké osídlení východně od Petro­ va. Po vybudování brněnského hradu tam byla a rostla česká ves asi v místech dnešní Josefské ulice, prodloužené přes dnešní Kapucínské náměstí až do zahrady Moravského muzea. Původní tvar této vsi nelze prozatím zjistit. Její pozemky se rozkládaly podél Josefské ulice a také na východ a na západ od ní. Jiná zdejší významná ves, Brno, se prostírala na místě Sta­ rého Brna a byla již o ní zmínka. Velmi těžila z blízkosti hradu na Petrově a procházely jí cesty vedoucí do brněnské kotliny. Snad již v druhé polovině 11. století, ale zcela určitě v 12. století se z této vsi vyvinula osada s tržištěm, jejíž jádro leželo na Sta­ rém Brně od nynějšího kostela P. Marie k někdejší kapli sv. Prokopa (Křížová ul., čp. 49 a 51). Počátkem 13. století pokročil hospodářský vývoj na Starém Brně natolik, že se starobrněnská osada nazývá burgus Brunnensis, tj. Brněnská trhová ves, Brněnský městys. V první polovině 13. století byla na úpatí brněnského hradu tři sídliště: původní česká ves v dnešní Josefské ulici, časem vzrostlá a obklopená dvory, Brněnská trhová ves cizích kolo­ nistů, obývaná Němci, Vlámy a Valony, a židovská osada. K tomu přistupovalo osídlení ve vnitřním i vnějším hradě, orientované na potřeby zeměpána a správní funkci hradu. B rn o — Petrov B rno — Špilberk, raně gotický vjezd do hradu Od r. 1234 do r. 1277 není o brněnském hradě ani zmínky. Pak je doložen hrad na Špilberku a v polovině r. 1237 se při boji markraběte Přemysla, třetího syna Přemysla I., s bratrem mark­ raběte Václavem I. dovídáme o dobytí Brna a o zpustošení Moravy. Ani zde se však o hradu nemluví. Z mlčení o hradu na Petrově je třeba usuzovat, že v 1. 1231 — 1237 bylo jeho území spojeno s původním českým osídlením a s trhovou vsí cizích kolonistů a že ze všech těchto částí bylo utvořeno město Brno, které začalo budovat hradby, zmíněné výslovně v lednu 1243 a v r. 1247. Co z hradu po r. 1231 ještě zůstalo, bylo patrně značně poškozeno při válečných operacích v létě 1237. Skalnatý ostroh Petrova si však i potom zachoval svou kruho­ vou zástavbu. Domy přešly do majetku kostela sv. Petra a hradní zdi na straně odvrácené od města se staly součástí městského opevnění. Blíže k městu zůstala část zdi, kterou byl obehnán původní vnitřní hrad. Navazovala na městské hradby, vedla mírným obloukem až ke třem domům v uličce Pod školou, tj. stála v zahradě a v zadním traktu dnešního Moravského muzea až k Petrské ulici a ohraničovala petrský hřbitov; zůstala za­ chována až do druhé poioviny 17. století. K její straně od dnešní­ ho náměstí 25. února přilehlo časem mnoho budov, které ji v druhé polovině 17. století na několika místech přerušily, ale některé její části zůstaly v původním terénu až do 19. století. Také vnější hrad ke kostelu sv. Michala byl zastavěn a jeho plochu zaujaly některé domy dnešní Starobrněnské a Domini­ kánské ulice. Brněnský hrad na Petrově se stal nedílnou částí města Brna. (47) BRNO — ŠPILBERK — hrad Když byl brněnský hrad na Petrově v 1. 1234 1237 opuštěn a stal se částí města, neměli čeští panovníci v Brně opevněné středisko ani dům, který by jim sloužil jako obydlí při častých návštěvách jednoho z nejdůležitějšich míst na Moravě. A při­ tom Václav I. řídil z Brna značnou část akcí, které přispěly v r. 1251 k získání Rakous, a pro Přemysla II. bylo město dů­ ležitým opěrným bodem při jeho politických jednáních a vo­ jenských výpravách. Proto není divu, že Přemysl II. začal stavět na Špilberku nový hrad, aby tak získal opěrný bod pa­ novnické moci na střední Moravě, z něhož by bylo možno prostřednictvím pohraničních hradů řídit obranu země a akce v Rakousích proti zahraničním i vnitřním odpůrcům a který by byl současně jeho reprezentačním sídlem v markrabství. Začá­ tek stavby hradu se dosud nepodařilo určit, ale zato známe da­ tum ukončení její první etapy. Přemysl II. zřídil 4. září 1277 na hradě kapli sv. Jana a daroval jí dvůr v Řečkovicích a ves Jundrov. Tato stará, dnes nezachovaná hradní kaple se patrně nacházela v prvním patře paláce na východní straně hradu proti městu nad vjezdem vedle velké věže, tedy na místě, jehož vy­ budování dosvědčuje ukončení stavby hlavních částí středově­ kého Špilberku. Jméno Špilberk je patrně odvozeno z německého slova spile, tj. tenký zahrocený kolík, jichž se u nás i v okolních zemích užívalo při opevňování hradů. Spilberg znamenal totéž co domácí slovo ostroh. Z tohoto výkladu plyne, že své jméno dostal hrad až při stavbě v druhé polovině 13. století. Poprvé je doloženo v r. 1279 pro kopec, na němž stál. Hrad sám se podle staré tradice nazývá ještě v 1. 1278, 1286 a 1287 brněnský hrad a teprve v r. 1300 se objevuje jméno Špilberk. Byl to hrad plášťový a řadí se svým typem k Horšovskému Týnu, hradu pražského biskupa Jana z Dražic. Oba hrady se dispozicí přibližují domům s věží bohatých patricijů v Řezně, Salcburku, v Rytířské ulici v Praze a jinde a reprezentují tzv. podunajský hradní typ, na Moravě častěji užívaný. Hrad byl obehnán kamennou zdí uzavírající jeden dvůr ve tvaru nepravidelného lichoběžníku. Zeď byla asi 8 m vysoká, průměrně 2,8 m silná, na severní straně však dosahovala síly 3,5 m a byla obklopena příkopem. Dvůr byl 78,4 m dlouhý a 48,2 m široký. Na kratší, východní straně stála mohutná pravoúhlá stavba, asi 40 m dlouhá, 9,7 m široká a 13 m vysoká, vestavěná do jiho­ východní obvodové zdi, s níž tvořila stavební celek. Nebyla členěná a jen na vnější straně hradu z ní vystupovala na sever od středu posunutá mohutná hlavní věž, chránící vjezd na její jižní straně. Ten byl asi 15 m dlouhý, zdobený kulatým vnějším, lomeným středním a kulatým vnitřním portálem. Portály po­ cházejí z 13. století a střední z nich měl bránu uzavírající vjezd z města do hradu po mostě přes příkop. U paty bašty vedla do hradu malá branka, používaná dosud. K vjezdu přiléhala budova se síní v přízemí a s kaplí a dalšími prostorami v prvním patře. Na toto křídlo navazoval v pravoúhlém zalomení palác. Severně od věže, na východní straně, byl patrně volný čtver­ cový prostor, jehož každá strana měřila 10,5 m, chráněný na severním rohu východního křídla rohovou pětibokou věží. Volný prostor byl podél severní zdi zastavěn v neznámé době protaženou pozdně gotickou dvoupatrovou sálovou stavbou. Druhá brána do hradu byla asi uprostřed západní obvodové zdi a vedla k ní strmá vozová cesta. Jižně od západní brány stála u obvodové zdi kruhová hladová věž. Opodál byla ve dvoře studna, z níž se čerpala voda pomocí šlapacího kola, a vedle ní (4 8 ) kruhovitá cisterna. K hradu patřily byty pro úředníky a slu­ žebnictvo, skladiště, stáje a jiné potřebné prostory. Zda a jak byly tyto stavby rozloženy podél dalších zdí dvora v době vzniku hradu, nelze dnes zjistit. Z nejstarší stavební periody špilberského hradu se zachovalo poměrně málo. Přece však zbyly části hlavní věže opatřené v pří­ zemí žebrovou klenbou, přilehlý průjezd, přízemní jednolodní sál s třemi poli křížové žebrové klenby, portál bývalé královské kaple v prvním patře, část nárožní věže na severu východního křídla, půlkruhová bašta na jihovýchodní straně hradu, sklepy pod částí jihozápadního křídla a sedilie (sedátka) v průjezdu z dnešního prvého na druhé nádvoří, přenesené však na ny­ nější místo odjinud. Základ všech těchto skrovných pozůstatků špilberského hradu tvoří raně gotické cisterciácko-burgundské formy se zřetelným přechodem od naturalistického dekoru k abstraktnímu poklasickému tvaru. Nový hrad měl purkrabího a hradní posádku. Od 15. století se jeho správci obvykle říkalo hejtman. K hradu patřily od Sa­ mého počátku některé statky spravované pod dohledem purkra­ bího vladařem. Chudé prameny nedovolují zjistit všechno zbo­ ží, jímž byl Špilberk po svém dostavění vybaven. Určitě však k němu patřilo brněnské mýto, sladový mlýn se zahradou v dnešní Mlýnské ulici v Brně, dvůr v místech nynější Dvorecké ulice, městečko Měnín, ves Rousínov s mýtem, povýšená ča­ sem na městečko a měst >, ves Pravlov s mýtem, právo brát na stavbu a na otop dřevo z veverských lesů a desátky z vinic; byly to poslední zbytky nemovitostí a práv, jimiž byl kdysi vybaven původní brněnský hrad na Petrově. Hned po svém dostavění sloužil Špilberk zemské správě. Víme například, že se zde 21. ledna 1278 konal z příkazu Pře­ mysla II. soud čili generální sněm, 18. února 1286 byl na hradě provinciální soud, o deset dní později slíbil Gerhard z Obřan na Špilberku věrnost Václavu II. a také v r. 1293 a 1327 zasedal sněm a soud v jeho prostorách. Ještě před úplným dokončením stavby plnil Špilberk svou vojenskou a strategickou funkci. Když se Přemysl II. střetl s římským králem Rudolfem Habsburským a byl s ním nucen pro odboj českého panstva jednat o mír, přijel na podzim 1276 do Brna a zůstal zde až do 21. listopadu. Odtud pak řídil své válečné přípravy a opíral se o opevněné město s právě vy­ budovaným pevným hradem. Tehdy poznal důležitost Špil­ berku a Brna a urychlil výstavbu hradu. Dříve, než český král ukončil politické a vojenské přípravy, zahájil Rudolf v létě 1278 válku. České vojsko se shromažďovalo za Přemyslova osobního vedení v první polovině července u Brna. Přemysl na Moravském poli 26. srpna ztratil bitvu i život a Brno otevřelo své brány Rudolfovi. Od r. 1283 se Špilberk stal opět důležitým centrem české vládní moci na Moravě a v 1. 1283, 1286 a 1288 hostil ve svých komnatách mladičkého Václava II. Král Václav II. přebýval i později často v Brně, a třebaže používal s oblibou měšťanských domů, navštěvoval nepochybně i Špilberk. V každém případě zde předal v r. 1301 svého syna Václava III. uherskému poselstvu, když mu byl nabídnut uherský trůn. Špilberk měl prvořadý význam i v následujících sporech, jednáních a bojích s římským králem Albrechtem I. Po smrti Václava II. 21. července 1305 jednal jeho nástupce Václav III. na Špilberku o mír s Rakušany a 5. října 1305 zde slavil sňatek s Violou Těšínskou. V březnu 1306 zavítal opět do Brna a připravoval rozsáhlá politická a vojenská rozhodnutí, která mu měla zajistit polskou korunu. Brno — Š pilberk, pohled do hradního příkopu Když byl na svém tažení do Polska 4. srpna 1306 v Olomouci zavražděn, přidalo se Brno za bojů o český trůn k habsburským uchazečům Rudolfovi a Fridrichovi. Špilberk dostal rakouskou posádku, které velel v r. 1307 Oldřich z Walsee. Po zavraždění římského krále Albrechta I. 1. května 1308 ovládl však pole Jindřich Korutanský. Když se v r. 1310 stal českým králem Jan Lucemburský, otevřel mu Špilberk své brány a Jan odtud za­ jišťoval v 1. 1311, 1312 a 1315 svou vládu v markrabství. Špilberk nepřestal být důležitým opěrným bodem královské moci na Moravě ani za Lucemburků. V 1. 1337—1340 na něm sídlila Blanka z Valois, manželka tehdejšího markraběte Karla, pozdějšího Karla IV., když ji z Prahy vypudila druhá manželka Jana Lucemburského, Beatrix Bourbonská, žárlivá na popula­ ritu své snachy. V 1. 1349-1411 byl hrad rezidencí markrabat Jana Jindřicha (1349-1375) a Jošta (1375-1411). V r. 1380 se zde konal četně navštívený zemský sněm. Když na Špilberku sídlila moravská markrabata lucemburské sekundogenitury, byl hrad velmi dobře udržován a mnoho se na něm stavělo. Zdá se, že právě v těchto dobách vyrostly četné budovy podél delších zdí, které jsou zakresleny na plánech z dob švédského obležení Brna v r. 1646, ale nedostatek prame­ nů a velké stavební změny od druhé poloviny 17. století to ne­ dovolují přesně zjistit. Jisté je, že na úbočích Špilberku bylo mnoho vinic a že řada různých markraběcích služebníků bydlela v městě a v předměstích, kde měla své domy. Za husitské revoluce obsadil Špilberk král Zikmund a na podzim 1421 tu věznil husitské poselstvo vedené Vilémem Kostkou z Postupic, vypravené k litevskému knížeti Vitoldovi a zajaté ve slezské Ratiboři. V r. 1422 odevzdal Zikmund Špil­ berk svému zeti Albrechtu Habsburskému a ten vložil na hrad rakouskou posádku, které postupně veleli Vilém Waldner, Vilém Ebser a Mikuláš Saebeck. V jejím čele pak bojovali proti husitům na venkově i při jejich pokusech o dobytí Brna. Po Albrechtově smrti svěřil moravský sněm v r. 1440 Špilberk městu Brnu. Brňané drželi hrad do r. 1453, kdy se ho ujal La­ dislav Pohrobek a zastavil ho Vaňkovi z Boskovic na Černé Hoře. Z toho, že v r. 1440 svěřili stavové Špilberk brněnské městské radě, se v 15. a 16. století vyvinul zvyk, že po panovní­ kově smrti opatroval špilberský hrad a všechny ostatní zemské hrady zemský hejtman tak dlouho, dokud nový vladař nepřijal hold moravského sněmu a nepotvrdil privilegia markrabství. (5 0 ) Král Jiří z Poděbrad vykoupil v r. 1458 Špilberk ze zástavy a na hradě se usadil jeho syn Viktorín z Poděbrad, v 1. 1459 —1462 jako moravský zemský hejtman a od r. 1465 jako správce celé země. Za bojů Jiřího z Poděbrad proti panské jednotě a křižákům oblehli Špilberk po 10. květnu 1467 Brňané, ale královská po­ sádka pod vedením hejtmana Leopolda Krajíře z Krajku statečně vzdorovala všem útokům a ohrožovala město. Po 2. červnu 1468 přitáhl do Brna sám uherský král Matyáš Korvín a svěřil obléhání Špilberku svému hejtmanu Blažeji Podmanickému z Podmanína. Hrad se udatně bránil velké přesile nepřátel, a teprve když Matyáš 23. ledna 1469 přitáhl podruhé do Brna a když zásoby potravin byly úplně spotřebovány, musela 12. února 1469 statečná posádka kapitulovat, vyjednavši si předem volný odchod se zbraní v ruce. Matyáš obsadil Špil­ berk částí své pověstné černé roty, které velel Dobeš Černo­ horský z Boskovic. Jakmile Matyáš zemřel (1490) a Morava připadla zase k Če­ chám, snažil se nový český král Vladislav II. Jagellonský dostat Špilberk do své moci. Hradní hejtman Petr Herzog se nebránil a po zaplacení zástavní částky 6000 uherských dukátů předal 1. prosince 1490 Špilberk Vladislavovi. Novým hradním hejtmanem se stal Jan z Komárova. Ten založil 22. dubna 1494 na špilberském zboží v zahradě sladové­ ho mlýna na Ponávce Novou čili Malou nebo Novou Křenovou ulici (dnešní Mlýnskou ulici) s 20 domy osazenými koželuhy. Tak vzniklo nové brněnské předměstí, které zůstalo trvale v majetku hradu. Od r. 1487 jsou opět zprávy o stavbách na Špilberku. Krátce nato se hrad dostal opět do zástavy. Vladislav II. dlužil zemskému hejtmanovi Janu z Lomnice na Meziříčí 10 000 dukátů a zastavil mu 27. května 1498 v této částce Špil­ berk. Později zástavní sumu zvýšil, až konečně v r. 1512 mu zastavil hrad, Měnín, Hrušovany, Kučerov, Líšeň a Obce (dnes součást Ochozu) s ostatním příslušenstvím za 21 500 dukátů. Jan z Lomnice zemřel r. 1515 a po něm drželi Špilberk jeho synové Jindřich, Václav a Vladislav. V té době hrad chátral. Když v r. 1542 ohrožovali Turci Moravu, usnesl se 16. ledna zemský sněm, aby Špilberk, Cornštejn a znojemský hrad byly opraveny, opatřeny posádkou a vybaveny pro boj. Hrad potom prohlédla zvláštní komise, vedená zemským hejtmanem Václa­ vem z Ludanic, a podala sněmu svolanému 15. června 1543 o výsledku prohlídky velmi pesimistickou zprávu. Špilberk byl úplně sešlý a zanedbaný a bylo na něm jenom 12 hákovnic a 6 pušek; 14 pušek bylo u zámečníka. Dva měděné kusy byly dobré, dva železné byly pokažené a v komoře ležela stará, neopravená děla. Ze zásob našla komise bečku prachu, 2 bečky síry, 2 bečky sanytru a 2 nebo 3 bečky šípů. Zdi hradu byly nekryté a na spadnutí, pouze vinné sklepy byly v pořádku. Hradní posádku tvořil úředník Hanuš Olstorfer z Němčího, 6 pacholků a 2 pacholata, ale 2 pacholci byli ženatí; bydleli na brněnském předměstí a na Špilberku se objevili velmi zřídka. Český král Ferdinand I. zažaloval v r. 1547 prostřednictvím podkomořího Přemka z Víčková bratry Jindřicha, Václava a Vladislava z Lomnice na zemském soudě o Špilberk, vyhledav k tomu potřebné listiny v zemských deskách, u olomoucké kapituly a na brněnské radnici. Spor v r. 1548 vyhrál. Jakmile přešel Špilberk do zeměpanských rukou, byla ihned obnovena také funkce hradního hejtmana. O tehdejších staveb­ ních úpravách na hradě mluví list Ferdinanda I. vídeňskému staviteli Janu Čertovi z r. 1550 i list Buriana Žabky z 1. 1555 — 1556. Když chtěl král prodat hrad cizinci, koupili jej r. 1560 moravští stavové za 35 000 kop gr. č. i s dvorem pod hradem (v dnešní Dvorecké ulici), se sladovým mlýnem v Mlýnské ulici, se svršky na zámku, se střelnými zbraněmi a střelným prachem, s vinicí pod hradem, se dvěma zahradami, se špilberským rybníkem položeným severně od dnešních Lužánek, s 19 poddanými v Nové ulici před Brnem (Mlýnské), se třemi centy přepuštěného loje odváděnými brněnskými řezníky a s právem brát dřevo na stavbu a otop na hradě ve veverských lesích, s městeč­ kem Rousínovem s mýtem, s městečkem Měnínem, s vesnicemi Újezdem, Hostěrádkami a Žatčanami, s desátky z vinic v ho­ rách židlochovických a újezdských a se vším dalším příslu­ šenstvím. Koupené zboží si však neponechali. Ještě v r. 1560 prodali desátek z vinic v Židlochovicích nejvyššímu sudímu Václavu Berkovi z Dubé, městečko Měnín s rybníkem Václavu z Lomnice, městečko Rousínov s mýtem a se stanoveným množ­ stvím ročně vyšenkovaného vína Vilému Dubčanskému ze Zdenína na Habrovanech a vsi Hostěrádky a Újezd olomouc­ kému biskupu Markovi Khuenovi. Město Brno získalo koupí Špilberk, ale nevěnovalo mu nále­ žitou péči, a proto značně chátral. V r. 1578 částečně vyhořel. V r. 1587 žádala městská rada za podpory moravského sněmu, aby jí Rudolf II. zaplatil dluh 5000 zl. a odpustil na 12 let městskou berni, protože chce velmi sešlý hrad opravit. Avšak teprve hrozivý postup Turků v Uhrách přiměl v r. 1593 brněn­ ské konšely, že začali za vedení zednického mistra Antonína Parise dávat do pořádku pevnostní zdivo, starat se o výcvik hradní posádky a opatřovat pro ni výzbroj. Skromnou úlohu sehrál Špilberk za stavovského povstání v 1. 1618 1620. Katolická městská rada sice po prvním pokusu o převrat v Brně v prosinci 1618 obsadila hrad 150 žoldnéři a zesílila jeho obranu dvěma děly, ale když vzbouření stavové 2. května 1619 vjeli do města, špilberská posádka nijak neza­ sáhla. Jakmile stavové ovládli město, byli vojáci na hradě 3. května sproštěni slibu věrnosti, přešli do jejich služeb, staří velitelé byli sesazeni a místo nich se stal vrchním hejtmanem Ondřej z Meyeku. Po bitvě na Bílé hoře plukovník Jiří Ebenberger svolal měšťany a vyzýval je, aby s ním setrvali na život a na sm rt; prohlásil, že se chce uzavřít na hradě a se 40 děly přivítat císařského velitele hraběte Buquoye. K obraně Špilberku však nedošla a plukovník Ebenberger, zrazený svými vojáky, uprchl do Slezska. Na Špilberku se ujal velení proradný plukovník stavovského vojska Rudolf Šlejnic ze Šlejnic. Brno otevřelo 1. ledna 1621 brány císařskému plukovníku Vilému Verdugovi a hrad převzal od Šlejnice hejtman Felser s oddílem knechtů. Tím bylo obsazení Brna dokonáno a Špilberk byl pak městu zkonfiskován, poněvadž prý Brňané nedovedli uhájit hrad a předali jej rebe­ lům. Tak se Špilberk opět dostal do rukou vlády a sloužil jejím potřebám. Měl neustále silnou posádku a na jaře 1621 zde byli uvězněni četní vůdcové stavovského povstání na Moravě. Za třicetileté války byl vysoce ceněn vojenský význam Špil­ berku, a proto se Ferdinand II. již v r. 1625 zajímal o stav opevnění hradu. Větší stavby byly však zahájeny až v r. 1639. Pokračovaly ale zvolna a do r. 1641 se mnoho nevykonalo. Stěžejní význam získal Špilberk za dvojího obléhání Brna Švédy od 1. do 8. září 1643 a od 4. května do 23. srpna 1645. Za druhého obléhání byl velitelem hradu podplukovník Jiří Ogilvy, nekatolík ze Skotska, a velitelem Brna se stal 14. března 1645 francouzský hugenot, plukovník Louis Raduit de Souches, jemuž bylo 15. května svěřeno i vrchní velení na Špilberku. De Souches dal v šesti nedělích postavit od Brněnské brány v městě k Staré baště na Špilberku chráněný přístup zvaný Strada coperta, předsunuté opevnění na jihovýchodní straně hradu, pojmenované Malý Špilberk a určené pro přísun obránců, zbraní a potravin, a Novou baštu na severozápadě ve směru předpokládaného švédského útoku. Pro zamezení pří­ padného požáru dal předem odstranit na hradě všechny střechy. Takto opevněný Špilberk bránila posádka 426 žoldnéřů, zatímco v městě bylo soustředěno 1476 mužů, mezi nimi však jen 426 vojáků z povolání. Švédská armáda, vedená genera­ lissimem Leonardem Torstensonem, měla 28000 mužů posíle­ ných ještě pomocnými sbory a dělostřelectvem, které jí 15. čer­ vence přivedl na pomoc syn sedmihradského knížete Jiřího Rákócziho, Zikmund. Švédové se pomocí podkopů a příkopů přiblížili k hradbám, ostřelovali Špilberk a Brno z děl a podnikli řadu prudkých, ale bezvýsledných útoků. Když 15. srpna ztroskotal i jejich poslední úder, jemuž předcházela téměř celodenní prudká dělostřelecká palba, odtáhli 23. srpna od Brna. Prvořadý strategický i taktický význam nedobytné brněnské pevnosti byl nepopiratelný a Špilberk v ní měl klíčové postavení. Proto když po uzavření vestfálského míru (1648) vypukla švédsko-polská válka a Švédové postupovali k slezským hrani­ cím, Ferdinand III. 15. září 1655 nařídil, aby Špilberk a Brno byly opevněny. Náklady hradil moravský zemský sněm. Práce však postupovaly pomalu a urychlil je teprve tatarský a turecký vpád na Moravu v r. 1663. O opevnění hradu se velmi zasloužil Ogilvyho nástupce plukovník hrabě Karel L. Hofkirchen, ale zemský sněm dával na opevňovací práce jenom 1500—2000 zl. ročně, což nepostačovalo. Za obležení Vídně Turky v r. 1683 byla na Špilberku posta­ vena budova zbrojnice a rychle činěny přípravy k jeho obraně. Přes všechny průtahy při opevňovacích pracích změnil se v druhé polovině 17. století velmi pronikavě původní gotický charakter hradu, který se začal podobat citadele, budované podle francouzského vzoru. Koncem 17. století byl Špilberk opatřen hradbami ve dvou rovinách nad sebou a dominovala mu barokní cibulovitá věž na (51) Brno — Spilbcrk, vstupni průčelí dnešním prvním nádvoří v místech původní raně gotické čtyřboké věže. Většina gotických oken na jihovýchodní fasádě byla zazděna; jedno velké okno bylo nad průjezdem a druhé pod střechou zmíněné věže. Na levé straně fasády byla zazděna čtyři okna původní hradní kaple. V první polovině 18. století byl velitelem Špilberku hrabě Ludvík Zinzendorf (1717—1741). V r. 1725 bylo podle návrhů zemského inženýra podplukovníka Rocheta, podplukovníka Sultyho a zemského inženýra plukovníka Nicoly de Peroniho zlepšováno opevnění na východní straně. V r. 1728 jsou zazna­ menány práce na komunikačních spojích, hlavně na bráně, na prachárně a konečně v 1. 1718, 1723 a 1727—1729 se dovídáme o opravách zadní strážnice a o zastřešení zbrojnice. Od 9. února do 7. dubna 1742 obléhali Brno a Špilberk marně Prusové a Sasové. Velitel hradu maršál Jan Kryštof Seherr-Thoss upozorňoval již 31. prosince 1741 na nedostatky v opev­ nění a po úspěšné obraně hradu přikládala Vídeň jeho zprávě velkou důležitost. Základní plány pro novou úpravu opevnění vypracoval inženýr plukovník baron Petr Filip de Rochepine, jemuž byli přiděleni čtyři další inženýři, většinou dělostřelečtí odborníci. Směrodatné bylo též mínění maršála Seherra-Thosse a generála Rotha. V té době byly staré hradní příkopy, vytesané ve skále, za­ (52) stavěny na severovýchodní a jihozápadní straně kasematy, aby poskytovaly úkryt posádce před dělostřeleckou palbou. Za války s Pruskem pracovalo v r. 1744 na opevnění Špilberku denně několik tisíc poddaných a podle plánu z r. 1749 měl být forti­ fikační systém hradu dovršen řadou obranných staveb. Před zbrojnicí, na severovýchodní straně, byla patrně v 1. 1754 —1756 postavena přízemní budova kasáren, která pokračovala i na jihozápadě a severozápadě obvodové zdi hradu. Tehdy byla pravděpodobně odstraněna stará hladová věž. Nad severovýchodním křídlem přízemních kasáren bylo v r. 1799 vybudováno první poschodí a v r. 1847 druhé patro Haličského traktu. Ještě předtím byly podle plánu z r. 1784 rozděleny kasematy na cely, vězeňské chodby a strážnice. Tím se Špilberk změnil z původního vojenského zařízení na jeden z nejobávanějších žalářů v Evropě. V dalších letech byly také v budovách nad kasematy prováděny rozsáhlé úpravy, aby bylo možno zvlád­ nout masový příliv vězňů. Jen v r. 1834 jich přibylo 415 a pří­ štího roku bylo původně jednotné hradní nádvoří rozděleno příčným traktem na kasárenské a vězeňské dvory. Pro vězeňské účely se stavělo na hradě až do r. 1847 a tehdy také vyrostla na hradbách proti Brněnské bráně mimo jiné i nová budova pro ubytování úředníků a dozorců. B rno — Š pilberk, jižni a východní křídlo Vojenský význam ztratil Špilberk v 1. 1805 a 1809, když se stal snadnou kořistí vítězných francouzských armád Napoleona I. Při prvém obsazení Brna v r. 1805 dal Napoleon část špilberského opevnění opravit, ale v říjnu 1809 nechal četná důležitá opevnění a zbrojnici rozbořit. Vídeň si tehdy uvědomila, že Špilberk jako pevnost dosloužil; jeho hradby byly potom udržovány a upravovány jenom proto, aby překážely útěku vězňů. V r. 1821 bylo například okolní zdivo kolem hradu zvýšeno. Po povstání Valachů v 1. 1642—1644 bylo na Špilberku uvězněno na 20 lidí dodaných soudu v Brně a v r. 1673 několik protestantů. Tehdy Leopold I. ustanovil, aby se Špilberk stal věznicí pro zločince, tuláky, zloděje a uprchlé dlužníky, kteří měli pracovat při opevňování hradu. Na Špilberku však byli žalářováni i poddaní, kteří se vzbouřili proti své vrchnosti, nekatolíci a vysocí státní a vojenští hod­ nostáři za prozrazení státního tajemství, za politické přečiny a jiná provinění. V 1. 1743—1753 si na hradě odpykával doži­ votní žalář pražský krajský tajemník Karel David, rebel proti císařovně Marii Terezu za bavorského vpádu do Čech; za tři roky po něm byl dopraven na Špilberk a v r. 1749 zde zemřel pověstný plukovník pandurů baron František Trenek a od r. 1792 do r. 1795 byl na Špilberku vězněn Jan Baptista Drouet, poštmistr ze Saint Menehouldu, který v r. 1791 zadržel ve Varennes francouzského krále Ludvíka XVI. s rodinou, když prchal před revolucí ze země. V 1. 1794—1795 byli několik měsíců vězněni na hradě účastníci jakobínského spiknutí v Uhrách, mezi nimi básník a spisovatel Michal Maxanyi (který byl dopraven na Špilberk podruhé v 1. 1815—1816), L. Edélyi, František Hirgeist, spisovatel František Kazinczy, Ladislav Laczkovitz, Pól Lukacz, Pavel Uza, Dominik Makk a další. V 1. 1836—1840 okusil špilberský žalář i vůdce maďar­ ské mládeže L. Lovassy. Od r. 1816, a zejména od r. 1822 posílalo Rakousko na Špil­ berk italské karbonáře bojující za svobodu své vlasti. Ve 20. letech jich bylo celkem 23, z nichž nejznámější byli básník Silvio Pellico a jeho přítel Piero Maroncelli, věznění v 1. 1822— 1830, a hrabě Frederico Confalonieri, zakladatel a majitel prvních lombardských továren, jenž strávil na Špilberku plných 15 let. Pellikovu peru vděčíme za otřesnou knihu Le mie prigionni (Mé žaláře), která zjednala Špilberku smutnou proslulost po celé Evropě i na jiných kontinentech. V 1. 1833—1835 se dostalo na Špilberk dalších 19 italských politických vězňů, z nichž 14 bylo příslušníky Mladé Itálie, založené v r. 1831 v Marseille revolucionářem Giuseppem Mazzinim. Tresty byly sice mírnější než dříve, ale přece zde (53) v r. 1835 zemřel Albertini. Posledním italským vězněm na hradě byl Carlo Troillet, odsouzený v r. 1844 na pět let, ale po dvou letech amnestovaný. Po prozrazení tajných spolků v Haliči v r. 1838 byla poslána na Špilberk řada odsouzených. V r. 1846 vypuklo v Krakově povstání proti rakouské nadvládě a po jeho potlačení sem bylo jen v polovině července 1847 přivezeno 150 politických vězňů. Celkem bylo v 1. 1839—1848 uvrženo do špilberských kobek 194 Poláků a Ukrajinců. Jejich utrpení a zážitky popsal Henryk Bogdanski v knize Polský revolucionář na Špilberku. V r. 1837 odešli do Paříže utopističtí socialisté bratři Josef a Karel Schestagovi z Vídně. Po návratu do Rakouska byli v r. 1844 zatčeni, obžalováni z velezrady a odsouzeni k trestu smrti. Rozsudek jim byl změněn na 8 měsíců těžkého žaláře, který si odpykávali na Špilberku. Karel byl propuštěn hned v prosinci téhož roku a Josef o čtyři měsíce později. Když 13. března 1848 vypukla pod dojmem pařížské úno­ rové revoluce také revoluce ve Vídni, byla vídeňská vláda donucena vyhlásit 20. března propuštění politických vězňů. Dne 23. března se brány Špilberku otevřely a polským vězňům, radostně vítaným brněnskými Čechy, zasvitlo slunce svobody. Od třicetileté války do r. 1783 spravovaly Špilberk vojenské úřady, od r. 1783 byla trestnice řízena moravským guberniem a potom apelačním soudem a policejním ředitelstvím pod do­ hledem gubernia. Vojenská správa předala úplně 18. července 1820 Špilberk a státní vězení moravskoslezskému generálnímu ředitelství, neboť od 5. února byl hrad pouze civilní věznicí. Po amnestii politických vězňů v r. 1848 zůstali na Špilberku vězňové odsouzení pro různé kriminální delikty. V 1. 1855— 1858 byl hrad proměněn v kasárna a sloužil též jako vojenská trestnice. Za první světové války bylo na Špilberku vězněno mnoho lidí odsouzených pro velezradu a vojenských zběhů. Po generální stávce v prosinci 1920 zde bylo pro nedostatek místa na Cejlu uvězněno několik desítek zatčených dělníků z Rosicko-Oslavanska a zůstali na hradě do druhé poloviny r. 1921. Od 1. září 1939 do 5. července 1940 prošly špilberskými kob­ kami stovky českých bojovníků za svobodu a řada německých antifašistů, posílaných odtud do koncentračních táborů. Mnozí zde položili i svůj život. Jako první byli 31. ledna 1940 zastře­ leni zaměstnanci Zbrojovky Karel Bauer a Josef Kulka. Po osvobození republiky sloužil Špilberk opět jako kasárna a vojenská trestnice — až do počátku 60. let. 30. března 1962 prohlásila československá vláda hrad za národní kulturní pa­ mátku a svěřila jej Muzeu města Brna. To sem přestěhovalo sbírky a stará se o potřebnou úpravu a udržování objektu. Byly obnoveny kobky význačných politických vězňů, zřízena pamětní síň italských, polských a maďarských vlastenců a za­ chován stav kasemat z doby okupace, jejichž úpravy začaly počátkem r. 1945, ale nebyly již dokončeny; zdá se, že měly Špilberk proměnit v rozsáhlé popraviště. Ve výstavních sálech v 1. poschodí byla instalována stálá výstava: Lidé bděte! V II. poschodí je nově otevřená galérie Muzea města Brna s ex­ pozicí brněnské meziválečné avantgardy; byly zde též instalo­ vány panoramatické snímky města Brna. BRTNICE — zám ek 11,5 km jihovýchodně od Jihlavy Brtnice bývala od nepaměti křižovatkou cest, a proto zde vznikl na strategickém místě ve 13. století hrad, aby ji střežil; v r. 1224 se stal zeměpanským a zůstal jím až do r. 1384; (5 4) počátkem 15. století náležel Valdštejnům. Za husitských válek Jindřich z Valdštejna dosavadní hrad přebudoval, takže se v r. 1430 připomíná jako bezpečné sídlo s rozsáhlým opevně­ ním a hlubokým vodním příkopem. Vjezd do hradu střežila brána s cimbuřím, která byla později renesančně upravena; část zdivá včetně portálků se však dochovala v přízemí třetího nádvoří. Valdštejnové vlastnili Brtnici až do 16. století. Protože panství leželo na důležité obchodní cestě, vedoucí z Vídně do Prahy, jeho rozsah se neustále rozšiřoval, takže к Brtnici náležely vesnice i městečka širého okolí. Bohatství Valdštejnů se zaskvělo zvláště při okázalém sňatku Hynka Brtnického z Valdštejna s Kateřinou Zajímačkou z Kunštátu v r. 1573 na brtnickém hradě. Hynek sám v mladších letech působil v diplomatických službách krále Maxmiliána II. a zastával nejvyšší zemské úřady. V náboženských názorech se přidržoval luterství. Byl výborným hospodářem. Zemřel r. 1595. V 80. letech 16. století byl pozdně gotický hrad přestavěn v renesanční zámek s třemi nádvořími. Autorem rozsáhlé úpravy, z níž zvláště vyniká dvoupatrová lodžie ve třetím ná­ dvoří, byl italský architekt Baltazar Maio da Ronio, činný v již­ ních Čechách především u Rožmberků a pánů z Hradce. Na třetím nádvoří, v blízkosti vlastního zámeckého paláce, zdo­ beného renesančními arkádami, je renesanční kostel z r. 1588, přestavěný a rozšířený staviteli Piciem a Pieronim v 1. 1627— 1629 a nově upravený v druhé polovině 18. století. Po smrti Kateřiny Zajímačky (1601) zdědil panství Zdeněk z Valdštejna. Dostalo se mu velmi pečlivého vychování a vzdě­ lání, které doplnil studiem na vysokých školách ve Štrasburku a v Orleansu. Zachoval se jeho deník, v němž si vedl zápisy i o svých cestách po Francii, Belgii a Anglii. V Londýně si získal sebejistým vystupováním přízeň královny, poznal život anglické aristokracie a navštívil i univerzity v Oxfordu a v Cam­ bridgi. Z Anglie odjel přes Ženevu, kde se seznámil s Theodo­ rem Bezou, do Itálie, procestoval ji a 5. června 1602 se vrátil do vlasti. Hlásil se sice к luterství, ale udržoval i styky s vůdčími osobnostmi kalvínského světa. Horlivě se zúčastnil stavovského povstání v 1. 1618—1620 a byl i členem zemského direktoria. Po bělohorské bitvě byl v Jihlavě zatčen a uvězněn. Původně měl být popraven, ale císař m u změnil trest v doživotní žalář B rtnice — zámek B rtnice— zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 na Špilberku. Tuhé vězení a útrapy podkopaly jeho zdraví, takže ve vězení 24. června 1623 zemřel. Zdeňkův majetek byl odhadnut na 206 857 tolarů, dluhy činily 28 930 tolarů. O konfiskovanou Brtnici měl zájem generál Rombald Collalto a císař poslal jeho supliku k vyjádření kardi­ nálu Františku Ditrichštejnovi; ten projevoval rozpaky, poně­ vadž šlo o fideikomis, o který se hlásila i vdova po Adamu starším z Valdštejna pro své syny. Císař však její nároky ne­ uznal a daroval brtnické panství Collaltovi za jeho válečné zásluhy. Jen nádherný nábytek z brtnického zámku byl převe­ zen do císařského hradu ve Vídni. Rombald Collalto byl typem kořistníků, kteří využívali porážky stavů k svému obohacení. Pocházel ze starého benát­ ského rodu, avšak z politických důvodů musel Benátky opustit a vstoupil do vojenských služeb císaře Rudolfa II., který jej r. 1610 povýšil do stavu říšských hrabat. Osvědčil se nejenom jako voják, ale i jako diplomat. Zúčastnil se pak v císařských službách vojenských tažení v různých částech střední Evropy. Jeho nejslavnějším činem bylo dobytí Mantovy (toto město bylo rodištěm Collaltů); z ukořistěných děl dal zhotovit svícny do brtnického kostela a klíče od bran Mantovy byly dlouho chovány na brtnickém zámku. Pro neshody s Valdštejnem opus­ til vojenskou službu, ale později se stal prezidentem dvorské válečné rady. Dvakrát byl jeho hostem na Brtnici císař Ferdi­ nand II. Při jedné návštěvě onemocněl a uzdravil prý se vodou ze studny v zámeckém stromořadí (odtud název Císařská studně). Collalto zemřel 18. listopadu 1630 ve švýcarském Churu. S Moravou nikdy nesrostl a zůstal v zemi cizincem. V r. 1627 povolal Collalto do Brtnice pavlány a usadil je v novém klášteře, vybudovaném při zámeckém kostele z r. 1588, který dal zároveň přestavět. Práce svěřil stavitelům Piciovi a Pieronimu (v 1. 1627—1629). O něco později, patrně ve druhé čtvrtině 17. století, došlo také k barokním úpravám zámku, které rovněž provedl císařský architekt Giovanni Battista Pieroni, rodák ze San Miniata u Florencie a žák B. Ammanatiho. Přesto však zůstal renesanční charakter zámku uchován. Od té doby se přes první a druhé nádvoří vchází na třetí nádvoři, zdobené zmíněnou barokní kašnou s kovanou mříží z poloviny 17. století, kde stojí zámecký palác s arkádami. Do zámku vede majestátní schodiště s renesanční rustikou. V kle­ nutém sále se štukovým stropem jsou nástěnné obrazy s místní­ mi historickými motivy, v sále předků obrazy předků rodu; ty (55) Brtnice — zámek, vstupní věž vytvořil v 1. 1723—1724 malíř Karel Topper (1682—1738) stejně jako obrazy v císařském sále — celkem 11 obrazů, před­ stavujících vjezdy habsburských panovníků do Brtnice. Obrazy byly instalovány ve zvlášť upraveném sále, zvaném pak sál vjezdů. V sále předků bývala collaltovská obrazárna podobizen, v níž viselo začátkem 18. století na 200 obrazů. V 19. století byly zhotoveny pseudogotické fasády budov ve druhém nádvoří a upraveny interiéry. Nad hlavním schodištěm, na zdech zámku i v průčelí byly umístěny historické nápisy — zdobené rene­ sanční rustikou — o postupu přestavby zámeckých budov. Kolem zámeckého areálu vznikl park se vzácnými stromy. Collaltové zůstali majiteli zámku a velkostatku až do konce druhé světové války. Po r. 1945 byl zámek zkonfiskován, dnes je majetkem ONV Jihlava a slouží hospodářským účelům státního obchodu. BRUMOV — hrad 5,5 km jižně od Valašských Klobouk Hrad Brumov vybudoval jako zeměpanský opěrný bod proti uherské hranici olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku po kumánských válkách v 50. letech 13. století. Byl vystavěn na horském výběžku, který souvisel s okolím jen úzkou šíjí. Hrad tvořil palác s mohutnou věží, která se dodnes dochovala (jako (56) B rtnice — zám ek, 3. nádvoří s barokní kašnou rohová věž) spolu s plášťovou zdí. Od počátku měl významnou strategickou funkci, neboť byl jedním z nejstarších hradů na tehdejším moravsko-uherském pomezí. V 1. 1256—1273 jej držel Smil z Obřan. V 1. 1294—1303 byl jeho purkrabím Oldřich z Hradce, správce tzv. lucké provincie. Na svou dobu mohutný hrad byl nejen střediskem panství, ale i uvedené pro­ vincie. K hradu náleželo několik manství. Počátkem 15. století tu sídlil Boček mladší z Kunštátu. Pevnost hradu se prokázala v husitských válkách, kdy jej několikrát marně obléhal Zikmund i olomoucký biskup Jan X II. Železný, neboť Boček byl naklo­ něn husitům. V druhé polovině 15. století byl hrad v zástavě Cimburků a velmi utrpěl za česko-uherských válek, když se jej v r. 1468 zmocnil uherský král Matyáš. Od 80. let 15. století drželi hrad Podmanínové; Jan z Lomnice, který jej získal v r. 1520, opravil jeho opevnění, zvětšil hradní palác a rozšířil ze­ jména předhradí o bezpečnější hradby a příkopy, aby hrad mohl odolávat náporům z blízkých Uher. Lomničtí drželi hrad až do r. 1574, poté připadl spolu s rozsáhlým panstvím Zdeň­ ku Ríčanskému Kavkovi z Říčan. Jeho nástupci Janu bylo pan­ ství dvakrát zkonfiskováno; v r. 1608 a podruhé za stavovského povstání v r. 1618. Na podzim 1621 se vzbouřili zdejší poddaní proti utiskování vrchnosti a spolu s uherskými vojsky Bethlena Gábora hrad dobyli a vyplenili. Po r. 1622 se dostává hrad do majetku Forgáčů a dalších uherských rodin, které se tu rychle střídaly. V r. 1760 poprvé vyhořel, byl však obnoven. V r. 1820, kdy náležel Štěpánu Illesházymu, vyhořel podruhé a rychle zpustl. Neustále se roz­ padal, neboť ani další držitelé panství, Sinové a Dreherové, ne­ měli zájem o jeho záchranu. Dnes se z hradu zachovala část plášťové zdi a rohová věž, znatelná jsou i nádvoří ze 16. století i bývalá hradní brána a zdi chránící hrad z přístupné severní strany. V posledních letech Krajské středisko státní památkové péče v Brně znovu upravilo a zabezpečilo vyhlídkovou věž. V současné době se zde provádí rozsáhlý archeologický průzkum. BŘECLAV — zám ek Původním střediskem kraje na dolní Dyji bylo hradisko na Pohansku. Když se mírem řezenským v r. 1041 posunula jiho­ moravská hranice na Dyji, vystavěl kníže Břetislav I. k ochraně dyjského přechodu hrad, který byl nazván jeho jménem. Stával opodál městečka Staré Břeclavi (dnes součást Břeclavi) v baži­ natém terénu mezi rameny řeky Dyje. Dodnes se z něho docho­ valy dřevěné piloty. Rakušané nazývali hrad Lauentenburch — Lundenburg. V této zkomolené formě se pravděpodobně objevuje jméno hradiska na Pohansku, které se snad nazývalo hrad Lověticů. Pod názvem Lauentenburg vystupuje hrad po­ prvé v pramenech v r. 1046. Jako Břeclav se uvádí v tzv. zaklá­ dací listině kláštera opatovického hlásící se k r. 1073 a v pravé listině pro klášter Hradisko u Olomouce z r. 1078, v níž se mlu­ ví o mostu u břeclavského hradu. Kromě své vojenské funkce byl hrad zároveň správním střediskem pro břeclavský hradský obvod, zaujímající přibližně území od hranice země až po Chři­ by, Ždánický les a později na levém břehu řeky Moravy po­ vodí Veličky, Olšavy a Dřevnice. Význam hradu zdůrazňuje existence kostelíka doloženého poprvé známou listinou olo­ mouckého biskupa Jindřicha Zdíka, vydanou po r. 1131. Břeclav — zámek Zeměpanským úřadům na břeclavském hradě podléhalo i hodonínské, bzenecké a kunovické podkrají. Někdy ve 20. le­ tech 13. století dostala Břeclavsko věnem manželka krále Přemysla I. Konstancie, která břeclavský hrad přebudovala. Byl vystavěn na dřevěných kůlech a sestával z hradního paláce a fortifikační věže podle vzoru olomouckého a mikulovského hradu, jak svědčí pozůstatky věže a fortifikace. Konstancie však nedržela Břeclavsko až do své smrti, neboť v r. 1237 vystupuje jako jeho držitel kníže Oldřich Korutanský, bratranec krále Václava I.; Oldřich je však patrně zase ztratil za války mezi Václavem I. a jeho synem Přemyslem II. v r. 1249. Za blíže neznámých okolností, snad v souvislosti s uvedenou domácí válkou, se hrad dostal v polovině 13. století do držení Viléma z Egerberku, který se psal po Hustopečích. K hradu ná­ leželo jen městečko Stará Břeclav, Ulvy (zanikly) a polovina Prechova (zanikl). Vilém, který byl příznivcem cáhnovské (Hohenau, Dolní Rakousy) komendy johanitů, držel Břeclav ještě v r. 1271 a pozbyl ji patrně v souvislosti s bitvou na Mo­ ravském poli. Od doby, kdy hrad přišel do rukou Viléma z Hustopečí, přestal být sídlem zeměpanských úřadů, které přesídlily na Bzenec. Pak prameny o Břeclavi na delší čas mlčí. Další zpráva je teprve z doby Václava III. Ten udělil hrad lénem velmoži Hartlebovi z Boskovic, který jej prodal v r. 1313 za 800 hřiven rakouským ministeriálům bratřím Štěpánu a Alexímu z Hainfeldu. V 30. letech 14. století získal Břeclav nějakým způsobem, nejspíš ve válce, rakouský feudál Albert z Rauhenštejna, ne­ přítel Jana Lucemburského. Byl však královskými vojsky zajat a v r. 1336 musel hrad vydat králi. Ani po vrácení v r. 1336 nezůstala Břeclav trvale v rukou ze­ měpanských. Markrabě Jan ji postoupil v r. 1367 i s příslu­ šenstvím bratrům Hanuši, Hartneidu a Jiřímu z Lichtenštejna po dobu dvou generací a jeho syn markrabě Jošt jim udělil v r. 1389 statek lénem, které pak Lichtenštejnové drželi až do počátku 16. století. V r. 1414 byl sepsán urbář břeclavského panství, v němž se uvádí i hrad a kamenný most při něm. Na počátku husitských válek se stal břeclavský hrad článkem v soustavě lichtenštejnských pevností, které bránily husitům proniknout do Rakous. Proto byl rozšířen o předhradí a o ná­ rožní střílny. Král Zikmund v r. 1421 Břeclav od Lichtenštejnů vyplatil a postoupil ji jako zástavu Petru Kutějovi, jednomu z předních odpůrců husitství na Moravě. Později však začal Kutěj tajně jednat s husity, a proto ho Zikmund v r. 1422 uvěznil. V r. 1426 se husitům podařilo zmocnit se hradu a dosadili sem svou posádku, která ohrožovala Rakousy. Proto v srpnu téhož roku rakouský vévoda Albrecht s početným vojskem, v němž byl i portugalský princ Petr, Břeclav oblehl. Výhodou obležených byla nepřístupnost hradu pro močály, a jak se později ukázalo, i tajná spojení husitů s některými rakouskými feudály. Na pomoc obleženým přitáhl hejtman Prokop Holý s velkým vojskem táborů a sirotků a někdy krátce po 19. listo­ padu donutil vévodu Albrechta, aby vyklidil pole. Posádka byla zásobena, posílena a husité vpadli do Rakous. Velitelem posádky se stal litevský kníže Fridrich, který podnikl nájezdy do Rakous, ale později se sblížil se Zikmundem. Po bitvě u Lipan snad vydala posádka, podobně jako jinde, hrad do rukou vévody Albrechta, neboť Břeclav byla opět lénem pánů z Lichtenštejna. Ti zachovali na počátku uherských válek věrnost králi Jiřím u, ale po jeho smrti přešli k uherskému králi Matyášovi. Za těchto bojů se z bezpečnostních důvodů (5 7 ) Břeclav — zámek, nádvoří s renesančním i arkádam i přestěhovala část obyvatelstva Staré Břeclavi blíž k hradu a založila na ostrově vytvořeném rameny řeky Dyje městečko Novou Břeclav (dnes Břeclav). V r. 1526 postoupil král Ludvík Jagellonský hrad a městečka Starou i Novou Břeclav doktoru Janu Skáloví z Doubravky (Dubraviovi), známému diplomatu a od r. 1541 olomouckému biskupovi. Jan Skála prodal 23. září 1534 Břeclav bratrům Janu, Barto­ loměji a Karlu ze Žerotína ze strážnické větve rodu. Žerotínové připojili k břeclavskému panství postupně zboží týnecké, Podivín a Bílovice a vytvořili tak panství, které náleželo k nej­ rozsáhlejším a nejvýnosnějším v zemi. Z břeclavských Žerotínů vynikl Bartolomějův syn Jan mladší ze Žerotína, který 11. květ­ (58 ) na 1582 odkázal břeclavské panství svému synu Ladislavu Velenovi ze Žerotína. Jan mladší ze Žerotína začal v r. 1570 budovat v místech někdejšího hradu renesanční zámek s arkádovým toskánským sloupovím a sály s jednoduchou architektonickou výzdobou. U zámku vznikl přírodní park. Protože objekt stál na ostrově tvořeném rameny Dyje, stal se i důležitou pevností. Kolem r. 1690 byl zámek rozšířen o boční křídlo. Břeclavští Žerotí­ nové se hlásili k utrakvismu, projevovali však v náboženském směru velkou tolerantnost, takže na břeclavském panství byli trpěni i čeští bratři, novokřtěnci a židé. Na počátku 17. století bylo břeclavské panství znovu ohro­ žováno z Uher, kde došlo k povstání Bočkajovců, podporova­ ných Turky a Tatary proti císaři. T i sem vpadli již v květnu 1605. O tom, co se v té době na Břeclavsku dělo, jsme dobře informováni jednak z kronik novokřtěnců, zvláště však z deníku tehdejšího břeclavského úředníka Jana Urbana z Domanína, kterého Ladislav Velen pověřil obranou panství. Třebaže ne­ přítel vypálil i Starou Břeclav, o dobytí zámku se nepokusil. Když pak přišla pomoc z Moravy i z Čech, odtáhl. Další těžké chvíle prožíval břeclavský zámek za stavovského povstání v 1. 1618—1620. Ladislav Velen ze Žerotína byl uzná­ vaným náčelníkem vzbouřených moravských stavů, a proto se pohraniční břeclavské panství stalo cílem útoků císařského voj­ ska pod velením generála Dampierra, které na podzim 1619 drželo Mikulov. Císařští přepadli 15. září břeclavský zámek, ale na pomoc mu přispěchal Stubenvollův pluk a současně zaúto­ čila i břeclavská posádka. Císařští utrpěli těžkou porážku; ztratili 800 mužů a 2 děla, Moravanů padlo asi 180. Zámek se však dlouho neudržel; o jeho pádu psal mikulovský zámecký hejtman Jindřich Brus: „11. listopadu jsem s domácí jízdou a s jistým počtem mušketýrů přepadl břeclavský zámek a podle možností jej vyplenil. Zajal jsem regenta panství a dvě jiné osoby, odvedl je na Mikulov a žádal za ně 15 000 zl. rýnských výkupného. Dal jsem odtud odvést i velký počet hovězího a koňského dobytka k zásobení Mikulova.“ Po potlačení povstání na Moravě uprchl Ladislav Velen za hranice. Jeho jméno bylo přibito na šibenici a veškerý majetek zkonfiskován. Břeclavské panství bylo odhadnuto na 229 672 zl. moravských. Ladislav Velen však dál houževnatě bojoval proti císaři jako diplomat i jako voják až do své smrti na jaře 1638. Jeho synem Bartolomějem, který byl švédským plukovníkem, vymřela břeclavská větev Žerotínů. Konfiskované břeclavské panství spolu se zámkem bylo prodáno hraběnce Esteře z Meggau. V r. 1638 koupil panství za 250 000 zl. rýnských kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna a od r. 1751 bylo součástí lichtenštejnského fideikomisu. Zámek se pak stal sídlem patrimoniálních i státních úřadů. Počátkem 19. století byl zámek upraven v romanticky novo­ gotickém stylu a byla k němu přistavěna zkosená věž, budící dojem zříceniny. Sloužil za místo lovu a částečně i hospodář­ ským účelům. Kolem byl lužní park s pivovarem a mlýnem. Zámek náležel Lichtenštejnům až do r. 1945, kdy byl zestát­ něn. Dnes je majetkem M ěNV a slouží kulturním účelům. existovala tvrz, která byla střediskem nevelkého statku, jehož držitelé se velmi často střídali. V 15. století to byli Šternberkové, hradištští měšťané Plevové, Ořechovští z Honbic a na­ konec Kunové z Kunštátu. V 16. století vlastnili panství Tetouři z Tetova, kteří sídlili na tvrzi, která je písemně doložena teprve v r. 1571, kdy ji Burian Tetour z Tetova prodal spolu se vsí, s pustým hradem Šarovem a částí Zlámance Volfu Lorantovi z Inky. V r. 1650 koupil statek za 24 000 zl. moravských František Horecký z Horky, který přestavěl dosavadní tvrz v barokní zámek. Po něm následovali Offrediové (1668) a Forgáčové (1688). Také v 18. a 19. století docházelo k částečnému střídání majitelů. V r. 1912 pak koupil statek cukrovar A. Maye v Uher­ ském Hradišti a v r. 1929 Baťův koncern. Půdorys zámku je obdélníkový, pevné kamenné kvádry tvoří mohutné zdi. Na severní straně jsou klenuté sklepy. Budova byla původně jednoposchodová (v I. poschodí je v rohu na severním průčelí zámecká kaple), teprve na počátku 20. století bylo vystavěno na jižní čelní straně II. poschodí. Zámek byl kdysi kryt šindelem, teprve v druhé polovině 19. století břid­ licí. Sály v prvém poschodí vynikají štukaturou, jinak jsou bez architektonických zvláštností. Kolem zámku je malý park. V r. 1949 se stal zámek vlastnictvím státu; dnes je majetkem MNV a slouží kulturním účelům. BŘEŽANY — zám ek 6 km severozápadně od Hrušovan nad Jevišovkou Břežany byly od 13. století majetkem velehradského kláš­ tera, který zde později založil tvrz; v r. 1498 prodal tento klášter Břežany Otmaru z Radětic. V r. 1539 drželi městečko Pernštejnové, kteří postoupili patronát tamního kostela sv. Bar­ toloměje louckému klášteru. V r. 1560 přešly Břežany (tehdy Fryšava) s tvrzí, dvěma dvory, s vesnicemi Práče, Těšetice a Hrušovany do vlastnictví Jana staršího ze Žerotína. Od něho koupil tvrz s majetkem v r. 1560 Perchtold z Lipé a na Mo­ ravském Krumlově, v r. 1574 ji držel Petr Čartorejský z Čartorej. V 1. 1594—1600 vlastnil Břežany Bernard Čartorejský. V r. 1619 je zpustošilo císařské vojsko a v r. 1620 byly za účast na stavovském povstání zkonfiskovány Weikartu a Zikmundu Čartorejským. V době válečných zmatků vzala zasvé i tvrz. V r. 1623 získal Břežany Jan Kryštof Breuner a v 60. letech 17. století začal Žibřid František Breuner v místech někdejší BŘEZNÍK — tvrz 5 km jihovýchodně od Náměště nad Oslavou Ves Březni k byla ve středověku rozdělena mezi několik rodů, které sídlily na blízkých hradech Lamberku a Kraví Hoře. Od konce 14. století (1381) do poloviny 16. století měli Březničtí z Náchoda v Březníku tvrz, která v r. 1560 připadla s březnickým zbožím náměšťskému panství. Pravděpodobně zanikla v neklidném 17. století a dnes po ní není ani stopa. BŘEZOLUPY — zám ek 12 km severovýchodně od Uherského Hradiště Ves Březolupy se poprvé připomíná v padělané listině z r. 1261. Není však pochyb, že část, která se jich týká, je pravá. Část vsi daroval totiž zakladatel vizovického kláštera Smil ze Střílek tamním cisterciákům. Další část vlastnili drobní vladykové. V r. 1349 postoupil Pešík z Dešova svůj díl Bůžkovi z Nedachlebic. V 1. 1362—1382 se uvádí jako majitel zboží Vítek z Březolup. Snad již v druhé polovině 14. století tu Břežany — nádvoří zám ku (5 9 ) tvrze budovat barokní zámek s honosným portálem a čtyřkřídlou dispozicí, založenou na půdorysu protáhlého obdélníku s věží. Byl dokončen v r. 1713. V r. 1692 prodala Alžběta Breunerová zámek spolu s vesnicí Michalu Janovi z Althanu za 98 000 zl.; od něho panství ihned koupila kněžna Eleonora Markéta z Lichtenštejna. V rodě Lichtenštejnů se Břežany udržely dosti dlouho a ne­ prodal je ani Mořic z Lichtenštejna (majitel od r. 1798), přesto­ že byl v neustálé finanční tísni; rozprodal však všechny obrazy někdejší bohaté zámecké obrazárny, vybudované zakladatelem zámku Žibřidem Františkem Breunerem. V 1. 1818—1819 upravil zámek v klasicistním stylu kníže Jan Adam z Lichten­ štejna; zevnějšek si v podstatě zachoval dosavadní ráz, značně změněn však byl interiér. Sály byly opatřeny jednoduchou štukovou výzdobou. Při úpravách byl vybudován i dnešní an­ glický park, do jehož areálu se dostal i farni kostel. Nově upra­ vený zámek koupil r. 1837 Ludvík z Lobkovic. Od r. 1900 byl majitelem Břežan kníže Rudolf z Lobkovic, který předal panství Ludvice z Wamboldt-Ulmstadtu. V r. 1945 se stal zámek státním majetkem, dnes je vlastnic­ tvím ONV a slouží sociálním účelům. BUČOVICE — tvrz V r. 1312 se psali po Bučovicích Hartleb a Ingram z Bučovic z rodu pánů z Benešova. T i asi vlastnili tamní tvrz, která střežila cestu z Uher k Brnu. Tvrz se poprvé připomíná r. 1369. V r. 1386 ji získal spolu s Bučovicemi Ondřej z Bludova a z Nechvalína. Těžké chvíle nastaly tvrzi i Bučovicím v době česko-uherských válek. Tehdy se zmocnil bučovického panství, které zahrnovalo tvrz a městečko Bučovice s patronátním právem a vsi Kloboučky, Soběbřichy (zanikly), Ostrovánky, Kuničky (zanikly) a Marefy, hejtman uherského krále Matyáše Jan Kropáč z Nevědomí, jenž přikoupil ještě Nesovice, Chvalkovice a Uhřice. V průběhu bojů vzala zřejmě tvrz zasvé. Stávala na západní straně návrší dodnes zvaného Hradisko, na jižním svahu kopce Kalvárie. Jak ukázaly průzkumy v r. 1940 s nálezy zejména ze 13. století, měla typický okrouhlý tvar a její střední plochu obepínal val a příkop. Při průzkumu byly nalezeny zbytky požárem vypálené hliněné mazanice s otis­ ky trámů a proutí, což by svědčilo o tom, že původní tvrz, rozbořená za česko-uherských válek, byla dřevěná. BUČOVICE — zám ek Bučovická tvrz však byla brzy obnovena, ovšem již v blízkosti dnešního zámku, neboť v r. 1511 ji Janův syn Mikuláš Kropáč postoupil spolu s bučovickým zbožím Tasovi z Ojnic. Sňatkem s Annou z Ojnic získal Bučovice Václav z Boskovic (f 25. října 1554), který zvelebil bučovické panství hospodářsky. Po jeho smrti drželi panství jeho synové, nejprve Albrecht a pak Jan Šembera Černohorský z Boskovic. Ten však tvrz opustil a přenesl své sídlo na nově vybudovaný zámek. Tvrz pak chát­ rala a ve válečných nepokojích počátkem 17. století zanikla. Majitel bučovického panství Jan Šembera Černohorský vy­ nikal jak bohatstvím, tak i učeností; obou těchto významných momentů dovedl plně využít při budování svého reprezentač­ ního sídla místo staré tvrze. Se stavbou zámku začal v r. 1567. Vybral si k tomu v té době bažinatou část městečka na jižní straně náměstí, tj. na opačné straně, než byla dosavadní tvrz. Šemberovým snem bylo renesanční sídlo podobné těm, která poznal za svých studií v Itálii. V jeho záměru ho utvrdil pobyt («0) u dvora ve Vídni, kde poznal vynikajícího architekta té doby Pietra Ferraboska. Ferrabosco proslul jako stavitel četných pevností i hradů ve Vídni, v Bratislavě a v Praze. Od r. 1569 působil opět ve Vídni, kde řídil vynikající stavbu renesančního letohrádku císaře Maxmiliána II. Tohoto stavitele získal Jan Šembera pro stavbu nového zámeckého sídla. Ferrabosco rozvrhl projekt celého zámeckého komplexu do půdorysu velkého obdélníku, chráněného zdí, nárožními věžemi (bastiony) a vodním příkopem; tím získal bučovický zámek částečně charakter pevnosti. Vlastní stavba vznikala v neoby­ čejně těžkých podmínkách v bažinaté půdě, a bylo proto nutné zajistit spolehlivé základy pomocí pilotů. Stavbu zámku podle projektu Pietra Ferraboska prováděl brněnský kameník Petr Gabri. Hlavní zámecká budova s umě­ lecky velmi cennými arkádami v nádvorním průčelí je postavena napříč osy zámeckého areálu a dělí jej na dvě nestejné části. Na menší, východní straně bylo vybudováno předzámčí, na větší, západní straně renesanční zahrada, významná složka tehdejšího feudálního bydlení. Naproti hlavnímu vchodu v přízemí vznikly nejhonosnější štukové sály, tzv. císařský a další dva sály. Jména autorů jsou neznámá, ale dochované dílo svědčí o jejich mimo­ řádné umělecké dovednosti a zdatnosti; vystavěny byly až po Ferraboskově odchodu, který opustil Bučovice ihned po dostavění zámku, tj. v r. 1582. Nejhonosněji byl vyzdoben tzv. císařský sál: ve štukových rámech zobrazili umělci mytologické nebo alegorické, respektive dobové medailóny a doplnili je štukovými plastikami. Přestože se z Jana Šembery stal na sklonku života podivín, dbal na dokončení štukové výzdoby a současně doplňoval interiér vzácným pozlaceným nábytkem. Na rozvoj bučovického zámku měla nepříznivý vliv Šemberova smrt v r. 1597; jím vymřel boskovický rod po meči. Jeho dvě dcery, Anna a Kateřina, se provdaly za bratry Lichtenštejny — Karla a Maxmiliána —, a tím se staly Bučovice součástí lichtenštejnského panství. Protože zámek nebyl jejich sídlem, znamenalo lichtenštejnské období po výtvarné stránce vesměs ztráty. Bučovice — zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 Bučovice — zámecké nádvoří Po svém dokončení náležel zámek k nejkrásnějším feudálním sídlům na Moravě. Podle dochovaného inventáře z r. 1637 bylo jeho vnitřní zařízení velmi bohaté; pozlacené postele s hedvábnými matracemi a polštáři, turecké, perské a nizo­ zemské koberce, stolice a křesla potažená aksamitem, psací stoly se stříbrnými obrazy, vykládané truhly plné cínového, měděného i bílého habánského nádobí, holandské čalouny atd. Toto bohaté vnitřní zařízení vhodně doplňovalo vnější architekturu. Dosavadní ráz zámku byl však později podstatně narušen odstraněním tří ze čtyř dosavadních nárožních věží, místo nichž byly vybudovány věže s lucernami. Současně byla pro­ váděna i úprava interiéru, jejímž výsledkem je například zá­ mecká kaple v prvním patře jihovýchodní věže, dokončená v r. 1641; její výzdobu provedl vídeňský umělec Banio Bianco. Z téže doby je i vynikající sochařské dílo florentského ma­ nýrismu — kamenná kašna, umístěná uprostřed arkádového nádvoří, se sousoším čtyř mořských panen a Bakcha. Pověst jej mylně ztotožňovala s Janem Semberou a měch s vínem s pyt­ lem plným peněz; obojí mělo připomínat Šemberovo bohatství. Kašna měla původně nádrž, která však byla v r. 1780 odstraněna. Již v r. 1623 byly k vlastní budově před zámeckým areálem přistavěny budovy pro úředníky, zvýšené v r. 1703 o jedno poschodí. Za obležení Brna Švédy v r. 1645 se pokusil švédský oddíl 22. června bučovický zámek dobýt, byl však s velkými ztrátami (•1) Bučovice — zámek, císařský sál Bučovice — zámek, detail výzdoby císařského sálu Bučovice— zámek, detail výzdoby císařského sálu Bučovice — zámek, detail výzdoby císařského sálu Bučovice — zámek, detail nástropni malby odražen; v té době také celé městečko — vyjma některých částí — vyhořelo. V r. 1722 přestěhoval Josef Jan Adam z Lichtenštejna zámec­ ký mobiliář do Lednice, respektive do Rabensberku (Dolní Rakousy) a zámek přeměnil v účtárnu. Tomuto účelu sloužil až do r. 1924. Hořejší patra byla přeměněna v byty pro úřed­ nictvo. Také renesanční uspořádání zahrady bylo silně narušeno. Likvidace jejích zbytků byla dovršena v r. 1726, kdy došlo k její přeměně v užitkový sad. Dvě báně zámeckých věží byly pro přílišnou tíhu v r. 1724 odstraněny a zbývající dvě stihl stejný osud v r. 1813, takže věže dostaly dnešní nízký vzhled. V důsledku přeměny zámku v ústřední kanceláře bylo odstraněno vše, co připomínalo jeho dřívější funkci. Tak v r. 1787 bylo zbouráno opevnění, odvezena děla, tak charakte­ ristická pro tehdejší pohled na zámek. V r. 1796 byla vybourá­ na ze zámeckých sálů dosavadní renesanční kamna, v r. 1825 odstraněna bašta před zámkem a zasypán i příkop. Vedle lichtenštejnské kanceláře byly po r. 1848 dočasně v zámku umístěny i soudní a berní úřady. Po r. 1945 se stal zámek majetkem státu a sloužil až do r. 1958 jako depozitář zemědělsko-lesnického archívu. Dnes jej spra­ vuje Krajské středisko státní památkové péče. Vzhledem k jeho Bučovice— zámek, renesanční kašna na nádvoří (6 3 ) vynikající renesanční architektuře, která se svým pojetím řadí k předním dílům tohoto slohového období nejen u nás, ale i v celé střední Evropě, bylo rozhodnuto zařadit zámek mezi objekty s kulturně politickým posláním. Proto byly reprezen­ tační místnosti v přízemí západního křídla, zdobené malbami a bohatými štukami italských mistrů, restaurovány a zpřístup­ něny veřejnosti. Ze stejného důvodu byla rekonstruována i za­ hrada. r BUDEČ — zámek 10,5 km východně od Dačic Ves Budeč se poprvé připomíná v r. 1251, kdy zde sídlili bratři Vernhardt a Oldřich z Budče; vladykové z Budče vybudovali asi ve vesnici tvrz, která stávala v místech dnešního zámku; písemně se však připomíná teprve v r. 1520, kdy Jindřich Bořita z Budče prodal tvrz, ves, dvůr a pustý Rabštejn Jindřichu Koňasovi z Vydří. Tvrz byla v 16. století přebudována, jak o tom svědčí pozůstatky zachované při pře­ stavbě. V r. 1662 prodala Marie Anna Dubská z Třebomyslic statek louckému klášteru, který dosavadní středověkou tvrz přestavěl v ranč barokní zámek s kaplí z r. 1672; důkazem toho je i ka­ menný znak kláštera zachovaný na portálu. Budova má čtyřkřídlou dispozici a obklopuje ji park. Po zrušení kláštera v r. 1789 koupil Budeč hrabě Josef Wallis a připojil ji ke své­ mu moravskobudějovickému panství. Od té doby zámek upadal. Po r. 1945 se stal zámek státním majetkem a dnes slouží kulturním potřebám jako zařízení MNV v Budči. BUDÍŠKOVICE — zám ek 6,5 km východně od Dačic Ves Budíškovice se poprvé připomíná v r. 1353, kdy ji vlastnil Ctibor z Budíškovic; v držení místních vladyků zůstala až do r. 1496. Ti asi již v druhé polovině 14. století vybudovali ve vsi tvrz, která však ztratila význam po připojení Budíškovic k panství Staré Hobzí. Teprve Václav Zahrádecký ze Zahrádek přestavěl před r. 1579 dosavadní chátrající tvrz v renesanční zámek se čtyřkřídlou dispozicí, čtvercovým půdorysem a s nádvořím zdobe­ ným arkádami a kašnou. Budíškovice — zámecké nádvoří s arkádami (8 4 ) Budíškovice — kaple v nádvoří zámku V r. 1613 vyženil zámek spolu se statkem Kryštof z Říčan; ke statku tehdy náležely vsi Červený Hrádek, Chotěbudice, Vnorovice, Vesce a Jersice. Po bělohorské bitvě byl však Kryštof z Říčan za účast na stavovském povstání na Budíškovicích zatčen, uvězněn na Spilberku a posléze odsouzen ke konfiskaci statků. Podařilo se mu ale prokázat, že Budíškovice patří jeho manželce, takže zůstaly v majetku rodu. Kolem r. 1690 přestavěl renesanční zámek stavitel Maxmilián Leopold Cantelmo v barokním slohu. Dosavadní dispozice zůstala neporu­ šena. Portál nabyl barokní vznešenosti, byla vybudována zá­ mecká kaple; štukové sály vynikají jednoduchostí a nemají zvláštní architektonickou úpravu. Z prvého poschodí se od té doby sestupovalo točitými schody do nově zřízeného parku. Další majitel, hrabě Felix Sobek z Kornic, zemský hejtman v Korutanech, zřídil v Budíškovicích zámeckou kapelu, ale již v r. 1760 prodal panství hraběti Františku Václavovi Wallisovi, majiteli velkostatku moravskobudějovického. Po r. 1945 se stal zámek státním majetkem, dnes patří MNV a slouží sociálním účelům. BUDIŠO V — zám ek 11 km severovýchodně od Třebíče Na severovýchodní straně městečka Budišova stávala kdysi vodní tvrz, zajišťovaná vodním příkopem a dvěma rybníky Dvorským a Vodiškovým, dnes vysušenými. Důležitou součástí tvrze, vzniklé patrně ve 14. století, byla obytná věž a později víceposchoďový palác. H rad Bítov Zámek Bučovice Zámek Bučovice H rad Buchlov Zámek Buchlovice Starý zámek v Dačicích ломрн *>m?z Zámek Jaroměřice n. Rokytnou Tato tvrz původně náležela rodu z Budišova, který měl stejný znak jako pánové z Lomnice, perutě. Poslední z nich, Budiš z Budišova, se spolu s jinými moravskými válečníky zúčastnil tažení polského krále Vladislava II. proti řádu ně­ meckých rytířů i vítězné bitvy u Grunwaldu v r. 1410. Po jeho smrti převzal zboží Dobeš z Meziříčí. Po Dobešovi zdědil Budišov, a tím i tvrz příbuzný rod z Boskovic. Od něho koupili v r. 1476 ves a tvrz Budišov s městečkem Tasovem Mrakešové z Noskova, za nichž byl Budišov v r. 1536 povýšen králem Ferdinandem I. na městečko. Po krátkém vlastnictví (od po­ čátku 60. let 16. století) předal Jan Martinovský z Rozseče v r. 1573 tvrz a městečko Budišov, městečko Tasov se zříce­ ninami hradu zvaného později Dub, ves Nárameč s pustou tvrzí Holeje, ves Oslavu (dnes součást Dolních Heřmanic), majetek ze vsí Kamenná, Holubí Zhoř, Studnice, vše s příslu­ šenstvím, Václavu Berkovi z Dubé a z Lipé, manželu Aleny Meziříčské z Lomnice. Václav Berka přestavěl dosavadní tvrz v renesanční zámek; vznikla bloková stavba uzavřeného renesančního půdorysu s pravoúhlým nádvořím, vyzdobeným arkádami. V rodě Berků a jejich příbuzných zůstal Budišov do r. 1715, kdy jej získali Paarové, v jejichž majetku zůstal do r. 1768. Paarové přebudo­ vali zámek v 1. 1715 —1721 v honosné barokní sídlo, charakte­ rizované podstřešním patrem a vznosným portálem. Interiér byl vyzdoben štukami a ornamentálními malbami podle čínských vzorů s pozlacenými výplněmi. V prvém poschodí vyniká kaple s nástěnnou malbou A. Prennera, v druhém patře dvě freskové místnosti s malbami Ondřeje Kubětského z 1. 1720 1730; v jedné z nich je zajímavý soubor tří velkých obrazů s mytologickým námětem Martových námluv, jejichž hlavní postavy představují členové Paarovy rodiny. Také salla terrena vyniká malířskou ornamentální výzdobou. V předzámčí byly vybudovány hospodářské budovy. Ve 20. letech 18. století byl kolem zámku zřízen park se čtyř­ mi rybníky, Horním, Dolním, Jeřábkem a Pivovárkem; zčásti byl upraven ve francouzském slohu. Jeho bohatá plastická výzdoba však byla v 19. století odstraněna. Paarové kromě toho obohatili městečko Budišov i okolí zámku řadou soch. Další úpravy zámku zejména interiérů — byly provedeny v 1. 1776 -1 7 8 1 . V r. 1794 vyměnili Paarové zámek spolu s panstvím s Fran­ tiškem Josefem Jungwirthem za Kardašovu Řečici; jeho dcery pak prodaly budišovské panství rytíři Jáchymu Stettenhofenovi ( | 1813). Ten založil koncem 18. století na budišovském panství několik nových vesnic a budišovské předměstí Kundelov a v městečku přádelnu. Sňatkem jeho dcery Amálie přešel zámek a panství na rod Barattů-Dragonů, pocházející z Neapo­ le; v jeho vlastnictví zůstal zámek až do nejnovější doby. Dnes je budišovský zámek v majetku KNV a slouží jako depozitář Moravského muzea. BUDKOV — zám ek 10 km západně od Moravských Budějovic Tvrz v Budkově se připomíná v r. 1353, kdy ji Jan z Budkova předal bratrům Jeníku staršímu a Jeníku mladšímu z Mezimostí. V r. 1398 byla tvrz majetkem markraběte Jošta, který ji po­ stoupil Petru z Kravař. V 15. století byli jejími držiteli Zdirad Strnad z Němčic, Beneš z Rudolce, Vilém z Miličína, Dobeš z Rohozova, Václav z Pálovic a v r. 1499 Jan Čeloud z Pálovic. Začátkem 16. století byla středověká tvrz přestavěna v pozdně gotickém slohu a znovu důkladně obnovena v 1. 1545 1555, kdy Budkov u Je m n ic e — zámek Budkov u Jem nice — zámecké nádvoří jejími majiteli byli Hrubčičtí z Čechtína. Tato přestavba pro­ měnila tvrz v renesanční zámek; její započetí udává letopočet na železných kovaných dveřích v hlavním průjezdu vstupní věže, dokončení letopočet na portálku v přízemí severozápadní­ ho nádvoří. Výsledkem renesanční přestavby bylo pět jedno­ («5) patrových křídel kolem nepravidelného nádvoří obklopeného arkádami s toskánským sloupovím v obou podlažích. V 17. století patřil zámek Zdeňku a Vilému z Roupova; v r. 1666 jej získal Matyáš Amest Berchtold; v držbě tohoto rodu byl po celé 18. a 19. století. V barokním slohu přestavěl zámek František Karel Berchtold. Zbytkem pozdně gotické stavby je především vstupní věž, v jejíž síni byly při úpravách v r. 1949 nalezeny tři pozdně go­ tické konzoly. Z téže doby pocházejí i dva sedlové portály v přízemí západního a severního křídla; barokní úpravy v pod­ statě zachovaly vnější renesanční ráz zámku, změnily pouze interiér sálů. Dnes je zámek majetkem MNV a jeho prostory slouží Do­ movu mládeže. BUDKOVICE — tvrz 4 km severovýchodně od Moravského Krumlova Z budkovické tvrze, která stála na levém břehu řeky Rokytné a připomíná se v polovině 13. století, kdy byla v majetku vladyckého rodu z Budkova, zbyly jen pozůstatky základového zdivá při hospodářských budovách dnešního JZD. V 16. století se tu vystřídalo několik majitelů, zvláště z rodu Herultů z Herultic. R. 1625 byly již Budkovice součástí mo­ ravskokrumlovského velkostatku, a tvrz záhy nato zanikla. BUCHLOV — hrad 13 km severozápadně od Uherského Hradiště Hrad Buchlov, stojící na jednom z nejvyšších kopců Chřibů (520 m) nad městečkem Buchlovicemi a zdaleka viditelný v širokém údolí Dolnomoravského úvalu, byl centrem úrodné části země, osídlené záhy slovanským obyvatelstvem; v jeho blízkosti se nacházela střediska Velkomoravské říše. Řada míst v okolí se uvádí již k r. 1131, a v té době zde stál opevněný strategický bod střežící obchodní cestu v buchlovských lesích. Třebaže první zmínka o Buchlově se v prame­ nech dochovala až k r. 1300, můžeme jej považovat za jeden z nejstarších hradů na Moravě. Svědectvím dřívějšího vzniku hradu je i první zpráva o Buchlovicích z r. 1270. Vznik hradu je opředen mnoha pověstmi a zkazkami, které se dlouho tradovaly a pronikly i do prvních publikací o něm. Dlouhý čas se zejména udržovala pověst o královně Marko­ manů Fridegildě z konce 4. století n. 1., která prý byla první markomanskou křesťanskou královnou. Když v těch místech při lovu nalezla v jeskyni pohanský oltář boha lovu Buchá, dala jej zničit a na jeho místě vybudovala hrad, který dostal stejné jméno. Jiné pověsti a báje spojovaly hrad s dobou Velko­ moravské říše a s obdobím bezprostředně následujícím, tj. s 9. a 10. stoletím. Buchlovu se v těchto pověstech přičítá úloha důležité vojenské pevnosti, předpolí, které prý vybudoval kníže Svatopluk kochraně Velehradu. Ke stejné době se váže i pověst o českém kouřimském vévodovi Mstivojovi, který v r. 889 po­ razil Moravany a vtrhl do země. Svatopluk prý tehdy nařídil vybudovat nové pevnosti a v blízkosti Velehradu zpevnit blízký lovecký hrad Buchlov, který pak zůstal pevnou záštitou střediska říše. V 17. století interpretoval Tomáš Pěšina z Čechorodu zprávu kronikáře Václava Hájka z Libočan o vpádu Maďarů na Moravu v r. 947 tak, že Buchlov (vedle Brna, Znojma a Kravska) byl důležitým opěrným bodem proti nim a zůstal nedobyt. Tento výmysl byl vyvrácen již v minulém století. I když všechny tyto pověsti a zkazky, pokud jde o konkrétní (68) historické jádro, jsou zcela pochybené, ukazují nepochybně na starší tradici, která se vázala k místu, na němž hrad vznikl. Tento názor lze podepřít několika důvody. Především o tom svědčí samo položení hradu v sousedství starého kultovního střediska na sousedním kopci Modle, druhým důvodem se zdá poloha hradu vhodná k vybudování pevnosti. Pro starší osídlení mluví i sousední Holý kopec, který byl osídlen již v pravěku. Je možno přijmout názor, že na místě pozdějšího Buchlova vznikl obranný bod již v době Břetislavově, kdy tento kníže budoval systém strategických hradů a opevněných míst (Spytihněv, Bzenec, Rohatec, Hodonín, Týnec a Břeclav) proti sousední uherské říši. Vybudování opěrného bodu bylo nutné, poněvadž území na levém břehu dolního toku řek Moravy a Olšavy nebylo až do první poloviny 13. století součástí českého státu. Název místa — Buchlov byl středem pozornosti již v mi­ nulosti. Vedle primitivní bajky o Fridegildě pokoušeli se mnozi o jeho výklad z keltského slova „buk“ , starogermánského „PuDchola“ . Jiní pak odvozovali název z Buchonia Lovia (bu­ kové lovisko), což se dostalo i do Ottova slovníku naučného, z osobních jmen Bogel, Búckel nebo se domnívali, že hrad se jmenoval Lov. Do odborné literatury se dostal výklad z němec­ kého „Buche“ , k němuž bylo přidáno „1“ , poněvadž se považo­ valo za jisté, že hrad vznikl nedlouho před r. 1300, a v té době bylo obvyklé dávat hradům německá jména. Základ názvu je však asi slovanský, ze starší doby, než se prosadily některé německé názvy; snad vznikl zkrácením jména Bohuslav (po­ případě dalších jmen na Boh, Bohuchval apod.) nebo od slova „búchati“ , ze základu „buch“ od častých úderů blesku při bouřích; R. Šrámek jej odvozuje od Budivoje, Budimíra z Buch — nebo Bud příponou la nebo el — Buchla, Buchel, což by ukazovalo na jméno zakladatele Buchela. Otázka názvu hradu zůstává však i nadále diskusní. 1 když připustíme existenci strategického bodu v dřívěj­ ším období, přece je nutno vybudování dnešního hradu posunout do období po kumánských válkách, tj. do druhé po­ loviny 13. století, kdy vedle nově vzniklého královského města Uherského Hradiště se stal Buchlov oporou panovnické po­ litiky; jeho posláním bylo chránit důležitý přechod na významné obchodní cestě chřibskými lesy, která vedla na Brno a opačným směrem k Uherskému Brodu a do Uher. První historická zpráva, v níž se výslovně mluví o Buchlově, je poměrně pozdní; pochází z r. 1300 a je spojena se jménem Protivy z Buchlova, který byl asi purkrabím hradu. V téže době vykonával úřad královského lovčího Albert ze Zdounek, který se připomíná v r. 1320. Ve prospěch existence hradu v druhé polovině 13. století mluví starobylé lovecké právo, které ve 13. století vznikalo i na jiných místech na ochranu panovnických lesů a lesního bo­ hatství. První etapu loveckého práva můžeme spojit s dobou, kdy péče zeměpanských úředníků se zaměřuje na lov zvěře, na myslivost a výběr dříví; jejich pravomoc se zpočátku omezo­ vala jen na stíhání přestupků proti zeměpanskému honebnímu regálu, o čemž svědčí jednak název soudu, jednak okolnost, že jejich předchůdci byli asi vykonavatelé loveckého práva ve Stříbrnících pro jižní část a v Lubné pro severní část Chřibů; na přenesení lovecké pravomoci z těchto míst na hrad Buchlov ukazuje i to, že se tito úředníci stali zároveň vykonavateli soudní moci na zeměpanském hradě. O výstavbě středověkého hradu — v místech původního opevněného strategického bodu v druhé polovině 13. století Buchlov — hrad, celkový pohled od severu svědčí i dodnes dochované pozdně románské stavební prvky. Podle posledních závěrů (V. Richter) pracovala na hradě staveb­ ní huť, jejíž dílo, jak bylo zjištěno, je slohově blízké o málo star­ ším částem nedalekého Velehradu; například nejstarším článkem hradu je pilovitě profilované ostění portálů asi z původní hradní brány, které souvisí s velehradskými portály. Východní stranu pozdně románského hradu chránila hranolová věž, k níž na západě přiléhal podélný palác s představenou průjezdní budo­ vou. Ještě dále na západě stála další hranolová věž, kdežto severní stranu hradního areálu obepínala hradba. Tento staveb­ ní typ — na východní Moravě ojedinělý — má původ v bavorsko-rakouském Podunají. Výstavba románskogotického Buchlova skončila v 70. letech 13. století. Bezprostředně ná­ sledující stavební činnost, která již patřila gotice, přinesla především výstavbu hradní kaple, jež zaujala patro průjezdní budovy paláce. Uměleckohistorické bádání rozpoznalo u tohoto neobyčejně kvalitního díla souvislost s pražskou hutí, činnou na stavbě kláštera v Praze na Františku a Staronové synagógySe vzrůstajícím významem Uherského Hradiště význam Buchlova poklesl. Hrad se ve 14. století udržel jako zemčpanský majetek, ale hned počátkem 15. století (1406) byl zastaven Hanuši a Jindřichu z Lichtenštejna. Lichtenštejnové drželi hrad do r. 1422, kdy jej postoupili králi Zikmundovi výměnou za Podivín, snad v souvislosti s tím, že v okolí bylo silné husit­ ské hnutí. Zikmund si hrad sice nějaký čas podržel, ale od r. 1425 byl Buchlov znovu zastavován; v r. 1437 jej získal Čeněk z Mošnova. Také Jiří z Poděbrad zastavil hrad — v r. 1468 bratřím z Landštcjna, ale téhož roku jej obsadil uher­ ský král Matyáš. Od začátku 80. let 15. století se na hradě vystřídala celá řada zástavních držitelů, z nichž nejvýznamnější byli páni ze Zahrádky v 90. letech, za nichž došlo k velkým sta­ vebním úpravám objektu, mj. bylo vystavěno severní křídlo s pozdně gotickými arkýři. Na volné severní straně byl vybu­ dován pozdně gotický trakt místností, z nichž vyniká tzv. (•7 ) Buchlov — hrad, část knihovny Buchlov — h rad , detail rytířského sálu Buchlov — hrad, interiér Buchlov — h rad , in teriér rytířský sál; dochované křížové i síťové klenby dodnes ukazují na mistrovství stavitelů. O tom, že úprava hradu se přizpůso­ bila zméněným požadavkům obrany a nové vojenské technice, současně svědčí i nová severní válcová bašta. V r. 1511 se hrad (podobně jako celá řada okolních zeměpanských statků) dostal do šlechtického vlastnictví, když jej zís­ kal Arkleb Trnavský z Boskovic spolu se sousedním napajedelským panstvím. Avšak již v r. 1520 se Buchlov stal majetkem Václava ze Žerotína; jeho syn Pavel jej spolu s brat­ ry Janem a Václavem prodal v r. 1544 Janu Ždánskému ze Zástřizl za 4750 kop grošů českých. Nový majitel rozšířil hrad no­ vými stavbami a přístavbami v renesančním slohu, zejména předhradím a věží Andělkou. Přitom vybudoval nový vstup do hradu z terasy k tehdy přistavěné jižní vstupní věži, zvané Hodinové, označené jménem stavebníka a letopočtem 1546. Původní vstup byl zazděn, kaple nad ním byla zrušena a rozdě­ lena dvěma podlažími. Funkci hradní svatyně převzala arkýřová místnost východně od rytířského sálu. Pro zlepšení obrany­ schopnosti hradu rozšířili Zástřizlové i hradní opevnění a vybudovali nový hradební pás s již zmíněnou jižní válcovou věží Andělkou. Do stavby hradu také zasáhl nejvýznamnější příslušník rodu (G8) Zástřizlů na Buchlově, vzdělaný Jiří Zikmund (f 1614). Procestoval různé evropské země a vybudoval na hradě roz­ sáhlou knihovnu. Spolu s Karlem starším ze Žerotína poslou­ chal v Ženevě v 1. 1587—1588 přednášky učeného Kalvínova pokračovatele Theodora Bezy, jehož knihovnu v r. 1588 téměř celou koupil a převezl na Buchlov. Jeho svatba s Alžbětou Kotvrdovskou v r. 1602 byla podnětem k výstavbě jídelny a tanečního sálu při vstupní Hodinové věži. V hradních sbírkách se dochovaly části jeho svatebního příboru, vyrobeného pro svatební hostinu, které jsou svědectvím mimořádně vysoké úrovně moravského habánského umění. Malované a ryté skle­ něné číše z téhož roku a ostatní renesanční poháry (1581, 1582, 1592) udivují vysokou kvalitou staršího českého skla. Počátkem 17. století přibyla k dosavadním stavebním změ­ nám i úprava severozápadního obytného traktu; pro rozvoj jednoty bratrské vybudoval Jiří Zikmund Prakšický sbor v Buchlovicích, který se v podstatě dochoval dodnes. Jiří Zikmund zanechal syna Milotu (1609 -1649), jehož poruční­ kem se stal Bernard ze Zástřizl, odsouzený po bělohorské tra­ gédii k trestu smrti, změněnému v doživotní žalář. Vdova po Jiřím Zikmundovi, Alžběta Kotvrdovská (f 1644), sice získala v době stavovského povstání majetek velehrad­ B uchlov— hrad, rytina dle I*'. A. H cbera z r. 1848 ského kláštera, avšak po jeho porážce jej musela vrátit. Její syn Milota přestoupil ke katolictví a zemřel v r. 1649; jím vymřeli Ždánští ze Zástřizl po meči. Již v době Zerotínů a zejména pak Zástřizlů se začalo buchlovské panství podstatně zvětšovat. Ještě počátkem 16. století k němu nepatřily ani nejbližší vesnice a bylo omezeno na Buch­ lov se Stříbrnicemi. Žerotínové získali Buchlovice, Zástřizlové pak převážnou část pozdějšího panství, totiž statky Břestek, Osvětimany, Újezdec a Žeravice. V této podobě zůstalo panství až do konce feudalismu. Po smrti Miloty ze Zástřizl připadl Buchlov sňatkem Petřvaldským z Petřvaldu, kteří měli původně majetek v Přerovském kraji. Bernard Diviš, který se oženil s Milotovou sestrou Kun­ hutou, však brzy zemřel (v r. 1644) a panství pak spravovala vdova (f 1654). Význam hradu znovu vynikl v době třicetileté války. V r. 1645 o jeho dobytí marně usilovali Švédové. Buchlov spolu s žeravickým statkem připadl Bernardovu synu Hanuši Zikmundovi (f 1688), který v mládí hodně cesto­ val a vzdělával se v cizině; po otci pak ještě vlastnil Střílky, Roštín a Dolní Moštěnice (dnes součást Hýsel). Z jeho doby pochází také kostelík sv. Barbory na protějším kopci zvaném Modla, sloužící jako rodinná hrobka majitelů panství až do nejnovější doby, a další stavební úpravy hradu; v r. 1662 byla obnovena první hradní brána s raně barokním portálem. Ne­ bezpečí tureckých a uherských vpádů si vynutilo vybudování obranného bastionu, který chránil první hradní bránu. Uvnitř hradu vzniklo nynější první nádvoří; hradní jádro doplnila arkádová chodba na nádvoří u severního traktu paláce a arkády v patře. Všechny tyto stavební úpravy dosvědčuje letopočet 1662 umístěný nad branou. Další desetiletí poznamenala hrad jen drobnou výstavbou, z níž je možno připomenout úpravu vstupu z předhradí do druhého nádvoří s branou z r. 1691. Z dalších členů rodu Petřvaldských byl rozhodně nejvýz­ namnější osobností Jan Dětřich (1658 -1734), který vybudo­ val zámek v Buchlovicích. Po smrti své první manželky se oženil s Marií Annou Nosticovou. Z jeho doby se zachoval na Buchlově obraz psa Cerbera, o němž pověst tvrdí, že jim dělal poslíč­ ka a nosil dopisy mezi Buchlovem a Chotovinami v jižních Čechách. Dětřichův syn Karel Zikmund (1693—1751) bydlel v zimě na Buchlově a v létě v Buchlovicích. Pro zlepšení vnitř­ ního vybavení hradu přikročil Zikmund k úpravám interiérů, které měly přispět k pohodlnějšímu bydlení; z r. 1737 pochází klenba ve dvou místnostech, jak udává kruhový medailón na stropě s letopočtem. K době Zikmundově se vztahuje pověst a v r. 1828 se oženil s Ludmilou Marií Terezií Vratislavovnou z Mitrovic, praneteří Jana Jeníka z Bratříc. Hrad, památný pobytem J. E. Vocela a přírodovědce J. S. Přešla, proměnil v muzeum s různými sbírkami přírodovědeckého a exotického rázu, čímž mu vlastně dal novou náplň a poslání. Současně zpřístupnil objekt návštěvníkům, avšak sám zde již nebydlel. Ještě za svého života předal hrad v r. 1856 svému synu Zik­ mundu II. ( f 1900). V r. 1896 utrpěl hrad po úderu blesku velkým požárem, byl však opět opraven. Předposledním soukromým majitelem Buchlova byl Leopold II. Berchtold (f 1942), za néhož došlo k účelnější úpravě sbírek. V r. 1931 byl hrad po úderu blesku opět částečně poškozen, a znovu opraven. Po r. 1945 se stal hrad majetkem československého státu a je ve správě Krajského střediska státní památkové péče v Brně. Vedle bohatých stavebních dějin hradu upoutává jeho návštěv­ níky instalace sálů, zahrnující památky gotické (zvláště soubor obrazů a skulptur), renesanční a barokní, mezi nimiž je i Brandlův obraz Mastičkář a zmíněné sbírky hrabat Berchtoldů. K zajímavostem hradu patří čtvercový kámen na terase, zastí­ něný tzv. lípou neviny, kde se prý konávaly soudy podle lovec­ kého práva. Pověsti o tzv. lípě neviny existují v několika verzích; ústředním motivem je však dokázání neviny tím, že k smrti odsouzený zasadí lípu kořeny vzhůru a v případě, že se obalí listím, prokázal svou nevinu a byl osvobozen. Buchlov — hrad, nádvoří o Josefu Andělovi, údajně posledním vězni na Buchlově, který byl odsouzen loveckým právem k smrti za vloupání do buchlovického zámku, ale byl omilostněn a odsouzen k dvouletému vězeni. Po něm prý pak byla nazvána věž Andělka, ve které byl vězněn. Dalším majitelem panství se stal Bernard Jan Petřvaldský (1734 -1763), vzdělaný a zcestovalý muž, který nakonec zdědil velké statky i po svém strýci Amandu Antonínovi a v r. 1761 se stal majitelem Stři lek, Roštína, Tovačova, Přerova, Zádovic, Kostelce a Cetechovic. Dlouho se však z bohatství netěšil; když v r. 1763 zemřel, vymřel po meči i rod Petřvaldských a jeho rozsáhlý majetek se rozpadl. Buchlov a Žeravice zdědily sestry Bernarda Jana Marie Terezie a Anežka Eleonora. Marie Terezie se poprvé provdala za Otislava z Kopenic a podruhé za Prospera Antonína Berchtolda. Když v r. 1768 zahynula při lovu, připadly statky jejím dvěma nezletilým synům, Leopoldu a Karlovi. Leopold pak předal jejich správu do rukou své neprovdané tety Anežky Eleonory, jíž v r. 1800 vymřel rod Petřvaldů i po přeslici. Berchtoldové byli posledním rodem, jemuž hrad Buchlov patřil; setrvali zde až do r. 1945. Prvním z nich byl shora zmí­ něný Leopold ( t 1809), který se ve svém mládí věnoval roz­ sáhlým studiím a byl původně státním úředníkem. Zchátralý hrad upravil a občas zde přebýval. V r. 1809 se však nakazil při ošetřování nemocných tyfem a zemřel. Po jeho smrti spravovala panství vdova Marie Johanka, rozená Magnisová (f 1814). Leopoldův syn Zikmund dokončil právnická a politická studia (70) BUCHLOVICE — tvrz 9.5 km severozápadně od Uherského Hradiště Buchlovice, které byly do počátku 19. století vsí a teprve pak se staly městečkem, jsou nepochybně starobylého původu; vždyť již v r. 1270 byly střediskem zemanského statku s tvrzí, která stávala v místech pozdější hlavní správy velkostatku. V r. 1270 se uvádějí držitelé tvrze Jeroným a Ondřej z Buchlo­ vic, v r. 1287 se podle nich psal Jarohněv. Pak se vlastníci tvrze střídali — zejména ve 14. a 15. století, kdy Buchlovice patřily rodu z Kravař a od r. 1437 Domamyslům. V 1. 1515— 1540 byli jejich majiteli Podstatští, kteří je prodali Pavlu, Janu a Václavu ze Žerotína (zápis do desk proveden v r. 1545). T i připojili Buchlovice k hradu Buchlovu, jehož osudy pak nadále sdílely. Dosavadní tvrz ztratila své poslání a byla v 16. století přebudována v hospodářské objekty, které dnes slouží státním lesům. Z vlastní tvrze se nedochovaly žádné památky. BUCHLOVICE — zám ek 9.5 km severozápadně od Uherského Hradiště Hrad Buchlov vyhovoval stále méně nárokům majitelů, až nakonec bylo v Buchlovicích vybudováno nové pohodlné sídlo — zámek. Lidová tradice uváděla, že Jan Dětřich z Petř­ valdu jej vystavěl pro svou manželku Anežku Eleonoru z Colonna-Felsu, jíž se prý na Buchlově nelíbilo a toužila bydlet v prostorách, které by jí připomínaly slunnou Itálii. Proto byl zámek vybudován po vzoru zámecké stavby zvané Villa Colonna u Neapole. Petřvaldova manželka však ve skutečnosti nebyla původem z Itálie, nýbrž z Tyrol, kde bydlela na hradě podob­ ném Buchlovu; pocházela však z tyrolské větve italského rodu Colonnů. Podle pověsti bylo při stavbě použito materiálu z rozbořeného kostela sv. Klimenta u Osvětiman, kde Jan Dětřich z Petřvaldu hledal neúspěšně poklad. Projektant navrhl budovu po vzoru italských vil — zámeč­ ků, zasazených do krajinného prostředí. Stavbu rozvrhl do (7 1) dvou půlkruhových samostatných budov. I když její vlastní vývoj není dosud v některých podrobnostech jasný, je jisté, že nejprve byl stavěn (někdy od 90. let 17. století) tzv. dolní zá­ mek, určený k obývání a k reprezentaci. Malířská výzdoba hlavního sálu tohoto traktu byla hotová v r. 1701 a lze tedy prá­ vem předpokládat, že tenkrát byl již dostavěn. První patro se soustřeďovalo kolem hlavního sálu, vedle ně­ hož byla ještě ložnice s malbami v oválných štukových medailó­ nech, určená k reprezentačním a společenským účelům. Jemný štukový dekor provedl Baltazar Fontana (1658 —1736). V pří­ zemí, obráceném do parku, byly zřízeny obytné a hostinské prostory; pod hlavním sálem směrem do zahrady byla salla terrena. Protilehlá stavba, zvaná později též Flora (horní zámek), byla vlastně hospodářskou budovou, neboť byla určena pro služebnictvo a jako užitkový prostor; byla vybudována poz­ ději, tj. v 1. 1710- 1738; letopočet na stavbě udává rok 1738, který lze považovat i za dobu dokončení stavby zámku vůbec. Hlavním autorem zámku je pravděpodobně Domenico M artinelli (1650—1718), italský architekt, činný řadu let ve Vídni a zvláště na Moravě. Koncepci prostorového vztahu obou budov poněkud změnilo zřízení terasy u horního zámku, Flory, i mříže u dolní budovy. Tato úprava spadá do druhé čtvrtiny 18. století; z téže doby jsou i putti na balustrádě Flory, jejichž autor pracoval také na výzdobě hřbitova ve Střílkách. Tak vznikla jedna z nejčistších a nej zdařilejších barokních vil italského typu na Moravě i ve střední Evropě s ústředním sálem, koncipovaným jako samostatná část. Celkovou architekturou je ojedinělým stavebním typem u nás. Jeho působivé umístění v rozsáhlém parku tento fakt jenom zvyšuje. Park sám je jedním z nejvýznamnčjších na Moravě. Byl zřízen v italském stylu v době výstavby dolního zámku a ještě před polovinou 18. století prodělal úpravy ve francouzském slohu a později anglickém. Z pozdějších stavebních prací je nutno zaznamenat zejména úpravy D. Feye na konci 19. století. Vedle úprav interiéru doplnil Fey dolní zámek kuželkovou atikou v nádvomí straně i v zahradních křídlech. Z bezprostředně následující doby je nová vrátnice u vstupu do parku (1905) a konírny (1914—1915). Po dokončení stavby střídali Petřvaldové letní pobyt v Buch­ lovicích se zimním na hradě Buchlově. Když rod Petřvaldů vymřel, dostal se majetek do rukou Leopoldu I., synu Pros pera Antonína Berchtolda a Marie Terezie z Petřvaldu. Berchtoldové pocházeli z Tyrol a přišli na Moravu po Bílé hoře. Leopold byl osvícenec, íilantrop a lidumil. Vystudoval práva a stal se státním úředníkem, pak však postoupil své tetě zděděné podíly a za získané peníze cestoval téměř 20 let po Evropě (Itále, Francie, Anglie, Němec­ ko, Španělsko aj.); navštívil také řadu afrických a asijských zemí. Na svých cestách se nadchl pro filantropii (F. C. Kampelík jej nazval „Howardem západních Slovanů“ ). Po návratu a pře­ vzetí panství začal realizovat plány, které měly vést k sociální­ mu, zdravotnímu a kulturnímu povznesení Vraje. Staral se 0 zvelebení zemědělství, budoval školy a pečoval o chudé. V r. 1805 umístil v zámku vojenskou nemocnici a sám sídlil v loveckém zámečku Smradavce a na hradě Buchlově. V pů­ vodních prostorách buchlovické zámecké stáje vybudoval soukenickou manufakturu a rozděloval mezi poddané peníze 1 potraviny. Za jeho života byly v dolní zámecké budově upra­ veny původní arkády a byla do nich vsazena okna. Byl prvním (72) Buchlovice — zámek, detail nástropní malby Buchlovice — zámek, detail nástropní m alby propagátorem očkování dětí proti neštovicím. Jeho pozornost zaujala i bída krkonošských tkalců, a proto stál v čele jejich podpůrné vyživovací akce (1805 —1806). V r. 1809 se stal inspektorem vojenských nemocnic v Hradišťském kraji; při jedné vizitaci se však nakazil tyfem a téhož roku zemřel. Z rodiny Berchtoldů vynikl v této době i mladší Leopoldův nevlastní bratr Bedřich Všemír (1781—1876), nesporně její nejslavnějši člen, který patřil k vzácným výjimkám mezi šlech­ Buchlovice — zámek, stříbrn ý salón tou. Vzděláním lékař a přírodovědec, stal se příslušníkem střed­ ní generace našich obrozenců. S Janem Svatoplukem Preslem vydal společně mimo jiné významné dílo české vědecké lite­ ratury, Rostlinář (1820). Byl členem mnoha domácích i zahra­ ničních vědeckých společností. Odkazem obou bratří je i buchlovický park, v němž bylo vysázeno mnoho vzácných a exotických dřevin. Kolem polo­ viny 19. století byl značně rozšířen v anglickém stylu, což bylo ovšem spojeno s další výsadbou. Také úpravy'zámeckých bu­ dov, prováděné kolem r. 1900, se dotkly parku, který byl tehdy mimo jiné obohacen sochami ze zámku v Bzenci a alegoriemi světadílů, dovezenými z Vídně. Po Leopoldově smrti stála v čele panství jeho ovdovělá manželka až do r. 1814, kdy se jeho novým majitelem stal Zikmund I. Berchtold (1799 1869), který se původně věnoval vojenské dráze. Zúčastnil se maďarské protihabsburské revoluc: v 1. 1848 -1849 a byl odsouzen k sm rti; cestou milosti byl však nakonec internován v Buchlovicích. Jeho manželka Ludmila Vratislavovna z Mitrovic mu byla všestrannou oporou a ve spolupráci se svým otcem se zasloužila i o zvelebení roz­ vráceného hospodářství. Stýkala se rovněž s předními vlastenci své doby (s rodinou Františka Palackého, s Václavem Hankou, se svým prastrýcem Janem Jeníkem z Bratříc a dalšími). Dalším majitelem panství se stal Zikmund II. (1856 1900), který se zpočátku věnoval úřednické dráze. Jeho syn Leopold II. (1870—1942) byl původně správním úředníkem; později na­ stoupil diplomatickou dráhu, stal se vyslancem v Rusku a v r. 1912 rakousko-uherským ministrem zahraničí. 15. 16. zá­ ří 1908 se stal buchlovický zámek svědkem významné schůzky, která podstatně ovlivnila další vývoj světových událostí: sešel se zde rakousko-uherský ministr zahraničních věcí Aehrenthal (1854 1912) se svým ruským kolegou, ministrem zahraničí carské vlády Izvolským (1856—1919) za přítomnosti tehdejšího rakousko-uherského vyslance v Petrohradě Leopolda Berchtolda; středem jednání byly otázky Balkánu. Buchlovická schůzka se tak stala zastávkou na cestě, která o 6 let později, v létě 1914 kdy Berchtold byl ministrem zahraničních věcí - , vedla k první světové válce. Posledním soukromým majitelem Buchlovic byl Leopoldův syn Alois. V r. 1945 se stal zámek majetkem československého státu a spravuje jej Krajské středisko státní památkové péče v Brně. BUKOV — hrad . 8.5 km jihozápadně od Bystřice nad Pernštejnem Na vysokém, homolovitém ostrohu, který vybíhá mezi dva po­ tůčky, spojující se pod vsí Bukovém, jsou nepatrné zbytky hradu Buková či Bukové, jemuž se někdy v pramenech a lido­ vě říká Lísek. Hrad se poprvé připomíná v r. 1285, kdy Demetrius z Bu­ kové daroval patronátní právo kostela v Olší doubravnickému klášteru. Tehdy již bukovský hrad stál; pravděpodobně tedy vznikl v době vlády Přemysla Otakara II. (1253 1278). Demetrius byl podle pečeti členem rodu, který měl v erbu křídlo či čelenku a psal se po Lomnici u Tišnova. Po Demetriovi držel zboží Bohuslav z Buková, připomínaný v r. 1358. Zdá se, že po Bohuslavově smrti došlo k rozdělení rodového panství a Bukov s kostelem se stal samostatnou částí, kterou v r. 1398 vlastnili Velík a Tomík z Bukové, v r. 1437 Velík Kostečka a Mikuláš z Bukové, v 1. 1466 1481 Jan z Buková. Někdy po r. 1500 se dostal bukovský hrad s celým majetkem do vlastnictví pánů z Pernštejna, kteří však o něj nejevili zájem, takže hrad chátral; v r. 1504, při prodeji statku Vratislavem z Pernštejna, se připomíná jako pustý. Z někdejšího hradu se dochovaly jen zbytky. Terénní vý­ běžek, na kterém hrad stával, je od příjezdní planiny oddělen příkopem, druhý příkop, místy až 7 m hluboký, tvoří ovál kolem vlastního hradu. Hlína z příkopu byla vršena na val, jehož vnější strana ještě zvětšila již přírodní prudký sklon svahu. Hrad byl z kamene a dodnes se z něho zachoval zbytek mohutné okrouhlé věže, která stávala proti příjezdové cestě a byla nej­ významnějším obranným objektem. Její malý vnitřní průměr ve spodní části naznačuje, že v ní byla asi hradní studna. Obytným a hospodářským účelům sloužily zděné budovy, je­ jichž základové zdivo je zachováno uvnitř obvodové hradby, postavené na okraji svahů. BUKOVINA — hrad 10 km jihovýchodně od Moravských Budějovic Hrad stával již v první čtvrtině 14. století u Zvěrkovic a v 1. 1337 1406 jej drželi páni z Bukoviny; patřila k němu i ves Hos­ tím. Po r. 1406 náležel rodu z Vejtmíle. Byl asi pobořen za válek krále Jiřího s uherským králem Matyášem, neboť r. 1481 se připomíná jako pustý. Zbytky hradu byly tak mizivé, že i jeho název byl zapomenut. Dodnes se zachovaly nepatrné zříceniny zdivá, palácové věže a opevnění. BULHARY (PULGÁRY) — tvrz 8.5 km severovýchodně od Mikulova V r. 1244 náležela ves Bulhary, dříve zvaná Pulgáry, s tamní tvrzí a mlýnem k Lednici; je dílem kolonizačním a byla založena v první čtvrtině 13. století. Po prodeji Nejdku v r. 1310 si Hadmar z Falkenberku ves ponechal. V r. 1332 patřila část obce Lichtenštejnům. V r. 1349 prodala Anna z Lichtenštejna a její zeť Kadolt zvaný Sirotek tvrz a lán v Bulharech Beneši z Vartemberka a na Drnholci,v r. 1364 přenechal Linhart řečený Part s manželkou Annou tvrz a svobodný lán Štěpánu Opeckovi. Během posledních desetiletí 14. století získali Lichtenštejnové i ostatní části vsi; tehdy tvrz ztratila význam a zanikla. Zbytky někdejšího opevnění jsou asi 1,5 km od obce v trati zvané Hradisko (dříve Burgstall nebo Odes Schlóssel). Na jedné straně je lokalita chráněna 30 m hlubokým srázem k Dyji, na ostatních stranách dvojnásobnými valy. Areál je vcelku dobře zachovaný, jen vnější val je rozrušen pískovými jámami. (73 ) BZENEC — hrad 9 km jihozápadně od Uherského Ostrohu Původní bzenecký hrad — Businec — podle názoru některých historiků se uvádí poprvé k r. 1015; tehdy ho podle kroniky Dětmara Merseburského dobyl a vypálil český kníže Oldřich v bojích s polským knížetem Boleslavem I. Chrabrým. Kníže Oldřich prý zde zajal kolem 1000 mužů a mnoho žen i dětí. Bzenec je tedy nepochybně velmi starého původu a jeho význam vzrostl zejména v i l . století, kdy se stal významným středis­ kem hospodářského, vojenského i správního života v souvislosti s nedalekou hranicí české státní moci. Bzenec tehdy patřil do břeclavského hradského obvodu. V době břetislavské organizace byl hrad znovu vybudován; stával na příkrém kopci severně od města, v místech, kde byla v r. 1703 postavena barokní kaple sv. Floriána a Šebestiána. Byl součástí obranné linie českého státu proti uherské hranici. Tuto úlohu máme doloženu písemně teprve ve 13. století, kdy se zvětšoval význam Bzence jako správního centra kraje. Ne plně hodnověrné jsou zprávy hlásící se k 1. 1214 a 1223 stejně jako pověsti o bzeneckých údělných knížatech Bedřichu a Břetislavu z Bzence v druhé polovině 12. století. Až v r. 1231 se Bzenec uvádí v první spolehlivé zprávě spolu s Hodonínem jako sou­ část majetku královny Konstancie, manželky Přemysla Otakara I.; v této listině se výslovně jmenuje bzenecký hrad. Počátkem 14. století se jeho význam zvýšil přeložením hrad­ ských úřadů původní břeclavské provincie z Vracova (kde sídlily od 60. let 13. století do počátku 14. století) do Bzence, který se tak stal správním střediskem jihovýchodní Moravy. K r. 1315 se výslovně uvádí bzenecká cúda (soud) a od té doby se připo­ míná řada jejích úředníků, kastelánů, purkrabí apod. Na počát­ ku vlády Jana Lucemburského se zmocnil hradu Ješek z Vartemberka, v r. 1316 však hrad opět připadl králi. V r. 1330 zapsal Jan Lucemburský své snaše Markétě Korutanské, man­ želce svého syna Jana Jindřicha, 5000 kop grošů českých na hradě a v městě. Při reformě správy v r. 1348 přestala zdejší provincie existovat; konaly se zde však soudy až do r. 1363, kdy soudní záležitosti přešly do královského města Hradiště. V r. 1371 odkázal markrabě Jan Jindřich hrad i město svému synu Janu Soběslavovi. Tehdy patřily k Bzenci Vracov, Ratíškovice, Těmice, Syrovín, Hostějov, Vacenovice a část Vlkoše. V r. 1375 držel hrad markrabě Jošt a nakonec se stal opěrným bodem neklidného markraběte Prokopa. Ten bojoval jak s Joštem, tak i se svým bratrancem Zikmundem, králem uherským, který v r. 1393 hrad oblehl. Počátkem 15. století se Bzenec opět dostal do rukou Joštových a po jeho smrti v r. 1411 připadl přímo Václavu IV., který jej pravděpodobně zastavil Václavu z Dubé. V r. 1422 připadl hrad jako zástava uherskému váleč­ níku Ctiboru Vajdovi ze Ctibořic. Jako opěrné středisko katolic­ ké strany se stal v 1. 1427 —1428 terčem útoků husitského vojska, během nichž byl nepochybně zničen, protože v r. 1435, když císař Zikmund zastavil panství Blažkovi z Borotína, je uváděn jako pustý. V r. 1441 pak panství přešlo do rukou Jiřího z Kravař a na Strážnici. Zničený hrad již nebyl obnoven. Chyběl zájem jak ze strany zeměpanské, tak pozdějších zástavních držitelů Jana z Kunštátu (1476—1481) a Mikuláše Kropáče z Nevědomí (1492). Stře­ diskem správy se stala nově vybudovaná tvrz v blízkosti bzeneckého dvora přímo ve městě. V r. 1491 se o hradě opět mluví jen jako o zbořeništi; materiálu z něho bylo později použito ke stavbě barokní kaple sv. Floriána a Šebestiána, zničené při válečných událostech v r. 1945. (74) Bzenec — zámek BZENEC — zám ek 9 km jihozápadně od Uherského Ostrohu Po Mikuláši Kropáčovi se ujali Bzence v r. 1492 jeho synové Kryštof a Václav. Štarý hrad již dohrál svou úlohu, a o jeho obnovu nebyl zájem. Středem pozornosti se stala nová tvrz, která stála v místech dnešního zámku; dvojí příkop a pevná zeď z ní učinily malou pevnost. Oba Kropáčové své panství postupně rozdělili. Kryštof prodal kolem r. 1510 svůj podíl Janu Jiřímu Tarczymu z T o rýsy, který jej v 1. 1515 —1516 zastavil Hynku z Ludanic. Václav přenechal svou polovinu (a tím i půlku tvrze) Michalu Podmanickému z Podmanína, který v r. 1514 dosáhl u krále Vladislava II. osvobození statku od všech závazků a v r. 1520 prodal svůj díl bratrům Ambrožovi, Janovi a Františku Šarkanům z Hakošházy; ti ve svých rukou soustředili opět celé panství. Po nich se ujal Bzence Vilém Kuna z Kunštátu (1531 — 1533) a pak opět Šarkanové, ale nakonec jej získali postupně bratři Pavel, Jan a Václav ze Zerotína. Již v r. 1545 držel však díl Jana Šarkana Ferenc Nyáry z Bedeku, v jehož rodině zůstala tvrz s majetkem do r. 1553, kdy přešla do vlastnictví šesti synů Mikuláše Loranta z Inky. Správy statku se ujal nejstarší, Pavel, od r. 1574 pak poslední z nich, Michal. Od r. 1584 vlast­ nila Bzenec vdova Barbora Révayová z Révaye, která se v r. 1588 provdala za Kašpara Pruskovského z Pruskova. Po jeho smrti připadl statek jeho synu Janu Kryštofovi (f 1625). Po něm nastoupil jeho syn Jiří Kryštof ( f 1701), povýšený do hraběcího stavu. Bzenecká tvrz stála v samé blízkosti panského dvora. V dru­ hé polovině 16. století byla přestavěna v renesanční zámek se čtyřhrannou dispozicí, typickou pro renesanční zámky u nás, které se neoprostily od obranných funkcí středověkých tvrzí. Dochovaný urbář z r. 1604 uvádí, že zámek leží na pří­ hodném místě a má dva příkopy, přičemž vnitřní příkop byl osázen stromovím. Zámek se nemohl měřit výstavností s jinými zámky své doby. Pouze západní strana s vchodem byla posta­ vena z kamenů a cihel. Zde byla také dvě poschodí; v přízemí se nacházely kanceláře a v poschodí obytné pokoje majitele. V přízemí na severní straně byly konírny, špižírna a sklad, v prvním poschodí pak pokoje pro čeleď a hosty. Jižní strana byla v té době pustá. Pouze v části, přimykající se k západní straně, byla kuchyně, nad ní jídelna pro služebnictvo a za ku­ chyní pekárna. V objektu byla i studna. Před zámkem stála sýpka a sklep pro 500 beček vína. Popsána je i zahrada, kde se uvádí před vchodem velká lípa (připomíná se již v r. 1536). Město Bzenec velmi trpělo válkami 17. století, zejména přechody vojsk, ať už císařských či uherských. Při přepadení Bzence v r. 1605 Bočkajovci se však o zámku nehovoří stejně jako za války třicetileté. Další majitel panství z rodu Pruskovských, Erdman Kryštof (1701 1753), dal na pustém vrcholu, kde stával starý hrad, postavit v r. 1703 barokní kapli sv. Floriána a Šebestiána a v 1. 1709 —1710 též uskutečnil rozsáhlou přestavbu původního re­ nesančního zámku. Vznikl tak barokní dvouposchoďový zámek čtvercového půdorysu, s věží uprostřed, portálem a sály se štukovou výzdobou, obklopený v horní části francouzským a v dolní části anglickým parkem. V rozích zámku byly vybudovány čtyři arkýře na způsob věží, nad hlavním vchodem z nádvoří věž s hodinami. Průčelí bylo situováno do zahrady. V parku před zámkem stály velké kamenné vázy s květinami. Za zmínku stojí i stará lípa, jejíž stáří odhadoval městský syndik J. Hoffmann na 500 let a o níž uváděl, že podle pověsti pod ní obědval král Otakar, a dále „to však jest vpravdě, že celý regiment pod ratolestmi té lípy stál a tu se postavil“ . V r. 1742 byl zámek spolu s městem vyrabován Prusy. Erdmanovým synem Leopoldem (1753 1769) rod Pruskov­ ských vymřel. Panství zdědila Leopoldova sestra Arnoštka, ovdovělá Salm-Neuburgová (f 1806). Zámek pak náležel Františku de Paula Ditrichštejnovi a Františku X. Ditrichštejnovi, který jej v r. 1823 prodal Vilému II., kurfiřtu hessensko-kasselskému, a jeho manželce Emilii von Reichenbach-Lesonitz. V r. 1844 se stal Bzenec majetkem jejího syna Viléma Otty z Reichenbachu. Ten se shlédl v módě tehdejší doby, dal do­ savadní zámek zbořit a vystavět zcela nový, v novogotickém slohu. Při bourání bylo použito i střelného prachu. Stavba probíhala v 1. 1853—1855, majitel se zadlužil a nakonec spáchal sebevraždu (1866). Zámek byl přebudován ve stylu tudorské gotiky, ale druhé poschodí zůstalo nedokončeno. Má čtyřkřídlou dispozici bez věží; původně sice věž měl, ta se však začala naklánět a byla proto zbourána. Interiér nemá zvláštní umělec­ kou cenu, zvenčí však zámek působí velmi efektně. Je obklopen anglickým parkem. Po Vilémově smrti přešel nakonec zámek s velkostatkem na hraběnky Pavlínu a Karolínu von Reichenbach-Lesonitz, Amálii ( f 1913) a její dceru Pavlu, která jej prodala Antonínu Magnisovi. Po r. 1945 připadl zámek vinařskému družstvu a v současné době patří Moravským vinařským závodům, které mají v zámku své kanceláře i sklepy. CETECHOVICE — zám ek 7 km jihozápadně od Zdounek Ves Cetechovice se sice připomíná již po r. 1131, ale nejstarší písemná zpráva o zdejší tvrzi se nachází až v půhonu z r. 1482. Tvrz stávala v místech nynějšího zámku a byla zřejmě vodní, neboť její příkopy mohly být snadno napájeny z potoka tekoucí­ ho kolem; zanikla koncem 16. století nebo v třicetileté válce. Poslední zmínka o ní je z r. 1559. Zdá se, že nějaké úpravy staré tvrze provedl Karel Antonín Zeller z Rosenthalu, který vlastnil Cetechovice v 1. 1682 —1685. Na jejím místě postavil Josef Antonín Mayer z Mayerswaldu, který držel Cetechovice v 1. 1731 —1738, barokní zámek, k jehož stavbě bylo použito jejího zdivá, jak o tom svědčí i nepravidelný půdorys zámku. Nad portálem je dvojerb se znaky Zellcrů z Rosenthalu a Mayerů z Mayerswaldu. Poslední vůlí z 28. dub­ na 1738 zřídil J. A. Mayerswald pro Cetechovice rozsáhlou chudinskou nadaci. K jeho osobě se váže i pověst, podle níž cetechovická nadace nevznikla z vůle vzdělaného šlechtice, ale zásahem nadpřirozených sil. V pověsti nahradila rytíře prostá vesnická dívka, po které tajuplný pekař hodil kusem těsta. Když vylekaná dívka přiběhla domů, vypadlo jí ze zástěry ryzí zlato. Děvečka rychle chřadla a záhy zemřela. Před smrtí prý odkázala zlato farnímu úřadu s přáním, aby bylo každoročně poděleno 18 potřebných lidí. V r. 1739 koupil zámek s dvěma dvory, dvěma mlýny, vá­ pencovými lomy a lomy na stavební kámen Amand Antonín Petřvaldský z Petřvaldu, majitel Střílek. Od té doby byly Cete­ chovice spojeny se stříleckým panstvím. A. A. Petřvaldský přebu­ doval zámek do dnešní podoby; je to jednoduchá obdélníková barokní stavba s malým vnitřním nádvořím a mohutným portá­ lem. Její architekt, jehož jméno není známo, působil především ve službách velehradského kláštera. Kolem zámku byl původně park, který však přeměnili v pole další majitelé, Kúnburgové, jež získali zámek spolu se stříleckým panstvím v r. 1763. Dnes je zámek v majetku MNV a slouží kulturním účelům. CIMBURK — hrad 12 km severovýchodně od Kyjova Hrad Cimburk byl vybudován v 1. 1320 1330 na vrchu vy­ sokém 421 m, který byl na jižní straně spojen šíjí s hornatým hřbetem. Jeho zakladatel Bernart z Cimburka se při stavbě řídil francouzskými vzory, které do našich zemí pronikaly ve větší míře za Jana Lucemburského. Svým vnitřním uspořádáním i provedením jednodivých objektů patřil hrad k významným soudobým hradním stavbám. Francouzský vliv je patrný C im burk — zřícenina hradu (75) C im burk — zřícenina hradu zejména v jeho rozčlenění na vlastní hrad a předhradí, oddělené od sebe malým dvorkem. Každá část měla svou obrannou věž. Hlavní věž na předhradí byla vybudována na straně skalnatého útesu při okraji šíjové průrvy, vzniklé vytesáním příkopu nad vstupní branou. Přes příkop vedl padací m « t. Hradní domi­ nantou byla 23 metrů vysoká věž, vystavěná z kvádrů, kladených na sebe v pravidelných řadách. Mimo hradní obvod stála na sousedním pahorku o samotě strážní věž, z níž byl volný roz­ hled do míst, kam nebylo vidět z hradu. Když v r. 1353 pře­ jímal markrabě Jan Jindřich hrad Cimburk z rukou Ctibora z Cimburka, představoval objekt dokonalou pevnost, avšak bydlení na něm bylo stísněné. Jan Jindřich se nespokojil s obytnou věží vestavěnou do nároží plášťové zdi a rozhodl se pro stavbu paláce (podle soudu arch. K. Svobody), který by nahradil dosavadní nevyhovující obytné prostory. Nový palác obdélníkového půdorysu se přimykal k věži a svým celkovým řešením navazoval na domácí stavební zvyklosti. V rámci hradní přestavby byla prolomena obvodová zed nově zřízenými okny. Z někdejšího Bernartova hradu zbyly nakonec jen obě hlavní věže, dále obvodové věže a s nimi také část obvodových zdí u hlavní věže vnitřního hradu. Lucemburský palác se dvěma arkýři byl jednoposchoďový se suterénem na severovýchodní straně; v jeho přízemí byly v hlavní obvodové zdi vybudovány střílny. V palácovém poschodí byl největší místností sál, k ně­ muž se přimykala místnost se dvěma vchody, ze sálu a z pavla­ če. Přestavba za Lucemburků přispěla i ke zkrášlení hradu bohatou kamenickou výzdobou, prosazující se v úpravě všech ostění i portálků, nevyjímaje ani vstupní bránu. (7 6 ) C im burk — zřiecnm a hradu Okolnost, že hrad už koncem 1 4 . století nebyl v přímé zcměpanské držbě, přispěla k tomu, že jeho zástavní uživatelé na něm během více než sto let nic podstatnějšího nezměnili. Jak Zikmund z Letovic, tak i Čeněk z Drahotuš stejně jako Vok mladší z Holštejna se svým stejnojmenným synem a později i jejich příbuzní pánové z Vartnova udržovali hrad v podstatě v tom stavu, v jakém vyšel z úprav doby lucemburské. Jinak tomu bylo v druhé čtvrtině 16. století, kdy se hrad dostal do vlastnictví Viléma z Víčková. Vysoké hradební zdi už byly prak­ ticky k nepotřebč a nezbylo než přistoupit v 1.1523 1550 k pře­ stavbě obranných zařízení. V jejím rámci bylo nutno pozměnit předhradí, přeložit vchod do hradu ze západní strany na stranu severní a zbořit většinu obvodových zdí. Zůstala jen jediná, u nové brány. I přístup do hradu byl zkrácen a cesta byla převede­ na do soutěsky mezi strážným pahorkem, spojeným nyní s předhradím novou zdí, vedenou přes hradní příkop až k temeni pahor­ ku. Dolní předhradí bylo rozšířeno a přestavěno. Nevyhovující vysoké věže měly nahradit nižší bašty a ochranná zídka, v ko­ runě prolomená střílnami. Vchod do hradu střežily nyní dvě bašty. Jedna byla zbytkem věže z dob Bernarta z Cimburka, druhá, už v podobě mnohoúhelníku, byla dílem Viléma z Víč­ ková. Pevnostnímu vzhledu Cimburka, upraveného podle teh­ dejších potřeb, odpovídalo i jeho vnitřní vybavení. Když Vilémův synovec Jan Vilém z Víčková prodával 11. listopadu 1568 hrad uherskému šlechtici Gabrielu Majlátovi, uvádí se jako nezbytná součást jeho vybavení skladiště zbraní, v němž kromě velkých kusů, hákovnic, koulí a sanytru se připomínají i oštěpy a sudlice. Úprava pevnostních zařízení propůjčila hradu větší odolnost, ale nezaručila nedobytnost. Ukázalo se to v listopadu 1623, kdy se hrad zradou nevlastního bratra tehdejšího majitele Kašpara Sunyoga z Jesenice dostal pod moc sedmihradského vévody Gábora Bethlena. Zesílená bezpečnostní opatření však zabránila, aby se hrad v 1.1643 —1647 stal kořistí kolem operujících Švédů. Akutnost tureckého nebezpečí v druhé polovině 17. století přiměla potomky Gabriela Horeckého z Horky, jeho syna Františka a vnuka Gabriela Františka, aby na hradě vystavěli nové bašty. První z nich byla bašta podkovo­ vitého půdorysu vedle hlavní brány a druhou trojúhelníková bašta pod pláštěm předhradní věže. Tehdy byly také mezi jed­ notlivými baštami vystavěny nové průběžné hradby. Hlavní věž ve vnitřním hradě byla snížena na úroveň sousední obvodové hradby. Nad hradním palácem bylo vystavěno druhé patro a hlavní sál získal lepší osvětlení zřízením nových oken. Fron­ tální nádvorní zeď byla prolomena novým vstupním portálem a okny. Výhody nových bytových úprav v hradním paláci se však nezdály úměrné nákladům spojeným s udržováním hradu. Jeho existence se stala po vypuzení T urků z Uher a po pacifikaci uherských poměrů pro Horecké přítěží. Jako nepodstatná část majetku Gabriela Františka se hrad nedostal po jeho smrti v r. 1703 ani do soupisu pozůstalosti. Otcovo stanovisko ovlivni­ lo nakonec i jeho syna a dědice Antonína Emericha, kterému špatné finanční poměry nedovolovaly větší investici na hradní údržbu. Hrad byl opuštěn kolem r. 1705, i když .jej po nějakou dobu ještě obýval myslivec spravující okolní lesy. Poněvadž na jeho soustavné udržování nebylo pomyšlení, podléhaly budovy i hradby zkáze, zvyšované tím, že hradní materiál se používal ke stavbě nových hospodářských budov, zejména nového dvora na Vršavě, připomínaného už v r. 1710. Z ne­ krytých prostor hradního paláce zbyly nakonec jen pouhé zdi. Ještě v r. 1840 zde stály tři kulaté věže. Z původního hradu se dochovaly zbytky dvoupatrového pa­ láce s okrouhlou předsunutou věží a s baštami ze 16. století, s bohatě členěným portálem v palácové části a se zazděným ostěním někdejšího kapiového arkýře. CIZKRAJOV — tvrz 4,5 km severovýchodně od Slavonic Tvrz stávala na vršku v lesíku severně od kostela a její základy jsou dosud patrné. Místní jméno naznačuje, že tvrz a ves byly založeny rodem, který měl v erbu jelení roh, u něhož bylo oblíbeno osobní jméno Cuzkraj. K tomuto rodu náležel i H artleb z Cizkrajova, připomínaný v r. 1301; to je také první zpráva o vsi. Na tvrzi se vystřídalo několik rodů, až Jimram z Jaku­ bova postoupil v r. 1387 Cizkrajov s tvrzí Konrádu Krajířovi z Krajku. Krajířové později připojili statek k bílkovskému zboží a tvrz v Cizkrajově zanikla. CORNŠTEJN — hrad 6 km severozápadně od Vranova Hrad Cornštejn byl postaven v první polovině 14. století jako královská pevnost společně s hradem Frejštejnem na posílení hradu Bítova. Byl vybudován na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí, která jej obtéká ze tří stran; zpočátku šlo o nevelký hrad přibližně oválného půdorysu, oddělený od hřebenu hlubokým příkopem. Areál hradu vymezovala mohutná zed s věží na se­ veru a s palácem na protilehlé straně. Zbytky zdi a palácové sklepy se dochovaly dodnes. C ornštejn — trosky h radního paláce Tak vypadal hrad v době zeměpanské, kdy byl strategickým opěrným bodem v rámci zajištění jižní moravské hranice. V r. 1343 byl Cornštejn udělen lénem Smilovi, Čeňkovi a Janovi z Lichtenburka. Před r. 1348 držel Cornštejn, městečko Štítary a Příblovice (zanikly) Jindřich z Lichtenburka. Mezi ním a Ja­ nem Jiřím z Lichtenburka na jedné straně a pány z Hradce na straně druhé vznikl v polovině 14. století o Cornštejn spor, nicméně Lichtenburkové se v r. 1363 zase uvádějí jako držitelé hradu. Jejich majetkem pak zůstal dlouhou dobu. Tehdy byl hrad podstatně rozšířen, zejména jeho předhradí, a byla vylepšena gotická ostění oken a dveří; hradní palác se stal pevnějším a nedobytnějším a současně byl pohodlnější k obývání. Po husitských válkách přistavěli Lichtenburkové k severní straně hradu u věže nový palác se sálem ve druhém patře. Jelikož novostavba zabrala část parkánu, byl severní úsek parká­ nové zdi přesunut a zpřístupněn branou, připojenou k jiho­ východnímu nároží nové budovy. V téže době bylo hradní opevnění obehnáno silnou zdí se dvěma branami na severu a jihu. Od r. 1460 náležel Cornštejn Hynkovi z Lichtenburka na Bítově, který pro rodovou řevnivost s Kunštáty odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad. Podporován papežem Piem II. zahájil v r. 1463 otevřenou vzpouru, o jejíž urovnání se mo(77) Cornštejn — celkový pohled na zříceniny hradu (7 8 ) ravští stavové marně snažili, ačkoli se králi poddal i Hynkův bratr Štěpán z Bítova. Proto se Jiří z Poděbrad rozhodl zakročit proti rušiteli zemského míru zbraní. Odebral Hynkovi v r. 1464 nejprve městečko Strachotice a pak oblehl hrad Comštejn. Jeho dobývání, řízené hejtmanem Oldřichem Mládencem z Miličína, trvalo téměř rok. Hynek se dovolával pomoci pape­ že, který nařizoval olomouckému biskupu Tasovi, aby nepod­ poroval Jiřího, a Jiřího vyzýval, aby upustil od obléhání; nakonec byl ochoten sám při rozsoudit, neboť prý Jiřím u jako králi nekatolickému nepřísluší soudit katolíka Hynka z Lichtenburka. Hrad, jehož obranu prý vedl rytíř Jan Šarovec, byl nakonec v polovině r. 1465 dobyt. Zbytky ležení obléhatelů jsou dodnes patrné na hřebenu jižně proti hradu. Poraženému Hynkovi Bítovskému z Lichtenburka král Jiří z Poděbrad Cornštejn odebral a předal jej Jindřichu K rajin z Krajku. Jeho syn Volfgang hrad poškozený obléháním opravil a zčásti jej přestavěl, aby opevnění vyhovovalo tehdejší moderní vojenské technice. Dal zbořit starou věž, místo ní přistavěl k severnímu paláci vřetenové schodiště a po jeho boku hradní kapli. Také starý jižní palác byl upraven a rozšířen. Když na počátku 16. století vyspěla dělostřelecká technika natolik, že se hřeben na jižní straně mohl stát nebezpečným opěrným bodem pro obléhatele, rozšířila hradní opevnění na jihu obrovská bašta se štítovou zdí. Druhá bašta vznikla na jižním okraji šíjového příkopu a přístupovou cestu po jejím boku měla chránit hradební zeď. Na protilehlé výšině, upro­ střed bývalého ležení, byla vystavěna čtyřhranná věž jako před­ sunuté hradní opevnění. V době tureckého nebezpečí doplnila opevnění (v r. 1542) nová vstupní brána v západní parkánové zdi vnitřního hradu a cestu po západním svahu uzavřela zeď s branou. Nedlouho nato, v r. 1576, změnil Comštejn majitele a připo­ jením panství k Bítovu zanikla potřeba udržovat toto rozsáhlé sídlo. Neobydlený hrad rychle pustl a změnil se ve zříceninu. Zbytky Cornštejna dodnes tvoří malebnou siluetu v zalesněné stráni. CRHOV — tvrz 7 km severozápadně od Kunštátu Ves Crhov se sice připomíná v r. 1353, ale tamní tvrz vznikla daleko později, pravděpodobně až za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století. Tehdy držel Crhov Jan Děvečka z Herštejna. V r. 1487 připojil Vilém z Pernštejna crhovské zbožíčko k hradu Louce a tvrz již nebyla udržována. Stávala v západní části vsi. CVRČOVICE — tvrz 2 km severozápadně od Pohořelic Cvrčovice náležely již ve 13. století dolnokounickému klášte­ ru, jenž měl dobře organizovanou síť manů a nápravníků. K manům náleželi i vladykové z Cvrčovic, kteří už před r. 1364 vybudovali ve Cvrčovicích tvrz. T a zanikla spolu s vesnicí za válek česko-uherských a nejsou po ní žádné stopy. CVRČOVICE — zám ek 2 km severozápadně od Pohořelic Po zániku dolnokounického kláštera byly Cvrčovice, nově vybudované v místech dnešní vesnice, odděleny od kounického panství a v druhé polovině 16. a v prvé polovině 18. století náležely hrabatům z Thurnu. Thum ové vystavěli ve vsi po­ čátkem 18. století dnešní zámek, jednoduchou stavbu bez zvlášt­ ní architektonické hodnoty, s výrazným zastřešením. Od r. 1772 náležel zámek Ditrichští jnům. Dnes je zámek majetkem M NV a slouží státním statkům. ČALONICE — tvrz 3 km severovýchodně od Dalešic Tvrz spolu se vsí se poprvé připomíná v r. 1392, kdy náležely místním vladykúm; byla rozbořena za bojů mezi markrabaty, neboť v r. 1417 se uvádí jako locus munitionis dictus tvrziště. Ves, jež se naposledy připomíná v r. 1535, zanikla v druhé po­ lovině 16. století. Z někdejší tvrze se dochovaly zříceniny na pravém břehu řeky Jihlávky v katastru obce Dalešice. Podle archeologického průzkumu je možno klást její počátky do 13. století. ČÁSLAVICE — tvrz 12 km jihozápadně od Třebíče Ves se připomíná v r. 1240, kdy zde sídlili vladykové z Čáslavic-Všebor. Pravděpodobně zde byla již asi ve 13. století vybu­ dována tvrz, která zanikla v druhé polovině 15. století v době česko-uherských válek; nebyla už obnovena. Když se Čáslavice staly na počátku 16. století součástí sádeckého panství, byla přeměněna v dvůr. Dnes jsou jeho budovy součástí státního statku. ČÁSTKOV — tvrz 9 km severozápadně od Uherského Brodu První zmínka o částkovské tvrzi se vyskytuje ve 14. století, kdy byla sídlem vladyků z Částková. Za válek česko-uherských byla asi pobořena, neboť v r. 1496 se připomíná jako pustá. Později byla znovu obnovena a stála ještě v r. 1637. Po připojení Částková k uherskobrodskému panství definitivně zanikla. Tvrziště se nachází severozápadně od obce na ostrohu, zvaném dodnes Hrad. Tvořil je kruhový kopeček, na jehož temeni bývaly tři jámy, nejspíše po propadlých sklepech. Archeologické nálezy z tvrziště, uložené ve sbírkách historického oddělení Moravského muzea, je možno datovat do 14. století. ČEBLOVICE — tvrz 8 km jihozápadně od Tišnova V členitém terénu, který se sklání z vysoko položené lažánecké planiny k řece Svratce, leží nevelká kotlina, v níž pramení potůček. M ístu, jež je dnes rekreační oblastí, se říká Čeblovice. Ke konci středověku tu bývala vesnice s tvrzí, po které se psali páni z Čeblovic s erbem dvou beraních rohů. V r. 1407 postihla ves pohroma, protože ji lidé Markéty Taldiny z Lažánek při vypalování lesa zapálili; tehdy utrpěla i tvrz. Za hu­ sitských válek pak zanikla. Není známo, kde tvrz stála. V areálu, kdysi osídleném, nejsou stopy po příkopu ani po valech. ČECHOČOVICE — tvrz 6 km západně od Třebíče V 1. 1358—1493 jsou doloženy na Čechočovidch dva zemanské rody, které se po nich psaly a které také sídlily na tamní tvrzi, o níž se prameny zmiňují již ve 14. století. V r. 1499 koupili tvrz Čechočovice s dvorem i se vsí Brtničtí z Valdštejna a připojili je ke svému brtnickému panství. Po porážce stavov­ ského povstání z 1. 1618—1620 byly Čechočovice připojeny k sádeckému panství. Během 16. století tvrz zpustla a v 17. sto­ letí už stála na jejím místě myslivna. Existenci tvrze připomí­ nají jen zbytky valů zachované v zahradě domu čp. 19. (7 » ) Čejkovice — zámek ČECHTÍN — tvrz 10 km severozápadně od Třebíče V Čechtíně stávala tvrz, která se poprvé připomíná v r. 1418, kdy náležela místním vladykům; znamenalo by to, že byla vybudována již ve druhé polovině 14. století. Naposledy ji vlastnil od 60. let 15. století rod, jehož příslušníci se od r. 1480, kdy přikoupili Hrubšici na Moravskokrumlovsku, zvali H rubšičtí z Čechtína; ti prodali Čechtín v první polovině 16. století třebíčskému velkostatku. Když v r. 1556 dával Ferdinand I. Vratislavu z Pernštejna do vlastnictví třebíčské panství, byl Čechtín mezi jeho vesnicemi a při panství pak již zůstal. Tehdy se už o tvrzi nemluvilo. Na jejím místě vyrostl dvůr, který je dnes součástí budov JZD. ČECHYNĚ — zám ek 6 km severovýchodně od Slavkova Obec Čechyně, původně zvaná Čechy, byla od r. 1350 sou­ částí panství brněnského kláštera augustiniánů. T i postavili v 80. letech 18. století v jejím katastru jednoposchodový empírový lovecký zámek, který náležel k hvězdlickému panství; zámek od počátku 20. století chátral a dnes je v soukromém majetku (dům čp. 15). ČEJKOVICE — zámek 15 km severozápadně od Hodonína Počátky čejkovické tvrze předchůdkyně dnešního zámku jsou spjaty s řádem templářů, jehož komenda, dříve mylně (80) kladená do Šakvic, byla v Čejkovicích. První zpráva o komendě, která stávala v místech nynějšího zámku, je z r. 1248; v r. 1303 se připomíná naposledy. 22. března 1312 byl řád templářů zrušen a Čejkovice připadly králi, ale krátce poté již byly v ru­ kou pánů z Lipé. Čeněk z Lipé odevzdal v r. 1353 tvrz, městečko Čejkovice a později zaniklou ves Senstráž i s patronáty tamních kostelů bratrům Albertu a Vilému ze Šternberka z moravské větve rodu. V r. 1437 předali bratři Jiří a Lacek Lukovští ze Štern­ berka Čejkovice s tvrzištěm, s dvorem a s patronátem Smilu ze Zástřizl a z Nemotic a Protivci z Pavlovic. To znamená, že tvrz byla za husitských válek pobořena. V r. 1512 Heřman ze Zástřizl postoupil tvrz a městečko Čejkovice, Vrbici, pustou ves Všetrapy a Heřmanův Les u Lovčic (zanikla) Heraltu Kunovi z Kunštátu na Hodoníně; tvrz tedy byla znovu vybudována (měla půlkruhový půdorys a věž). Zcela zadlužené panství získali před r. 1530 bratři Albrecht a Vilém z Víčková. T i si v r. 1540 majetek rozdělili a Čejkovice připadly Albrechtu z Víčková. V druhé polovině 16. století byla tvrz rozšířena a opatřena arkádami, takže získala charakter zámku. Z pozdějších držitelů Čejkovic z rodu pánů z Víčková vynikl Jan Adam, který náležel k předním evangelickým pánům v Markrabství moravském. Byl horlivým účastníkem stavovské­ ho povstání v 1. 1618 1620 a po jeho porážce setrvával i nadále v odboji. R. 1621 se pcstavil do čfla protihabsburského pov­ stání moravských Valachů a v čele vzbouřených Valachů bojo­ val na Mcravě znovu proti císařské vládě r. 1627. Jeho poslední osudy nejsou známy, v r. 1629 však již byl mrtev. Čejkovické panství, zahrnující zámek, městečko a dvůr Čejkovice, Vrbici, Prušánky s dvorem a pivovar v Hodoníně, bylo zkonfisková­ no, odhadnuto na 70 342 zl. moravských a darováno olomouc­ kým jezuitům. Zámek byl honosným a pěkným sídlem, i když v pobělohor­ ském období značně utrpěl; když totiž v říjnu 1622 přišla do Čejkovic odhadní komise, zjistila, že zámek je vyloupený, okna a dveře bez zámků, stoly a stolice rozlámané a cenné věci rozkradeny. K statku byl připojen i svobodný dvůr v Kobylí, konfiskovaný Mikuláši Čechočovskému z Čechočovic. Jezuité si zřídili v zámku rezidenci, do níž se uchylovali hlavně v době nebezpečí (například za švédské okupace Olomouce). Za vpádu kuruců v r. 1704 zámek vyhořel, ale v 1. 1715 —1717 byl obno­ ven. K dosavadnímu půlkruhovému půdorysu byla přistavěna přední část a boční křídlo, které tvořilo hospodářskou část. Kolem zámku byl zřízen park. V té době si vedli jezuité v Čejkovicích hospodářské záznamy, které mají velkou cenu pro dějiny zemědělství. Když byl v r. 1773 jezuitský řád zrušen, ziskal čejkovické panství studijní fond, ale v r. 1783 je koupil císař Josef II. za 252 435 zl. rýnských a spojil s panstvím hodo­ nínským, ačkoli bylo spravováno jako samostatná část. V té době sloužila přední část zámku za byty zaměstnanců velko­ statku. Rozsáhlé sklepy pod zámkem a proti němu vystavěli olomoučtí jezuité přibližně na začátku 18. století zároveň se zmíněným křídlem zámku. V minulém století se v kolárně na nádvoří nouzově vyučovalo. Dnes je zámek majetkem M N V ; objekt se opravuje a prová­ dí se zde archeologický průzkum. ČERNÁ — zám ek 15 km severozápadně od Velkého Meziříčí Okolí Měřína původně náleželo měřínskému benediktinské­ mu proboštství. Po zániku třebíčského kláštera přešlo proboštské zboží, zahrnující Měřín a mimo jiné vsi i Černou, do vlast­ nictví Jana Stráneckého ze Stránec, který prodal r. 1557 statek Václavu Chroustenskému z Malovar. Jeho syn Jan Rafael Chroustenský vystavěl v Černé na konci 16. století renesanční zámek v jednoduché dispozici s boční věží; nad portálem umístil svůj erb, aby hlásal jeho stavební úsilí. Dlouho však nového zámku neužíval, neboť pro účast na stavovském povstání v 1. 1618 1620 mu byl spolu se statkem zkonfiskován a daro­ ván hraběti Collaltovi; tím se Černá stala součástí brtnického panství, s nímž sdílela stejné osudy. Od té doby sloužil zámek jako administrativní sídlo. V 18. sto­ letí byl zbarokizován, i když jeho vnější ráz zůstal zachován; barokní úpravy se dotkly zejména interiérů, které byly vyzdo­ beny jednoduchými freskami a štukami. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. ČERNÁ HORA — zám ek 7,5 km severozápadně od Blanska Hrad v Černé Hoře byl vybudován již asi ve 13. století; hradiště bylo podle Josefa Pilnáčka opevněno nejprve hliněnými valy podobně jako nedaleké hradiště bořitovské a zaujímalo celý prostor nynějšího zámku. Pozůstatkem hradu je nízká čtyřhranná věž, z níž prý vedla tajná chodba až k rybníku. Nejstarším známým držitelem hradu byl v 1. 1281 —1298 Matouš z Černé Hory, který měl ve znaku volské rohy, pravdě­ podobně ozdobené zelenými lístky nebo pavími péry. Matouš zastával v r. 1286 úřad purkrabího na ostrožském hradě, později ČER MÁKO VICE — tvrz na hradě Veveří. Po jeho smrti připadl černohorský majetek 9 km západně od Moravského Krumlova Tvrz v Cermákovicích se připomíná v r. 1353, kdy na ní v 1. 1305—1320 brněnskému mincmistru Apardovi, původem sídlil Bransud z Čermákovic. Od druhé poloviny 15. století z Florencie. Počátkem 30. let 14. století spravoval černohorský náležely Čermákovice cizím držitelům a v druhé polovině hrad Jindřich z Dubé, ale již v r. 1333 jej držel Ješek z Boskovic; 16. století se staly součástí Tulešic. Tvrz byla v té době přebu­ jeho rodina i potomci pánů z Boskovic začali brzy považova dována v hospodářské budovy, které jsou dnes součástí farmy černohorský hrad za druhou kolébku svého rozvětveného rodu státního statku. a podle Černé Hory se psali páni Černohorští z Boskovic. Z nich Vaněk Černohorský z Boskovic jako účastník stavovské­ ho sněmu v Praze v září 1415 připojil svou pečeť na protestní list kostnickému koncilu proti upálení mistra Jana Husa. Nejslavnějším příslušníkem rodiny pánů Černohorskýcn z Boskovic ve starší době byl prvorozený Benešův syn Tas z Boskovic (1446 1482), významný státník i hospodářský organizátor, od r. 1457 olomoucký biskup. (Investován byl však teprve v r. 1460 za přítomnosti krále Jiřího vratislavským bisku­ pem.) Studoval v Pavii a ve Florencii a patřil k nejvzdělanějším lidem své doby. Z popudu jeho bratrů Beneše a Dobeše Černo­ horských z Boskovic přeložil v nedalekém Bořitově, kde byl farní kostel Černé Hory, farář Jan Húsek v r._ 1487 Českou kroniku Aeneáše Sylvia do češtiny. Rodina Černohorských z Boskovic stranila uherskému králi Matyášovi. Tas vedl z popudu uherského krále Matyáše v červenci 1471 velmi důležité jednání s polským králem Kazimírem IV. V r. 1485 dal však Matyáš ve Vídni popravit Jaroslava z Boskovic, čímž si celý rod znepřátelil. S historií Černé Hory je nejvíce spjat Albrecht Černohorský z Boskovic, který zde od r. 1556 velmi často pobýval. V 60. le­ tech 16. století přebudoval dosavadní zchátralý hrad, z něhož se dodnes dochovala válcová věž u brány, v renesanční zámek se severním dvoupatrovým křídlem, předhradim a konírnami. (''.erná— zámek, rytina dle F. A. H cbera z r. 1848 (81) Černá H ora — zámek, rytina A. K unikcho z 30. let 19. století Č erná H ora — zámek Zvláštní pozornost věnoval budování předzámčí. I dnešního návštěvníka upoutávají rozsáhlé sloupové síně v přízemí zá­ padního křídla s mohutným, na Moravě jedinečným sklepením pod ním. Tuto přestavbu připomíná nápis nad hlavní branou černohorského zámku. Albrecht dosáhl i významných politických úřadů. V r. 1562 byl podkomořím, v r. 1564 nejvyšším sudím a v r. 1567 nejvyšším komorníkem. Patřil k významným podporovatelům re­ nesanční literatury a malířského umění na Moravě, byl vý­ borným znalcem domácího práva a stoupencem reformace. V době, kdy byl nejvyšším zemským komorníkem, vznikla kniha zemských desk, která náleží k nejcennějším svaz­ kům z tohoto souboru. Vyznačuje se nádherou renesanč­ ních kreseb, mezi nimiž je i Albrechtův portrét, zhotovený neznámým, pravděpodobně cizím malířem. Po Albrechtově smrti zdědil Černou Horu jeho nevlastní bratr Jan Šembera z Boskovic, jenž zemřel v r. 1597 jako poslední mužský poto­ mek rodu pánů z Boskovic. Po něm zdědila zámek jeho dcera Anna, provdaná za knížete Karla z Lichtenštejna. Jeho potomci vlastnili černohorský zámek až do r. 1711, kdy kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna odkázal černohorské panství své dceři Marii Dominice, provdané za hraběte Jindřicha Josefa z Aueršperka. V r. 1724 zámek vyhořel a ležel až do r. 1818 v sutinách, protože majitelé panství se neustále měnili a nevěnovali mu pozornost. V r. 1830 koupil černohorské panství v dražbě Jan Nepomuk z Geisslemu, který zámek částečně opravil; po něm (po r. 1837) zdědila zámek jeho manželka Josefa, rozená Nebelová z Tůrkheimu, a v r. 1845 byly panství i zámek předány jejím dětem; v r. 1848 byl zámek zcela obnoven. V r. 1859 jej získala její dcera Flora, provdaná za hraběte Mořice Friesse ( t 1887). Právě Mořic Friess dal zámek po drobných úpra­ vách v 1. 1859 —1861 dostavět; v pseudorenesančním duchu jej adaptoval příslušník slavné stavitelské rodiny, vídeňský archi­ tekt dánského původu Theofil Hansen. Přístup do zámku je od východu. Na severu zůstalo zachováno renesanční předhradí. Nedaleko zámku stojí zajímavá barokní pohřební kaple s arká­ dovými ochozy po stranách, datovaná rokem 1720. Za prusko-rakouské války v r. 1866 se na černohorském zámku setkali 12. července náčelník pruského generálního štábu Moltke a kancléř Bismarck s francouzským vyslancem Napoleona III. v Berlíně V. Benedettim, který s nimi jednal o dalším uspořádání poměrů ve střední Evropě. Dnes je zámek státním majetkem, spravuje jej odbor sociální­ ho zabezpečení ONV v Blansku a slouží jako domov důchodců. (82) ČERNČÍN — tvrz 2 km severovýchodně od Bučovic Tvrz tu vznikla patrně teprve na konci 17. století, kdy se majiteli části vsi Čemčína stali Košínští z Košína. Výslovně se připomíná v r. 1707. Byla přeměněna v hospodářské budovy, když se stateček stal v r. 1760 součástí bučovického panství; dnes jsou zde hospodářské objekty JZD. ČERNÍC — tvrz 6 km jižně od Telče Zdejší tvrz vznikla v první polovině 14. století, neboť se připomíná spolu se vsi v r. 1350; sídlil na ní vladycký rod z Čemíče. Tvrz chránily dva rybníky a mlýnská stoka. V 17. století se uvádí jako pustá a nebyla již obnovena. Dodnes se dochovala věž z lámaného kamene, 15 m vysoká, 7 m široká, s jehlancovou střechou a portálem, kterým se přes padací most vcházelo do tvrze. ČERNÍN — tvrz 14 km severně od Znojma Ves Černín se poprvé připomíná v r. 1131, kdy tu jeden lán náležel arcijáhenskému kostelu ve Znojmě. Podle Černína se psal rod vladyků, z něhož se v r. 1255 uvádějí Bono a Rýšek a v r. 1273 Čas; z téhož rodu pocházela i Alžběta, v r. 1274 abatyše klarisek ve Znojmě. Vladykové z Černína byli spřízněni s vladyky z Plavče, kteří užívali znaku volské hlavy. O tvrzi v Čem íně se píše v r. 1351, kdy ji Černín z Černína prodal spolu s dvorem, patronátem, lesy, lukami a příslušenstvím Anně z Polanky. Koncem 14. století se stal Černín součástí jevišovického panství; tvrz zamkla v 15. století za válek česko-uherských a zmizela beze stopy. ČERNVÍR — hrad 12,5 km severozápadně od Tišnova Na skalnatém bradle, jež vybíhá v Čemvíru do koryta Svratky, bylo vybudováno na konci 12. nebo na počátku 13. sto­ letí feudální sídlo, využívající příhodné přírodní polohy. Pro jeho zpevnění byl celý skalnatý hřeben obehnán vysokou hrad­ bou, jejíž základy se zachovaly podnes. Vnitřek opevněného prostoru byl rozdělen hospodářskými a obytnými budovami, jejichž zbytky jsou zachovány ve zdivu několika domků, které na ostrožně stojí. Příjezd do hradu byl od dnešní silnice, kde stávala ve svahu brána. Hrad se stal centrem samostatného zbo­ ží, jež mělo také svou vlastní církevní správu; proto zde byla vybudována čtyřapsidová románská rotunda. První známý držitel hradu a vesnice pod ním byl Milek z Čemvíru, který je uveden r. 1284 jako svědek na listině klášte­ ra v Doubravníku; r. 1309 se na listině tišnovského kláštera připomíná Vítek z Čemvíru. R. 1364 se podle hradu a vsi psal Filip z Čemvíru, který prodal bratrům Archlebu a Petru z Černvíru lán za 10 hřiven grošů. Archleb, jenž se nazýval podle za­ niklé dědinky Klečan, upsal Filipu a Petru z Čem víru vše, co tu měl, a ponechal si pouze patronátní právo zdejšího kostela a čemvírský hrad. Roku 1409 postoupila Markéta z Černviru svůj vdovský podíl na čemvírském zboží Vilému z Pernštejna, který se postupně zmocnil celého čemvírského statku. Čem íč — věž tvrze Hrad byl rozbořen v husitských válkách a úplně vzal zasvé v česko-uherských bojích; jeho zdivá se používalo jako staveb­ ního materiálu zejména v 16. století při budování tamního koste­ la, jehož nejstarší část byla součástí původního panského sídla. Kostel má obdélníkový půdorys, zdi bez opěráků, rovný bazilikární strop a Zachovalé hřebínkové klenby. Kolem svatyně je hřbitov, jehož zecí stojí na základech původního zdivá někdej­ šího hradu. ČERTŮV HRÁDEK — hrad 5 km jižně od Blanska Hrad byl vybudován asi koncem 13. nebo počátkem 14. sto­ letí jako strategické místo střežící obchodní stezku vedoucí údo­ lím. Svůj název má po Jakubu Čertu z Bořitova, který žil v polo­ vině 14. století a z tohoto hradu podnikal své loupežné výpravy. Hradní palác měl čtyřhranný půdorys s ochrannou věží; k zpev­ nění byl obehnán hlubokým příkopem. Byl rozbořen ve válkách česko-uherských v druhé polovině 15. století. Dodnes se docho­ valy zbytky čtyřhranné budovy a příkopu na kuželovitém pa­ horku. ČERVENÁ LHOTA — zám ek 9 km severozápadně od Třebíče Ves, založená třebíčským benediktinským klášterem, se připomíná poměrně pozdě, v r. 1436, i když patrně vznikla už koncem 12. nebo počátkem 13. století při kolonizaci kraje klášterem. Ve stejné době byla pravděpodobně postavena i zdej­ ší tvrz, na níž sídlili vladykové, kteří byli leníky kláštera. V druhé polovině 16. století — po zrušení kláštera — vlastnili Červenou Lhotu Zárubští z Hofeřic jako statek na manství Smila Osovského z Doubravice na Třebíči. Přídomku užívali podle Hofeřic, zaniklé vsi jihozápadně od Okříšek, příjmení podle svého pozdějšího vlastnictví, vsi Zárubic u Myslibořic, jihovýchodně od Třebíče. V r. 1491 koupil statek a dvůr v Čer­ vené Lhotě od bratrů Šťastného a Ctibora Zárubských Smil Osovský a začal ves uvádět i ve svém titulu. Od té doby zůstala Červená Lhota při třebíčském panství. V druhé polovině 16. století byla tvrz přestavěna v rene­ sanční zámek jednoduchého obdélníkového půdorysu s věží a portálem. Třebaže během staletí chátral (sloužil jako admi­ nistrativní budova), zachoval se dodnes. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. ČERVENÝ HRÁDEK — zám ek 8,5 km severovýchodně od Dačic Na ostrohu omývaném říčkou Vápovkou a původně chrá­ něném i velkým rybníkem stával původně hrad. Podle novoříšských análů se psal po hradě Markvart z Hrádku, který založil v r. 1211 s manželkou Vojslavou ženský klášter v Nové Říši. Ve 13. století tu byl vybudován hrad s válcovou věží, který se nazýval i tvrz. Rozsah původních držav se ztenčil na konci 13. století, když byl rod vystřídán větví pánů z Bílkova. Jejich mocnými soupeři se stali na jihovýchodě Lichtenburkové, na západě Vítkovici, zvláště páni z Hradce. V r. 1366 získal hrad s příslušenstvím markrabě Jan a v r. 1410 jej prodal markrabě Jošt za 540 kop gr. spolu se vsí Chotěbudicemi a dílem Vilímče (dnes Dolní Vilímeč) Petru Šturmovi z Kamenice, podle něhož byl hrad jistou dobu nazýván Šturmovým Hrádkem. V letech 1490 -1585 vlastnili hrad vladykové Zahrádečtí ze Zahrádek, kteří drželi i Staré Hobzí. (83) Za válek česko-uherských byl hrad pobořen, protože se v r. 1490 připomíná jako pustý. Byl vsak znovu obnoven a pře­ stavěn v zámek. Arnošt Zahrádecký ze Zahrádek předal v r. 1585 zámek Červený Hrádek s dvorem, ves Hrádek, Jersice, polovinu Vnorovic, pusté vsi Osetkovice, Zahrádky a Dvořiště, velký rybník pod zámkem a les Útěchovec Alžbětě Višnovské z Petrovce. Od té doby sdílel zámek spolu se statkem osud s Budíškovicemi; za třicetileté války byl pobořen. Dodnes se z něho dochovaly jen nepatrné stopy na ostrohu nad Vápovkou, zbytky zdivá válcové věže a hradeb. Kaple stávala v podhradí. Na místě zámku byla vystavěna část vsi Hrádku. ČESKÁ OLEŠNÁ — zám ek 15 km severovýchodně od Jindřichova Hradce Polovina vsi, která se připomíná poprvé v r. 1349 a v níž asi stávala tvrz, náležela původně k Moravě, polovina k Čechám. Král Ladislav Pohrobek postoupil v r. 1454 moravský díl Olešné a Popelína bratrům Prokopu a Janu z Vojslavic. V druhé polovině 16. století byl v místech tvrze na břehu rybníka vybu­ dován jednoduchý renesanční zámek s hranolovou věží v nároží. Po bělohorské bitvě se na horském statečku dlouho drželi evangeličtí majitelé; bylo proti nim zakročeno až v r. 1654. Pokusy některých majitelů rozšířit statek o některé sousední vsi ztroskotaly. Josef Laboriette de Saisac na počátku 19. století dosavadní zámek přestavěl a vybudoval zámecký park; i když si zámek v podstatě udržel renesanční ráz, dostal empírovou podobu. Byla přistavěna dvě poschodová křídla s věží v ná­ roží; uvnitř byl vybaven empírovým zařízením. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. Česká O lešná — zámek ČESKÉ KŘÍDLOVICE — zám ek 9 km severovýchodně od Jaroslavic Zámek zvaný Samota (Allein) postavil držitel Jaroslavic Petr Braun počátkem 19. století v romantickém švýcarském stylu v lese při silnici vedoucí do Borotic, ve vzdálenosti asi čtvrt hodiny od Křídlovic; objekt sloužil loveckým účelům. Dnes náleží zámek Státním lesům Znojmo a slouží jako rekreační středisko. ČESKÝ — tvrz 8 km západně od Znojma Tvrz Český se vsí stávala mezi Lukovem a Mašovicemi poblíž Podmolí; tvrz vznikla asi ve 13. století. V r. 1190 byla ves majetkem louckého opatství a v r. 1323 se uvádí jako příslu­ šenství hradu Vranova. V r. 1406 náležela k markraběcímu Hrádku u Znojma. Později měl Český v zástavě Jiří Šváb z Lančova, který žaloval v r. 1481 u soudu Štěpána z Eincingu proto, že si přisvojil držbu jeho dílu vesnice. Eincing při prohrál a ještě téhož roku byl Jiří Šváb uveden v „půstů ves a tvrz Cziesky“ , což znamená, že tvrz byla pravděpodobně zpustošena za česko-uherských válek; později zanikla beze stopy. Zaniklá ves Český se uvádí naposledy v r. 1618. ČESKÝ RUDOLEC — zám ek 8 km severozápadně od Slavonic Tvrz v Rudolci vznikla v první polovině 14. století, neboť v r. 1353 náležela vladykům z Rudolce. Koncem 14. století byla v zeměpanském držení; markrabata udílela tvrz i vesnici lénem. V r. 1406 osvobodil markrabě Jošt rudolecké zboží z manství Vilému z Miličina. Beneš z Miličína odevzdal v r. 1446 Rudolec (8 4) Český Rudolec — zámek s tvrzí a s patronátem, Lidéřovice, Markvarec, Radíkov, Kle­ novou (zaniklo), Kadolec, Léštnici (zanikla), Lipnici a Němčíce Janu Crhovi z Dolan. V polovině 16. století přešla tvrz s příslu­ šenstvím na Hodické z Hodic. Kateřina z Hodic prodala v r. 1630 Rudolec s tvrzí, přestavěnou v renesančním stylu v druhé polovině 16. století, s dvorem, s mlýnem a s pilou, Matějovec, Vlastkovec, Stálkov s dvorem, Dolní a Horní Ra­ díkov a dvůr Růženec za 28 000 zl. moravských císařskému hejtmanu Ferrantu Coquiovi. Později se držitelé panství rychle střídali. V rudoleckém kostele se zachovala řada krásných ná­ hrobků majitelů z 16. století. Nynější dvouposchoďový zámek s věží, která má půdorys nepravidelného mnohoúhelníku, byl vystavěn v 60. letech 19. století na místě bývalé renesanční tvrze, z větší části zničené požárem v r. 1860. Majitelem velkostatku byl tehdy Angelo Picchioni. Jde o stavbu v romantickém novogotickém slohu, připomínající jihočeskou Hlubokou. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. DAČICE — starý zám ek O počátcích Dačic vyprávěl Ctibor Tovačovský z Cimburka v dnes ztracených Rozličných pamětech Království českého a Markrabství moravského: „Když byl moravský král Svato­ pluk vypuzen Huny z Vezprimu za řeku Váh, vystavěl si nový hrad Velehrad. Domníval se, že byl poražen pro nepřízeň bohů; chtěje dobýt ztracené země, vzýval se svým vojevůdcem Pobugem pekelné mocnosti a bohyně pomsty Dračici a Tasanu. Stavěl jim sochy, největší na horní Dyji, v místě odtud nazva­ ném Dračici, a na řece Oslavě, jejíž jméno značí ,Ó, sláva M o­ ravanů*, v místě nazvaném Tasany.“ Ve skutečnosti se Dačice připomínají až na sklonku 12. století, kdy tu byl vystavěn kostel. Poloha Dačic při brodu přes řeku Dyji byla výhodná, takže osada se stala hospodářským stře­ diskem celého okolí. Původně tvořily Dačice spolu s blízkými osadami zvláštní statek, ale bez tvrze. Útočištěm obyvatelstva v době nebezpečí byl opevněný kostel na vršku nad původní osadou (nynějším Dolním náměstím v Dačicích). Někdy v prvé polovině 14. století byl dačický statek připojen k hradu Bílkovu. Když byl Bílkov pobořen, nebylo za něj nejprve potřebí náhrady, neboť majitelé panství Krajířové z Krajku drželi blízký hrad Landštejn na trojmezí Čech, Moravy a Rakous. Krajířové z Krajku se přistěhovali v druhé polovině 14. sto­ letí z Krajiny (Kraňsko) do Čech, kde získali hrad Landštejn a Novou Bystřici. Účastnili se horlivě válek proti husitům, v Čechách zdomácněli a později náleželi k předním stoupencům krále Jiřího z Poděbrad. Stav jejich držav dobře známe z pře­ vodu panství v r. 1487, kdy Volfgang z Krajku postoupil svým synům Lipoltovi a Jindřichovi hrady Comštejn a Frejštejn, Jiříkovi a Kumátovi Landštejn a Bílkov a sám si ponechal zboží dačické a novobystřické. Dačická větev byla známá svou přízní k jednotě bratrské. Vymřela po meči Oldřichem Krajířem 18. července 1600. Za Krajířů se staly Dačice středem jejich rozsáhlé državy a za tím účelem byla v druhé polovině 15. století vybudována tvrz. Ta však brzy nevyhovovala a za Albrechta Krajíře z Krajku a jeho manželky Mandaleny z Vřesovic došlo k vybudování nového panského sídla na nynějším Dolním náměstí v řadě měšťanských domů. Z nápisu nad portálem „Albrecht Krajíř z Krajku a na Dačicích. Mandalena Krajířová z Vřfsovic a na Dačicích. 1579“ se dovídáme i jména stavebníků a datum do­ končení stavby. Z dosavadní tvrze byl zřízen hospodářský dvůr, Dačice — starý zámek který byl součástí zámeckého areálu. Budova zámku byla posta­ vena delší osou kolmo na Telčskou ulici těsně při jejím vyústění do náměstí. Krásná renesanční stavba se dochovala dodnes a je nazývána starým zámkem. Je to mohutná dvoupatrová budova obdélníkové dispozice s cimbuřím a průčelím, pokrytým psaníčkovými sgrafity. Klenuté síně jsou v přízemí i v prvním poschodí nad průjezdem. Starý zámek je asi dílem italských mistrů usídlených v Dačicích v druhé polovině 16. století, kteří své stavby tvořili v duchu severoitalského cinquecenta. Je ukázkou italského městského renesančního paláce v našem prostředí. Od r. 1939 slouží budova jako radnice a v r. 1940 byla velmi pěkně restaurována. DAČICE — nový zám ek Oldřich Krajíř (f 1600) se nespokojil s dosavadním sídlem, které dostalo název starý zámek, a vybudoval na Horním náměs­ tí koncem 16. století nový zámek. Ten si přes pozdější úpravy dodnes zachoval původní podobu jak v dispozici, tak zčásti i ve výstavbě, především v severním křídle s arkádami na nádvorní straně. V literatuře byl vysloven názor, že autorem této pozdně renesanční stavby byl Ital Francesco Garof de Bison, který v téže době stavěl věž městského kostela v Dačicích. Kolem zámku byla vybudována renesanční zahrada. Sestra zemřelého Oldřicha Krajíře, Kateřina, prodala v r. 1610 panství za 106 000 zl. moravských Vilému Dubskému z Třebomyslic, který hrál za stavovského povstání v 1. 1618 (85) D ačicc— nový zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 Dačice — nový zámek Dačice — nový zámek, interiér knihovny — 1620 velmi obojetnou úlohu. Když došlo k potrestání účast­ níků povstání, líčil zvláštním přípisem císaři svoji oddanost habsburskému rodu. Mimo jiné připomínal, jak v r. 1570 doprovázel arcivévodkyni k její svatbě s králem francouzským Karlem IX. do Paříže. Přesto mu bylo dačické panství, kde tehdy převládalo vysoce režijní hospodářství, pro účast na stavovském povstání zkonfiskováno. Dne 8. listopadu 1622 prodala královská komora dačické panství se slevou Lvu Burianovi Berkovi z Dubé a z Lipé. Dědicem se stal jeho syn Matyáš Ferdinand, jímž v r. 1644 vymřela rodová větev; zámek se statkem přešel na Ladislava Berku z mladší berkovské větve. Avšak matka Matyáše Ferdi­ nanda Berky Františka Hypolita, rozená Furstenberková, s roz­ hodnutím nesouhlasila ( f 26. října 1655) a odkázala je synovci Bedřichu Fúrstenberkovi; tím vznikl mezi Berky a Fúrstenberky rodový spor, který trval přes 70 let. Zámek s panstvím byl v držení Furstenberků až do r. 1714, kdy Berkové spor vyhráli. V r. 1706 zemřel poslední mužský potomek rodu Berků Také interiér byl nově upraven, ať už šlo o nástropní sloupy, zrcadlový sál, vyvážené řešení hlavního schodiště, svislé členění chodbových stěn pilíři, jejichž korintské hlavice podepřely renesanční klenbu. Největší důraz byl položen na hlavní zrcad­ lový sál s dobovou nástropní malbou. Celou úpravu zámku cha­ rakterizuje jednotnost a souhra. Drahocenný interiér dačického zámku dodnes prozrazuje vytříbený vkus a umělecké cítění posledního mohučského kancléře a kurfiřta i řezenského arci­ biskupa Karla Antonína Dalberka (1744 1817), patřícího ke Goethovu a Wielandovu okruhu přátel. Dačice jsou příkladem venkovského empírového sídla, které se ve svém interiéru chlubilo elegancí vídeňských sálů. Dalberkové byli majiteli zámku až do r. 1945. Dnes spravuje zámek Státní památková péče v Brně. Bylo v něm vybudováno muzeum empírových forem mobiliáře, obrazů, plastik, soustředěných sem z celé západní Moravy. Dačice — nový zámek, em pírové schodiště František Antonín, který odkázal panství své sestře Rosalii, provdané za Viléma Leopolda Kinského. Na základě soudního rozhodnuti získal v r. 1714 Dačice její nevlastní syn (poněvadž neměla žádné potomky) Václav Vojtěch z Vrbna a Bruntálu, od něhož je v r. 1728 koupil za 426 000 zl. Jindřich Karel z Osteina. Po dvojím požáru v 1. 1645 a 1721 byl zámek v 1. 1732 —1733 přestavěn v barokním slohu. Úpravy, které zasáhly jak interiér, tak exteriér, prováděl v Dačicích usazený stavitel Francesco Cameli. Barokní podobu zámku lze dnes, kromě věže, studovat pouze na starých vyobrazeních. V r. 1804 získal zámek i panství Fridrich Karel z Dalberku. Dalberkové pocházeli ze starobylého říšského rodu, vybaveného zvláštními privilegii. Tom u měl odpovídat i zámek, který byl v r. 1816 přebudován podle návrhu stavitele Riedla v duchu módního empíru. V r. 1818 byl vybudován i anglický park. I po úpravě však zůstaly zachovány četné předchozí prvky zámku; tak z renesanční stavby byla ponechána půlkruhová arkáda s toskánskými sloupy, lodžie v přízemí a v prvním patře sever­ ního křídla, v přízemí severního křídla renesanční sály; z ba­ rokní doby i nadále slouží strážní věž a některé menší části. V empíru bylo především upraveno průčelí zámku, formy oken a římsa probíhající mezi přízemím a prvním patrem. Zahradní průčelí má nad prvním patrem ještě polopatro a nad středem hranolovou barokní věž. Vnější architektura byla obohacena úpravou v 1. 1831 —1832 podle návrhu vídeňského architekta J. Schlepse; střed hlavního průčelí byl vyzdoben mohutnými pilastry, které nesou trojboký štít. DALEČÍN — hrad 8 km severozápadně od Bystřice nad Pernštejnem Jednou z osad, jež vznikla jako hornické sídliště na horním toku řeky Svratky, je Dalečín. Nasvědčuje tomu zasvěcení kostela sv. Jakubu Většímu, patronu horníků. Když se kraj feudalizoval, dostal se Dalečín do držení pánů s křídlem v erbu, kteří se psali po Tasově a Lomnici u Tišnova. Stal se středis­ kem statku, k němuž náležela řada okolních vsí. Dalečín se poprvé připomíná r. 1349, kdy jej postoupila Klára, druhá manželka Znaty z Tasova, zároveň s Písečným a Dětochovem (Vítochovem) svému manželu; v té době tu již existoval hrad, neboť se připomíná mezi odstoupeným majetkem. Znata zemřel v r. 1353 a Klára, aby Dalečín nepozbyla, spojila svůj majetek se zbožím svého švagra Ješka, probošta v Olomouci; Ješek dal do spolku své zboží v Jasenici u Tasova. Proti svodu se však postavili Jimram z Pernštejna a Jan z Kounic, kteří si na spojený majetek činili nároky. Klára a Ješek nakonec prodali hrad i ves Dalečín, Vítochov a Písečné se vším příslušenstvím Jimramovi z Pernštejna. Protože se hrad Dalečín stal sídlem loupežníků, kteří ohrožovali celé okolí, byl v r. 1519 zbořen. V rodě Pernštejnů zůstalo dalečínské panství až do r. 1588, kdy je Jan z Pernštejna postoupil spolu s jimramovským zbožím Pavlu Katharýnovi z Katharu. Dalečínský hrad stával na ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Svratkou. Jaká byla jeho původní podoba, nevíme; zachovala se z něho jen vysoká obvodová zeď, jež má ve dvou řadách nad sebou malá střílnová okénka, směřující na strmý skalnatý břeh řeky. Přední část hradní stavby stála na mírně svažité straně ostrohu a musela být chráněna příkopem a hrad­ bou, jež se však nezachovala. Staviva z ní bylo patrně použito při budování dvora a ostatních panských budov, které stávaly na levém břehu řeky. Ochranu skýtala hradu nejen řeka, ale i strouha, vedená z ní hned pod svahem. Její voda poháněla mlýn, který byl nezbytnou součástí hradního i poddanského hospodářství. DALEČÍN — zám ek 8 km severozápadně od Bystřice nad Pernštejnem Po Dalečíně se psali někteří zemané, kteří se zde usídlili a vybudovali v obci nedaleko hradu tvrz; stávala snad již v r. 1390. V r. 1437 se po ní píše Jíra z Bezděkova a Dalečína, v 1. 1481 —1486 jeho syn Martin, v r. 1482 Čipík a Kateřina z Dalečína. Původní tvrz ze 14. století přebudoval Pavel Katharýn (87) Katharu v r. 1588 v renesanční zámek s arkádami. Pozůstatkem této přestavby jsou dodnes zachované hluboké sklepy. V r. 1603 prodali bratři Petr a Jan Katharýnové z Katharu zámek spolu se vsí, Chudobín, Unčín a Ubušín Vilémovi Dubskému z Třebomyslic, jemuž byl statek zkonfiskován a připojen ke Kunštátu. V r. 1850 přestavěli Heinrichsové zámek ve stylu tyrolských chat, takže se z jeho renesanční podoby nic nedo­ chovalo. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží jeho potřebám i jako zdravotnické zařízení. DALEŠICE — tvrz 7 km severozápadně od Rouchovan V r. 1125 daroval znojemský kníže Litold Dalešice třebíč­ ským benediktinům, jimž patřily až do zániku kláštera v 16. sto­ letí; poté drželi Dalešice Kraličtí z Kralic, kteří v první po­ lovině 16. století vystavěli v obci tvrz, uváděnou v r. 1613, v druhé polovině 17. a zejména v 18. století, kdy byla přebu­ dována v hospodářské budovy, které dnes náleží místnímu JZD. DALEŠICE — zám ek 7 km severozápadně od Rouchovan V r. 1713 koupil Dalešice Jan Antonín Pachta z Rájová, který je v r. 1724 předal hraběti Jindřichu Josefu Daunovi. Ten přestavěl někdejší chátrající budovu benediktinského kláštera, připomínaného v r. 1303 (jediný řád toho druhu na Moravě) a zaniklého v 16. století, ve čtyřkřídlý barokní zámek se střed­ ním rizalitem a s čestným dvorem; portál zámku je barokně honosný, zdobený přízemními křídly; interiéry vynikají boha­ tou štukovou výzdobou stěn a stropů. Současně byla vybudo­ vána na návrší obce rodinná hrobka majitelů jako centrální stavba křížového půdorysu, která byla o 100 let později empí­ rově upravena. Kolem zámku vznikl park. Zámek v této podobě používali i další majitelé, kteří se často střídali (baroni Hiller-Hessové, baron Seria, rakouský průmysl­ ník A. Dreher a další). Dnes je zámek majetkem MNV a slouží Průmyslovým stav­ bám Brno. DAMBOŘICE — tvrz 13,5 km jihovýchodně od Slavkova Tvrz byla vybudována bud koncem 13. nebo počátkem 14. století, kdy náležela místnímu vladyckému rodu z Dambořic, z něhož se připomíná v r. 1298 Jindřich z Dambořic; první písemná zpráva o tvrzi pochází z r. 1377. V první polovině 15. století byly Dambořice vlastnictvím příslušníků rodiny Blažeje, řečeného Racka z Prosetína. Václav z Prosetína jako věrný přívrženec krále Jiřího Dambořice za česko-uherských válek ztratil a zmocnil se jich stoupenec uher­ ského krále Matyáše Korvína Jan Zelený ze Šanova. Oba se však nakonec mezi sebou dohodli a vzájemně si uznali svá práva na Dambořice. Po smrti Jana Zeleného je Václav Racek po­ stoupil Václavu z Ludanic, v jehož rodě zůstaly až do r. 1531, kdy je koupil Jan Kuna z Kunštátu. Ten v r. 1534 vymohl na králi Ferdinandovi I. povýšení obce na městečko. Po smrti Jana Kuny se dědičkou stala vdova Dorota ze Zástřizl; v r. 1549 získal Dambořice Petr z Kounic. Dambořická tvrz byla sídlem pánů z Ludanic, ale i vdovy po Petrovi z Kounic, Doroty z Geraltovic, po níž v r. 1567 zdědily Dambořice dcery Alina, Mandalena a Dorota. Od nich je převzal jejich nejstarší bratr (88) Oldřich, který je pak po získání Ždánic v r. 1566 připojil k ždánickému panství. Není vyloučeno, že k úpravám dambořické tvrze přispěli ve větší míře páni z Ludanic, případně i sám Jan Kuna z Kunštátu v souvislosti s přestavbou starého dambořického kostela sv. Martina. Tvrz zanikla v druhé polovině 17. století. Dnes po ní není památky; víme jen, že stávala v místech dnešního hřbitova. DAŠOVICE — tvrz 13 km západně od Třebíče Jižně od Štěměch se zachovaly základy domů i tvrziště s válem po zaniklé vsi Dašovicích (Dašově). Ves i tvrz jsou poprvé doloženy k r. 1353, kdy náležely vladykům z Heraltic. Zanikly, jak se zdá, v r. 1466, kdy je zpustošilo uherské vojsko. Při prodeji majetku vladyků z Miličína Brtnickým z Valdštejna v r. 1505 se uvádějí jako pusté. DEBLÍN — hrad 6 km jihozápadně od Tišnova Vesnice Deblín leží na jihozápad od Tišnova při soutoku Bolchlávky a Ochozského potoka. Historicky je doložen Ratiboř z Dcblína, který byl r. 1234 královským jídlonošem, v r. 1240 purkrabím v Brně. Bud on, nebo některý z jeho předků dostal patrně hornatý kraj na potoce Bolehlávce výsluhou a asi položil základy hradu. V 30. letech 13. století tu byli Deblínští už pevně usazeni a těšili se patrně velké vážnosti u zeměpánů, takže nemuseli postoupit nic ze svého majetku klášteru cisterciaček, který v Tišnově, téměř na samých hranicích deblínského statku, založila v r. 1233 vdova po Přemyslu Otakarovi I. královna Konstancie. Deblínští páni, kteří měli těsné styky s dvorským prostředím, si vybrali k stavbě svého opevněného sídla planinu na levém břehu potoka Bolchlávky, proti osídlenému ostrohu a rozsáhlý areál ohradili příkopem a hliněným válem. Tam, kde nebylo účelné budovat val a příkop, zvýšili stavitelé deblínské pevnosti sklonový úhel svahu, po němž byl přístup ke hradu znemožněn náspem s příkrou vnější stěnou. Současně založili na hradě románskou trojlodní baziliku, jejíž výstavbu můžeme zařadit do 30. let 13. století. Na stavbu kostela i hradu se používalo červeného drásovského pískovce. Byl z něho vytesán podstřešní obloučkový vlys, jehož části byly odkryty při zemních pracích u kostela, i nárožní kvádry, jichž se později, když hrad zanikl, použilo na stavby domků, hospodářských objektů i pilířů stodol, kde je můžeme vidět dodnes. Výstavba hradu a kostela pokračovala až do 90. let 13. století. Prováděl ji Archleb z Deblína, který se v pramenech připomíná v 1. 1233- 1286, a Jenec z Deblína, o němž máme záznamy z 1. 1234 1274. Někdy na počátku 90. let 13. století nastává zlom, protože deblínský rod vymřel po meči. Tehdy došlo k dělení rodového majetku. Největší část deblínského panství dostala dcera Jence z Deblína Kateřina a přinesla je věnem svému manželu Tasu z Lomnice. I za těchto rodinných zvratů byl hrad nepochybně dokončen a později dále upravován, obdobně jako většina ostatních hradních staveb. Sídlili na něm páni z Lomnice, kteří se zvali po Deblíně z Deblína. V 1. 1371— 1389 to byli bratři Jenec a Proček. R. 1390 uznala Markéta, dcera Jence z Lomnice a Deblína, svého manžela Čeňka z Kunštátu za spolumajitele hradu Deblína a vsí, jež k němu patřily, ale téhož roku po­ stoupila deblínský statek bratrům Benešovi, Vaňkovi a Čeňkovi z Lomnice. Čeněk tu sídlil ještě r. 1412. R. 1415 prodal Jan z Lomnice Deblín s příslušenstvím Archlebovi z Veteřova. Po něm držel hrad r. 1449 Jan z Drahotuš, v r. 1464 Vaněk z Bos­ kovic, který se syny Václavem, Albrechtem, Jaroslavem a La­ dislavem prodal hrad r. 1470 městu Brnu. Deblínský hrad nebo, jak se později uvádělo, zámek, se stal středem správy městského statku, k němuž patřilo na 20 větších 1 menších vesnic. Stával ještě v druhé polovině 16. století; nejstarší hospodářský záznam panství, urbář, sepsaný v r. 1570, mluví o vesnicích příslušejících k zámku Deblínu. Město Brno nemělo zájem na udržování pevnostní stavby a ta zvolna chátrala. Možná, že vrchnost sama uspíšila její zničení, když dovolila nebo nařizovala, aby se z bývalého hradu odebíral stavební materiál. Dnes se z hradu zachovaly jen mělké příkopy a nevysoký val a jen zasvěcený místní znalec dokáže určit polohu bývalého hradiska; na jeho prostranství byla postavena někdy v druhé polovině minulého století prostorná školní budova a za ní několik domků, jež svým nepravidelným uspořádáním nazna­ čují, že některé navazovaly na zbytky hradních budov. DĚDICE — hrad 2 km severozápadně od Vyškova Hrad stával u osady Hamiltony, která je dnes součástí Vyškova. Toto u nás neobvyklé místní jméno je odvozeno od jména olomouckého biskupa Hamiltona z 1. 1761 1776, za něhož byla ves založena v úzkém údolí Velké. Hané naproti studánce Strachotínce. Hrad se skládal ze dvou částí, odděle­ ných hlubokým příkopem, z nichž rozsáhlejší byla položena poněkud níže. Z obou částí zůstaly dodnes uchovány náspy. Hrad byl později nazýván starý na rozdíl od nového hradu, Stagnova. Po hradě se psal v 1. 1278 1295 Milota z Dědic z rodu Benešovicú, který jej pravděpodobně založil. Byl to onen Milota z Dědic, jemuž byla neprávem přisuzována zrada v bitvě na Moravském poli. V r. 1381 hrad ještě stál a náležel Petru ze Šternberka. Dále se o něm nedochovala žádná zmínka, jen v r. 1535 se mluví o dvoře od „starého hradu“ ; zanikl asi za husitských válek. DEŠNÁ — tvrz 7 km jižně od Jemnice Dešná byla již na počátku 14. století lénem olomouckého biskupství; zdejší tvrz se připomíná v r. 1408 a poté v r. 1446, kdy byla sídlem držitelů léna spravujících Dešnou, Županovice, Micmanice a Dyjákovice. Zanikla za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století a dnes ani nevíme, kde přesně stávala. DĚTKOV1CE — tvrz 18 km západně od Kroměříže Ves se připomíná poprvé v r. 1311, tvrz pak výslovně r. 1386. Na sklonku 14. století zde sídlil Petr z Kravař a Plumlova, který v r. 1398 prodal tvrz, ves se svobodným dvorem a dalším příslušenstvím Bohunkovi řečenému Puklice. Petr Čertorejský z Čertorej odprodal v r. 1541 tvrz a ves Dětkovice, Dobrochovice, pusté Šeborovice k plumlovskému panství. Tvrz ztratila svou funkci a asi v druhé polovině 16. století zanikla. Místo, kde stála, již nelze s jistotou určit. Děvičky — zřícenina hradu DĚVIČKY — hrad 7,5 km severně od Mikulova Západně od Pavlova na příkré, ze tří stran nepřístupné skák se nalézají zříceniny kdysi významného a pevného hradu zva­ ného Děvičky, Dívčí hrady, Maidberk (Maidenburg), který se poprvé připomíná v r. 1222 pod slovanským jménem Dewicz.ky. Pro své strategické postavení zůstával hrad v zeměpanském držení; z jeho počátků známe tři purkrabí: prvním byl Štěpán z Medlova, praotec slavného rodu pánů z Pernštejna, druhým rakouský Lipolt. Snad již on povolal do okolí Děviček německé kolonisty, neučinil-li tak v 1. 1248 - 1250 jeho nástupce Crha, syn Domamilův. Jméno hradu pak podle listin a jiných písem­ ných pramenů se objevuje i nadále v českém znění a teprve později se užívá více německého názvu „hauss Maydberch“ . Protože dnešní hrad Děvičky je typickou stavbou z počátku 14. století, soudíme, že starší hrad stejného jména stával jinde a že zanikl stejně jako převážná většina staveb tohoto druhu v Čechách a na Moravě již v polovině 13. století; nový hrad byl vybudován na jiném vhodném místě. Stavba, jejíž zříceniny jsou dosud dominantou východního konce hřebene Pavlovských vrchů, tvoří protáhlý, nepravidelný obdélník, asi 65 m dlouhý a přibližně 20 m široký, uzavřený vysokou hradební zdí. Postrádáme na ní typickou věž, která bývala součástí středo­ věkých hradů. Na severní straně bývalo předhradí, z jehož okružní zdi však dnes stojí už jen nesouvislé zbytky. Vstup do hradu býval nejspíš na západní straně. Odtud stoupala cesta předhradím k východu, kde byla druhá brána, jíž se vcházelo do vnitřního hradu. Jeho prostor, uzavřený obvodní zdí, byl rozdělen středním průjezdem ve dvě části. Východní část, přístupná přímo z předhradí, tvořila větší nádvoří. Na jihu bylo k obvodní zdi přistavěno obytné křídlo s průčelím do (»») Děvičky — zřícenina hradu D ěvičky — zřícenina h radního paláce nádvoří. Západní část, přístupná průjezdem v příčném křídle, zůstala nezastavěna a vyhrazena jedině obraně. Její vybudování jako předního strategického bodu ukazuje, že tíhu obrany přejímala vysoká a silná obvodní hradba podobně jako na některých jiných hradech té doby v Čechách a na Moravě, jak soudí D. Menclová. Tak asi vypadal hrad, který dal v r. 1334 král Jan Lucem­ burský v léno Hartneidovi z Lichtenštejna. Od té doby zůstal součástí lichtenštejnského mikulovského panství, avšak ztratil své původní strategické postavení. Lichtenštejnský urbář z r. 1414 se zmiňuje o kapli na hradě. V 16. století byl hrad pod vlivem nové válečné techniky upraven. V 30. letech, kdy Turci začali ohrožovat blízkou Vídeň, vznikla předsunutá věž, postavená z hrubě přitesaného lomového ka­ mene, která je dnes nejzajímavější částí zříceniny. Také ostatní části byly přestavěny, například horní části obytných křídel i obvodní zdi. Přestavba se uskutečnila brzy po polovině 16. sto­ letí, v době marnotratného a nádherymilovného Kryštofa z Lichtenštejna, který pro zadlužení a hospodářské neúspěchy byl nucen v r. 1560 prodat nejen Děvičky, ale i celé mikulovské panství uherskému šlechtici Ladislavu Kerecsenyimu, známé­ mu veliteli v tureckých válkách. V r. 1575 získali již značně zchátralý hrad Ditrichštejnové. Adam z Ditrichštejna jej pak přebudoval, zejména zastavěl dosud volné nádvoří a severo­ východní části vnitřního hradu. Jeho zkázu způsobili Švédové v r. 1645, kteří jej před svým odchodem i s Pavlovem zapálili. sPo třicetileté válce nebylo na jeho opravu dostatek pracovních il, peněz, ale ani chuti a hrad dále chátral. V r. 1683 stály ve zpustlém hradě hlídky, postavené okolními vesnicemi, aby hlásily příchod Turků. Ještě r. 1784 bylo v zadním traktu zříceniny malé obydlí hlídače, který zvonem na hradní věži upozorňoval osady pod kopcem na požár nebo na blížící se bouři. U hradu byla také cisterna, která se plnila dešťovou vodou. Po smrti strážného byla zasypána, zvon prodán do Klentnice, použitelné dřevo a železo rozneseno. Tím zkáza hradu vyvrcholila. DIVÁKY — zám ek 4 km západně od Klobouk u Brna Původně stávala v Divákách tvrz, která byla vybudována ve 14. století jako středisko statku herburského kláštera v Brně; zanikla v 16. století. Od r. 1581 náležely Diváky brněnským jezuitům, kteří vystavěli v místech někdejší tvrze koncem 17. století jednoduchý barokní zámek, jenž byl v první polovině 18. století rozšířen. Jeho architektem byl František Antonín Grimm. Dnešní krajinářský park při zámku měl zřejmě před­ chůdkyni v zahradě francouzského typu, jak je tomu i u jiných Grimmových staveb. Až do zrušení řádu náležela budova jezui­ tům , pak studijnímu fondu a v r. 1807 přešla do soukromých rukou. Až do r. 1889 statek Diváky často střídal majitele; od té doby byli jeho majiteli baroni Lewetzové. Jeden z nich — Karel Lewetzóv — překládal na počátku 20. století spisy bratří M rštíků do němčiny. Dnes je zámek, vytvářející výrazný komplex v přírodě, ma­ jetkem M NV a slouží školským účelům. (»«) DIVNICE — zám ek 9 km jihozápadně od Valašských Klobouk Přízemní, architektonicky nevýznamný empírový zámek (jen jeho střed má poschodí) vystavěl nad obcí v r. 1825 Josef Stáhl. Stateček, který tvořila jediná ves Divnice, byl lénem olomouckého biskupství a často střídal své držitele. Pozdější uživatelé objekt značně přestavěli. Dnes je zámek majetkem M NV a je v něm umístěna škola. DLOUHÁ BRTNICE — tvrz 18 km jihovýchodně od Jihlavy Zdejší tvrz se připomíná již v r. 1349; vznikla před polovinou 14. století a stávala mezi dvěma rybníčky, které k ní chránily přístup. Od husitských válek ji spolu se vsí drželi vladykové z Volfířova. Na statku bylo rozsáhlé rybniční hospodářství, i když je tvořily jen menší rybníčky. V r. 1542 získalo Dlouhou Brtnici město Jihlava a tvrz beze stopy zanikla. DLOUHÁ VES — tvrz 5 km jihozápadně od Kojetína Dlouhá Ves, dnes součást Vrchoslavic, se připomíná poprvé v r. 1355 jako součást vrchoslavického panství pánů z Kravař; v r. 1382 převzal Dlouhou Ves i Vrchoslavice Vlček z Dlouhé Vsi, který asi koncem století vybudoval tvrz, připomínanou v r. 1418; tehdy ji Jan z Dlouhé Vsi předal Zichovi z Nedachlebic. V r. 1509 byla tvrz již pustá; zanikla patrně za česko-uherských válek v druhé polovině 15. století. Dlouhoveský statek mezitím splynul se statkem vrchoslavickým a dnes není po tvrzi památky. DOBRÁ VODA — zám ek 6 km severovýchodně od Velkého Meziříčí Ves Dobrá Voda patřila ždárskému klášteru, který ji v r. 1649 prodal spolu s Horními Bory Františku Maxmiliánovi z Hammersdorfu; ten si vystavěl v Dobré Vodě barokní zámek. Na konci 18. století však byl dvůr rozparcelován mezi nájemce a zámek spolu s nim zanikl; nedochovaly se z něho žádné po­ zůstatky. Dolni K ounice — zámek DOBROČKOVICE — tvrz 8.5 km východně od Bučovic Dobročkovickou tvrz vystavěl patrně teprve v 16. století Jeroným Bařický z Bařic, po jehož smrti ji získal spolu se vsí Dobročkovicemi a pustými Knínicemi Václav Havránek z Ry­ bího. Brzy nato byly Dobročkovice připojeny k novozámeckému statku a tvrz zanikla; v jejích místech byly vybudovány hospodářské budovy, které jsou dnes součástí místního JZD. DOBRONICE — tvrz 10 km jižně od Hrotovic V Dobronicích stávala poměrně veliká tvrz, jejíž počátky spadají snad až do 13. století, kdy (poprvé v r. 1283) se po ní psali vladykové z Dobronic. Tvrz se výslovně připomíná ještě r. 1412. Někdy v polovině 15. století byly Dobronice připojeny k tavíkovickému statku a to znamenalo bezpochyby zánik tvrze. Koncem 15. století již o ní není žádná zmínka. Nedochovaly se po ní žádné pozůstatky. DOBROTICE — tvrz 2.5 km severovýchodně od Holešova Již v r. 1269 se připomíná Vlk z Dobrotic; v té době mohla být vybudována i tvrz, která se písemně připomíná v r. 1365; zanikla patrně za husitských válek, protože v r. 1437 již byla pustá. Tvrziště se nachází severně od obce, na ostrohu nad řekou Rusavou. Tvoří ji čtyřboká vyvýšenina o rozměrech 12 x 15 m, obklopená příkopem širokým 15—16 m a hlubokým 3 m. Na vnější straně příkopu se uchoval val a před ním další příkop, široký 8 —12 m a hluboký 2 m. R. 1963 bylo tvrziště částečně prozkoumáno Městským vlastivědným muzeem v Holešově. Archeologický výzkum odkryl na temeni zbytky dřevěné budovy a části opevnění. Nalezené předměty, mezi nimiž převládala keramika, lze datovat do období od poloviny 13. do konce 14. století. DOLNÍ BOJANOV1CE — tvrz 7 km západně od Hodonína Tvrz v Dolních Bojanovicích spolu s tamním kostelem se při­ pomíná v r. 1390. Byla pobořena za domácích válek mezi mark­ D olní K ounice — zámek rabaty Joštem a Prokopem. V r. 1415 postoupil Sezima z Kunštátu a z Jevišovic polovinu pustého tvrziště a díl vsi Dolních Bojanovic Čeňkovi z Malonína. Tvrz nebyla obnovena a zmizela beze stopy. DOLNÍ ČEPÍ — tvrz 8 km jihovýchodně od Bystřice nad Pernštejnem Vesnička Dolní Čepí v údolí řeky Svratky bývala samostat­ ným feudálním statkem s vlastní tvrzí, která byla pravděpo­ dobně vybudována v první polovině 14. století. V r. 1356 ji drželi Daniel a Jílek z Čepí. Tvrz zanikla asi za husitských vá­ lek, protože v polovině 15. století se uvádí jako pustá. Stávala (» 1 ) Dolní K ounice — zřícenina kláštera s kostelem Rosa Coeli patrně na opačném svahu, než je kostel. Její existenci a polohu naznačuje pomístní název polí, zvaných Za hradisky. Majitelé Čepí byli drobní šlechtici a k jejich dvoru patřila kromě jiných pozemků i louka u řeky Svratky, jíž se podnes říká Na zemanství. DOLNÍ KOUNICE — zám ek 8 km jihovýchodně od Ivančic Kounický zámek se tyčí nad pravým břehem řeky Jihlavy. Jeho předchůdcem byl hrad, vybudovaný ve 13. století rodem z Kounic, z něhož se v r. 1221 připomíná Albert a v r. 1255 Svatoslav z Kounic. Posledním majitelem hradu byl Jan Stoš z Kounic. Držitelé hradu měli jen menší statek, neboť hlavní roli v té době hrál tamní klášter, založený kolem r. 1181 Vilé­ mem z Pulině. K vlastní výstavbě kláštera i kostela došlo ve třetí čtvrtině 14. století. Klášter byl v husitských válkách vypálen, ale znovu se zotavoval ze svých ran; součástí jeho panství se v 15. století stal i hrad. Na začátku 16. století však klášter hospodářsky i existenčně upadal. Do dnešní doby zůstal zachován presbytář bez klenby a kří­ žová chodba o dvaceti polích kolem ústředního rajského dvora. (92) Jde o vzácnou památku, v moravském prostředí ojedinělou. V r. 1537 prodal král Ferdinand I. místokancléři Českého království Jiřím u Žabkovi z Limberka za 19 050 kop gr. čes­ kých klášter, městečko a vesnice, které k němu náležely. Jiří Žabka byl měšťanského původu. Vystudoval práva a stal se nejprve olomouckým městským písařem, pak přešel do služeb krále Ludvíka Jagellonského. Byl velmi vzdělaný a patřil k humanistickému kruhu kolem olomouckého biskupa Stani­ slava Thurza. Současně si dovedl najít cestu mezi přední šlechtu příbuzenskými vztahy k pánům z Boskovic a ze Zerotína. Bez skrupulí se obohacoval na úkor krále a církve. Žabka přebudoval dosavadní hrad v renesanční zámek; jeho úprava byla tak dokonalá, že z původní stavby se dochovaly jen hradby. Zámek stál na místě velmi vhodném pro obranu, opevněn dvojím příkopem a dvojitými hradbami. Vlastní obdélníkový dvouposchoďový palác stojí na druhém nádvoří. Hlavní vchod dodnes zdobí Žabkův renesanční portál; o jeho činnosti svědčí i znak na kamenném schodišti. Kolem zámku vznikl prostorný park, který byl v pozdějších dobách upravo­ ván. Když v r. 1552 Jiří Žabka zemřel, bylo jeho panství ve skvě­ lém stavu. Stačila však krátká vláda syna Buriana Žabky, aby bohaté dědictví bylo promrháno. Burian musel prodávat jednu část panství po druhé; v r. 1561 prodal Zikmundu Prakšickému ze Zástřizl i panství kounické spolu se zámkem. Také Prakšičtí ze Zástřizl kounické panství neudrželi. V r. 1588 je koupil Bernard Drnovský z Drnovic, který přistavěl ke kounickému zámku jedno poschodí a rozšířil předhradí, čímž zvýšil jeho nedobytnost. Také erb Drnovských je dodnes dokla­ dem výstavby zámku. Za stavovského povstání v 1. 1618—1620 držela panství Johanka Drnovská z Drnovic spolu s manželem Jiříkem Ehrenreichem z Rogendorfu. Třebaže se ničím neprovinila, bylo panství pod záminkou, že spolu s manželem utekla ze země, konfiskováno a prodáno za 111 406 tolarů kardinálu Františku z Ditrichštejna. Majetkem Ditrichštejnů bylo panství až do r. 1864. Jako pevnost prokázal zámek svou zdatnost naposledy v r. 1663, kdy jeho posádka odrazila útok velké tatarské přesily. Na počátku 18. století upravili Ditrichštejnové zámek v ba­ rokním stylu, a protože dosavadní bašty ztratily svou funkci, byly podstatně sníženy. Současně byly upraveny i interiéry, z nichž dodnes upoutává pozornost rytířský sál v prvnim po­ schodí. Posledními držiteli zámku byli Herbersteinové, kteří však nijak významně nepřispěli k jeho výzdobě. Dnes je zámek majetkem M NV a jeho budovy slouží jako odborné učiliště. DOLNÍ MOŠTĚNICE — zám ek 6 km severovýchodně od Kyjova Na počátku 15. století vznikla ve vsi tvrz, když se Janu Pardusovi ze Žeranovic (připomíná se v r. 1418) podařilo vy­ tvořit větší statek. Na konci 16. století byla Moštěnice majetkem Morkovských ze Zástřizl. Za třicetileté války osada Dolní Moštěnice zpustla a její pozemky byly připojeny k moštěnickému dvoru, tvrz však zůstala. V 1. 1684 1763 drželi Moštěnici Petřvaldští z Petřvaldu, kteří tvrz koncem 17. století přestavěli v zámek typu jednopodlažního měšťanského domu s věží. V polovině 19. století přibyl k zámku skleník a zahrada. Dnes je zámek majetkem MNV Hýsly a je v něm umístěna škola. d o l n í n ě m č í c e — tvrz 4 km severozápadně od Dačic Ves Dolní Němčíce náležela r. 1366 k panství bílkovskému a pak dačickému. V r. 1580 se však stala samostatným zbožím, které získal Vilém z Roupova, jenž zde vystavěl tvrz. V r. 1597 postoupil tvrz a ves Dolní Němčíce s lesy Šustrberk, Gasberk a Wolfsloch u vsi Matějovce Mikuláši Klouzalovi z Rynárce. V r. 1610 náležel statek opět zboží dačickému; nejpozději za třicetileté války byla tvrz opuštěna a rychle zanikla. Dnes o ní víme pouze to, že stávala v místech nynější dolnoněmčické fary. DOLNÍ ROŽÍNKA — zám ek 6,5 km jihozápadně od Bystřice nad Pernštejnem Ves Dolní Rožínka bývala samostatným šlechtickým statkem, po němž se psal v r. 1349 Hroznatá z Březí a Dolní Rožínky. V roce 1403 se podle vsi jmenoval Mikšík Rožínka z Rožínky, který ji v r. 1412 postoupil Václavu z Březí, jehož synem byl Václav Holý z Rožínky. Držitelé vsi a drobného panství si tu vystavěli někdy v polovině 14. století tvrz, jež patřila v r. 1457 i se vsí Adamu a Dorotě z Rožínky a z Tetčic. Dolní Rožínka — zámek R. 1503 náležela jedna polovina zboží Jiříku z Rožínky, druhá Václavu z Tetčic. V tomto roce prodali oba majitelé své podíly Vilému z Pernštejna. Někdy koncem 16. nebo na začátku 17. století přebudovali Pernštejnové dosavadní tvrz v dvoupodlažní, čtvercový renesanční zámek s nárožními věžemi, který si svou tehdejší strukturu zachoval dodnes; byl sice v 1. 1781 —1799 rozšířen o druhé poschodí a o objekty v nádvoří, ale jeho podstata zůstala nedotčena. Poslední úpravy se prováděly po požáru v r. 1808, ale i tehdy zůstal původní ráz zámku zacho­ ván. V 19. století v něm sídlili Mitrovští z Nemyšle. Kolem zámku je anglický park z 19. století. Dnes je zámek majetkem n. p. Jáchymovské doly a slouží jako kanceláře a učiliště. DOUBRAVICE — tvrz 9 km severně od Blanska Severovýchodně od městečka Doubravice nad Svitavou na ostrohu při levém břehu potoka Nešorky se dochovaly zbytky středověké tvrze Doubravice, vybudované v druhé polovině 13. století rodem z Doubravice. Tvrz byla vystavěna na malé trojhranné rovině s hlubokými průkopy. Dodnes jsou patrné zbytky zničených zdí stejně jako cesta k tvrzi. Historicky prvním doloženým členem rodu z Doubravice byl v r. 1255 Hlaváč z Doubravice, ve 14. století se připomíná Ješek z Doubravice, který měl za manželku Markétu z Pern­ štejna; v r. 1371 získal Doubravici Oldřich z Boskovic, v r. 1391 byl pánem tvrze Ješek Puška z Kunštátu a z Otaslavic, po r. 1418 získala panství Kateřina z Kunštátu a její syn Heralt ze Sovince, který sympatizoval s husity. V rodině pánů ze Sovince zůstala Doubravice až do r. 1528, do smrti Petra ze So­ vince, kdy panství získal Jan Lhotský ze Ptení; ten je již v r. 1529 připojil k rájeckému zboží. Není známo, kdy byla tvrz rozbořena, ani za jakých okol­ ností; v r. 1528 se již připom íná jako pustá, avšak v r. 1680 prý zde bydlel ještě dráb. Ke zřícenině tvrze Doubravice se vztahuje báje, zaznamenaná Bartolomějem Paprockým v jeho Zrcadle slavného markrabství (93) moravského z r. 1593; vypráví, že za časů knížete Rostislava prý jakýsi Saul zápasil s obrem a vytrhl mu přitom kníry i s hor­ ním rtem ; kníry spolu se šípem, tj. zavinutou střelu, dostal jako znak za svou udatnost. Prvorozený syn Saulův prý pak začal stavět místní tvrz. DRAŽŮVKY — tvrz 4 km jižně od Ždánic Ves Dražůvky leží v údolí při Ždánickém potoku a byla dříve obklopena rozsáhlými rybníky. V první polovině 14. sto­ letí zde Bruno z Dražovic vytvořil větší statek a vybudoval tvrz, jež připadly po jeho smrti jako odúmrť markraběti Karlovi, který je v r. 1341 daroval pustiměřskému klášteru. Dražůvky, jež se tehdy nazývaly Dolní Dražovice a byly městečkem, dosta­ ly se však záhy do rukou světských feudálů. Za válek česko-uheiských v druhé polovině 15. století byla tvrz pobořena (v r. 1510 se nazývá tvrziště). Jan Krčma z Koněpas prodal v r. 1598 městečko s rybníky Oldřichu z Kounic, který je připojil ke svému ždánickému panství. Třicetiletá válka zpustošila Dražův­ ky natolik, že se staly vsí; tehdy také úplně mizí zprávy o tamní tvrzi. V jejích místech byly vybudovány hospodářské budovy, které jsou dnes součástí místního JZD. DRNHOLEC — zám ek 13 km západně od Mikulova Nad městečkem Drnholcem se zvedá v impozantní siluetě budova zámku, který stojí v místech někdejšího středověkého hradu. Počátky hradu spadají přibližně do 40. let 13. století. Tehdy zkonfiskoval Václav I. Vratislavovi, synu Viléma z Kou­ nic, jeho jihomoravské statky. V r. 1249 náležel hrad Vratisla­ vovým synům Vilému a Oldřichu z Drnholcc — kolonizátorům orlického podhůří —, kteří se tehdy vzdali Mikulova ve prospěch Jindřicha z Lichtenštejna. Třetím Vratislavovým synem byl zřejmě Oldřich z Dmholce, po jehož smrti odevzdal Přemysl Otakar II. Dmholec Jindřichu z Kuenringu, který se D m holec — zámek ( 94) patrně oženil s vdovou po Oldřichovi. Jindřich však musel Drnholec vrátit, neboť přešel na stranu Rudolfa Habsburské­ ho. Pak prameny o hradu mlčí, až kolem r. 1330 se s ním setká­ váme znovu, a to už jej drželi Vartemberkové. V r. 1368 je předal Jindřich z Vartemberka markraběti Janovi. Koncem 14. století se dostal do rukou markraběte Jana Jindřicha a pozdě­ ji Jošta, který jej v r. 1393 vyměnil s Hanušem z Lichtenštejna za rakouský Haimburk. Tím se dostal hrad do rukou Lichtenštejnů jako léno české koruny. Drnholec těžil ze své polohy, neboť jím procházela důležitáj obchodní cesta, spojující Moravu s Rakouskem. Současně to však znamenalo, že hrad i městečko trpěly vpády četných vojsk. Za husitských válek stáli Lichtenštejnové na straně krále Zikmunda, který byl na drnholeckém hradě také jejich hostem. Později podporovali Jiřího z Poděbrad, ale uherský král Matyáš je vzal na milost a 30. října 1486 potvrdil Kryštofu z Lichtenštejna jakožto vladaři léno na Drnholec. V r. 1578 se stal Drnholec vlastnictvím Kryštofa z Tiefenbachu, jehož rod pocházel ze Štýrska. Nový majitel osídlil pusté vesnice a osady v okolí charvátským obyvatelstvem. Ačkoli Kryštof z Tiefenbachu se na Drnholci zdržoval málo, přebudoval v 1. 1583- 1585 dosavadní chátrající hrad v renesanční zámek v podobě obdélníkového městského paláce. Z této přestavby se dodnes dochoval zahradní portál datovaný rokem 1583, jedno křídlo a v interiéru velký, později rozdělený sál. Další Tiefenbach, Fridrich, se v r. 1608 postavil na stranu arciknížete Matyáše, když v srpnu téhož roku táhl přes Dm ho­ lec do Brna, a v r. 1611 se účastnil tažení proti císaři Rudolfu II. Byl předním iniciátorem odboje moravských stavů a přispěl k vítězství Moravanů nad vojskem císařského generála Dampierra u Dolních Věstonic 5. srpna 1619. Po porážce stavovské­ ho povstání byl 28. května 1621 v Innsbrucku popraven. Jeho bratr Rudolf z Tiefenbachu zachoval věrnost císaři a vyzname­ nal se na Bílé hoře. Jeho chtivost po penězích byla uspokojena mimořádnou císařovou laskavostí, neboť získal četné statky. Zemřel jako polní maršálek a válečný rada. Ve své závěti D rnholec — zámecká brána DRNOVICE — tvrz 4,5 km jihovýchodně od Kunštátu V r. 1353 se připomíná jako držitel Drnovic Jindřich z Drnovic; již v té době zde asi stála tvrz, o níž je však zmínka teprve v r. 1391. Z pozdějších členů rodu vynikl Ctibor Dmovský z Drnovic (f 1543), proslulý znalec práva. Podle erbu náleželi Dmovští k rodu pánů z Kunštátu, ale souvislost je nejasná. Jan Dmovský z Drnovic byl v r. 1617 přijat do stavu panského, jím však tento starobylý rod vymřel. Od r. 1625 byly Drnovice spojeny jako zvláštní statek s panstvím lysickým. Tvrze se pak používalo jako sýpky, v r. 1884 byla přestavěna v obytný dům, ale zbytky věže dosud ukazují na původní funkci stavby. D m holec — zámek, p o rtrét R udolfa z T iefen bach u z r. 1650 určil posloupnost svého dědictví a stanovil, že z dm holeckého panství má být vytvořena nadace pro studující šlechtickou mládež. Po častém střídání držitelů převzal panství hrabě František Václav Trautm annsdorf, který dal zámku v 1. 1750—1753 dnešní barokní podobu, zvýšil jej o jedno poschodí, takže ráz městského paláce ještě více vynikl. Na stavebních úpravách se podílel brněnský architekt František Antonín Grimm, který v 1. 1750—1758 obohatil dominantu zámku výstavbou barokního farního kostela nejsvětější Trojice, dále stavitel Em a a mikulovský sochař Ignác Lengelacher. Interiér budovy byl vyzdoben zejména v přízemí a v prvním poschodí četnými štukami. Kolem zámku vznikl anglický park a bažantnice. Po smrti Františka Václava Trautmannsdorfa 23. března 1753 přešlo panství na jeho bratra Adama (f 1762). Poněvadž ten zemřel bez potomků, byla podle závěti Rudolfa z Tiefen­ bachu vytvořena z panství studijní nadace pro šlechtickou mládež (pro 8 studentů, z nichž každý pobíral 400 zl. ročně), která byla v r. 1777 připojena k šlechtickému konviktu v Olo­ mouci a v r. 1828 k Tereziánské vojenské akademii ve Vídeň­ ském Novém Městě. V důsledku nadační správy ztratil zámek funkci rezidence a jeho prostory sloužily administrativnímu účelu správy panství. Tím dosti chátral. Po první světové válce se stal zámek spolu s panstvím ma­ jetkem státu a bylo v něm umístěno ředitelství státních statků. Dnes slouží potřebám M NV a státního statku. DŘÍNOV — zám ek 9 km severozápadně od Zdounek Tvrz v Dřínově stála pravděpodobně již v druhé polovině 14. století. Zbyněk z Dřínová ji v r. 1447 spolu se vsí a dalším příslušenstvím postoupil Janu Talafúsovi z Říčan. Od r. 1492 drželi zboží skoro 100 let vladykové z Hrádku. Poslední majitel z tohoto rodu, Mikuláš mladší z Hrádku a na Novém Zámku, prodal před r. 1579 tvrz a ves Dřínov s pivovarem, Medlov, díl Vlčích Dolů a pusté Srnovsko Janu Syrakovskému z Pěrkova. Mikuláš mladší z Hrádku byl váženou osobností. Původně český bratr, přešel pod vlivem olomouckého biskupa Viléma Prusinovského ke katolictví. Biskup jej nechal na svůj náklad studovat u jezuitů v Olomouci a v Praze, filozofii v Dilingenu a teologii v Římě. Na studiích prospíval velmi dobře, a proto mu biskup před vysvěcením na kněze udělil kanonikát v Olomouci, aby byl z jeho důchodu hmotně zajištěn při studiu. Po návratu z Říma však Mikuláš na kanonikát rezignoval, a protože byl posledním svého rodu, oženil se s Bohunkou Krčmovou z Koněpas. V r. 1578 se stal nejvyšším zemským písařem a záhy nato jej císař Rudolf II. jmenoval moravským podkomořím. V r. 1579 zemřel. Po Syrakovském držel Dřínov od r. 1579 vášnivý utrakvista Petr Skrbenský z H říště; ten přestavěl dosavadní tvrz v rene­ sanční zámek, jehož budova měla tvar písmene U ; vnitřní část čestného nádvoří vyplnil arkádami. Počátkem 17. století získali panství bratři Přepyšští z Rychenburka, kteří k němu připojili Vrchoslavice a Dlouhou Ves a v r. 1615 je prodali za 49 900 zl. Bernardu Skrbenskému z Hříště. Pro účast na stavovském povstání v 1.1618—1620 propadly jeho statky Dřínov a Vrchos­ lavice konfiskaci. Vzhledem k velkým škodám způsobeným válkou byly oceněny jen na 30 000 zl. rýnských a za tu cenu byly postoupeny císařskému důstojníku Janu Wanglerovi. Syn Jana Wanglera Jakub byl pro špatné hospodaření donu­ cen prodat oba statky říšskému dvornímu radovi Janu Walderodovi z Eckhaus. Při prodeji se připomínal v Dřínově zámek, panský šenk, ovčín, dvůr a palírna. Od té doby zůstal Dřínov v držení Walderodů. Jan Walderode přebudoval renesanční zámek v barokní sídlo. Ponechal dosavadní vnější dispozici i úpravu čestného dvora, ale interiéry zbarokizoval. Vstupní stranu uzavřel plnou zdí, v níž je prolomen hlavní portál s vjezdem do zámku, s bohatou barokní výzdobou. Podruhé byl zámek upravován v druhé polovině 18. století. Tehdy — v r. 1775 — byla vybudována kaple s oltářem sv. Kateřiny, nástropní malbou a hojnou plastickou výzdobou. Z období, kdy se držby zámku ujal rod Walderodů, pochází i pověst o bílé paní, jež se prý zjevila sedmkrát za sebou na tzv. čínské věži zámku. V r. 1853 zdědil dřínovský zámek spolu s panstvím hrabě (95) D L B N O — hrad 6 km západně od Moravského Krumlova Hrad Dubno, respektive Dubňany, původní sídlo pánů z Deblína, kteří se po něm psali v 1. 1263 1292, stával jižně od Dolních Dubňan v trati Hradisko. Dnes však již po něm není ani stopy a také písemné prameny nic neprozrazují. DUKOVANY — zám ek 10 km jihovýchodně od Hrotovic Ves Dukovany patřila původně ke zboží nedalekého hradu Rabštejna, pak k panství moravskokrumlovskému a teprve koncem 16. století se stala samostatným statkem, jehož majitelé se po celou dobu jeho existence poměrně rychle střídali. V r. 1790 dala hraběnka Marie Brigita Malabaile-Canalová, rozená Chotková, postavit na východní straně obce jednopatro­ vý pozdně barokní zámek již s klasicistními prvky. Jeho ústřed­ ní sál je vyzdoben pozdně barokními nástěnnými malbami J. Winterhaltera. Dnes je zámek majetkem ONV a slouží sociálním účelům. V jeho hospodářských budovách je zařízena veterinární ošetřov­ na s moderním operačním sálem. DYJÁKOVICE — zám ek 5 km severovýchodně od Jaroslavic Barokní zámek v Dyjákovicích vybudoval koncem 17. století Karel z Lichtenštejna v podobě většího měšťanského domu s věží; sloužil jako byt pro vrchnostenského úředníka moravsko­ krumlovského panství, k němuž Dyjákovice od 16. století náležely. Od počátku 20. století až dodnes slouží budova bytovým účelům a je majetkem MNV. Dřinov — zámecká věž Josef Desfours, který byl zakladatelem nového rodu Desfours-Walderode. Rodina Desfours pocházela z Lotrinska; její předek hrabe Mikuláš Desfours se v 17. století usadil v Če­ chách na panství Hrubý Rohozec, Malá Skála, Semily a Sloupno. Poslední, romantizující přestavbu provedl na zámku Artur Desfours-Walderode; ve střední části čelního traktu byla vy­ budována věž, která nese letopočet 1875. Přes romantizující úpravu interiéru jednopatrové obdélníkové budovy se docho­ valy v přízemí, někde i v patře, valéné klenby s výsečemi; kolem zámku byl upraven park. Dnes je zámek majetkem MNV a jsou v něm umístěny pro­ vozovny JZD a kanceláře. DYJE — zám ek 5 km východně od Znojma Letní, pozdně barokní rezidence louckých premonstrátů v Milfronu, dnešní Dyji, byla vystavěna za opata Řehoře II. Lamberka v 1. 1768 1775. Určitou dobu sloužila též jako klášterní nemocnice. V r. 1835 koupil milfronský statek baron Karel Emanuel Liebenberk a spojil jej s louckým panstvím; zdejší zámek se stal letním sídlem nových majitelů, byl rozší­ řen a jeho interiéry upraveny v klasicistním stylu. Dnes je zámek majetkem JZD a slouží jeho potřebám. -n DUBŇANY — tvrz 8 km severozápadně od Hodonína Tvrz vznikla ve 14. století a připomíná se v r. 1379. Uherský král Matyáš postoupil v r. 1489 své právo na ves Dubňany bratrům Vilému a Vratislavu z Pernštejna; Vilém pak prodal v r. 1496 Dubňany s tvrzí, Jarohnčvice a Mokronosy (zanikly) za 6000 zl. uherských Jindřichu z Lipé. Tím se Dubňany dostaly k panství hodonínskému; zdejší tvrz ztratila význam a v 16. století již o ní není v pramenech žádná zmínka. Dukovany — zámek (96) F re jšte jn — zřícenina h rad u , rv tin a A. K unikeho z 30. let 19. století Frejštejn — zřícenina hradu (97) na jižní Moravě i v Rakousích. Byl proto označen za rušitele pokoje a hrad Frejštejn moravští stavové vykoupili a rozbořili. Při pozdějším dělení krajířských statků daroval Volfgang z Krajku v r. 1487 svým synům Lipoltu a Jindřichu zbořený hrad Frejštejn, městečko Vratěnín a vsi Mladoňovice, Stálky, Frejštejn, Korolupy, Mašovice, půl Rancířova, Hluboké, Šatice (zanikly), tvrz v Kostníkách, jež byla odedávna manstvím Frej­ štejna, a dvůr v Lubnici. Král Vladislav II. propustil Volfu Krajíři z Krajku Frejštejn z léna, což potvrdil v r. 1493 i jeho synu Lipoltovi. V r. 1628 získal hrad císařský rada Jakub Berchtold, který byl v r. 1633 povýšen do stavu svobodných pánů z Uherčic. Od těch dob měl Frejštejn společné osudy s Uherčicemi. Z někdejšího hradu se dodnes dochovaly zbytky válcové věže, hradní kaple i paláce. Na počátku 16. století byl hrad přestavo­ ván na pevnost, ale práce zůstaly nedokončeny, takže i nadále zůstal zříceninou; z přestavby se zachovala vysoká věž se střílnami. FREUNDSBERK (KLENOV) — hrad 9 km severně od Vsetína Koncem 13., respektive počátkem 14. století vybudovali templáři na vrchu Klenově hrad, který se připomíná pouze v r. 1308; po zrušení templářského řádu přestal plnit svou funkci, chátral a v průběhu 15. století zanikl. V té době se na­ zýval Klenov podle vrchu, na němž stával; dnes se z něho ne­ dochovaly žádné pozůstatky. Frejštejn — zřicenina hradu DŽBÁNICE — tvrz 8 km jihozápadně od Moravského Krumlova Zprávy o džbánické tvrzi pocházejí z konce 16. a z počátku 17. století (1592 a 1629). Mohla však vzniknout již ve 14. století, neboť v r. 1354 tu sídlil Dětřich ze Džbánic; později byly Džbánice součástí cizích panství. V r. 1592 Jan Lev z Rožmitálu prodal Džbánice své manželce Evě z Neydeku, která je prodala Janu staršímu ze Zahrádek. Ves zpustla za třicetileté války a tehdy asi také zanikla tvrz, z níž se nedochovaly žádné po­ zůstatky. FREJŠTEJN — hrad 9 km západně od Vranova nad Dyjí Zříceniny hradu Frejštejna leží na pravém břehu řeky Dyje, kde začíná Vranovské jezero, jižně od Podhradí nad Dyjí (dříve Frejštejn). Podle hradu se psali v r. 1250 Gaitmar z Frejštejna a jeho bratr Hartleb a v r. 1286 Oldřich Frej z Frejštejna. Další zpráva o hradu pochází z r. 1331 a hovoří se v ní o purkrabím na Frejštejně. V r. 1390 se na hradě připo­ míná kaple sv. Kateřiny. Král Zikmund zapsal hrad Lipoltovi z Krajku. Jeho nástupce Jan Krajíř náležel k významným před­ stavitelům moravské šlechty a byl jedním ze sedmi rozhodčích ve sporu české a moravské šlechty, urovnávaném ve Velkém Meziříčí v r. 1440. Připojil se k zemskému míru, sám jej však nakonec nedodržel a přepadával okolní městečka, vsi a panství (98) GOTTWALDOV — zám ek Podle lidové pověsti stával kdysi na kopci Hradišťku u Zlína hrad, z jehož podhradí pak vzniklo město Zlín, dnešní Gottwal­ dov. O hradu se tvrdilo, že měl dvě válcové věže, tři poschodí a dva sáhy silné zdi. Nescházel prý ani padací most a nezbytná tajná podzemní chodba, která ústila až na Provodově, vzdáleném 3 hodiny cesty. Archeologický výzkum, provedený v těchto místech za dru­ hé světové války, žádný hrad nezjistil. Byly však odkryty základy dřevěného srubu na kamenné podezdívce, který se podle střepů nádob hlásil do 11., nejpozději do 12. století. Nebyla to ještě tvrz, ale asi jen strážní pevnůstka či opevněný zemanský dvorec, v jehož blízkosti stálo několik primitivních dřevěných chýší. Srub na Hradišťku byl zničen ve 13. století. G ottw aldov — zámek ■ ■ ■ ■ M l * M M M * ■ ■ ■ ■ ■ ! 3S || iiiigg m u ■■ jjiiiii Gottwaldov — zámecké nádvoří Historické zprávy o zlínské tvrzi jsou pozdějšího data; Vždyť první zpráva o Zlíně se objevuje teprve v r. 1322, kdy tehdejší držitelé zlínského panství prodali městečko s příslu­ šenstvím královně Elišce Rejčce. V r. 1349 patřil Zlín nezámož­ nému vladykovi Herbordovi, od jehož dědiců jej koupili v r. 1358 bratři Albert a Zdeněk ze Šternberka. Vláda Štern­ berků (do r. 1437) přinesla městečku několik hospodářských i sociálních výhod. V té době byla ve Zlíně postavena větší tvrz, která se v r. 1366 nazývá hradem. Je to první zmínka o zlínské tvrzi, jež se v poz­ dějších zápisech ze 14. a 15. století uváděla vždy na prvním místě jako nejcennější objekt panství. Na dobu jejího vzniku za vlády Šternberků ukazuje také lidová pověst, zaznamenaná moravským topografem Řehořem Wolným, podle které se zlínská tvrz nazývala původně Šternberk. Zlínská tvrz byla zpočátku hlavním obranným a opěrným bodem města. Ze všech čtyř stran ji chránily příkopy, naplněné v případě ohrožení vodou z Březnického a Kudlovského potoka. Přes příkopy vedly padací mosty. Po smrti Viléma ze Šternberka v r. 1392, jímž vymřela tato větev rodu, stal se Zlín s tvrzí nakrátko zbožím markraběcím, ale již v r. 1397 jej opět získali Šternberkové z druhé větve. Ke zlínskému panství tehdy patřily vesnice Čepkov, (dnes ulice v Gottwaldově), Prštné, Mladcová (dnes součást Gottwal­ dova), Zbožná (zanikla), Březnice, Bonětice (zanikla), Klečůvka, Trnava a polovina Želechovic. Ještě v r. 1397 povýšil Zdeněk ze Šternberka Zlín na město. Od r. 1437 vlastnil zlínské panství Petr Roman z Vítovic a od r. 1485 Vilém Tetour z Tetova. Tetouři udrželi město s tvrzí až do r. 1571, kdy je koupil Jan Kropáč z Nevědomí. V tomto roce byla stará tvrz, stojící mezi Zlínem a Grygovem, přestavěna v renesanční zámek s arkádami v nádvoří. Dokončení stavby připomíná kamenná pamětní deska zazděná v průčelí zdi dnešního zámku s erby a nápisem „Panu Janu Kropáči Vero­ nika z Leskovce 1571“ . Od r. 1589 byl majitelem zlínského panství Jan Cedlar z Hoffu. Na počátku 17. století vypálili město Bočkajovci a přitom byl zřejmě poškozen i zámek. Nástupce Jana Cedlara Kryštof se zúčastnil českého stavovského povstání z 1. 1618— 1620; jeho zlínské panství bylo proto po Bílé hoře zkonfisko­ váno a prodáno Kryštofu Karlovi Podstatskému z Prusinovic. Ale ten je již v r. 1655 prodal za 52 000 zl. uherskému šlechtici Gabrielu Serenyiovi z Kis Šeřeny. Serenyiové si udrželi zlínské panství až do r. 1713, kdy je koupil za 144 000 zl. Jan Leopold z Rottalu. Za pozdějších častých vpádů uherských vojsk bylo celé panství vypleněno. V těchto dobách zcela zpustl také zlínský zámek, o kterém nemáme pro první polovinu 18. století spolehlivé zprávy. Tepr­ ve v r. 1777, kdy zlínské panství patřilo hraběti Františku Anto­ nínovi Khewenhůllerovi, byl na místě zpustošeného zámku vystavěn nový. Zachované renesanční prvky ukazují, že se při tom navázalo na předcházející stavbu. Je to mohutná dvoupat­ rová čtyřkřídlá budova s velmi malým nádvořím obdélníkového tvaru, členěným prosklenými arkádami v přízemí i v patrech. Průčelí je rozděleno širokými bočními rizality. Balkón spočívá na pěti dvojicích sloupů zakončených hranolovými podnožemi. Kolem zámku byla původně zřízena zahrada, přeměněná v první polovině 19. století v přírodně krajinářský zámecký park. Khewenhúllerové vlastnili zámek jen krátce; v r. 1804 jej prodali spolu s panstvím za 350 000 zl. Klaudiovi Brettonovi. V pozdějších letech, zejména v druhé polovině 19. století, se majitelé zámku i panství často měnili. V r. 1857 je koupil Jan Bergl, ale ještě téhož roku je prodal hraběti Bernardu Stolberg-Stolbergovi. Koncem 19. století získal panství a zámek baron Leopold Haupt, který v r. 1897 odkázal polovinu velkostatku dr. Štěpánu Viktoru Buchenrodovi a druhou polovinu Marianě Henriettě Hauptové, provdané Buchenrodové. V r. 1929 koupilo zámek město Zlín a velkostatek Baťův podpůrný fond. Dnes je zámek majetkem ONV Gottwaldov a je v něm umís­ těno Oblastní muzeum pro jihovýchodní Moravu. HABROVANY — zám ek 8,5 km severně od Slavkova Původně existovala v Habrovanech tvrz, která vznikla v první polovině 14. století; v 1. 1350—1368 na ní sídlil Mikuláš z Habrovan. V r. 1385 postoupil markrabě Jošt tvrz spolu se vsí Beneši z Pamětic. Za husitských válek byla tvrz pobořena a v r. 1446 se připomíná jako pustá. Jan ze Šelmberka prodal před r. 1481 tvrz — nazývanou též hrad — a ves Habrovany s dvorem a mlýnem Syrovátkům ze Lhoty. T o by naznačovalo, že tvrz byla znovu obnovena a že byla ještě mohutnější. Se Salomenou Syrovátkovou vyženil tvrz v r. 1512 Jan Dubčanský ze Zdenína a přestavěl ji na renesanční zámek obdélníkového půdorysu, jehož čestné nádvoří zdobily arkády. Jan Dubčanský založil také náboženskou sektu habrovanských, jinak též luleckých, kteří se blížili zwinglianismu, a dovedl její ( 99) jež byla načas městečkem. Prvá zmínka o tvrzi však pochází až z r. 1366; poté se stala zeměpanským lénem a měla různé držitele — byli to například Hechtové z Rosic, vladykové z Miličína. V r. 1505 se Heraltice staly součástí brtnického velkostat­ ku. Tvrz ztratila význam, chátrala a v r. 1790 byla rozbou­ rána. Stávala v prostoru pozdějšího vrchnostenského dvora; zbytky jejího zdivá se dochovaly podnes v budovách JZD. HEROLTICE — tvrz 5,5 km východně od Vyškova Ves Heroltice se připomíná poprvé v r. 1347, kdy byl jejím držitelem Dětřich z Komorová; od r. 1361 se stala součástí zboží kláštera pustiměřského. Tvrz mohla vzniknout až po husitských válkách, kdy se Heroltice vymanily z klášterní držby. První zpráva o ní je z r. 1592, kdy ji Václav Bítovský ze Slavíkovic postoupil spolu se vsí za 3000 zl. moravských Florianu Tomanyklovi z Kolsdorfu. Krátce po r. 1620 byla část vsi s tvrzí připojena k bohdalickému statku, zatímco druhá část náležela k biskupskému statku vyškovskému. Tvrz, která snad stávala u dvora, přestala sloužit svému účelu a zanikla 'v době třicetileté války, kdy byla přeměněna na hospodářské budovy. H abrovany— zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 zájmy hájit před panovníkem. Pro potřeby sekty zřídil i tiskárnu v blízké Lulči, která však byla na zákrok Ferdinanda I. před r. 1536 zrušena. Jeho syn Jan Dubčanský ze Zdenína předal v r. 1574 zámek a ves Habrovany s dvorem, Nemojany a Luleč s pustým hradem a s patronátem kostelíka na Lulečské hoře Bohuslavu Zoubkovi ze Zdětína. Poslední potomek rodu, Kate­ řina Zoubková, odkázala v r. 1635 zámek spolu s panstvím jezui­ tům. Statek byl přidělen nově zřízené koleji nejdříve v Kromě­ říži a po r. 1643 v Uherském Hradišti. V její držbě zůstal zámek se statkem až do zrušení řádu v r. 1773. Od náboženského fondu odkoupili v r. 1824 zámek rytíři Herringové, kteří jej v r. 1825 přestavěli do dnešní empírové podoby. Tak vznikla dvoukřídlá jednopatrová budova s klasicistním průčelím a s bohatou štukovou výzdobou v interiéru. Z téže doby pochází i velký zámecký park. V druhé polovině 19. století náležel zámek Gomperzům. Dnes je zámek majetkem ONV a slouží jako sociální ústav. HAJANY — zám ek 10 km jihozápadně od Brna Ves Hajany náležela do r. 1714 klášteru Králové na Starém Brně, pak byla spolu se Střelicemi a s dílem Syrovic samostat­ ným statečkem. Na konci 18. století jej držela šlechtická rodina Smetanů, která vystavěla zdejší jednoposchoďový klasicistní zámek. Dnes je zámek majetkem Státního statku Brno a slouží jako kanceláře farmy a hospodářská budova. HERALTICE — tvrz 11 km západně od Třebíče Tvrz v Heralticích byla sídlem vladyků z Heraltic, o nichž se zachovala prvá zpráva v listině Přemysla II. pro olomoucký kostel z r. 1256; v ní se mezi svědky uvádí Radoslav z Heraltic, jinde jmenovaný jako znojemský purkrabí. V rodě bylo časté jméno Gerard, což se zřejmě projevuje i ve jméně vsi Heraltice, (1 0 0 ) HERŠPICE — tvrz 4 km jihovýchodně od Slavkova Tvrz zvaná Dvorce stávala v trati, která se dosud nazývá Dvorce. Uvádí se pouze v r. 1497 jako pustá. Patřila k slavkov­ skému panství, ale jinak o ní není nic známo. Snad zanikla za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století. V jejích místech byl vybudován dvůr, jehož budovy jsou dnes majetkem místního JZD. HLUBOKÉ — zám ek 7 km jihovýchodně od Velké Bíteše Hluboké — dnes Lesní Hluboké — náleželo od r. 1395 rajhradskému klášteru; ten zde v r. 1770 vybudoval pro své opaty jednoduchý pozdně barokní lovecký zámek, který byl v r. 1884 přestavěn. Dnes je zámek majetkem M NV a slouží kulturním účelům. HLUK — tvrz 10 km jihovýchodně od Uherského Hradiště Tvrz v Hluku vznikla nejpozději v druhé polovině 14. století; písemná zpráva o ní je z r. 1391, kdy ji markrabě Jošt propustil ze zeměpanské držby Jindřichu ze Schonwaldu; tvrz plnila významné strategické poslání jako obrana před vpády z Uher do moravského vnitrozemí. V této době ji asi tvořila budova s obrannou věží. Na sklonku husitských válek držel Hluk válečník Jan z Mensperku. Před r. 1460 se stal pánem na tvrzi Jan Mléčko ze Zástřizl, který za válek s uherským králem Matyášem Korvínem stál na straně Jiřího z Poděbrad. Tehdy se tvrz změnila v opravdovou pevnost, protože dosavadní budova i věž byly zpevněny, aby lépe čelily nájezdům nepřátel, jak o tom dodnes svědčí kamenný portál a střílny. Přesto se však tvrz v česko-uherských válkách neubránila, byla přepadena, dobyta a ovládl ji uherský hejtman Franc z Háje; Zástřizlům byla vrácena teprve po vyplacení odškodné­ ho. Krátce před r. 1545 koupil panství Jan z Kunovic, který chátrající pozdně gotickou tvrz v r. 1559 přestavěl. Renesanční přestavbou vznikla jednopatrová budova kolem obdélníkového nádvoří se čtyřpatrovou hranolovou věží. Podél severního a východního křídla je arkádový ochoz. Do tvrze se vcházelo kamenným portálem, z něhož se vstupovalo dvěma válcovitými schodišti do poschodí. Přízemí východního a západního křídla má několik klenutých místností. O datu ukončení přestavby tvrze svědčí erb Jana z Kunovic a jeho manželky Elišky z Lichtenštejna z r. 1559 na vnitřní fasádě jižního křídla. Po smrti Jana z Kunovic v r. 1563 došlo k dělení panství mezi jeho syny; pro účast na stavovském povstání v 1. 1618 1620 bylo panství Janu Bernardu z Kunovic zkonfiskováno i s tvrzí a prodáno Gundakaruz Lichtenštejna. Jan Bernard byl zbaven cti a odsouzen k sm rti; uprchl však do ciziny a jeho potomci vymřeli na počátku 18. století v Hessensku. •Lichtenštejnové tvrz nepotřebovali, a proto ji v 18. století přeměnili v sýpku. Musela být radikálně přestavěna, protože nosnost budovy bylo nutno posílit četnými podpěrami V r. 1943 koupila budovu hlucká obec. V 1. 1959 1965 byla upravena, takže získala svou dřívější pozdně gotickou a renesanční strukturu; podařilo se nově rekonstruovat příko­ pem obehnaný soubor budov, uzavírajících vnitřní obdélníkový dvůr, s portálem v mohutné hranolové věži, a zachránit tak charakteristickou kulturní památku našeho státu. V tvrzi je dnes restaurace a kulturní sál. HODÍCE — tvrz 2 km jižně od Třeště Hodice drželi již v r. 1303 vladykové z Hodic, kteří měli v erbu dva volské rohy. Tvrz se poprvé připomíná v r. 1377. V polovině 15. století se vladykové z Hodic rozrostli, takže jejich rodokmen pro tuto dobu je nesnadné sledovat; ves byla rozdělena na několik dílů. Jiří z Hodic nakonec přenechal v r. 1517 tvrz, dvůr a pivovar v Hodících, zboží v Rozsíčce, v Bezděkově a v Stajišti Matěji Vencelíkovi z Vrchovišť. Od té doby náležely Hodice k panství třešťskému a zdejší tvrz zanikla beze stopy. H lu k — tvrz HODONÍN — starý zám ek Hodonínský hrad vznikl při důležité cestě, která vedla z Uher přes Trnavu, na Holič, přes řeku Moravu na Hodonín, odtud k Čejči a dále k Brnu. Připomíná se již ve starém falzu zakládací listiny staroboleslavské kapituly k r. 1046 a byl původně zeměpanský. V r. 1169 tu byl knížecím kastelánem Tvrdiše z rodu pánů z Horky, kteří měli v erbu dvě sekery, v r. 1174 Ratiboř. Na začátku 13. století náležela hodonínská provincie královně Konstancii, manželce Přemysla I., která v r. 1228 založila město Hodonín a přebudovala hrad tím, že rozšířila jeho jádro zvětšením paláce a zajistila jej obrannou věží. Slavné dny prožíval hrad, když se 1. srpna 1301 dostavilo do Hodonína uherské poselství, aby nabídlo králi Václavu II. svatoštěpánskou korunu. V r. 1323 probíhalo na hodonínském hradě jed­ nání o mír s Rakušany a v r. 1372 tu byl sjednán sňatek syna Karla IV. Zikmunda s Marií, dcerou uherského krále Ludvíka, dědičkou koruny uherské. V r. 1371 odkázal markrabě Jan hrad Hodonín svému synu markraběti Joštovi, ale v r. 1421 se zmocnil Hodonína uherský král Zikmund, který silně opevnil město proti husitům. V r. 1424 zastavil hrad i město uherskému magnátovi Ctiboru ze Ctibořic, jehož úkolem bylo bránit Pováží proti husitům. Ještě před r. 1431 se však zmocnil hradu husitský hejtman Jan z Vrbna, který odtud znepokojoval Pováží a škodil Bratislavským. Poté přecházel hrad spolu s městem jako zástava do rukou šlechticů, až jej v r. 1496 získali bratři Jan Kuna, Heralt (1 0 1 ) a Vladislav z Kunštátu z boleradické větve; faktickým držitelem byl Heralt z Kunštátu, který se snažil Hodonín zvelebit hospo­ dářsky. V r. 1511 koupil zástavu Vilém z Pernštejna jako poruč­ ník Jindřicha z Lipé, jemuž ji král Vladislav II. postoupil v dědičné držení. Páni z Lipé přebudovali hrad v r. 1556 v re­ nesanční čtyřkřídlý zámek s arkádami. V r. 1594 prodal Jan z Lipé zámek a město Hodonín s pivova­ rem, mlýnem, dvorem, mýtem, s přívozem a s vesnicemi za 310 000 zl. moravských hraběti Juliu z t Salmu-Neuburgu. V r. 1614 koupil hodonínské panství za 350 000 zl. Zdeněk Žampach z Potštejna. Nový majitel pocházel z rodu přišlého z Cech, ale na Moravě dávno zdomácnělého. Byl to fanatický katolík, nevybíravý v prostředcích a lakotný, který všemožně utiskoval poddané, jak to poznali zejména na jeho panství světlovském a hranickém. Zdeněk Žampach se postavil proti odboji stavů v době císaře Rudolfa II. a loajálně zůstal na straně Ferdinanda II. za stavovského povstání v í. 1618 1620. Proto mu stavové hodonínské panství zkonfiskovali a dali je hraběti Jindřichu Matyáši Thurnovi náhradou za vojenské služby. Zdenék Žampach obsadil hodonínský zámek teprve 8. srpna 1621, ale Hodonín byl nadále ohrožován vzbouřenými Uhry. Na podzim 1623 bylo císařské vojsko pod vedením generála Caraffy zatlačeno Turky, Tatary a vzbouřenými Uhry za řeku Moravu a obleženo v Hodoníně. Postavení císařských bylo kritické, jejich počet řídl nemocemi i sbíháním k nepříteli, vojsko trpělo hladem, zatímco obléhatelé pustošili nejen hodo­ nínské panství, ale i široké okolí. Záchranou císařské armády se staly vytrvalé listopadové deště, které donutily Turky a Uhry, aby 24. listopadu obléhání Hodonína zanechali. V r. 1650 získal Hodonín hrabě Bedřich z Oppersdorfu a částečně přestavěl dosavadní renesanční zámek v barokníDalší úpravy byly provedeny ve 40. letech 18. století za Antonie Marie z Lichtenštejna, kdy byla přebudována hlavní fasáda, vysoká dominantní věž a vznikl honosný portál. Zámek měl tudíž vysokou hlavní věž, dva gotické a dva renesanční jedno­ patrové trakty, dvě nádvoří, vnitřní obranný příkop s mostem a před příkopem vnější bránu s padacím mostem přes vedlejší rameno řeky. V r. 1750 však Antonie Marie z Lichtenštejna zemřela a za­ nechala panství synovci hraběti Josefu Czoborovi, známému svou rozmařilostí. Panství se dostalo v r. 1762 do konkursu a bylo prodáno za 1 005 500 zl. manželovi císařovny Marie Terezie Františku Štěpánu Lotrinskému. Tím se stal zámek majetkem rakouského panujícího rodu a ztratil svou funkci panského sídla, zvláště když administrativa velkostatku byla přenesena do Čejkovic a poté do Kobylí; v r. 1787 byl zámek přeměněn v tabákovou továrnu. Tomuto účelu slouží budova dodnes, avšak přestavbami ztratila svůj původní ráz; poslední zbylý trakt byl stržen v r. 1914. Z hradu zůstal jenom kamenný erb pánů z Kunštátu z r. 1466, zasazený na továrním nádvoří do zdi novostavby; jinak pozůstatky jsou dnes patrné jen ve sklepích a v hospodář­ ských budovách naproti továrně. HODONÍN — nový zám ek Od starého hodonínského zámku vedl tzv. Červený most na druhý městský ostrov, podhradí, k tzv. zámečku, který byl vybudován v r. 1642 v místech někdejšího českobratrského sboru. Byla to přízemní hospodářská panská budova; pravdě­ podobně v r. 1746, po velkém požáru města, byl objekt přestavěn v jednopatrový lovecký trojkřídlý barokní zámek, chráněný (102) H o d o n ín — nový zámek před vodami řeky Moravy. Od r. 1919 se stal nový zámek majetkem státních lesů a statků, které tam umístily své ředi­ telství. Dnes je zámek majetkem ONV a slouží okresnímu muzeu. HOLEJE — tvrz 3 km západně od Třebíče V zaniklé vsi Holejích existovala tvrz, která asi vzala zasvé spolu se vsí ve druhé polovině 15. století za válek česko-uherských. Jediná zpráva o ní je z r. 1573, kdy se již připomíná jako pustá; později stával na jejím místě dvůr budišovského panství, který byl koncem 18. století rozparcelován, takže pozůstatky tvrze zmizely beze stopy. HOLEŠICE — hrad 6 km severovýchodně od Slavonic Při cestě z Holešic do Starého Hobzí na pravém břehu Dyje jsou při brodu valy, zřejmě zbytek hradu, o němž však neexistují písemné zprávy. Snad se podle něho psali koncem 14. století Rubášové z Hrádku. HOLEŠOV — zám ek Holešov se poprvé uvádí v r. 1131 v soupisu majetku olo­ mouckého biskupství. Později byla jeho část svobodným statkem s panským sídlem, část lénem olomouckého biskupství. Od poloviny 14. století drželi Holešov moravští páni ze Šternberka. Příslušníci jejich holešovské větve hráli neslavnou roli za hu­ sitských válek, protože přecházeli hned na tu, hned na onu stranu. Tvrz stávala v Holešově již v polovině 14. století připo­ míná se v r. 1368 — a někdy v druhé polovině 16. století (před r. 1574) byla přestavěna v renesanční zámek. Holešovští Šternberkové vymřeli v r. 1574 Jindřichem ze Šternberka, který zanechal jen dvě dcery. Sňatkem získal zámek Tas z Lomnice, který jej před r. 1579 prodal Janu Krušinoví z Lichtenburka. Po jeho smrti -(1589) koupil holešovské panství Karel starší ze Zerotína na Starém Jičíně, ale v r. 1604 je získal Ladislav z Lobkovic, jeden z předních pánů tehdejší katolické strany na Moravě, který také zahájil na holešovském panství protireformaci. Když zemřel, zdědil panství jeho bratr Zdeněk Vojtěch z Lobkovic, který byl v r. 1623 povýšen na říšského knížete a dostal právo nazývat se vladařem rodu knížat z Lob­ kovic. Jeho syn kníže Václav Eusebius z Lobkovic vynikl v císařských vojenských službách. O smutných dobách za třicetileté války, během níž byl hole­ šovský zámek několikrát zpustošen a nakonec vypálen, vypráví anonymní holešovská kronika z 1. 1615 1645. Václav Eusebius z Lobkovic nemohl panství udržet; prodal je proto v r. 1650 za 220 000 zl. a za zaplacení dluhů, váznoucích na panství, Janovi z Rottalu, který měl již velká panství v sou­ sedství Holešova. Nový majitel byl známý svou krutostí a zůstal v paměti lidu jako „zlý Rotál“ . Jakmile se Rottal stal držitelem Holešova, začal zničený zámek přestavovat v barokní reprezentační panské sídlo. Za projektanta si vybral císařského inženýra a architekta Filiberta Lucheseho (f 1666), stavitele císařského hradu ve Vídni, po němž stavbu dokončil G. P. Tencalla. Zámecká zahra­ da byla rovněž upravena podle jeho návrhů, neušla však velkým změnám v 18. a 19. století. Před polovinou 18. století došlo k úpravě přízemní části zahradního průčelí zámku a koncem téhož století byly vyzdobeny malbami místnosti ve druhén Holešov — zámek Holešov — zámecký interiér patře východníko křídla. Interiéry hlavních sálů mají dodnes původní malířskou a štukatérskou výzdobu z třetí čtvrtiny 17. století. Na umělecké výzdobě zámku, jež byla dokončena v r. 1797, se podíleli četní malíři, například H. Cavalli z Milána (v 17. sto­ letí) a Jan Sviták. Jejich dílem jsou nástropní a nástěnné malby v přízemí, v sálech prvního poschodí i v prostorách druhého patra. Tak vyrostla čtyřkřídlá budova se středním arkádovým dvorem a pevnostními šestibokými věžemi na nárožích. Ve středním interiéru zaujme čestný sál sahající přes dvě patra a zdobený štukami čtyř gigantů. Zámecká zahrada bývala nejen malebným doplňkem zámku, ale i jednou z nejkrásnějších na Moravě; původně byla obdobou kroměřížské Květné zahrady. V r. 1663 ji popisoval český historik Tomáš Pěšina z Čechorodu jako „rozkošnou, jíž Morava podobné nemá“ . Přední část zahrady je protkána sítí vodních kanálů, střední část byla upra­ vena jako obora, v boční části parku, zvané růžová zahrada, je lidová hvězdárna, adaptovaná z barokního pavilónku. Zde byla postavena mramorová busta skladateli F. X. Richtrovi (dílo sochaře Jana Habarty). V druhé polovině 17. a v první polovině 18. století byl hole­ šovský zámek proslulý svým divadlem a kapelou. Někdejší slávu připomíná divadelní sál, který dnes slouží divadelním představením sdruženého závodního klubu ROH v Holešově, i libreta her, která byla vytištěna ke každému novému předsta­ vení. Za posledního mužského potomka Rottalů hraběte Františka Antonína Rottala (f 1762) byla na zámku zřízena kapela a pěsto­ vala se tu italská a německá opera. Iniciativu v tomto směru měla patrně jeho první žena Marie Cecilie, rozená Trautmannsdorfová, velká milovnice umění, protože po její smrti v r. 1793 divadelní život na zámku ustal. V Holešově působil například Ital Giuseppe Alberti, který byl členem Mengottiovy italské společnosti v Brně a zároveň kapelníkem ve službách Rottalů. Tam se také rozvinul talent Františka Xavera Richtra (1709 1788), který se později stal vedle J. V. Stamice nejpředněj­ ším členem mannheimské školy. František Antonín Rottal dal vystavět v holešovském farním kostele mauzoleum, „černou kapli“ , jako místo posledního odpočinku svého rodu; vynikající sochařská výzdoba kaple je dílem G. Fritsche (1706—1750), žáka slavného vídeňského sochaře R. Donnera. Zámek i panství nakonec přešly do rukou hrabat Bruntálských z Vrbna. Dnes je zámek majetkem ONV a slouží kulturním a osvěto­ vým účelům. HOLOUBEK — hrad 6 km severozápadně od Hrotovic Hrad Holoubek (německy Taubenstein) byl vybudován na ostrohu nad řekou Jihlavou u Plešic v první polovině 14. století pány ze Staříče; poprvé se připomíná v r. 1353. Kolem r. 1400, za domácích válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem, byl přepaden a dostal se do rukou strany markraběte Prokopa, ale za husitských válek byl v moci strany katolické. V obou přípa­ dech podnikala hradní posádka časté loupežné výpady do dale­ kého okolí a této činnosti nezanechala ani po ukončení válek. Proto byl hrad na základě usnesení zemských stavů z r. 1444 jako loupežnické sídlo rozbořen a zůstaly z něho jen zbytky věže a hradebních zdí. (103) HOLŠTEJN — hrad 11 km severovýchodně od Blanska Ve východní části Moravského krasu, nedaleko od ponorné říčky Bílé Vody, byl kolem r. 1278 vybudován na vápencovém skalisku nad jeskyní Hladomornou (Lidomomou) pevný hrad, který dostal jméno Hohler Stein, v české podobě Holštejn. Postavil jej Hartman z Čeblovic (1283 1302), příslušník rodu, který pocházel ze stejnojmenné, dnes zaniklé vesnice na Tišňovsku a sídlil v Jedovnicích. Gotický hrad Holštejn sloužil jako pevnost i středisko celého panství a přímo pod ním vzniklo stejnojmenné městečko. Bylo to v době, kdy v tomto kraji pro­ bíhala kolonizace. Na Hartmana upomíná ještě název vesnice na Drahanské vrchovině, Hartmanice, a místní trať Hartman. Hartman nezanechal dědice a hrad i s podhradím, v němž prý bylo i několik mlýnů a rybníků, přešel do majetku Čeňka z Lipé, který jej v r. 1349 postoupil Vokovi z Holštejna, zakla­ dateli dalšího významného moravského panského rodu. Nositelů jména Vok z Holštejna bylo celkem pět: další dva Vokové byli válečníci, kteří se účastnili bojů mezi moravskými markrabaty Prokopem a Joštem. Vok IV. z Holštejna bojoval 14. 7. 1420 na Vítkově na straně katolických pánů, ačkoli podepsal stížný list kostnickému koncilu proti Husovu upálení. Jeho syn Vok V. byl však přívržencem strany husitské, a proto husité jeho hrad nevyplenili. V r. 1437 se však Vok V. dostal do hospodářské tisně, a musel část svého majetku rozprodat; získal jej zpět po několika letech. Zemřel v r. 1466 v Brně bez dědiců. V r. 1436 byl hrad pobořen. I městečko pod hradem a velká část vsi zpustly po náporu vojsk. Nápor na hrad i jeho okolí pokračoval také v druhé polovině 15. století. Tehdy zaniklo i městečko a zasvé vzala, zřejmě už v dobách česko-uherských válek, také řada německých obcí na Drahanské vrchovině. Hrad byl zničen nejen válečnými událostmi, ale zpustl i proto, že stál v ekonomicky izolované oblasti mimo hlavní dopravní tepny a přestal vyhovovat i jako panské sídlo. A tak v r. 1564 bratři Dubňanští ze Zdenína odprodali pustý hrad k rájeckému panství. Zachovaly se z něho zbytky válcové věže a část hradní zdi na východní straně. Hrad Holštejn se skládal ze dvou částí, z předhradí a z vlast­ ního hradu. Předhradí leželo na vápencové plošině, l i m nad úrovní suchého příkopu, který odděloval hrad od západní vápencové stěny. Byl obehnán zdí, která místy sloužila i za obydlí, a padací most jej spojoval s plošinou směřující k Ostrovu u Macochy. HOLUBICE — tvrz 5,5 km severozápadně od Slavkova Tvrz stávala pravděpodobně v místech dnešního hostince U knížecí koruny. Vystavěl ji krátce před r. 1577 Hanuš Gedeon z Olešničky. Gedeonové z Olešničky sice unikli pobělohorským konfiskacím složením pokuty, zadlužili se však tak, že statek nemohli udržet. Nový majitel Jiří Adam Falkenhain z Glošku postoupil v r. 1628 tvrz a vesnice Holubice a Kruh za 16 000 zl. moravských majiteli slavkovského panství. Tím tvrz ztratila svou funkci a nedlouho nato, snad i spolupůsobením třicetileté války, zanikla; nedochovaly se z ní žádné zbytky. HORÁKOV — hrad 10 km východně od Brna O horákovském hradě se dochovala jediná zpráva z r. 1464, kdy se mluví o polích, které dříve náležely k již pustému hradu; v r. 1529 se uvádí les zvaný Hrad. Horákovský hrad zanikl asi (104) za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem na konci 14. sto­ letí. Zbytky hradu jsou na ostrohu zvaném Nad Muchovou bou­ dou, chráněném ze tří stran příkrými svahy a z přístupové strany dvěma příkopy vytesanými ve skále. Z hradu zbyly ne­ patrné zříceniny zdi a dvě hluboké jámy. Při povrchových sběrech na západním okraji ostrohu byly nalezeny i střepy pravěké keramiky, takže se zdá, že středověký hrad vznikl v mís­ tech pravěkého hradiska. HORÁKOV — tvrz 10 km východně od Brna Po zániku hradu si postavili držitelé vsi Herynkové ze Sloupna koncem 15. století v obci tvrz, která se připomíná ještě v r. 1548. Dlouho však nestála, neboť již v r. 1563 zde bylo jen pusté tvrziště. Tvrz stávala přímo ve vsi a na jejím místě později vznikly dva selské grunty (dnes čp. 7 a 8). HORNÍ BOJANOVICE — zám ek 4.5 km severovýchodně od Hustopečí Držitelé Horních Bojanovic měli vesměs jiné, větší statky; proto tu nevznikla tvrz. Teprve v druhé polovině 18. století, kdy statek získal Jan Zikmund Bukůvka z Bukůvky, vystavěl na konci vsi architektonicky nenáročný empírový jednoposchodový zámek s věží. Posledními držiteli statku byli Wesselyové. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. HORNÍ DUNAJOVICE — zám ek 13 km severovýchodně od Znojma První zpráva o Horních Dunajovicích je z r. 1350. Sídlil zde rod vladyků, kteří se nazývali z Dunajovic; ti asi vybudovali v obci tvrz, doloženou písemně teprve v r. 1386. Poté se držitelé tvrze často střídali. V 1. 1505- 1615 náležely Dunajovice Březnickým z Náchoda, z nichž Jindřich přebudoval v r. 1536 dosavadní tvrz v renesanční zámek; za něho byla ves povýšena na městečko. Pak se jeho držitelé opět rychle střídali, až v r. 1683 se zámek stal majetkem Strahovského kláštera. V 17. století byl renesanční zámek barokně přestavěn. Postupně však ztrácel svou funkci a byl v 19. století přeměněn v sýpku; hospodář­ ským účelům (JZD ) slouží dodnes. Budova stojí uprostřed městečka a nazývá se starý zámek. HORNÍ DVORCE — tvrz 15.5 km západně od Telče Ves leží v poměrně vysoké nadmořské výšce blízko Studené a připomíná se již v r. 1353. Snad již tehdy zde stávala tvrz, která se uvádí v r. 1406 jako majetek Babků z Meziříčka, kteří ji drželi i v 15. a 16. století. Po porážce stavovského povstání z 1. 1618 —1620 byly Dvorce konfiskovány rytíři Ctiboru Vrchotickému z Koutkova a darovány Hynku Grynovi ze Štyrcenberka. V r. 1666 se statek stal součástí telčského panství. Tím ztratila zdejší tvrz význam panského sídla a zanikla. Zbytky tvrze jsou dosud patrné v místech, kde se říká Na zámku. HORNÍ HERŠPICE — tvrz 3 km jižně od Brna Horní Heršpice byly původně zeměpanské a jejich střediskem byla tvrz s poplužním dvorem. Od 13. stoleti sem pronikali brněnští měšťané a získávali zde půdu. V soutěži o ovládnutí vsi s tvrzí a dvorem nakonec zvítězil zámožný brněnský měšťan Oto Krejčí, který je v r. 1343 prodal za 400 hřiven Brnu. Město tehdy kupovalo na dluh a ještě téhož roku ves prodalo se ztrátou 100 hřiven, aby si opatřilo peníze; ponechalo v Horních Heršpicích dva svobodné dvory, z nichž později vznikly dvory tři. Nej větší z těchto dvorů s tvrzí a 18 hřivnami úroku získala brněnská patricijská rodina Bohuše z Tišnova. Její příslušníci předali 1. července 1373 tvrz a celý svůj majetek markraběti Janu Jindřichovi a ten je ještě téhož dne postoupil kapitule u sv. Petra v Brně. Kapitula učinila tvrz s dvorem střediskem správy svého majetku; v polovině 15. století získala i druhé dva svo­ bodné dvory. Tvrz v Horních Heršpicích ztrácela v průběhu 15. století obranný význam a do popředí vystupoval dvůr se svou hospo­ dářskou a správní funkcí. Když kapitula získala 15. dubna 1527 od posledního probošta komárovského kláštera Štěpána Etwana klášterní statek, přenesla správu Horních Heršpic do Komárova a hornoheršpická tvrz s dvorem se změnily v selské grunty; místo nich zde dnes stojí Juranovy závody. HORNÍ NĚMČÍ — tvrz 17 km jihovýchodně od Uherského Ostrohu Západně od obce, připomínané v r. 1357, těsně za humny, se nachází asi 3 m vysoký kopeček o prům ěru zhruba 17 m, který se nazývá Hrádek. Je to zřejmě zbytek tvrze, i když její příkopy a valy nejsou dnes patrné. Historické zprávy o tvrzi se bohužel nedochovaly. HORNÍ ROZSÍČKA — tvrz 9 km jihozápadně od Bystřice nad Pernštejnem V Horní Rozsíčce, připomínané v r. 1358, bylo ve 14. století několik svobodných dvorů. Při svobodném dvoře Želeckých z Počenic, na konci osady v místě, kterému se říká Hradisko, stávala čtvercová nebo obdélníková tvrz s malým nádvoříčkem. První zpráva o ní pochází z r. 1496, kdy ji Gedeon z Olešničky prodal Beneši z Vahančic. Tvrz byla obývaná ještě v r. 1842 a měla dvě poschodí. Pak byla zbořena a zůstaly z ní jen sklepy a základy zdí. HORNÍ SLATINA — tvrz 10 km východně od Dačic V letech 1278 1301 se psal po vsi Slatině Volfram ze Slatiny z rodu pánů z Bílkova. Pravděpodobně již tehdy zde stávala tvrz, kterou v r. 1358 prodali dědici po Bernartu ze Slatiny Bohuňku z Volfířova. Na počátku 15. století držela tvrz a ves Kačna z Jemnice, vdova po Albrechtu z Hrádku. Od r. 1542 měla Slatina stejné držitele s Budčí, ale v r. 1681 prodali František Adam a Karel Matyášovští z Matyášovic tvrz a ves Slatinu s dvorem a s pivovarem i pustý Strážov Maximiliánu Leopoldo­ vi Cantelmovi; od té doby byla sice Slatina považována za zvláštní statek, ale měla stejné majitele s Budíškovicemi. Tím tvrz ztratila význam a již se nepřipomíná. Zmizela beze stopy. HORNICE — tvrz 11,5 km jihozápadně od Moravských Budějovic V r. 1358 drželi ves Hornici vladykové z Kostník; vybudovali zde tvrz, která se poprvé připomíná r. 1407 při odevzdání tvrze i vsi Heřmanu z Lipnice. V r. 1464 vlastnil tvrz Štěpán ze Slavíkovic, v r. 1515 Adam z Bačkovic; v té době asi zpustla, neboť při převodu vesnice k polickému statku se uvádí jako pustá; nebyla již obnovena a během 16. století beze stopy zanikla. HOSTÁKOV — tvrz 6 km severovýchodně od Třebíče Podle Hostákova se psal vladycký rod Hostákovských z Arklebic, kteří tu v 15. století sídlili na panství třebíčského benedik­ tinského kláštera. Jejich tvrz snad stávala severovýchodně od obce na místě zvaném Na hrádku. Přímé písemné zprávy o ní jsou jen v urbáři z r. 1566. HOSTĚRADICE — tvrz 12 km jihozápadně od Moravského Krumlova Tvrz v Hostěradicích byla lénem pánů z Lipé a připomíná se poprvé v r. 1341. Stávala na místě dnešní usedlosti čp. 53. Kdy zanikla, není známo; zdá se, že za válek česko-uherských. HOSTÍM — zám ek 7 km jihovýchodně od Moravských Budějovic Hostím původně náležela ke zboží hradu Bukoviny, po jehož rozboření tu byla kolem r. 1481 vystavěna tvrz, obehnaná pří­ kopem; ještě v 16. století byla přestavěna v jednoduchý rene­ sanční zámek. Hostím drželi v 16. století Bítovští z Lichtenburka, pak náležela Valeckým z Mírová a četným dalším rodům. V 1. 1721 —1789 patřil statek hrabatům z Gatterburku, kteří přebudovali renesanční zámek v barokní a založili na řídce osídleném hosti mském panství několik vesnic. Poté se majitelé panství často střídali, až je v r. 1858 získali Lichtenštejnové a po r. 1908 hrabě Ferdinand Trautmannsdorf. Zámek stojí uprostřed vsi a jeho původní funkci dosud připomíná val a vodní příkop. Je majetkem MNV a slouží jako domov důchodců. HOŠŤÁLKOVÁ — zám ek 9 km západně od Vsetína Hošťálkovský statek vznikl v r. 1678 oddělením od vsetínské­ ho panství, kdy Hošťálková byla soudně odevzdána Janu a Michalu Parisům z Kaltschmiedu. V následujícím roce ji získal Jan Karel Podstatský. Za Podstatských a Walldorfů (1690 1796) a vlastně i za posledních šlechtických majitelů Chorynských z Ledské (1797 —1918) byla až do r. 1896 spra­ vována společně s panstvím Brumov II. Poschodový barokní zámek se dvěma křídly byl postaven v druhé polovině 18. století jako nevýznamná stavba. Kolem zámku byl současně vybudován přírodní park. Dnes je zámek majetkem ONV a je v něm umístěn domov důchodců. HOŠTICE — zám ek 6 km jihozápadně od Zdounek Hoštická tvrz byla vybudována v první polovině 14. století, kdy tu sídlili vladykové z Hoštíc (v r. 1341 Mikuláš z Hoštíc). Zanikla za válek česko-uherských, neboť v r. 1480 se připomíná jako pustá. Byla však opět obnovena po r. 1530, kdy Hoštíce tvořily vlastní statek, spravovaný nejdříve Janem Francem z Háje a od r. 1546 rodem ze Zástřizl. V r. 1561 se stal držitelem tvrze Jaroš z Hrádku, po něm pak jeho syn Mikuláš z Hrádku a na Novém Zámku, nejvyšší zemský písař, později podkomoří Markrabství moravského, který držel zdejší zboží téměř 20 let (1578—1597). Po smrti Mikulášova syna Ctibora (1613) se majitelé tvrze a statku rychle střídali. Obec zpustošili v r. 1643 Švédové tak, že byla z větší části pustá. Tehdy, ne-li již dříve, zanikla též tvrz. Na jejím místě byl (105) Brod a do Uher a nazývaly se původně Bolegradice. Poprvé se připomínají v r. 1247. V r. 1360 zde vlastnil Jan ze Šarova 11 lánů a půl mlýna a Oneš ze Šarova tvrz s 10 lány a půl mlýna, část však náležela v r. 1368 Šeborovi z Náměště. Tvrz zanikla asi za válek mezi bratry Joštem a Prokopem, neboť při převodu zboží Onešem ze Šarova na sestru Annu a jejího man­ žela Kašpara ze Šumvaldu se uvádí jako tvrziště. Nebyla již obnovena, a stala se součástí dvora, neboť v r. 1518 Hradčovice byly připojeny k uherskobrodskému panství. H oštice— zámek koncem 17. století postaven jednopatrový barokní zámek, přebudovaný v r. 1778 v rokokovém a na počátku 19. století v klasicistním stylu. Od r. 1875 drželi Hoštice hrabata Dubští z Třebomyslic ze zdislavické větve. V rozsáhlém zámeckém parku je hrobka s klasicistní sochařskou výzdobou a pomník rakouské spisovatelky Marie Ebnerové z Eschenbachu, rozené hraběnky Dubské (1830 1916), která v zámku bydlela a zde také tvořila. Dnes je zámek majetkem ONV a slouží jako dětský domov. HOVĚZÍ — zámek 7 km jihovýchodně od Vsetína Jednopodlažní barokní zámek v Hovězí byl postaven někdy v 1. 1681 1720, kdy obec, odloučená od vsetínského panství, tvořila dočasně samostatný stateček, jehož majitelé se v rychlém sledu střídali. Když bylo v r. 1720 Hovězí opět spojeno se vse­ tínským panstvím, přestal zámek plnit funkci panského sídla; sloužil hospodářské správě a chátral. Později v něm byly zří­ zeny byty; bytovým účelům sloužil až do počátku 20. století. Dnes je zámek majetkem MNV a je využíván ke kulturním účelům. HRADČANY — tvrz 2,5 km jihovýchodně od Tišnova Nad vesnicí Hradčany u Tišnova se táhne ostroh, obtékaný z jedné strany Lubjí, z druhé malým potůčkem. Tato poloha přímo vybízela k vybudování opevněného sídla. Je také velmi pravděpodobné, že tu stávalo, zatím'však se nepodařilo objevit po něm nějaké stopy. Nabízí se domněnka, že zdejší hrádek byl jen dřevěný a zanikl při požáru a že místo něho byla v Hradča­ nech vybudována tvrz. Po hrádku nebo tvrzi se psal v r. 1353 Jindřich z Hradčan. Z bývalé hradčanské tvrze, jež stávala v místech někdejšího dvora (dnes budovy JZD), se zachovalo velmi málo; před časem byl ještě patrný val a příkop. Možná, že zbytky tvrze jsou ukryty v budovách zmíněného dvora, za jehož zdmi je pozemek zvaný Na valech. HRADČOVICE — tvrz 5 km severozápadně od Uherského Brodu Hradčovicemi procházela starobylá obchodní i vojenská cesta z Kunovic, později z Uherského Hradiště na Uherský (1 0 6 ) HRÁDEK — zám ek 7 km severovýchodně od Bojkovic Jméno nasvědčuje, že tu stál ve středověku pohraniční hrad, ale prameny o něm mlčí. V r. 1683 byl hrádecký statek oddělen od Vizovic a v r. 1743 jej získal František Karel Bojakovský z Kořenová. Ten vybudoval v polovině 18. století uprostřed parku architektonicky nenáročný obdélníkový barokní zámek, jehož majitelé se až do r. 1945 poměrně rychle střídali. Dnes je zámek majetkem M NV a slouží jako domov dů­ chodců. HRÁDEK — hrad 3 km severovýchodně od Jaroslavic Významnou obchodní cestu z Rakous na Jihlavu střežil hrad, který byl vybudován v soustavě břetislavských hradů v i l . sto­ letí a pro své strategické postavení dostal název Hrádek (ně­ mecky Erdberg). K němu přiléhala románská rotunda sv. Oldřicha, která stojí v blízkosti dnešního kostela sv. Petra a Pavla. Starobylou existenci hradu jako ochrany obchodní cesty i zpevnění jižní hranice proti rakouským Babenberkům připo­ mínají i četné výsady. Na počátku 13. století náležel Hrádek meilberským johanitům; v r. 1278 jej rozbořili Rakušané, ale v druhé polovině 14. století byl znovu vystavěn. V 15. století patřil Eincingerům. V r. 1517 se uvádí jako pustý. Během 16. století zcela zanikl a nedocho­ valy se po něm žádné stopy. HRADIŠTĚ SV. HYPOLITA — zám ek Na mohutnéjn skalnatém ostrohu proti znojemskému hradu, obtékáno řekou Dyjí a Pivovarským potokem z jedné strany a potokem Gránicí z druhé strany, stojí Hradiště sv. Hypolita, na místě, které bylo nepřetržitě osídleno od neolitu, tedy 6000 let. Opevněno však bylo teprve lidem popelnicových polí s halštatskou kulturou podolského typu. První hradba (val) vznikla asi v 6. století před n. 1. a uzavřela plochu přibližně 10 ha. Po příchodu Slovanů byla na tomto valu vybudována nová hradba a v 8. století další, na západ od první, takže celý opevně­ ný prostor vzrostl na 20 ha. V 10. století bylo Hradiště významným hospodářským, vo­ jenským a správním centrem a teprve v rámci břetislavských reforem převzal jeho úlohu znojemský hrad. Byl obranou proti Uhrům v polovině 10. století a v boji znojemských knížat Lutolda (v r. 1099) a Konráda II. (v r. 1146). Počátkem 11. století náleželo Hradiště spolu s celou Mo­ ravou k polské říši Boleslava I. Chrabrého a někdy v 1. 1025—1029/1031 bylo asi dobyto a obsazeno Čechy. První písemná zpráva o něm je však poměrně pozdní, až ze 13. století, nelze-li ovšem s Hradištěm spojovat některé starší údaje o Znojmu a název Znojma vůbec; ještě v r. 1227 byl totiž probošt na Hradišti označován jako probošt znojemský. Název Hradiště se objevuje nejdříve v r. 1243 (Gradisc); součástí hradu byla od počátku církevní stavba, tj. proboštství. Jeho existence může naznačovat, že Hradiště bylo patrně starším církevním střediskem (snad archipresbyteriátu), které přešlo na nové přemyslovské Znojmo. V pozdějších letech není o hradě zmínky, takže se zdá, že proboštství převládlo. V r. 1240 daroval král Václav I. proboštství špitálu sv. Fran­ tiška v Praze, s nímž přešlo na řád křižovníků s červenou hvěz­ dou, což potvrdil v r. 1247 olomoucký biskup Bruno a v r. 1253 král Václav I. Podle pochybné listiny Václava I. z r. 1252 (stvrzené Václavem II. v r. 1287) náležely proboštství vsi Hradiště, Březová, Bezkov, Onšov, Popovice, Nesulovice (zanikly), Řeznovice, Mašovice, majetek v Nesachlebech, Vrbovci a Vlčím Kři (zanikl), patronát v Rokytné a různé zboží v Pavlovicích, Radíkovicích (zanikly), Račicích, Citonicích a Znojmě; kromě toho mělo Hradiště soudní imunitu (podléhalo jen soudu markraběte), bylo osvobozeno od zeměpanských povinností a z výnosu města Znojma a celé župy mu příslušel obilní a solný desátek. V konfirmaci Václava II. se však uvádí jen kostel sv. Hypolita, kostel v Rokytné, ves Račice a pozemky ve Znojmě a v Citonicích. Privilegia Hradiště potvrdil v r. 1434 markrabě Albrecht a v r. 1459 Jiří Poděbradský. Počátkem 15. století utrpělo Hradiště značné škody při válkách mezi markrabaty Joštem a Prokopem a jeho statky byly v r. 1411 zastaveny Ance z Lipé, vdově po Jaroslavu z Meziříčí, která je držela ještě v r. 1430. Teprve přičiněním probošta Mikuláše Bechyně z Lažan získali křižovníci v r. 1443 své statky zpět. Za probošta Jana Zellera z Rietzu se v r. 1538 mluví o Hradišti jako o pevnosti a za Lukáše Glaucna, zvaného Lartdgraf (1565 1572), se nazývalo tvrzí a připomínalo se, že na jejím místě stával kdysi zeměpanský hrad. V r. 1577 byl zdejším proboštem Martin Medek z Mohelnice, který se o tři léta později stal velmistrem řádu křižovníků a v r. 1581 pražským arcibiskupem. Do čela proboštství se pak dostal jeho bratr Petr Medek z Mo­ helnice (1581 —1585), jehož připomíná náhrobní kámen na chodbě proboštství podobně jako probošta Mikuláše Kozaře (1588 1616), matematika a astronoma císaře Rudolfa II. V dubnu 1619 obsadil velitel stavovského vojska hrabě Jindřich Matyáš T hurn Znojmo a Hradiště, opevnil je novými hradbami a valy, přičemž použil starých zřícených velkomorav­ ských opevnění. Hradišťské statky získal tehdy od moravských stavů znojemský hejtman Vilém z Roupova. Po Bílé hoře však byly zase vráceny proboštství a v r. 1624 Ferdinand II. osvobo­ dil navíc Hradiště od dávek pro znojemský hrad. Nazval-li se Mikuláš Bechyně z Lažan v polovině 15. století druhým zakladatelem proboštství, byl třetím Gerard ze Šlesinu, od jehož dob byli hradišťští probošti generálními vikáři řádu. Když proboštství v r. 1629 vyhořelo, dal je vybudovat znovu, a tak v r. 1635 vzniklo východní křídlo dnešního barokního zámku. V dalších desetiletích byla budova rozšířena, dostala čtvercový půdorys kolem čtvercového dvora; byla dokončena až v r. 1666. Stavební úsilí narušili sice v r. 1645 Švédové, když se Hradiště zmocnili a vyplenili je, avšak Gerardův synovec Tomáš ze Šlesinu (1652- 1675) pokračoval ve zvelebování Hradiště a dílo dokončil; v r. 1662 dal vybudovat kostel sv. Antonína Paduánského. Z dalších proboštů byli významní Martin Konstantin Beinlich (1706—1708), který se stal řádo­ vým velmistrem, a Jan Ryvoia (1708 —1734), který studoval českou gramatiku a napsal Slovař. V r. 1742 utrpělo Hradiště značné škody pruským vpádem a později, v 1. 1758—1759, zde přebýval litoměřický biskup vévoda Mořic Saský. Za probošta Jiřího Hauera (1754—1766) dostal proboštský kostel sv. Hypolita dnešní podobu, byl zakle­ nut kupolí a vyzdoben freskami vídeňského malíře F. A. Maulbertsche současně s obytnými místnostmi proboštství. V r. 1806 a 1809 způsobili mnoho škod v Hradišti Francouzi, kteří zde zřídili špitál. V r. 1848 sem uprchl z revoluční Vídně císař Ferdinand I. a odtud se pak odebral do Olomouce. V době první pozemkové reformy zůstal křižovníkům v r. 1925 proboštský zámek a dvůr na Hradišti. Dnes je zámek Hradiště sídlem infulovaných proboštů, příslušníků křižovnického řádu, a budovy slouží charitativním účelům. HRADIŠŤKO — tvrz 2 km jižně od Dačic Tvrz stávala pravděpodobně na úbočí spadajícím k Dyji a dala osadě české jméno (německý název byl Pastreich); ne­ dochovaly se však po ní žádné písemné zprávy. Naproti tomu ves se připomíná v r. 1349. Tvrz asi zanikla koncem 14. století a nezůstaly po ní žádné památky. HROTOVICE — zám ek 6 km severozápadně od Rouchovan Jméno městečka připomíná mocný rod Hrutoviců, který vlastnil ve 13. století na západní Moravě rozsáhlé statky; tvrz však vznikla teprve v první polovině 14. století; první zmínka o ní je z r. 1349. V 1. 1437 1561 drželi tvrz Osovští z Doubra­ vice; ti ji v první polovině 16. století přestavěli v renesanční šlechtické sídlo, čtyřkřídlou uzavřenou budovu s arkádami na nádvoří, dnes částečně zazděnými. Od druhé poloviny 16. sto­ letí náležel zámek Jiřímu Zahrádeckému ze Zahrádek, jednomu z předních účastníků stavovského povstání z 1. 1618 1620. Po bělohorské bitvě mu byl zámek zkonfiskován a od té doby se jeho majitelé rychle střídali. V první třetině 18. století dostal zámek barokní podobu; bylo vybudováno barokní průčelí a honosné hlavní schodiště, v patře zámecká kaple s klenbou, štukovou výzdobou a nástěnnou freskou; tím se zámek stal skutečnou dominantou města. V polovině 19. století, kdy panství náleželo vídeňskému pod­ nikateli řeckého původu Jiřímu Sinovi, byla na zámku umístěna proslulá a vzácná obrazárna, přestěhovaná později z větší části do Myslibořic. Dnes je zámek majetkem MNV a jsou v něm umístěny jeho kanceláře. Na hospodářské budově je pamětní deska místního rodáka akademického malíře Františka Zvěřiny (1835 —1908); v zámku je jeho pamětní síň. H RUBÁ VRBKA — tvrz 12 km jihovýchodně od Strážnice Jihozápadně od Malé Vrbky, ale v katastru Hrubé Vrbky, u malého potůčku, pramenícího pod horou Kobylou, stávala osada Vojšice nebo Zbrodek. Přímo z potůčku vystupuje do výš­ ky 1 m čtvercový kopeček o délce stran kolem 9 m. Je to zřejmě zbytek tvrze, který lid nazývá Žižkův stůl. Při archeologickém výzkumu v r. 1969 zde byly nalezeny střepy keramiky z přelo­ mu 13. a 14. století, ne však zbytky kamenných staveb. Podle místní pověsti poobědval v těchto místech Jan Žižka z Trocnova a vojáci pro něho nasypali kopeček jako stůl. Podle jiné pověsti museli předkové dnešních obyvatel nanosit kopeček za trest v čepicích. Písemné zprávy o tvrzi nemáme. Mohla však existovat před r. 1384, než se Hrubá Vrbka stala součástí strážnického statku. (107) Hrotovice — zámek HRUBŠICE — zám ek 5 km severně od Moravského Krumlova V Hrubšicích, připomínaných v r. 1225, existovala v první polovině 14. století tvrz, která v r. 1350 náležela Hartinkovi z Vejtmíle. Koncem 14. století patřila majiteli Moravského Krumlova Beneši z Kravař. V 15. století se její držitelé střídali, až v r. 1493 tu sídlil rod Hrubšických z Čechtína. V r. 1530 koupil tvrz s obcí Václav z Hodic a v r. 1550 je postoupil Bo­ hunce z Lipé; v r. 1558 držel tvrz Oldřich z Lipé, a tím se stala součástí Moravského Krumlova. Oldřich přebudoval tvrz v renesanční jednoposchoďový zámek, v nádvomí straně s arkádami v podlažích. Nad vstup­ ními dveřmi v nádvoří je dodnes znak pánů z Lipé. Vytvořením komplexu moravskokrumlovského velkostatku však zámek ztratil svou funkci a byl již v 18. století neobydlený; v 19. století byl upraven na byty hospodářského úřednictva a jako bytové jednotky slouží dodnes. H rubšice — zámecké nádvoří HRUŠOVANY NAD JEVIŠOVKOU — zám ek 14 km severovýchodně od Jaroslavic Ve 14. století se připomínají vladykové z Hrušovan, kteří drželi v Hrušovanech tvrz; ta se uvádí poprvé v r. 1378. V druhé polovině 15. století náležela i s příslušenstvím rakouskému rodu Eincingerů, v 1. 1481 —1524 pánům z Vejtmíle a v r. 1574 získali panství Čertorejští z Čertorej. Po Bílé hoře bylo bratrům Vejkhartu a Zikmundu Čertorejským konfiskováno a postoupe­ no Sigfrídu Kryštofovi Breunerovi. V r. 1668 je koupila hrabata z Althanu a náleželo pak až do r. 1884 jejich hrušovanské větvi. K panství patřila městečka Hrušovany a Hevlín a vsi Hrabětice a Šanov. V r. 1669 byl vystavěn v místech někdejší tvrze na mírném vršku dvouposchoďový trojkřídlý barokní zámek, při němž vznikl i rozsáhlý park a květinová zahrada. Klasicistní úpravou z r. 1804 získal zámek dnešní podobu; zachoval si sice barokní ráz, bylo však upraveno průčelí a interiér. Dnes je hrušovanský zámek majetkem MNV a slouží hospo­ dářským účelům. (108) připomínají teprve v r. 1534 Janem z Chlaščova. Z téhož rodu byl i Ondřej Chlaščovský z Chlaščova, jenž se uvádí v r. 1573 jako úředník ve Strážnici. Tvrz stávala na vrcholu hory Klášťov, v místech někdejšího nej většího moravského pravěkého hradis­ ka. Zprávy o tvrzi mizí koncem 16. století a zdá se, že v 17. sto­ letí, v době třicetileté války, byla zničena. Zachovaly se zbytky valů a sklepů. H rušovany n. Jevišovkou— zám ek, rytina dle F. A. H ebera z r. 184K Na konci 19. století bydleli majitelé hrušovanského panství v blízkém zámku zvaném Emin dvůr (který vystavěla v r. 1882 hraběnka Emanuela Khuen-Belassyová, po niž má také název); zámek je "vyzdoben malbami Alfonse Muchy. Zde často po­ býval a také zemřel známý český historik umění, univerzitní profesor a ředitel památkového ústavu ve Vídni Max Dvořák (1874 1921), který je v Hrušovanech pochován. Emin zámek je dnes uměleckým muzeem. HVĚZDOŇOVICE — tvrz 9 km západně od Třebíče Bývalou hvězdoňovickou tvrz připomínají jen zbytky valů na zalesněném vrchu Na hradiskách západně od obce. První historická zpráva z r. 1371 hovoří pouze o zemanském dvoře v Hvězdoňovicích. Prameny z pozdější doby mlčí. HÝSLY — zám ek 6 km východně od Kyjova V Hýslích, poprvé připomínaných v r. 1131, které se staly od r. 1571 součástí dolnomoštěnického panství, vybudoval Rudolf z Lowenfeldu v r. 1799 jednoposchoďový pozdně barokní zámek, jenž je dodnes dokladem skromnějšího feudálního sídla. V současné době je zámek majetkem MNV a slouží kultur­ ním účelům. CHLAŠČOV — tvrz 3,5 km severně od Vizovic Tvrz Chlaščov byla vybudována (podle zbytků valů) asi v druhé polovině 14. století. Vladykové z Chlaščova se však CHRLICE — zám ek 7 km jihovýchodně od Brna Chrlice náležely od nejstarších dob olomouckému biskup­ ství a olomoucké kapitule a je zde možno předpokládat existenci středověké tvrze. Po husitských válkách byl statek pronajímán. Část obce se v první polovině 16. století dostala do majetku Mikuláše z Horky, od něhož ji koupil v r. 1540 pozdější olo­ moucký biskup Jan Dubravius. Ten asi přestavěl tvrz v rene­ sanční zámek, protože se v r. 1567 výslovně uvádí. Tehdy byl jeho vlastníkem Jiří Falkenhain z Glošku, který jej v r. 1567 postoupil kanovníku Janu Pergerovi. Ještě v témž roce olo­ moucký biskup Vilém Prusinovský (1565 -1572) připojil Chrlice k biskupským statkům. Za biskupa Stanislava Pavlov­ ského (1579—1598) byly Chrlice znovu pronajaty, ale v pobě­ lohorské době se staly součástí biskupského majetku, a tím nabýval většího významu i zámek. V 1. 1750 -1760 jej dal přebudovat v barokním stylu olomoucký biskup kardinál hrabě Ferdinand Julius Troyer z Troyerštejnu, který jej užíval jako letního a loveckého sídla. Zámek byl obklopen rozsáhlou zahra­ dou. V r. 1864 se stal majetkem brněnských biskupů, jimž sloužil jako letní sídlo až do r. 1948. Dnes je zámek majetkem MěNV Brno a je v něm umístěn domov důchodců. CHROUSTOV — tvrz 9 km jihozápadně od Velkého Meziříčí Zaniklá obec Chroustov, o níž je první zmínka z r. 1362, stávala v katastru obce Rudíkova, kde ji doposud připomíná název trati Chroustov. Tam se v druhé polovině 14. století při­ pomíná tvrz — naposledy v r. 1447 , která zanikla před r. 1464, kdy se již uvádí jako pustá. Tehdy prodali bratři Oldřich a Jan z Čhroustova ves s tvrzištěm Půtovi Šabartovi z Rudolce. Zdá se tedy, že tvrz vzala zasvé za česko-uherských válek; nebyla již obnovena, neboť ztratila svou funkci. V r. 1667 se připomíná jako pustá. CHVALKOVICE — stará tvrz 9 km severovýchodně od Bučovic Původní tvrz stávala patrně na kopci Hradisku. Byla vybu­ dována v druhé polovině 14. století, neboť v r. 1389 Petr z Kravař prodal díl Chvalkovic s tvrzí a s patronátem Arklebu z Hrádku. Tvrz zpustla za česko-uherských válek v druhé polo­ vině 15. století, protože v r. 1531 se mluví už jen o tvrzišti. Nebyla již obnovena a dnes ji připomíná jen název Hradisko. CHVALKOVICE — nová tvrz 9 km severovýchodně od Bučovic Na konci 17. století vystavěla v Chvalkovicích místo staré tvrze, zpustlé za válek česko-uherských, Anna Marie Bartodějská z Bartoděj novou tvrz. Od r. 1712 ji vlastnil rod Žalkovských ze Žalkovic. V r. 1811 tvrz vyhořela a nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. (109) CHVALKOVICE (KOMOROV) — zám ek 9 km severovýchodně od Bučovic Po požáru nové chvalkovické tvrze v r. 1811 vystavěl majitel statku Jan Pavel Pagatsch z Paburgu v r. 1812 v blízkosti dvora a někdejší tvrze nynější jednoduchý empírový zámek Komorov, menší jednoposchodovou obdélníkovou budovu uprostřed malého parku, který byl sídlem držitelů chvalkovického statku až do 20. století. Dnes náleží zámek MNV a slouží státnímu statku. CHVALNOV — tvrz 9 km jihozápadně od Zdounek Zdejší tvrz se připomíná až v r. 1627, kdy Maxmilián Lev z Kounic a na Uherském Brodě prodal litenčické panství včetně vsi Chvalnova (dnes Chvalnov-Lísky) s tvrzí, dvorem a kostel­ ním podacím ostřihomskému arcibiskupovi Petru Pazmánymu za 38 800 zl. Tvrz stávala 500 m západně od obce na Hradisku, kde se dodnes zachovaly zbytky valů. V r. 1643 oddělil Mikuláš Pazmány Chvalnov s tvrzí od litenčického panství a malý chvalnovský statek prodal Urményům, kteří jej drželi do r. 1667. Od r. 1683 jej vlastnili Stommové, rodina pocházející údajně z Irska a v 16. století usedlá v Německu. V r. 1709 byla tvrz vypálena při kuruckém vpádu; v r. 1713 byla v sutinách a pozdě­ ji zanikla úplně. IVANČICE — zám ek 20 km jihozápadně od Brna Středověký hrad v Ivančicích nenavázal na někdejší hradisko na vrchu Rémy, 2,5 km jihovýchodně od Ivančic, ale byl posta­ ven ve městě v místech dnešního zámku. Nestál tedy, jak se dříve soudilo, v místech dnešního domu pánů z Lipé v rohu ivančického náměstí. Královský hrad Ivančice se poprvé připomíná kolem r. 1329. V r. 1423 věnoval král Zikmund Ivančice svému stoupenci Petru Gewsarovi z Mohelna, ale již po 6 letech se hradu zmocnili husité, jejichž hejtmanem tu byl Diviš z Přehorova. Markrabě Albrecht udělil v r. 1438 hrad v Ivančicích lénem bratrům M ar­ tinu a Bernartu Amaiserúm. V r. 1592 byl gotický hrad přestavěn na renesanční zámek, s hlavním průčelím obráceným do náměstí s honosným vstupním portálem s renesančním oknem, kartuší a erbem stavebníka Jana z Lipé. Autorem portálu je proslulý kameník a stavitel na Brněnsku Jiří Gialdi. Zdobená ostění jsou podobná ostěním náměšťského zámku. V r. 1557 založil v Ivančicích biskup jednoty bratrské Jan Blahoslav proslulou bratrskou tiskárnu, která byla v r. 1578 přenesena do Kralic. V 1. 1575 1620 zde byla i významná bratrská škola. Po Bílé hoře získal zámek Gundakar z Lichtenštejna, a tím se staly Ivančice součástí moravskokrumlovského panství. V r. 1747 bylo přestavěno dvorní křídlo zámku s patrovou pilířovou arkádou. V r. 1873 byl zámek zvýšen o druhé patro za dosavadní atikovou zdí. V přízemí je dvoulodní mázhaus s kří­ žovou klenbou a štukovými žebry. Dnes je zámek sídlem MěNV a MÚNZ. IVANOVICE NA HANÉ — zám ek 8 km severovýchodně od Vyškova Městečko Ivanovice původně náleželo johanitskému hradu Orlovu. Johanité prodali v r. 1482 Orlov, který zpustl za česko-uherských válek, ves Orlovice, městečko Ivanovice s dvorem (1 1 0 ) Ivanovice na H ané — zámek a vsi Hoštice, Málkovice (dnes Moravské Málkovice) s dvorem a Medlovice s dvorem varadínskému biskupu Janu Filipcovi. V r. 1503 získal panství Jindřich Kropáč z Nevědomí, který vybudoval v Ivanovicích vodní pozdně gotickou tvrz jako středisko svého panství. Po smrti Jindřichova syna Bohuše Kropáče získaly panství jeho sestry, z nichž tři byly provdány za Pražmy z Bílkova, kteří statek velmi zadlužili. Další majitelka zboží, Kristina z Rogendorfu, vdova po Hynku starším Bruntálském z Vrbna, prodala v r. 1596 Iva­ novice s příslušenstvím za 55 000 zl. moravských Janu Bukůvkovi z Bukůvky (f 1611), který dal v r. 1608 přestavět dosavadní vodní tvrz v pozdně renesanční zámek. Stavitel Antonín Lorenc Paris z Brna a kameník Jan Focum z Boskovic vybudovali trojkřídlou budovu s arkádami v čestném nádvoří, které se dochovaly dodnes; stěny hlavních sálů byly zdobeny rodo­ kmeny Bukůvků. Po několika dalších majetkových převodech koupil ivanovické panství Jan Václav Přepyský z Rychnburka, který je velmi zadlužil. V r. 1725 převzal Ivanovice jeho syn Jan Václav Pře­ pyský, o jehož podivínství a záhadné smrti se vyprávěly podi­ vuhodné pověsti. Ve skutečnosti vynikl jako úspěšný hospodář, který však tvrdě utlačoval a vykořisťoval své poddané; v po­ měrně krátké době splatil ohromné dluhy a ještě přikoupil statek Vícemilice. Pověsti vypravují, že svou manželku Karlu z Moravce již druhý den po svatbě vyhnal z domu. Uzavřel se v zámku, který prý již neopustil. Žil jen ve společnosti dvou psů ještě v r. 1753. Po opětném připojení jackovského statku k moravskobudějovickému panství byl zámek přeměněn v hospo­ dářské budovy, které jsou dnes součástí místního JZD. JAKUBOV U MORAVSKÝCH BUDĚJOVIC — tvrz 4 km severozápadně od Moravských Budějovic Vodní hrad, označovaný později také jako tvrz, stával v Jakubově u Moravských Budějovic v dolní části vsi, v místě, které se dosud nazývá Hrad a kde je nyní několik domků. Vystavěl jej někdy v druhé polovině 13. století některý ze Schenků z Schenkenberku a poprvé se připomíná v r. 1302. Po vymřeni tohoto rodu získal hrad Filip z Jakubova, příbuzný pánů z Pernštejna, který jej držel v 1. 1302—1320. V r. 1384 předal Sigfríd z Jakubova Jakubov s tvrzí (která se tehdy po­ prvé výslovně připomíná, zatímco označení „hrad“ mizí) hraběti Janu z Hardeku. Pak Jakubov rychle měnil majitele, kteří zde již nesídlili, a tím také tvrz ztratila význam. Naposledy se připomíná v r. 1493; zanikla v 16. století a zmizela beze stop. JAMNÉ — zám ek 10 km severovýchodně od Jihlavy Jamné bylo původně manstvím třebíčského kláštera. Krátce před r. 1591 zde'vystavěl Jan Šlejklovský z Šicndorfu, který byl vlastníkem vsi, tvrz. Za konfiskací po Bílé hoře získali Jamné v r. 1627 jihlavští jezuité, kteří přestavěli v druhé polovině 17. století tvrz v dvoupatrový barokní zámek; v r. 1860 byl objekt přebudován v pseudogotickém stylu a opatřen vlašskou střechou a vížkou. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. Jam né — zámek a stýkal se pouze se svým osobním myslivcem. Vyhnaná manžel­ ka se uchýlila do selského statku v Bučovicích, kde žila v opuště­ nosti a bídě, podporována příbuznými, kteří se marně domáhali od Přepyského nějakého výživného pro ni. Snad pověsti o jeho bohatství, snad msta byly příčinou jeho tragického konce. Dne 11. září 1765 byl nalezen ubitý v zámku, který byl údajně pře­ paden lupiči. Případ zůstal nevyřešen; pro podezření z vraždy bylo více osob vězněno a mučeno (někteří zemřeli ve vězení). V 1. 1792 -1837 držela panství hrabata z Aueršperka a v r. 1837 je koupil arcikníže Ferdinand ďEste, jehož dcera a dědička Marie Terezie se stala bavorskou královnou. Tím přešel zámek spolu s panstvím do majetku bavorské královské rodiny Wittelsbachů. Při úpravách zámku a okolí ve druhé čtvrtině 19. století zde byl zřízen přírodní park, čímž se zámek stal charakteristickou dominantou městské zástavby. Zámek je dnes majetkem M NV a slouží n. p. Bioveta Brno pro úřadovny a provozovny. JACKOV — zám ek 3 km jihozápadně od Moravských Budějovic Již v r. 1351 se v Jackově připomíná tvrz, která byla sídlem místních vladyků. Zanikla po r. 1399, kdy se ves stala majetkem moravskobudčjovického kostela. Na jejím místě byl vybudován vrchnostenský dvůr. Když se pak v polovině 17. století stal Jackov opět samostatným statkem, byl v místech někdejší tvrze vystavěn menší jednopodlažní zámek, který se připomíná JANŠTEJN — hrad 12 km jihozápadně od Třeště Počátky hradu Janštejna jsou pro nedostatek pramenů ne­ jasné. Jisté je, že vznikl kolem r. 1315, když se počalo tvořit počátecké panství, původně náležející k Moravě. Stepán z. Březnice prodal v r. 1358 Janštejn s městečkem Počátkami a s jiným zbožím markraběti Janovi. Markrabě Jošt udělil toto zboží lénem Ondřeji z Meziříčí, jehož dědici Jan a Jaroslav, synové Jana z Meziříčí, prodali v r. 1383 hrad Janštejn, Novou Ves, Panské Dubenky, díl Jihlávky a dvůr pod hradem Jindřichu z Hradce. Hrad byl patrně rozbořen za husitských válek, kdy v okolí zanikla řada vesnic a osad. Nedaleko Janštejna, u Hor­ ních Dubenek, porazil 7. listopadu 1423 Menhard z Hradce oddíl táborského vojska vedený Janem Hvězdou z Vícemilic. V místech, kde se bojovalo, se dodnes nacházejí zbraně a pod­ kovy. Skrovné zbytky hradu, dolní část okrouhlé věže a pozůs­ tatek hradby, jsou v odlehlé lesnaté krajině u Horních Dubenek. JANŮV H RAD — zám ek 9 km severozápadně od Břeclavi V podivínském katastru, na levém břehu Dyje v lese na poloostrově vytvořeném říčním zákrutem, se zvedá Janův hrad, napodobující zříceninu středověkého hradu. Byl postaven podle návrhu Josefa Hardmutha v r. 1807 pro Jana I. z Lichtenštejna, po němž dostal jméno. K průčelí jednopatrové budovy s velkým rytířským sálem v poschodí přiléhá čtvercové nádvoří, obehnané vysokými polozbořenými hradbami s ochozem, v nárožích zpevněnými čtyř­ mi uměle pobořenými věžemi. Architekt Hardmuth tu osvědčil své mimořádné kompoziční schopnosti. Janův hrad patří k typickým projevům romantismu, který se mistrně projevil ( 111) Janův hrad — zámek v přestavbě lednického zámku v polovině 19. století. Byl první monumentální novostavbou časného romantismu na území na­ šeho státu. Sloužil jako myslivna a lovecký zámek v době honů. Náležel Lichtenštejnům až do r. 1945. Dnes je Janův hrad součástí lednicko-valtického areálu a je v něm zřízena svatební síň. JAROHNĚVICE — tvrz 7 km severozápadně od Hodonína Ves Jarohněvice stávala u Dubňan. Zdejší tvrz, kterou připo­ míná název trati Louka od valu, byla postavena v druhé polovině 14. století. Poprvé se uvádí v r. 1408, kdy Hynek z Ronova a z Letovic prodal tvrz a ves Jarohněvice s dvorem, dvůr v Dubňanech, ves Mokroňovice (zanikla) s dvorem a s místem, kde bý­ vala kdysi tvrz, Vítoslavu z Voděrad, který je v r. 1412 pře­ nechal Ješku Hruškoví z Újezda. Po husitských válkách se zdejší tvrz stala hnízdem loupežníků. Proto ji stavové vykoupili, aby kraj osvobodili od jejich nájezdů. V r. 1496 prodal Vilém z Pernštejna tvrz Jindřichu z I.ipé. Když pak páni z Lipé získali Hodonín, připojili Jarohněvice ke svému hodonínskému panství a tvrz spolu se vsí zanikla. V místech tvrze byl vybudován dvůr, který je dnes součástí státního statku. JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU — zám ek 14 km jižně od Třebíče Původně byly Jaroměřice v zeměpanské držbě; v r. 1329 je získal jako zástavu Raimund z Lichtenburka. Lichtenburkové (112) pak vlastnili Jaroměřice po celé 14. a 15. století a podle všeho zde postavili tvrz. Teprve v r. 1498 předal král Vladislav II. tvrz spolu s městečkem a k tomu náležejícími statky Václavu z Ludanic. V r. 1512 pak patřila tvrz Janu z Pernštejna, jenž ji v r. 1543 postoupil spolu s panstvím Jindřichu Meziříčskému z Lomnice. V r. 1609 prodala Kateřina Meziříčská jaroměřickou tvrz spolu s městečkem a panstvím Zikmundu z Tiefenbachu. Za Meziříčských z Lomnice došlo k přestavbě tvrze na renesanční zámek trojkřídlého typu. Někdejší podobu renesančního zámku zachytil neznámý malíř v druhé polovině 17. století, jehož obraz je uložen v zámeckém depozitáři. Trojkřídlou budovu zámku obklopovala na jihu a východě zahrada, která sahala k břehu říčky Rokytné a byla vymezena hradební zdí s půlválcovými baštami a střílnami. Její pravidelnou geometrickou kompozici tvořily čtvercové nebo obdélné záhony a síť rovných cest. Po Bílé hoře získali panství Questenberkové. Jan Adam z Questenberka (1678 1752) přestavěl dosavadní renesanční sídlo v Jaroměřicích v barokní zámek, který patří k největším a nejmonumentálnějším zámeckým architekturám první polo­ viny 18. století u nás i v Evropě. Projekt vypracoval, jak bylo v nedávné době prokázáno, známý rakouský architekt Jakub Prandtauer (1658—1726). Stavební úpravy začaly v r. 1700 a skončily teprve v r. 1737. Při přestavbě byl částečně respekto­ ván půdorys původního renesančního zámku, z něhož se docho­ valy obvodové zdi. Jádro nové stavby tvoří dvoupatrové hlavní křídlo (dokončené v r. 1720), kde se nachází hlavní sál. Příčná křídla byla dostavěna ve 20. letech a zámeckou stavbu dovršila Jaro měřice n. R okytnou— zámek, nástropní malba ve velkém sále Jarom ěřice n. R okytnou— zámek, čínský salón Jarom ěřice n. R o k y tn o u — zámek, interiér velkého sálu (1 1 3 ) rcrvfim Jaroměřice n. Rokytnou — zámek přestavba děkanského kostela sv. Markéty v 1. 1715—1737, který se stal součástí zámeckého areálu stejně jako zahrada koncipovaná v souladu s tokem řeky Rokytné. Stejně významné jako samotná architektura byly i dekora­ tivní práce, zahájené v r. 1723. Stavebník povolal do Jaroměřic schopné a ve své době proslavené umělce, kteří svou prací tuto vynikající barokní uměleckou kompozici dovršili. Na vnitřní výzdobě zámeckých prostorů pracovali štukatéři Girolamo Alfieri (1724—1727) a Josef Canoni z Prahy (1731). Iluzivní alegorická nástropní freska hlavního zámeckého sálu z r. 1731 je dílem boloňského malíře Franceska Marii Francii. Ve východní části bočního křídla bylo postaveno zámecké divadlo (1722 1723), hudební a taneční sál, knihovna, zá­ (1 1 4 ) mecká galérie a čínský kabinet. Malbou kulis pro divadlo byli pověřeni Giuseppe Bibiena-Galli, výtvarník vídeňské dvorské opery, a Domenico Francia, bratr autora interiérové výzdoby divadla F. M. Francii. Na výzdobě knihovního sálu pracoval podle zprávy z r. 1732 vídeňský sochař Casler; práce byly dokončeny v r. 1734, kdy byla questenberská knihovna převezena z Vídně do Jaroměřic. Původní úprava zámecké galérie se nedochovala, pozoruhodná je však vnitřní úprava tanečního sálu (Jan Baptista). Pohled na zámek po jeho barokní přestavbě namaloval někdy na přelomu 17. a 18. století neznámý umělec. Nové uspořádání zahrady charakterizovaly stříhané záhony hvězdicových vzorů. V prvních desetiletích 18. století se také pracovalo na úpra­ vách parku. Kolem r. 1716 projektoval francouzský architekt Jean Trehet zámeckou zahradu, jejíž původní vzhled je nám znám z ideálního vyobrazení, které asi nakreslil Mikuláš Millich, zřejmě podle projektů Hildebrandtových. Plocha zahrady nezůstala omezena jen na levý břeh Rokytné, ale zaujala rovněž velké prostranství na druhém břehu, vymezené po bo­ cích umělým kanálem. Šlo o typickou barokní zahradu se stří­ hanými záhony, s dekorativními vzory a doplněnou početnou sochařskou výzdobou od Kašpara Obera. Ukončení stavebních prací na zámecké budově dodnes hlásá nápis na štítě hlavního parku: Hic renovatum M DCCXXXVII. Zámecký a farní kostel byl přizpůsoben zámecké budově tak, aby s ní splynul v celek. Freska v kupoli s námětem Krista ve shromáždění svátých je dílem významného západomoravského malíře K. F. Toppera; ostatní malby v kostele pocházejí od malíře Seglioniho z doby kolem r. 1739; za autora oltářního obrazu v presbytáři je považován S. Gionima, který pracoval mimo jiné v Žďáru, plastické práce na hlavním oltáři jsou dílem sochaře Caspara. Vzdělaný a zcestovaný Jan Adam z Questenberka proslul i svou mimořádnou zálibou v hudbě; vyhledával hudební mistry své doby, zvláště ve Vídni. Jeho zásluhou se stalo jaroměřické divadlo jedním z nejvýznamnějších zámeckých divadel první poloviny 18. století u nás. Známou zámeckou kapelu vedl přední český hudební skladatel pozdního baroka František Václav Míča (1694—1744). Míču proslavila jeho opera O pů­ vodu Jaroměřic, která byla uvedena v jaroměřickém zámeckém divadle v r. 1730. Jejím jádrem je lidová pověst o založení města. Smrtí Jana Adama z Questenberka r. 1752 rušný kulturní život v Jaroměřicích, trvající s nevšední intenzitou půl století, utichl. Od té doby se majitelé panství často střídali. Od r. 1945 je jaroměřický zámek majetkem státu a spravuje jej Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně; zámek je stylově instalován jako barokní sídlo s barokní hudební expozicí. V 1. 1959—1962 byla rekonstruována také zahrada (architekt Břetislav Štorm a Dušan Riedl). V parku je přírodní divadlo. Na někdejší proslulou hudební tradici Jaro­ měřic navazují známé letní koncerty tzv. Helfertova léta, pojmenované po brněnském univerzitním profesoru dr. Vladi­ míru Helfertovi, který se zabýval průzkumem hudebního významu Jaroměřic. JAROSLAVICE — zám ek 14 km jihozápadně od Hrušovan nad Jevišovkou Hrad v Jaroslavicích se připomíná jako sídlo Bočka z Obřan už v r. 1249, kdy patrně převzal obrannou funkci nedalekého staršího Hrádku. Podle pověsti však vybudoval hrad již kolem r. 1130 Jaroslav, syn znojemského knížete Lutolda. Po pánech z Obřan náležely Jaroslavice pánům z Lipé. К této době se váže pověst, jejíž jedna verze mluví o obléhání Kumány v r. 1304, kdy ženy, které zůstaly doma, bránily opevněný kostel, druhá se zmiňuje o obléhání Rudolfem Habsburským v r. 1306, kdy ženy bránily hrad; v obou případech obránkyně uhořely při požáru. Při dělení zboží pánů z Lipé v r. 1346 bylo ustanoveno, aby Jaroslavice s hradem společně vlastnili probošt Jindřich, Čeněk a Pertold z Lipé. Novou smlouvou z téhož roku byla ves odevz­ dána Pertoldovi výměnou za hrad Kolštejn na severní Moravě. Pertold z Lipé prodal v r. 1447 všechen majetek v Jaroslavicích s hradem Acháci Finkenhaymerovi a ten v r. 1466 Štěpánu Eincingerovi z Eincingu. Michal Eincinger vedl v r. 1496 Jaroslavice— zámek Jaroslavice— zámecké nádvoří o Jaroslavice spor s moravskými stavy, kteří jej obvinili, že se jich zmocnil násilím. Moravští stavové při vyhráli, ačkoli se Michal odvolával na listiny českých králů a moravských mar­ krabat ; statek si sice ponechal, ale musel zaplatit odstupné. V r. 1517 získal Jaroslavice Adam z Bačkovic. Mezi příslu­ šenstvím se uvádí hrad s dvorem a městečkem, hrad Hrádek, vsi Dyjákovičky, Lukov s dvorem, pustý hrad Šenkenberk a pustina Gnast. V r. 1526 připadl veškerý majetek věnem Vilé­ mu Kunovi z Kunštátu. V r. 1549 získal Jaroslavice nejvyšší purkrabí pražský Volf K rajíř z Krajku (hrad s městečkem Jaroslavicemi, hrad s měs­ tečkem Hrádkem, Oleksovičky, Slup, Micmanice, Křídlovice - dnes Křídlůvky —, Lukov, pustý hrad Šenkenberk a pusté vsi Gnast, Načeratice, Němčíce, Onšov, Šimberk, Milíčovice, Vlkov, Epice, Hostěrádky a Český). Jiří Volf Krajíř prodal v r. 1563 všechen majetek v Jaroslavicích hraběti Hanuši Fridrichovi z Hardeku, avšak ten se majetku neujal, neboť sirotek po Jiřím Volfovi, Julius Krajíř, znovu prodal celý majetek v r. 1567 hraběti Scipionu z Archu. Moravští stavové předali v r. 1595 zadlužené panství za 68 400 zl. moravských Bernardu Ludvíku Tovaroví z Enzersfeldu. Z těžké finanční situace však nemohli vybřednout ani noví držitelé. Již Alžběta z Tovaru byla nucena statek pro dluhy prodat a v r. 1600 jej (1 1 5 ) Jaroslavice— zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 koupil nejvyšší moravský komorník Ladislav Berka z Dubé a Lipé. Od něho získal Jaroslavice v r. 1609 Volf Dětřich z Althanu a jeho choť Kateřina Krajířka z Krajku. V té době byl dosavadní hrad přestavěn na renesanční zámek se čtyřmi křídly a arkádami kolem čestného dvora, vybudovaný­ mi na mohutných obloucích. Jaroslavické panství bylo na počátku 17. století dvakrát citelně popleněno; v r. 1601 vojskem Adolfa z Althanu a v r. 1619 císařskými vojsky generála Dampierra před bitvou u Dolních Věstonic. Po Bílé hoře propadly Jaroslavice konfiskaci, neboť Volf Dětřich z Althanu se účastnil stavovského povstání, a byly postoupeny jeho bratrům Michalu Adolfu a Quintinu z Althanu. V držení rodu Althanů zůstaly delší dobu, až je hrabě Michal Josef z Althanu prodal v r. 1790 hraběti Antonínu Josefu Meraviglia-Crivellimu. Jaroslavický zámek prošel dvojí barokní přestavbou. Na konci 17. století vzniklo podle projektu Domenika Martinelliho průčelní jižní křídlo; z téže doby je i štukatérská výzdoba něk­ terých zámeckých sálů, a zejména zámecké kaple. Následující stavební přestavba dalších traktů z 1. 1730-1736 bývá připi­ (1 1 6 ) sována Josefu Emanueli Fischerovi z Erlachu. Tehdy zámek získal honosný barokní portál a interiérovou výzdobu. V r. 1801 se stal majitelem zámku vídeňský dvorní bankéř Petr Braun, v r. 1808 hrabě Josef Pallavicini-Centurioni, v r. 1835 jej koupil hrabě Vilém Hompesch-Bollheim, v jehož rodě se udržel delší dobu. Tehdy také zámek prodělal další úpravu — pseudoslohovou výzdobu řady komnat. Posledními držiteli panství byla od r. 1919 říšská hrabata von Spee. Dnes je zámek v Jaroslavicích majetkem ONV a slouží so­ ciálním účelům. V zámeckém areálu je starobylý vinařský sklep, kam se v minulých staletích svážela desátková sklizeň hroznů z okolní vinařské oblasti; patří Moravským vinařským závodům. JA SENICE — tvrz 5,5 km severně od Náměště nad Oslavou Tvrz v Jasenici se sice písemně připomíná teprve v r. 1567, existovala však asi již v první polovině 15. století, neboť v r. 1411 tu sídlil Hynek z Jasenice. V r. 1507 vlastnili Jasenici vladykové z Janovic. V r. 1567 koupil ves s tvrzí Jiří Vanecký z Jemničky, v jehož majetku byla blízká Vaneč, a v r. 1595 ji prodal své švagrové Anně Zámrské ze Zámrsku. Po ní se na Jasenici vystřídali Zdeněk Zámrský, od r. 1603 jeho choť Kateřina Dubská z Třebomyslic a nato její druhý manžel Karel Gryn ze Štyrcenperka. V r. 1649 přikoupil zadlužené panství, které bylo úředně prodáváno, k svému náměšťskému panství Ferdinand z Verdenberka; tvrz přestala sloužit jako panské sídlo a v druhé polovině 17. století úplně zanikla. Dochovaly se z ní jen zbytky na návsi; z nich je patrné, že šlo o dvoukřídlou renesanční stavbu. JEDOV — tvrz 2 km severně od Náměště nad Oslavou V Jedově, který býval ve 14. a 15. století samostatným zbožím, je doložena tvrz pouze v brněnských půhonných knihách k r. 1480. Jinak se o ní nezachovaly další zprávy ani žádné po­ zůstatky. V r. 1522 připadl jedovský statek k náměšťskému panství a to byl asi počátek zániku tvrze. JEDOVNICE — tvrz 8 km východně od Blanska Prvá historická zpráva, která souvisí s Jedovnicemi, je z r. 1251, kdy se podle nich psal Bohuše z Jedovnic z rodu pánů z Ceblovic. Tvrz zde byla vybudována asi ve 13. století a udržela se i po přestěhování Ceblovických na Holštejn. Prameny se o ní zmi­ ňují zejména za Voka z Holštejna v r. 1404, kdy si rodina z Holštejna panství rozdělila. V 16. století drželi jedovnickou tvrz Želetavští z Želetavy. V r. 1575 získal už pustnoucí objekt Bernard Drnovský, který někdejší jedovnické panství připojil ke svému rájeckému zboží. Opuštěná tvrz chátrala, až úplně zanikla. Stávala u kostela na vyvýšeném místě sloužícím v 19. a počátkem 20. století za hřbitov, kde se zachoval jen místní název Na valech. JEMNICE — tvrz 11 km jihozápadně od Bystřice nad Pernštejnem Ve vsi Jemnice u Strážku stávala tvrz, která se poprvé připo­ míná v r. 1466. V r. 1514 ji prodal Jiří Gedeon z Olešničky i s částí vsi Beneši z Vahančic; ten je přenechal Janu z Pern­ štejna. Když v r. 1560 postupoval Vojtěch z Pernštejna morav­ ské zboží Vratislavu z Pernštejna, byla tvrz v Jemnici již pustá. Dnes po ní nejsou stopy. JEMNICE — zám ek 12 km jihovýchodně od Dačic Královské město Jemnice bylo založeno v r. 1227; zároveň s ním byl s největší pravděpodobností postaven i hrad. První zprávy o něm jsou z 1. 1295 a 1298 a hovoří se v nich o králov­ ském purkrabím v Jemnici, a tím také o jemnickém hradu. Do doby krále Jana Lucemburského (1310—1346) se klade vznik jemnické lidové slavnosti „barchanu“ . Pověst vypráví, že v r. 1312 táhl král Jan do boje proti Matúši Čákovi, který plenil jihovýchodní Moravu, a zanechal v Jemnici královnu Elišku, která očekávala dítě. Král jí podal zprávu o svém vítěz­ ství čtyřmi běžci. Na paměť této události se koná od poloviny 14. století až dodnes poslední zářijovou neděli slavnost spojená s během mládeže od hranic města směrem k Budkovu a končící v Jemnici. V r. 1331 měli Jemnici v zástavě Lichtenburkové, jejichž kořistnictví se nezastavilo ani před tímto královským městem. Náležela jim — patrně s některými přestávkami — až do konce 15. století, kdy byla postoupena jako zástava Václavu z Ludanic. Král Ferdinand I. postoupil v r. 1530 Jemnici do vlast­ nictví Jindřichu Meziříčskému z Lomnice, za něhož nastaly dlouholeté spory mezi měšťany, přetěžovanými robotami, a vrchností. Revoltující měšťané dokonce oblehli hrad, ale ne­ uspěli a byli potrestáni (1556). Spory skončily teprve v r. 1588, když na zákrok císaře Rudolfa II. Kateřina Meziříčská z Lom­ nice prodala v r. 1609 svému manželovi Zikmundu z Tiefenbachu hrad a město Jemnici s předměstím Podolím a vesnicemi Třebelovicemi, Menharticemi, Pálovicemi, Ostojkovicemi a Báňovicemi. V té době byl dosavadní hrad přebudován na zámek. Vznikla dvoupatrová renesanční budova, tvořená čtyřmi křídly kolem pravoúhlého dvora. Ve hmotě západního křídla zůstalo zdivo raně gotického hradu ž 13. století, který byl součástí měst­ ského opevnění. Zachovala se i válcová věž, která s palácem tvořila hradní jádro. V r. 1628 prodali poručníci dětí Jindřicha Zahrádeckého ze Zahrádek zámek spolu s panstvím za 70 000 zl. moravských Fridrichu Jankovskému z Vlašimi, v jehož rodině zůstal statek až do r. 1734. Tehdy zdědil Jemnici hrabě Maxmilián Daun, jenž dal jemnický zámek přestavět a pečoval i o park a zahradu. Hlavní barokní průčelí čtyř dvoupatrových křídel je obráceno na východ. Jeho vrchol uzavírá trojúhelníkový štít, který spolu s vikýři a komíny člení střechu. V r. 1815 koupil zámek s panstvím známý diplomat hrabě Josef Filip Stadion, jenž upsal v r. 1818 50 000 zl. na založení Národního muzea v Praze. Za něho pobýval několikrát na zámku známý rakouský romantický básník a dramatik F. Grill­ parzer. V 1. 1842—1945 vlastnili zámek Pallaviciniové. V 80. letech minulého století byly upravovány zámecké interiéry a fasády v pseudobarokním stylu. Při zámku stávala tzv. Velká brána, která střežila vstup do města. 2 km severně od města je mauzoleum hrobky rodu Pallaviciniů s uměleckou plastikou J. Weiricha. Dnes je zámek majetkem MěNV Jemnice a slouží kulturním účelům. Jasenice— zbytky tvrze (1 1 7 ) (1 1 8 ) JESTŘABICE — tvrz 9 km severně od Kyjova Zdejší tvrz patrně existovala již v r. 1344, kdy se uvádí Jaroslav z Jestřabic. V prvé polovině 16. století ji držela Johan­ ka ze Zástřizl, vdova po Jiřím Kropáčovi z Nevědomí, a její synové Jan a Jaroš Kropáčové. Jestřabickou tvrz zvelebil Jan Čertorejský z Čertorej (1550 1570), zanikla však za třicetileté války. Stávala patrně v místech někdejšího dvora, dnes farmy státního statku. JEVIŠOVICE — hrad 11 km severozápadně od Znojma Jevišovice se objevují v písemných pramenech poprvé v r. 1289, kdy je držel Kuna z Obřan, předek pánů z Kunštátu a z Jevišovic. A právě ti si zde postavili na přelomu 13. a 14. sto­ letí pevné sídlo. Hrad byl vybudován na místě pravěkého sídliště v severní části města na příkrém ostrohu nad levým břehem Jevišovky. Rod se ve 14. století velmi rozrostl, takže jevišovické zboží bylo vždy rozděleno na více dílů. Z jevišovických Kunštátů neblaze proslul na přelomu 14. a 15. století svými loupežemi Hynek, zvaný Suchý čert. Stal se i hejtmanem na Znojmě, které uhájil proti Uhrům a Rakušanům a posléze získal hrad Rabštejn. V husitství se staly Jevišovice baštou husitů, jejichž stoupencem byl zejména Sezima z Kunštátu a z Jevišovic. Proto byl hrad v r. 1421 rakouským vévodou Albrechtem dobyt a rozbořen a Sezima z Kunštátu odveden do zajetí do Vídně. Dnes se z hradu zachovaly jen nepatrné zbytky. JEVIŠOVICE — starý zám ek 11 km severozápadně od Znojma Místo hradu zbořeného v r. 1421 rakouským vévodou Al­ brechtem vybudovali jevišovičtí Kunštáti s přídomkem Zajímačové v polovině 15. století na skalním ostrohu na pravém břehu Jevišovky nový hrad. Ještě v 16. století bylo jevišovické panství rozděleno mezi několik příslušníků tohoto rodu, který v r. 1587 vymřel. Kronikář Václav Břežan o tom praví: „Anno 1587 die 10. Septembris Pán Bůh všemohoucí pana Jiřího Zajímače z Kunštátu, již posledního mužského pohlaví z tohoto rodu, v noci prostředkem k smrti povolati ráčil. Pohřeb mu vykonal pan Hynek z Valdštejna 13. Octobris, dav jej položití v Znojmě, kdež pan otec i jiní jeho předkové leží.“ Po vymření Zajímačů však zůstaly Jevišovice v majetku rodu pánů z Kunštátu i nadále. Sestra Jiřího Zajímače Kateřina, manželka Hynka Brtnického z Valdštejna, se pustila do přestav­ by dosavadního hradu. Koncem 16. stol. byl nový hrad přebu­ dován v renesanční čtyřkřídlý zámek s čestným dvorem a arká­ dami; přestavba byla dokončena v r. 1600. V témž roce Kateřina odkázala zámek spolu s panstvím Karlovi, knížeti múnsterbersko-olešnickému, potomku krále Jiřího z Poděbrad a Kun­ štátu. V r. 1647 však zemřel Karlův syn Karel Fridrich a jím vy­ mřela i tato nepřímá větev Kunštátů. Jeho dědic Silvius Mimrod, vévoda wůrttemberský, postoupil Jevišovice výmě­ nou královské komisi a ta v r. 1649 prodala zámek s panstvím za 92 119 zl. Raduitu de Souches, známému obránci Brna proti Švédům. De Souches jevišovický zámek přestavěl. Přestavbu prováděl italský stavitel Ronio: všechny práce, včetně vybudo­ vání nové kaple sv. Ludvíka, byly ukončeny v r. 1686. Poslední držitel Jevišovic z rodu de Souches Karel Josef (1682—1736) odkázal v r. 1736 panství svým dvěma dcerám a v r. 1743 je opět sjednotil jeho zeť hrabě Jan Ugarte. V majetku rodu Ugarte zůstaly Jevišovice až do r. 1879; sňatkem s poslední dědičkou Gabrielou získal panství Karel Locatelli. V r. 1916 koupil Jevišovice rytíř Vilém Offenheim z Potexinu, po něm zdědil velkostatek v r. 1932 jeho bratr dr. Arnošt Offenheim, působící jako lékař v Londýně. Posledním majitelem velkostatku a zámku byl hrabě Eduard Larisch-Mónnich. Dnes je tzv. starý zámek majetkem MěNV Jevišovice a slouží jako kulturní a společenské středisko. JEVIŠOVICE — nový zámek 11 km severozápadně od Znojma V 80. letech 17. století vystavěl Ludvík Raduit de Souches (1608 1683) v zámeckém parku jižně od města malý barokní dřevěný lovecký zámek; ten dostal v r. 1879 dnešní pseudoslohovou podobu a byl nazván novým zámkem. Po přestavbě se stal sídlem Locatelliů. Dnes je zámek majetkem ONV a je v něm domov důchodců. V jeho parku stojí cyklus mytologických soch L. Mattielliho z poloviny 18. století, které sem byly v r. 1879 přeneseny z louckého kláštera. JEŽOV — tvrz 6 km severovýchodně od Kyjova Tvrz vznikla teprve v druhé polovině 14. století. Poprvé a zároveň naposledy se připomíná v r. 1412, kdy Proček z Věteřova prodal Ježov Vítoslavu z Voděrad. Tvrz bezpochyby zanikla za husitských válek. Její polohu je nutno hledat pod kostelem ve vsi, kde ležel také někdejší dvůr, který je dnes součástí místního JZD. JIHLÁVKA — tvrz 14 km jihozápadně od Třeště Ves Jihlávka se připomíná poprvé už v r. 1358, zatímco tvrz teprve v r. 1437, kdy Eliška z Maršova, vdova po Henzlíku z Bzence, předala dvůr a tvrziště v Jihlávce Kunši z Dubenek. To znamená, že v té době byla již tvrz zbořená; stalo se tak asi za válek husitských, nejspíše v souvislosti s dobytím blízkého hradu Janštejna. Byla sice znovu obnovena, neboť se připomíná v r. 1448, ale po tomto roce není již o ní zpráv, takže znovu za­ nikla a zmizela beze stopy. JIMRAMOV — tvrz 13 km severovýchodně od Nového Města na Moravě Městečko Jimramov bylo založeno při česko-moravských hranicích v klínu řeky Svratky za kolonizace ve 13. století. V r. 1392 se zde připomíná tvrz se svobodným dvorem, mlýnem a rybníkem. V 15. století náležela tvrz Pernštej­ nům, z nichž Vilém z Pernštejna vytvořil z držav na Jimramovsku a Novoměstsku novoměstsko-jimramovský statek. V r. 1588 prodali Maxmilián a Jan z Pernštejna Jimramov Pavlu Katharýnovi z Katharu, který si zvolil Jimramov za své sídlo. Přestože dosavadní tvrz byla ve špatném stavu, neobnovil ji; ale přebudoval v hospodářský dvůr; ten byl pak několikrát upravován a dnes je součástí státního statku. JIMRAMOV — zám ek 13 km severovýchodně od Nového Města na Moravě Pavel Katharýn z Katharu vybudoval v Jimramově v 1. 1588 — 1596 místo staré zchátralé tvrze novou, renesanční tvrz, která dodnes tvoří nejstarší část nynějšího zámku; její existenci připomíná znak stavebníka a jeho manželky s letopočtem 1588 (1 1 9 ) JINOŠOV — dolní tvrz 4 km severovýchodně od Náměště nad Oslavou V 1. 1494 1535 patřil Jinošov původně měštanskému rodu z Eberhardu, který vystavěl v obci tzv. dolní tvrz. P or. 1535 náležela Březnickým z Náchoda, a to až do r. 1615, kdy ji od Jiřího z Náchoda koupil Karel starší ze Žerotína a připojil k svému náměšťskému panství. Během střídání majitelů pro­ dělala tvrz četné přestavby, zejména v renesančním slohu. Po splynutí statku s Náměští zůstala tvrz opuštěná a dnes slouží jako fara. V prvém poschodí se dochoval pozdně gotický portálek z r. 1537 s erbem Jana z Náchoda. JIŘICE U MIROSLAVI — zám ek 16 km jihozápadně od Pohořelic Obec náležela od r. 1385 klášteru sv. Kláry ve Znojmě, který ji v r. 1581 zastavil Zikmundu Čišvicovi z Borové; tehdy asi (možná však dříve) zde byla vybudována tvrz, která se připo­ míná v r. 1609 při prodeji panství Jáchymu Španovskému z Lisova. Ten předal v r. 1628 Jiřice s tvrzí kardinálu Františku z Ditrichštejna, který je v r. 1634 prodal kolegiátní kapitule v Mikulově. Na místě tvrze byl v 1. 1750 1760 vystavěn barok­ ní zámek. Je to jednoduchá jednoposchodová čtvercová stavba s architektonicky málo významným interiérem. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. Jimram ov — zámecká brána nad dveřmi východního křídla. V odhadu panství z r. 1629 se panské sídlo nazývá i nadále tvrzí. Rozprostírala se při ní zahrada s višňovými stromy, s dvorem, pivovarem a mlýnem. V rodu Katharýnů tvrz dlouho nezůstala, neboť v r. 1603 ji získali spolu s panstvím Dubští z Třebomyslic, z nichž Vilémovi bylo panství po bělohorské tragédii zkonfiskováno a předáno Štěpánu Šmídovi z Freyhofenu. Poté se jeho držitelé střídali. Od r. 1623 náležel Jimramov hraběti Jiřímu z Náchoda. V r. 1668 připadlo panství hraběti Janu Václavu z Kolo­ vrat. V r. 1689 získal Jimramov rytíř Konrád Ferdinand z Bornstedtu, v r. 1712 jeho dcera Marie Anna, provdaná von Nůbernová; od r. 1778 až do r. 1945 vlastnili Jimramov Belcrediové. Koncem 18. a počátkem 19. století byla renesanční tvrz přebudována v obdélníkový zámek s nádvořím, v jehož středu stojí kašna z r. 1804, kdy byla také ukončena vnější stavba. Východní a jižní křídlo zůstalo renesanční, severní křídlo s kla­ sicistním průčelím a zazděnými arkádami pochází z konce 18. století, západní křídlo je z počátku 19. století. Byl upraven interiér zámku, v němž se dochovaly dva pozoruhodné pohledy na Jimramov z druhé poloviny 18. století, zřízena cenná rodinná knihovna; v r. 1869 si Belcrediové vystavěli rodinnou hrobku. Dnes je zámek majetkem MNV a je v něm umístěn internát. JINOŠOV — horní tvrz 4 km severovýchodně od Náměště nad Oslavou Ve 14. století se na Jinošově, rozděleném mezi různé majitele, vystřídalo několik rodů. Vladycký rod z Kralic tu vybudoval před r. 1368 tzv. horní tvrz. Koncem 14. století soustředili ve svých rukou rozdrobené zboží vladykové z blízkých Otradic. Když v r. 1418 Jinošov prodávali, byla již tzv. horní tvrz pro­ kazatelně pustá; stávala ve středu obce, kde z ní zbyly v zahradě domu čp. 14 jen valy. (1 2 0 ) JIŘÍKOVICE — tvrz 11 km jihovýchodně od Brna O tvrzi v Jiříkovicích máme zprávy až z počátku 15. století, kdy ji Jan Kepina ze Zvole dostal od markraběte Jošta. V r. 1481 získal tvrz Jan ze Svojkova, jehož potomci se jmenovali po Jiříkovicích Jiříkovští ze Svojkova. Alena Jiříkovská postoupila podíl na tvrzi a na vesnici svému manželovi Bohuslavu Bořitovi z Budče. Tím se Jiříkovice staly součástí sokolnického zboží, tvrz přestala být panským sídlem a zanikla beze stopy. KAMENICE — tvrz 14,5 km jihozápadně od Jihlavy Tvrz v Kamenicích byla asi vybudována v polovině 14. sto­ letí, neboť v r. 1356 na ní sídlil místní vladyka Tobiáš z Kame­ nice. Poté se její majitelé střídali. Tvrz byla v polovině 16. sto­ letí přebudována v renesančním stylu a o jedno poschodí zvý­ šena. I když se stala před r. 1556 součástí třebíčského panství, náležejícího Valdštejnům, zůstala dodnes plně zachována, proto­ že se jí patrně užívalo při příležitostných návštěvách vrchnosti a jako bytu úředníka. Zvenčí je zdobena sgrafity se šlechtickými erby (zachován je erb Osovských z Doubravice a pánů ze Žerotína; erb Valdštejnů je zalíčen) a s mravně náboženskými výroky. Ostění oken a dveří jsou z tesaného kamene. Síň, na níž spočívala věž, je klenutá; pod stavením jsou velké sklepy a studny. Severní strana je poněkud poškozena střelbou za třicetileté války. KANŠPERK — hrad 14 km jihovýchodně od Uherského Ostrohu Hrad se poprvé připomíná v r. 1360, kdy sirotci Milota a Beneš z Kanšperku odevzdali hrad a třetinu Dolního a Horní­ ho Němčí, Korytné a část Volenova (dnes součást Nivnice) Franku a Petru z Kunovic. V r. 1404 byl vlastníkem hradu Beneš Doupovec z Kanšperku, v r. 1406 Beneš z Otěšic a v r. 1417 Jan Lysek z Brandýsa. Lysek byl nepřítelem husitů, a proto se hradu v husitských válkách zmocnil Petr Strážnický z Kravař, který kanšperský statek s hradem zastavil Drsiavu z Nákla a jeho manželce Elišce z Roštína. Jiří Strážnický z Kra­ vař tuto zástavu obnovil. Hrad byl pravděpodobně zničen za česko-uherských válek, poněvadž je v r. 1486 uváděn jako pustý. Dodnes se z něho zachovaly jen malé zbytky. KELČANY — tvrz 3 km východně od Kyjova Tvrz byla vybudována nejpozději v polovině 14. století, protože v r. 1365 ji předal Jan z Boskovic spolu se vsí bratru Tasovi z Boskovic; v dalších letech se majitelé často střídali. V r. 1417 postoupil Racek ze Zborovic Kelčany s tvrzí Mikšíku z Malotína. Tvrz asi zanikla za válek česko-uherských, neboť v r. 1504 se připomíná již jen tvrziště; během 16. století pak zanikla beze stopy. Ves sama vzala zasvé za třicetileté války a byla obnovena teprve před r. 1750. KELNÍKY — tvrz 10 km severně od Uherského Brodu Tvrz v Kelníkách se připomíná poprvé teprve v r. 1613, kdy Ondřej Ledenický z Ledenic prodal Kelníky s tvrzí Melicharu Kozlíkovi z Kašenavy, jemuž byl statek po Bílé hoře konfisko­ ván. V r. 1653 byl připojen k uherskobrodskému panství a tvrz zamkla; byla přebudována ve dvůr, který je dnes součástí místního JZD. KEPKOV (DVORCE) — tvrz 5 km jihovýchodně od Slavkova Tvrz Kepkov stála podle všeho už v druhé polovině 14. sto­ letí na vrchu Kepkově jihovýchodně od Heršpic na ostrohu, po němž vedla přístupová cesta, prokopaná příkopem. Tvrz byla obehnána mohutnou zdí, zpevněnou opěráky; uvnitř se dochovaly stopy po obdélném paláci a základech věží. Tvrz zanikla za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století. Dnes ji připomínají jen uvedené zbytky a název trati Kepkov. V písemných pramenech se uvádí k r. 1496 jako Kepkův dvo­ rec; stával v katastru obce Dvorce, která byla v r. 1531 pustá. Na jejím místě byla pole zvaná na Dvorcích, osázená stromy. KETKOVICE — hrad 8 km jihovýchodně od Náměště nad Oslavou Jihozápadně od Ketkovic se zvedají na skalnatém ostrohu mezi řekou Oslavou a jejím přítokem Chvojnicí zbytky mohut­ ných zdí ketkovického hradu. Byl vystavěn ve 13. století k ochra­ ně východní části zboží třebíčského kláštera, v době, kdy Ketkovice byly jeho součástí. Neexistoval dlouho, neboť kon­ cem 14. století byl v bojích mezi markrabaty Joštem a Proko­ pem zničen. Nazýval se prokazatelně Levnov. KLEČŮVKA — zám ek 12 km východně od Gottwaldova Ves Klečůvka náležela v r. 1397 ke Zlínu a od r. 1481 k lukovskému panství. V r. 1662 ji však spolu s Veselou koupil Jan Kryštof Zehendner a v r. 1668 Melichar Ledenický z Ledenic. Na konci 17. století postavil ve vsi Jan Ledenický jednoduchý barokní jednopatrový zámek, který později často měnil své majitele. Dnes patří zámek ONV Gottwaldov a je sídlem okresního archívu. KLOBOUKY — zám ek 11 km severovýchodně od Hustopečí V Kloboukách stávala původně tvrz. Ves v r. 1207 náležela Soběhrdu z Klobouk a v 1. 1209—1222 Lvu z Klobouk, zakla­ dateli premonstrátského kláštera v Brně-Zábrdovicích. Po jeho smrti připadly Klobouky klášteru zábrdovickému a patřily mu až do jeho zrušení v r. 1784. Tvrz zanikla snad v době husitských válek. V r. 1589 vybudoval opat Ambrož z Telče na náměstí v místech někdejší tvrze renesanční zámek jako sídlo opatů při jejich návštěvách Klobouk; v první čtvrtině 18. století byl důkladně přestavěn na barokní rezidenci. Po zrušení řádu při­ padla budova spolu s panstvím náboženskému fondu, který je v r. 1820 prodal známým národohospodářům Augustinu a Ignáci z Neuvallu; ti zvelebili hospodářství velkostatku a v 1. 1820— 1821 upravili zámeckou budovu, zejména její interiéry, v kla­ sicistním stylu. Zámek byl nejen sídlem rodiny, ale do r. 1848 též vrchnostenského úřadu a potom správy velkostatku. Po r. 1918 zámek zchátral; v r. 1932 jej koupilo město od rodiny Mitisů a v r. 1935 opravilo. Dnes je zámek majetkem MěNV Klobouky a jsou v něm umístěny kanceláře a vlastivědné muzeum. Kněžice — zámek KNĚŽICE — tvrz 15 km severozápadně od Třebíče Ves Kněžice vlastnil již na počátku 13. století rod Hrutoviců, z nichž se připomíná v r. 1222 Dětřich z Kněžic. Dětřichův syn (1 2 1 ) Hrut (1213—1259) byl v r. 1236 znojemským purkrabím a v 1. 1238—1259 znojemským a bítovským komorníkem. Hrutovicové vybudovali v Kněžicích tvrz, která se sice výslovně uvádí teprve v r. 1413, je však pravděpodobné, že existovala již v po­ lovině 14. století. Zanikla patrně za válek česko-uherských v dru­ hé polovině 15. století, neboť při prodeji Kněžic brtnickému panství v r. 1480 již o ni není zmínka. Zmizela beze stopy. KNĚŽICE — zám ek 15 km severozápadně od Třebíče Noví držitelé Kněžic, Valdštejnové, vybudovali nad rybní­ kem nad obcí v 80. letech 16. století malý renesanční lovecký zámek obdélníkového půdorysu s úzkou vstupní věží a s při­ lehlým obdélníkovým druhým traktem. Zámek sloužil jako dostaveníčko lovců. Kolem r. 1700 dostal zámek barokní podobu. Byl přestavěn jižní trakt, interiér byl vybaven vznosným barokním poschodím a sály štukovou výzdobou. Kolem r. 1800 byly provedeny drob­ né klasicistní úpravy. Tehdy byl také zřízen dnešní přírodní park. Dnes je budova majetkem MNV a slouží místnímu JZD. KNÍNICE — tvrz 12 km východně od Dačic Název obce naznačuje, že snad byla kdysi starou zeměpanskou osadou, určenou к obživě kněžny. Někdy ve 13. století se Kninice dostaly do rukou mocného rodu majícího v erbu jelení roh, z něhož se v r. 1262 poprvé připomíná Jaroslav z Knínic. Predikát naznačuje, že Jaroslav snad už sídlil na tvrzi, která stávala patrně směrem ke Krasonicím; tam se totiž vyskytuje pomístní název U hrádku. Později bylo pravděpodobně původní sídlo opuštěno a jeho existenci dosvědčuje jen uvedený místní název. KNÍNICE — zám ek 12 km východně od Dačic Nová tvrz v Knínicích byla vybudována v místech nynějšího zámku a poprvé se připomíná v r. 1364. Tvrz a ves tehdy patřily Jimramu z Jakuba, který je v r. 1384 prodal Koňasům z Kní­ nic či z Vydří. Václav Koňas z Vydří se zúčastnil stavovského povstání v 1. 1618 1620, záhy však zemřel. Kninice byly sirotkům konfiskovány a darovány v r. 1624 jezuitské koleji v Telči. Jezuité přebudovali chátrající tvrz koncem 17. století v jednoduchý barokní jednoposchoďový zámek se štukovou výzdobou interiérů; sloužil jako letní sídlo. Po zrušení řádu koupil statek hrabě Josef Wallis, který jej připojil к Budči. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. KOBEŘICE — stará tvrz 7 km jižně od Slavkova Tvrz v Kobeřicích se poprvé připomíná v r. 1366; tehdy byl jejím držitelem Vilém z Kobeřic. Ten ji spolu se vsí prodal v r. 1376 Ješkovi řečenému Marketka z Rožďálovic; její držite­ lé se pak často střídali. Za válek česko-uherských v druhé polo­ vině 15. století tvrz značně utrpěla. Byla sice opravena, ale dále chátrala. Po vystavění nové tvrze kolem r. 1580 přestala sloužit jako panské sídlo a v první polovině 17. století úplně zanikla. Nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. Stávala v místech dosud zvaných Na valech. (1 2 2 ) KOBEŘICE — nová tvrz 7 km jižně od Slavkova Kolem r. 1580 vystavěl nový majitel Kobeřic Jindřich Věž­ ník z Věžník místo staré tvrze novou tvrz v podobě malého renesančního zámku a psal se pak na Nových Kobeřicích. Jindřichovy dcery Ludmila a Johanka prodaly v r. 1600 tvrz i ves Kobeřice s dvorem a s rybníky Mlýnským, Nětčickým, Lovčickým a Přestanovským za 15 000 zl. moravských Oldři­ chu z Kounic, a tím se staly Kobeřice součástí slavkovského panství. Tvrz přestala sloužit svému účelu a stala se součástí hospodářského dvora. Poněvadž Kounicové v 19. století neměli režijní hospodářství, dvůr chátral. Jeho zdivá bylo použito v r. 1889 při stavbě okresní silnice, takže zmizel beze stopy. KOBYLNICE — tvrz 11 km jihovýchodně od Brna Tvrz se zde připomíná poprvé v r. 1407, kdy ji vlastnili Herynkové ze Sloupna. V držení tohoto rodu zůstala až do r. 1529, kdy Bohuše Herynk ze Sloupna postoupil tvrz a ves Kobylnice spolu s dvorem a lesy Janu Kyjovskému z Kyjovic. Tvrz stála ještě v r. 1580, ale zanikla brzy po r. 1596, když Kobylnice splynuly za Bohuslava Bořity z Budče se sokolnickým panstvím. Tvrziště bylo zatopeno obecním rybníkem, vysuše­ ným v 19. století. KOJATÍN — tvrz 11 km severozápadně od Náměště nad Oslavou Ves Kojatín se uvádí již v zakládající listině třebíčského kláštera z doby kolem r. 1104. Tvrz se však připomíná teprve počátkem 16. století už jako pustá. Nic bližšího o ní nevíme. Pravděpodobně byla, spolu se vsí, zničena za česko-uherských válek. Jako pustý se uvádí Kojatín i v listině krále Ferdinanda I. z 1. května 1556, jíž dostal Vratislav z Pernštejna a na Židlochovicích třebíčské panství do dědičného vlastnictví. Ves byla obnovena počátkem 18. století, o tvrzi však není od 16. století ani zmínky. Zmizela beze stopy. KOJÁTKY — zám ek 3 km severovýchodně od Bučovic V severovýchodní části Kojátek stávala asi již v r. 1358 tvrz, protože tehdy se připomíná místní vladyka Diva z Kojá­ tek. Od r. 1412 náležela rodu z Bránic, v 16. století z Pačlavic, až v r. 1603 postoupil Jan Šebor Krčma z Koněpas tvrz a ves Kojátky Kryštofu Martinkovskému z Rosic. Jejich držitelé se poté rychle střídali, neboť šlo o málo významný stateček, který tvořily jen Kojátky. V r. 1832 jej koupil rytíř Jan Michal Manner, majitel Bohdalic. Ten vystavěl v Kojátkách místo chátrající tvrze jedno­ duchý patrový zámek, který je dnes majetkem MNV a slouží kulturním účelům. KOKŠTEJN — hrad 6 km jihozápadně od Náměště nad Oslavou Na jih od Hartvíkovic na levém břehu řeky Jihlávky se zachovaly na srázné skále málo zřetelné zbytky gotického hradu Kokštejna (též Kopštejna, Kufštajnu). Byl to menší objekt, sloužící pravděpodobně jako předsunutý vojenský opěrný bod k ochraně rozsáhlého panství třebíčského benediktinského kláštera proti nepříteli pronikajícímu při řece. Jediná písemná zpráva o hradu je z r. 1556, kdy je výslovně uváděn jako pustý; byl pravděpodobně zničen v 15. století. K oryčany— zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 KOLIČÍN — tvrz 4 km západně od Holešova Količínská tvrz se poprvé připomíná v r. 1397, i když mohla stát již v polovině 14. století, neboť ve vsi sídlil rod z Količína. Za husitských válek byla zřejmě zbořena, protože v r. 1437 se už uvádí jen tvrziště. V r. 1534 však byla opět vybudována a opatřena příkopy a válem. Doložena je ještě v r. 1630, ne­ dlouho nato však zanikla. Její zbytky jsou dodnes patrné na louce za hostincem. KONŮVKY — tvrz 7 km jihovýchodně od Slavkova Zaniklá ves Konůvky stávala v údolí zvaném Konůvky jiho­ východně pod kopcem Kopkovem; v r. 1365 je zde doložena tvrz, kterou v r. 1418 vlastnila Kateřina, vdova po Oldřichu Hechtovi z Rosic. Zanikla za válek česko-uherských, kdy se její existence připomíná naposledy. V r. 1481 již byla pustá stejně jako ves. Při posledním archeologickém průzkumu byly obje­ veny suterénní zbytky budovy s pecí. KOMÍN — tvrz 4 km severozápadně od Brna Původní název homolovitého kopce v dolní části vesnice Komína, Hauspcrk (nyní Ruský vrch), naznačuje, že tu patrně stávala tvrz. Písemné prameny však o ní mlčí. Teprve v 15. sto­ letí se objevují vladykové z Komína; v r. 1408 1409 se připo­ míná Filip z JComína a v r. 1446 Hanušek ze Žebětína; tvrz zanikla pravděpodobně za válek česko-uherských v druhé po­ lovině 15. století a nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. KORYČANY — zám ek 11 km severovýchodně od Kyjova Koryčanská tvrz vznikla až počátkem 17. století. Podnětem ke zřízení stálého panského obydlí byla značná odlehlost a i nehostinnost obytných prostor hradu Cimburka, takže v r. 1611 se v Koryčanech poprvé připomíná panské obydlí na kopci za farou. V r. 1631 u něho byla i kaple. Pro své větší rozměry byla tvrz nazývána v 17. století i zámkem, mimo jiné i proto, že Ko­ ryčany se staly střediskem cimburského panství. (1 2 3 ) Koryčany — zámek Ale ani v této podobě tvrz nakonec jako panské sídlo nevyho­ vovala. Proto dal někdy po r. 1677 František Gabriel Horečky vybudovat na jejím místě barokní zámek, skládající se ze dvou křídel, z nichž jedno bylo obráceno proti městečku a kostelu. Kromě hospodářských a kancelářských místností v něm bylo jen několik málo obytných pokojů. Zámek byl rozšířen až po 100 letech, za Kristiána z Gillernu, kdy bylo připojeno třetí křídlo s balustrádou, obrácené k východu. Současně byl upraven hlavní vchod do zámku, doplněný Kristiánovým erbem a ozdo­ bený květinovými závěsy. Tím stavební vývoj koryčanského zámku skončil. Další úpravy se týkaly už jen nejbližšího zámec­ kého okolí; byla například zřízena okrasná zahrada a anglický park. Zahrady byly rozděleny alejemi kaštanů a lip. Jistý podíl­ ná této proměně měla Kristiánova dcera Marie Josefa, provdaná za Konstantina z Múnch-Bellinghausenu. V 1. 1848 --1851 vlastnil přechodně koryčanský zámek Salomon Rotshchild a po něm Vilém Figdor a Heřman Witgenstein. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží školským účelům. KOSTELEC — tvrz 8 km jihozápadně od Jihlavy Tvrz v Kostelci stávala ve 14. století na skalnatém návrší nad řekou Jihlavou, na území původně moravském, později českém. V r. 1371 postoupil Havel z Pacova Kostelec s tvrzí, polovinu Lovětína, dva lány a polovinu mlýna v Beranově Jaroslavu ze Šternberka. Tvrz zanikla patrně za husitských válek, neboť v r. 1464 se již neuvádí. Dnes její existenci připomínají zbytky valů a zdí. (1 2 4 ) K oryčany — zámecké schodiště statek. Tvrz v 18. století chátrala a nakonec počátkem 19. století zanikla; dochoval se z ní zbytek čtyřboké věže, které se ještě v první polovině 19. století užívalo jako vězení. KOSTNÍKY — tvrz 7 km jihovýchodně od Jemnice Tvrz v Kostníkách se poprvé připomíná v r. 1348, kdy na ní sídlil Filip z místního vladyckého rodu z Kostník; v držbě tohoto rodu se udržela až do r. 1492, kdy Jan z Kostník postou- * pil ves s tvrzí Adamu z Bačkovic. Tím se stalo zboží součástí polického panství a tvrz ztratila svou funkci; v r. 1528 se už uvádí jako pustá. Během 16. století zanikla a zmizela beze stopy. Kostelec u Kyjova — zámek KOSTELEC — zám ek 4 km severovýchodně od Kyjova Kostelec byl již v r. 1274 lenním statkem olomouckého biskupství, který v 16. století drželi Štolbašští z Doloplaz a do r. 1625 Zoubkové ze Zdětína. Lze předpokládat, že již v druhé polovině 14. století, kdy jeho držitelem byl rod ze Zeravic, který tu sídlil, zde existovala tvrz, i když je poprvé písemně doložena teprve v r. 1552. V r. 1719 ji dal Jan Alexander Górtz z Asteinu přestavět v přízemní barokní zámek. Nový držitel léna Jan Jiří z Míihlendorfu přistavěl v 1. 1764—1766 poschodí a v této podobě se zámek, typická barokní rustikální architektura, situovaná u silnice pod kostelem, udržel do dnešní doby. - Dnes je zámek majetkem JZD a slouží jeho administrativním a hospodářským potřebám. KOSTELEC U HOLEŠOVA — tvrz 7 km severozápadně od Holešova Tvrz v Kostelci se připomíná v r. 1547, kdy zdejší zboží získal Přemek z Víčková. Zdá se však, že existovala již ve 14. století, protože tu sidlili vladykové z Kostelce. Zanikla pravdě­ podobně v druhé polovině 16. století, kdy se statek stal součástí prusinovického panství. Tvrz stávala na výšině zvané Hrádek nedaleko obce; byly zde nalezeny zlomky keramiky a mincí ze 14. a 15. století. KOSTELNÍ VYDŘÍ — tvrz 3,5 km severně od Dačic Tvrz v Kostelním Vydří byla vybudována koncem 13. nebo počátkem 14. století, neboť v r. 1310 na ní sídlil Jan z Vydří, pocházející ze stejného rodu jako pánové z Bílkova. Stávala na vyvýšenině poblíž původního kostela a byla chráněna rybníkem. Václav Kadalice z Řečice prodal v r. 1406 Vydří s tvrzí a se dvěma dvory Maršíku z Horního Pole, jehož potomci se psali Koňasové z Vydří. Jim patřilo Vydří s tvrzí ještě za stavovského povstání v í. 1618—1620. Jiří Volf Koňas se zúčast­ nil povstání a byl „zlomluvníkem a štváčem proti jeho Svatosti papežské, JM ti císařské a víře katolické“ . Statek mu byl proto konfiskován a dán Karlu Grynovi ze Štyrcenberka. Majitelé se pak rychle měnili, až jej v r. 1694 koupil slavonický poštmistr Gerhart Jindřich Butz z Rolsberka. Jeho vnuk Josef Ignác Butz, olomoucký kanovník, založil v r. 1752 ve Vydří karmelit­ ský klášter; v r. 1825 prodal Josef Butz Vydří dačickému pan­ ství, v jehož rámci však bylo i nadále spravováno jako samostatný KOŠÍKOV — hrad 12 km severozápadně od Tišnova Jižně od Drahonína na homoli, která vybíhá z horského masívu Černého lesa do údolí Bobrůvky, stával nevelký hrad Košíkov, chráněný ze tří stran prudkými svahy kopce, na mír­ nějším srázu trojitým příkopem. Z hradních budov byla nej­ pevnější věž, postavená na skalnatém výběžku. Hrad vystavěl místní vládyka z Košíková někdy po r. 1360, když se rozpadlo rozsáhlé dominium Bohuslava z Mitrova. K hradu patřil i dvůr na cestě z Košíková do Drahonína. V r. 1427 se zmocnil Košíková Jan z Pernštejna, v jehož rodě hrad — s přestávkou v druhé polovině 15. století, kdy náležel Vojnům z Litavy — dlouhý čas zůstal. V r. 1593 postoupil Hynek Brtnický z Valdštejna Drahonín se zpustlým hradem Košíkovém, Újezd, faru i s pustou tvrzí, pustý hrad Víckov, vsi Řikonín, Jilmoví, Tišnovskou Novou Ves a Skryje se Skalním mlýnem tišnovskému klášteru. Do dnešní doby se z hradu Košíková zachoval jen příkop, zavalený zříceným zdivém, nepatrné zbytky hradních budov a základy věže. KOTVRDOVICE — tvrz 9 km východně od Blanska V Kotvrdovicích byla vybudována v první polovině 14. sto­ letí tvrz, na níž v r. 1349 sídlil Vok z Holštejna. V r. 1480 nále­ žely k tvrzi vsi Kotvrdovice a Senetářov, pusté vsi Budkovany, Dvorce a polovina pustého Podomí. V r. 1490 získal zboží Jan Heralt z Kunštátu, v r. 1576 byl jeho vlastníkem Bernart z Drnovic, který je přivtělil ke svému rájeckému panství. Tím tvrz ztratila svou funkci a v 17. století zanikla. Zůstal po ní pouze místní název Na tvrzi. KOVÁLOV — tvrz 4 km jihozápadně od Zidlochovic Po tvrzi a vsi Koválově zůstal pouze název trati Koválov jihozápadně od Žabčic, kde okolní terén převyšuje o 6 7 m vyvýšenina tvaru komolého kužele, zvaná Kulatý kopec; jeho horní kruhová plošina má průměr 15 17 m. Kolem kopce vede příkop, na jehož vnější straně je val; na jihovýchodní straně je příkop zdvojen a mezi oběma příkopy vznikl zvláštní, v půdory­ su srpkovitý útvar. Nálezy z archeologických průzkumů z r. 1848 a 1931 se bohužel nezachovaly. V r. 1307 se stala ves součástí panství dolnokounického kláštera. Tvrz zanikla asi již ve 14. století stejně jako ves, která se v r. 1493 připomíná jako pustá. Na tvrzi byl v poslední době proveden systematický archeologický průzkum, který dokázal několik fází osídlení z 13. a 14. století; byl objeven i kostelík vedle tvrze. (1 2 5 ) Kralice — zbytky tvrze KOVALOVICE — tvrz 7 km severozápadně od Slavkova Ves Kovalovice patřila původně k hradu Vildenberku a teprve později se osamostatnila jako rytířský statek. Tvrz tu vystavěl v polovině 16. století Hynek Pavlovský z Vidbachu, avšak již v r. 1562 postoupil ves s tvrzí, Šumice a Vítovice Albrechtu Černohorskému z Boskovic, který je připojil k pozořickému panství. Tvrz pak záhy zanikla; nedochovaly se z ní žádné zbyt­ ky. KOZLOV — tvrz 5 km severovýchodně od Velkého Meziříčí Ves Kozlov náležela ve 14. století ždárskému klášteru; v r. 1448 však již patřila Mikuláši Kozlovskému z Kozlova ( t 1480), který vystavěl na konci vesnice tvrz. Ale ta se už v r. 1486 výslovně uvádí jako pustá, takže pravděpodobně za­ nikla za česko-uherských válek; dochovaly se z ní pouze stopy valň. KOZLOV — hrad 7 km jihozápadně od Náměště nad Oslavou Po hradu Kozlovu, vybudovaném v r. 1310 na levém břehu ( 126) Jihlávky, jihozápadně od Kozlan, zbyly jen nepatrné pozůstat­ ky. Hrad, který náležel k původnímu majetku třebíčského be­ nediktinského kláštera, patřil k ochranným hradům na okrajo­ vém území kláštera. Byl patrně zničen v druhé polovině 15. sto­ letí za válek česko-uherských; v r. 1490 se již výslovně uvádí jako pustý. KRAHULOV — tvrz 5 km západně od Třebíče Po krahulovské tvrzi zbyly jen kruhovité valy jihozápadně od kostela. Sídlili na ní majitelé vsi Krahulova, připomínaní v r. 1385, kteří se často střídali. V r. 1499 připadl Krahulov k brtnickému panství, zdejší tvrz přestala sloužit jako šlechtické sídlo a záhy zanikla. KRAJOVICE — tvrz 4 km jihozápadně od Jemnice Ves a tvrz Krajovice stávaly u Menhartic. Tvrz stejně jako ves se připomínají až v r. 1409, kdy je Kuneš z Menhartic prodal Jiřímu Menspekovi. Ten je v r. 1420 postoupil Ondřeji Tluksovi. Zanikly patrně za válek česko-uherských, protože v r. 1511 se uvádějí jako pusté. KRALICE — zám ek 3 km východně od Náměště nad Oslavou Název Kralice, původně Králice, napovídá, že zde zprvu sídlili „králíci“, královi lidé. Patrně výsluhou je dostal vladycký rod, mající ve znaku dvě zkřížené sekery, jehož členové se psali podle názvu místa Kraličtí z Kralic; na Kralicích jsou doloženi od počátku 14. století. První zmínka o kralické tvrzi pochází z r. 1379. Posledními mužskými příslušníky rodu byli Hron Blud (f 1513), Jindřich (f 1576) a Jan Fridrich (f před r. 1609), muži zvučných jmen ve veřejných záležitostech Moravy. Z nich Jindřich přestavěl kralickou tvrz asi v první polovině 40. let 16. století na menší renesanční zámek, který byl zničen za tři­ cetileté války. V r. 1572 prodal kolébku rodu Kralice se zám­ kem, dále Lhotice, Jakubov, část Kuroslep a pustou Kraví Horu za 14 000 kop grošů podporovateli moravské větve jednoty bratrské Janu staršímu ze Žerotína, majiteli sousedního náměšťského panství; jeho součástí Kralice již v dalších stoletích zůstaly. Od r. 1956 probíhá v Kralicích archeologický výzkum, který odkryl jihovýchodně od původně románského kostela sv. M ar­ tina (z počátku 13. století) zbytky gotické tvrze a renesančního zámku. Zachovaly se části zdí, hluboký, dlouhý vyzděný sklep a studna; dosud patrný je též příkop na severní straně. Kromě toho byly objeveny i další pozůstatky z tvrze, jako kachle, a zvláště unikátní typografický materiál bratrské tiskárny, která byla do Kralic přenesena z Ivančic a pracovala zde v 1. 1578 —1622. Na zámku působil i kolektiv učených bratrských překla­ datelů, byla tu umístěna rozsáhlá odborná bratrská knihovna a působila zde bratrská škola i knihařská dílna. Tiskárna a pře­ klady zajistily kralickému zámku trvalý význam. Kromě jiných bratrských tisků byl v Kralicích v 1. 1579 —1594 vytištěn český překlad bible, známý jako Bible kralická, který představoval vynikající jazykovědné dílo své doby. V r. 1622 byla tiskárna převezena pro větší bezpečnost do náměšťského zámku a odtud v r. 1629 do Lešna. Ke konci léta 1626 se zastavil na kralickém zámku při své cestě na jižní Moravu Jan Ámos Komenský, aby navštívil Jana Láneckého, přerovského seniora jednoty bratrské, který se zde skrýval. KRÁLOVO POLE — tvrz 3 km severně od středu Brna V polovině 14. století stála v Králově Poli malá markraběcí tvrz, kterou v r. 1375 daroval markrabě Jan zdejšímu nově za­ loženému kartuziánskému klášteru, čímž se stala součástí klášterního areálu. KRÁLOVOPOLSKÉ VÁŽANY — tvrz 6,5 km severně od Slavkova Tvrz stála v místech kostela, fary a školy a vznikla nejpozději v polovině 14. století. V r. 1368 ji předal Jindřich Huhna Petru Štětinoví. Byla zničena patrně za domácích válek mezi markrabaty koncem 14. století, protože v r. 1411 se o ní mluví jako o zbořené. Zřejmě byla brzy nato obnovena, neboť Artleb z Lipiny postoupil r. 1416 Vážany s tvrzí a s polovinou patronátu kartuziánskému klášteru v Králově Poli; zanedlouho však definitivně zanikla. Pozůstatky po ní se nedochovaly. KRAMOLÍN — tvrz 8 km jižně od Náměště nad Oslavou V Kramolíně, v místě dodnes zvaném Na hradisku, stávala tvrz, jak nasvědčují dochované příkopy a základy stavby. Písemné zprávy však o ní neexistují. 4 1» b e to t n t t f o . l í t a i t f t 0 4 ( > f n č tr fa, j e [ b ( f e ] b o b t i / e o t b č h f S A b M tfo e b ( n e ; I K n a jn w f S A b í « t f e , O n c m / a (m u n a jte a f .C B « * : t b t f a j m á r / a b e t o a l t r e ,b n i |n e n l . t X c t iffU flS A b 7 n o b / a b il n e b e ob n e b : ffowp^rwnj/ftťrčá Iřonwu.G E N E s i s. JTapKota 2Tpo. celtu Anahf 04b nc b« a m>.f£ctn< pat beta n< (lltne a rulte. e (ma be­ ta nab fteptfli.a t>»* Sej) '■ e » « H .tT M f S * |n<HT<f (<not Sub fttilfo: KRAMOLÍN — tvrz 8 km jižně od Náměště nad Oslavou O existenci další kramolínské tvrze svědčí název místa Na hrádku a dochovaná část -příkopu. V pramenech však o ní nejsou zprávy. Okresní muzeum v Třebíči provádí v posledních letech v místech tvrze archeologický průzkum. ťp« č i n i t S A b tu e b to b u /a o b b č d f n o b e . t t a t j g fau p e b o b to b a u /o b n o b , f i e r i ) g fa a S n e b o b t c b a u i a A a f» f« io r. ťp n a » |n a f SA b obfob«.3l«bnn:p b e t»« t i n / a beto gltro.bni b ru b ě-tA ctt ta f t ® A b^®btomojIfu f« n e b e ,[ t le r tj afaujvob nebem.n mi|lo gebno/ a ofaj ff[mj(to)0i4*: a (tafe (o la t; 1lo ťp nahnat S ib tm O o ) fiubl,3mcn ebiombjbčnl bar neb, n ain af CMos 'tem: 3i nebit S ěb Jcjto beto]beb<t. M-ťpofom icff S A b ' 3bfo» tm i (tfc jaujajbeiinu mrbamagicě (o n i/ [e] 'Hrom btebné ncjaucé onrcr.pebft po foftni fntbocn nčmjbebete fomigc li'b o n a |rm l; p ila fe (claf. I3)«be |r mi nebafa frAnm<[e]belinn ndanc* femeno pobit petolnii (mlbe/ « Artec pícntfTrgicé ornoK/m nim([btfe](A: mi gebo pobit pelounl qcfco: JI n t i | bifS úb j<[fe befojbcbrtiipbef ■4 ict/a beto ai(to,bcn iřcii.tó p ti h t t — - *..)■ s ir 0 KRASONICE — tvrz 13 km jihovýchodně od Telče Krasonice měly již na konci 13. století farní kostel a asi i tvrz, podle níž se psal v r. 1286 Crha z Krasonic z rodu pánů z Bílkova. Tvrz se výslovně připomíná v r. 1353, kdy ji drželi páni z Holoubka; byla však někdy v druhé polovině 14. století (asi za bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem) pobořena, takže Bohuš Roland z Holoubka daroval v r. 1390 krasonickému kostelu sv. Vavřince jen tvrziště s příkopem. Zdá se, že tehdy byla na místě tvrze vystavěna fara. T itu ln í list I. vydání Kralické bible z r. 1596 (1 2 7 ) Krasonice — zámecké nádvoří KRASONICE — zámek 13 km jihovýchodně od Telče Někdy v 16. století byla v Krasonicích v sousedství fary vystavěna nová tvrz, neboť Eufrozína Koňasová z Vydří od­ kázala v r. 1615 tvrz a ves Krasonice s dvorem a ovčínem, Bítovánky a pusté vsi Zahrádky, Budějovičky, Stojšice a Martinice bratrům Štěpánu a Vilému Kusým z Mukoděl. Štěpánu Kusému, který se zúčastnil stavovského povstání v 1. 1618 1620, „a zejména jezuity honil a zle se k nim choval“ , byl statek zkonfiskován, odhadnut na 24 952 tolarů a předán plu­ kovníku Hanibalu ze Schaumburka na úhradu válečných nákla­ dů. Ten v r. 1630 přestavěl tvrz v pozdně renesanční zámek (stopy po tvrzi se zachovaly v jeho základech) s nepravidelným nádvořím a arkádami v přízemí. V r. 1677 postoupil Krasonice Baltazar Wúllersdorfer z Urbairu Šimonu Kratzerovi z Schónsperka, který předal v témž roce zámek s panstvím Zdeňkovi Matyášovskému z Matyášovic a ten opět v r. 1678 hraběnce Maxmiliáně z T hurnu, rozené kněžně z Lichtenštejna; v držení tohoto rodu se udržely až do r. 1748, kdy se staly součástí telčského panství. V r. 1829 byly pak Krasonice spolu s Želetavou od Telče odděleny, ale zámek sloužil i nadále jako sídlo majitelů želetavského panství. Kolem r. 1830 bylo průčelí zámku empírově přestavěno a v 1. 1830 1840 byl vybudován anglický park. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. KRAVÍ HORA — hrad 7 km jihovýchodně od Náměště nad Oslavou Jihovýchodně od vsi Kuroslepy, obklopeny lesem, zachovaly se zbytky hradu Kraví Hory půlkruhová zeď válcové věže a hradní příkop. Hrad byl vybudován na levém břehu řeky Oslavy, vysoko nad jejím tokem, nedaleko přítoku říčky Chvojnice a ketkovického hradu. Nejlepší přístup k hradu, z něhož je krásný rozhled zvláště k jihovýchodu, je od Kuroslep. Tím směrem byl také hrad chráněn dosud zachovaným hradebním příkopem. S Kraví Horou byly spojovány některé pověsti, jež zazname­ nal kronikář Václav Hájek z Libočan; uvádějí, že po rozpadu Velkomoravské říše se zde Moravané skrývali před Uhry, mezi nimi i někteří válečníci, kteří se psali po Kraví Hoře. První historická zpráva o blízké vsi Kuroslepy pochází (1 2 8 ) z r. 1349, kdy ji vlastnil Ješek z Náchoda spolu s nedalekým Březníkem. Hrad Kraví Hora se uvádí poprvé v listině z r. 1367; název Kraví Hora použil jako svého přídomku zmíněný Ješek z Náchoda. Jeho syn, rovněž Ješek, prodal Kraví Horu a maje­ tek v Kuroslepech rodu Šelmberků, avšak vladykové z Náchoda používali starého přídomku ještě po jistou dobu. Za neklidných politických poměrů počátkem 15. století, způsobených rozbroji mezi markrabaty Joštem a Prokopem, smutně proslula vojenská posádka z Kraví Hory, která plenila okolí, zvláště zboží třebíč­ ského benediktinského kláštera. Po Šelmbercích vlastnil hrad a majetek v Březníku jejich příbuzný Jan Komorovský z Komorovic, o němž existuje poslední zmínka v r. 1459. Po jeho smrti dostal zboží od krále Jiřího Poděbradského Matěj z Náchoda a z Březníku; část statku však získali vladykové z Kralic, což se stalo příčinou sváru, z něhož po smrti Matějově vyšli vítězně v r. 1492 Kraličtí. V listině krále Vladislava II. z r. 1494, potvrzující vlastnictví Kraví Hory a Kuroslep Bludovi z Kralic, je už zmínka o tom, že hrad Kraví Hora je pustý; byl prý dobyt jeho předchůdci a obyvateli Markrabství moravského a zbořen. Král Jiří z Po­ děbrad věnoval své právo na hrad Janu z Pernštejna, který je postoupil vladykům z Kralic. Po několika vlastnických změ­ nách připadly Kraví Hora, Kuroslepy i Březník k námčšťskému panství, k němuž náležely do r. 1579. KRAVSKO — tvrz 6 km severozápadně od Znojma Osada Kravsko se poprvé připomíná v r. 1092, kdy ji český kníže Konrád I. Brněnský daroval s lesem a 40 poplužími ostrovskému klášteru v Cechách. V r. 1190 dal darem český kníže Konrád II. Ota část Kravska louckému opatství. Dvůr tu K raví H ora — zřícenina hradu Zámek Lednice ^ Zámek Jaroměřice n. Rokytnou Zám ek Lednice Zámek Lysice Zám ek Lysice Zámek M ikulov Zámek M ilotice Zámek M ilotice ► Kravsko — zámek držel vladycký rod, z něhož je znám v r. 1360 Milota, syn Miloty z Kravska. Ten sídlil asi na místní tvrzi, která byla vybudována nejpozději v polovině 14. století. Zpustla pravděpodobně za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století a v 16. století zmizela beze stopy. KRAVSKO — zám ek 6 km severozápadně od Znojma Po zrušení louckého kláštera v r. 1784 připadlo Kravsko moravskému náboženskému fondu a bylo v r. 1789 prodáno s Podmolím za 73 000 zl. moravských hraběti Janu Václavu Ugartovi. Ten vystavěl koncem 18. století na jihozápad od osady směrem ke Znojmu dvouposchoďový obdélníkový klasicistní zámek. V r. 1798 držel Kravsko spolu s Příměticemi, Mramoticemi a Suchohrdly hrabě Alois Ugarte. V r. 1847 byla v zámku vybudována kaple. Počátkem 20. století náleželo Kravsko sest­ rám, kněžně Luise de Frasso-Dentice a hraběnce Karolíně Liitzowové, v r. 1925 Luigimu a Emilii de Frasso-Dentice. Dnes je zámek majetkem MNV a je v něm umístěna škola. KRHOV — zám ek 3 km jihozápadně od Hrotovic Ves Krhov náležela již v polovině 13. století pánům z Miro­ slavů Když v r. 1398 předali příslušníci tohoto rodu Jiříka Ra­ tiboř z Myslibořic Krhov Vítu Havlíkovi z Prahy a jeho společ­ níkům, stala se ves zvláštním statkem a byla tu vybudována tvrz. V r. 1492 postoupil Filip z Víčková ves s tvrzí Janu Zele­ nému z Říčan, jehož potomci, Kateřina a Veronika z Říčan, prodali v r. 1570 tvrz a ves Krhov s podacím, díl Odunce, Zárubice, Račice, Udeříce a Litovaný Janu Zahrádeckému ze Zahrádek. Zahrádečtí se na Krhově udrželi až do r. 1643. Později náležel Krhov k panství hrotovickému. Někdy kolem r. 1600 byla tvrz přebudována v jednoduchý renesanční zámek, přestavěný koncem 18. století v barokní, přičemž jádro pozdně gotické tvrze zůstalo uchováno. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. KRHOVICE — tvrz 9 km jihovýchodně od Znojma Krhovice byly původně samostatným zemanským statkem, po němž se v r. 1294 psal Hartlín z Krhovic; v té době zde byla asi vystavěna tvrz. Už v 15. století přešly Krhovice do vlast­ nictví rodu z Vejtmíle. V r. 1506 prodal Jan z Vejtmíle tvrz a ves Ctiboru z Křivče, od něhož koupilo v r. 1524 tehdy už pustou tvrz a ves loucké opatství. Krhovice pak náležely klášte­ ru až do jeho zrušení v r. 1784. Tvrz v průběhu 16. století zmi­ zela beze stopy. KRNČICE — tvrz 3 km jihozápadně od Moravských Budějovic Ve vsi Krnčicích, připomínané poprvé v r. 1351, stála asi v druhé polovině 14. století tvrz, neboť v r. 1360 se připomíná Všebor z místního vladyckého rodu; v pramenech je však uvá­ děna teprve v r. 1494. Zanikla asi v době třicetileté války, pro­ tože v té době mizí o ní jakékoliv zprávy. Dnes ani nevíme, kde přesně stála. ( 129) KROKVICE — tvrz 7 km jihovýchodně od Slavonic Zaniklá ves Krokvice stávala 2 km jihozápadně od Písečné­ ho; asi v druhé polovině 14. století tu byla vybudována tvrz. V r. 1390 postoupil Jindřich z Hradce ves s tvrzí a s dvorem Petru z Nové Vsi, jehož potomci se psali ještě v 16. století Krokvicarové z Nové Vsi. Ves Krokvice s tvrzí zanikla v třetí čtvrtině 15. století za česko-uherských válek. Na místě bývalé vsi byl pak zřízen panský dvůr a ovčín. Z tvrze zbyl pří­ kop s válem v trati U zámečku asi 500 m od krokvického dvora. KRUMVALD — lirad 5 km jihovýchodně od Dačic Na kopci Krumvaldě asi 2 km východně od Dobrohoště stával buď koncem 13., nebo počátkem 14. století hrad; v r. 1302 na něm sídlil místní vladyka Smil z Krumvaldu, který náležel k jedné z četných větví rodu pánů z Bílkova. Hrad se však připomíná už v r. 1399 jako pustý; zanikl asi v době bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem. Dodnes jsou znatelné jeho základy, náspy a hluboký příkop. K řetín — zámek KŘEPICE — tvrz 9 km jihovýchodně od Židlochovic V r. 1349 byli majiteli vsi místní vladykové Kuneš a Viš z Křepic, kteří podle všeho sídlili na místní tvrzi. V r. 1409 ji vlastnil Hynek z Letovic. Tvrz zanikla v druhé polovině 15. století za válek česko-uherských. Zmizela beze stopy a zůstal po ní jen název vrchu nad obcí, Na hrádku. KŘETÍN — zám ek 6 km severně od Kunštátu I když tvrz v Křetíně se připomíná teprve v r. 1521, existovala pravděpodobně již ve 14. století, kdy zde sídlili vladykové z Křetína (v r. 1308 se připomíná Petr a v r. 1316 Všemír z Křetína); v r. 1521 předali Křetínští z Býšovce tvrz a ves Mandeléně z Dubé a Lipé. Tvrz stála proti kostelu sv. Jeronýma a byla obehnána příkopem, jímž protékala říčka Křetínka či některý její přítok. Přístup do tvrze vedl přes padací most. Ještě koncem 16. století přebudoval Jetřich Vojenický z Vojenic tvrz v renesanční zámek tvaru podkovy; začátkem 17. sto­ letí byl rozšířen o zámeckou kapli. V r. 1852 zámek vyhořel, avšak v r. 1861 jej F. Walderode znovu postavil jako obdélníko­ vou jednoposchoďovou klasicistní budovu obklopenou parkem s dvěma rybníky. Požárem zničené zbytky byly přeměněny v hospodářskou budovu. Dnes je zámek majetkem ONV a jě v něm umístěna státní dětská ozdravovna. KŘÍDLO — hrad 10 km severovýchodně od Holešova Hrad Křídlo stával nad vsí Chomýží; svůj název odvozoval od vysunutého křídla protáhlé hory Barvínku, která střežila vstup do údolí Rusavy. I když prvou zprávu o hradě máme až z r. 1365, byl podle stavebních dispozic vybudován asi po­ čátkem 14. století. V r. 1365 postoupil Vlk z Dobrotic, syn Záviše z Dobrotic, hrad Křídlo spolu s třetinou Chomýže, částí Chlumečného a polovinou Rymic Vilémovi z Kunštátu. Po jeho smrti (1374) prodal poručník nezletilých dětí Heralt z Kunštátu hrad Ctiboru z Cimburka, který se pak psal i z Kříd­ la; jeho rod držel hrad až do r. 1437. V 1. 1437 —1460 jej vlast­ (1 3 0 ) K řídlo — zřícenina hradu nili Herburt a Leonart z Bořitova, jinak z Počenic. V 1. 1460— 1480 náležel hrad Křídlo Machně z Krčmaň, vdově po Herburtovi z Bořitova. Ta se pro svůj rozmařilý život dostávala do četných finančních nesnází, z nichž hledala východisko v pa­ dělání hodnotných uherských mincí z doby Matyášovy, které prováděla přímo na hradě. Kolem r. 1475 se zmocnil na krátkou dobu Křídla jeden z Machniných věřitelů Albert Kostka z Postupic. Koncem 70. let 15. století rozbořila hrad vojska uherského krále Matyáše a při prodeji panství v r. 1481 se připomíná jako zbořeniště; nebyl již obnoven. Z hradu Křídla se dodnes dochovaly pod sutí kamenů staré patníky úzké brány a základní obrysy hradního paláce, na zá­ padním okraji pak zbytky hradní věže, sahající hluboko do základů stavby. KŘIŽANOV — zám ek 8 km severovýchodně od Velkého Meziříčí V Křižanově stával již ve 13. století (kolem r. 1240) hrad a jeho držitelem byl Přibyslav z Křižanova. Po jeho smrti převzali Křižanov páni z Obřan, z nichž Anežka z Obřan darovala v r. 1287 polovinu vsi ždárskému klášteru. Druhou polovinu s hradem držela pak větev tohoto rodu, která měla v erbu křídlo a psala se po Křižanově. Ve 14. století byl hrad přebudován a skládal se z hradního paláce, obranné věže a z opevněného předhradí. Část křižanovského zboží připadla v druhé polovině 14. století jako odúmrť markraběti Janovi a byla markraběcím lénem. Na počátku 15. století drželi obě části Křižanova bratři Zikmund a Milota z Křižanova, kteří podepsali stížný list kostnickému koncilu; zemřeli však před začátkem husitských válek. Zboží pak převzal jejich vzdálený příbuzný Jan z Meziříčí a z Křižanova, který stál na straně husitské. Byl však zajat Menhartem z Hradce a propuštěn, teprve když se 21. června 1433 zavázal, že nebude vystupovat proti Menhartovi a jeho přátelům. Za husitských válek hrad značně utrpěl a za česko-uherských válek byl rozbořen, takže při předání Křižanova Janu z Pern­ štejna v r. 1464 ležel v rozvalinách. Pernštejnové se udrželi na Křižanově až do druhé poloviny 16. století. V r. 1562 Vratislav z Pernštejna postoupil pustý hrad Křižanov, městečko a vesnice panství Zdeňku Lhotskému ze Ptení. Zdeněk Lhotský vybudoval v místech někdejšího hradu re­ nesanční zámek, třípodlažní obdélnou budovu s uzavřeným arkádovým dvorem a předzámčím. Na severní a západní straně nádvoří se arkády dochovaly dodnes, v budovách předzámčí nacházíme zbytky renesančních sgrafit s rostlinnými a voluto­ vými ornamenty. Po bělohorské bitvě byl zámek spolu s panstvím (v r. 1623) zkonfiskován Vilému Munkovi z Ejvančic, odhadnut na 44 000 zl. moravských a prodán císařskému podplukovníkovi Janu Sighartovi. Pak se jeho majitelé střídali; na počátku 18. století náležel Kounicům, kteří přivedli k rozkvětu místní železářství. Zámek sice v r. 1710 vyhořel, ale jeho vnější dispozice zůstala neporušena. V 1. 1711 —1720 byl barokně upraven, zejména jeho interiéry. Kolem zámku byl zřízen přírodní park. V r. 1727 koupil zámek spolu s panstvím žďárský klášter, jemuž náležely až do zrušení kláštera v r. 1784. Zámek ztratil svou funkci a chátral, neboť v něm byl umístěn patrimoniální úřad. Po zrušení kláštera připadl zámek náboženskému fondu, od něhož jej koupil Jan Karel Endsmann, který byl v r. 1818 po­ výšen do šlechtického stavu (s přídomkem z Ronova); Ends­ mann založil v Křižanově továrnu na sukna. Z jeho pozůstalosti se zachovala v zámecké knihovně sbírka zednářských spisů. Od poloviny 19. století držela zámek známá podnikatelská rodina Teuberů. V r. 1866 přebudovali Teuberové zámek v ro­ mantizujícím slohu, i když jeho vnější podoba zůstala v podstatě nedotčena. Dnes slouží zámek sociálním účelům. KUCHLOV — hrad 12 km severozápadně od Vyškova Hrad Kuchlov stával u Rychtářova při říčce Menší Hané, kde jsou dosud jeho zbytky — příkop a stopy po zděných budovách. Historické doklady o jeho dějinách se však nedochovaly. KUKVICE — tvrz 9 km západně od Hodonína Tvrz Kukvice stávala u vsi Josefova, kde je dnes polní trať nazývaná Kukvicko; vznikla zřejmě teprve na konci 16. století. Zikmund Čertorejský z Čertorej prodal v r. 1607 tvrz a dnes už zaniklou ves Kukvice, které zdědil po svém strýci Bernartu Čertorejském, Janu Lesennému z Lesenné. Jeho syn Jan Lesenný je prodal v r. 1627 Zdeňku Zampachovi z Potštejna, který je připojil k hodonínskému panství. Ves a tvrz se připomínají ještě v r. 1643, zanikly však v dalším průběhu třicetileté války, protože v r. 1691 již bylo místo, kde stály, pusté. KUNOVICE — hrad 3 km jižně od Uherského Hradiště Ves Kunovice patří k velmi starým místům; připomíná se poprvé v r. 1196. Již tehdy zde existoval hrad, který převzal mezi 1. 1131 —1191 důležitou správní, vojenskou i hospodář­ skou funkci po hradu Spytihněvi a byl po několik desetiletí i správním střediskem tzv. Lucké provincie. Důležitost Kunovic byla dána tím, že hrad, stojící v blízkosti soutoku Olšavy a M o­ ravy, střežil nedalekou obchodní cestu do Uher. V r. 1231 byl hrad v rukou vdovy po Přemyslu I. Konstancie Uherské. Úpadek Kunovic znamenalo teprve vybudování krá­ lovského města Hradiště v 1. 1252 —1257. V r. 1258 daroval Přemysl Otakar II. Kunovice nově vzniklé­ mu městu, kam byla přeložena i obchodní cesta do Uher. Kromě toho byly Kunovice poškozeny i nuceným odchodem části obyvatelstva do nového města. Počátkem 14. století dobyl hrad Matúš Čák Trenčiansky; v r. 1315 byl rozbořen a jeho trosky postupně úplně zmizely. Lokalizuje se k hostinci Na pálenici a k místnímu mlýnu. KUNOVICE — tvrz 3 km jižně od Uherského Hradiště V r. 1341 drželi Kunovice Štěpán a Oldřich z Ungersberka (ze Sádku) a psali se po nich. Ti zde vybudovali tvrz, připomí­ nanou poprvé v r. 1354. Majitelé zboží se pak často střídali, až je v r. 1497 získal Mikuláš Hrdý z Klokočné a pak Bohuš ze Zvole. V době nebezpečí tureckých válek byla tvrz opevněna a opatřena střílnami. V r. 1566 se Kunovičtí vzbouřili proti útlaku Bohušova syna Václava ze Zvole a zabili jej. Jeho syn Vilém Fridrich prodal v r. 1610 statek spolu s tvrzí Janu Jetřichu z Kunovic za 49 000 kop gr. míšeňských a od té doby nále­ žely Kunovice k ostrožskému panství. V ostrožském urbáři z r. 1592 je tvrz uváděna jako zámek, obklopený vodním příkopem, v němž se pěstovali kapři. Po Bílé hoře přešly Kunovice jako součást ostrožského panství do majetku Lichtenštejnů, kteří přeměnili dosavadní tvrz ve vrchnostenský dvůr, takže dnes se po ní nezachovaly žádné stopy. KUNŠTÁT — zám ek 6 km jihozápadně od Letovic Předchůdcem kunštátského zámku byl hrad, který se poprvé výslovně připomíná v r. 1360, ačkoli syn Heralta z Obřan, pur­ krabí v Olomouci, se po Kunštátu píše již v r. 1281. Od Kunštátu odvozují svůj původ i všechny vedlejší větve rodiny pánů z Kunštátu jak v Čechách, tak i na Moravě, a to rodina jevišovická, lestnická, stařechovická, lysická, boleradská, poděbradská i knížata múnsterberská, která byla přímými potomky krále Jiřího z Poděbrad ( f 1471), nejslavnějšího člena rodu. Prvním (1 3 1 ) historicky doloženým přislušníkem rodiny, která vlastnila panství a hrad Kunštát, byl Kuna, podle něhož se nazývá i městečko Kunštát či Kunino Město (například v r. 1398). Kunštátské panství, tedy i hrad, zdědil na základě rodinných smluv po r. 1408 Boček z Kunštátu a z Poděbrad, děd pozdější­ ho českého krále Jiřího. Boček však v r. 1417 zemřel a jeho syno­ vé Boček a Viktorín spravovali majetek společně. Koncem 14. a počátkem 15. století byl hrad podstatně rozšířen, zvětšil se hradní palác spolu s věží a předhradím. Když v r. 1427 zemřel Viktorín, byl jeho syn Jiří teprve šestiletý. Jeho poručníkem se stal Heralt z Kunštátu a z Lestnice, který spravoval hrad Kun­ štát. Markrabě Albrecht Rakouský,, zeť císaře Zikmunda, hrad v r. 1436 dobyl a odňal jej Heraltovi, který byl v r. 1444 v Brně na radnici sťat. Nedospělých sirotků se ujal Jiří z Kunštátu a z Poděbrad, který se stal po r. 1448 majitelem Kunštátu a jenž také hrad znovu podstatně přestavěl; vybudoval Poděbradovu hranatou věž a zvětšil a opevnil předhradí. Jiří držel hrad i po r. 1458, kdy byl zvolen českým králem. V r. 1464 předal Kun­ štát svému příbuznému Pročkovi z Kunštátu a z Opatovic. V r. 1520 prodal poslední majitel z rodiny pánů z Kunštátu Ludvík Zajímač z Kunštátu a z Jevišovic kunštátské panství Vilému z Pernštejna, za něhož prodělalo mimořádné úpravy předhradí. V r. 1529 koupil panství a hrad Jan Černčický z Kácova, v jehož rodině však zůstaly jen do r. 1558. V r. 1562 je získal Jan Fridrich z Hardeku. V 16. a počátkem 17. století se pak majitelé hradu často střídali. V druhé polovině 16. století byl hrad přebudován v renesan­ ční zámek; úpravy se však nedotkly předhradí. Velmi pohnutá i pro Kunštát byla 20. léta 17. století, jež jsou v místní tradici spojována s pobytem Jana Ámose Komen­ ského na zdejším zámku. Štěpán Šmíd z Freyhofenu, majitel panství, nebyl pro svou věrnost císaři Ferdinandu II. postižen konfiskacemi. Jako kalvinista však musel odejít ze země a na­ konec byl nejrůznějšími intrikami stejně zbaven zámku i pan­ ství. Poté se jejich majitelé střídali, až je v r. 1678 získal Jan Maxmilián z Lamberka. Ten v r. 1680 zámek barokně upravil v dvoupodlažní obdélníkovou budovu, přičemž byla ponechána podstatná renesanční část stejně jako hranatá věž z někdejšího hradu. Také kaple dostala barokní ráz. Počátkem 20. století byl zámek upravován znovu; v roman­ tickém stylu byla přebudována hradní brána, původní obvodo­ vé hradby se změnily v terasy a vzniklé prostory byly parkově upraveny. Také interiér dostal romantický ráz. Posledními majiteli zámku — v 19. a 20. století byli Coudenhoveové. Dnes je zámek státním majetkem a slouží jako depozitář Státnímu oblastnímu archívu v Brně. KUPAŘOVICE — zám ek 7 km severozápadně od Pohořelic Tvrz v Kupařovicích je doložena v r. 1379, kdy ji Markvart z Kupařovic postoupil spolu se vsí Gerhartu a Jindřichu ze Šenkvic. Tvrz se připomíná ještě v r. 1498, kdy ji držel Jan Lechvický ze Zástřizl. V r. 1536 byly Kupařovice připojeny k dolnokounickému panství a tvrz zanikla; místo ní byly vy-, stavěny hospodářské budovy. Nynější zámek vznikl v 1. 1740 1742 jejich přestavbou jako venkovské sídlo knížete Ditrichštejna, v jehož službách tehdy působil brněnský architekt František Antonín Grimm. Zá­ mek v Kupařovicích je jednou z jeho nejranějších staveb. Grimmovu architekturu doplňují sochy Ignáce Lengelachera, (1 3 2 ) Kunštát— zámek K u n štá t— zámecký portál dekorativní malba hlavního sálu je dílem Josefa Rottra. Plány z té doby, pokud došlo k jejich realizaci, dosvědčují, že zde existovala i nádherná francouzská zahrada. Dnes ie zámek maietkem MNV a slouží kulturním účelům. KUROVICE — zám ek 6 km jihozápadně od Holešova Ves Kurovice se připomíná v r. 1276, kdy byla lénem olo­ mouckých biskupů, kteří zde měli v blízkosti kostela tvrz. Za husitských válek byla pobořena, avšak na počátku 16. století ji znovu vystavěli bratři Vilém Kuneš a Jan z Vrchlabí a obehnali hradbami a valy. Rod z Vrchlabí držel Kurovice v 1. 1482 - 1565. V r. 1565 získal léno Jáchym Zoubek ze Zdětína, podkomoří Markrabství moravského, a přebudoval dosavadní tvrz v re­ nesanční zámek. Na stropě jednoho z nově vybudovaných sálů je dosud dochován jeho erb. Erb jeho syna Jana Bohuslava spolu s erby Anny ze Zástřizl a Kuňky z Korotína jsou na desce z r. 1582 v boční zdi lodi na evangelní straně zdejšího kostela sv. Kunhuty. V r. 1603 získal léno Kurovice spolu s Třebčticemi Alexandr Jošt Haugvic z Biskupic. Po Bílé hoře náležely Kurovice knížeti Václavu Eusebiu z Lobkovic, který renesanční zámek přebudoval kolem r. 1630 v dvoupatrové barokní sídlo. Nad vchodem do pokojů v druhém patře je erb tehdejšího lenního pána kardinála Ditrichštejna. Starobylý ráz zámku se udržel dodnes. Renesanční i barokní prvky zůstaly uchovány, budova je dosud obklopena hradbami původní středověké tvrze. Zámek je dnes majetkem MNV a slouží kulturním účelům. objekty tvoří dnes nejstarší, dvouposchoďovou část zámku, k níž přibyl asi o 100 let později dlouhý západní trakt, doplněný příčným křídlem, takže vznikl podlouhlý čestný dvůr otevřený ke kostelu a ohraničený zdí. Zámek má čtvercový půdorys a jeho nároží podpírají masívní pilíře. Dnes je zámek majetkem závodu TOS Kuřim a jeho rozsáhlé prostory slouží jako internát. Pro tyto účely byl v posledních desetiletích podstatně upraven. KUŘÍM — zám ek 9 km jihovýchodně od Tišnova Tvrz v Kuřimi je doložena v r. 1490, kdy zdejší zboží držel Albrecht z Boskovic, který prodal v r. 1527 tři díly městečka Zikmundu Nekešovi z Landeka. Čtvrtý díl vlastnili bratři Dobeš, Tas a Jaroslav z Lomnice, kteří jej však brzy prodali také Nekešovi. Když Nekeš z Landeka v r. 1546 zemřel, prodali poručníci jeho dětí Kuřim s tvrzí, dvorem a pivovarem městu Brnu, které učinilo z tvrze středisko správy svého panství. V druhé polovině 16. století byla tvrz přestavěna v renesanční zámek, který lépe vyhovoval potřebám správy panství. Tyto KVASÍCE — zám ek 8 km jihovýchodně od Kroměříže Pověst klade vznik Kvasic do doby, kdy u nás sídlili Kvádové, po nichž prý měly jméno. Tuto nepodloženou domněnku zapsal do svých rukopisných Annalecta Quasiciana farář Ma­ touš Moritz, který v Kvasících působil v 1. 1744 1782. Historicky jsou však Kvasíce doloženy teprve v r. 1248, kdy je vlastnil Ondřej z Kvasic a v r. 1269 Milota z Kvasic, oba z rodu Benešoviců, kteří zdejší zboží drželi téměř 200 let a je­ jichž erbu (zavinutá střela) obec užívala ve svém znaku. V r. 1434 předala tvrz s panstvím Anna z Benešova Janu Kuže­ loví ze Žeravic. Od té doby vlastnili tvrz Kuželové a od r. 1511 Šternberkové. Po požáru v r. 1514 byla chátrající tvrz znovu upravena a její opevnění rozšířeno, takže byla nazývána i hra­ dem. Byla to vodní pevnost chráněná z východní strany řekou Moravou, z ostatních stran příkopy, do nichž se přiváděla voda z rybníků pod bažantnicí. V předhradních budovách, postave­ ných v pravém úhlu podle jižní, západní a severní strany, bydle­ lo služebnictvo a čeleď. V 80. letech 16. století přebudoval tvrz Havel Kurovský z Vrchlabí v renesanční zámek s arkádami, otevřenými do dvora. Rottalové, kteří získali Kvasíce v r. 1635, měli své sídlo v Napajedlích, respektive v Holešově, takže zámek byl v 17. sto­ letí jen střediskem patrimoniální správy. Jan z Rottalu zastával v pobělohorském období řadu význam­ ných funkcí: byl nejvyšším moravským zemským sudím, mo­ ravským zemským hejtmanem, působil jako zplnomocněný královský komisař v Uhrách a v Sedmihradsku („zasloužil“ se o krvavý bratislavský soud při Wesselényiho spiknutí v r. 1671) a „vyznamenal“ se při krvavém potlačení povstání Valachů v r. 1641 a 1643. K urovice — zámek Kvasíce — zámek (1 3 3 ) Rottalové drželi kvasické panství až do r. 1746, kdy poslední z nich, osmatřicetiletý Adam, zemřel; tím vymřela kvasická větev rodu. Od r. 1763 vlastnili panství Lamberkové. Počátkem 19. století prošel zámek rozsáhlými stavebními úpravami v klasicistním stylu a získal dnešní podobu. V r. 1820 byly strženy předhradní budovy a zbytky příkopů i s rybníčkem zasypány. O 20 let později byla přestavěna vlastní zámecká budova a zazděny arkády. Hlavním portálem se vcházelo po honosném schodišti do prvního poschodí, do sálů opatřených štukovou výzdobou. Při zámku byla zřízena bohatá knihovna, kolem budovy anglický park. V polovině 19. století získali zámek Thun-Hohensteinové, kteří jej vlastnili až do r. 1945. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží sociálním účelům. KVÁŠOV — tvrz 5 km jihozápadně od Ždánic Zaniklá ves Kvášov se poprvé připomíná v r. 1322 a naposledy v r. 1399. U ní stála v dnešní trati Na hrádku malá tvrz, v níž patrně sídlil man kláštera Králové v Brně, jemuž ves spolu se sousedními Zarošicemi náležela. Zánik tvrze je asi nutno spojit s bratrovražednými boji mezi markrabaty Joštem a Prokopem na konci 14. století. KYJOV — tvrz Původní tvrz náležela klášteru Hradisku a stála nedaleko od tehdejšího farního kostela sv. Martina, vybudovaného na návrší. Doklad o existenci tvrze pochází z r. 1518; v r. 1548 se už ho­ voří pouze o tvrzišti. KYJOV — zámek Prvním světským držitelem Kyjova, jenž koupil městečko od kláštera Hradiska, byl Jan Kuna z Kunštátu (od r. 1539), který začal blízko zbořeniště tvrze přímo pod svahem, na němž stál kostel, stavět renesanční zámek. Jeho průčelní stěna byla obrácena na západní stranu. Zde byl také vchod, který na rozdíl od nynějšího vchodu ležel poněkud jižněji. Z někdejší zámecké stavby se dochovaly pouze dvě třetiny. Nejsevernější část, přiléhající ke svahu, byla zničena požárem v r. 1636, takže ji bylo nutno později vybudovat na starých základech znovu. Na rozdíl od starších jižnějších částí s valenou a křížo­ vou klenbou má už obytné prostory s rovným stropem. Z konce 18. století pochází podlouhlá přístavba s neckovitou klenbou, napojená na obě dochované nejstarší části budovy. Proto byl hlavní vchod do budovy přeložen do severní části. Kyjovská vrchnost bydlela na zámku jen krátce. V r. 1548 se totiž Kyjov vykoupil z poddanství dalšího majitele kyjovského panství, Jana Kryštofa Kropáče z Nevědomí, a stal se nejdříve městem komorním a pak královským. Zámek sloužil později jako ubytovna pro městské služebníky i pro důstojníky místní posádky. V r. 1911 bylo jižní i západní zámecké průčelí vyzdobeno sgrafity Jana Kohlera, na nichž jsou zobrazeny postavy Jana Kuny z Kunštátu a Jana Kropáče z Nevědomí i hlavní vývojo­ vé etapy kyjovského velkostatku. Dnes je zámek majetkem M ěNV; je v něm městské muzeum. KYJOVICE — tvrz 10 km severovýchodně od Znojma Ve 14. století drželi ves Kyjovice Kyjové z Kyjovic, kteří zde vystavěli tvrz (připomíná se v r. 1437). Na počátku 16. století (1 3 4 ) Kyjov — zámek prodal Jan z Kyjovic tvrz a ves Kyjovice Jindřichu Jankovskému z Vlašimi. Po bělohorské bitvě byly Kyjovice konfiskovány Vilémovi z Roupova a prodány moravskému protomedikovi Tomáši Mingonimu. Na sklonku 17. století měl již statek společného majitele s Břežanami. To však už zdejší tvrz dávno neexistovala. Zanikla v době třicetileté války a nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. LADNÁ — tvrz 5,5 km severně od Břeclavi Místo, kde tvrz stávala, není známo. Topograf Břeclavska Jan Noháč se domníval, že snad na vyvýšených Kerchových jochách. Zprávy o její existenci pocházejí z r. 1355, kdy je označena jako hrad; v r. 1358 Štěpán Raušar spolu s bratrem Jindřichem postoupili ves Ladnou (dříve Lanštorf) s tvrzí a s 16 lány Albrechtu a Zdeňku ze Šternberka. Poslední zmínka o tvrzi pochází z r. 1376; zanikla pravděpodobně koncem 14. sto­ letí. LAMBERK — hrad 5 km jihovýchodně od Náměště nad Oslavou Jihozápadně od ysi Březníka, na příkrém a protáhlém ostrohu při levém břehu řeky' Oslavy se dochovaly nepříliš výrazné zbytky hradu Lamberka (vlastně Langenbergu). podařilo markraběti Joštovi získat jej na svou a královu stranu. V r. 1404 ubránil Jan Sokol statečně spolu s Hynkem Jevišo­ vickým z Kunštátu obležené Znojmo proti silnějšímu vojsku uherského krále Zikmunda a rakouského vévody Albrechta IV. V r. 1407 dobyl nočním útokem pohraniční město Lávu a pod­ nikal z něho nájezdy do okolí. Poručníkovi rakouského vévody Albrechta V. Leopoldovi, který město oblehl, je vydal teprve za výkupné 23 000 dukátů pro markraběte Jošta. Po zahájení války Polska a Litvy proti řádu německých rytířů v r. 1409 vstoupil podobně jako Jan Žižka z Trocnova do vojska polského krále Vladislava II. Jagellonského a zajišťoval mu nábor dalších českých a moravských námezdních vojáků pro boj s řádem. 15. července 1410 se pak zúčastnil významné bitvy u Grunwaldu, která podlomila moc řádu. Jako oblíbenec krále Vladislava byl za bitvy v jeho tělesné družině. Po čase byl pověřen obranou nově dobytého hradu Radzina, avšak ještě v r. 1410 zemřel. Po Sokolově smrti se ujal Lamberka jeho bratr Vaněk, stejně známý z loupeživých výprav, směřujících až do Čech a Slezska. Sokolovi synové Mikuláš a Jaroslav byli z příkazu polského krále Vladislava II. vychováváni v Krakově. Oba se účastnili husitských tažení a Mikuláš, někdejší hejtman sirotků, byl iniciátorem přivolání Jana Jiskry z Brandýsa na Slovensko. Vaňkovo zboží (f 1420) bylo prodáno, zčásti ještě za jeho života, jiným rodům ; nějaký majetek prodal v Březníku rovněž Mikuláš Sokol z Lamberka (druhou část Březníku vlastnili Náchodští). Za sporu Jana Komorovského z Komorovic a Březníka s Matějem z Náchoda o Lamberk vyzval v r. 1459 Matěj Komorovského, aby dokázal své právo, které si osoboval na zboží zbořeného hradu Lamberka. To znamená, že Lamberk zanikl před r. 1459. Zbožím tehdy disponoval český král, který se ve sporu postavil na stranu Matěje z Náchoda. Lamberk byl asi rozbořen moravskými stavy po husitských válkách ve 40. le­ tech 15. století jako svobodný hrad. Po vystřídání dalších maji­ telů připadl r. 1560 lamberský statek náměšťskému velkostatku. Lapikus — zřícenina hradu Prvním vlastníkem hradu byla vladycká rodina z Miroslavských Knínic, mající v erbu kozí hlavu. V Březníku se objevila poprvé v r. 1360, kdy zde Jaroslav z Knínic zapsal své druhé choti Markétě 500 hřiven, a sídlila tu společně s vladyky z Náchoda. Miroslavské Knínice Jaroslav zřejmě prodal. Když v r. 1377 kupoval ves Zňátky, psal se již z Lamberka. Hrad musel být tedy vybudován někdy kolem r. 1370. Jaroslav z Lam­ berka získal ještě zboží v Želetavě, v Heralticích a ves Markvartice, ale v r. 1385 byl již mrtev. Zanechal po sobě vdovu M ar­ kétu a z manželství s ní syny Artleba a Jaroslava a z prvého manželství Jana (Ješka) Sokola a Vaňka. Markétini synové zůstali s matkou na zděděném zboží, ale na Lamberku sídlil i Jan Sokol. V době svárů mezi členy vládnoucího lucemburského rodu, zejména mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem, se Jan Sokol'z Lamberka proslavil jako smělý válečník, jemuž bojovnost vynesla i jeho zvláštní příjmení. Počátkem 15. století stál s proslulým Suchým čertem, Hynkem Jevišovickým z Kunštátu, na straně markraběte Prokopa. Spolu s jinými šlechtici podnikali pustošivé výpravy po Moravě a ničili hlavně majetek olomoucké kapituly. Jana Sokola za to stihla v r. 1402 dokonce církevní klatba. Z Lamberka se Jan Sokol zmocnil také Náměště nad Oslavou, když podporoval nepřátele jejího maji­ tele Lacka z Kravař, a udržel ji až do r. 1408. V r. 1403 se LAMBERK — zám ek 10 km severozápadně od Kunštátu Asi 1,5 km severozápadně od městečka Olešnice stojí barokní zámek Lamberk, nazvaný podle hraběte Jana Maxmiliána Lamberka (1678—1733). Jeho kamenný portál pochází ze třetí čtvrtiny 17. století, kdy byla budova postavena jako letní sídlo majitele kunštátského panství. Zámek byl přestavěn v r. 1733 a tvoří s hospodářskými budovami uzavřený komplex. V hospodářských budovách bydlelo úřednictvo kunštátského velkostatku. Dnešním majitelem zámku je Státní statek v Olešnici, který používá budov k hospodářským účelům. LÁNY — zám ek 2 km jižně od Břeclavi Lánský zámek vybudovali počátkem 19. století Lichtenštejnové jako empírovou jednopodlažní stavbu, která je citlivě umístěna v prostředí lužních lesů. Budova zůstala ušetřena výraznějších pozdějších zásahů a zachovala se dodnes. LAPIKUS — hrad 10 km severně od Znojma První zmínka o hradu Lapikusu, jehož zříceniny leží mezi Plavčí a Rudlicemi na pravém břehu Plenkovického potoka, pochází z r. 1411, kdy bratři Gebl a Štěpán z Hrušovan pohnali před zemské právo Jana Veitmilnara ze Žerotic, že neprávem (1 3 5 ) L ed n ice— zámek, rytina J. A. D elsenbacha drží hrad Lapikus s příslušenstvím. Byl vybudován bud kon­ cem 14. nebo na počátku 15. století. V r. 1508 byl již Lapikus pustý a náležel Václavu z Vejtmíle a z Žerotic. Zpustl patrné v druhé polovině 15. století za válek mezi Jiřím Poděbradským a uherským králem Matyášem Korvínem. Naposledy, avšak beze jména, se uvádí v r. 1620 v jevišovickém urbáři. Z dochovaných zřícenin jsou patrny základy plášťové hradní zdi, část zdivá někdejší věže a budovy na severní straně. Prostor hradu byl zavalen zříceným zdivém věže a hradního paláce. Zříceniny jsou cenným dokladem hradního stavitelství z po­ čátku 15. století. LEDNICE — zám ek 12 km východně od Mikulova Zámek v Lednici, rozložený uprostřed romantické scenérie jihomoravských lužních lesů a rybníků na pravém břehu řeky Dyje, je jedním z nejznámějších zámků v Čechách a na Moravě. Ves Lednice se poprvé připomíná v r. 1222, kdy ji spravovali místní vladykové Adamar a Lipert z Lednice. T i si tu brzy poté vybudovali tvrz, která měla střežit významný přechod při řece Dyji na cestě spojující sever s jihem. V držení rodu z Lednice nezůstala tvrz dlouho; jako další vlastník se připomíná rod Sirotků, z nichž Ortlín Sirotek postoupil v r. 1322 tvrz s dvo­ rem Janu z Lichtenštejna. V držení Lichtenštejnů zůstala Lednice — s krátkou přestávkou v 1. 1571 — 1576 — až do r. 1945, zpočátku jako léno (1322—1582), později jako vlast­ nictví. Stala se střediskem lednického panství, které spolu s Valticemi a Břeclaví tvořilo komplex lichtenštejnských držav na jižní Moravě. Po česko-uherských válkách v druhé polovině 15. století byla jižní Morava částečně vylidněna. Nastupující režijní hospodář­ Lednice — zámek ství přispělo ke generální přeměně kraje kolem Lednice vybudo­ váním soustavy lednicko-hlohoveckých rybníků. Kolem Zá­ meckého, Prostředního, Mlýnského a Hlohoveckého rybníka byl vytvořen přírodně krajinářský komplex, stavebně konci­ povaný v dalších staletích, který nemá v tomto směru v našich zemích obdoby a řadí se k nejvýznamnějším uměleckokrajinářským územím v Evropě vůbec. Před r. 1585 přebudoval Hartman z Lichtenštejna starou tvrz v renesanční zámek, protože v r. 1587 — po jeho smrti — se zdůrazňuje, že zámek je v dobrém stavu. Lednický zámek, který Lichtenštejnové od počátku 17. sto­ letí budovali jako svou rezidenci, měl reprezentovat i tehdejšího představitele rodu Karla z Lichtenštejna, jehož politické kariéře se mělo vše podřídit. Proto také přestoupil ke katolictví a stal se i předním stoupencem pozdějšího císaře Matyáše. Za jeho oddanost, oblibu i finanční výpomoc mu byl udělen titul kní­ žete, jehož směl od té doby užívat nejstarší člen rodu. V r. 1614 získal i opavské knížectví. Po bělohorské tragédii mu byla svěřena správa Čech s úkolem potrestat účastníky odboje, vojensky zemi okupovat a rekatolizovat. Jako místodržitel se stal faktickým pánem Čech a při výkonu své moci se značně obohatil nejen finančními transakcemi, ale i levným nákupem zkonfis­ kovaných panství, která připojil k lichtenštejnskému dominiu. To se již dříve rozšířilo jeho sňatkem s Annou Marií z Boskovic i sňatkem jeho bratra Maxmiliána s její sestrou Kateřinou o Boskovice, Černou Horu, Bučovice, Plumlov a Prostějov. Vlastním budovatelem Lednice a lednického areálu se však stal jeho syn Karel Eusebius, který se usídlil v blízkých Val­ ticích a celý svůj život (f 1684) věnoval rozsáhlým úpravám lednicko-valtického panství. V Lednici vyrostl rozsáhlý kom­ plex zámku i hospodářských budov. Dochované účty ukazují, (1 3 7 ) Lednice — zámek, vstupní křídlo Lednice — zámek, em pírový letohrádek (1 3 8 ) že Karel Eusebius se snažil povolat do Lednice významné umělce. Tak například v r. 1632 vyplatil značné částky štukatéru Bernardu Bianchimu. Z účtů téhož roku je patrné, že současně budoval i lednický park, v němž dvorní kameník Petr Materna zhotovil větší počet kašen a stavitel Petr Tencalla měl vypracovat návrhy na zřízení šesti dalších. V r. 1635 byla k výzdobě parku vystavěna osmiboká kašna s vodotryskem od Wolfa Grubera. Současně se Karel Eusebius postaral i o vybu­ dování oranžérie, předchůdkyně dnešního proslulého lednic­ kého skleníku. Lednický zámek měl být honosným sídlem, které by zpříjemňovalo život šlechtické společnosti. Proslulý architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu se podílel na projektu zámecké jízdárny a stájí a snad také on a po něm od r. 1690 Domenico Martinelli podstatně zasáhli do charakteristických úprav stavby. Tak vznikl barokní zámek s jízdárnou i rozsáhlou zahradou. Rovněž 18. století vtisklo lednickému areálu charakteristické rysy. Již v r. 1715 vybudovali Lichtenštejnové uprostřed lednicko-hlohoveckých rybníků lednicko-valtickou alej, která spojila obě panská sídla, Lednici a Valtice. V r. 1717 byl u zámecké rezidence zřízen nový, 180 m dlouhý rybník. V druhé polovině 18. století byl zbourán dosavadní gotický kostel, čímž byly dány předpoklady k nové, klasicistní přestavbě části zámku v 1. 1766 1772. Zámek se rozšířil o druhé nádvoří tím, že přibyla dvě jižní křídla a na místě zbořeného kostela byl vystavěn farní kostel sv. Jakuba a proti němu obytné křídlo. Mezi zámkem a jízdárnou vznikl čestný dvůr, který se zachoval dodnes. Koncem 18. a počátkem 19. století byl přebudován a rozšířen i zámecký park. Dominoval svou úpravou ve tvaru hvězdy a udivoval řadou romantických objektů v osách průhledů, jako například Hardtmuthovým minaretem z 1. 1797—1802 nebo řadou neobvyklých zámečků (umělá zřícenina Janova hradu z r. 1807, Apollónův chrám z r. 1817, T ři Grácie z r. 1825, Hraniční zámek z r. 1816, Rybniční zámek z r. 1816 a četné jiné). V 1. 1805 1811 přeměnil architekt Fanti klasicistní park v romantický tím, že vybudoval zámecký rybník s 15 ostrovy. K posledním velkým stavebním úpravám lednického zámku došlo v minulém století. V r. 1815 architekt Josef Kornháusel nejprve přestavěl v empírovém slohu zahradní křídlo zámku a v 1. 1843—1845 byl postaven na východní straně zámecké Lednice — zámecký interiér budovy skleník, který podle vzoru londýnské zimní zahrady projektoval Angličan Devien. Vstupní prostor a spojení mezi skleníkem a zámkem tvořil květinový sál. Za ním se rozprostírala kruhová jídelna, z níž se napravo vcházelo do velkého kuleční­ kového sálu a nalevo do hudebního sálu. Květinový sál se při různých příležitostech upravoval a měnil v zámecké divadlo, které se těšilo značné popularitě, protože zde hráli významní umělci z blízké Vídně. V 1. 1846—1858 byla uskutečněna přestavba interiérů i exteriérů lednického zámku v tehdy módním slohu anglické novogotiky. Plány vypracoval mladý vídeňský architekt Jiří Wingelmúller, kterého po jeho předčasné smrti vystřídal od r. 1848 jeho asistent Jan Heidrich. Úpravou vznikl komplex budov o osmi křídlech se čtyřmi dvory, dvěma věžemi, barokní jízdárnou po levé straně a skleníkem zasazeným do rámce parku. Mezi zámkem a tvz. kuchyňským křídlem vzniklo spojovací křídlo s vedlejším schodištěm. Přebudován byl i kostel sv. Ja­ kuba, bylo prodlouženo kněžiště, přistavěny dvě věže a otevřena předsíň. Hlavní oltář je dílem Františka Ittenbacha a kazatelna Františka Reidengera. Také interiéry dostaly novogotickou úpravu. V knihovně se dochovaly původní skříně ze 17. století; charakteristické jsou samonosné točité schody, vzácný reliéf stromu života ze slonové kosti, udivují i kazetové stropy v jídelním a tanečním sále a část mobiliáře. V tanečním sále je velký obraz J. Schlössera Perseus a Andromeda. V traktu dnešního zemědělského muzea byly umístěny ložnice s budoáry, pracovny, šatny, koupelny a salóny pro snídaně. Novým úpravám zámku bylo nutno přizpůsobit i okolí. Park byl rozšířen na jih přes zámecké i obecní pozemky, byl zbourán hospodářský dvůr, zasvé vzala i dosavadní lednická radnice, v r. 1880 byly vykoupeny usedlosti v Dlouhé ulici. Proto byla dosavadní silnice přeložena dále na jih, přemístěno náměstí a vybudována dnešní radnice. Na takto získaném prostoru byl zřízen anglický park a francouzská zahrada. Současně architekt Karel Weinbrenner předložil návrhy na vybudování fary, kaplan­ ky, dnešního hostince, hospodářských stavení i bytů pro za­ městnance; v r. 1900 k nim přibyla ještě kašna na náměstí. Lednický zámek se řadí k nejvýznamnějším projevům vrchol­ ného romantismu na území našeho státu. Jiří Wingelmúller zde uplatnil výsledky svého studia ve Francii i ve Skotsku a veškeré L ednice — zámecký interiér (1 3 9 ) praktické zkušenosti. Podařilo se mu vytvořit mimořádně cenný projekt a soustředit kolem sebe řadu umělců a řemeslníků, kteří dovedli jeho plány a myšlenky přeměnit ve skutek. V r. 1945 se stal zámek a celý lednický areál národním ma­ jetkem a je spravován Krajským střediskem státní památkové péče v Brně. Ošetřování skleníku, péče o park a část vedlejších traktů byla svěřena zahradnické katedře Vysoké školy zeměděl­ ské v Brně. V patrech hlavní zámecké budovy je umístěno muzeum myslivosti. Rozsáhlý lednický park, který přechází ve volnou upravenou krajinu, je nazýván „zahradou Evropy“ . Přitažlivost celého areálu zvyšují lednické rybníky, jež se staly ideálním hnízdiš­ těm vodního ptactva a byly zařazeny do systému mezinárodních ornitologických rezervací. LEDNICE — Apollónův chrám — zám ek Jižně od Mlýnského rybníka na pahorku, 2,5 km východně od Lednice, na pravém břehu Lednického rybníka se v zeleni stromů tyčí zámek v podobě empírového Apollónova chrámku. Byl postaven v 1. 1817—1819 vídeňským architektem Josefem Kornhauselem (1782 -1860), nástupcem Hardtmuthovým v úřa­ dě lednického stavebního ředitele. Přímým vedoucím stavby, jejíž náklad činil 39 192 zl., byl lichtenštejnský stavitel Poppelack. Osm dórských sloupů před průčelní zdí chrámku, tvořící uprostřed široký půlkruhový výklenek, nese kládí a atiku, na níž uprostřed v šíři čtyř sloupů spočívá čelní zeď nástavby, zakle­ nuté půlkupolí a navazující na půlkruhový výklenek v přízemí. Nástavba je ukončena terasou s klasicistickým zábradlím, na niž se vystupuje po točitém schodišti přistavěném k zadní straně výklenku, k němuž přiléhá ještě přízemní přístavek s bytem stráže. V horní části průčelní zdi jsou v obou dvojicích krajních mezisloupí lunetové reliéfy, výklenek zdobí široký plastický vlys s výjevy z řecké báje o Apollónovi. Reliéfy jsou dílem sochaře Josefa Kliebera z Tyrol (1775 —1850). Autorem sku­ piny amoretů s Apollónovou lyrou uprostřed čelního oblouku výklenku a čtyř soch Múz na atice je pravděpodobně týž umě­ lec. Střecha zámku slouží jako rozhledna. Lze odtud shlédnout hladinu tří rybníků a všechny okolní stavby, obklopené koru­ nami stromů. Na břehu rybníka pod zámečkem je písčitá pláž, ponenáhlu se svažující do vody, která umožňuje letní rekreaci. Zámek dnes náleží Krajskému středisku státní památkové péče v Brně a je v něm ornitologická stanice. LEDNICE — Hraniční zám ek V 1. 1816 —1827 byl půl kilometru severozápadně od Hlohoveckého rybníka na tehdejších hranicích mezi Moravou a Dol­ ními Rakousy postaven tzv. Hraniční zámek s krásným výhle­ dem na rybníky směrem na východ. Plány vypracoval zednický mistr Karel Schlepa. Kámen pro budovu byl lámán i v archlebovském lomu. Na stavbě pracovali mikulovský kamenický mistr Schebesta, lednický zámečník Petr Schmidl, valtický zámečník mistr Jan Speitel, pozlačovač Antonín Polt, vídeňský malíř Lichner a sklenářské práce obstarávala Terezie Huber­ tové. Celkem stálo vybudování Hraničního zámku 70 573 zl. I z dálky je dobře vidět skupinu tří altánů stojících na konci dlouhé přízemní, terasou kryté budovy, vzadu chráněné slepou zdí s toskánskými pilastry. Větší, prostřední altán, je zdůrazněn výstupkem s tříosou toskánskou lodžií, boční altány mají jen velká francouzská okna s dvojicemi vložených toskánských sloupů. Tato stavba je komponována jen jako architektonická kulisa uprostřed monumentálního přírodního prostředí. Byla (1 4 0 ) pěkně vybavena i exteriérově. Keře pro její okolí dodala Lednice. Středem zámku procházela hranice mezi Markrabstvím moravským a arcivévodstvím dolnorakouským, jak o tom svědčí nápis na průčelí. Odtud také pochází jeho jméno. Zámek dnes spravuje Krajské středisko státní památkové péče v Brně a je v něm umístěna ornitologická stanice. LEDNICE — lovecký zám ek Lovecký zámek, stojící v katzelsdorfském lesíku těsně u ny­ nějších hranic CSSR, s bytem pro myslivce byl postaven v 1. 1817—1818. Autorem jeho koncepce byl architekt Hardtmuth. Práce na stavbě se účastnili mistři Gratzl, Kern, Eck, Hausner, stolař Martin Edel z Valtic, Speitel a zámečník Lang. Kámen pro stavbu byl dovážen z Rašovic a z úvalského lomu, železo dodával Adamov a bylo použito i lisovaných cihel. Budova vynikající jednoduchostí je dnes součástí lednickovaltického areálu, náleží Krajskému středisku státní památkové péče v Brně a slouží jako ornitologická pozorovatelna. LEDNICE — Sv. Hubert — zám ek V Bořím lese, 2 km jižně od Lednice, stojí zámek v podobě lovecké kaple sv. Huberta. Je to časově nejmladší romantická stavba lednického okruhu, postavená podle plánů architekta Jiřího Wingelmúllera v r. 1855, již po jeho smrti, i když prvé kroky ke stavbě byly učiněny už ve 30. letech. Stavební práce prováděl stavitel Poppelack, sochařská výzdoba pochází od sochaře Františka Hoglera. Kámen z Vídně a z Eggenberku byl dopravován po železnici, později byl dodáván z Valtic. Zámek je článkem celkové romantické úpravy Lednice a jejího okolí. Je to trojboká, hrotitými oblouky otevřená stavba z pískovcových kvádrů, zaklenutá síťovou žebrovou klenbou, která nese trojbokou přílbu ukončenou křížovou kytkou s kří­ žem. Na nárožích je ztužena dvakrát ustupujícími opěráky nesoucími fiály. Nad hlavní římsu je mezi fiály vložena prola­ movaná atika. Uprostřed kaple na vyvýšené podlaze je trojboký oltář s kamennou sochou sv. Huberta na vysokém podstavci. Byl to právě architekt Jiří Wingelmúller, který se nemalým způsobem zasloužil o výzdobu tohoto areálu tím, že dovedl skloubit vlastni gotiku s novogotikou, jak se můžeme přesvědčit na skleníku, na maurské vodárně a někdejším čínském pavilónu. Zámek dnes spravuje Krajské středisko státní památkové péče v Brně. LECHOVICE — zám ek 12 km severovýchodně od Znojma Tvrz v Lechovicích stávala na okraji osady a připomíná se v r. 1354, kdy ji vlastnil Hartleb z Lechovic. V r. 1412 ji získal Ondřej z Bítovan. Tvrz zřejmě zpustla za česko-uherských válek, neboť v r. 1480, kdy Ondřejův syn Jan z Lechovic prodal ves Janu z Lichtenburka, zde bylo jen tvrziště. Jan z Lichtenburka postoupil již v r. 1492 Lechovice znojemskému klášteru klarisek. Později přešla ves opět do rukou světských majitelů, ale v r. 1660 ji koupil loucký klášter. Jeho opat Antonín Nolbeck dal v r. 1740 v místech někdejší tvrze vystavět klášterní letní sídlo v barokním slohu. Po zrušení kláštera v r. 1784 připadlo panství náboženskému fondu, od něhož je získal vídeňský měšťan Josef Lang, který dal v r. 1824 rezidenci, stojící v krás­ ném parku na návrší v blízkosti barokního kostela Panny Marie, přestavět v jednoduchý jednopodlažní klasicistní zámek s vkus­ ným portálem a štukovými sály. LESŮŇKY — tvrz 6 km severovýchodně od Moravských Budějovic Ves Lesůňky se původně nazývala Dolní Lesonice. Tvrz, která se tu připomíná v 1. 1406 1464 jako vladycké sídlo rodu z Lesůněk, zanikla za česko-uherských válek a později se již neuvádí; zmizela beze stopy. LETONICE — tvrz 4 km severozápadně od Bučovic Tvrz v Letonicích vznikla až v druhé polovině 16. století a stávala patrně při panském statku, jehož součástí byla jen ves Letonice. Naposledy se tvrz připomíná v r. 1612, a zdá se proto, že zanikla za třicetileté války. Letonický statek byl v r. 1684 připojen k slavkovskému panství. Tvrz zmizela beze stopy. LETOVICE — zám ek 9 km severozápadně od Boskovic O nejstarší podobě hradu vybudovaného na ostrohu nad Lechovice — zámek přechodem trstenické cesty přes řeku Svitavu nevíme nic. Hrad je poprvé doložen teprve v r. 1360, ačkoliv se již v 1.1250 —1274 připomíná Heřman z Letovic a v r. 1316 Stanimír Dnes je zámek majetkem KNV v Brně a slouží zemědělskému z Letovic, což by předpokládalo existenci hradu již v druhé polovině 13. století. Poté se stali držiteli Letovic páni z Přibys­ odboru jako učiliště. lavi, které ještě ve 14. století vystřídal rod Ronovců. Kolem r. 1400 byl na zdejším hradě přeložen do češtiny známý cestopis LELEKOVICE — tvrz Marka Pola Milión. Překlad, v němž jsou zřetelné některé 11 km severně od Brna Ves Lelekovice, ležící v údolí potoka Ponávky pod kopcem moravismy, je dnes uložen v knihovně Národního muzea Babylónem, se objevuje v pramenech již v r. 1288, kdy se po ní v Praze. Na počátku 15. století držel hrad přívrženec císaře Zikmunda píše Heřman z Lelekovic. Ves bývala středem samostatného panství, k němuž patřily Jinačovice, Šebrov a zaniklé vsi Hynek z Ronova. Proto husité v r. 1424 hrad oblehli, dobyli Srnávka a Kaménka. Tehdy se ve vsi připomíná také tvrz, zvaná a zničili. Po Hynkově smrti bylo panství rozděleno mezi jeho pro svou rozsáhlost i hrad. Stávala v místech dnešního kostela dcery na dvě části, které získali postupně páni z Boskovic. na hliněném pahorku, který na dvou stranách spadá dosti příkře Z nich s oblibou v Letovicích přebýval vzdělaný Ladislav k potůčkům, jež se pod ním stékají. V r. 1373 získal polovinu vsi z Boskovic, který zde také v r. 1520 zemřel. V druhé polovině 15. století byl letovický hrad obnoven. a polovinu výnosu patronátního práva markrabě Jan, v r. 1375 koupil i druhý díl. V r. 1412 získal od markraběte Jošta lele- O jeho pozdně gotické přestavbě svědčí několik sklepních kovické zboží Heralt z Kunštátu, v r. 1447 je držel Jan Dupník místností s jednoduchým portálem; pozdně gotická je snad i část z Nítkovic. V r. 1543 koupil Lelekovice s tvrzí, pivovarem, vnější obvodové zdi zámeckých budov. Syn Ladislava z Boskovic Kryštof z Boskovic postoupil sladovnou a ostatním příslušenstvím Vilém Valecký z Mírová, který je prodal v r. 1557 městu Brnu. Ves se stala součástí v r. 1544 hrad a městečko Letovice, Třebětín, Slatinku, Vanokuřimského statku a zůstala trvale městským majetkem; vice, Zboněk, Zábludov, díl Vránové, Radiměře a Lazinova hraběti Kryštofu z Hardeku. Hardekové počali šířit v Letovi­ v dalších stoletích tvrz beze stopy zanikla. cích luterství; založili zde luterskou školu a městečko poněmčovali. Jejich náhrobky jsou ve farním kostele v Letovicích. Za LESONICE — zám ek Hanuše Fridricha z Hardeku v druhé polovině 16. století byly 7 km severozápadně od Moravských Budějovic Ve vsi Lesonicích stávala původně tvrz, kterou drželi vlady- provedeny úpravy hradního interiéru a jeho opevnění, hlavně kové z Lesonic, připomínající se již v r. 1225. Drslav z Lesonic na severní straně. Panství pak získal v r. 1614 sňatkem s Regi­ předal v r. 1364 lesonickou tvrz a zboží Jimramu z Jakubova, nou Juliánou z Hardeku hrabě Jindřich Václav T hurn, jenž z rodu pánů z Pernštejna. Páni z Jakubova postoupili v r. 1408 dovedl proplout úskalím pobělohorských konfiskací a podpo­ Lesonice Janu Pintoví z Ertišovic z jihočeského zemanského roval Letovické v odporu k protireformaci. V r. 1643 dobyli hrad Švédové. Na konci 17. století přestavěl rodu a Bohunka z Ertišovic předala v r. 1520 tvrz a ves Leso­ Štěpán Szelepcsényi jádro sídla v raně barokní zámek. Po nice a pustou ves Horky Bohuši z Čechtína. Někdy v druhé polovině 16. století byla tvrz přestavěna četných změnách držitelů panství získali v r. 1724 Letovice Blůmegenové, kteří povznesli město po stránce hospodářské. v jednoduchý jednoposchodový renesanční zámek s bohatým portálem a štukovou výzdobou v sálech; v jeho držení se vy­ V r. 1724 zámek s městečkem vyhořel. Po požáru pak úpravy střídaly různé šlechtické rody. V r. 1775 vypukla na lesonickém pokračovaly, především v zámeckých interiérech, stejně jako panství živelná a krvavá vzpoura poddaných proti uherskému výstavba hospodářských a úřednických budov východně od feudálu Karlu Nadasdymu, kterou podačilo vojsko. Od konce zámku, jak hlásá letopočet 1730 na bráně předzámčí. V r. 1820 se stává majitelem panství a zámku madarská rodina 18. století byly Lesonice součástí moravskokrumlovského pan­ ství. Kálnoky z Kórospatak, za níž stavební činnost ožívá znovu. Stavbou koníren, letní a zimní jízdárny s arkádami na terase Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. (1 4 1 ) ( 142 ) a úpravou středověké věže získal zámek nynější vzhled. Z rodiny Kálnokyů vynikl Gustav Kálnoky (f 1898 v Letovicích), nejprve rakouský velvyslanec v Petrohradě a v 1. 1881 —1895 rakouský ministr zahraničí. V rodině Kálnokyů působil v Letovicích jako vychovatel český archeolog a básník Jan Erazim Vocel (180^—1871). Kálnokyové vlastnili panství až do r. 1945. Dnes je zámek majetkem MěNV a slouží Okresnímu prů­ myslovému podniku v Boskovicích. LHOTA — tvrz 11 km severozápadně od Hrotovic Zaniklá ves Lhota stávala v místech nynější samoty Lhoty severozápadně od Lipníka. Vladykové ze Lhoty se připomínají již v r. 1351, a patrně v té době zde byla i tvrz. Poslední zmínka o ní pochází z r. 1535, kdy ves Lhota byla připojena k myslibořickému panství. V r. 1636 je uváděno už jen tvrziště. Tvrz stávala nad rybníkem; ještě v druhé polovině 19. století bylo toto místo obehnáno válem, který však zanikl přebudováním areálu v hospodářské budovy počátkem 20. století. LHOTA RAPOTINA — zám ek 3 km jihozápadně od Boskovic Ves se poprvé připomíná v r. 1365 jako součást boskovického panství. V r. 1833 byla na jejím katastru vybudována empírová jednoposchoďová stavba loveckého zámku — pavilónu v samotě Rovná, který je dnes v soukromém majetku (čp. 93). LHOTICE — tvrz 4 km východně od Náměště nad Oslavou Lhotická tvrz stávala již ve 14. století a náležela benediktin­ skému klášteru v Třebíči, který měl ve vesnici (dnes Horní Lhotice) středisko hospodářství; zanikla za česko-uherských válek v druhé polovině 15. století. Její zbytky leží v jehličnatém lese na východním okraji katastru obce. Opevněný areál ovál­ ného tvaru je na jihu a jihovýchodě ohraničen příkopem a na severovýchodě příkrým svahem. Jeho maximální rozměry jsou 42 m a 20 m. Příkop je široký 10 m a hluboký 3 m. Na jeho vnější straně je dobře patrný val. Při archeologickém výzkumu v r. 1963 se podařilo zjistit 2 m širokou obvodovou zeď z lomo­ vého kamene, spojovaného nekvalitní maltou. Uvnitř opevněné­ ho areálu byly objeveny zbytky několika dalších objektů. N a­ lezené střepy tuhové keramiky lze nej pravděpodobněji zařadit do 14. století. LHOTKA — tvrz 9 km jihozápadně od Bystřice nad Pernštejnem Zaniklá ves Lhotka stávala na planině nad Zábršovým mlý­ nem. Na lhoteckých pozemcích vyvěral potůček, který tekl mělkým údolíčkem do Bobrůvky. Bývaly na něm tři rybníčky a v prostředním, největším z nich, byl odkopáním terénu nebo umělým navršením vybudován ostrov, který převyšoval ryb­ niční dno asi o 4 metry. Na tomto okrouhlém areálu o průměru 20—25 m byla vystavěna ve 14. století vodní tvrz, připomínaná v r. 1373, která v té době náležela spolu se vsí vladykům ze Lhot­ ky. V dalších stoletích připadla k Mirošovu a zanikla. Ve zprávě z r. 1693 o prodeji dvora v Blažkově byla uváděna jako pustá. Z tvrze se zachovaly zbytky zdí, vysoké několik decim etrů; opevnění spojoval s terénem dřevěný most, jehož jedno pole před branou se dalo asi zvedat. Most je dávno zbořen a bo­ rové kmeny, které nesly mostní plaňky, zapadly do bahna. Líšeň — zámecké nádvoří LIPTÁL — zám ek 7 km jihozápadně od Vsetína Liptálský statek vznikl v r. 1666 vyčleněním ze vsetínského panství a zahrnoval pouze městečko Liptál. Zpočátku patřil rodu Ledenických, od r. 1703 Sedlnickým z Choltic a odr. 1710 Mikuláši Leopoldu Otislavu z Kopenic. Ten zde vybudoval barokní zámek (poprvé připomínaný v r. 1710) — poschoďovou jednoduchou stavbu s bohatými štukovými sály, umístěnou uprostřed zámeckého parku. V současné době je zámek majetkem MNV a je v něm umístě­ na škola. LÍSKY — tvrz 10 km jihozápadně od Zdounek Tvrz v Lískách (dnes Chvalnov-Lísky), stávala asi již v 15. století, i když se poprvé připomíná v r. 1521, kdy ji Jan Zajíček ze Zborovic postoupil Kryštofu Kropáči z Nevědomí. Poněvadž se v r. 1554 staly Lísky součástí Litenčic, tamní tvrz chátrala, až byla v r. 1709 zbořena. Nacházela se na kopci zvaném Hra­ disko nebo také Na hrádku. Jedinou stopou po ní je zbytek valu a příkopu. LÍŠEŇ — zám ek 6 km severovýchodně od středu Brna Ves Líšeň náležela vizovickému cisterciáckému klášteru od jeho založení v r. 1261. Samostatným zbožím se stala teprve po zániku kláštera v r. 1531, kdy zde Barbora z Nevědomí vy­ budovala tvrz. V r. 1562 prodaly sestry Anna, Kateřina a Alena Vojkovské z Milhostic tvrz a vsi Líšeň a Obce Janu Leskovcovi z Leskovce. Za stavovského povstání v 1. 1618—1620 vlastnil tvrz Jan Bořita z Budče, kterému se podařilo vyváznout z konfiskací a jenž prodal v r. 1629 Líšeň s tvrzí, Obce, Slatinu a Jiříkovice s tvrzí Alžbětě Pergarce z Pergu. Na počátku 18. století držel líšeňské zboží Jan Kryštof z Freienfelsu, který byl pro svou svobodomyslnost pronásledo­ ván úřady i církví. T en vybudoval ve 20. letech na místě staré tvrze zámek, k němuž v r. 1724 přistavěl kapli s nástěnnými rokokovými malbami a knihovnu. Projektantem barokní stavby byl pravděpodobně vídeňský stavitel Ch. Oedtl. Sochy na hlavním schodišti vytvořil Antonín Schweigl z Brna. Po Freienfelsích zdědili v r. 1819 zámek spolu s panstvím ( 143) Belcrediové, z nichž hrabě Egbert Belcredi ( f 1894) byl známý politik, stoupenec státoprávní šlechty a podporovatel českých kulturních snah na Moravě. Zámek byl v první polovině minu­ lého století přestavěn v klasicistním slohu. Park, který se roz­ prostírá kolem zámku, si zachoval původní dispozici francouz­ ského typu s terasami a kaštanovou alejí. Dnes je zámek majetkem MěNV Brno a slouží kulturním účelům. Hospodářské budovy patří JZD. LITAVA — tvrz 10 km severozápadně od Tišnova Ves Litava se poprvé připomíná v r. 1365, kdy se po ní psal vladycký rod Vojnů z Lita vy; to znamená, že v té době zde už pravděpodobně stála tvrz. Ve 30. letech 15. století držel Jan Vojna mladší z Litavy hrady Košíkov, Víckov, Rysov a hrad ve Skryjích s vesnicemi, které k nim patřily. Po Janu Vojnoví mladším drželi litavské zboží s tvrzí a pustým hradem Víčkovém Arkleb a Jiří Vojnové. Když zemřeli bez mužských potomků, připadly jejich statky jako odúmrť králi Matyáši Korvínovi. Ten daroval v r. 1482 tvrz bratrům Janu a Petru Mrakšům z Noskova, kteří v r. 1490 prodali ves Litavu a tvrz s okolními vesnicemi Vilému z Pern­ štejna, jenž je připojil ke svému dominiu. Mocný Pernštejn neměl zájem o bývalé vladycké sídlo a to zpustlo. Materiál z rozpadlé stavby byl rozebrán, a tak ani nevíme, kde litavská tvrz stávala. Místní tradice říká, že bývala tam, kde je dnes dům čp. 2. Je však také možné, že stávala v bahnisku na malém potůčku pod vsí. LITENClCE — zám ek 8 km jihozápadně od Zdounek Zdá se, že tvrz v Litenčicích existovala již v druhé polovině 14. století, i když se uvádí poprvé teprve v r. 1437, kdy ji s částí vsi, dvorem a dalším majetkem postoupil Pavlík z Pržného Arklebu z Kunkovic a Zástřizl. Zástřizlové drželi zboží do r. 1509, v 1. 1509—1554 pak Kropáčové z Nevědomí. V r. 1618 koupila zboží vdova po Oldřichu z Kounic Ludmila, rozená z Roupova za 64 000 zl. V 17. století se zde vystřídala řada držitelů, mezi nimi i ostři­ homský arcibiskup Petr Pazmány z Panasu. Za něho byl objekt pozdně středověké tvrze přebudován v barokní zámek, jehož stavba skončila v r. 1667; je to jednopatrová budova s bohatým portálem, s částí sálů zdobených štukami a zámeckým parkem z r. 1667. V r. 1713 získal Litenčice a Chvalnov František Vilém z Thonsernu, po němž je zdědil poslední potomek rodu Fran­ tišek Josef Thonsem (1701 —1778), který měl značné vědomosti z oboru mechaniky. Ten odkázal panství Františku Maxmiliánu Podstatskému, synu manželčiny sestry, s podmínkou, že nový dědic přijme přídomek „z Thonsernu“ . Podstatští-Thonsernové drželi pak zboží až do r. 1948. Byli pohřbíváni v kapli, kterou dali ke kostelu v r. 1742 přistavět Thonsernové. V poslední třetině 18. století přestavěl František Podstatský z popudu své manželky zámecký interiér a vybudoval nové hlavní průčelí se vznosným schodištěm. Dnes je zámek majetkem ONV a je v něm umístěno odborné zemědělské učiliště. LITOHOŘ — zám ek 4 km severozápadně od Moravských Budějovic Ves Litohoř náležela od r. 1190 louckému klášteru. Ten vy­ budoval ve vsi počátkem 18. století jednoposchodový barokní ( 144) L itohoř — zámek L o m n ice— zámek zámek jako letní sídlo. Po zrušení kláštera v r. 1789 se stal zámek součástí budečského panství Walisů. Počátkem 19. století byla zámecká budova podstatně upravena. Dnes náleží zámek Šlech­ titelskému a semenářskému podniku v Litohoři. LITOSTROV — tvrz 15 km západně od Brna Ves Litostrov se připomíná v r. 1376, kdy náležela místním vladykům. Všebor z Litostrova prodal v r. 1386 ves majitelům rosického panství a před tímto rokem zde asi byla vybudována tvrz. Přestože za nových majitelů ztratila funkci panského sídla, zůstala uchována. V období třicetileté války byla značně poškozena a dnes se dochovala jako zřícenina v lese na Kozím hřbetě severně od zástavby mezi Mariánským a Chorestským údolím. LITOVANÝ — tvrz 6 km jihozápadně od Hrotovic Zdejší tvrz se poprvé připomíná v r. 1353, kdy náležela Ctiboru z Litován. V r. 1385 předal Jan z Litován tvrz a zboží v Litovanech Janu z Vejtmíle; od té doby je vlastnily cizí rody. V 15. století náležela část vsi opět domácímu rodu, který byl asi i držitelem tvrze. V r. 1493 připadl celý statek i s tvrzí Hynku z Bačkovic. V r. 1555 připojil Jan Zelený z Říčan Litovaný ke Krhovu a tvrz zanikla; nezůstaly po ní žádné stopy. LOMNICE — zám ek 6 km severně od Tišnova Předchůdcem lomnického zámku byl hrad, jehož nejstarším známým držitelem a zároveň i držitelem městečka Lomnice byl Oldřich z Lomnice, připomínaný v r. 1265. Jeho synem byl patrně Znata z Lomnice a vnukem Tas. Tento mocný feudální rod, mající v erbu křídlo, pocházel nepochybně z Tasova, jak 0 tom svědčí oblíbené jméno mužských příslušníků — Tas. Ve 14. století se páni z Lomnice velmi rozvětvili; psali se po Deblíně, Velkém Meziříčí, Tasově, Křižanově a Náměšti. Jejich rodové rozvětvení se při stejných křestních jménech dá velmi nesnadno sledovat. Lomnický hrad stál v místech dnešního druhého nádvoří zámku. Tvořil jej blok budov, stavěných do čtyřúhelníku, s gotickým průčelím a dodnes zachovanou gotickou věží, knihovnou, kaplí se vzácným arkýřem z doby po r. 1400, se skvostným svorníkem náležejícím k nejkrásnějším pozdně go­ tickým dílům tohoto druhu u nás, s malovanými skly v oknech od Davida Pechy, se síťovou klenbou zdobenou malbou kolem r. 1460 a s vyřezávaným oltáříkem z druhé poloviny 16. století. Mohutné vnější zdi hradu jsou ve sklepních místnostech a v pří­ zemí téměř 3 metry silné; dodnes se na hradě také zachovala studna. Lomničtí drželi hrad až do r. 1558. V druhé polovině 16. sto­ letí jej proslavil Jindřich Meziříčský z Meziříčí, který zastával přední úřady své doby, na přelomu 16. a 17. století jej vlastnil Karel starší ze Zerotína. V r. 1623 byl zámek s panstvím zkon­ fiskován Fridrichovi z Kounic. Koncem 16. století byl dosavadní hrad přebudován v rene­ sanční zámek se dvěma podlažími a dvěma uzavřenými nádvo­ řími, z nichž přední má přízemní arkády. Z téže doby je 1 renesanční obloukový portál, který sem později ze svého paláce v Brně přenesli poslední majitelé panství a zámku (v 1. 1662— 1945), Serenyiové. Portál pochází z okruhu Jiřího Gialdiho, jednoho z nejvýznamnějších sochařů na Moravě na konci re­ nesančního období. Zámek byl znovu přestavěn koncem 17. století, kdy byla zbarokizována dosavadní kaple i knihovna. Počátkem 20. století byl zámek upravován znovu. Přesto si však uchoval pozůstatky někdejšího středověkého hradu, tj. průčelí a gotickou věž, tvořící dnes střední rizalit hlavního průčelí. Zámek je v současné době majetkem KNV v Brně a slouží tělovýchovným účelům. LOUČKA — hrad 5 km západně od Tišnova Hrad Loučka stával na úzkém skalnatém hřebenu, obtékaném ze tří stran řekou Loučkou. Byl vystavěn jako správní a vojenské centrum samostatného panství, které vzniklo oddělením loučské kotliny od rozlehlého deblínského dominia. Vytvoření loučského statku můžeme časově zařadit do 30. let 13. století, neboť již v r. 1236 se po Loučce píše Hartleb, který byl příslušníkem rodu pánů z Deblína. V 1. 1292—1303 se v pramenech objevuje Budiše a jeho syn Vítek z Loučky. Ve 14. století vlastnil Loučku rod pánů z Kunštátu, kteří zde měli svého purkrabího. V r. 1366 jím byl příslušník místní drobné šlechty Dětřich z Chvališova, zaniklé vesnice, která stávala v údolí potoka Libochůvky v mís­ tech, kde je dnes osada Chytalky. V r. 1390 byli držiteli hradu bratři Vilém, Smil a Čeněk z Kunštátu a Loučky. Hrad byl částečně rozbořen za husitských válek a úplně zničen v druhé polovině 15. století, patrně za česko-uherských válek, takže se v r. 1502 připomíná jako pustý. Hrad Loučka měl rozlehlé předhradí, oddělené od ostatního terénu hlubokým a širokým příkopem. Na předhradí jsou zřícené zdi, jež ukazují půdorysy budov; místy je znát i vyzdívka příkopu. Na jižní straně nad svahem, jenž prudce klesá do údolí řeky Loučky, stojí hradební zed, zbudovaná z lomového kame­ ne. Nejvýznačnější stavbou hradního jádra byla vysoká válcová věž, jež sloužila nejen jako hláska, ale chránila také padací most a přístup k bráně, která stála pod ní. Podle místní pověsti prý přitáhl k hradu Jan Žižka z Troc­ nova a chtěl ho dobýt. Pevnost však byla i pro zkušené husitské bojovníky tvrdým oříškem, a proto prý se Žižkovo vojsko zmocnilo hradu lstí. Jisté je, že Jan Žižka u Loučky nebyl, ale že tudy táhli husité, když koncem října 1425 pronásledovali císaře Zikmunda a jeho zetě Albrechta, kteří po neúspěšném obléhání táborské posádky v třebíčském klášteře ustupovali přes Loučku k Tišnovu a Drásovu. V literatuře je hrad Loučka někdy označován mylným názvem Střemchov. Nazval ho tak, patrně na základě chybného výkladu pramenů, tišnovský farář a spisovatel dr. Jan Bílý (1819-1888). LOUKA — hrad 4 km severně od Jemnice U vsi Louky stával hrad, doložený poprvé v r. 1360, který se v nejstarších pramenech nazýval Hradiště a z něhož se dodnes zachoval jen val a část zdivá. V r. 1360 prodal stonařovský farář Hynek z Police hrad a vsi Sedlec a Louku Tluksovi a Ješkovi z Batelova a Hynek Tluksa je v r. 1361 postoupil Ješkovi z Pacova. V r. 1446 se už o hradě mluví jako o zbořeništi. Pravděpodobně zpustl za husitských válek. LOUKA — hrad 7 km severozápadně od Kunštátu Hrad Louka, poprvé připomínaný v r. 1360, byl středem významného panství, které ovládalo Olešnicko. V té době jej držel Proček z Lomnice. V r. 1406 postoupil Jan z Lomnice hrad Janu Ozorovi z Boskovic, po němž jej v r. 1440 zdědil Vaněk z Boskovic; avšak jeho synové Tas, Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic jej před r. 1464 prodali Bohuši z Lomni­ ce. V r. 1496 získal hrad Vilém z Pernštejna. V 16. století sdílel společné osudy s hradem Kunštátem, protože v druhé polovině 16. století prodal Vratislav z Pernštejna loucké zboží hraběti Fridrichu z Hardeku a ná Letovicích. Tím hrad Louka ztratil své dosavadní poslání a v r. 1591 se už připomíná jako pustý. Dnes z něho zůstala jen silná zed se širokou branou, sesuté zdivo a základy někdejšího hradního areálu; příkop, který hrad obepínal, je zasypán zdivém. Jsou viditelné i stopy po druhém příkopu a při výkopech se často narazí na zbytky šípů. (1 4 5 ) LOUKA — zámek 9 km jihovýchodně od Uherského Ostrohu Ve vsi Louce stávala původně tvrz připomínaná poprvé v r. 1478. V 1. 1552 —1564 ji držel Jan z Kunovic, známý svou učeností, literárním rozhledem i diplomatickými zkušenostmi. Ten přestavěl tvrz v renesanční zámek, který však pro malé rozměry je ještě v r. 1625 nazýván tvrzí. Na zámku, který byl dočasně i středem samostatného statku, bydleli za Janova nástupce Jetřicha z Kunovic náboženští blouznivci, jinde pronásledovaní pro víru. Žil zde například italský antitrinitář Occhino i dobrodruh Jakub Palaiologos. Koncem 16. století, v r. 1592, byla Louka spojena s ostrožským panstvím a její osudy sledoval zámek až do r. 1945. Janu Bernartu z Kunovic, za stavovského povstání v 1. 1618 —1620 jednomu z 29 moravských direktorů, byl statek zkonfiskován a spolu s Ostrohem, Hlukem a Kunovicemi prodán v r. 1625 za 600 000 zl. rýnských Gundakaru z Lichtenštejna. Zámek ztratil funkci panského sídla a byl užíván jako hospodářská budova a nakonec sýpka. Mezi mlýnem a sýpkou — bývalým zámkem — byl dlouhý sklep, který se označoval jako nouzový východ z někdejší tvrze. Jeho zadní část se však začala sesou­ vat, a proto jej tehdejší majitel počátkem 20. století zazdil. Dnes je sýpka majetkem JZD a slouží hospodářským účelům. LOVČIČKY — tvrz 10 km jižně od Slavkova Tvrz stávala na jižním konci osady na kopci zvaném Strážka a existovala asi již v polovině 14. století, neboť v r. 1349 se při­ pomíná Adam z Lovčiček. Tvrz se výslovně uvádí v r. 1409, kdy ji držel Vilém z Hořova. V 1. 1492 —1506 náležely tvrz, dvůr a ves Lovčičky Bošovským z Polanky. Václavu Heigelovi ze Schonsperku byl statek pro účast ve stavovském povstání v 1. 1618 —1620 konfiskován, odhadnut na 9000 zl. moravských a prodán k ždánickému panství. Záhy nato tvrz zanikla a její existenci dnes připomíná jen pomístní název Strážka. LOVČOVICE — tvrz 5 km jihozápadně od Jemnice Zdejší tvrz se poprvé připomíná v r. 1360, ale již v r. 1365 postoupil Nevhlas z Oponešic tvrz a zboží v Lovčovicích Martinkovi z Libosvár. Později se Lovčovice staly součástí polického zboží a v r. 1528 se tvrz připomíná jako pustá; nedo­ chovaly se z ní žádné pozůstatky. LUHAČOVICE — zám ek 12 km severovýchodně od Uherského Brodu Luhačovice se v pramenech poprvé připomínají v r. 1412, kdy zde již stávala tvrz. V 1.1412—1517 však byla osada součástí světlovského panství, tvrz přestala plnit funkci panského sídla a ve válkách mezi Matyášem Korvínem a Jiřím z Podě­ brad pravděpodobně zanikla. V r. 1590 se Luhačovice staly majetkem rodu Bartodějských z Bartodéj. Po Bílé hoře pro­ padly konfiskaci a získal je kníže Maxmilián z Lichtenštejna. Ten je v r. 1629 prodal Gabrielu Serenyimu, v jehož rodě zůstaly až do r. 1945. V první polovině 18. století byl majitelem panství hrabě Volfgang Serenyi, který v místech tvrze vybudoval v 1. 1730— 1738 barokní zámek a přistavěl k němu kapli. Jde celkem o ne­ výraznou jednopatrovou budovu s jednoduchou barokní fasádou. Dnes je zámek majetkem MěNV a jsou v něm umístěny jesle a mateřská škola. (1 4 6 ) Luka u Jih lav y — zámek LUKA — zám ek 8,5 km jihovýchodně od Jihlavy Ves Luka (dnes Luka nad Jihlavou) náležela od r. 1197 třebíčskému klášteru a pak třebíčskému panství, až Burian Osovský z Doubravice ji v r. 1560 postoupil spolu s Předboří, Vatínem, Kozlovém, Studnicí, pustou Rychýřkou a Svatoslaví Janu Zahrádeckému ze Zahrádek. Tak vzniklo nové panství střední velikosti, pro něž Zahrádečtí vystavěli před r. 1585 v Lukách tvrz. V 1. 1736—1768 bylo panství v majetku Kouniců, kteří do­ savadní tvrz přebudovali v 1. 1739—1749 v barokní zámek, ty­ pickou dvoupodlažní budovu obdélníkového charakteru. Pozo­ ruhodný je sál předků. Kolem je anglický park o rozloze 19 ha se vzácnými dendrologickými druhy a s barokní kaplí z r. 1743. V r. 1768 koupil panství Josef W idmann, jehož rodu patřilo až do r. 1945 (naposledy Widmannům-Sedlnickým). Dnes je zámek majetkem ONV a slouží jako domov důchodců. LUKOV — hrad 12 km jihovýchodně od Holešova Hrad Lukov se poprvé připomíná v r. 1332, kdy patřil pánům ze Šternberka, kteří jej vlastnili až do r. 1516. Ve 14. století měl hrad vlastní jádro, tvořené hradním palá­ cem, k němuž na jihu přiléhala hradní věž, připomínající věž hradu Buchlova. Věž střežila přístupovou trasu. Severní stranu chránila hradební zeď. Na konci 14. století byl hrad rozšířen o neobyčejně rozsáhlé předhradí, zpevněné nárožními věžemi, z nichž jedna — Svato­ jánská — se zachovala dodnes; lukovské předhradí je možno srovnat s předhradím na hradě Veveří. Spojení předhradí se starší částí obstarával most, ústící na straně hradního jádra do nově vybudované brány. V 70. letech 14. století doplnila hradní areál kaple a o něco později, kolem r. 1400, další palác, vestavě­ ný do jádra hradu. Pozdější úpravy hradu už byly nepodstatné, především se rozšířilo, byť i bez zástavby, opevněné předhradí. Podle svědectví Karla IV. v jeho vlastním životopise byl hrad Lukov, založený zřejmě už ve 13. století, původně majetkem zeměpána a Karel IV. jej uvádí mezi hrady, které se mu poda­ řilo získat zpět ke korunnímu majetku. Později se zřejmě vrátil zpět Šternberkům, od nichž jej získali r. 1516 Kunové z Kunštátu. R. 1548 byl hrad zakoupen pro sirotky po Zikmundu Nekšovi z Landeka a Nekšové tu sídlili až do začátku 17. století. Po smrti Lukrécie Nekšové r. 1614 připadl hrad jejímu manže­ lovi Albrechtovi z Valdštejna. Když Valdštejn r. 1619 uprchl z Moravy, postoupili stavové Lukov Janu Adamovi z Víčková. R. 1621 se Lukova zmocnili Valaši, jejichž akce řídil emigrant Jan Adam z Víčková a pod jehož velením se Lukov stal r. 1626 znovu centrem lidového odporu proti Habsburkům. Valdštejn zatím postoupil Lukov s panstvím císaři a ten jej r. 1624 prodal Štěpánu Šmídovi z Freyhofenu. Byl to evangelík, který i za povstání zůstal věren císaři. Z jeho období se dochoval zajímavý inventář hradu Lukova, který byl sepsán v r. 1631. Z místností je jmenovitě uvedena velká klenutá jídelna, komora u jídelny, protější dlouhá jizba, vedle kancelář, pod jídelnou světnička důchodního písaře. Jinak soupis uvádí pokoje „prázdné a pus­ té“ , kromě zřízeného a obývaného čeledníku, třetí kancelářské světničky a kuchyně. Z dosti četného vybavení se uvádí na­ příklad 7 obrazů, 13 zelených koberců, zelené mušelínové záclony, ložní a stolní prádlo, zbraně, 3 turecké šavle, kuchyň­ ské nádobí, písemnosti a archiválie a mnoho dalších zajíma­ vostí. V září 1643 nařídil švédský generál Torstenson, aby hrad byl zbaven posádky a hradby strženy. V r. 1663 získali od Freyhofenů hrad Minkvicové z Minkvicburku, kteří jej v r. 1710 prodali Rottalům. Od prodlužených Rottalů jej v r. 1721 koupili jeho poslední držitelé — Seilernové. Hrad však byl s konečnou platností opuštěn až koncem 18. století, kdy byly odtud přeloženy vrchnostenské kanceláře do vsi Lukova a zdivá hradu se použilo na stavbu pánských budov. Jak hrad Lukov původně vypadal, ukazuje obraz dochovaný na zámku v Lešné. Zříceniny Lukova, které jsou důležitým stavebním článkem pro poznání raně gotické architektury u nás, budily pozornost zejména v době romantismu, jak o tom svědčí jména i letopočty na lukovských skaliskách Králek, kde podle staré tradice za­ sedalo valašské lovčí právo. Jihozápadně od hradu stojí na vrchu Tanečnici zděná věž a jihovýchodně ve zmíněném Králku vysekané sedačky. Z původního vybavení hradních interiérů se nedochovalo nic. Jedinou památkou je reliéf sv. Jiří z 15. století, dnes uchovaný ve farním kostele v Lukově. Dnes jsou zříceniny hradu Lukova spravovány Státní pa­ mátkovou péčí v Brně, která pečuje o jejich zachování a údržbu. LUKOV ANY — tvrz 9 km severozápadně od Ivančic Lukovanská tvrz, která se připomíná teprve v 16. století, stávala v místech dnešní usedlosti čp. 16, kde jsou posud zna­ telné valy a základy stavení. Tvrz a ves Lukovany byly lénem pánů z Lipé, kteří je v r. 1544 postoupili Janu Bulovi z Bořitova. Krátce nato se staly součástí rosického panství a tvrz zanikla. LULEČ — hrad 5.5 km jihozápadně od Vyškova Nad kostelem sv. Martina v Lulči, v prostoru velkého, patrně slovanského hradiska, jehož valy měří v obvodu 3 km, jsou zbytky lulečského hradu. Je to umělá vyvýšenina čtverco­ vého půdorysu se zaoblenými rohy. Plošina na temeni má rozměry 24 x 24 m. Mimo západní úbočí nad srázem je hra­ diště obehnáno podkovovitým válem, dlouhým 250 m. Příkop mezi válem a vlastním hradištěm je široký 8 m. Hrad tu stál asi již v polovině 14. století, jak naznačuje skutečnost, že v 1. 1350—1368 se uvádí Bedřich z Lulče. Výslovně se však připomíná teprve v r. 1406, kdy se prameny zmiňují o ovocných zahradách před hradem. Před r. 1490 prodala Eliška z Lulče ves Luleč s hradem, s dvěma dvory s podacím a s kaplanstvím, s dvěma lány a s mlýnem v Tučapech a ves Nemojany Václavu z Ludanic. Zdá se, že hrad zanikl za válek česko-uherských, protože v r. 1523 se už uvádí jako pustý. Od té doby byl lulečský statek spojen se statkem habrovanským a v Lulči už nebylo postaveno žádné panské sídlo. LUŽICE — tvrz 4 km jihozápadně od Hodonína Tvrz v Lužicích se poprvé připomíná v r. 1324. V r. 1359 ji bratři Rupert, Jarohněv a Stach z Buchlovic přenechali s částí vsi Vilému z Potštejna. Později se již lužická tvrz nepřipomíná. Zanikla zřejmě ve druhé polovině 14. století; není ani známo, kde stávala, Lukov — zřícenina hradu LUŽKOVICE — tvrz 7.5 km západně od Vizovic V Lužkovicích, ležících na pravém břehu Dřevnice, je v zahradě domu čp. 34 místo, kterému obyvatelé říkají Na tvrzi. Majitel domu dostal dokonce přízvisko Tvrzovják. Stávala tam tvrz, po které dnes zůstala jenom plocha 30 kroků dlouhá a stejně tak široká, která je ze tří stran obehnána až 2 m hlubo­ kým příkopem a stejně vysokým válem. Na povrchu sice není ani památky po zdivu, ale v zemi se našly základy, střepiny hliněných nádob, železné předměty aj. Ulička k tvrzi se dodnes nazývá Zámecká. (1 4 7 ) I ,y sice — zámek (1 4 8 ) Osudy lužkovické tvrze jsou velmi nejasné. Neznáme dobu jejího vzniku ani zániku. Od r. 1437 patřily Lužkovice k lukovskému panství; v r. 1493 postoupil Albrecht starší ze Štern­ berka tvrz Adamu ze Stříbra; v r. 1569 se stala natrvalo součástí zlínského statku. Koncem 16, století tvrz ještě existovala; snad zanikla v době třicetileté války. LYSICE — zám ek 6 km jižně od Kunštátu Původně existovala v Lysicích tvrz, která úzce souvisela s blízkým hradem Rychvaldem. Podle Lysic se psala jedna větev pánů z Kunštátu. Jako první známý majitel tvrze a panství se v r. 1308 připomíná Heralt z Kunštátu. Janem z Kunštátu a z Lysic (1438—1451) tato lysická větev rodu vymřela a tvrz s panstvím se dostala do držení lestnické větve, jež však Janem Heraltem z Kunštátu už v r. 1490 rovněž vymřela, takže tvrz se stala majetkem další větve tohoto rozrostlého rodu. Jeho přísluš­ ník Ludvík Zajímač z Kunštátu postoupil Lysice Vilému z Pern­ štejna (f 1521), avšak jeho syn Vojtěch prodal v r. 1529 tvrz spolu s panstvím Janu Černčickému z Kácova. Jeho syn Diviš Černčický přebudoval dosavadní tvrz v re­ nesanční zámek v podobě vodní tvrze, která se dochovala jako západní křídlo dnešního zámku; dokladem je letopočet 1554 na jeho severní fasádě. Další výstavba zámku pokračovala v 80. letech 16. století. Nápis na zámeckém portálu a letopočet 1589 se vztahuje ke stavbě jižního a východního křídla, prová­ děné za Hrona Březnického z Náchoda, jemuž patřil zámek v 1. 1584—1593. Současně s přestavbou zámku probíhala i úprava zahrady. Původně pozdně renesanční zahrada italského typu se zachovala v základních rysech dodnes. Byla vybudová­ na zřejmě za Jiříka Březnického z Náchoda (1608 —1634) ve svažitém terénu, východně od staré vodní tvrze. Součástí areálu se stala i obora, která vznikla v kopcovitém terénu sever­ ně od zámku a byla oplocena kládovou konstrukcí středověkého charakteru. Od 17. století se pak držitelé lysického zámku i panství rychle střídali: připomínáme z nich ostřihomského arcibiskupa Jiřího Szelepcsenyiho (1678 —1686), rodinu Serenyiů (1686 — 1740), Leopolda z Ditrichštejna (1740 1745) a rodinu Piatiů (1745 —1807), za níž došlo v lednu 1783 ke krvavému potlačení selské rebelie vojskem. V 30. letech 18. století prodělal zámecký areál barokní úpravu, patrně podle plánů Chr. A. Oedtla, jíž získal v pod­ statě dnešní podobu. Současně byla upravena i zahrada. Stalo se tak v souvislosti s přístavbou hospodářské a správní budovy před jižním průčelím hlavní zámecké budovy a se zřízením čestného dvora. V té době vznikla západně od zámku oranžérie, před níž byly vybudovány terasy. V 19. a 20. století jsou osudy lysického zámku spojeny s hraběcí rodinou Dubských z Třebomyslic. Tehdy byl zámek vý­ znamným kulturním střediskem, neboť tu často pobývala zejména německá spisovatelka Marie Ebnerová z Eschenbachu, rozená hraběnka Dubská (1830—1916). Její pobyt připomínají dvě pietně udržované místnosti s cennými památkami. Se zám­ kem je rovněž spjata osobnost významného filologa-germanisty, vydavatele korespondence J. W. Goetha s Kašparem hrabětem Šternberkem, augustiniána Tomáše Bratránka (1815—1887). V té době zaznamenal zámek řadu změn. Výsledkem stavební činnosti v době empíru byla vedle úprav zámecké budovy — salla terrena s lodžií (před r. 1824) a po r. 1833 sloupová kolonáda, tak charakteristická pro Lysice, jíž došlo k přímému spojení zahrady s obytnou budovou. Tyto práce vedl místní zednický mistr František Vašíček. Dále je třeba připomenout především stavbu domu panského správce (1800) a ovčína (1820—1821), projektovanou Janem Sarkandrem Thalherrem. Před r. 1844 vznikla pseudogotická koroptvárna, byly upraveny skleníky a v 60. letech 19. století pak zámecká kaple; adaptace pokračovala i na začátku 20. století. Také zahrada byla nově uspořádána. Někdejší menažérie se změnila v anglický park. Ostatní plochy dostaly přírodně krajinářskou podobu. V oboře byla vysazena kaštanová alej, zřízena koroptvárna, daňčí kůlna; byly strženy staré skleníky a nahrazeny novými. Dnes je zámek ve správě Krajského střediska státní památko­ vé péče a ochrany přírody v Brně a jsou v něm zajímavé dobo­ vé interiéry a umělecké sbírky. Vzácná bohatá knihovna byla po r. 1945 obohacena o větší část někdejší knihovny boskovic­ kého zámku. Stejně vzácný je i komplex místností s barokním či rokokovým mobiliářem a zbrojnice s rozsáhlými sbírkami evropských a orientálních.zbraní. Bohatý soubor střeleckých terčů je řemeslnou prací samouků. V 60. letech 20. století byla opravena kolonáda a upraven anglický park. Na jižní straně byl ponechán romantický park včetně bazénu, na východ byla založena štěpnice. Terasa, zvaná Kapucínky, byla snížena a ponecháno její půdorysné členění. MALENOVICE — tvrz 4.5 km jihozápadně od Gottwaldova V Malenovicích stávala tvrz pravděpodobně už počátkem 14. století, neboť v r. 1321 se připomíná Mikuláš z místního vladyckého rodu z Malenovic; v r. 1356 ji Januš z Bechyně prodal spolu s Malenovicemi a dalšími vesnicemi moravskému markraběti Janu Jindřichovi. Tvrz stála pravděpodobně v místech dnešního kostela a fary a kolem ní, směrem k Dřevnici, se rozprostírala vesnice. Zanikla za rozporů mezi markra­ baty Joštem a Prokopem koncem 14. století a ustoupila do­ movní zástavbě. MALENOVICE — hrad 4.5 km jihozápadně od Gottwaldova Markrabě Jan Jindřich (1349—1375) zahájil na západním výběžku Tlusté hory stavbu mohutného hradu, jehož základem je plášťová zeď, tvořící nepravidelný obdélník; od ostatních částí horského výběžku byl hrad oddělen hlubokým a širokým pří­ kopem. Obestavěný prostor byl rozsáhlý — délka činila 51 m a šířka 25 m. K vnitřní straně plášťové zdi byly přistavěny hradní budovy. Sluneční jihozápadní část byla vyhrazena obyd­ lím paláce, severovýchodní část užitkovým stavbám — stájím, konírnám a hospodářským budovám. Z bezpečnostních důvodů vedla okna obytných síní většinou na nádvoří, do volného pros­ toru jenom v nejvyšším patře. V držení malenovického hradu se vystřídala řada majitelů. Dobudovaný hrad převzal markrabě Jošt (1375—1411), za něhož byl poprvé zastaven. Před husitskými válkami se tu připomíná Hynek z Malenovic a Šumvaldu, který padl v bitvě u Vyšehradu (1420). Velké škody utrpěl hrad v r. 1427, kdy jej dobyli husité a vyplenili stejně jako městečko s okolím. Dosud se v hradebním zdivu směrem od Skalky ukazují dvě kamenné koule, které prý jsou památkou na husitské obležení. V hra­ debním příkopu byly nalezeny železné předměty pocházející z té doby. (1 4 9 ) Hynkova sestra Anna ze Šumvaldu, která se provdala za Jana z Lichtenburka a na Bítově, učinila svého muže spolu­ vlastníkem hradu a panství. V držení Lichtenburků zůstaly až do r. 1492. Lichtenburkové provedli zásadní přestavbu palácové části, změnili půdorysné dělení poschodí i vnější podobu. Druhou polovinu 15. století připomínají místnosti s pevně sklenutou valenou klenbou a četná gotická ostění u dveří i oken, dále arkýřová kaple v jihozápadní části a průjezdní věž, která nahradila starou bránu. Od r. 1492 drželi malenovický hrad Tetouři z Tetova, z nichž pokračoval ve stavební činnosti na hradě Václav Tetour z T e­ tova ( t 1560). Z jeho doby pochází pozdně gotický portál v přízemní síni, který nese erb Tetourů (tři vlčí zuby) a Magda­ lény z Vlčnova (vodorovný pruh na štítě). Rovněž další držitelé hradu se podíleli na stavebních úpra­ vách. V 1. 1573—1625 náležel hrad Bítovským ze Slavíkovic, kteří doplnili nádvorní trakt pozdně gotického předhradí rene­ sanční arkádou a obytnou síň proti hradní bráně renesanční klenbou s vytaženými hranami. Za vlády Bítovských prožili obyvatelé hradu i městečka těžké chvíle při vpádu vzbouřených Valachů, kteří pod hradem svedli krvavou vítěznou bitvu s císařským vojskem. Malenovice byly vypáleny, hrad však odolal. Po Bítovských získal hrad Karel Konický ze Švábenic, který se však o něj v neklidných dobách třicetileté války příliš ne­ staral. Pro dějiny hradu byla daleko významnější vláda Lichtenštejnů-Kastelkornů. Hrabě František Karel z LichtenštejnaKastelkornu, který získal malenovický hrad i panství v r. 1692, a jeho nástupci dali hradnímu objektu konečnou podobu, kterou si zachoval dosud. Hrad tehdy dosáhl svého největšího roz­ květu. Stavební úpravy se prováděly ve dvou etapách. První etapa byla dílem Františka Karla nebo jeho syna Tomáše Josefa, jak o tom svědčí rodové erby na hlavním portálu a na budově bývalého lesního úřadu před předhradím. Jejich auto­ rem byl pravděpodobně kroměřížský kameník Michal Mandík, který se podílel též na velkých stavebních a uměleckých pod­ nicích biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu, s nímž byli majitelé hradu spřízněni. Nej větší stavební úpravy na malenovickém hradě provedl bratr Tomáše Josefa, olomoucký biskup Jakub Arnošt z Lich­ tenštejna-Kastelkornu, který si jej zvolil za své letní sídlo (1739—1747). Zachována zůstala obvodová plášťová zed, jižní a západní část hradu s průjezdní věží a arkýřovou kaplí, ale přístavbou nových obytných budov se změnila východní část. Tím vznikl uzavřený čtyřkřídlý půdorys s úzkým protáhlým nádvořím. Biskup Jan Arnošt dal v hradu vybudovat chodby a prostorná schodiště i rozměrná okna, aby se hradní místnosti prosvětlily. Přestavbou se majitelé snažili přizpůsobit hrad potřebám barokního zámku; gotické prvky byly ponechány pouze v kapli a v některých spodních síních, které se nehodily k bydlení. Při tak rozsáhlých stavebních úpravách se nezapo­ mnělo ani na zajištění hradních zdí mohutnými opěrnými pilíři v místech, která byla ohrožena zvětráním skály. Po Lichtenštejnech-Kastelkomech získal hrad v r. 1747 hrabě Karel Oto Salm-Neuburk (do r. 1766), za kterého byla provedena malířská výzdoba kaple (1750). Po smrti jeho syna a dědice Karla Vincence bylo malenovické zboží připsáno v r. 1784 jeho dcerám Arnoštce z Lamberka, Henriettě Herbersteinové a Antonii Černínové. V r. 1797 se stala jedinou dědičkou Antonie, která v r. 1804 prodala celé malenovické (1 5 0 ) panství za 660 000 zl. hraběti Leopoldu ze Šternberka. Ten však zvolil za své sídlo zámek v Pohořelicích. Šternberkům scházely finanční prostředky k údržbě tak mohutného hradu, a ten proto časem zchátral. Jeho posledním majitelem byl Leopold Šternberk. V r. 1945 se malenovický hrad stal majetkem ONV v Gott­ waldově a sídlem lesní správy. V 50. letech byly zahájeny re­ konstrukční práce, během nichž byl celý objekt důkladně opra­ ven. Od 1. ledna 1953 je hrad sídlem nově zřízeného Oblastního muzea v Gottwaldově, které zde má archeologické a národopisné expozice. Středověký malenovický hrad je ojedinělým dokladem gotic­ kého plášťového hradu s renesanční a barokní přestavbou. Pro poznání stavebního vývoje našich hradů má proto nemalý význam. MANÍCE — tvrz 4 km západně od středu Brna Manice ležely podél cesty z Brna na hrad Veveří v sousedství Žabovřesk, asi v místech dnešní ulice Máničky. Manice náležely místním vladykům, z nichž Petr z Manic prodal ves r. 1368 brněnskému měšťanu Pestinu Smelczovi. Od něho pak koupil Manice r. 1372 brněnský měšťan Aleš z Mělníka s man­ želkou Kateřinou. Jejich synové se začali psát z Manic a Alešem z Manic v r. 1379 získali i Žabovřesky. V té době stála v Maní­ cích určitě i tvrz, která po r. 1469 zanikla nebo byla přebudována ve dvůr, protože tehdy se Manice staly součástí majetku kartuziánů. Za blíže neznámých okolností ves Manice zanikla a tehdy zanikla i tvrz; nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. MARKVAREC — tvrz 8,5 km západně od Dačic Ves Markvarec, ležící v pahorkovité a lesnaté krajině západně od Dačic, se poprvé připomíná v r. 1353. Tvrz, o níž je v pra- M alenovice — hrad menech zmínka daleko později, až k r. 1480, stávala v místech dnešní farmy státního statku a přístup k ní byl ztížen rybníky. Markvarec náležel v 15. století k českorudoleckému statku, který tehdy drželi vladykové z Marejže. Dcera Václava z Marejže, Barbora, se provdala krátce před r. 1480 za Jana z Osečan a její dcera Eliška z Osečan přinesla Markvarec s tvrzí, dvorem, mlýnem a s pivovarem věnem svému manželu Jiříku Čeloudovi z Pálovic. Krátce poté získal statek — zahrnující tvrz a ves Markvarec, Horní Radíkov, mlýn v Rudolci s rybníkem a dal­ ším rybníkem pod mlýnem a rybník nad vsí Prostý — výborný hospodář Arkleb Hodějovský z Hodějova, který zastával některé nižší zemské úřady; ten zřídil na statku výnosné rybníkářství. Jeho syn Jan Hodějovský dal v r. 1582 vybudovat v českorudoleckém kostele krásné mauzoleum, kde jsou dosud zachovány umělecky cenné náhrobky Hodějovských. Janův syn Oldřich Hodějovský se zúčastnil stavovského povstání v 1. 1618—1620, a byl proto odsouzen ke konfiskaci majetku. Když se však zjistilo, že je statek zcela zadlužen, a když Oldřich projevil ochotu přestoupit ke katolictví, byl mu Markvarec ponechán. Po jeho smrti v r. 1629 byl statek, k němuž náležela tvrz a ves Markvarec s dvorem, pivovarem a mlýnem, Lipnice s dvorem a ovčínem, prodán hraběti Matyáši Ferdinandu Berkovi z Dubé. Od té doby sdílel Markvarec osudy s dačickým pan­ stvím; byl však spravován jako zvláštní statek. Markvarecká tvrz byla ještě v r. 1671 ve velmi dobrém stavu; v r. 1777 však vyhořela a nebyla již obnovena; zbytky se staly součástí zástavby hospodářských budov, dnes státního statku. MARŠOVICE — tvrz 8 km východně od Moravského Krumlova Maršovická tvrz vznikla teprve v druhé polovině 16. století. V r. 1599 ji Jindřich Žalkovský ze Žalkovic prodal spolu se vsí Bernardu Jurmanovi z Krásenka. Za třicetileté války sídlili na tvrzi páni z Vlašimi. V r. 1657 získal statek moravskokrum­ lovský klášter pavlánů a tvrz zanedlouho nato beze stopy zanikla. MARTINICE — tvrz 13 km jihovýchodně od Telče Zaniklá ves Martinice stávala u dnešní obce Zdeňkova. Z pramenů je pouze známo, že v r. 1378 předal Štěpán z T ře­ bíče tvrz a dvůr v Martinicích Oldřichu z Ostrova. Později se již tvrz v M artinicích nepřipomíná. Snad zanikla spolu se vsí za česko-uherských válek v druhé polovině 15. století; zmizela beze stopy. tehdy pokořen. V r. 1447 získal zboží Václav z Rozseče, jehož potomci se psali Martínkovští z Rozseče a drželi Martínkov až do r. 1557. Jeden z jeho dalších majitelů, Zdeněk z Roupova, který se horlivě zúčastnil stavovského povstání vl. 1618—1620, prodal v r. 1629 tvrz a ves s dvorem Jiřímu Adamovi Falkenhainovi z Glošku; tehdy již byl Martínkov součástí lesonického panství; zdejší tvrz ztratila funkci panského sídla a zanikla za třicetileté války. Stala se součástí budov dvora, který je dnes v majetku státního statku. MAŘÍŽ — zám ek 3 km jihozápadně od Slavonic Tvrz v Maříži, ležící téměř při rakouských hranicích, se poprvé připomíná v r. 1372. Její existence svědčí o tom, že ves byla nejméně již v polovině 14. století zemanským statečkem. V r. 1353 tu sídlil Děpolt z Maříže. Zboží však připadlo, nejspíš jako odúmrť, markraběti Janovi, který je udělil v r. 1372 lénem bratrům Oldřichovi a Ješkovi z Olešné s podmínkou, že tvrz zůstane markraběti vždy otevřena. Oba bratři se stali zakladateli rozvětveného, ale nepříliš zámožného rodu vladyků z Maříže. Mařížské zboží pak bylo dlouho markraběcím lénem, až král Vladislav II. propustil v r. 1494 Maříž s tvrzí z léna bratrům Bohuslavu, Janu a Václavu z Řečice. Majitelé tvrze a statku, zahrnujícího pouze ves Maříž, se pak rychle měnili. V r. 1717 vystavěl jeden z nich, Matyáš Butz z Rolsberka, na místě staré sešlé tvrze barokní jednopatrový zámek obdél­ níkového půdorysu s věží, který byl v 19. století přestavěn. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. MEDLÁNKY — zám ek 5 km severozápadně od Brna Jednoposchoďový barokní zámek v Medlánkách byl posta­ ven patrně někdy po r. 1654, když hraběnka Johana Františka Priska Magnisová darovala Medlánky ústavu šlechtičen v Brně. Výslovně se však připomíná teprve v 18. století jako letní sídlo. Počátkem 20. století byl zámek přeměněn v obytnou budovu. Dnes je zámek majetkem JZD a slouží jeho potřebám. MEDLOV — tvrz 6 km severně od Pohořelic Již na počátku 13. století se psal po Medlově Štěpán z Medlova, předek rodu užívajícího erbu zubří hlavy, pozdějších pánů z Pernštejna. Dá se snad předpokládat, že již v té době existova­ la v Medlově vodní tvrz, přestože se připomíná teprve v r. 1392. Páni z Medlova drželi zboží do poloviny 14. století, kdy Medlov přešel na jevišovickou větev pánů z Kunštátu. Tvrz snad stá­ vala na místě dnešního domu čp. 8 ještě v r. 1447, kdy byl Medlov připojen k dolnokounickému panství. Tím ztratila funkci šlechtického sídla a nedlouho nato zanikla. MARTÍNKOV 8 km severozápadně od Moravských Budějovic Ves Martínkov se původně nazývala Martinice, pak Červený Martínkov (podle barvy půdy) a nověji pouze Martínkov. Zdejší tvrz se poprvé uvádí v r. 1368, kdy ji Václav z Červeného M ar­ MEJLICE (MELNICE) — hrad tínkova daroval spolu se zbožím v Martínkově bratrům Kunatovi 7 km severovýchodně od Vyškova Hrad Mejlice stával na kopci mezi Pustiměří a Drysicemi, a Markvartovi z Vilémovic. V r. 1409 se o tvrzi píše, že byla pobořena. Nepochybně se tak stalo za domácích válek mezi kde jsou dosud viditelné jeho nepatrné zříceniny. Archeologický markrabaty Joštem a Prokopem; pro svou strategickou polohu ' výzkum s bohatými výsledky tu prováděl M UDr. Jan Zháněl byla krátce nato obnovena, neboť Martínkov měl nemalý vý­ v 30. letech 20. století. Hrad byl založen krátce před r. 1339 znam i za husitských válek, kdy zde vzniklo husitské středisko, olomouckým biskupem Janem VII. Volkem jako náhrada za zrušený hrad Pustiměř (z pustiměřského hradu byly na Mejlice jehož se obávali znojemští měšťané. Proto byla v listopadu 1421 uspořádána proti němu vojenská výprava, které se zúčastnili dokonce převezeny umělecky hodnotné kusy staviva). Poprvé nejen Jihlavští a Znojemští, ale i Rakušané a Uhři. Došlo sice se uvádí v r. 1339, kdy tu bylo několik hradních lén. V r. 1367 k tuhým bojům, ale nic nenaznačuje, že by Martínkov byl se připomíná hrad Dolní a Horní Mejlice; šlo však pouze (1 5 1 ) M ikulov — zámek 0 dvě části téhož hradu, zvané tak podle vzájemné polohy. V druhé polovině 14. století se hrad stal střediskem biskupského obvodu, byl však často zastavován. V r. 1404 se zde výslovně připomíná hradní kaple. Některá hradní léna drželi již ve 14. sto­ letí vladykové z Mejlic, kteří se pak velmi rozšířili; patřila jim 1 některá zboží na Vyškovsku. Hrad byl pobořen za husitských válek a zanikl. MEZILESICE — tvrz 7 km jižně od Slavkova Zaniklá ves Mezilesice stávala u Kobeřic, tvrz sama se pak vypínala nad vsí na kopci Zámčisko; určitě existovala v 15. sto­ letí, neboť v r. 1446 tu sídlil Jindřich z Mezilesic, a stávala tu i po zániku vesnice za česko-uherských válek v druhé polovině 15. století. V r. 1535 předali bratři Jan a Václav z Kounic tvrz a pustou ves Mezilesice bratrům Janovi a Jindřichovi z Mezile­ sic. V r. 1568 se staly součástí Milešovic a tvrz asi v druhé polo­ vině 16. století zanikla; kromě příkopů a valů se z ní nedocho­ valy žádné pozůstatky. MEZIŘÍČKO — tvrz 16 km východně od Jihlavy Tvrz se tu připomíná v r. 1615, kdy byla střediskem malého statku zahrnujícího jen vsi Meziříčko a Řchořov. Za pobělo­ ( 152 ) horských konfiskací získali Meziříčko jihlavští jezuité, kteří je připojili ke svému jamenskému panství. Tím se tvrz v Meziříčku stala zbytečnou a beze zbytku zanikla. MEZIŘÍČKO — tvrz 13 km severozápadně od Moravských Budějovic Ves se dříve nazývala Nové Meziříčko a byla nejprve sa­ mostatným statkem, který měl od r. 1707 společné majitele s Želetavou. Tvrz se zde připomíná pouze v r. 1638; po spojení statku se Želetavou zanikla beze stopy. MÍCHOV — tvrz 5 km severozápadně od Boskovic Míchovská tvrz se připomíná teprve v 16. století; je známo pouze to, že v r. 1569 prodal Jetřich Jiříkovský ze Svojkova tvrz, dvůr a vsi Míchov, Kladoruby a část Podolí Václavu Herultovi z Herultic. Od té doby již není o tvrzi zmínka, neboť v v r. 1613 se stalo míchovské zboží součástí letovického panství a tvrz beze stopy zanikla. MIKULČICE — tvrz 7 km jihozápadně od Hodonína Mikulčice jsou známé především svým velkomoravským hradiskem. Místní historik J. Hlavinka z počátku 20. století, ovlivněn tradicí, je autorem báje, že tu stával ve středověku hrad Mikulov. Ve skutečnosti byla v Mikulčicích jen tvrz, poprvé připomínaná v r. 1353, v místě zvaném Kopec. V té době držel městečko Mikulčice mocný rod pánů z Popovic. V r. 1360 předal Janek z Popovic Mikulčice s tvrzí svému bratru Černínu z Popovic. Nakonec v r. 1416 prodal Artleb z Věteřova ves Mikulčice s tvrzí, dvorem, mlýnem a s patronátem bratrům Oldřichu a Markvartu z Duban. Nedlouho poté, v r. 1437, se už Mikulčice uvádějí jako součást týneckého zboží. Mikulčická tvrz byla patrně pobořena za husitských válek nebo za nepokojů v následujících letech; nedochovaly se z ní žádné památky. MIKULČICE — tvrz 11 km severně od Mikulova Zaniklá ves Mikulčice stávala poblíž dnešních Nových Mlýnů. Zdejší tvrz se připomíná v r. 1353, kdy náležela Linhartu Partovi, od něhož ji koupili Lichtenštejnové. V r. 1414 byly ves i tvrz již pusté; zanikly beze stopy pravděpodobně během válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem koncem 14. století. MIKULOV — zám ek Jednou z výrazných dominant jižní Moravy je mikulovský zámek, stojící na Zámeckém vrchu v malebné krajině pod Pav­ lovskými vrchy při staré obchodní cestě. Na Zámeckém vrchu byl vybudován počátkem 13. století hrad, i když nelze vyloučit, že místo mohlo být opevněno již dříve. Je sice poprvé doložen už ve středověkém falzu hlásícímu se k r. 1218, ale jeho existen­ ci potvrzují zprávy až z r. 1249. Tehdy byl v zeměpanském držení a hrál úlohu správního centra kraje místo dřívějších Děviček. V r. 1249 daroval tehdejší moravský markrabě a poz­ dější český král Přemysl Otakar II. hrad spolu s Mikulovem Jindřichu z Lichtenštejna, v jehož rodě zůstaly až do r. 1560. Jindřich z Lichtenštejna začal přebudovávat dosavadní hrad na dnešním Zámeckém vrchu ve stavbu odpovídající jeho moci. Lichtenštejnové těžili z Přemyslovy přízně, využívali jí k roz­ šíření své moci, ale v rozhodné chvíli krále zradili a spolčili se s Rudolfem Habsburským. Po bouřlivých událostech druhé poloviny 13. století přikročili Lichtenštejnové ke zdokonalování svého pevného sídla, jednak předhradí, jednak vlastního hradu. Vedly je k tomu předně důvody prestižní, neboť jejich majetek v okolí Mikulova se podstatně zvětšil, jak je zřejmé z listiny z r. 1332, kdy došlo k vytvoření komplexního lichtenštejnského statku; náležel k němu Sirotčí hrad a vesnice Klentnice, Perná, Bavory, M ušov, Bohumilice, Sedlec a nejdecké zboží. Vedle toho zde půso­ bila i zkušenost, že původní hrad se v pohnutých dobách příliš neosvědčil. K přestavbě asi došlo za Hartneida z Lichten­ štejna (1312 —1350) a jeho nástupce Jana (1350—1399). K dosavadní válcové věži z druhé poloviny 13. století přibyla další, severní věž s bránou. Z hradního areálu lze přesně datovat pouze hradní kapli Panny Marie a Jana Evangelisty, vybudo­ vanou před r. 1380. Stavba hradu, palác čtvercového půdorysu s válcovou věží, obepnula skálu zámeckého vrchu; na rozhraní dnešního prvního a druhého nádvoří byla vybudována předsunutá obranná věž. Hradební zeď se posunula až na okraj srázu, čímž vznikla značná plocha a na nádvoří se uvolnil prostor pro výstavbu obytných a hospodářských budov. Zbytky této stavby dochované do dnešního dne čtverhranná věž s břitem na rozhraní zmíně­ ných nádvoří, gotická brána vytesaná ve skále, studna na hlav­ ním nádvoří a část rozsáhlého sklepení — ukazují, že co do rozsahu a obranyschopnosti šlo v té době o jeden z nejlépe vybudovaných hradů u nás. Svým typem, přejímaným z Po­ rýní, se hlásí ke stavbám hradů Strakonic, Zvíkova a Bítova; všechny charakterizuje předsunutá věž, která byla obranou proti modernizující se válečné technice. Tak mohl mikulovský hrad pevně odolávat nepříteli na hranicích českého státu proti sousedním Rakousům. K zabezpečení hradu i k ochraně obchodní cesty z Brna do Vídně přes Mikulov byl v druhé polovině 14. století vystavěn na protějším Kozím vrchu obranný objekt zvaný od té doby Kozí hrádek, který však nebyl ničím jiným než prachárnou. Lichtenštejnové patřili k oddaným stoupencům krále Václava IV., kterého vysvobodili z rakouského vězení a krátkou dobu skrývali na mikulovském hradě, aby jej odtud dopravili do Čech. Hradu neuškodily ani válečné události husitské doby, kdy se Lichtenštejnové postavili na stranu císaře Zikmunda a Albrechta Rakouského. Mikulov se stal několikrát cílem útoků husitských vojsk, zejména v druhé polovině 20. let, kdy husité podnikali nájezdy do Rakous. V polovině 15. století prožila na mikulovském hradě většinu svého života Perchta z Rožmberka, pozdější proslulá „bílá paní“ , která se v 18 letech provdala za Jana Kryštofa z Lichtenštejna. Odtud uprchla v r. 1471 do Vídně, kde pak v klášteře u Skotů v r. 1476 zemřela. Její dopisy posílané otci z Mikulova prozrazují vzájemné neshody mezi ní a manželem, její hluboké strádání a příkoří a na druhé straně osvětlují společenské poměry na jižní Moravě v době pohusitské. Další přestavba mikulovského hradu spadá do první poloviny 16. století. Došlo k ní především z obavy před blížícím se tureckým nebezpečím. Lichtenštejnové začali zdokonalovat opevnění svého hradu opět podle zásad nové válečné techniky. V rozích obranných zdí, zpevňujících nádvoří, byly v 1. 1530— 1550 vybudovány na jihovýchodní, jihozápadní a západní straně mohutné a pevné bastiony, vysunuté z hradebního pásu tak, jak je známe dodnes. Staly se charakteristickým znakem mikulovského zámku. Obdobný předsunutý bastion vznikl i na severní straně, kde se rozkládal tehdejší hradní palác. Okolí hradu bylo proslulé vinicemi, které se táhly na jih až do Rakouska a terasovitě směrem ke Kopečku, Klentnici a Bavorům. Hospodářská situace Lichtenštejnů se však v 16. sto­ letí zhoršila natolik, že přišli nejen o Břeclav a Drnholec, ale i o svůj sídelní hrad Mikulov. V r. 1560 koupil hrad od Lichtenštejnů za 60 000 uherských tolarů uherský šlechtic Ladislav Kereczenyi. Avšak už v r. 1575 jej získal Adam z Ditrichštejna; majetkem jeho rodu zůstal hrad a pozdější zámek až do r. 1945. Kereczenyiové zahájili přestavbu dosavadního hradu na zámek. V ní pak pokračoval s mimořádným úsilím Adam z Dit­ richštejna, a hlavně jeho nástupce olomoucký biskup a po bělohorské bitvě skutečný vládce Moravy, kardinál František z Ditrichštejna (f 1636), který ze zámku učinil svou hlavní rezidenci. I když se již předchůdci Ditrichštejnů, zejména Kereczenyiové, snažili upravit středověké sídlo podle nových požadavků na komfortní bydlení, vtiskl teprve kardinál Ditrichštejn hradu charakter pozdně renesančního zámku; dosáhl toho svými přestavbami, prováděnými zejména v 1. 1611 1618. Nejdříve byly zaklenuty zmíněné bastiony na západní straně a zvýšeny o jedno patro. Současně byl opatřen stropem nej­ mohutnější bastion, vysunutý z hradeb severním směrem, v němž byl umístěn reprezentativní sál předků. Zlomky maleb, (1 5 3 ) Mikulov — zámek, salla terrena (« 5 4 ) Mikulov — zámek M ikulov — zámek, schodištni síň objevené v 50. letech 20. století při úpravách zámku pod no­ vější omítkou a dnes uložené v muzeu, ukazují, že na stěnách byli v oválných medailónech zobrazeni jednotliví členové rodu. Štukatérské práce prováděl vlašský mistr Jiří Gialdi. Ve vnitřním nádvoří se dosavadní křídla na západní straně zvýšila a k ostatním hradebním zdím byly po zboření starších budov přistavěny nové trakty. Z funkčních důvodů vznikla mezi trakty spojovací chodba, čímž se fakticky vytvořila dvě nádvoří. Přestavba zámku se protáhla až do r. 1633. V nových prostorách vlastního předzámčí vybudoval kardinál na svou dobu neoby­ čejně bohatou zámeckou knihovnu. Při dobytí města Švédy v r. 1645 byla odvlečena v 50 velkých sudech do Švédská a její exempláře jsou dodnes ozdobou mnoha předních švédských knihoven. Mimoto zřídil František z Ditrichštejna v místech dnešní zámecké knihovny proslulé divadlo, které se stalo vzorem pro podobná divadla na zámcích v Holešově, v Jaroměřicích nad Rokytnou, a zejména v Českém Krumlově. Kar­ dinál provedl rovněž generální úpravu města Mikulova jak po stránce hospodářské, obchodní, tak i církevní. Založil tu klášter kapucínů, uvedl v r. 1631 do Mikulova piaristy (byl to jejich první klášter ve střední Evropě), zřízením kapituly povýšil dosavadní farní kostel na proboštský a nadto si zřídil ve městě tiskárnu a mincovnu. Po jeho smrti v r. 1636 nedovedli jeho nástupci udržet vysoký standard města a zámku, o který kardinál usiloval. Nadto přinesl neblahé důsledky zhoubný vpád švédského vojska v r. 1645, kdy byly zámek i město vyplundrovány a dlouho se nemohly zotavit. Těsně před švédskou zkázou rozšířil kardinálův nástupce Maxmilián II. z Ditrichštejna zámecký areál o hospodářské křídlo, kde bylo zřízeno rozsáhlé sklepení s valenou klenbou. Sem byl umístěn vinný sud s udi­ vujícími rozměry: pojme 1010 hl vína a je největším sudem ve střední Evropě. Vyrobil jej tesař Barthel Schütz z Innsbrucku a svázal Kryštof Špecht z Brna v r. 1643. Jeho obrovská kapaci­ ta byla určena pro vinné dávky poddaných, především desát­ kové. I když se ho užívalo déle než půldruhého století, přesto byl naplněn jen dvakrát. K podstatným úpravám zámku došlo i v posledních deseti­ letích 17. století, a zejména počátkem 18. století. V r. 1682 postavili Ditrichštejnové před zámeckou hradbou terasu s krytým altánem. O pět let později byla terasa zvětšena v široké plató, které mělo sloužit jako zahrada. Při terase byla postavena oranžérie. Nové úpravy byly provedeny po požáru v r. 1719, jenž vznikl v židovském městě a zasáhl i zámek, který téměř celý vyhořel. Hned poté přikročili majitelé k jeho obnově. Z Vídně byl po­ volán císařský architekt Christián Alexander Oedtl, aby vypra­ coval plány na celkovou přestavbu zámku. Projektant změnil dosavadní třípatrovou budovu na dvoupatrovou, i když výška zůstala zachována. Tyto stavební práce probíhaly v 1. 1719—1723. Bylo využito obvodových zdí starších staveb, avšak uvnitř byla celá dispozice podstatně změněna. Současně se upravovalo i nádvoří. Na vý­ chodní straně byla zbořena hradební zeď a na jejím místě posta­ vena v r. 1723 letní jezdecká škola (dnešní hotelová část) se schodištěm do zahrady, jízdárna (dnešní divadelní sál), dokon­ čená až v r. 1728, níže pak stáje a deputátní budovy. Na vý­ chodní straně vznikla místo krytého altánu 19 m dlouhá terasa na mohutných arkádách, na niž byl přístup ze západního dvor­ ního přízemí. Ditrichštejnové se snažili vybudovat mikulovský barokní (1 5 5 ) zámek s největším přepychem, a k výzdobě interiérů proto povolali z Vídně řadu umělců. Malíř Prenner, který se ujal práce v r. 1724, vymaloval v zámku několik fresek a vytvořil i iluzivní architektury. S Prennerem spolupracoval vídeňský malíř Jiří Werle, který vyzdobil vstupní sál vedoucí k sálu předků. Také sál předků, určený k oslavě rodu Ditrichštejnů, byl nově vyzdoben. K práci na zámeckých interiérech povolal Walter Ditrichštejn i bavorského sochaře Ignáce Lengelachera. Po vzoru francouzských zámků té doby, které měly čestný dvůr, se projektant Oedtl snažil získat v mikulovském zámku prostor, který by plnil tuto funkci. K tomu účelu bylo jediné vhodné místo před úpatím kopce před vjezdovou bránou, posta­ venou v době kolem r. 1680. Zde vytvořil trojúhelníkový prostor, sevřený zdmi, s přímým příjezdem z náměstí. Na obvo­ dových zdech, vymezujících nově vzniklý dvůr, umístil Lengelacher ještě v r. 1723 řadu dekorativních váz, ležících koní a kartuší s rodovým znakem. Z čestného dvora vedla do přilehlé zahrady železná brána s bohatě tepanou mříží, pocházející od brněnského mistra H. Forstera (1723 1727). Stejným způso­ bem vyzdobil Lengelacher i hlavní nádvoří, vedoucí přímo do zámku. Tam nesou barokní atlanti průběžné kládí, zalamující se nad jejich hlavami, na němž spočívá nástavcová část nadnášená ze stran a ze středu sfingami. Vedle zámku přispěl Lengelacher k dekorativní výzdobě města, náměstí, a zejména piaristického kostela, kde kromě něho působili malíři František Antonín Maulbertsch (1724—1796), Felix Leicher, mikulovský rodák František Adolf a sochař Pavel Troger. K zvelebení zámku napomohl František Xaver Ditrichštejn zakoupením tzv. Hofmanovské knihovny, obsahující tiskové unikáty z druhé poloviny 15. a ze 16. století z celé střední Evropy. Hofmanovskou knihovnu umístil ve 20. letech 18. století v někdejším divadelním sále, který byl upraven pro tento účel instalováním barokních knižních skříní. K ní později přibyly ještě další fondy, které tvořily velké bohatství tzv. ditrichštejnské zámecké knihovny. Za první republiky byla řada významných tisků prodána majiteli zámku ve švýcarských aukcích. Některé z těch­ to rukopisů koupil československý stát pro Univerzitní knihovnu v Brně. Na počátku 19. století dali Ditrichštejnové zbořit dům koupe­ ný od sochaře Lengelachera, který stál při vjezdu do čestného zámeckého dvora, a na straně přiléhající k čestnému dvoru vystavěli ve 20. letech 19. století podélnou budovu. K tomu přidali i trakt do náměstí. Obě části sloužily jako sídlo vrchnos­ tenského úřadu, později správy velkostatku. Dnes je v těchto prostorách umístěna Lidová škola umění. Opuštěný anenský kostel byl po zhoubném požáru v r. 1784 přestavěn v rodinnou hrobku. Vídeňský architekt Jindřich Koch realizoval tento záměr v 1. 1844—1856. Místo zničených bání na věžích byly zřízeny rovné, plechem kryté střechy. Klenbu lodi, která se propadla, architekt již neobnovil. Presbytář byl oddělen od lodi novým průčelím, takže se bývalá loď proměnila v atrium a kně­ žiště v pohřební kapli. V bočních prostorách byly soustředěny sarkofágy, z nichž nejstarší pochází z r. 1642. Mikulovský zámek byl v minulosti dějištěm řady význam­ ných událostí: v r. 1621 zde byl uzavřen mír s Bethlenem Gáborem, v r. 1756 tu přijala císařovna Marie Terezie hold mo­ ravských stavů, v prosinci 1805 se v jeho prostorách po několik dní zdržoval císař Napoleon a posléze v r. 1866 bylo v zámku uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem za přítomnosti pruského císaře Viléma, kancléře Bismarcka a šéfa pruského generálního štábu Moltkeho. (1 5 6 ) Poslední okamžiky druhé světové války byly pro mikulovský zámek těžkou zkouškou. Ustupující nacistická vojska jej za­ pálila a ze zámku zůstaly jen trosky. Věž se propadla a stejně i střechy a některé klenby. Byly zničeny nádherné Werleho fresky ve vstupní hale i Prennerovy v sále předků. Přitom vzaly zasvé cenné unikáty sbírek Moravského muzea přestěhované sem před r. 1945, kostýmy vídeňské opery, jakož i četné sbírky francouzského porcelánu, uloupené a převezené sem okupanty z francouzských zámků. Zdálo se, že mikulovský zámek již nebude nikdy obnoven. Avšak v r. 1947 se ustavil Spolek na obnovu mikulovského zámku, z jehož iniciativy a za podpory státu zámek opět zazářil v nové slávě a nádheře. Úpravu projekttoval architekt O. Oplatek. Nejdříve byly upraveny budovy na nádvoří na hotel, divadelní sál a vinárnu (s mozaikami R. Gajdoše). Poté bylo přikročeno k úpravě samotného zámku. V r. 1961 vyzdobil R. Gajdoš někdejší sál předků iluzivní fres­ kou Bohatý život jižní Moravy. Dnes spravuje zámek Regionální muzeum, které zde má své expozice; slouží i družstvu Jednota jako kanceláře. V budově na nádvoří je depozitář okresního archívu a vedle něho je přístupná zbylá část ditrichštejnské knihovny, kde jsou umístěny i knihovny ze zámků v Jaroměřicích nad Rokytnou a Morav­ ských Budějovicích. MIKULOVICE — tvrz 6 km jihozápadně od Třebíče Tvrz v Mikulovicích se poprvé připomíná v r. 1350, kdy ji držel Vilém z Mikulovic; zanikla snad za husitských válek, neboť další zprávy o ní nejsou. Ves sama náležela od poloviny 16. století k sádeckému panství a cd r. 1683 k slavickému statku; pozůstatky tvrze se nedochovaly. MILEŠOVICE — tvrz 9 km jižně od Slavkova Tvrz stávala při někdejším panském dvoře na tzv. Homoli. Připomíná se teprve v r. 1535, kdy zboží Marty a Kateřiny ze Sloupna, sirotků po Bohuši Herynkovi ze Sloupna, tj. tvrz a ves Milešovice s dvorem, bylo předáno Oldřichu Přepyskému z Rychtenburka. V roce 1605 prodal Václav mladší Morkovský ze Zástřizl tvrz a ves Milešovice Oldřichu z Kounic, a staly se tak součástí slavkovského panství. Za pobělohorských konfiskací byly Milešovice od slavkovského panství odděleny a připojeny k Zdánicím. Tvrz pak nedlouho nato zanikla a nedochovaly se po ní žádné stopy. MILONICE — tvrz 5 km západně od Blanska Jihovýchodně od Milonic je nepatrná vyvýšenina, kde se dodnes říká Na valech; v jejím prostoru bylo vykopáno spále­ niště, pod válem dvě lidské lebky a části zbroje. V těchto místech stávala kdysi tvrz, jejíž půdorys měl podobu nepravi­ delné elipsy, dlouhé 27 m a široké 19 m. Dodnes je zde patrný příkop asi 4 m hluboký, který byl chráněn mohutným válem spadajícím k milonickému potoku, jenž vyvýšeninu obloukem obtéká. Vchod do tvrze vedl od západní strany. Nejstarší zpráva o milonické tvrzi pochází z r. 1358. Místní vladykové z Milonic se však již od konce 14. století dělili o statek s pány Černohorskými z Boskovic. Tvrz zanikla asi v 15. století za válek česko-uherských, protože později o ní nemáme žádné zprávy. M ilotice — zámek MILONICE — tvrz 5 km východně od Bučovic Milonická tvrz vznikla asi ve 14. století a stávala v místech dnešní školní zahrady a sousedního pole. Nezbyly však po ní žádné stopy. První zpráva o ní se datuje rokem 1360, kdy Ješek Kliisch z Milonic postoupil tvrz a zboží v Milonicích Mikuláši Dítěti z Ohrozimi. V druhé polovině 15. století byla tvrz a ves markraběcím lénem, až král Vladislav II. je předal v r. 1491 do držení Janu Doupovcovi z Doupova. Zdá se, že zdejší tvrz zanikla za třicetileté války, neboť se již dále nepři­ pomíná; milonický statek byl v r. 1676 připojen k Novým Zámkům. MILOTICE — zám ek 6 km jihovýchodně od Kyjova Původní milotická tvrz byla vybudována před r. 1360, neboť v r. 1360 vlastnili Milotice, Mokronosy a Jarohněvice místní vladykové bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova, kteří sídlili v Miloticích; lze tedy předpokládat, že v té době zde existovala tvrz. V r. 1400 obsadil král Zikmund Milotice svým vojskem. V r. 1412 Hynek z Ronova a Letovic přepustil díl obce Janu z Moravan, jehož rod hrál v dějinách Moravy velkou úlohu mezi stoupenci husitů; Milotice se tehdy staly jedním ze středisek moravských husitů. Tamní tvrz byla zpevněna, k če­ muž bylo použito materiálu z pobořených kostelů v Polešovicích a v Boršicích. Její pevnost se osvědčila hlavně ve 40. letech 15. století, kdy její držitel Jan z Moravan náležel mezi škůdce země. Moravští stavové obléhali tvrz na jaře 1449; o její obra­ nyschopnosti svědčí fakt, že museli proti ní vystavět bašty. Krátce poté přešly Milotice do rukou Jiřího z Kravař, pak rodu z Ojnic a posléze Zástřizlů, kteří je drželi až do r. 1552 a při­ pojili k nim i blízké statky Svatobořice a Dolní Moštěnice. Noví držitelé Milotic, Fridrich, Bartoloměj a Jan Jetřich ze Zerotína, přestavěli v 1. 1553—1569 tvrz v renesanční zámek. Zdá se však, že nová stavba úplně nenavázala na pů­ vodní areál tvrze, neboť v sousedství zámku stály ještě v r. 1796 gotické zdi s věží; ovšem někdejší tvrz byla v zámeckém areálu. V přízemí i v patře zámku byly vybudovány arkádové chodby, částečně ponechané i v barokní přestavbě. Kolem zámku byla podle urbáře z r. 1611 zahrada „dobře všelijakými věcmi od rozličných koření vysázená a štěpnice, v níž se sejí všelijaké věci ku potřebě kuchyňské, jako zelí a řepa, a rodí se dost věcí k domovnímu hospodářství a v níž je dost trávy i pro dobytek“ . Zámek byl přestavěn až za Serenyiů, kteří jej získali v r. 1648. V r. 1663 zpustošili zámek Tataři; nato jej dal zakladatel milotické větve rodu František Gabriel Serenyi ( f 1691), který vynikl ve vojenských službách císařských (zúčastnil se zejména obrany Vídně proti Turkům v r. 1683) a bavorských, opravit, přičemž byla respektována jeho původní renesanční dispozice. Podle inventáře z r. 1698 měl zámek jedno poschodí s krásným sálem nad hlavními schody a místnosti byly vyzdobeny štuka­ mi. Za vpádu kuruců 1. srpna 1705 byl zámek opět vypálen a nový majitel Karel Antonín Serenyi se rozhodl jej přestavět. Projekt svěřil Domeniku Martinellimu, jeho realizaci pak brněn­ skému staviteli Františku Bernardu Klíčníkovi (1722—1725). Sochy antických božstev na atice zámku i sochařskou výzdobu schodiště vytvořil Jan Kristián Próbsd. Velkou fresku v hlav­ ním sále provedl r. 1725 František Řehoř Ignác Eckstein. Z domácích řemeslníků pracoval na stavbě zámku milotický zedník Martin Pahnost, tesař Volfgang Miller a střílecký ka­ meník Václav Divoký (od něho pochází kamenická výzdoba na (1 5 8 ) balustrádě). Dále byl k zámku přistavěn skleník, oranžérie, konírna a jízdárna. Přístavby tvořily se zámkem harmonický celek, zapadající do prostředí. Asi o 20 let později bylo plasti­ kami vídeňského sochaře Jakuba Kryštofa Schletterera vyba­ veno čestné nádvoří a vstupní cesta do zámku vedoucí po mostě. Lemovala ji dvojice sfing, skulptury stejně jako četné vázy s dekorem, umístěné na obvodové zdi. Brzy nato vyzdobil brněnský malíř J. A. Rotter prostor nad hlavním zámeckým schodištěm, malíř J. E. Mildorfer a sochař F. Kohl vyzdobili zámeckou kapli. Naposledy (v r. 1766) byl upraven park. V 80. letech 18. století byla zbořena oranžérie a koncem století doplnily zámecký areál kaštanové a lipové aleje, vedoucí ke vstupu do zámku. Tyto změny a úpravy však neporušily původní charakter francouzské zahrady. V první čtvrtině 19. století doplnily její tvářnost fontány a letohrádky s ptačím domkem, umělá zřícenina a ermitáže. Park, po r. 1900 zpusto­ šený, byl v současné době rekonstruován. Vytváří velký barokní parter, ukončený zelenou kulisou nepravidelné výsadby. K celku zahrady patří i obora, protkaná hvězdicí průhledů, s krytým pavilónem v jejich průsečíku. V zámku byla rovněž instalována knihovna, která má v deseti dobových skříních tisky ze 17. a 18. století. Další skříně zhotovil v r. 1922 strážnický truhlář Dant. V r. 1951 byla k dosavadní knihovně přiřazena magnisovská knihovna ze Strážnice. Panství zůstalo majetkem Serenyiů do počátku 19. století M ilotice — hlavni zámecký sál a nakonec je sňatkem získali Seilernové-Aspangové, kterým zámek náležel až do r. 1945. Zámek dnes spravuje Středisko státní památkové péče v Brně. MIROSLAV — zám ek 11 km jižně od Moravského Krumlova Páni z Miroslavi a z Myslibořic jsou doloženi od r. 1230, takže se dá předpokládat, že již tehdy měli v Miroslavi své sídlo. Vodní tvrz se poprvé připomíná v r. 1387, kdy Zikmund a Hartleb z Myslibořic předali Miroslav s tvrzí a několika vesnicemi hraběti Hanuši z Hardeku. Od konce 15. století do 60. let 16. století vlastnili Miroslav Valečtí z Mírová. T i přesta­ věli v první polovině 16. století dosavadní tvrz v renesanční zámek. Je to poschoďová stavba s dvěma nádvořími, s renesan­ čními arkýři na krakorcích a věžovitým hlavním stavením. Uvnitř objektu jsou zajímavé dvě místnosti se sklípkovou klenbou a portál s ojedinělým rámcováním ostění — naturalis­ tickým motivem osekaných kmenů s figurálními reliéfy dvou biřiců. Valečtí z Mírová směnili v r. 1569 miroslavský statek s Hodickými z Hodic za panství Hostim. V té době patřil ke statku zámek Miroslav, městečka M itterdorf, Olbramovice, Kubšice, vsi Česká Ves (Pemdorf), Suchohrdly, Lidměřice, Šumice, Damnice a pusté vsi Polekovice, Hlavatice a Újezd. Dnešní M iroslav — zámek, původní h radní přikop s m ostem město Miroslav vzniklo spojením Mitterdorfu, Pemdorfu a Václavova a snad ještě židovské obce. Celek byl v r. 1533 povýšen na městečko. Pro účast v českém stavovském povstání v 1. 1618—1620 Hodičtí Miroslav ztratili. V září 1619 zpustošilo Miroslav vojsko císařského generála Dampierra. Za pobělohorských konfiskací získala statek za 30 000 zl. hrabata z Náchoda a držela jej dor. 1661. Náchodští přestavěli renesanční zámek v barokní, i když zevnějšek zůstal bez podstatných změn; jen sály byly vyzdobeny štukami. Kolem zámku byl zřízen park. V 1. 1692 1784 patřil zámek spolu s panstvím premonstrátskému klášteru v Louce u Znojma, který je připojil к panství Loděnice. Ná­ boženský fond provedl v r. 1785 na panství úprava robotních povinností a prodal zámek spolu s panstvím v r. 1824 za 130 000 zl. rodině lékaře Josefa Hopfena, jíž náležel až do r. 1893; poté jej koupila rodina vídeňských cukrovarníků Stummerů. Od 30. let 20. století až do r. 1945 patřil zámek sestrám Amálii Krescencii a Albertě Stummerovým. Dnes je zámek majetkem MěNV a je v něm umístěno mu­ zeum; zčásti slouží Olomouckým strojírnám jako internát. M iroslav — zámek MIROSLAVSKÉ KNÍNICE — zám ek 7 km jižně od Moravského Krumlova Původně vlastnil Miroslavské Knínice (dříve Německé Knínice) domácí rod z Knínic (1239), který je však již koncem 13. století (1291) opustil. Asi zde vybudoval tvrz, jež je poprvé doložena v r. 1385. Její majitelé se často střídali. Knínice bývaly spojovány s většími Statky, například v 1. 1385—1430 s moravskokrumlovským, v 1. 1520—1799 s náměšťským. V první polovině 17. století byla tvrz rozšířena. Od konce 18. století tvořily Knínice opět samostatný statek, jehož držitelé přebudovali počátkem 19. století chátrající tvrz v zámek — klasicistní dvoukřídlou budovu s hospodářskými objekty a s anglickým parkem. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. ( 159 ) M itrov — zámek MISTŘICE — tvrz 5 km severovýchodně od Uherského Hradiště V r. 1247 se připomíná v Mistřicích Hynek z Mistřic. V r. 1407 patřily Mistřice zčásti Janáči Kuželoví z Mistřic a v r. 1412 zde sídlili Ondřej a Lovek z Mistřic. Jiná část vsi patřila v 1. 1406 —1420 spolu s Javorovcem, Včelary a Kurovicemi Jaroslavu ze Šternberka a na Veselí, který předal tvrz své manželce Kunce z Michalovic. V r. 1482 koupilo část Mistřic, patřící Mikuláši Václavu z Vojslavic, město Hradiště a začlenilo ji do svých statků, k nimž pak patřilo až do konce feudalismu. Druhou část koupilo v r. 1489 od Arnošta Kužela ze Zeravic na Kvasících. Zdejší tvrz ztratila za nové městské vrchnosti funkci panského sídla, a proto zanikla. Pozůstatek někdejší tvrze, tvrziště, zvané Val nebo Hrádek, se rozkládá na severovýchodním okraji obce. Jsou to dvě vyvýšeniny, z nichž severní, vysoká téměř 4 m , vytváří na temeni plošinku nepravidelného tvaru o rozměrech 19 X 11 m. Jižní vyvýšeninka je vysoká jen něco přes 1 m a plošina na temeni měří 20 X 25 m. Obě vyvýšeniny byly obklopeny příkopem a válem. Ve valu byla zjištěna kamenná konstrukce. Zdá se, že na vyšším kopečku stávala vlastní obytná budova tvrze, kdežto na nižším byla hospodářská stavení. (1 « 0 ) MITROV —*hrad 10 km jižně od Bystřice nad Pernštejnem Někdy v 80. letech 13. století vybudoval Demeter z Bukové, z rodu, který měl v erbu křídlo, asi půl hodiny cesty od Strážku na úzkém horském hřebeni, obtékaném ze tří stran říčkou Bobrůvkou, hrad, který nazval po sobě Dimitrov, zkráceně Mitrov. Stavitelé hradu vybrali nejužší místo ostrohu, oddělili je hlubokým příkopem a za ním postavili zeď a věž, která ovládala nevelkou planinku za příkopem, stáčejícím se po mírnějším svahu a táhnoucím se podél hradiště až k opačnému konci opevněného areálu, kde končí v prudkém svahu nad řekou. Hlína z příkopu byla navršena na mohutný násep, na němž stála patrně dřevěná hradba. Z ní byla ovládána přístupová cesta z podhradní dědinky, zvané Podmitrov, úbočím vzhůru ke hradu. Vnitřek areálu obepínala kamenná zeď, jejíž zbytky se zachovaly dodnes. Na některých místech byla zvenčí podepřena kamennými pilíři. Na straně, již obtéká Bobrůvka, vedl napříč ostrohem ještě jeden příkop. Po zakladateli hradu Demetrovi z Bukové tu sídlil v r. 1297 jeho syn Bohuslav. V r. 1358 se po Mitrově psal jiný Bohuslav, který získal hrad Víckov s okolními vesnicemi; ten postoupil v r. 1365 mitrovské zboží markraběti Janovi. Hrad a k němu příslušný majetek však nepatřil Bohuslavovi celý. Díl tu měl také Vaněk z Potštejna, který jej postoupil v r. 1375 rovněž markraběti. Po Mitrově se psal v r. 1398 i Dobeš, který tu byl patrně purkrabím, neboť zboží bylo zeměpanské až do r. 1407, kdy je dal markrabě Jošt Hlaváčkovi z Ronova. Od prvních držitelů Mitrova odvozoval svůj původ i rod Mitrovských. Hlaváček se psal po Mitrově ještě v r. 1433, i když jej v r. 1415 postoupil Vilému z Pernštejna. Později nastaly o Mitrov spory mezi pány z Ronova a Pernštejny, ale Pernštejnové, v jejichž zájmové sféře mitrovské zboží leželo, už hrad nepustili a drželi jej až do r. 1589. Hrad však postupně chátral a urbář z r. 1588 jej uvádí jako úplně pustý. Tehdy Jan z Pernštejna zastavil zboží na 6 let za 6000 zlatých Matyáši Žalkovskému ze Zalkovic. Po Matyášo­ vě smrti držel zboží jako úhradu za nezaplacené dluhy Václav Žalkovský ze Žalkovic. Před Bílou horou náležel Mitrov Jindřichu Mitrovskému z Nemyšle, kterému byl v r. 1623 zkonfiskován. Mitrov koupil Šimon Kratzer ze Schonsperku, okamžitě jej prodal Hanuši Jakubu Magnisovi, který jej v r. 1639 postoupil spolu s Moravcem Janu Magnisovi, zvanému Bergamosco. Při tomto převodu majetku se znovu mluví o pustém hradu Mitrově. Zachovaly se z něho zbytky hradeb a příkopů, rozvaliny hradního paláce a hranolové hradební věže s gotic­ kým oknem. MITROV — zám ek 10 km jižně od Bystřice nad Pernštejnem V r. 1746 získal mitrovský statek Kryštof Blůmegen. Od r. 1757 jej vlastnil spolu se vsí Moravcem Josef Toussaint. Ten vybudoval v r. 1779 asi půl hodiny od zříceniny hradu zámek, který pak byl v druhé polovině 19. století přestavěn. Budova má tři křídla s věžemi v nárožích a nad hlavním vchodem. Kolem zámku byl zřízen anglický park. V r. 1894 prodal tehdejší majitel Gabriel Gudenus zámek s celým mitrovským statkem alexovickému továrníkovi Ludvíku Skenemu; posledním soukromým majitelem byl Mořic Klimeš. Dnes je zámek majetkem MNV a je v něm umístěn domov důchodců. MLADOŇOVICE — tvrz 5 km východně od Jemnice Mladoňovice náležely koncem 15. století Krajířům z Krajku jako součást panství, jehož centrem byl hrad Frejštejn. Tvrz se tu uvádí teprve za Václava Krajíře kolem r. 15&0. Alina ze Zástřizl, vdova po Jindřichu Václavu Krajířovi, postoupila v r. 1598 tvrz a vsi Mladoňovice, Trpíčovice (zanikly) a díl Lhotic svému druhému manželu Vilému z Roupova. Tvrz se připomíná ještě v r. 1629; zanikla zřejmě za třicetileté války. Její rozvaliny byly patrné ještě v polovině 19. století, dnes však po nich není stopy. MLADOTICE — zám ek 7 km severovýchodně od Bojkovic Ves Mladotice, dnes součást města Slavičína, se poprvé připomíná v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1131, kdy část obce drželo spytihněvské arcijáhenství. Ve 14. století (1363) tu existovala tvrz a patřila místním vladykům; stála ještě v r. 1657, kdy ji Melichar Ledenický z Ledenic předal Mikuláši Forgáčovi. V 80. letech 17. století přestavěl Petr Karel Forgáč dosavadní tvrz na barokní zámek, který kolem r. 1770 přebudoval František Žalkovský ze Žalkovic. Poté náležel zámek držitelům Hrádku, kteří se často střídali. Až do r. 1928 vlastnila mladotický zámek rodina Wichterlů. Dnes je zámek majetkem MěNV a byly v něm instalovány sbírky místního muzea. MODŘÍCE — hrad 7 km jižně od Brna Nejstarší zpráva o městečku Modřících pochází již z r. 1131, kdy patřily brněnskému arcijáhenství. Ve 13. století náležely olomouckým biskupům, kteří je pronajímali svým manům. Modříce byly v té době střediskem celého obvodu, čemuž nasvědčuje i biskupský hrad z počátku 14. století, kolem něhož se koncentroval biskupský majetek v této oblasti. Hrad, který stával u kostela, byl později nazýván tvrzí, šlo tedy zřejmě o nevelkou stavbu. Jako tvrz se připomíná v r. 1388, kdy ji biskup Mikuláš z Rýzmburka zastavil spolu s dalším majetkem markraběti Joštovi. Zastavována byla rovněž po husitských válkách. V 1. 1415—1437 ji držel Přibík Zajíc z Valdeka. V 16. století se stala tvrz majetkem městečka a zdá se, že na konci století zanikla. Z tvrze se nedochovaly žádné památky. MOHELNO — hrad 10 km jihovýchodně od Náměště nad Oslavou Zeměpanský hrad stával v Mohelně již ve 12. století. Po vyvrácení hradu Rokytné v r. 1146 byl sídlem královského purkrabího (do r. 1249) a župních úřadů. Za Přemysla Otaka­ ra II. (1253—1278) jej držel Kadold z rodu Sirotků. Markrabě Jan předal v r. 1368 hrad a městečko Mohelno, Lhánice, Kramolín a Kladoruby Jindřichu z Vartemberka. V r. 1412 získal Mohelno Petr Genzata z Mohelna, který náležel к úhlav­ ním nepřátelům husitů. Hrad byl zbořen snad za husitských, nejpozději však za česko-uherských válek, neboť v r. 1480 se již o něm mluví jako o hradisku. Později zanikl úplně. Teprve v r. 1907 byly v místech zvaných Valy objeveny základy stavby, ostruhy, podkovy aj., které jsou jediným dokladem existence někdejšího hradního sídla. MOKROŇOVICE — tvrz 15 km severozápadně od Hodonína Zaniklá ves Mokroňovice nebo Mokrovany, která stávala u dnešních Hovoran, kde je dodnes trať Mokroňovsko, se poprvé připomíná v r. 1360; asi již v té době zde existovala tvrz, která v r. 1408 při předání Jarohněvic byla pustá. Zanikla za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem. Jako pustá se uvádí i v r. 1492. Zmizela beze stopy. Ještě v r. 1928 byl po ní patrný kopeček s válem. MORAVEC — zám ek 17 km jihozápadně od Bystřice nad Pernštejnem V Moravci stávala původně tvrz, připomínaná poprvé v r. 1374. V 1. 1385- 1386 náležela Vítu z Kralic, na počátku 15. století pak Staníku z Chvališova. Od poloviny 15. století drželi tvrz Gedeonové z Olešničky, až ji v r. 1514 Jiří Gedeon prodal spolu se vsí Moravcem Beneši z Vahančic. Dále náleželo zboží Pernštejnům a Lhotským ze Ptení. Po Bílé hoře byl statek zkonfiskován dalšímu majiteli, Vilému Munkovi z Ejvančic, a koupil jej Hanuš Jakub Magnis. Od něho jej získal v r. 1630 Jan Magnis zvaný Bergamosco, jehož rod byl obdařen přídomkem „z Moravce“ , a držel Moravec do r. 1746. Magnisové vybudovali v první polovině 17. století v místech zchátralé tvrze pozdně renesanční zámek. Je to jednopatrová čtyřkřídlá budova s nevelkým lichoběžníkovým nádvořím. v (1 6 1 ) Moravské B udějovice— zámek M oravské Budějovice — zámecký in teriér Renesanční charakter stavby dnes připomíná hřebínková klenba v průjezdu a stopy po arkádách v nádvoří. Jejich oblouky nebyly neseny sloupy, ale čtyřhrannými pilíři, sahajícími z přízemí až do prvního patra. Také v jednotlivých místnostech v přízemí mají stropy renesanční klenutí. Zámek, který byl původně dvoupatrový, v r. 1825 vyhořel; patrně při přestavbě byly poškozené klenby odstraněny a nahrazeny v prvním poschodí rovnými stropy. Někdejší zámecká kaple byla v r. 1794 pře­ stavěna na kostel. K zámku, postavenému ve svažitém terénu, přiléhá dvůr a rozsáhlý park. Zámek je dnes majetkem ONV a slouží sociálním účelům. dvoupatrová obdélníková stavba s věží, honosným barokním portálem, hlavním schodištěm a štukovými sály. Hrabata ze Schaumburku vlastnila Budějovice do r. 1736, kdy je koupil hrabě František Václav Wallis. V držbě toho rodu byl zámek až do r. 1924, kdy jej Josef Wallis odkázal Anně Marii Schafgotschové (f 1945). Dnes je zámek majetkem M ěNV a je v něm muzeum a měst­ ská knihovna. MORAVSKÉ BUDĚJOVICE — hrad Již ve 13. století stával v Moravských Budějovicích zeměpanský hrad, který však náležel k podružnějším hradům na Bítovsku. V r. 1231 se výslovně uvádí budějovická provincie jako jeden z vdovských údělů královny Konstancie, manželky krále Přemysla Otakara I. Jinak o hradě není zpráv, a zdá se, že zanikl za velkého požáru města v r. 1532. Dlouho nebylo známo, kde vlastně stával, až při stavbě sokolovny v 30. letech 20. století byly objeveny jeho stopy. Podle těchto nálezů byl situován v severozápadní části města; byl chráněn příkrými svahy a na severu a na západě bažinou. MORAVSKÉ BUDĚJOVICE — zám ek Moravské Budějovice náležely k bítovskému zeměpanskému zboží, které bylo v 15. století lenním vlastnictvím (od konce 15. století svobodným) rodu Bítovských z Lichtenburka. Jin­ dřich z Lichtenburka prodal v r. 1522 město bratrům Zdeňku a Burianu z Valdštejna. Protože Valdštejnové měli několik krásných sídel v okolí, neměli zájem o další sídlo v Budějovicích. Zdeňkovi z Valdštejna bylo panství v r. 1623 pro účast na sta­ vovském povstání z 1. 1618—1620 zkonfiskováno a v r. 1626 darováno plukovníku Hanibalu ze Schaumburku. Hanibalův dědic, hrabě Rudolf Jindřich ze Schaumburku, který měl vleklé spory s měšťany, vystavěl v 1. 1666—1672 na Dolním náměstí na místě čtyř renesančních měšťanských domů nový barokní zámek. K jeho stavbě bylo částečně použito stavebního materiálu z hradu. Rovněž původní stará radnice, kterou charakterizují renesanční psaníčková sgrafita a renesanční portál s letopočtem 1592, byla architektonicky pojata do zá­ meckého areálu, aniž by její podstata byla porušena. Zámek je (1 6 2 ) MORAVSKÉ MÁLKOVICE — tvrz 7,5 km jihovýchodně od Vyškova Tvrz v Moravských Málkovicích vznikla patrně po zboření hradu Orlova v druhé polovině 15. století. Výslovně se připo­ míná v r. 1574, kdy ji držel Petr Pražma z Bílkova, naposledy pak v r. 1597. Zanikla nejpozději v době třicetileté války a žádné zbytky se po ní nedochovaly. MORAVSKÉ PR U SY — tvrz 5 km jihovýchodně od Vyškova Moravské Prusy drželi od konce 14. století, zčásti jako vlastní statek, zčásti jako zeměpanské léno, vladykové z Mejlic. Král Vladislav II. propustil zboží v r. 1492 z léna Znatovi z Mejlic a ten prodal v r. 1506 Moravské Prusy s tvrzí, s rybníky a ně­ kolika vesnicemi Heřmanu ze Zástřizl. Držitelé statku měli svá panství i jinde, a proto o tvrz nestáli; v r. 1574 se již uvádí jako pustá. V r. 1631 byl statek připojen ke slavkovskému panství. Místo, kde tvrz stávala, dnes nelze zjistit. MORAVSKÝ KRUMLOV — zám ek Na nejužším místě meandru vytvářeného od jihu kolem Moravského Krumlova řekou Rokytnou stával již v r. 1289 hrad, který náležel rodu pánů z Obřan. Listina z r. 1279 hovoří o Heraltu z Obřan a o Vojslavu, purkrabím krumlovského hra­ du. Rod z Obřan vymřel v r. 1312. Záhy poté přešlo zboží na jeden z předních českých rodů — pánů z Lipé, reprezentovaný tehdy význačnou politickou postavou, Jindřichem z Lipé (f 1329), který se stal nakonec svou mocí do té míry nepohodl­ ným mladému králi Janu Lucemburskému, že jej dal koncem října 1315 uvěznit. Mocný rod, který chtěl svého předního člena vyprostit z vězení, dal v dubnu 1316 několik svých členů králi jako rukojmí a vydal mu dočasně i některé své hrady, jež vlastnil nebo držel v zástavě, a to na Moravě Krumlov a Vranov M oravský K rum lov — arkádové nádvoří zámku nad Dyjí. Jindřich z Lipé získal znovu královu přízeň, stal se moravským zemským hejtmanem a zastával jako prvý úřad nejvyššího maršálka Království českého, který pak byl v rodě dědičný. V r. 1369 prodal Jindřich z Lipé moravskokrumlovské zboží včetně hradu a vsí Rakšic a Lesonic za 8000 hřiven pá­ nům z Kravař. Jako náhradu si pak v r. 1379 koupil od Drslava ze Selmberka hrad Templštejn. Kravařové přebudovali hrad v honosné středověké sídlo. Byla vystavěna velká hranolová věž a rozšířen hradní palác. Hrad byl zpevněn nejen předhradím, ale i vodními příkopy na západní a východní straně. Na počátku husitských válek se pokoušeli Beneš z Kravař (f 1423) a jeho nástupce Jan z Kravař o politické manévrování mezi husity a králem Zikmundem i jeho zetěm Albrechtem, avšak husité se zmocnili města, umístili zde svou posádku a učinili z Morav­ ského Krumlova opěrný bod k výpravě do Rakous a Uher. Důsledkem bylo i počeštění města. Když Janem z Kravař ve 30. letech 15. století krumlovská větev pánů z Kravař vymřela, zdědil krumlovské zboží Jan z Cimburka, který je záhy prodal pánům z Lipé; v r. 1447 byl tento prodej potvrzen zápisem do zemských desk. V rodě pánů z Lipé zůstalo pak krumlovské panství až do pobělohorské konfiskace. Za Jindřicha z Lipé ( | 1469) připadly k panství Ivančice, do té doby královské město, jež dostala věnem od svého otce Jindřichova choť Barbora, nej mladší dcera krále Jiřího Poděbradského. Jindřich však svého tchána na sklonku života zradil. Moravskokrumlovský hrad, který byl v každém století upra­ vován, přestavěl v druhé polovině 16. století Jindřich z Lipé v renesanční zámek. Hlavní stavební práce proběhly v 1. 1557— 1562, snad podle návrhu italského architekta Leonarda Garda da Bisono, jehož náhrobek s vytesanou podobiznou byl nalezen v krumlovském farním kostele. Podle textu ha náhrobku zemřel architekt Leonardo Gardo v Krumlově dne 26. prosince 1574 ve věku 46 let. Byla vybudována čtyřboká renesanční stavba s dvorem upro­ střed, jíž byl vlastně někdejší hrad obestavěn. Jeho hlavní jádro tvoří dnes jižní křídlo zámku. Na jižní straně vjezdu se vypíná hranolová hlavní zámecká věž o půdorysu 9 x 9 m. Věž tvoří jihozápadní roh hlavního zámeckého nádvoří. Vlastní dvůr je zdoben na třech stranách, mimo východní, ve třech podlažích charakteristickými arkádami, zvedajícími se až do výše 16,5 m. Reliéfní výzdoba na pilířích a na kartuších sleduje střídání toskánského, jónského a korintského slohu podle jednotlivých podlaží podobně jako v Račicích. Nad jedním sloupem v prv­ ním poschodí je uvedeno datum dokončení stavby, rok 1562. Druhé poschodí je ozdobeno erby pánů z Lipé a rodů s nimi spřízněných. Zcela ojedinělý u nás je nástup do prvního patra zvláštním schodišťovým arkádovým dvorem, přístupným ze severozápadu hlavního nádvoří. Tato zvláštnost souvisí s janovskou paláco­ vou architekturou, kterou majitel zámku poznal při své návštěvě v Janově v r. 1551. S rytířským sálem sousedí zámecká kaple, která byla asi stavěna jako poslední součást celkového komple­ xu. Mnohé ze zámeckých sálů prozrazují dodnes své specifické určení. V 90. letech 16. století byla na severní straně postavena jednoposchoďová budova se slunečními hodinami a s letopočtem 1592 —1593. Má bohatý plastický renesanční portál s rustikál­ ními motivy. Tím Jan z Lipé (f 1596) dokončil výstavbu zámku. Současně dovolil, aby se na jeho zboží, zvláště v Ivančicích, rozšířila a významně působila jednota bratrská. (1 6 4 ) V r. 1536 byl do Moravského Krumlova povolán německý lékař, chemik a přírodovědec Paracelsus (1493—1541), basi­ lejský univerzitní profesor lékařství, aby léčil Jana z Lipé, churavějícího patrně podagrou. Paracelsus, vlastním jménem Philippus Areolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, proslul v dějinách lékařství především jako jeden ze zakladatelů lékařské chemie. Také v Moravském Krumlově, kde mu k byd­ lení byla vyhlédnuta hlavní zámecká věž, pokračoval ve spiso­ vatelské a badatelské činnosti. Vytvořil zde třetí svazek svého nejvýznamnějšího díla Die grosse Wundesarznei, dále počátek dalšího díla Astrologia magna a německé znění spisů Defensiones a Labyrinthus. V Moravském Krumlově pobyl téměř dva roky. Když nebyl s to zastavit stále se zhoršující chorobu svého klienta, jednoho dne, obávaje se asi trestu, potají zmizel. Jeho pobyt připomíná tzv. Paracelsova síň na zámku. V červenci 1571 zavítal do Moravského Krumlova jiný slovutný lékař, aby zde uplatnil své znalosti, i když ne nadlouho. Byl jím Jo­ hannes Crato z Kraftheimu (1519 —1585), který léčil Čeňka z Lipé. Crato byl osobním lékařem císařů Ferdinanda I., Maxmiliána II. a později ještě Rudolfa II. Z význačných mo­ ravských šlechticů léčil například též Jana Šemberu z Boskovic. Kromě těchto učených mužů zavítal na Moravský Krumlov v r. 1458 i král Jiří z Poděbrad a v r. 1537 královna Anna, choť Ferdinanda I. Syn Jana z Lipé Pertold Bohobud byl po otcově smrti vychováván svými šlechtickými poručníky. Z politických dějin je velmi známá bojovná a posléze vítězná snaha katolické strany zbavit Karla staršího ze Žerotína tohoto poručnictví. Když se Pertold Bohobud ujal v r. 1606 správy krumlovského panství, žil tak nákladně, že je zadlužil. Z finančních potíží si chtěl pomoci zvýšeným útlakem poddaných V Krumlově choval na 50 ušlechtilých arabských a tureckých koní a exotická zvířata, měl tu krytou jízdárnu i velkou oboru k lovu, v níž chtěl uspořádat pro Fridricha Falckého r. 1620 štvanici na medvěda, buvola a vlky. Na stavovském povstání z 1. 1618 — M oravský K rum lov — zámek Morkovice — zámek 1620 se Pertold Bohobud činně podílel zejména jako moravský direktor. Za to byl odsouzen ke ztrátě hrdla a pravé ruky, k odnětí dědičného rodového úřadu nejvyššího maršálka Krá­ lovství českého a všech statků. Tělesné tresty mu císař po určité době prominul. Pertold Bohobud odešel do exilu a skonal v nuzných poměrech v uherské Skalici. Jeho synem Čeňkem rod pánů z Lipé v r. 1682 ve Slezsku vymřel. Rozsáhlé a hodnotné krumlovské panství postoupil císař v r. 1623 Gundakaru z Lichtenštejna z valtické větve rodu. V zápise do zemských desk v r. 1625 se uváděly jako součást panství zámek Moravský Krumlov, pustý zámek Templštejn a řada vesnic. Zámek velmi poškodil švédský vpád v r. 1645, takže musel být několikrát opravován. V 18. století byly na zámku provede­ ny poslední pronikavé úpravy, a to jak zámeckého areálu, tak i jeho okolí. Stalo se tak z podnětu kněžny M arie Eleonory Lichtenštejnové, rozené hraběnky Óttingen-Spielbergové v dru­ hé polovině století. Podle návrhu lichtenštejnského architekta Cannevala byla nově přebudována zámecká kaple. V r. 1772 byla snížena dnešní menší věž se zámeckými hodinami. Sou­ časně byl zasypán zámecký příkop, překlenuta cesta k pivovaru a západně od zámku založen anglický park, podstatně zvětšený v r. 1910. Z kněžniny iniciativy byla také při krumlovském far­ ním kostele vybudována rodinná hrobka krumlovské větve Lichtenštejnů. Počínaje knížetem Karlem Josefem z Lichtenštejna (f 1789) se stalo krumlovské panství, k němuž byly v r. 1750 ještě při­ koupeny od tišnovského kláštera Vémyslice, sídlem mladší větve rodu. V r. 1908 tato větev Rudolfem z Lichtenštejna po meči vymřela a velkostatek získal spolu s branišovským statkem, přikoupeným v r. 1807, příbuzný rod Kinských, kteří jej i se zámkem vlastnili až do r. 1945. Dnes je zámek, obklopený rozsáhlým parkem, majetkem MěNV. V rytířském sále je umístěna Slovanská epopej Alfonse Muchy. MORKOVICE — zám ek 8 km severozápadně od Zdounek Zdejší tvrz se připomíná již v r. 1355, kdy Markvart z Morkovic odkázal ves Morkovice moravskému markraběti Janovi. Další držitelé zboží se poměrně často střídali až do r. 1469, kdy za česko-uherských válek je uherský král Matyáš dal Protivci ze Zástřizl. V r. 1583 odkázal Jaroslav Morkovský ze Zástřizl zboží svému synu Jiříku Protivcovi ze Zástřizl; ten přebudoval dosavadní tvrz v renesanční zámek ve stylu jednopatrové architektury s nárožními válcovými bastiony; z někdejší tvrze se dochovaly části příkopů. V 17. století, za Oldřicha Desideria ze Zástřizl, byl zámek zbarokizován. Tato přestavba však ne­ porušila renesanční výstavbu, charakterizovanou dodnes ná­ rožními bastiony. Navenek je barokní přestavba charakterizo­ vána sochařskou výzdobou. Zadní trakt vybíhá dvěma křídly. V přízemí jsou valené klenby s výsečemi, v patře pak rovné stropy. Ve vstupní chodbě v přízemí jsou zástřizlovské znaky a dnes již těžko čitelné nápisy s letopočty 1659 a 1660. Rytířský, pozdější panský rod Zástřizlů držel toto zboží 200 let. Vdova po Oldřichu ze Zástřizl Kateřina Zdenka Šponarová z Blensdorfu zanechala Morkovice svým dětem, které je v r. 1710 postoupily Františku Ferdinandovi Sakovi z Bohuňovic. Později přešlo panství na Bernarda Josefa Skrbenského z Hříště a v r. 1755 na rytíře Antonína Pavla Braida. Pak je drželi členové rodu Arioliů z Morkovic a od r. 1863 Thun-Hohensteinové a Kinští. Dnes je zámek majetkem MNV a je v něm umístěna škola. M OSTIŠTĚ — hrad 3 km severně od Velkého Meziříčí Hrad, z kterého se zachovaly jen nepatrné zbytky, stával nad vsí Mostištěm na tzv. Krásné hoře v sousedství starobylého kostelíka sv. Marka. Založen byl rodem z Mostiště někdy kon­ cem 13. století; jako první se psal po hradu v r. 1317 Jindřich z Mostiště. K hradu náležela ves Mostiště s patronátem, Pavlov, Telečkov (Starý), Znětín (dnes Znětínek), Ostrov s patronátem, Kněževes, polovina pustého Jeseňová, díl Boru (později Horní Bory, dnes Bory) s dílem patronátu, Martiničky, díl Kamenné (dnes Martinice), díl Oslavice a ves Vídeň. Na počátku 15. století drželi mostišťské zboží páni z Lipé. Hrad byl zřejmě pobořen za husitských válek, neboť se dále nepřipomíná, a statek se stal součástí meziříčského panství. M OUCHNICE — tvrz 10 km jihovýchodně od Bučovic Tvrz v Mouchnicích se sice připomíná teprve v r. 1497, kdy ji získal Protivec z Bystřice, ale vznikla již dříve, asi ve 14. století, neboť v r. 1350 v Mouchnicích sídlila Alžběta z Mouchnic z místního vladyckého rodu. V r. 1512 byla tvrz spolu se vsí připojena k bučovickému panství. Tvrz, která stávala nad vsí, zanikla během 16. století a zmizela beze stopy. MOUŘÍNOV — tvrz 3,5 km jihozápadně od Bučovic Mouřínovská tvrz vznikla poměrně pozdě. Připomíná se teprve v r. 1567, kdy Jindřich Mouřínovský z Mezilesic postoupil tvrz a ves Mouřínov Lorenci Herultovi z Popůvek. V r. 1611 je prodal Petr Strážovský ze Zástřizl za 12 000 zl. moravských Oldřichu z Kounic, který je připojil ke slavkov­ skému panství; tvrz pak zanikla. Místo, kde stávala, není dnes známo. (1 6 5 ) MSTĚNICE — tvrz 4.5 km jihozápadně od Hrotovic Zaniklá ves Mstěnice s tvrzí stávala na soutoku potoků Bačického, Mocle a Mlýnského. Na tvrzi sídlil vladycký rod, při­ pomínaný v písemných pramenech v druhé polovině 14. století, kdy Vilém ze Slavíkovic (v r. 1382) předal tvrz Henslínovi z Bohutic. Největšího rozkvětu se tvrz dočkala patrně za Jana Dítěte ze Mstěnic, který vystupuje jako svědek na listinách. Ze mstěnické tvrze pocházela také matka olomouckého biskupa Viléma Prusinovského (1565 —1572) Anna ze Mstěnic, která byla manželkou Mikuláše z Víčková. Tvrz zanikla v r. 1468 za tažení uherského krále Matyáše na Třebíč; v r. 1493 už byla pustá. Archeologický výzkum historickoarcheologického oddělení Moravského muzea, prováděný v poslední době, odkryl celý půdorys tvrze. Tvořila ji původně centrálně položená věžovitá stavba, nacházející se v areálu čtvercové ohradní zdi. Věž, vybudovaná na skalnatém útvaru, který tu vystupuje nad terén, byla spolu s hradním opevněním postavena kolem polovi­ ny 13. století. Nádvoří, kde se zachovaly zbytky dlažby, se v průběhu 14. století zaplnilo dalšími stavbami a novou věží v jihovýchodním rohu ohradní zdi. Od vlastní osady a dvorce byla tvrz oddělena l i m širokým příkopem, v němž byly nale­ zeny i zbytky spáleného dřevěného mostu. Z nálezů je pozoru­ hodný zlatý prsten s gotickým písmenem K, bronzové kování — patrně z desky knihy, řada železných předmětů a středověké keramiky. Zvlášť zajímavé jsou gotické poháry. Vzhledem k je­ dinečnému dochování zbytků tvrze bylo přikročeno v r. 1969 ke konzervaci odkrytého zdivá. MUŠOV — tvrz 10 km severozápadně od Mikulova V lese Duchna v záplavovém terénu západně od obce Mušov přímo u starého řečiště Dyje jsou zbytky opevnění zvané Taborgráben nebo Husitský val. Opevněná plošina je uzavřena na jedné straně starým řečištěm Dyje a na ostatních stranách podkovovitým příkopem, dlouhým 150 m. Hlína z příkopu byla vyházena na vnější i vnitřní stranu, takže tvoří valy. Na nejvyšším místě plošiny stávala budova, jejíž kamenné základy byly archeologicky prozkoumány. Nálezy datují objekt do 13. —14. století. z Krajku. Je to také jediná zpráva o zdejší tvrzi, která patrně brzy zanikla, protože Krajířové měli v okolí významnější sídla. Nedochovaly Se z ní žádné pozůstatky. MYSLIBOŘICE — zám ek 5 km západně od Hrotovic Již ve 13. století drželi ves Myslibořice páni z Myslibořic, kteří byli větví pánů z Miroslavi. Páni z Myslibořic se tu udrželi do konce 14. století. V r. 1437 postoupil Zikmund Vajtmilnar ze Žerotic Myslibořice s tvrzí i pusté vsi Lykodery a Ostrou Louku Janu Liznovi z Arklebic. V r. 1531 prodali sourozenci Tristan a Ludmila Hostakovští z Arklebic Myslibořice Václavu Chroustenskému z Malovar. Náhrobky několika členů rodiny Chroustenských jsou v myslibořickém kostele. Po Bílé hoře byl statek Janu Rafaelovi Chroustenskému z Malovar kon­ fiskován a prodán hraběti Jiřímu z Hodic. V 1. 1637—1765 drželi Myslibořice Ostašovští z Ostašova. V první čtvrtině 18. století vybudoval Ondřej Kryštof z Ostašova v místech bývalé tvrze barokní zámek, který je výraznou dominantou městečka. Blízkost Jaroměřic ovlivnila stavbu jak ideově, tak i dispozičně. I myslibořický zámek je dvoupatrová budova s nižším horním patrem, jeho projekt rovněž navrhl Jakub Prandbauer. Zámek stojí na vyvýšeném místě na západní straně obce, má půdorys otevřeného obdélníku a je ukončen mansardovou střechou. Stavbu dodnes obklopuje ze tří stran původně barokní park, který však byl porušen pozdějšími úpravami ve prospěch krajinářského členění půdo­ rysu i prostoru. Uměle vybudovaný kanál jej dělí na dvě sa­ mostatné části. Část parku přiléhající k zámecké budově nemá pevný řád a vyniká bohatým květinovým dekorem; druhá část je užitkovou štěpnicí s výrobním zahradnictvím a lesoparkem. V r. 1836 koupil panství známý podnikatel řeckého původu Jiří Simon Sina. Úpravami z konce 19. a počátku 20. století Sinové původní vzhled stavby porušili. Průčelí zámku si však přesto udrželo svou podobu a je pozoruhodné svou bohatou štukovou výzdobou; nároží kdysi zdobily mytologické postavy. Značně změněn byl interiér, kde Sinové vybudovali vzácnou obrazárnu, knihovnu a sbírku hudebních nástrojů. Zámek však byl zadlužen, a proto jej v r. 1921 koupil československý stát. T en jej přidělil Českobratrskému družstvu pro sociální účely, které zde v r. 1928 provedlo generální adaptaci interiéru i exte- MUTĚNICE — tvrz 13 km severozápadně od Hodonína Ve vsi stávala v druhé polovině 14. století tvrz, na níž sídlili v r. 1368 místní vladykové Bolek a Ješek z M utěnic; za husit­ ských válek byla tvrz spolu s vesnicí zničena, znovu však byla obnovena a v polovině 15. století náležela johanitům. T i ji zastavili lénem Mikuláši Bystřici z Ojnic; v r. 1464 ji vlastnila Markéta z Ojnic, od r. 1480 náležela jako léno johanitů k Hodo­ nínu. V r. 1537 ji johanité prodali držiteli Hodonína Janu z Lipé do vlastnictví, čímž se Mutěnice staly součástí hodo­ nínského panství, a tvrz byla přebudována ve vrchnostenský dvůr. Objekty_ dvora jsou dnes součástí místního JZD a stojí v části zvané Čaganov. MUTIŠOV — tvrz 2.5 km severovýchodně od Slavonic Ves Mutišov se připomíná poprvé v r. 1364 jako majetek místních vladyků. V r. 1386 postoupil Předota z Mutišova dvůr s tvrzí, dva lány a chalupu v Mutišově Konrádu Krajířovi <16«) M yslibořice — zámek Náměšť n. O slavou — zámek, v stu p n í průčelí riéru, přičemž značně utrpěla dosavadní památková hodnota. Dnes je zámek majetkem ONV Znojmo a slouží jako domov důchodců. NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU — zám ek V Náměšti nad Oslavou stával původně hrad, chránící důležitý brod přes řeku Oslavu, který vybudovali někdy ve 13. století páni z Lomnice. Nejstarší zmínku o vsi Náměšti obsahuje listina hlásící se k r. 1234, o níž diplomatické bádání zjišťuje, že je falzem z 1. 1267—1275. Touto listinou Budiš z Náměště dosvědčoval, že jeho příbuzný Heřman z Rudíkova věnoval se svou matkou patronátní práva kostela v Rudíkově klášteru oslavanských cisterciaček. V té době tu asi již stál hrad, z něhož se dodnes dochovala jen válcová věž z lomového kamene, která střežila hradní palác a byla základní stavební oporou hradu. Těsně před svou smrtí v r. 1399 uzavřel poslední člen tehdejší meziříčské větve pánů z Lomnice Jindřich se svým příbuzným Lackem z . Kravař dohodu, podle níž přešlo náměšťské i meziříčské zboží na Lacka. Lacek z Kravař byl znám svou statečností a odvahou, s níž se zúčastnil bratrovražedných bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem, kdy stál na straně Joštově. Současně byl nucen bojovat i proti svému zeti Leopoldu Krajířovi, který se postavil na stranu markraběte Prokopa a spolu s Janem Sokolem z Lamberka obsadil Náměšť; hrad však nedobyl. Lacek získal podhradí nazpět asi až v r. 1408 s podporou Velké Bíteše i Velkého Meziříčí. Obě sídliště za to byla v polovině r. 1408 povýšena na město a získala odúmrtní právo. Lacek z Kravař (f 1416) vynikl rovněž jako zastánce Husova učení. Z jeho iniciativy se sjeli v r. 1415 moravští páni do Velkého Meziříčí, aby odtud odeslali králi Zikmundovi dopis, v němž žádali propuštění Jana Husa z vězení. Pro neustálé boje byl nucen Lacek dosavadní náměšťský hrad zpevňovat, rozšiřovat a přestavovat. Část tehdejších stavebních (167) Náměšť n. Oslavou — zámek, celkový pohled Náměšť n. Oslavou — zámek, knihovna Náměšť n. Oslavou — zámek, instalace gobelínových sbírek ( »6 8 ) úprav byla včleněna do pozdější renesanční přestavby, jak o tom svědčí nestejně silné zdivo v jednotlivých křídlech. Z téže doby jsou i dodnes zachované zpevněné bašty s předhradím, s patro­ vým obytným křídlem a dvojicí gotických hranolových věží. Lackův příbuzný a dědic Jindřich z Kravař na Plumlově stál na Zikmundově straně. Ten jej jmenoval v r. 1419 místo jeho bratrance Petra Strážnického z Kravař moravským zemským hejtmanem. V r. 1420, po bitvě na Vítkově, pomohl Jindřich z Kravař Zikmundovi sestavit na Moravě nové vojsko, s nímž Zikmund přitáhl k Praze, aby osvobodil obležený Vyšehrad. Podle vyprávění Vavřince z Březové si před bitvou u Vyšehradu 1. listopadu 1420 nechtěl dát král rozmluvit nebezpečné střet­ nutí a bojovně prohlásil: „Jáť dnes musím s těmi sedláky bojovati.“ Pan Jindřich Plumlovský z Kravař znovu otevřeně varoval: „Vězte to jistě, že dnes škodu vezmete a s hanbou utečete; jáť se bojím selských cepův.“ Nato Zikmund reagoval ostrou výtkou: „Já to vím, že vy Moravci jste bázliví a mně nevěrní.“ Tuto výtku si ovšem pan Jindřich ani moravští šlechtici nechtěli dát líbit, sesedli s koní a prohlásili: „Aj, ted jsme, kdež kážeš; tam budeme, kdež ty nebudeš.“ Pan Jindřich byl v bitvě smrtelně raněn, upadl do zajetí a na hřbitově u sv. Pankráce zemřel. Po Jindřichovi připadla Náměšť Petru ze Strážnice a pak jeho synům, kteří v r. 1437 postoupili hrad a ves Náměšť, Bíteš (dnes Velká Bíteš), vsi Zňátky, Častotice, Zahrád­ ku, část Ocmanic, Naloučany, Čikov, Záblatí, Březku, Heřmanov, pustou ves Přibyslavice, dědičné právo na Vícenice, Otradice, panství a ochranu na vsi Krokočíně Matěji Švamberkovi ze Škviřína. Po smrti zadluženého Matěje nastalo období sporů o náměšťský statek. Teprve v r. 1481 je ukončil manžel Matějovy dcery Elišky z Melič Ctibor Tovačovský z Cimburka dohodou s pány z Lomnice, kteří potom sídlili na Náměšti až do vymření náměšťské větve v r. 1567. Náměštské panství zdědili Žerotínové, protože matka Jana ze Žerotína (f 1583), přívržence jednoty bratrské, pocházela z náměšťské větve pánů z Lomnice a dostala jeho část věnem. V průběhu 16. a 17. století se náměšťské panství stalo kom­ pletním celkem, takže se jeho výnos podstatně zvětšil. V r. 1527 byl přikoupen statek Mohelno, v r. 1556 přibyla od třebíčského panství řada vesnic a statky Pozdatín i Okarec, v r. 1560 byl získán statek Březník, v r. 1572 statek Kralice, v r. 1615 Jinošov, nedlouho před r. 1618 Vaneč a v r. 1649 Jasenice. S vel­ kostatkem, jenž měl základní orientaci od severu k jihu, byl v 1. 1437—1879 společně spravován statek Heřmanov, v 1. 1570 —1881 statek Batouchovice a v 1. 1520—1799 statek Miroslavské Knínice. Ještě v r. 1900 měl náměšťský velkostatek asi 10 500 ha, z nichž připadalo kolem 8000 ha na lesy. Ekonomickému růstu rodu měl odpovídat i růst a rozmach jeho sídla. Proto se iniciativní Jan ze Žerotína pustil do přebu­ dování celého dosavadního hradního areálu v renesanční zá­ mek. Přestavbu nejprve začal zámeckou kaplí, pokračoval ve výstavbě západního a jižního zámeckého křídla a ukončil ji vybudováním severního a východního křídla, čímž se celý stavební komplex uzavřel; závěr tvořila vstupní hranolová věž s bránou s latinským nápisem, který určuje rok dokončení výstavby zámku: „Jan, syn Bedřichův, pán z Žerotína, rodem nejstarší, dal postavit vlasti, sobě a svým potomkům. Dokon­ čeno L. P. 1578.“ Ještě výše je umístěn žerotínský znak, pod­ píraný dvěma lvy s latinským heslem Žerotínů „Spero in Deum“ (Doufám v Pána.) Současně jsou zachyceny i znaky Náměšť n. Oslavou — zám ek, arkádové nádvoří s N eptunovou kašnou obou Janových manželek, Mariany z Boskovic (f 1574) a M a­ gdaleny Slavatovny. Centrum náměšťského panství — dříve nepříliš rozsáhlý hrad — vyrostlo během 15 let v rozměrný zámek podle vzoru italských renesančních staveb. Nepravidelné první nádvoří je ohraničeno bočním křídlem, východním a se­ verním traktem hlavní zámecké budovy a na severu a také zčásti na západě hradební zdí někdejšího hradu. V severozápadním rohu nádvoří, za přistavěnými budovami, byl včleněn do stavby nejpozoruhodnější zbytek první stavební fáze starého hradu ze 13. století — jeho někdejší hlavní obytná věž se stěnami prů­ měrně 2 m silnými. Z renesanční přestavby se dodnes zachovalo hlavní hradní jádro i zámecká křídla; nedotčeny dalšími úpra­ vami zůstaly některé spodní prostory v nepravidelné severo­ východní části zámeckého bloku, dále studna, část věže při jihozápadním nároží a část jiné věže na severním konci bočního křídla. Studna je pod zámkem ve zvláštní prostoře, vytesané do skály, o rozměrech 5,45 m x 5,10 m a je hluboká téměř 50 m. Vlastní zámek dostal renesanční přestavbou podobu ital­ ských kastelů. Vnitřní dvůr tvoří čtyři pravidelná křídla, zdo­ bená na západní a jižní straně arkádami — do výše asi 14,4 m — v přízemí i v patrech. Původně byly arkády otevřené, ale pro drsné podnebí byly později zaskleny; v přízemí mají pískovcové toskánské sloupy, v prvém patře jónské a ve druhém korintské. Kamenné pásy mezi podstavci sloupů v prvním i v druhém poschodí jsou bohatě zdobeny reliéfy. V obou patrech jsou mezi oblouky arkád erby Žerotínů a spřízněných rodů (z Bos­ kovic, z Lomnice, Pernštejna, Lichtenburka, Vlašimi, Kralic a Náchoda). Svým rozmístěním naznačují genealogický rozrod nejstaršího Janova syna, Karla staršího ze Zerotína, který později rod nejvíce proslavil. V přízemí při západní straně je mezi oblouky latinská průpověď a datum stavby arkád, tj. rok 1573. Široké chodby zpřístupňovaly prostorné zámecké sály; bohaté dvouramenné schodiště s balustrádou spojovalo přízemí s jednotlivými patry; výzdobu arkád, balustrády i průčelního traktu provedl italský sochař Jiří Gialdi, od něhož pochází i kamenná kašna na nádvoří se sochou Neptuna. Vnější průčelí zámku bylo pokryto sgrafity. V době, kdy zámek zářil novotou, prožíval také období svého největšího rozmachu a slávy. Již za Václava z Lomnice působili v Náměšti novokališničtí učenci Beneš Optát z Telče a Petr Gzel z Prahy, kteří tu překládali Nový zákon do češtiny z la­ tinského překladu Erasma Rotterdamského a učili Václavova syna Znatu. Tiskárna, kterou zřídil na tehdejším hradě, asi v tzv. luteránce, Matěj z Dvořiště, vytiskla v r. 1533 první českou gramatiku a Optátův a Gzelův překlad Nového zákona a v r. 1535 český úvod do pravopisu, čtení a počtů od Beneše Optáta. Pod ochranou Jana ze Žerotína zde rozvinula význam­ nou činnost jednota bratrská, jejíž tiskárna po přesídlení do Kralic na témže panství si vytištěním proslulé Kralické bible získala celonárodní zásluhy; po Bílé hoře byla tiskárna znovu přenesena do Náměště, ukryta na zámku a odtud převezena do polského Lešna. Jan dal jednotě bratrské na zámku k dispozici tzv. luteránku, sálový prostor v západním křídle o rozměrech 22,5 X 6,85 m a vysoký 5,65 m, s hrotitými jednoduchými okny, která sloužila jednotě zejména v dobách nepříznivých. Jan ze Žerotína stejně jako jeho nástupce Karel starší ze Žerotína budovali v přízemí zámku knihovní sál — původní sallu terrenu —, kde uchovávali tisky z kralické tiskárny; zejména Karel vybudoval za pomoci knihovníků Juliána Poniatowského a hraběte Pavla Hronovského rozsáhlou knihovnu, (1 7 0 ) pod jejíž tíží se prý zámek téměř rozpukával; do r. 1945 byla její větší část ozdobou knihovny ve Vratislavi; po Karlu starším ze Zerotína se na náměšťském zámku dochovala jen jedna kniha. Po bělohorské tragédu se Karel starší ze Zerotína chystal do vyhnanství, a prodal proto v r. 1628 panství svému příbuznému Albrechtu z Valdštcjna; ponechal si však knihovnu a cenné vnitřní zařízení zámku. Albrecht z Valdštejna však již v r. 1629 postoupil zámek spolu s panstvím Werdenberkům. Z nich pro­ slul krutým útiskem poddaných Jan Filip Werdenberk po­ čátkem 18. století. Werdenberkové vymřeli v r. 1731 a majite­ lem jejich panství se nejprve stal nemilosrdný hrabě Václav Adrián z Enckenvoiru (f 1738) a pak jeho dědicové, od nichž v r. 1752 koupil náměšťský zámek s panstvím i s připojenými statky rádce a mincmistr Marie Terezie Bedřich Vilém z Haugvic a Biskupic ( t 1765), a to za úctyhodnou sumu 460 000 zl. rýnských. V rodě Haugviců zůstal náměšťský zámek spolu s velkostatkem až do r. 1945. Podnětem k dalším stavebním úpravám náměšťského zámku bylo vyhoření předzámecké budovy v r. 1760; to již nebylo nutno přihlížet k jeho někdejšímu pevnostnímu charakteru, a proto byly zbourány hradby a bašty, zrušeno předhradí s mohutnými věžemi, z nichž zůstala nadále jen hranolová renesanční bašta. Současně byly zasypány i dosavadní příkopy a nově upraveno nejbližší okolí zámku, postaven nový most s charakteristickými barokními plastikami a zřízen zámecký park. Již Werdenberkové dali vyzdobit zámeckou kapli, která byla pojata v r. 1780 do celkové stavby. Došlo také k velké úpravě zámecké knihovny; někdejší žerotínský knihovní sál se v době Werdenberků stal sálem hodovním. V druhé polovině 17. století byl znovu přeměněn v knihovnu a vyzdoben štukou i freskami na námět Amor a Psýché, zdůrazňujícími motiv ctností a ne­ ctností; autorem byl italský mistr Carpophoro Tencalla. Haugvicové pořídili do knihovny zasklené barokní skříně, vy­ bavili interiér dobovým empírovým mobiliářem a celkově vytvořili na zámku kultivované prostředí, v němž se dařilo hudbě a malířství. Dva z Haugviců, Jindřich Vilém (1770—1842) a jeho syn Karel Vilém (1797—1874), se věnovali se zálibou hudbě. Jindřich Vilém sestavil z učitelů a ze zaměstnanců panství vlastní kapelu, která měla přes 60 členů a uváděla ve svém repertoáru skladby Gluckovy, Salieriho, Haydnovy, Handlovy a dalších mistrů. Účinkovala v náměšťském zámku v salle terreně a v jednom sálu v prvním poschodí nebo v zá­ mečku Šénvaldu. Po r. 1945 byl zámek zestátněn a sloužil nějaký čas jako letní sídlo prezidenta republiky. Dnes jej spravuje Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Je v něm instalován vybraný soubor 24 renesančních a raně barok­ ních koberců a gobelíny, především vlámské a nizozemské pro­ venience ze 16. —18. století, vsazený do dobového zámeckého zařízení. Vedle sbírky gobelínů je v náměšťském zámku významná knihovna o 10 000 svazcích, především z 18. století. Zámek je obklopen anglickým parkem, vybudovaným v 19. století s použitím motivů renesanční a barokní zahrady. NAPAJEDLA — tvrz V Napajedlích, na ostrově vytvořeném dvěma rameny Moravy (trať Kaple), stávala původně tvrz. Byla vybudována na stra­ tegicky výhodném místě, z něhož její držitelé kontrolovali vstup do hanácké roviny a do údolí D řevnice. Na její zbytky se narazilo při regulačních úpravách Moravy v r. 1908. Nejstarší historické zprávy o napajedelské tvrzi pocházejí z první poloviny 14. století; poprvé se připomíná v r. 1344. V r. 1371 odkázal markrabě Jan synu Prokopovi tvrz a městečko Napajedla, které byly zeměpanským zbožím, ale už v r. 1376 byly lénem Heralta z Kunštátu. V r. 1427 napadla městečko sirotčí vojska, porazila nepřátelskou posádku, která se ukryla v napajedelské tvrzi. Za česko-uherských válek se stal celý kraj opět svědkem vá­ lečných bojů a útrap. V říjnu 1469 dobyl napajedelskou tvrz Matyáš Korvín, ale již 2. listopadu byl poražen knížetem Jindři­ chem a zahnán zpět do Uher. V r. 1474 přitáhl Matyáš k Napa­ jedlům znovu, ale byl poražen dříve, než mohl městečko vážně ohrozit. V r. 1511 daroval král Vladislav II. tvrz a městečko Napajedla Arklebu Trnavskému z Boskovic do dědičného drže­ ní jako odměnu za zásluhy, které si Arkleb získal jako hejtman Brněnského kraje při potlačování různých loupeživých band na Moravě. V 1. 1520—1583 drželi Napajedla Zerotínové, z nichž Václav ze Žerotína (1520—1534) napajedelské panství rozmnožil. Z dalších držitelů panství, tvrze a městečka z tohoto rodu proslul Fridrich ze Žerotína, který zpřesnil povinnosti poddaných městečka, čímž se jejich robotní povinnosti zmír­ nily. V r. 1583 se stal držitelem panství Zdeněk z Vartemberka a pak jeho syn Jan. V r. 1611 je od Mola z Modříc koupil Jan Jakub z Rottalu ( f 1617), přistěhovalec ze Štýrska, kde jeho předkové zastávali úřad dědičných komorníků stříbrné komory. Napajedelská tvrz zanikla pravděpodobně v pohnuté době třicetileté války a její zbytky byly nánosem zaplaveny. NAPAJEDLA — starý zám ek Za třicetileté války trpělo Napajedelsko neustálými přesuny vojsk obou táborů i nájezdy uherských povstalců. Již v r. 1620 byla Napajedla vypleněna polskými námezdnými vojsky, tzv. lisovčíky, část městečka byla tehdy vypálena a zpustošena. Do r. 1628 se takové případy opakovaly ještě několikrát. V r. 1624 se ujal správy panství syn Jana Jakuba z Rottalu Jan, který připojil ke svému dosavadnímu majetku panství Kvasíce; kvasický zámek si pak zvolil za své sídlo. Jeho zpupnost vůči poddaným ještě vzrostla, když se stal krajským hejtmanem (v r. 1633), později zemským sudím a generálním komisařem (v r. 1637). Těchto funkcí využil k dalšímu obohacení: lacino nakupoval statky, některé připojil k panství, jiné draho prodá­ val. Na svém panství založil šest nových osad, do kterých přivedl osadníky ze sousedního Valašska. Neslavně proslul i při potlačo­ vání valašského povstání v r. 1644. Jako generální komisař a gubernátor velel vojákům při exekuci nad 200 Valachy ve Vsetíně v r. 1644. Když v r. 1674 zemřel, převzal napajedelské panství jeho synovec Julius Vilém Rottal, zatímco Holešovsko připadlo druhému synovci, Kryštofovi. První Rottalové postavili v Napa jedlích v polovině 17. sto­ letí barokní zámek (tzv. starý zámek), který nenavazoval na tvrz, ale byl vybudován v městečku a sloužil jako panské sídlo až do vybudování nového zámku. Byla to jednopatrová barokní budova, v jejíž horní části byly obytné prostory a dole vězení. Julius Vilém Rottal zemřel v r. 1691 a již následujícího roku bylo napajedelské a holešovské panství prohlášeno za fideikomis s právem vzájemného nástupnictví mužských dědiců z obou stran. V dalších letech se majitelé často střídali až do r. 1746, kdy Adamem Jáchymem Rottalem, který rovněž sídlil v Kva­ sících, vymřela napajedelská větev rodu a panství přešlo majo- N apajedla — nový zámek N ap ajed la— in teriér v novém zámku rátním právem na holešovskou větev, reprezentovanou hrabě­ tem Leopoldem Ferdinandem Rottalem. Po jeho smrti v r. 1750 se stal dědicem hrabě František Antonín Rottal, jehož vzdělaná manželka Marie Cecilie rozená hraběnka Trautmannsdorffová byla velkou příznivkyní umění. Z jejího popudu zval hrabě na své statky různé umělce, malíře, sochaře a architekty, kteří zde vytvořili hodnotná umělecká díla (v kostelích, zámcích aj.). Když v druhé polovině 18. století byl v Napajedlích postaven nový zámek, sloužila stará budova potřebám správy panství. V r. 1876 byly přízemní místnosti přeměněny na sýpky, jiné na kanceláře a byty pro zaměstnance. Do prvního poschodí vedly dřevěné schody. Další část budovy (čp. 75) sloužila jako věznice (přízemí), zatímco v prvním a v druhém poschodí, které bylo přistavěno v r. 1898, sídlil soudní a berní úřad. V r. 1925 získalo celou budovu starého zámku olomoucké arcibiskupství (dnes odborná škola), jen čp. 87 zakoupila městská spořitelna, která budovu v r. 1936 zbourala a na jejím místě postavila vlastní objekt. NAPAJEDLA — nový zám ek Poslední majitelé napajedelského panství z rodu Rottalů se zapsali do dějin městečka i stavbou tzv. nového zámku. Přiči­ nila se o to dcera Františka Antonína Rottala (f 1762) Marie Anna, provdaná za Quidobalda z Ditrichštejna. Základy stavby (1 7 1 ) byly položeny v r. 1764, dokončení spadá do r. 1769. Na plánech pracoval architekt F. A. Grimm. Zámek byl postaven na skal­ naté vyvýšenině v jižní části městečka na volném prostranství. Je to volně stojící trojkřídlá budova ve tvaru písmene U. Vchod s hlavním schodištěm je na východní straně. Přízemí je prolo­ meno dvěma bočními pravoúhlými vchody, nad vchody v kartuších jsou rodinné erby Rottalů a Ditrichštejnů. V celé dvouposchoďové budově bylo, kromě pokojů služeb­ ních a příslušenství, více než 50 obytných místností, kaple, velký okrouhlý sál a tzv. zrcadlový sál, na jejichž výzdobě se podílel zejména sochař Ondřej Schweigl. Vlastní dědičkou po Quidobaldu z Ditrichštejna byla hraběnka Marie Terezie Monte 1’Abbate (1772—1824), provdaná za hraběte Jana Ludvíka Kobenzla (1753—1809), pozdějšího rakouského diplo­ mata a státníka. Poté náležel zámek Stockauům a Baltazziům; v rodině Baltazziů zůstal až do r. 1935, kdy jej odkoupil Baťa. Po r. 1945 byl nový zámek upraven zčásti, na bytové jednotky a byla sem umístěna učňovská škola n. p. Fatra (jež je majitelem budovy). K zámku patřily také hospodářské budovy, konírny a užitková zahrada se skleníky, pařeniště apod., dnes většinou přestavěné. Vedle zmíněných objektů byly přistavěny v 50. le­ tech 20. století nové budovy pro závodní klub. Kolem zámku se rozprostírá park, zčásti ve francouzském, zčásti v anglickém stylu. Se zámeckou zahradou sousedí hřebčín, proslulý chovem anglických plnokrevníků, založený někdejším držitelem zámku v 80. letech 19. století Aristidem Baltazzim; dnes jej spravuje ministerstvo zemědělství ČSR. NÁRAMEČ — tvrz 8 km severovýchodně od Třebíče Ves Nárameč patřila původně třebíčskému benediktinskému klášteru. Od poloviny 14. století do r. 1490 ji vlastnily drobné zemanské rody, píšící se většinou po Náramči. Tvrz je historic­ ky doložena poprvé k r. 1373. V r. 1490 postoupil Tomáš z Kojičína tvrz a ves Nárameč i s dvorem bratrům Janu a Petru Mrakšům z Noskova, kteří je připojili k budišovskému panství. Když v r. 1560 Mrakšové budišovský statek prodávali, uváděla se náramečská tvrz již jako pustá; zanikla buď za česko-uherských válek, nebo počátkem 16. století. Její zbytky se dochovaly v severovýchodní části Náramče; je to neomítnutá dvoupatrová kamenná věž čtvercového půdo­ rysu, zvaná Věž, na ploše 13 X 13 m. Má stěny skoro 2 m silné, okna s ostěním z kvádrů. Po srázných schodech se sestupuje do malého klenutého sklepa, zčásti vytesaného do skály. Od konce 17. století byla tvrz používána jako hospodářské stavení; její horní podlaží slouží dodnes za sýpku a komoru soukromým majitelům. NÁSEDLOVICE — tvrz 12,5 km západně od Kyjova Tvrz v obci, připomínané v r. 1327, vznikla asi v druhé polo­ vině 14. století; v r. 1386 na ní sídlil Jan z Drahotuš, zvaný Prdlák. Ten postoupil v r. 1415 Násedlovice s tvrzí Znatovi z Melič. Od konce 15. století je drželi Zástřizlové. V r. 1558 Jan Žďánský ze Zástřizl prodal tvrz a ves Násedlovice Albrechtu a Janu Šemberovi Černohorským z Boskovic. Ves pak připadla ke ždánickému panství a zdejší tvrz zanikla; nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. NAŠIMĚŘICE — tvrz 10 km jihovýchodně od Moravského Krumlova Našiměřická tvrz stávala za dnešním kostelem a vznikla asi již ve 13. století. Našiměřice byly totiž kolébkou rodu, který tu sídlil do druhé poloviny 14. století: praním zmíněným majite­ lem byl v 1. 1235—1244 Vlk z Našiměřic a posledním v r. 1361 Budslav z Našiměřic. Od té doby bývaly Našiměřice součástí jiných panství (Bukoviny, Brna a později Olbramkostela). Tvrz ztratila svou funkci a zanikla; byla vestavěna do věže opevněné­ ho kostela, vybudovaného koncem 14. století. NÁVOJNÁ — zám ek 5 km jihovýchodně od Valašských Klobouk Obec Návojná se připomíná v r. 1511, kdy náležela k brumovskému panství. Při jeho dělbě získala část Brumova spolu s Návojnou Estera Forgáčová, po níž je zdědili v r. 1712 její bratři Karel a Jan, kteří v Návojné vybudovali kolem r. 1730 malý barokní zámek. Jeho držitelé se neustále střídali, až v r. 1835 koupili podíl Volfgang a Barbora Mannerovi, kteří upravili zámek na své sídlo. M annerům náleželo panství až do r. 1948. i Nárameč — zbytky tvrze (1 7 2 ) N ašim ěřice — kostel s vestavěným i zbytky tvrze Dnes je zámek majetkem lesní správy, která v něm umístila své kanceláře. Za zámkem se rozprostírá menší park. NEDACHLEBICE — tvrz 9 km severovýchodně od Uherského Hradiště V Nedachlebicích, připomínaných již v r. 1209, byla vybu­ dována tvrz asi v první polovině 14. století vládyckým rodem z Nedachlebic, z něhož se v r. 1349 připomíná Buzek z Nedachlebic. Vladykové z Nedachlebic drželi tvrz do konce 15. sto­ letí. V r. 1495 se nedachlebický statek stal součástí světlovského panství, zdejší tvrz ztratila svůj význam a byla přebudována v hospodářský dvůr. Stával v sousedství dnešní školy. NECHVALÍN — tvrz 6 km severozápadně od Kyjova O počátcích nechvalínské tvrze nejsme informováni; zdá se však, že existovala již ve 14. století, kdy na ní sídlili držitelé vsi, neboť v 1. 1319—1341 se uvádí Hynek z Nechvalína. V r. 1368 se připomíná Hynek z Lipé, jemuž ves daroval Hynkův syn Ondřej. V r. 1529 se Nechvalín stal biskupským iénem a v r. 1539 se o zdejší tvrzi výslovně mluví jako o pusté, zničené za česko-uherských válek. Záhy však byla obnovena a stala se sídlem držitelů léna. Patřil k nim známý stavitel Florián Pravětický z Radvanova (před r. 1582). Za pobělohorských konfiskací bylo léno odňato Balcaru Kaltenhofovi z Majelova a postoupe­ no Lichtenštejnům a v r. 1653 se stalo součástí ždánického panství. Poněvadž Lichtenštejnové měli i zámek ve Zdánicích, ne­ bylo udržování sídla v Nechvalíně nutné a tvrz zanikla již na počátku 18. století, neboť při předání majetku Maxmiliánu z Lichtenštejna byl pustý nejen dvůr, ale i ves. V té době už není o tvrzi zmínka. NEJDEK — tvrz 10 km severovýchodně od Mikulova Nejdecká tvrz stávala na levém břehu Dyje v blízkosti někdejšího velkomoravského hradu Nejdku. Prvním dokladem o existenci tvrze je zpráva z r. 1232, kdy král Václav I. zkonfis­ koval část zboží Sirotků; v rukou rodu zůstala obec Nejdek. V r. 1237 ji drželi synové Sigfrida Sirotka — Sigfrid, Kadold a Heřman. V 1. 1292—1300 tu sídlil Sigfrid Sirotek, ale již v r. 1310 prodal Hadmar z Faljenberku Nejdek s tvrzí Jindřichu z Lichtenštejna; v r. 1331 je vlastnil Hartneid z Lichtenštejna. Za Lichtenštejnů, kteří zde nikdy nesídlili, tvrz zanikla; stalo se tak za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století. Z tvrze se dochovaly zbytky valů v lese, kde se Dyje rozděluje ve dvě ramena. NĚMČIČKY — tvrz 6 km východně od Hustopečí Tvrz stávala uprostřed vesnice a existovala asi již v první polovině 14. století, kdy Němčičky vlastnili Čeněk a Levík z Boleradic. Přímé zprávy o ní máme z 1. 1369—1385, kdy náležela Crhovi z Němčiček. T en daroval svůj díl Bočkovi ze Želic, jehož dcera Sudka postoupila v r. 1412 Němčičky s tvrzí Janu a Václavu Čihovkům z Číhova. Poté se držitelé zboží střídali, až je v r. 1583 zdědil Čeněk z Lipé, který je připojil k hodonínskému statku. Tehdy asi existence zdejší tvrze končí, neboť v r. 1593 už o ní není zmínka; nedochovaly se ani žádné pozůstatky. NĚMČIČKY — tvrz 10 km severně od Znojma Tvrz v Němčičkách, připomínaných v r. 1350, existovala asi již v druhé polovině 14. století, neboť v r. 1416 prodala Anna z Chotěrad ves Němčičky s tvrzí, lenním dvorem a příslušen­ stvím Janu z Bohušic a ten je hned přenechal Mikuláši Florštetovi z Dunajovic. Florštet postoupil ves s tvrzí a dvorem v r. 1447 Lickovi z Plavče. V 16. století však již náležely Něm­ čičky k Jevišovicím a zdejší tvrz brzy zanikla. Zbytky jejích základů se nacházejí na sever od osady směrem na Mikulovice. NEMOTICE — tvrz 9 km jihovýchodně od Bučovic Tvrz v Nemoticích stávala v místech, kde je dnes zahrada usedlosti čp. 37; dosud jsou zde patrné její zbytky. Byla vy­ budována asi v polovině 14. století, neboť v r. 1371 postoupil Beneš z Kanšperku tvrz Nemotice se vsí, s dvorem a patronátem Radslavu z Měnína. V r. 1496 prodal Proček ze Zástřizl tvrz a ves Nemotice, Snovídky, pustý Nemotínek, dva pusté dvory v Záruškách (zanikly) a Kožušice Tasovi z Oj nic. Od té doby náležely Nemotice k panství bučovickému a nemotická tvrz zanikla. NĚTČICE — tvrz 2 km severně od Zdounek O nětčické tvrzi máme první a jedinou zmínku z r. 1376, kdy ji Jeneč z Věžek prodal Radslavu z Krakovce a Olšan. Další zprávy o ní nejsou; snad zanikla za válek mezi markra­ baty Joštem a Prokopem. Nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. NEVOJICE — tvrz 3,5 km jihovýchodně od Bučovic Podle místní tradice stávala tvrz v Nevojicích bud na kopci zvaném Hrádek poblíž vsi, nebo na zvýšeném místě u kostela. První zpráva o ní je z r. 1406, kdy Jakub Končík z Prus po­ stoupil Nevojice s tvrzí, dvorem a mlýnem, dále Letošov, pusté vsi Lhotku, Dobešovice a díl Šardiček Mikuláši Bystřicovi z Ojnic. Na konci 15. století náležely již Nevojice k panství bučovickému a zdejší tvrz beze stopy zanikla. NEZDENICE — zám ek 5 km jihozápadně od Bojkovic Nezdenický zámek stojí ve středu obce vedle farního kostela v místech, kde stála původně tvrz. Ta ve 14. století náležela místním vladykům z Nezdenic — v r. 1374 Oneši z Nezdenic — a byla asi zpustošena za válek Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad, ale znovu obnovena. Od r. 1589 patřila ves Nezdenice rodu Bartodějských; v r. 1637 ji od evangelíka Fridri­ cha Kalkreutera koupil M enhart Mařsinay. Ještě tehdy se uvádí v obci tvrz jako existující objekt. V r. 1714 koupili Nezdenice Serenyiové, kteří ve 20. letech přebudovali tvrz v menší barokní zámek. Od r. 1740 náleželo panství Kounicům, a ti je v r. 1815 prodali Herringům. Jan Herring zde v 1. 1820—1822 vybudoval na místě dosavadního barokního zámku zámek empírový. Je to jednoduchá jedno­ patrová stavba uprostřed parku. V r. 1925 koupili zámek bratři Spíškové a v r. 1926 jej opravili; v jejich vlastnictví byl až do r. 1948. Dnes je zámek majetkem M NV; část slouží jako školní budova, část jako kanceláře státního statku. (1 7 3 ) NÍTKOVICE — tvrz 11 km jihozápadně od Zdounek Tvrz v Nítkovicích se připomíná poprvé v r. 1536, kdy ji tři bratři Zajíčkové ze Zborovic postoupili i s dvorem Janu Kropáčovi z Nevědomí. Za 20 let nato se stala vlastnictvím Půty z Ludanic, pak Kateřiny ze Šternberka a dalších. V r. 1589 je již doložena jako pustá. Stávala na kopečku, příznačně pojme­ novaném Hrádek, severovýchodně od obce. Nezachovaly se po ní žádné památky. NOSISLAV — tvrz 4 km jihovýchodně od Židlochovic Nosislavská vodní tvrz stávala na levém břehu řeky Svratky uprostřed městečka. Prvním svědectvím o její existenci je zpráva z doby kolem r. 1403, že Sudka ze Zelic, dcera Bočka ze Zelic, prodala svůj díl vsi spolu s tvrzí Mikuláši z Rohozova. Po Mikulášově smrti byla tvrz v r. 1437 postoupena Joštu Hechtovi z Rosic a v r. 1485 se stala spolu s dílem vsi vlast­ nictvím Viléma z Pernštejna, který již držel jednu část vsi. Od r. 1508 náležela Nosislav k židlochovickému panství. V r. 1613 prodal Jan Diviš ze Žerotína tvrz městečku; proto­ že přestala být panským sídlem, chátrala. Její zbytky se dodnes dochovaly v domě čp. 72 a částečně zachován zůstal i příkop a dvojitý val. O její někdejší pevnosti svědčí silné kamenné zdi s arkýřem na severní straně. NOVÁ ŘÍŠE — tvrz 9 km jihovýchodně od Telče Tvrz v Nové Říši byla vybudována v polovině 13. století a stávala pravděpodobně v místech nynější radnice. Náležela původně pánům z Hrádku (v r. 1254) a později pánům z Ho­ loubka a ze Staříče. Bohuše ze Staříče ji prodal v r. 1354 spolu se vsí Konrádu Payerovi. O f ka ze Strachotic, vdova po Bohuši z Holoubka, postoupila tvrz s příslušenstvím před r. 1447 Oldřichu z Marejže. Po smrti Oldřichova syna Oldřicha z Marejže získal tvrz jako odúmrť král Vladislav II. a daroval ji v r. 1500 spolu se vsí Vilímčí a pustými Martinicemi Janu Čeloudovi z Pálovic. T en prodal v r. 1528 stateček, živořící v sousedství bohatého novoříšského premonstrátského kláštera, městečku Nové Říši, které v r. 1536 postoupilo tvrz klášteru. Zdejší malé panské sídlo pak záhy zaniklo a nedochovaly se po něm žádné pozůstatky. v r. 1713 opět splynul s panstvím Staré Hobzí. V r. 1840 byl zámek v sešlém stavu; počátkem 20. století byl upraven pro bytové účely a slouží jim dodnes. NOVÉ HVĚZDLICE — tvrz 8 km severovýchodně od Bučovic Zdejší tvrz, vystavěná jižně od vsi na kopci zvaném Kalvárie, vznikla asi v druhé polovině 13. století, neboť v 1. 1281 —1297 na ní sídlili místní vladykové Skoch z Hvězdic se synem Zašitém. V polovině 14. století získali Hvězdlice páni z Cimburka, z nichž Jaroš z Cimburka byl nedlouho po r. 1386 zabit na hrázi nemochovického rybníka. Hvězdlická tvrz se už v r. 1412 připomí­ ná jako pustá; byla asi pobořena za domácích válek mezi mark­ rabaty Joštem a Prokopem. V r. 1412 postoupil Albrecht z Cimburka Hvězdlice s patronátem a s tvrzištěm augustinián­ skému klášteru sv. Tomáše v Brně. V místech tvrze byl vybu­ dován v 16. století dvůr, jehož objekty dnes slouží státnímu statku. NOVÉ HVĚZDLICE — zám ek 8 km severovýchodně od Bučovic V r. 1712 vybudovali augustiniáni v městečku barokní zámek (podle projektu významného architekta G. P. Tencally) jako dvoukřídlou jednopatrovou budovu s výrazným členěním, který sloužil za letní sídlo. Dnes je zámek majetkem MNV a je využíván k sociálním účelům. NOVÉ M ĚSTO NA MORAVĚ — zám ek Nové Město založil Boček z Obřan, kolonizátor zdejší oblasti, a sídliště se po něm nazývalo v polovině 13. století Bočkanov (Bočkov), jak připomíná listina z r. 1267. Avšak již v r. 1293 neslo dnešní název. Po smrti Smila z Obřan v r. 1312 při­ padlo Nové Město Jindřichu z Lipé; ten vybudoval v místech dnešního zámku tvrz, která pro svůj rozsah bývala zvána i hra- NOVÉ BRÁNICE — zám ek 6 km jihovýchodně od Ivančic Ves Nové Bránice (dříve Německé Bránice) náležela od r. 1306 želivskému klášteru a v 1. 1594—1808 Strahovskému klášteru. Strahovský opat Jan Lohelius (1582—1612) tu vybu­ doval jako své letní sídlo renesanční zámek. Byla to obdélníková jednopatrová budova s malou věží, obývaná až do r. 1808; poté ztratila své poslání a byla přeměněna na byty. V r. 1822 byla rozbořena a materiál použit jako stavivo. Dochovaly se z ní pouze sklepy a zbytky zdí za dnešní školní zahradou. NOVÉ HOBZÍ — zám ek 7,5 km východně od Slavonic Stateček Nové Hobzí vznikl v r. 1675 při rozdělování majetku mezi bratry ze Schneidenau odloučením panství Staré Hobzí. Jeho majitelem se stal Antonín Josef ze Schneidenau, který vystavěl v Novém Hobzí menší barokní zámek, připomínaný poprvé v r. 1699. V zámku byla též kaple. Statek však již (1 7 4 ) N ové M ěsto na M oravě — zámek Nové Syrovice— zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 dem. Od r. 1496 byla tvrz spolu s městem a panstvím majetkem Pernštejnů. Tvrz sice chátrala, protože Pernštejnové sídlili na blízkém hradě Pernštejně, ale hospodářství města vzkvétalo, takže se stávalo obchodním partnerem feudálního velkostatku. Výrazný ekonomický rozmach zaznamenalo město zejména za Vratislava z Pernštejna v 1. 1561 —1582. V r. 1585 prodali Jan a Maxmilián z Pernštejna tvrz spolu s městem a panstvím Vilému Dubskému z Třebomyslic. Ten dosavadní zpustlou tvrz zbořil a na jejím místě postavil v r. 1589 renesanční zámek. Ke stavbě použil i areálu sousedních 3 městských domů a 4 chalup. Z této stavby se dodnes dochoval půdorys a klenby v přízemí. Z půdorysu je zřejmé, že šlo o obdélník s věží uprostřed. Po Bílé hoře byl Vilému Dubskému zámek spolu s panstvím zkonfiskován a v r. 1624 získal Nové Město kardinál František z Ditrichštejna. Jeho hospodářským správcem tu byl Šimon Kratzer ze Schónsperka, který koupil zámek v r. 1638, když v okolí budoval železné hamry. V r. 1643 vyloupili zámek Švédové, ale po jejich odchodu jej Kratzer přizpůsobil svým hospodářským potřebám. Tím se stal zámek bez větších zevnějších zásahů účelovou budovou. Syn Šimona Kratzera Maxmilián se však přílišným hospodářským podni­ káním silně zadlužil, takže zámek spolu s panstvím připadl na základě soudního výnosu v r. 1691 knížeti Ferdinandu Ditrichštejnovi. Jeho syn Leopold jej postoupil v r. 1699 světské nadaci šlechtičen v Brně, jíž náležel až do r. 1945. Po požáru v r. 1723 zámek značně zpustl a teprve v r. 1745 jej představená správy nadace Miniati di Campoli dala přebu­ dovat v barokním stylu. Byl sice zachován obdélníkový půdo­ rys, ale celý areál byl přestavěn a rozšířen, takže zámek získal čtyřkřídlou obdélníkovou dispozici. Takto zbarokizován byl i interiér, a zejména jeho přední trakt, kde byla zřízena kaple. Přední část sloužila příležitostnému pobytu představených sprá­ vy nadace, zadní část byla sídlem patrimonijních úřadů a po r. 1848 správy velkostatku. V r. 1874 byl zámek upraven v neorenesnačním stylu, čímž se podstatně změnil ráz průčelí i inte­ riérů; střecha byla pokryta břidlicí. Tím získal dnešní podobu, s neorenesančním průčelím, věží uprostřed, přičemž zůstala zachována čtyřkřídlá dispozice. Dnes patří zámek M ěNV a je sídlem ředitelství státních lesů. NOVÉ SYROVICE — zám ek 4 km jihozápadně od Moravských Budějovic Nové Syrovice bývaly součástí bítovského panství. R. 1510 prodal držitel Bítova Jindřich z Lichtenburka Syrovice a dvůr Lasec Janu Mstěnickému ze Mstěnic. Zdá se, že tvrz v Syrovicích vystavěl teprve Mikuláš z Víčková před r. 1547, neboť tehdy předal tvrz a ves Syrovice a díl Krnčic Václavu mladšímu z Lichtenburka. V r. 1607 koupil Syrovice Jan Čejka z Olbramovic, který dal syrovickou tvrz od základů přebudovat v re­ nesanční zámek. Účastnil se také horlivě stavovského povstání (1 7 5 ) v J. 1618—1620, a proto mu byly Syrovice po Bílé hoře zkon­ fiskovány. V r. 1636 se stali vlastníky syrovického zámku tři bratři ze Schaumburka, od r. 1662 je vystřídal Mikuláš Hynek z Ostašova. V majetku jeho rodu zůstal zámek s panstvím až do r. 1783. Počátkem 18. století přebudovali Ostašové chátra­ jící renesanční zámek v dvouposchoďovou barokní budovu. V r. 1783 koupil zámek s panstvím Jan Jindřich Nimptsch. V r. 1798 se dosavadní panství změnilo ve svěřený nezcizitelný majetek, rozšířený v r. 1846 o statek Kojatice. Rozmachu panství měl odpovídat i zámek, který byl v r. 1823 přestavěn v empírovou dvoupatrovou budovu, jejíž dvě křídla jsou spojena v pravém úhlu. Empírový ráz získal zejména interiér — 32 místností a kaple. Kolem zámecké budovy byl vybudován park v anglickém slohu. Posledním majitelem zámku byl v 1. 1916—1945 hrabě Josef Maria Wolfgang Stubenberg. Dnes patří zámek ONV a slouží jako domov důchodců. NOVÉ VESELÍ — zám ek 5 km jihozápadně od Ždáru nad Sázavou Ve vsi původně stávala tvrz, o níž se poprvé dovídáme v r. 1447, kdy ji Jiří z Kravař a ze Strážnice spolu s meziříč­ ským statkem prodal Janu staršímu z Lomnice. Tvrz vznikla z původní rychty, a proto je mnohdy zvána i rychtou. V r. 1515 zdědil tvrz a ves Vilém Meziříčský z Lomnice, za něhož bylo Nové Veselí povýšeno na městečko. V r. 1562 postoupil Zikmund Helt z Kementu v závěti (ze dne 15. září) veselský statek své druhé manželce Aleně Meziříčské. Ta koncem 16. sto­ letí držela zboží spolu se svým druhým manželem Václavem Berkou z Dubé a z Lipé. Alena byla nejen pečlivou hospodářkou, což bylo patrné na Nové Zámky — zámek 076) rozmachu městečka, ale pečovala i o přebudování původní tvrze v renesanční zámek obdélníkové dispozice s hranolovou věží a výrazným renesančním portálem. Alena nakonec přežila i Václava Berku (f 1594) a stala se dědičkou celého panství, takže jí patřilo zboží veselské, budišovské a ořechovské. Berkové vlastnili veselské zboží až do r. 1709. V 1. 1625— 1641 je za nezletilého Matěje Ferdinanda Františka Berku spravovala jeho matka Františka Hypolita Eusebie, rozená hraběnka Fůrstenberková. Posledním držitelem Veselského zámku z rodu Berků byl František Antonín Berka, který zemřel ve Vídni v r. 1706 jako poslední mužský potomek Berků, pánů z Dubé a z Lipé, a odkázal panství dceři svého bratra Bohuslava Ferdinanda Františce, provdané za Viléma Leopolda Kinského. Ta v r. 1707 pronajala a 18. července 1709 prodala zámek s panstvím žďárskému klášteru, jemuž náležely až do jeho zru­ šení v r. 1784. V době opata Václava Vejmluvy ( t 1738) byl zámek upraven v barokním stylu jako jednopatrová budova o rozměrech 30 m X 18 m s malou věží. Po zrušení kláštera přešel jeho majetek do náboženského fondu. V r. 1793 byl zámek vydražen a prodán mlynáři Matěji Růžičkovi za 116 zl. rýnských; byl pustý. Budova pak byla rozdělena na čtyři díly pro bytové účely. Feudální sídlo dodnes připomíná název Na zámku; zdobí jej plastiky zdejšího rodáka Julia Pelikána z 1. 1937—1946. NOVÉ ZÁMKY — zám ek 6 km východně od Bučovic Novozámecký renesanční zámek začal budovat Záviš z Víč­ ková a na Boleradicích, který dosud sídlil na tvrzi v Dobročkovicích. Jak vybrané místo — na mírném návrší nad říčkou Nový hrad u B lanska— hrad, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 Litavou —, tak i rozsah zamýšleného zámku měly být svědec­ tvím hospodářského rozmachu budovatele. Stavební práce začaly v r. 1561, jak o tom svědčí pamětní deska nad bránou vstupní věže s nápisem „Letha Panie 1561 v pondělí před svátým Jiřím založeno jest toto stavení nákladem a prací skrze urozeného a statečného rytíře pana Záviše z Víčková“ , opatřená znakem a iniciálami budovatele i jeho manželky Johanky z Há­ je. Projektantem stavby byl Vlach ze severní Itálie, který snad byl ve styku se staviteli blízkého bučovického zámku. Záviš stavěl zámek až do své smrti v r. 1569; jeho nástupce Přemek ve výstavbě sice pokračoval, ale již v r. 1575 byl zámek prodán Jindřichu a Zikmundu ze Zástřizl, kteří jej brzy postoupili Martinovským z Rozseče. Střídáni majitelů zámku neprospě­ lo, a tak zůstal jen torzem; měl mít uzavřenou čtyřkřídlou dispozici, jak je patrné z dochovaného východního traktu a z poloviny severního křídla. Celek měla doplňovat hranolová vstupní věž a nárožní věžičky. Z původního plánu zůstal jen půdorys stavby ve tvaru písmene L ; o celkové koncepci svědčí i zbytek dvorní arkády, která měla vyplňovat celé vnitřní nádvoří, což znamená, že pro nedostatek finančních prostředků i pro předčasné úmrtí Závišovo byla vlastně provedena pouze jedna čtvrtina stavby. Po jeho smrti doplnil stavitel Tobiáš z Kladska jen sgrafitové fasády a střešní atiky. V 70. letech 16. století se sice uvažovalo o dokončení stavby, ale k rea­ lizaci záměru nedošlo. Zámek byl pouze zpevněn nárožní věží a dvojitou hradební zdí. V době stavovského povstání v 1. 1618—1620 byl majitelem Nových Zámků Adam Kravařský ze Šlejvic, kterému pro účast na povstání byl zámek se statkem konfiskován a darován císařskému komorníku Mikuláši Nusserovi z Nusseku. Nusser usiloval o povznesení statku — byl povýšen do šlechtického stavu —, ale pro nepoctivé úřadování bylo obojí předáno v r. 1660 hraběti Jiřím u Ludvíkovi ze Sinzendorfu; ten prodal zámek veliteli uherskohradišťské pevnosti šlesvickoholštýnskému vévodovi Alexandru Jindřichovi. Jeho syn Alexandr se pokoušel o úpravy chátrajícího zámku tím, že v r. 1665 dal upravit arkýř v prvním poschodí na kapli. Další držitelé zámku se pak rychle střídali; v r. 1750 jej vlastnil Josef Leopold Petrasch, zakladatel olomoucké obrozenecké společnosti Societas incognitorum (Společnost neznámých), za něhož se na No­ vých Zámcích předváděly antické hry. V r. 1798 koupil statek za 135 000 zl. kníže Alois Josef z Lichtenštejna a spojil jej s bučovickým panstvím. Tím ztratil zdejší zámek význam jako panské sídlo a nezadržitelně chátral. Jeho původní opevnění bylo rozebráno, západní část severního křídla byla po r. 1826 od­ bourána. Lichtenštejnové přenechali zámek majiteli cukrovaru (1 7 7 ) NOVÝ HRAD — hrad 5 km jižně od Blanska Nový hrad (Ronov), jehož zříceniny leží v katastru obce Olomučany, byl původně zeměpanským hradem. Vybudován byl ve 14. století, aby střežil strategickou cestu z Brna blanen­ ským údolím; kolem hradu se vytvořilo rozsáhlé panství. Na počátku husitských válek zastavil král Václav IV. Nový hrad pánům z Boskovic, v jejichž držení zůstal až do vymření rodu v r. 1597; pak jej zdědili Lichtenštejnové. V r. 1470 dobylo Nový hrad vojsko uherského krále Matyáše Korvína a od té doby chátral. Zpustlý hrad obnovili v r. 1493 bratři Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic, přičemž roz­ šířili jeho předhradí a učinili z něho opravdovou pevnost. Hrad pak odolával všem útokům až do r. 1645, kdy jej dobyli Švé­ dové a zapálili. K částečné opravě hradních zřícenin došlo už v r. 1655, z obavy před nájezdem Turků. V r. 1706 byla postavena nová věž náhradou za starou, zničenou při dobytí hradu Švédy. Při budování železnice v r. 1842 byla však částečně snížena z obavy, že by se mohla zřítit do údolí. Z dochovaných zřícenin Nového hradu můžeme poznat jeho celkový gotický areál. Je rozložen na půdoryse nepravidel­ ného mnohoúhelníka, dodnes obehnán mohutnými hradbami se střílnami a s příkopy. Přístup od západu je bránou s nápisem „Dobeš a Beneš z Boskovic a z Černé Hory“ i se znaky pánů z Boskovic a jejich manželek. Na hradním nádvoří jsou zbytky hranolové a válcové věže. Vlastníkem zříceniny Nového hradu je dnes Vysoká škola zemědělská v Brně; je součástí jejího školního lesa. Ntovv hrad u Blanska— zřícenina hradu Nový hrad u Blanska — nádvoří h rad u E. Seidlovi, pak náležel slavkovskému cukrovaru a po první světové válce Zemědělskému legionářskému družstvu. Ve 20. letech byly provedeny na zámku nejnutnější opravy. Dnes je zámek majetkem Krajského památkového střediska v Brně. V poslední době byla zahájena jeho generální oprava, která tak zachrání velmi cenný doklad moravské renesanční architektury. V zámku bude instalována památková expozice, charakterizující česko-italské umělecké vztahy. (1 7 8 ) NOVÝ HRAD — hrad 9 km severně od Mikulova Nový hrad dal postavit moravský markrabě Jan Jindřich někdy v 1. 1368—1375 jako ochranu nedaleké zemské hranice proti Rakousům i jako zabezpečení proti rozpínavosti Lichtenštejnů. Hrad tvořil zvláštní majetkový celek spolu se zaniklou vsí Purkmanicemi, avšak jako zeměpanský se dlouho neudržel. O jeho získání usilovali mikulovští Lichtenštejnové, jimž jej v době svých prvních finančních potíží markrabě Jošt v r. 1380 nakonec prodai. Hrad nepatřil k rozsáhlým stavbám a v dobrém stavu byl ještě v r. 1414. Nepřečkal však husitské války; zanikl asi při tažení husitů do Rakous v r. 1426, neboť pak už není o něm ani zmínky. Teprve v r. 1629 se uvádí jako pustý. Jeho zříceniny nad Horními Věstonicemi jsou dnes již málo patrné. NOVÝ HRÁDEK — hrad 19 km západně od Znojma Nový hrádek vybudoval markrabě Jan Jindřich, bratr Karla IV .; stavba byla zahájena po r. 1358 a ukončena asi v třetí čtvrtině téhož století. Areál tvořily vlastně dva hrady, spojené mezi sebou předhradím. Východní hrad — jak je patrné ze zříceniny — byl chráněn trojúhelníkovou baštou, západní hrad, neobvyklého oválného půdorysu, dvojicí masívních souběžných hradebních zdí. Od markraběte Jana získal hrad spolu se vsí a hradem Lukovem markrabě Jošt, který jej prodal v r. 1403 Přečkovi z Kojetic. Jeho majitelé se v dalším období rychle měnili a hrad chátral. V r. 1548 patřil Volfovi Krajíři z Krajku, potom vystřídal několik majitelů, až jej Zikmund z Ditrichštejna v r. 1600 ._nfr»ytřfcng !■ T T T * rI■ * * 1 ■ u B II Nový Svétlov — zámek prodal spolu s panstvím Šenkenberk, Šatov, Štítary, Milíčovice, Břečkov za 60 000 zl. moravských Berkovi z Dubé a z Lipé, pozdějšímu moravskému zemskému hejtmanu. V r. 1618 připadl Nový hrádek Volfu Dětřichu z Althanu a byl spolu s panstvím připojen k Vranovu. Při neustálých změnách maji­ telů hrad velmi chátral; jeho zkázu dovršili Švédové, kteří jej v r. 1645 značně pobořili. Od té doby již nebyl nikdy v plné míře obnoven. Později byla jeho část upravena na letní sídlo majitelů panství a byl v něm zřízen byt pro myslivce. Dnes se na strmém ostrohu nad Dyjí dochovaly pouze nepatrné zbytky valu a zdivá. NOVÝ SVĚTLOV — zám ek 13 km východně od Uherského Brodu Majitelé světlovského panství původně sídlili na hradě Sta­ rém Světlově, ale když byl v době česko-uherských válek zničen, postavili bratři Zbyněk, Cl i bor a Jaroslav z Landštejna před r. 1480 nad soutokem Olšavy a Kaménky u Bojkovic hrad Nový Svétlov. Byl vybudován v pozdně gotickém slohu a převzal strategickou funkci Starého Světlova i někdejší bojko­ vické tvrze; tvořil jej nepříliš rozsáhlý hradní palác s věží. V r. 1527 byl hrad prodán Burianu z Vlčnova. Nový majitel se při bojích o trůn po smrti Ludvíka Jagellonského (1526) postavil na stranu Jana Zápolského, a proto mu byl hrad spolu se statkem zkonfiskován, ale brzy nato zase vrácen. Burianem vymřel rod z Vlčnova po meči. Po krátké držbě Bilíků z Kornic přešel hrad do rukou Kateřiny z Vlčnova, která v době vzrůsta­ jícího tureckého nebezpečí opevňovala Nový Světlov novými hradbami a rozšířením předhradí, čímž se areál hradu podstatně rozšířil. Od r. 1563 náležel Nový Světlov rodu Tetourů z Te- tova, za nichž byl hrad přestavěn a podstatně rozšířen, od r. 1594 Janu Jetřichu z Kunovic. Ten jej však brzy předal své sestře Anně Marii, jejíž muž Zdeněk Žampach z Potštejna byl znám svým tvrdým postojem k poddaným. V r. 1605 přečkal hrad bez větších škod ničivý vpád Bočkajovců. V r. 1610 získal panství Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu, který je v r. 1613 prodal Františku Serenyimu. Serenyiové se sice aktivně účast­ nili stavovského povstání v 1. 1618 —1620, ale po Bílé hoře nebyli zvlášť tvrdě potrestáni; po zaplacení pokuty 5000 zl. moravských jim bylo panství ponecháno. V r. 1656 byli dokonce povýšeni do šlechtického stavu. Podstatné škody utrpěl hrad při trojím útoku turecko-tatarských vojsk v r. 1663, ale hrad dobýt se jim nepodařilo stejně jako Švédům v 1. 1645—1646, kteří po několikerém marném obléhání s nepořízenou odtáhli; byl totiž důkladně opevněn a odolal i pozdějším kuruckým útokům v 1. 1703—1709. Po těchto nepřátelských náporech byl hrad v druhé polovině 17. století upravován. Gabriel Serenyi, který převzal světlovské panství po Fran­ tiškově smrti, zemřel v r. 1664 a zanechal syny Františka a Jana Karla, kteří se o zděděný statek rozdělili. Jan Karel dostal Světlov. V r. 1803 koupila panství za 277 000 zl. Zofie Haugvicová z Biskupic (f 1835), která vytvořila na světlovském hradě, zejména v posledních letech svého života, příznivé kulturní ovzduší. Byla ctitelkou hudby a jí vyškolení hudebníci hráli při koncertech díla Mozartova a Beethovenova. Zajížděl sem i Josef Mánes, který učil její dceru Jindřišku malovat. Jindřiška Haugvicová, provdaná za karvínského velkoprůmyslníka Larische-Monnicha, zdědila Nový Světlov r. 1835. (1 7 9 ) Dostatek finančních prostředků umožnil ve 40. letech 19. sto­ letí přestavbu hradu na zámek v tehdy módním tudorském slohu; přestavbu provedl vídeňský architekt Eduard Kuscher. Je to jednopatrová půlkruhovitá budova s cimbuřím a čtyřbokou věží po straně. Ital Vitalino Fumugalli přeměnil jižní část obory v anglický park se subtropickou flórou, kde ve sklenících i v zimě dozrávaly citróny, pomeranče a fíky. Na přelomu 19. století se pak majitelé Světlova rychle střídali; v r. 1906 byl prodán uherskému šlechtici Aladaru Kereczenyimu, od něhož jej v následujícím roce koupil Jiří Lubomierski. V r. 1924 získala panství v exekuční dražbě Pozemková banka v Praze, v r. 1926 se stalo jako součást zbytkového statku vlastnictvím manželů Ladislava a Jarmily Zbořilových, za nichž byl pust­ noucí zámek znovu upraven. Dnes je zámek majetkem MěNV a je v něm umístěno vlasti­ vědné muzeum. OBŘANY — hrad 4 km severovýchodně od Brna Původní sídlo pánů z Obřan bývalo asi u kostela, který je v jádře románský. Roku 1278 se podle Obřan psal Smil, který si postavil nový hrad na ostrožně asi 3 km severně od Obřan. Po Smilově smrti v r. 1312 zdědil obřanský hrad Jindřich z Lipé. Jeho synové Hynek a Čeněk se vzbouřili proti Janu Lucemburskému, ale brněnští měšťané poskytli králi vydatnou pomoc. Obřanský hrad, který je nemálo poškozoval, dobyli a zbořili; Jan Lucemburský jim zbořeniště 31. března 1316 se vším příslušenstvím daroval. Nakonec však Obřany přece jen zůstaly Jindřichu z Lipé, který 16. listopadu 1324 věnoval lesy v sousedství cisterciačkám na Starém Brně. Zbořený hrad byl znovu obnoven, zanikl však za neznámých okolností už na konci 14. nebo na počátku 15. století. Dochované zbytky zdivá, objevené při vykopávkách, dokládají jeho existenci. OKAREC — tvrz 5 km západně od Náměště nad Oslavou Ves Okarec patřila zprvu třebíčskému benediktinskému klášteru, ale ve 14. století tu sídlil vladycký rod z Okarce, po jehož vymření získali Okarec na přelomu 14. a 15. století jeho příbuzní vladykové z Pyšela. V 15. století se ve vlastnictví obou vsí vystřídaly spřízněné rody vladyků z Říčan a Valeckých z Mírová. V r. 1556 připojil Oldřich z Lomnice Okarec s ostat­ ním zbožím Valeckých z Mírová k náměšťskému panství. Tím ztratila okarecká tvrz význam a záhy nato zanikla. Její zbytky jsou dodnes patrné v základech budovy někdejšího dvora na východ od obce, dnes součásti místního JZD. OKRAŠOVICE — tvrz 6 km jihovýchodně od Třebíče Ves Okrašovice patřila třebíčskému benediktinskému klášte­ ru; jako jeho součást se připomíná už v r. 1104. Od poloviny 14. století jsou tu však doloženi jako majitelé, často jen části vsi, vladykové z Okrašovic, což by předpokládalo existenci tvrze, neboť Okrašovice pak až do r. 1568 tvořily samostatný statek s tvrzí. Po tomto roce se tu vystřídali ještě příslušníci tří rodů, které měly blízký vztah k třebíčským pánům. Tvrz asi zanikla záhy po připojení Okrašovic k třebíčskému panství v době třicetileté války. Části jejího zdivá jsou dosud patrné v základech budov někdejšího dvora okrašovického velkostatku (dnes hospodářských budov JZD). (1 8 0 ) OKŘÍŠKY — zám ek 8 km severozápadně od Třebíče V Okříškách existovala již v době předhusitské zeměpanská tvrz (1375), která byla dávána lénem. V r. 1466 získal Okříšky s tvrzí a Petrovice rytířský rod z Hrochova, v jehož vlastnictví zůstaly skoro 100 let. Tehdy byla tvrz přebudována v pozdně gotickém stylu. Koncem 16. století byla tvrz přestavěna v renesanční zámek, vyzdobený sgrafitovou fasádou, která zůstala uchována i pod pozdější barokní omítkou. Počátkem 17. století náležel nově vybudovaný zámek Jiřímu Rechenberkovi ze Želetic, který upravil nádvorní průčelí. Poté se jeho majitelé často střídali, až jej v r. 1751 získali brtničtí Collaltové, kteří připojili Okříšky k brtnickému panství. Zámek pak byl barokně přestavěn; charakteristické je zejména barokně členěné průčelí. Dnes je zámek majetkem M NV a slouží JZD jako úřadovny i skladiště. OLBRAMOVICE — tvrz 8 km jihovýchodně od Moravského Krumlova Tvrz v Olbramovicích, poprvé připomínaných v r. 1253, byla asi vystavěna v první polovině 14. století. Olbramovice totiž náležely od r. 1321 Jindřichovi z Lipé, který měl v Olbra­ movicích jedno ze svých sídel, což předpokládá existenci tvrze. Rodu z Lipé patřily Olbramovice i v 15. století. Poté se držitelé střídali, až se Olbramovice staly v r. 1651 součástí moravsko­ krumlovského panství. Tvrz zanikla nejpozději v 17. století, neboť držitelé vesnice zde v 16. století nesídlili. Zmizela beze stopy. Stála pravděpodobně jihovýchodně od obce přímo za posledními domy na kopečku, vysokém asi 7 m, který je nyní porostlý stromy a keři; na jeho temeni je kruhová plošina o prů­ měru 13—14 m. V r. 1895 byl nahoře postaven kříž, k němuž vedou od severozápadu schody. Místo se nazývá Kalvárie. Starší vlastivědná literatura považovala místo za germánský mohylový hrob. Teprve H. Freising v 30. letech 20. století rozpoznal při průzkumu, že jde o násyp, který sloužil jako základ středověkého opevněného sídla. OLEKSOVICE — tvrz 15 km severovýchodně od Znojma V r. 1272 se připomíná místní vladyka Vlk z Oleksovic, ale písemnou zprávu o tvrzi máme teprve z r. 1543, kdy ji Jan z Lipé spolu s vesnicí propustil z léna Janu Kytlicovi ze Lhoty. Tvrz potom drželi Dubňanští z Bařic a Doupovci z Doupova, až v r. 1559 přešel statek na Viléma Kusého z Mukoděl. Na po­ čátku 17. století připadlo zboží louckému klášteru a tvrz brzy nato beze stopy zanikla. OLEŠNÁ — zám ek 5 km jihovýchodně od Nového Města na Moravě První zpráva o vsi Olešné je z r. 1369. Již koncem 14. století byla tamní rychta přebudována v tvrz, která v 16. století zpustla; Olešná byla tehdy součástí novoměstského panství Pernštejnů. V r. 1624 získal Olešnou spolu s Novým Městem kardinál František z Ditrichštejna, který je postoupil Kratzerovi ze Schónsperka. Kolem r. 1650 vybudoval Kratzer v místech někdejší tvrze jednopatrový barokní zámek. Koncem 17. století se však vlast­ níci Olešné změnili a zámek zpustl. V r. 1731 byl pronajat Jonáši Alexandrovi za 30 zl. ročně; v následujícím roce byla provedena generální úprava zámeckého areálu, který pak byl pronajímán za 40 zl. ročně. V r. 1790 byl zámek přeměněn na selskou usedlost, takže se z někdejšího sídla dochovaly jen části zdivá. OLEŠNIČKA — tvrz 5 km jihovýchodně od Bystřice nad Pernštejnem Tvrz v Olešničce se poprvé připomíná v r. 1360, kdy ji drželi Gedeonové z Olešničky. Náležely k ní jen vsi Olešnička a zaniklá Lhotka. Statek se stal někdy na konci 15. století sou­ částí panství hradu Pernštejna a tvrz v Olešničce záhy nato zanikla. Její zbytky se až do nedávné doby nacházely na severní části Kozlovského kopce; vzaly zasvé při stavbě televizní retranslační věže. OLŠANY — tvrz 14 km severozápadně od Dačic Ves Olšany se připomíná v r. 1351, kdy ji drželi místní vladykové z Olšan (v r. 1351 Jeneč z Olšan). Snad již v té době zde byla vybudována tvrz, o které však máme první písemnou zprávu až z r. 1521 při převodu majetku na Babky z Meziříčka. Stávala v místech dnešní fary a zanikla asi v 16. století, neboť Babkové v Olšanech nesídlili. Nedochovaly se z ní žádné po­ zůstatky. OLŠÍ — tvrz 13 km severozápadně od Tišnova Nejstarší dějiny vsi Olší jsou zkresleny vlivem moderního Bočkova falza, uvádějícího její existenci již ve 12. století; poprvé se však připomíná teprve v r. 1255 jako součást majetku doubravnického kláštera. Tvrz tu stávala až v 15. století, a to po­ dle místní tradice bud na vršku u kostela, nebo v bahnisku při potoku pod vsí. Dobu jejího zániku nelze zjistit; snad se stala obětí česko-uherských válek v druhé polovině 15. století; stopy po ní se nedochovaly. OMICE — tvrz 5 km východně od Rosic Tvrz v Omicích stávala jihozápadně od kostela, v místech někdejšího hřbitova, kde je dnes obecní zástavba. Připomíná se již v r. 1319, kdy jejím majitelem byl Jan Lucemburský. Na počátku 15. století byl statek zahrnující vsi Omice a zaniklé Bukovany připojen k panství rosickému a tvrz, která se připo­ míná naposledy v r. 1464, v důsledku toho a snad i v důsledku česko-uherských válek beze stopy zanikla. OPATOV — tvrz 16 km západně od Třebíče Po opatovské tvrzi zbyla jen jediná zpráva v zemských des­ kách z počátku 15. století (1416), kdy zboží právě opouštěl rod Opatovců z Opatova; byla asi vybudována v druhé polovině 14. století místními vladyky. Ves Opatov, povýšená v r. 1540 na městečko, byla v r. 1481 připojena k brtnickému statku. Zdá se však, že samotná tvrz se stala obětí válečných událostí česko-uherských v druhé polovině 15. století, neboť v zápise již o ní není — ani jako o tvrzišti — zmínka; zmizela beze stopy. OPATOVICE — tvrz 8 km západně od Zdounek Zaniklá ves Opatovice stávala u Morkovic v prostoru Opatovického lesa a jako osazená se připomíná v 1. 1351 1437. Oponešice — tvrz Jako pustá se uvádí v pramenech od r. 1464. O tvrzi je zmínka pouze v r. 1416. Zanikla spolu se vsí za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století. I. L. Červinka našel při průzku­ mech před první světovou válkou zbytky tvrze — kopeček s náspem a příkopem na místě, které se dodnes nazývá Hrádek. Pod ním, na poli při potůčku, byla půda silně promíšena pope­ lem, uhlím a střepy keramiky. OPONEŠICE — tvrz 6 km severovýchodně od Jemnice Rod vladyků z Oponešic je znám ve vsi již v r. 1351. Snad už v druhé polovině 14. století zde vznikla tvrz jako vladycké sídlo, která se však písemně uvádí teprve v r. 1511, kdy se dostala do vlastnictví rodu z Čechtína, jemuž náležela v 16. sto­ letí. V r. 1610 byla tvrz spolu se vsí připojena k Budkovu. V je­ jím areálu byl vybudován vrchnostenský dvůr, připomínaný za třicetileté války. Po jeho častých přestavbách se z původní gotické tvrze dochovala jen část zdivá. Dnes jsou objekty někdejšího dvora majetkem MNV a slouží místnímu lihovaru. ORLOV — hrad 8 km jihovýchodně od Vyškova Území kolem Ivanovic na Hané náleželo již na konci 12. sto­ letí řádu johanitů. T i si někdy ve 13. století vystavěli na úzkém ostrohu v lese nad vsí Orlovicemi řádový hrad Orlov, který byl sídlem komendy. Majetek johanitů na Moravě se za husitských válek počal rozkládat. Králové dávali jejich zboží do zástavy a to bylo postupně zcizováno. Tomuto osudu neušel ani statek ivanovicko-orlovický. Hrad Orlov byl za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století rozbořen; v r. 1482 se již připo­ míná jako pustý. Ves Orlovice s hradiskem náležely pak k zboží ivanovickému, později ke statku moravskopruskému. Z někdejšího gotického hradu Orlova se dodnes dochovaly jen pozůstatky valů a příkopů. Na jeho bývalém předhradí stojí dosud orlovický kostel, postavený na zbytcích hradní kaple. (181) Oslavany — zámek, arkádové nádvoří OŘECHOV — tvrz 9 km východně od Velkého Meziříčí Ořechovská tvrz se poprvé připomíná až v r. 1596. Stávala na kopečku, kde je nyní náves vsi Ronova; od vsi Ořechová byla oddělena Tvrzským rybníkem. Vybudoval ji pravděpodobně Erazim Polcar z Parařova, jemuž Zikmund Helt z Kementu postoupil v r. 1562 vsi Ořechov, Kyjov a Kadolec. Od r. 1687 měl ořechovský statek stejné majitele s Křižanovem. V r. 1784 byly ořechovská tvrz, dvůr a ovčín rozparcelovány a na jejich místě vznikla osada Ronov, nazvaná podle majitele velkostatku Endsmanna z Ronova. Tvrz tehdy zanikla a dnes z ní zbyly jen sklepy. (1 8 2 ) OŘECHOV — zám ek 13 km jihozápadně od Uherského Hradiště Původní dvůr u vsi Ořechová byl ve 14. století přestavěn na tvrz, která v r. 1384 náležela místnímu zemanskému rodu z Ořechová; za válek česko-uherských v druhé polovině 15. sto­ letí byla vypálena a téměř zpustla. Byla však opět obnovena, neboť se znovu připomíná v r. 1541, kdy patřila vdově po Václa­ vu z Ořechová Kateřině z Doloplaz. T a v r. 1571 předala Oře­ chov s tvrzí a s dvorem bratrům Janu, Václavu a Mikuláši Onšíkovům z Bílkovic, kteří přestavěli tvrz v trojkřídlý rene­ sanční zámek s nárožními věžemi. V r. 1612 prodal Karel Pergar z Pergu s manželkou Kateřinou Onšíkovou zámek spolu se statkem Albrechtu Sedlnickému z Choltic. Za třicetileté války získal statek olomoucký probošt Arnošt Platejs z Platenštejna, který jej odkázal Anně Lidměřské z Jizbic. Od ní získal Ořechov velehradský klášter, který jej však již v r. 1649 prodal zá 12 000 zl. moravských Marku Lubetičovi z Kappeletu. V r. 1683 získali statek Rudolf a Karel Maxmilián Magnisové a v r. 1718 jej opět koupil velehradský klášter. Zámek byl koncem 17. a počátkem 18. století zbarokizován, avšak jeho vnější renesanční ráz zůstal zachován. Bylo upraveno jen průčelí a interiéry, zejména v prvém patře; v r. 1710 byla přistavěna barokní kaple. Zámek pak sloužil jako letní sídlo a rekreační místo. Po zrušení velehradského kláštera v r. 1784 připadl zámek náboženskému fondu a sdílel osudy velehradského panství; sloužil obytným účelům a neustále chátral. Po první světové válce byl z bývalého panství vytvořen zbytkový statek, který spolu se zámkem náležel Katolickému podpůrnému spolku arcidiecéze olomoucké na Velehradě. V 30. letech získali zámek salesiáni, kteří zde zřídili výchovný ústav a dosavadní kapli přeměnili v řádový kostel. V r. 1950 se stal zámek vlastnictvím státu; dnes patří ONV a je v něm umístěn domov důchodců. OSIKY — hrad 12 km severně od Tišnova Na nápadné zalesněné homoli u vsi Osiky se dochovaly nepatrné zbytky poměrně rozsáhlé hradní stavby, poprvé připomínané v r. 1390; její historický vývoj zůstává neznámý. Samotná ves Osiky se připomíná v r. 1390. Wolny ztotožňuje hrad s Levnovem, což neodpovídá skutečnosti; snad byl vlast­ nictvím některé z větví pánů z Lomnice. Ačkoli se ze středověkého hradu mnoho nezachovalo, může­ me dosti dobře rozeznat jeho celkovou dispozici. Celý hradní areál, s výjimkou západní strany, kde je svah homole nejpříkřej­ ší, je obehnán příkopem, místy až 6 m hlubokým a 8 m širo­ kým. Uvnitř vnějšího opevnění je druhý val a příkop. Na mírně skloněném svahu mezi vnitřním a vnějším opevněním stávaly nepochybně obytné i hospodářské budovy, pravděpodobně dřevěné. Ve vnitřním hradě stály objekty kamenné; na mnoha místech jsou dobře patrné jejich půdorysy. Byla zde také studna, z níž se zachovala znatelná prohlubeň. OSLAVANY — zám ek 4 km severozápadně od Ivančic Paní Heilwida, vdova po neznámém předku pánů z Myslibořic, zakladateli rodu pánů z Miroslavi, založila v r. 1225 v Oslavanech první ženský cisterciácký klášter, který vysvětil olomoucký biskup Robert v r. 1228 za přítomnosti českého krále Přemysla Otakara I. Klášter, jemuž již v r. 1388 hrozilo zřícení, byl postižen v r. 1423 za Žižkova tažení na Moravě. Po rozchvácení statků jen živořil a po požáru (krátce po r. 1516) byl opuštěn; abatyše se sestrami odešly do Starého Brna. Kláštera se zmocnil král Ferdinand I., který jej v r. 1526 zastavil tehdejšímu moravskému zemskému hejtmanu Janu Kunovi z Kunštátu. Bratr Jana Kuny z Kunštátu Vilém postoupil krátce po r. 1541 oslavanskou zástavu Albrechtu Bošovskému z Po­ lanky, v r. 1544 ji převzal Beneš Dubenský z Chlumu. V r. 1549 udělil Ferdinand I. oslavanský klášter s jeho statky jako zástavu nejvyššímu pražskému purkrabímu Volfu Krají- řovi z Krajku. K tomu mu přidal ještě 2000 kop míšeňských, aby „na stavení a opravy užitečné vynaložiti a postavěti mohl“ . Radikální přestavbu zahájil teprve v r. 1577 Kryštof z Althanu (f 1589), který vystavěl u kláštera renesanční zámek se dvěma arkádovými křídly. K jižní zdi kostela byla přibudována esteticky dokonalá lodžie s datováním ve sgrafitu. Arkády dvora zámku se od arkád lodžie odlišují jinou slohovou orientací a nesou znaky rustikalizovaného toskánského vlivu podobně jako na zámku v Hrubšicích. Stavbu zámku dokončil Kryštofův nástupce Volf Dedřich. Zadní část, původně stavěná na zdivu bývalého kláštera, byla přeměněna na sýpku. Hraběti Volfu Dětřichu z Althanu byly Oslavany pro účast na stavovském povstání po Bílé hoře konfiskovány a předány jeho bratrům s podmínkou, že zaplatí velké dluhy váznoucí na panství. V 1. 1712—1782 náleželo panství starobrněnskému klášteru Králové. V 18. století byl zámek zbarokizován, což se zejména projevilo v západním křídle a v přízemí. V r. 1782 získal Oslavany vídeň­ ský finančník rytíř Jan Scharff, který provedl klasicistní úpravy fasád, přistavěl schodišťové křídlo při jižní části budovy a založil ovocnou i zelinářskou zahradu. V 19. století se majitelé zámku a panství rychle střídali, až je v r. 1885 koupili Gomperzové, kteří provedli parkovou úpravu zahrad. Dnes je zámek majetkem MěNV a slouží jako skladiště. OSLA VICE — hrad 2 km jihozápadně od Velkého Meziříčí Hrad stával v lese nad štěrkovým lomem u vsi Oslavice, kde jsou podnes patrné náspy. V pramenech se bohužel nepřipo­ míná, i když obec se uvádí k r. 1320; ztratil zřejmě své poslání před r. 1355, kdy se Oslavice stala součástí mostišťského zboží, a zanikl. OSLA VIČKA — tvrz 6 km jihozápadně od Velkého Meziříčí Ves Oslavičku drželi na konci 14. století vladykové z Oslavičky. Tvrz s dvorem se zde připomíná poprvé v r. 1406. Od r. 1466 ji drželi Oslavičtí.z Jemničky a v r. 1560 se statek stal součástí meziříčského panství. Tím ztratila tvrz význam jako panské sídlo a zanikla. Dodnes se z ní zachovala pouze zeď s 2 střílnami, stojící o samotě. OSOVÁ — zám ek 5 km severozápadně od Velké Bíteše V 1. 1329—1349 držel Osovou, městečko Bítýšku a další vesnice Jindřich z Osové, který tu asi sídlil na vodní tvrzi. Poté ji drželi páni z Ronova, potomci Hejmana z Polné z rodu Ronovců. Čeněk z Ronova a z Letovic prodal v r. 1365 osovské zboží, které zahrnovalo tvrz a vsi Osovou, Vlkov, Březku, Březí, Heřmanice (dnes Dolní Heřmanice), Sklené, Ořechov, Kadolec a Záblatí, markraběti Janu Jindřichovi. Markrabata je pak udílela lénem, které v 1. 1390—1529 držel rod Osovských z Doubravice, stoupenců husitů a Jiřího z Poděbrad. Jejich nepřáteli byli brněnští měšťané, kteří dokonce v době příměří osovské panství přepadli a několik vsí vypálili. Jan Rájecký z Mírová, který držel Osovou před r. 1590, přebudoval vodní tvrz v renesanční zámek jako uzavřenou pravoúhlou budovu s nádvořím a v prvním poschodí s pilířo­ vými arkádami. Kolem zámku vytvořil soustavu rybníků, které jsou charakteristickou dominantou krajiny dodnes. Lev Burian Berka z Dubé a Lipé prodal v r. 1612 zámek s panstvím Janu (1 8 3 ) v r. 1437 uvádí Vavřinec Smetana z Osvětiman. Pobořena byla patrně za válek uherského krále Matyáše Korvína proti Jiřímu z Poděbrad. V r. 1517, při převodu statku Filipu z Víč­ ková, se již výslovně uvádí jako pustá. Obnovena nebyla, poněvadž Osvětimany splynuly brzy nato s panstvím buchlovským; dochovaly se jen nepatrné zbytky. O sová— zámek Jiřímu Humpoleckému; 23. května 1638 poškodil zámek požár, který si vynutil další úpravy budovy. V r. 1662 se dostal do majetku Žalkovských, protože Marie Eufemie Humpolecká se provdala za Václava Zikmunda Žalkovského ze 2alkovic. V r. 1708 jej získala Kateřina z Waldorfu. V první třetině 18. století Kateřina z Waldorfu zámek pře­ stavěla v barokním stylu, čímž v podstatě získal dnešní podobu. Tehdy byla také zbarokizována a snížena hodinová věž v prů­ čelí nad centrálním vstupem. Kateřinin vnuk Ignác z Waldorfu odkázal v r. 1796 zámek Františku Kajetánu Chorynskému z Ledské, který jej v následujícím roce prodal Haugvicům, čímž se Osová stala součástí náměšťského panství. V 19. století byl zámek znovu upravován a vznikl zde přírodní krajinářský park. Zámecký areál obklopuje rybník Okolník, který připomíná někdejší vodní opevnění sídla a který je součástí rybniční sousta­ vy rozprostírající se až ke Křižanovu. Dnes je zámek v Osové majetkem ONV Žďár nad Sázavou a slouží sociálním účelům. OSTOPOVICE — tvrz 6 km jihozápadně od Brna Tvrz v Ostopovicích je písemně doložena teprve k r. 1496 při převodu na syny Jindřicha Babky ze Senice. Zpustla v 16. sto­ letí, neboť v r. 1540 se již uvádí jako pustá; v té době byly Ostopovice součástí troubského panství a zdejší tvrz ztratila význam. Nedochovaly se po ní žádné pozůstatky. OSTROV NAD OSLAVOU — tvrz 9,5 km jihovýchodně od Ždáru nad Sázavou Vodní tvrz stávala v části městečka Ostrova zvané Familie. Byla vystavěna na počátku 16. století v místech původní dědičné rychty na pravém břehu mezi rameny Oslavy, když byl při dělení meziříčského panství vytvořen ostrovský statek. T en pak drželi Michkové z Radostína a od r. 1609 Tomáš Soběhrd, jemuž byl Ostrov po Bílé hoře konfiskován a spojen se statkem novo Veselským. Ostrovská tvrz přestala být panským sídlem a zanikla; kolem r. 1730 byla přebudována v panskou hospodu. Pohostinství slouží dodnes. OSVĚTIMANY — tvrz 10 km severovýchodně od Kyjova Tvrz v Osvětimanech, připomínaných v r. 1349, byla vybu­ dována asi počátkem 15. století místními vladyky, z nichž se ( 184 ) OTNICE — tvrz 9 km jihozápadně od Slavkova Tvrz v Otnicích byla vybudována asi počátkem 14. století místními vladyky, z nichž se připomíná v r. 1255 Hypolit a jeho syn Jindřich z Otnic. Teprve na konci 16. století máme zmínku o tom, že ji přebudoval Jan Kryštof Jager z Pysbrunu. V r. 1611 získal tvrz a ves Vilém Přepyský z Rychemburka, jemuž byly za pobělohorských konfiskací zabaveny, odhadnuty na 15 000 zl. moravských a v r. 1626 připojeny k panství ždánickému. Tím ztratila zdejší tvrz účel a zanikla — pravděpodob­ ně i přispěním událostí třicetileté války. Stávala na kopci zva­ ném Strážek a zachovaly se z ní pouze valy a příkop. OTRADICE — tvrz 2,5 km severovýchodně od Náměště nad Oslavou V druhé polovině 14. a počátkem 15. století sídlila na Otradicích domácí vladycká rodina z Otradic, která tu asi vybudova­ la tvrz. Pak vlastnili Otradice až do r. 1504 Jankovští z Vlašimi. Zdejší tvrz se však připomíná teprve v r. 1504, kdy se spolu se vsí a dvorem stala součástí kralického statku. Zprávy o tvrzi mizí po r. 1540 a dnes ani nevíme, kde stála. OTROKOVICE — zám ek 11 km západně od Gottwaldova Ves Otrokovice byla počátkem 15. století (1406) součástí malenovického panství; v polovině 15. století se stala zvláštním statkem a v té době zde asi byla vystavěna tvrz. Jejími držiteli byli Tetourové z Tetova, pak různé jiné rody, až se v r. 1649 stalo otrokovické zboží součástí napajedelského panství. Otrokovická tvrz byla koncem 17. století, za Františka Helfrida Rottala, přestavěna v lovecký zámek barokního stylu, který však byl koncem 18. století používán jako obydlí pro hospodářské úředníky velkostatku. Dnes je zámek majetkem národního podniku Svit v Gott­ waldově a slouží jeho hospodářským účelům. PAČLAVICE — zám ek 18 km jihozápadně od Kroměříže Ves Pačlavice se poprvé připomíná již v r. 1131; v r. 1355 je zde doložena tvrz, na níž sídlil místní vladyka Dobeš z Pačlavic. Od r. 1437 ji držel Filip z Pačlavic. Pačlavice se sice nazývají v r. 1523, za Jana Cedlara z Hofu, městečkem, ale k povýšení došlo až za Ferdinanda I. v r. 1538. Tvrz je zde doložena ještě v r. 1612, kdy ji i s městečkem koupil Jan Bukůvka z Bukůvky; tehdy byla přebudována v renesanční zámek. Třicetiletou válkou úplně zpustošené panství získali v r. 1678 Choryňští z Ledské. V té době byla již polovina dříve pustých dvorů opět osazena a připomíná se i zámek, který byl •v druhé třetině 18. století barokně přestavěn a v r. 1816 znovu upraven. Kolem čtvercového zámeckého dvora je rozložen komplex dvoupatrových budov. Nad střední osou se nachází znak se třemi pětilistými růžemi s letopočtem 1816. Poslední majitelka z rodu Choryňských hraběnka Marie Anna Sprinzensteinová prodala v r. 1814 celý statek princi Arnoštu Arenber- gerovi, jehož dcera věnovala v r. 1841 panství milosrdným ses­ trám sv. Vincence z Pauly ve Vídni s podmínkou, že zde řádové sestry zřídí dva domy pro nemocné. Řeholnice upravily k to­ muto účelu zámek. Dnes je zámek majetkem ONV a slouží sociálním účelům. PALUPÍN — tvrz 16,5 km západně od Telče Ačkoliv Palupín byl již ve 14. století samostatným městeč­ kem, tvrz se zde připomíná teprve v r. 1750. To ovšem nevy­ lučuje její existenci v předchozích stoletích, zvláště když již ve druhé polovině 14. století (1364) se připomínají místní vladykové. Snad byla poškozena za válek česko-uherských, ale pak znovu obnovena, i když Palupín byl součástí telčského panství. Naposledy se připomíná v r. 1846; poté ustoupila hospodářské výstavbě a nezachovalo se z ní nic. PÁNOV — tvrz 5 km severovýchodně od Velké Bíteše Tvrz Pánov ležela uprostřed rybníků a připomíná se poprvé v r. 1480, kdy ji spolu s vesnicemi Košíkovém a Rudou drželi bratři Vaněk a Alexandr z Pánova. Podle zachovaných zbytků základového zdivá je ale zřejmé, že vznikla koncem 13. století jako vodní tvrz. Již v r. 1483 však koupilo pánovské zboží město Brno a tvrz záhy nato zanikla. PANSKÉ DUBENKY — tvrz 14 km severozápadně od Telče Ves Panské Dubenky se připomíná již v r. 1355 a tvořila původně samostatný statek, k němuž náležel i Býkovec. Tvrz tu vznikla teprve za třicetileté války a vystavěl ji nepochybně Václav Hozlauer z Hozlau. Hozlauerové postoupili v r. 1686 Panské Dubenky s tvrzí a pivovarem, s ovčínem a s dvěma mlý­ ny telčskému panství. Tím ztratilo zdejší panské sídlo svůj účel a záhy nato zaniklo. Nedochovaly se z něho žádné pozů­ statky; ani se neví, kde tvrz stála. PAVLÍNOV — tvrz 10 km západně od Velkého Meziříčí Ves Pavlínov náležela původně měřínskému proboštství, až Vratislav z Pernštejna ji v r. 1557 postoupil Janu staršímu Stráneckému ze Zhoře, který si tu vystavěl tvrz (připomíná se v r. 1569). Statek pak byl v 17. století připojen k Pivcově Zhoři (nyní Stránecká Zhoř) a pavlínovská tvrz v důsledku to­ ho, a snad i přispěním událostí třicetileté války, zanikla. Stávala v části vsi, která se dosud nazývá Na zámku. PAVLOVICE — tvrz 8 km severovýchodně od Bučovic Tvrz v Pavlovicích se připomíná teprve v r. 1510, kdy ji Heřman ze Zástřizl postoupil spolu se vsí Pavlovicemi Janu Kobíkovi z Opatova. Od r. 1531 náležely Pavlovice s tvrzí k bohdalickému statku. Tvrz tím ztratila svou funkci panského sídla a v r. 1591 se výslovně připomíná jako pustá. Její valy jsou dodnes patrné na pahorku u bývalého dvora, dnes objektů JZD. PERNŠTEJN — hrad 9 km jihovýchodně od Bystřice nad Pernštejnem Na jednom ze skalnatých ostrohů Českomoravské vysočiny, nad údolími, vyrývanými do tohoto prastarého masívu řekou Svratkou a jejími přítoky, nad zeleným mořem lesů, jež byly v dávných dobách domovem jelenů, medvědů, vlků a zubrů i lovců, uhlířů a kutačů rud, stojí nad městečkem Nedvědicí jeden z našich nejzachovalejších a nejkrásnějších hradů — Pernštejn. Zachoval se dodnes jakoby zázrakem ve své neporušené gotickorenesanční podobě tak, jak jej dostavěli v první polovině 16. století Pernštejnové, tehdy nejbohatší a nejmocnější panský rod Českého království. S architektonickou zachovalostí hradu však bohužel kontrastuje stav pernštejnských písemností. Nenávratně zmizely truhlice, ve kterých byly na hradě uscho­ vávány důležité dokumenty i kronika rodu, kterou znal ještě Jungmann. Teprve v 19. století byly vandalsky zničeny při skartacích úřední spisovny pernštejnských statků i rodinné písemnosti, uložené dosud v Pardubicích. Historie hradu i jeho obyvatel je zašifrována do žalostně neúplných a zlomkovitých údajů a je komplikována i tím, že k nejstarším dějinám rodu připojil několik vlastních listin vydavatel Moravského kodexu a falzátor Antonín Boček, jeden z prvních rodopisců Pernštejnů. Jedinými, žel mlčenlivými svědky dramatické historie Pern­ štejna jsou často jen jeho zdi, hradby, úzké chodby, točitá schodiště a mramor krakorců. O počátcích pernštejnského rodu i hradu se zachovala pověst, kterou koncem 16. století zaznamenal, zpracoval a v r. 1593 vydal v Zrcadle slavného markrabství moravského Bartoloměj Paprocký z Hlohol. V jeho podání zní pověst takto: „A znáti jest, že ještě za oněch válečných králův moravských tento erb pánům z Pernštejna nadán, o němž v Kronyce Polský tato zmínka se činí: Že jest byl muž jeden jménem Věňava, ten měl bydlení své v krajině moravské mezi velikými horami, dobejvaje sobě živnosti pálením uhlí, maje chaloupku svou na vysoké hoře postavenou, v kteréž chléb i jiné potřeby sobě choval. Když pak živnosti své hleděl a nečasto doma býval, naučil se do té chaloupky zubr (choditi), chléb a cokoliv jiného v ní dostal, to všecko sžíral. Dověděvši se o škůdci svém Věňava, myslil na to, jak by mohl toho zubra zabiti. Až jednoho času, když sobě něco před chaloupkou opravoval, zubr pozadu tam vešel. O němž když Věňava zvěděl, poznenáhlu se na něj přiloudil, jehož zubr ucítivši, chtěl z boudy vyskočiti. Ale on doskočivši k němu, za rohy jej uchytil, a utrhši mladý proutek, skrze chřípě jeho prostrčil, upletši houžev, podlé sebe vedl od toho místa veliké tři míle až do města Brna, kdež na ten čas byl král s dvorem svým. Král vidouc v muži takovou sílu, za ten dar, který mu přivedl, zeptal se ho, čeho by žádal. Kterýž odpověděl: Toliko svobodu aby mohl míti a na těch horách bez překážky uhlí páliti. Znajíc král v něm větší zasloužení, tou vší krajinou mezi těmi horami na věčnost jej daroval. Což on s vděčností přijavši, mužnost svou prokázal: levou rukou drže zubra za houžev, pravou tesačku, kterou při sobě nosil, dobyvši, jednou ranou mu hlavu stal. Načež král patříc a jeho síle se divíc, na věčné časy jemu i potomkům jeho hlavu zubří černou na zlatém poli a v chřípích jeho houžev za erb daroval a nositi přikázal. Toho všeho potvrzuje starodávní pověst mezi lidmi té kra­ jiny, že ten Věňava měl syna jménem Prštena a jsouce sám v letech starých, synu svému na památku na tom místě, kde prve měl svou chaloupku, dvůr dřevěný vystavěl, nazvavši jej od jeho jména Prštanem. A ten okršlek mnohými vesnicemi a městečky osadil, veliké roje včel rozmnoživše. Když pak syn jeho dorostl a síly nabyl, dal jej ku dvoru královskému, sám pak hospodářství dohlídal.“ Tato erbovní pověst má lidový ráz. Mohla vzniknout v okolí (1 8 5 ) Pernštejn — hrad, rytina A. K unikeho z 30. let 19. století Pernštejna a byla jeho pány přijata. O historických počátcích hradu a Pernštejnů ovšem mnoho neříká a Paprockého etymologický výklad názvu hradu od „Prstana“ je vymyšlen. S největší pravděpodobností jde o odvozeninu německého „Bárenstein“ , tj. „Medvědí hrad“ . K tomuto etymologickému výkladu vedou i názvy potoka Nedvědičky a městečka Nedvědice. Architektonický rozbor hradu ukazuje, že jeho počátky lze datovat do 13. století. Byl tehdy postaven jako typický ostrožní hrad na místě, které jedinečně vyhovovalo svému účelu: ze tří stran je chráněn příkrým skalnatým ostrohem (skála prostupuje stavbu hradu až do druhého poschodí), přístupným jen ze sever­ ní strany po hřebem, jenž se ke svému zakončení a k místu hradu mírně zvyšuje a mohl být snadno přehrazen příkopy a chráněn soustavou opevnění. A jako by se příroda úmyslně postarala i o další podmínku nedobytnosti hradu: na místě pro stavbu nejpříhodnějším je ve skále jezírko s nevysychajícím pramenem (dnes je zastavěno hradními budovami a sestupuje se k němu z vnitřního hradního nádvoří). Zde bylo postaveno jádro hradu: okrouhlá věž, hradní palác a nádvoří chráněné hradbami. Tyto partie byly zcela překryty pozdějšími přístav­ bami, jen vysoká věž Barborka vyčnívá dodnes nad komple­ xem hradních budov. Kdo postavil jádro hradu a dal mu jméno, nevíme. Počátky Pernštejnů a jejich genealogie je až do konce 13. století nejasná a vlivem Bočkových falz ji historikové namnoze jen zkompliko­ vali. Za prvního předka Pernštejnů, historicky bezpečně dolo­ ženého, se pokládá Štěpán z Medlova, významná osobnost Moravy na počátku 13. století. Byl velmožem a služebníkem markraběte Jindřicha Vladislava a Přemysla Otakara I., pur­ krabím na hradě Děvičkách, zakladatelem doubravnického kláštera a svědkem na několika listinách z 1. 1203 —1228. Snad to byl on, kdo přenesl těžiště rodového majetku z jižní Moravy (Medlov je u Pohořelic) na svahy Vysočiny. Nasvědču­ je tomu fundace kláštera, která v této době nebyla jen výrazem zakladatelovy zbožnosti, ale upevňovala i jeho majetková práva a přispívala k lepšímu využití fundátorových pozemků. Právě Pernštejn — hrad ve 13. století se vytvářejí nové základy panské moci: rozsáhlý pozemkový majetek nezávislý na službě panovníkovi a na jeho přízni, s poddanskými vesnicemi a pevnými hrady. Několik nejvýznamnějších moravských panských rodů si budovalo svá dominia právě v jihovýchodní oblasti Českomoravské vysočiny: Pemštejnové, páni z Lomnice, z Kunštátu a z Boskovic. Sem nezasahoval příliš panovníkův vliv, bylo zde dostatek půdy pro kolonizaci, lesů pro lovy, míst pro stavbu hradů a vládlo zde soukromé právo. Pernštejnům se zde dařilo stejně jako jejich sousedům, s nimiž vstupovali do příbuzenských svazků. Mladší synové a dcery, kterým se nedostalo urozených nevěst nebo že­ nichů, vstupovali do klášterů a do církevních služeb, a upev­ ňovali tak spojení církevního a panského majetku. Štěpánův syn Vojtěch (v listinách jsou o něm zmínky v 1. 1228—1256) se stal proboštem doubravnického kláštera a významným cír­ kevním hodnostářem. Vojtěch a jeho bratři Štěpán a Jimram se v polovině 13. století psali stále ještě z Medlova. Teprve v r. 1285 vystupuje v listině olomouckého biskupa Dětřicha pro kostel v Olší, náležející doubravnickému klášteru, Stephanus de Perenstein, patrně vnuk Štěpána z Medlova. Jsme tedy u data, kdy byl hrad již postaven a kdy se po něm začali nazývat jeho majitelé. Koncem 13. století se rod pánů z Medlova silně roz­ rostl. V listinách vystupuje 5 bratrů (Filip, Jimram, Štěpán, Bohuslav, Havel), z nichž někteří se nazývají z Medlova, jiní z Pernštejna nebo se tyto přídomky střídají. Nevíme přesně, jak se vyvíjely jejich rodové a vlastnické vztahy v této době, ale je zřejmé, že Pernštejn se stal hlavním hradem a jádrem rodo­ vého majetku. Přídomek z Medlova ve 14. století mizí a vedlejší větev Pernštejnů, nazvaná podle Jakubova, nedosáhla většího významu. Jimram vydal v r. 1297 na Pernštejně první známou listinu. Z bouřlivých let po vymření Přemyslovců (1306) a z doby vlády Jana Lucemburského (1310—1346) nemáme o Pernštejně a jeho pánech mnoho zpráv, i když lze předpokládat, že patřili mezi ty pány, o kterých Karel IV. napsal, že „se stali většinou tyrany a nebáli se krále, jak se slušelo, protože si byli království mezi sebe rozdělili“ . Ani klidnější doba vlády Karla IV. a jeho bratra markraběte Jana Jindřicha nemohla zastavit vzestup panské moci. Probíhal však v této době „legální cestou“ , podle práva, a šlechtě vyrůstali mocní soupeři v městech a v cír­ kvi. Z prvních dvou třetin 14. století známe jen jména Pern­ štejnů. Víme, že se zúčastnili veřejného života na sněmech a v úřadech, dále rozšiřovali svůj majetek a že některé členky pernštejnského rodu byly abatyšemi klášterů (např. Klára, uváděná jako abatyše doubravnického kláštera v r. 1360). Hrad se v této době asi příliš neměnil; jeho velká doba přišla teprve v poslední čtvrtině 14. a během 15. století. Po smrti markraběte Jana Jindřicha (1375) dochází na Mora­ vě k vleklým sporům mezi jeho syny, markrabaty Joštem a Pro­ kopem. Země se rozdělila do nepřátelských, vzájemně se napa­ dajících stran a hrady se měnily v základny politických skupin a v hnízda rytířských loupežníků. V čele pernštejnského rodu a pánem hradu je v této době Vilém I. (v dokumentech se objevuje v 1. 1378—1422). Byl ideálním hrdinou své doby, který ve službách markraběte nebo na vlastní pěst bojuje, loupí, zmocňuje se statků a úřadů, buduje rozsáhlé panství, ale také stavovský stát: politika, loupež a boj splývají vjedno a vyžadují schopnosti ke všemu. Pernštejnové vstoupili se svým hradem a vojskem do služeb Joštových a patřili po dlouhá léta k oporám jeho strany. Pernštejnská posádka nebojovala jen za politické zájmy svých pánů, (1 8 7 ) P ern štejn — hrad, tzv. spiklenecký sál P e rn šte jn — h ra d , rytířský sál ale přepadávala kupce téměř na všech cestách Moravy. Sloužili v ní drobní rytíři z okolí Pernštejna jako nižší velitelé, poddaní z pernštejnských vesnic i profesionální lapkové. Po loupežných akcích se scházeli na hradě a dělili se s jeho pánem o kořist na polovinu. O Vilémových činech byla dokonce složena po­ směšná píseň, ale to nijak nebránilo, aby se účastnil sněmů a nejvyšších soudů a zastával čelné úřady v zemi: byl starostou znojemského hradu, komorníkem olomouckého i brněnského soudu a dvakrát zemským hejtmanem. V této funkci vedl mo­ ravské pány v r. 1421 na čáslavský sněm. Zahájil vzestup rodu k nejvyšším společenským a politickým cílům. Vilémovi synové Bavor a Jan (f 1475) se stali stoupenci husitství. Bavor bojoval proti křižákům ve slavných bitvách u Ústí a Tachova a Jan, který byl hlavou rodu v polovině 15. století, byl jednou z hlavních opor husitství a vlády Jiřího z Poděbrad na Moravě. V době husitských válek byl zničen a opuštěn doubravnický klášter (možná, že za Žižkovy výpravy na Moravu) a jeho majetek přešel na Pernštejny. Do řad husitů nebyli páni vedeni Husovými revolučními myšlenkami, ale touhou, po církevním majetku a politickými úvahami. Jan z Pernštejna patřil v době bezvládí k „národní“ straně a dvakrát jednal s polským králem o jagellonskou kandidaturu na český trůn. Sloužil věrně Jiřímu z Poděbrad, ale Pernštejn byl dále hlavním sídlem soukromého vojska, s nímž Jan dobýval v soukromé válce proti Albrechtu Rakouskému dokonce i hrady v Dolních Rakousích. Opět zastával zemské úřady a za vlády Vladislava Jagellonského byl jedním ze čtyř ředitelů země. Dosavadní pernštejnské panství rozšířil sňatkem s Bohunkou z Lomnice a koupí dalších statků (Křižanov, Bystřice, Skály, Mitrov). V 15. —17. století vojenskopolitický význam hradu vyvrcholil. Pernštejn je v této době nejen centrem rozsáhlého panství s desítkami vesnic, s městečky a tvrzemi, ale i pevností, jež má důležitou úlohu v bojích o Moravu a o Brno. Této úloze hradu odpovídá i další etapa v jeho budování. K původnímu jádru hradu přibývá nyní především důmyslný systém opevnění, které chrání již celý ostroh. Kolem hradu byly vyhloubeny pří­ kopy a postaveny hradby s novými věžemi v úhlech hradeb i uvnitř hradního areálu. Vyrostla pro Pernštejn typická čtyř­ hranná věž, umístěná mimo hradní budovy a spojená s nimi původně dvěma dřevěnými mosty, jež měla zajistit poslední možnost obrany a ústupu v případě dobytí jádra hradu. Hradní budovy se rozšiřovaly o nová stavení na úkor vnitřního nádvoří a hrad, který měl málo místa, se začal tyčit do výšky. Hlavní systém opevnění se rozrůstal směrem na sever, proti jedině možnému směru útoku. Na tuto stranu se budoval celý ostroh jako součást pevnosti; byl obehnán hradbami a přehrazen něko­ lika příkopy s padacími mosty. Na severním konci opevnění stála vysoká půlkruhová bašta, chránící vchod do rozsáhlého prostoru předhradí, kde byly zřejmě hospodářské budovy. Další překážkou na cestě ke hradu byl příkop chráněný mohut­ ným barbakánem, jehož tři metry silné zdi se střílnami pro lehké palné zbraně a podsebití chránily úzkou cestu ke vchodu, obestavěnou hradbami. I kdyby se byl nepřítel dostal přes další příkop do samotného prostoru hradu, stál by před problé­ mem dobývat jediný úzký vchod, umístěný vysoko nad zemí, k němuž vedla původně dřevěná rampa zakončená padacím mostem. A palj by musel pronikat do prostorů hradu labyrintem úzkých chodeb a schodišť, kde nemohli projít ani dva zbrojnoši vedle sebe. Před zavedením účinné granátové dělostřelby byl hrad nedobytný. Ale ještě jednou se podoba hradu změnila, a to koncem 15. a v první polovině 16. století. Z pevnosti se stal symbol velkolepého rozmachu moci a bohatství pernštejnského rodu v této době. Přestavbu zahájil největší z Pernštejnů, Janův syn Vilém II. (* kolem r. 1435, f 1521). Vilém II. žil v době přeměny středověku v renesanci a pře­ vedl svůj rod do nové epochy s jedinečným úspěchem. Tak jako jeho děd Vilém I. dovedl těžit ze zmatků a válek, tak i Vi­ lém II. dovedl využít poměrného klidu svým „ekonomickým“ smyslem k přímo fantastickému vzestupu rodového majetku, který nemá ve své době obdoby. Od svého otce Jana přejímal se svým bratrem Vratislavem (f 1496) v podstatě pouze velké pernštejnské panství a pochybné nároky na několik jiných statků. Ve své závěti však už odkazoval dědicům nejbohatší moravská a česká panství (helfenštejnské, přerovské, hranické, kojetínské, tovačovské, kunštátské, židlochovické aj., v Čechách pardubické s Kunětickou horou, Týnec nad Labem, Potštejn, Litice, Rychnov, Hlubokou), která trojnásobně převyšovala dosud největší majetek rožmberský. Vilém II. dosáhl tohoto ( 188 ) P ern štejn — hrad, terasa se dvěma portály do paláce Pernštejn — hrad, čtvrtá brána zázračného, rozmachu obratnou kombinací hospodářských a finančních schopností a politického vlivu. Byl považován za průkopníka šlechtického podnikání, zejména rybníkářství, dolování a obchodování, a za bankéře krále a jiných šlechticů. Svou politickou dráhu zahájil sice ve službách uherského krále Matyáše Korvína, ale brzy přešel k Jagelloncům a zasloužil se osobně o jejich zvolení na uherský trůn. Za půjčky a politické služby byl odměňován vysokými úřady a zástavami královských a církevních statků. Jeho politická dráha vyvrcholila důležitým úřadem nejvyššího hofmistra Českého království, který chtěl udržet pro svůj rod. Pro konec 15. a počátek 16. století je Vilém II. z Pernštejna pro vnitřní české dějiny téměř důležitější oso­ bou, než byli jagellonští králové; dovedl se obratně pohybovat v rozporech mezi šlechtou, králem a městy, balancoval mezi různými skupinami a snažil se řešit spory kompromisem. Při­ čítá se mu zásluha o podepsání svatováclavské smlouvy z r. 1517, která řešila spory šlechty a měst, jež hrozily vyústit v občan­ skou válku. Ve spletitých náboženských poměrech proslul tolerantností. Přál na svých statcích katolíkům, utrakvistům i českým bratrům a odmítal náboženské hašteření. Soudil, že věroučné spory má rozhodnout bůh. Ke stáří u něho sílil pocit odpovědnosti za osudy země a ve svých listech se projevuje jako patriarchální a morální soudce české společnosti. Usiloval o udržení jednoty království proti separatistickým snahám Moravanů, varoval před pronikáním cizinců a před úpadkem mravů. Vyslovoval se pro pořádek, právo a pro posílení krá­ (1 9 0 ) lovské moci, kterou sám kdysi rozkládal. Palacký pokládá Viléma II. z Pernštejna za jednu z nej významnějších osobností českých dějin a jeho politickou činnost přirovnává ke Karlu IV. Vilémův syn Vojtěch (1490—1534) zdědil českou část statků a úřad nejvyššího hofmistra, Jan ( f 1548) část moravskou; po Vojtěchově smrti se v jeho rukou pernštejnský majetek opět spojil. Po vymření Jagellonců se vyskytl názor, že českým krá­ lem by mohl být zvolen Vojtěch z Pernštejna. I to dokumentu­ je význam rodu v první polovině 16. století. Jan z Pernštejna dovedl udržet zděděný majetek a byl na­ zýván „Bohatý“ . Zastával opět vysoké úřady na Moravě a tři­ krát byl zemským hejtmanem. Měl dobrý vztah k Ferdinandu Habsburskému, ale vystoupil proti jeho centralistickým a protireformačním snahám smělým listem, žádajícím zemské a ná­ boženské svobody. Byl přívržencem luterství a defenzorem konzistoře podobojí, ale svoboda náboženství trvala na jeho panstvích dále. Ke konci jeho života se však už začaly projevo­ vat první příznaky krize pernštejnského majetku. Vilém II. sice přestal bydlet na Pernštejně, a pokud nebyl u dvora, pobýval hlavně v Pardubicích, jež se staly „hlavním pernštejnským městem“ , ale na Pernštejn nezapomněl. A tak hrad nestihl osud mnoha jiných středověkých panských sídel — zpustnutí a ruiny. Zahájil naopak jeho přestavbu na reprezen­ tační sídlo a ve své závěti poručil dědicům, aby na troskách doubravnického kláštera vystavěli kostel, kde si přál být po­ chován. Vilém II. a Jan rozšířili hrad o nové reprezentační sály a tam, kde nebylo možno posunout zdivo, byly do něho zasazovány krakorce a na nich zbudovány arkýře, takže hrad má ve vyšších poschodích větší plochu než v přízemí. Vstupní prostor byl překlenut smělou a krásnou diamantovou klenbou a někdejší věžní kobky se změnily v obytné místnosti. Hrad měl části vymezené posádce, úřednictvu a pánům, pokud zde po­ bývali. Renesanční styl, který i na Pernštejn přinesli patrně Italové, se prosazoval v prostorovém pojetí nových sálů a v ka­ menických pracích na ostění oken a portálů. Materiál k těmto náročným pracím poskytoval výborný bílý nedvědický mra­ mor. Ten byl základním stavebním materiálem i pro stavbu doubravnického kostela a pernštejnské hrobky. Zásluhou Jana z Pernštejna, který splnil poslední vůli otcovu, zde vznikl jeden z našich nejnózoruhodnějších kostelů pozdní gotiky. Náhrobní kameny Viléma II. a Jana jsou dnes zasazeny do chrámové zdi. Pernštejn — hrad, pohled od jihu P ernštejn — hradní palác Při restaurátorských pracích posledních let byly na Pernštej­ ně odkryty pod omítkami chodeb a některých místností desítky nápisů a kreseb, datovaných a datovatelných většinou do polo­ viny 16. století. Jsou zajímavým dokladem o životě na hradě a o kulturním profilu doby. Dosud nebyl proveden jejich vě­ decký rozbor, ale jsou zde nápisy české, německé i latinské psané řemeslnými písaři i prosté nápisy na zdi. Obsahují citáty z bible, z antických autorů, památníkové záznamy i projevy vojácké vulgarity. Nechybí ani astrologická znamení. T o svědčí o humanistickém vzdělání obyvatel hradu a o tom, že hrad byl v době svého největšího rozkvětu domovem sociálně i nacionálně pestré společnosti. Po Janově smrti v r. 1548 se o statky rozdělili jeho 3 synové. Nastal nezadržitelný rozklad rodového majetku. Jaroslav pro­ marnil během krátkého života (f 1569) téměř celý svůj díl. Vojtěch držel Pernštejn do své smrti v r. 1561 a zapsal se do náboženských dějin jako stoupenec luterství a autor polemické­ ho spisu proti českým bratřím. Nejvíce proslul třetí Janův syn, Vratislav, nazývaný podle způsobu svého života „N ádherný“ . Sloužil třem císařům (Ferdinandu I., Maxmiliánu II. a Ru­ dolfu II.) a v r. 1567 se stal nejvyšším kancléřem Království českého, první politickou osobností země. Vratislav se pohybo­ val většinou ve svých palácích v Praze a Vídni, kde vydržoval více než padesátičlenný „dvůr“ a kde se scházela pestrá kosmopolitní společnost. V císařských službách, kde se stýkaly nitky evropské politiky, zejména zápasu mezi reformací a proti­ reformací, byl získán pro katolickou věc a oženil se s členkou rodiny španělských grandů Marií Manriquez de Lara. Španěl­ ský král Filip II. byl jeho příznivcem a udělil mu Řád zlatého rouna. Katolickou horlivost Vratislava a jeho manželky pocítili i poddaní pernštejnského panství, kde začala protireformace již dávno před Bílou horou. Vratislav byl příznivcem umění, kupoval obrazy a budoval knihovny a parky, ale společenský i kulturní lesk jen zastíral hlubokou krizi rodového majetku, jež se projevovala obrovským zadlužením. Vratislav se sice pokoušel o hospodaření, na Pernštejnsku například oživil těžbu rud, ale hlavní starostí jeho agentů bylo opatřování půjček, a to i od vlastních poddaných. Pokud žil, udržovalo jeho postavení věřitele na uzdě. Musel však prodávat celá panství a nepomohlo ani to, že císař převedl 100 000 zl. dluhů na komoru. Po Vra­ tislavově smrti v r. 1582 nastala katastrofa: věřitelé vypovídali úvěr a dědicové si museli vypůjčit na černé sukno, jímž byl v době smutku zahalen pražský pemštejnský palác. Pak následuje již jen agónie nej slavnějšího moravského rodu: z 20 dětí, které zplodil Vratislav s Marií Manriquez de Lara, přežili otce jen 2 synové a 5 dcer. Z těchto dcer vynikla první dáma království, Polyxena (f 1642), manželka Viléma z Rožm­ berka a pak Zdeňka z Lobkovic. Mladší z bratrů, Maxmilián, byl duchovním a Jan (f 1597) zdědil sice majetek, ale především dluhy. Musel rozprodat téměř všechna panství a vstoupit do vojenských služeb. V r. 1596 prodal i hrad Pernštejn a rod dožíval v Litomyšli. Jan měl se svou příbuznou z rodu Lara (191 ) několik dětí, z nichž Vratislav Eusebius pokoušel štěstí za třice­ tileté války v císařských vojenských službách, ale v r. 1631 padl jako poslední mužský potomek pemštejnského rodu v šarvátce se Švédy. Jeho sestra Eusebie, poslední členka rodu, zdědila Litomyšl a zemřela zde v r. 1646. Koncem 16. a počátkem 17. století se na Pernštejně vystřídalo několik majitelů: od Jana z Pernštejna koupil panství za 40 000 zl. Pavel Katharýn z Katharu, písař Markrabství moravského. V r. 1604 přešlo panství do vlastnictví Adama Lva Licka z Rýzmburka. Jeho manželka Estera převedla pak maje­ tek druhým sňatkem do rodiny Lichtenštejnů—Kastelkornů. Nedobytnost hradu se naposledy osvědčila v době třicetileté války, zejména při dobývání Brna Švédy v r. 1645, kdy hradní posádka, jíž velel Mikuláš Fleškyn z Auerspachu, spolupracova­ la s obleženým městem. Švédové hrad marně obléhali a jejich dělostřelba poškodila jen část horního patra. Ve válkách byl hrad bezpečným útočištěm okolního obyvatelstva a jeho majet­ ku a od poloviny 17. do poloviny 18. století byl vyhlášen zem­ skou pevností. V r. 1710 koupil pemštejnské panství František ze Stockhammeru a v držení tohoto rodu byl hrad až do r. 1793. V 17. a 18. století se stavební ráz hradu nezměnil. Z této doby se uchovaly jen některé vnitřní úpravy, štuková výzdoba rytířského sálu z dobv kolem r. 1700 nebo rokokové malby v ložnici a v čínském salónku, vzniklé v 60. letech 18. století. Kolem hradu byly stavěny hospodářské a správní budovy; nová barokní kaple s freskami F. Ř. J. Ecksteina, provedenými v r. 1716, nahradila starší hradní kapli, jejíž umístění není známo. Noví majitelé dali vytesat nad některými portály své erby a pokračovali v budování parku, který založil na severo­ západních svazích hradního ostrohu zřejmě Vratislav z Pern­ štejna. Park byl empírově upraven a jsou v něm umístěny plasti­ ky Ondřeje Schweigla. Východně od barbakánu upoutává pozornost staletý tis, k němuž se váže pověst o založení hradu. Od Stockhammerů koupil hrad Ignác Schroffel z Mannsberka. Sňatkem a přikoupením přešel hrad spolu s panstvím v r. 1818 do vlastnictví rodiny Mitrovských z Nemyšle, v jejichž vlast­ nictví zůstal až do r. 1945. V polovině 19. století patřili Mitrovští k moravské patriotické šlechtě a měli ke hradu dobrý vztah, i když v něm nebydleli. Provedli řadu stavebních i interiéro­ vých úprav, jako například portálu rytířského sálu po r. 1828; Vladimír Mitrovský spolu s Janem Nepomukem Mitrovským zde vybudovali knihovnu, pro niž získávali knihovny ze zruše­ ných klášterů a již doplnili literaturou své doby, francouzskou a německou beletrií, vlastivědnými i literárními moraviky, ornitologií a cestopisy; během 19. století vzrostl počet knih na 6188 děl o 13 576 svazcích (z nich 1 prvotisk a 36 rukopisů), se sbírkou rytin, fotografií a 2320 kreseb. Mitrovští rovněž zachránili hrad před úpravami navrženými Augustem Proko­ pem, kterými mčl Pernštejn získat romantizující vzhled. Dnes je hrad majetkem státu. Státní památková péče v po­ sledních letech zajistila a zpřístupnila tuto jedinečnou stavební památku naší národní minulosti, která je dokladem, jak kdysi vypadalo sídlo předních velmožů země. PETROVICE — tvrz 6 km severovýchodně od Blanska Místní vladycká rodina z Petrovic se připomíná v r. 1374 a v té době stávala ve vsi i tvrz; v r. 1406 však přepadl tvrz Vok mladší z Holštejna a vypálil ji. Poslední zmínka o někdejším petrovickém zboží je z r. 1412, (1 9 2 ) kdy bylo připojeno k Rájci; tvrz zřejmě již nebyla obnovena. Stávala v místech, kde je dnes zahrada domu čp. 29, hned za kostelem, a zbylo z ní pouze okrouhlé místo obehnané příko­ pem, který byl již na počátku 20. století ze tří stran srovnán. Toto místo se podnes nazývá Hradisko. PETROVICE — tvrz 8 km severozápadně od Třebíče Petrovická tvrz je doložena zápisy v zemských deskách v dru­ hé polovině 15. století (1466, 1499). Tehdy na ní sídlil rod z Hrochova, který vlastnil i sousední Okříšky a koncem 15. sto­ letí prodal ves Brtnickým z Valdštejna. Tím ztratilo zdejší panské sídlo svou funkci a zřejmě záhy zaniklo. Dnes nejsou po tvrzi žádné stopy. PETROVICE — tvrz 6 km jihovýchodně od Jihlavy Dnešní ves Petrovice, která se na rozdíl od Petrovic u T ře­ bíče dříve nazývala Petrovec, byla již ve 14. století lénem pánů z Lipé. Podle tvrze, připomínané koncem 14. století, se psali později Beránkové z Petrovce a Višnovští z Petrovce, kteří měli stejný erb (kohout na štítě i v klenotu); tvrz zanikla za husit­ ských válek a nebyla již obnovena. Jan z Lipé propustil v r. 1535 Petrovice s pustou tvrzí z léna Františku Hordarovi z Puklic; od té doby náležela ves k puklickému statku a zdivá tvrze bylo použito při přestavbě petrovického kostela v r. 1616. PÍSEČNÉ — zám ek 13 km jižně od Dačic Ves Písečné na Dyji vznikla jako opěrný bod na důležité obchodní cestě vedoucí z rakouské pevnosti Drozdovic přes Vratěnín do Slavonic; proto zde existovala již ve 14. století tvrz, která se připomíná v r. 1366, kdy ves vlastnili páni z Hradce. Na počátku 15. století byla markraběcím lénem, které drželi Krokvicarové z Nové Vsi. V r. 1434 však markrabě Albrecht léno Petru Krokvicarovi postoupil. Tvrz se pak znovu připomí­ ná v r. 1589. Další Krokvicar, který držel Písečné, Hanuš Ludvík, se zúčastnil stavovského povstání z 1. 1618 —1620 a odešel později do emigrace v uherské Skalici, kde žil ještě v r. 1631. Jeho statky byly zkonfiskovány a prodány plukovníku Hanibalu ze Schaumburka. V r. 1769 získal statky Písečné a Slavětín Vinciguerra Tomáš Collalto. Písečné — zámek Zámek M oravský K rum lov Zámek Náměšť n. Oslavou Zámek Náměšť n. Oslavou H rad Pernštejn Zámek Rájec n. Svitavou Zámek Slavkov m m H rad Špilberk U H J Zámek Telč P lav eč— zámek Plaveč — rom ánská ro tu n d a v zámeckém parku Kolem r. 1628 byla někdejší chátrající tvrz přestavěna v ba­ rokní zámek, přebudovaný v 1. 1734—1739 v čtyřkřídlý objekt s pravoúhlým dvorem (z doby kolem r. 1628) a dvěma nárož­ ními věžemi. Část zámeckého nádvoří je zdobena arkádami (z r. 1628). Zámecká kaple sv. Antonína Paduánského, připo­ mínaná v r. 1673, byla v r. 1926 zrušena. Dnes je zámek majetkem M NV a slouží kulturním účelům. PLENKOVICE — tvrz 8 km severozápadně od Znojma Zdejší tvrz vznikla jako sídlo místních vladyků z Plenkovic v první polovině 14. století. V r. 1350 ji Ješek z Plenkovic postoupil Vilému z Dobronic a později se zde vystřídalo několik dalších rodů. Tvrz byla pobořena za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století a král Vladislav II. postoupil v r. 1471 tvrziště se vsí Vilému z Pernštejna. Tvrz byla obnovena před r. 1481; v polovině 16. století při­ padl dosud samostatný plenkovický statek městu Znojmu, které tu žádné panské sídlo nepotřebovalo, a proto znovu zpustla. Po její existenci se nedochovaly žádné stopy. PLAVEČ — zám ek 8 km severně od Znojma Dnešní ves Plaveč, ležící na starobylé obchodní cestě vedoucí ze Znojma na Jihlavu, byla známa již ve 13. století; o její dávné existenci svědčí i románská rotunda s válcovou lodí v někdejší Dolní Plavčí, jak se v té době zvala. Zdejší tvrz (zvaná dolní) byla vybudována asi už ve 13. století. Areál tvrze se postupně rozšiřoval, takže byla nazývána i hradem. Tak se o ní mluví v r. 1358, kdy ji získal Aleš z Police; v r. 1398 se pak stala ma­ jetkem Zikmunda z Plenkovic. Na konci 15. století ji držel Jiří Licek z Plavče. V r. 1557 získal tvrz spolu se statkem Václav Hodický z Hodic, jehož potomci zde sídlili až do r. 1639. Koncem 16. století přebudovali Hodičtí tvrz v malý čtyř­ křídlý renesanční zámek s arkádami po jedné straně dvora. Nově vybudovaný zámek získala v r. 1639 Johanka Allmanová, rozená Vranovská z Blížkovic, a poté její manžel Tobiáš Allman z Almštejna. V r. 1679 připadl zámek známému obhájci Brna proti Švédům (v r. 1645) Ludvíku Raduitu de Souches, který tak spojil plavečský, hostimský a jevišovický statek v jeden celek. Poslední držitel rodu de Souches přebudoval v r. 1742 dosa­ vadní renesanční zámek v barokní sídlo; poslední úpravy po­ cházejí z r. 1832, kdy byl zámek majetkem Widmannů. Dnes zámek upoutává pozornost svou obdélníkovou dispo­ zicí s mohutným průčelím i rozsáhlým parkem z počátku minu­ lého století, v němž je pozdně románská rotunda, která stávala u původní tvrze. Zámek je majetkem ONV Znojmo, který v něm zřídil domov důchodců. PLAVEČ — horní tvrz 8 km severně od Znojma V 13. století existovala vedle Dolní Plavče i Horní Plaveč se svou tvrzí, která zanikla za válek česko-uherských; v r. 1598 se připomíná jako pustá. Dnes se z ní nedochovaly žádné po­ zůstatky. POČENICE — horní tvrz 8 km severozápadně od Zdounek Počenická tvrz (horní) byla vybudována v druhé polovině 14. století a je poprvé doložena k r. 1409. Tehdejší její držitel Linhart z Bořitova měl četné spory s Levíkem ze Slížan, který v r. 1416 s několika pomocníky dokonce vtrhl v noci do počenické tvrze. Počenice byly rozdrobeny na několik dílů, které drželi různí majitelé. Proto nepřekvapuje, že zde v 16. století stály dokonce dvě tvrze. Ostatně toto rozdrobení se projevilo i v místní církevní správě, neboť ve vsi byly již počátkem 15. sto­ letí dva kostely. V r. 1574 získal obě tvrze Nikodém Boboluský z Bobolusk. V r. 1590 se připomíná horní tvrz jako pustá; definitivně vzala zasvé po připojení příslušné části vsi k morkovickému statku. Stála v těsné blízkosti tehdejšího mostu přes místní potok. Pozůstatky po ní se nedochovaly. POČENICE — dolní tvrz 8 km severozápadně od Zdounek Dolní počenická tvrz stála v druhé části obce, kterou vlastnili místní vladykové, z nichž se v r. 1283 připomíná Mikuláš z Počenic, v r. 1374 Levík, v r. 1375 Aleš, v r. 1416 Linhart a v r. 1418 Filip z Počenic: Písemně je doložena v r. 1568, kdy Jetřich Podstatský získal od Mikuláše mladšího z Hrádku i Dolní Počenice vedle dosavadních Horních; v r. 1589 byly obě části vsi spojeny. V 17. století dolní tvrz beze stopy zanikla. PODIVÍN — hrad 7 km severozápadně od Břeclavi Kronikář Kosmas, který na přelomu 11. a 12. století poměry (1 9 3 ) v Podivíně dobře znal, umístil podivínský hrad na ostrůvek ře­ ky Svratky. Čechové totiž nazývali Dyji od jejího soutoku se Svratkou Svratka. Objevovaly se sice pokusy ztotožnit středo­ věký hrad Podivín s nejdeckým hradiskem, ale jak nasvědčuje existence podivínského hradu ještě v 16. století, zmínky v kronice Kosmově i situační plán města z počátku minulého století, stával hrad na ostrově mezi hlavním tokem Dyje a dnešní Starou Dyjí asi 150—200 kroků od nynějšího mostu přes Starou Dyji proti toku řeky. Kosmas uvádí, že hrad byl založen služebníkem knížete Václava Podiveném, na jiném místě pak, že byl založen po­ křtěným židem Podivou. Jde tu patrně o tutéž osobu, o níž Gumpoldova legenda vypráví, že Podiven uprchl po zavraždění Václava do Německa. Po čase se vrátil, aby pomstil smrt svého pána; zabil jednoho z vrahů, ale sám byl zabit. V okruhu podi­ vínského hradu byla ještě trhová ves Slivnice (patrně v části nynějšího podivínského náměstí) a dvorec Sekyř Kostel s kos­ telem (patrně v okolí nynějšího podivínského kostela). Obě tyto lokality zanikly na počátku 13. století, když bylo založeno město Podivín. Hrad Podivín náležel od nepaměti pražskému biskupství a v listinách se s ním setkáváme v souvislosti se založením bis­ kupství olomouckého kolem r. 1063. Hrad měl být jeho majet­ kem a biskupství pražské mělo být řádně odškodněno. Za sporu pražského biskupa Jaromíra s biskupem olomouckým Janem I. zmocnil se hradu Jaromír, ale papež mu v r. 1074 nařídil, aby jej vrátil. V květnu 1099 se vypravil na Moravu kníže Břeti­ slav II., dal Podivín nově vystavět a předal jej pražskému bisku­ pu Heřmanovi. Hrad byl patrně vzhledem k blízkosti hranice nepřítelem několikrát pobořen;'v ř.1 1 2 1 jej znovu vystavěl kníže Vladislav I. Podivín se tehdy nazýval „castrum“ . V r. 1144 byl spor o Podivín definitivně rozhodnut, a to tak, že kníže Vladislav II. jej vrátil olomouckému biskupovi, které­ mu dal současně právo razit zde mince, jak prý tomu bývalo dříve. Je nejisté,, zda biskupská mincovna na podivínském hradě opravdu byla, i to, zda olomoucký biskup skutečně později Po­ divín držel, neboť se zdá, že hradem disponoval kníže. V r. 1157 byl Podivín přepaden několika rakouskými feudály, a přestože měl výborné opevnění, byl dobyt. V r. 1174 byl knížecím kastelánem na Podivíně Tvrdiše z Horky; v pozdním falzu ze 14. století se uvádí k r. 1195 jako podivínský kastelán Ruprecht. Na počátku 13. století spory o Podivín mezi panovníkem a oběma biskupy opět ožily a král Přemysl I. postoupil v r. 1221 hrad pražskému biskupu Ondřejovi. Rozhodnutí však zůstalo zřejmě jen na papíře, neboť brzy nato hrad i nově založené město Podivín náležely králi, jehož purkrabím na Podivíně byl v 1. 1248—1258 jistý Oldřich. V 1. 1308—1328 byl hrad Podivín s městem zastaven vévodům rakouským. Hrad však už vzhle­ dem ke vzrůstající důležitosti města ztrácel svůj význam. Od konce 14. století byl Podivín s hradem, zvaným i tvrzí, zastaven pánům z Kunštátu, od r. 1416 pánům z Lichtenštejna. V r. 1553 prodal Kryštof z Lichtenštejna lenní statek zahrnující pustý hrad a město Podivín, ves Lanštorf (nyní Ladná), pustý Prechov, díl Zaječí, pusté Mikulčice (u Nových Mlýnů, zanikly) s mlýnem a pivovarem a s vinohrady v Přítlukách a v Bílovicích (dnes Velké Bílovice) za 11 500 zl. moravských Václavu z Ludanic. Páni z Ludanic pak v r. 1559 postoupili podivínský statek břeclavskému panství. V r. 1601 byl statek propuštěn z léna Ladislavu Velenovi ze Žerotína. To se však již podivínský hrad neuvádí; zřejmě předtím v průběhu válečných událostí zanikl. (1 9 4 ) PODHRADÍ — tvrz 2 km východně od Napajedel Poblíž Pohořelic, kolem místa, kde stojí dnešní hřbitovní kaple, existovalo v minulosti lidnaté městečko Podhradí s tvrzí, které mělo pohnutou historii. Tvrz v Podhradí se poprvé připomíná v r. 1368, kdy Kunrád z Dobrotic prodal Podhradí s tvrzí a vsi Svojšice (zanikly), Pěnkov (zanikl), Uhořelice (tj. Pohořelice) a Oldřichovice, které tvořily samostatný podhradský statek, Radslavu z Měnína. Ale již v r. 1371 koupil statek Mikuláš z Malenovic (1371 — 1379). Mezi dalšími držiteli tvrze se uvádí Mikšík z Malenovic a z Podhradí (připomínán v 1. 1381 —1415), který k tomuto statku připojil ves Komárov. V 1. 1417—1437 sídlil na tvrzi Markvart Šenstraský z Malenovic, který se zúčastnil potlačo­ vání loupeživých band na Moravě. V r. 1437 prodal své statky v Podhradí Jindřichu Húseti z Krumsína (1437—1447). Na počátku česko-uherských válek v 60. letech 15. století byla tvrz z větší části zničena akcemi bojujících stran. V r. 1464 se již neuváděla „ves Podhradí s tvrzí“ , ale pouze s tvrzištěm. Co z tvrze ještě zůstalo, vzalo definitivně zasvé v r. 1469, kdy byla Matyášova vojska poražena v bitvě u nedalekých Bílovic. Když v r. 1482 Jan Húse postoupil svůj majetek Jiříku z Kateřinic a Rychvaltic, bylo městečko Podhradí zcela pusté. Na počátku 16. století tvrz i městečko Podhradí již neexistovaly; dochovaly se po nich jen zbytky příkopu a valu u opuštěného kostelíka sv. Jiljí v polích. PODOLÍ — tvrz 5 km severně od Boskovic Zaniklá ves Podolí se připomíná v r. 1382; stála v místech dnešního Podolského mlýna. Spolu s ní existovala i tvrz, o které však nemáme písemné zprávy. Tvrz i ves zanikly za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem počátkem 15. sto­ letí, neboť v r. 1412 byly opuštěné. Existenci tvrze dodnes připomínají těžko rozeznatelné základy na horském ostrohu na východní straně dnešní vesnice Petrovice, v části zvané Hradišťko; na jihovýchodní straně jsou zbytky příkopu s válem. POHANSKO — zám ek 5 km jihovýchodně od Břeclavi V rámci úprav na svém panství vybudovali v 1. 1810—1811 Lichtenštejnové v lužních lesích na levém břehu Dyje monu­ mentální empírovou jednopodlažní budovu loveckého zámku vynikající architektonické hodnoty. Průčelí je členěno korint­ skými sloupy, balkón průčelí a část křídla přízemního traktu zdobí reliéfy s antickými motivy. Dnes je zámek majetkem Krajského střediska státní památ­ kové péče a je v něm umístěno muzeum památek z doby velko­ moravské, získaných při výzkumu hradiště na Pohansku. POHOŘELICE — zám ek 2 km východně od Napajedel Pohořelice se poprvé připomínají v r. 1255, kdy jejich držite­ lem byl Holáč z Pohořelic z místního vladyckého rodu. V držbě tohoto rodu byly i v r. 1366, kdy je vlastnil Zdich z Pohořelic; v té době snad existovala ve vsi tvrz. Její význam asi vzrostl po zpustnutí Podhradí, jehož součástí se staly Pohořelice v r. 1368; koncem 15. století pak převzaly jeho úlohu. Koncem 17. století — v době, kdy pohořelický statek, k ně muž patřily Pohořelice, Oldřichovice a Komárov, držel Franti P ohansko— zámek šek Forgatsch z Gimešc (1689 1699) byla dosavadní tvrz přebudována v barokní obdélníkový zámek s vížkou uprostřed. V r. 1699 prodal František Forgáč celý statek i se zámkem hraběti Františku Karlovi z Lichtenštejna-Kastelkornu, majiteli malenovického panství, s kterým byly Pohořelice trvale slou­ čeny. Kolem r. 1739 zámek důkladně opravil jeho další majitel, olomoucký biskup hrabě Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastel­ kornu. Kolem něho byl později zřízen malý park v anglickém stylu s několika skleníky. Pro své umístění v krásné, tiché krajině a vzhledem k pohodlí účelně řešených místností stal se zámek vyhledávaným sídlem posledních majitelů malenovic­ kého panství. Leopold Šternberk (1770—1858), který v r. 1804 koupil Malenovice a statek Pohořelice, se zde trvale usídlil. Z jeho potomků pobývali v pohořelickém zámku hlavně Leo­ pold II. (1811-1899), zatímco Leopold III. (1865-1937) po krátkém pobytu v Pohořelicích přenesl své sídlo do Častolovic. Zámek se udržel v rodě Šternberků do r. 1945. Zámek stojí přímo ve vesnici. Jeho nynější umělecká hodnota je nepatrná, protože novodobými úpravami za první rebubliky byla narušena barokní architektura. Dnes je majetkem MNV a slouží kulturním účelům, zčásti i jako škola. POLICE — zám ek 9 km jihovýchodně od Jemnice V místech dnešního zámku stávala původně tvrz, která se v zemských deskách uvádí poprvé v r. 1371. Jejím majitelem byl tehdy Smil z Police. V 16. století vznikl při tvrzi pivovar. V r. 1534 přestavěl Jan z Tavíkovic, který vlastnil Polici ještě v r. 1550, dosavadní tvrz v renesanční zámek s vyzrálými znaky italské renesance a s typickými arkádami. Dvojitá schodiště s dvojicemi vinutých sloupů nesou ještě pozdně gotické rysy. Současně byl při zámku zřízen park. V 1. 1633—1821 vlastnili polický zámek a statek Berchtoldové, kteří koncem 18. století zbarokizovali zámecký interiér, vyzdobili jeho sály štukami a zařídili barokním mobiliářem. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží jako zvláštní inter­ nátní škola. POLÁNKA — tvrz 3 km severně od Moravského Krumlova Ves Polánka se připomíná v r. 1350. Tehdy byl jejím držitelem Čas z Polánky z místního vladyckého rodu, což by nasvědčova­ lo tomu, že zde existovala i tvrz. Písemnou zprávu o ní však máme mnohem později, až v r. 1533, kdy Jan z Lipé propustil tvrz, dvůr a ves Polánku z manství Hynku Sokolnickému z Bí­ tova. Brzy se však staly opět součástí moravskokrumlovského panství a tvrz proto zanikla. POPELÍN — zám ek 18 km severovýchodně od Jindřichova Hradce Ves Popelín se poprvé připomíná v r. 1349; nejpozději v druhé polovině 14. století zde byla vybudována tvrz, neboť v r. 1384 ji vlastnil Zdeněk z Popelína. V dalších staletích byla ves rozdělena tak, že jedna polovina náležela do Čech, druhá na Moravu. Majitel statku Zikmund Kunrat Vrchotický z Lout­ ková přestavěl tvrz koncem 16. století v dvoukřídlý renesanční zámek s rohovou věží; v 1. 1618 1620 se zúčastnil stavovského PONĚTOVICE — tvrz 11 km jihovýchodně od Brna Tvrz v Ponětovicích se připomíná teprve v r. 1459, kdy ná­ ležela Smilu z Ponětovic. V 15. století ji vlastnili Herynkové ze Sloupna. Zanikla po r. 1533, kdy Ponětovice připadly ke kobylnickému panství; nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. (195) povstání, ale po bělohorské bitvě přešel do císařských služeb a padl v červenci 1621 v bitvě u Trnavy. Statek však byl se zám­ kem zkonfiskován a postoupen Sigfrídu Kryštofu Breunerovi. V r. 1638 získali Popelín jindřichohradečtí jezuité, kteří po­ čátkem 18. století zámek barokně přebudovali, i když vnější dispozici podstatně neporušili. Po zrušení řádu připadl statek se zámkem studijnímu fondu; byl nejprve pronajímán a pak prodán rodině Kalinů. Dnes je zámek majetkem MNV a je v něm umístěna škola. drželi statek Lichtenštejnové, kteří jej zadlužili a v r. 1556 prodali Ambroži z Ottersdorfu. V r. 1575 se staly Pouzdřany majetkem židlochovických Žerotínů, kteří přestavěli gotickou tvrz v renesančním slohu. V r. 1630 získal Pouzdřany olomoucký biskup kardinál Fran­ tišek Ditrichštejn a připojil je k Mikulovu. Renesanční objekt byl přebudován v barokní obdélníkový zámek nevalné architek­ tonické ceny; původní stavbu připomínají gotická okna. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží školským účelům. POPICE — tvrz 5 km jihozápadně od Hustopečí O popické tvrzi nemáme bohužel zprávy, i když z písemných dokladů víme, že ve 14. století sídlil ve vsi místní rozvětvený rod z Popic. V r. 1366 držel Popice Martin z Popic a v r. 1406 Petr Bílý z Popic; to by nasvědčovalo, že v druhé polovině 14. století existovala ve vsi tvrz. Jejím pozůstatkem je jen tvrziště nazývané Mohyla (původně Burgstall), ležící mezi vino­ hrady severně od Popic. Podobá se komolému jehlanu vysoké­ mu 6 m s horní plošinou o rozměrech 20 X 9 m. Na jižní straně se rozprostírá malá plošinka svažující se k jihu, která je oddě­ lena od vlastního tvrziště úžlabinou. Archeologický výzkum v 1. 1968 1969 zjistil, že na temeni stávala dřevěná srubová stavba o rozměrech asi 6 X 6 m. Kopeček nebyl, jak se původ­ ně předpokládalo, uměle nasypán, nýbrž jde o částečně upra­ vený přírodní útvar. Archeologické nálezy datují život na tvrzi od 13. do počátku 15. století. POZĎATÍN — tvrz 9 km severozápadně od Náměště nad Oslavou V r. 1358 se připomíná v Pozďatíně Vaněk z Pozdátína. Ve vsi stála asi v polovině 14. století tvrz, která je písemně dolo­ žena v r. 1458 jako majetek Jana z Bohušic. V r. 1556 byl Pozďatín připojen k náměšťskému panství a zdejší tvrz záhy nato zanikla. Nevíme dnes přesně, kde stávala. POPOV — tvrz 7 km jihozápadně od Valašských Klobouk Ves Popov, původně Popův Keř, byla manstvím hradu Brumova a zdejší man sídlil na popovské tvrzi; ta se poprvé připo­ míná až v r. 1523. Posledním známým manem byl v r. 1579 Ondřej Babindali z Babindalu. Tvrz nepřečkala třicetiletou válku a zmizela beze stopy. PORNICE — tvrz 10 km západně od Zdounek V Pernicích sídlil místní vladycký rod z Pornic, z něhož se v r. 1349 připomíná Ivan a v r. 1376 Skoch z Pornic; to zname­ ná, že ve vsi existovala v polovině 14. století tvrz, která je však poprvé doložena až v r. 1406, kdy se jejím držitelem stal Heralt z Kunštátu. Poslední zmínky o tvrzi pocházejí z r. 1464; zřejmě se stala obětí česko-uherských válek a beze stopy zanikla. POT VORO VICE — tvrz 12 km západně od Hodonína Zaniklá ves Potvorovice stávala u Nového Poddvorova, kde je dnes trať Kostelisko. Ve vsi existovala tvrz, která asi zanikla spolu se vsí za válek česko-uherských v druhé polovině 15. sto­ letí. Při postoupení čejkovického panství v r. 1529 Heraltu z Kunštátu se uvádí pustá ves spolu s pustým tvrzištěm. To je také jediná zpráva o potvorovické tvrzi. Zbytky jejího opevnění byly přednedávnem zničeny. POUZDŘANY — zám ek 9 krn jihovýchodně od Pohořelic Tvrz v Pouzdřanech vznikla asi po r. 1368, když Hynek z Lipé prodal Pouzdřany Mikuláši Dítěti z Ohrozimi, který v Pouzdřanech sídlil. Součástí tvrze byla i kaple. V 15. století ( 196) POZOŘICE — tvrz 8,5 km severozápadně od Slavkova Ves Pozořice náležela ve 14. století k panství hradu Vildenberka. Když byl hrad za válek mezi markrabaty Joštem a Pro­ kopem rozbořen, vznikl na jeho bývalém panství menší pozořický statek. V r. 1402 postoupil markrabě Jošt Pozořice spolu se Sivicemi a Koválovicemi Petru Plumlovskému z Kravař. Ve vsi byla v té době vybudována tvrz, neboť se o ní dovídáme při převodu majetku v r. 1417 na Elišku z Dubčan. Držitelé tvrze stejně jako majitelé zvětšujícího se pozořického panství se střídali, až je v r. 1570 získal Jindřich Kokorský, sudí menšího práva v Olomouckém kraji, a pak Jan z Boskovic. Od něho koupil statek Albrecht Černohorský z Boskovic, který v r. 1571 odkázal Pozořice svému bratru Janu Semberovi Čer­ nohorskému s podmínkou, že panství bude patřit rodu z Bos­ kovic. Dcera Jana Šembery Kateřina se vdala za Maxmiliána z Lichtenštejna a přinesla věnem i tvrz v Pozořicích. Od té doby měly Pozořice stejné majitele s Bučovicemi. Tvrz byla v 17. století přebudována v hospodářský dvůr, který je dnes součástí státního statku. PRAKŠICE — tvrz 5 km severozápadně od Uherského Brodu Prakšice byly již ve 13. století lénem olomouckých biskupů. Zdejší tvrz, která stála v místech pozdějšího panského dvora, však byla vystavěna až po válkách česko-uherských. V 16. století ji držela lénem jedna z větví rodu ze Zástřizl, která se po ní psala Prakšičtí ze Zástřizl. Zástřizlové sídlili na tvrzi do r. 1603, pak se tu vystřídalo několik dalších rodů a na sklonku 17. století bylo prakšické léno připojeno k uherskobrodskému panství. Tvrz pak zanikla a v jejích místech vznikla hospodářská stavení, dnes budovy JZD. PRASKLICE — tvrz 10 km severozápadně od Zdounek Tvrz v Prasklicích se uvádí až v r. 1464, kdy ji již jako pustou koupil s dvorem a pustou vsí Opatoviccmi Jan z Morkovic; nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. PRAVICE — tvrz 13 km severovýchodně od Jaroslavic V r. 1222 se v Pravicích připomíná farní kostel, což před­ pokládalo existenci vsi Pravic. V r. 1293 postoupila staroboleslavská kapitula své desátky v Pravicích louckému opatství, které tu mělo patronát. Část vsi koupila v r. 1336 abatyše znojemských klarisek Markéta (vlastnily ji až do r. 1492), druhá část patřila místním vladykům z Pravic, kteří zde měli tvrz a v r. 1356 prodali obojí Vilému z Police; od něho získal v r. 1385 ves s tvrzí a dvorem Jan z Kostník. Ten prodal tvrz a dvůr spolu se vsí v r. 1390 Přibíku z Pravic. V r. 1447 byl vlastníkem Pravic Jan Račický z Pravic. V r. 1466 pojistil Miklas ze Zástřizl na Pravicích věno své druhé ženě Barboře z Újezda. Od té doby není o tvrzi a dvoře žádná zmínka. Zřejmě byly obětí česko-uherských válek. Ves sama se stala součástí nejprve louckého a hrušovanského, později fryšavského panství; po tvrzi se nedochovaly žádné pozůstatky. PROSETÍN — tvrz 9 km západně od Kunštátu Ves Prosetín se poprvé připomíná v r. 1390, kdy náležela pánům z Pernštejna; v jejich rukou zůstala až do 16. století. V r. 1590 náležela ke kunštátskému panství; tehdy ji Jana Eva z Lichtenštejna postoupila jako zvláštní statek Mikuláši Matyášovskému z Matyášovic a z oné doby zřejmě pochází i prosetínská tvrz, o níž je první zmínka z r. 1610. Již v r. 1622 však patřil Prosetín opět ke Kunštátu a zdejší tvrz zřejmě záhy za­ nikla, protože se v r. 1635 uvádí jako pustá. Není ani známo, kde stávala. PRŠTICE — zám ek 13 km jihozápadně od Brna V r. 1289 sídlil v Pršticích vládyka Nižata z Prštic, což by nasvědčovalo, že tamní tvrz byla vybudována koncem 13. sto­ letí. Za husitských válek byla pobořena, neboť v r. 1447, při převodu majetku na Alberta z Kojišova, je nazývána tvrzištěm; brzy však byla obnovena, protože v r. 1498 získal tvrz spolu se vsí Jan Lechvický ze Zástřizl. V 1. 1555—1567 náležela Žabkům z Limberka a v 1. 1574—1642 hrabatům z Thurnu. V té době byla tvrz přestavěna na renesanční zámek jedno­ duché obdélníkové dispozice bez zvláštní architektonické ceny. V r. 1732 se stal prštický statek součástí židlochovického pan­ ství a zámek přestal být panským sídlem; sloužil pouze vrch­ nostenským úřadům. Jeho nynější barokní podoba je dílem Chr. Oedtla. Dnes je zámek majetkem MNV a je využíván ke školským účelům. PRUŠÁNKY — tvrz 11 km jihozápadně od Hodonína Dnešní ves Prušánky se původně nazývala Prusy. Od r. 1261 náležela vizovickému cisterciáckému klášteru, ale v 15. století zpustla a o její pozemky usilovalo panství hodonínské a čejkovické, které je nakonec získalo. O existenci tvrze máme pouze zápis z r. 1540, který při dělení čejkovického panství uvádí pustou ves Prusy s pustým tvrzištěm. V pozdějších stoletích pak tvrziště zmizelo beze stopy. PŘECKOV — tvrz 8 km severovýchodně od Třebíče Jako držitel vsi Přeckova se připomíná v r. 1360 Oleš z Přeckova; místním vladykům patřila ves po celé 14. století, z čehož lze usuzovat na existenci tamní tvrze, která stála ještě v r. 1472. Byla však asi rozbořena na konci česko-uherských válek, neboť v r. 1496 při prodeji Přeckova velkomeziříčskému panství je uváděna jen jako tvrziště. K její obnově již nedošlo a úplně zanikla. Stávala v místech chlévů a zahrady dnešní usedlosti čp. 1 v Přeckově. PŘIB Y SLAVÍCE — hrad 9 km severozápadně od Třebíče Existence přibyslavického hradu je doložena přibyslavickým hradským obvodem, který náležel v r. 1231 k vdovskému údělu královny Konstancie; i když hrad není přímo jmenován, hrad­ ský obvod jeho existenci předpokládá. Jeho význam dokládá i zdejší starobylá fara a původní románský kostel. Hrad však záhy v důsledku správních změn zanikl a v pozdější době se u Přibyslavic objevuje jiný hrad, zvaný Střeliště. Starý hrad stával bud u románského kostela, nebo pod Přibyslavicemi při řece Jihlavě, kde byly při průzkumu v r. 1849 objeveny základy jakési větší stavby. PŘÍLEPY — zám ek 3 km jihovýchodně od Holešova První zpráva o vsi Přílepech pochází z r. 1272, kdy ji vlastnil Jindřich z Přílep. Tvrz je historicky doložena teprve v r. 1569 při převodu majetku Václavu Krsovskému z Krsova. V r. 1603 koupil tvrz spolu se vsí a dvorem za 6500 zl. Václav Nekeš z Landeka, který ji přebudoval v malý jednoposchoďový re­ nesanční zámek. Po Bílé hoře byl statek zkonfiskován evange­ líku Ctiboru Zernovskému ze Žernového a prodán Františku Zdeňku Lvu z Rožmitálu, který jej připojil ke svému žeranovickému panství. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. PŘÍMĚLKOV — tvrz 13 km jihovýchodně od Jihlavy Přímělkov byl v 1. 1378—1390 součástí Střížova; v r. 1390, při převodu Střížova Hynkovi Suchému čertu, se připomíná tamní tvrz, která na svou dobu byla vybudována velmi důklad­ ně; její jednotlivé budovy spojovala hradební zeď a přístup k ní chránil pevný val, rybník a hluboký příkop. Měla značný strategický význam, neboť byla prvním obranným bodem hradu Rukštejna. Po opevnění Brtnice pozbyla tvrz svou funkci a byla přeměněna v hospodářský dvůr, zvláště když od r. 1566 byla součástí Brtnice. Dodnes jsou z ní patrné zbytky valů a opevnění. PŘÍMÉTICE — zám ek 3 km severozápadně od Znojma Veš Přímětice byla od 13. století církevním majetkem; nejprve náležela louckému klášteru, později připadla její část znojemskému hradu. Po bělohorské bitvě získali tuto část znojemští jezuité a jinou část obce vlastnily znojemské klarisky. Jezuité vybudovali v 1. 1740—1756 v Příměticích barokní zámek s vinařským sklepem. Po zrušení řádu se zámek i se statkem stal majetkem hraběte Ugarta. Od poloviny 19. století se pak majitelé přímětického panství rychle střídali a zdejší zámek, jehož architektonická cena je nepatrná, byl používán pro administrativní účely velkostatku. V r. 1925 koupila velko­ statek i se zámkem země Moravskoslezská. Dnes je zámek majetkem Moravských vinařských závodů. Budova vyniká rozsáhlým sklepem, jedním z největších na jižní Moravě. Má tvar kříže a jeho ramena měří 110 X 55 m; střed tvoří mohutná kupole. (1 9 7 ) PŘÍSEKA — zám ek 7 km jihovýchodně od Jihlavy Ves Příseka byla již ve 14. století lénem pánů z Lipé; v r. 1535 propustil Jan z Lipé Příseku s dvorem z manství Volfu Berán­ kovi z Petrovce, který si zde vystavěl tvrz. Po Bílé hoře byl statek, к němuž náležela jen Příseka a tři poddaní v Puklicích, konfiskován Hynku Křineckému z Ronova a připojen к panství brtnickčmu. Na místě staré tvrze byl počátkem 18. století postaven menší barokní zámek. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. Přímětice zámek PUKLICE — zám ek 6 km jihovýchodně od Jihlavy Ves Puklice byla již ve 14. století lénem pánů z L ipé; v r. 1534 propustil Jan z Lipé statek z manství Františku Hordarovi z Puklice. Tehdy se v Puklicích připomíná poprvé tvrz. Hordarové drželi statek, který zahrnoval vsi Puklice, Bradlo, Petrovicc a díl Jeclova, do r. 1666. Majitelé statku se pak až do nej­ novější doby rychle střídali. Na místě bývalé tvrze byl koncem 17. století vystavěn menší barokní zámek a kaple. Dnes je zámek majetkem M NV a slouží jako kulturní dům. PULČÍN — hrad 12 km severovýchodně od Valašských Klobouk O tom, kdy a za jakých okolností hrad Pulčín vznikl, nemáme bohužel písemné zprávy. Zdá se, že byl vystavěn v dnešní trati Hradisko teprve v první polovině 14. století, jednak к ochraně Střelenského průsmyku, jednak jako centrum panství, zahrnu­ jícího vsi Pulčín, Horní Lideč, Lhotu, Seninku a zaniklou Zubrůvku, dočasně odloučené od Brumova. V polovině 15. století držel hrad obávaný loupeživý rytíř Miroslav z Cimburka. Hrad byl rozbořen za válek česko-uherských kolem r. 1470. Na konci 15. století byl již ve zříceninách, a v r. 1517 se připomíná jako pustý. Zachovaly se z něho jen nepatrné zbytky. Příseka — zámek Puklice— zámek ( 198 ) PUSTIM ĚŘ — hrad 6 km severně od Vyškova Obec Pustiměř se poprvé připomíná v r. 1232. Původně zeměpanský hrad Pustiměř je doložen ve starém falzu z 12. století, které se hlásí do poloviny 11. století. Na místě původního knížecího hradu vystavěl olomoucký biskup Bruno ze Schaumburka nový, biskupský hrad, který se poprvé připomíná v r. 1277. Na hradě častěji datovali své listiny biskupové olomoučtí, к hradu patřila i léna, к nimž náležela některá biskupská man­ ství na Vyškovsku. Když byl v Pustiměři v r. 1340 založen ženský benediktinský klášter, přejal funkci pustiměřského hradu tehdy založený hrad Mejlice, к jehož stavbě bylo částečně použito stavebního materiálu z hradu Pustiměře. Poloha pustiměřského hradu byla dříve kladena ke zbytku rotundy sv. Pantaleona (která byla v r. 1821 z větší části zbo­ řena) nad farní kostel v Pustiměři. Na základě archeologických nálezů bylo založení rotundy položeno do let vlády biskupa Jindřicha Zdíka (1126—1150). Tomu by nasvědčovalo i za­ svěcení rotundy sv. Pantaleonu, patronu lékařů, takže založení se kladlo do doby uzdravení biskupa z těžké nemoci. Vojtěch Procházka však po průzkumu terénu v r. 1932 zjistil, že hrad stál nad potokem na ostrohu spojeném úzkou šíjí s okolím (hradisko na Zelené hoře), kde byly zjištěny i zbytky základů zaniklých budov. Pyšel — zbytky tvrze PYŠEL — tvrz 8 km severozápadně od Náměště nad Oslavou Ves Pyšel spolu s blízkými Říčánkami, pustými již v r. 1446, patřila ve 14. století vladykům z Pyšela; z nich sídlil na zdejší tvrzi v ř. 1349 asi Náhrad a v 1. 1373—1385 tíndřej z Pyšela. Vladykové z Pyšela zdědili na přelomu 14. —15. století po příbuzném rodu ještě Okarec. Obě vsi přešly v 15. století na zpřízněný rod vladyků z Říčan a po nich na Valecké z Mírová. V r. 1556 získali Pyšel s jiným zbožím Valeckých z Mírová páni z Lomnice a připojili je natrvalo k náměšťskému panství. Zdejší tvrz ztratila charakter vladyckého sídla a stala se během 16. století hospodářským objektem. Dochovala se ve středu obce při usedlosti čp. 46 jako jedno­ patrová budova čtvercového půdorysu o straně přes 8 m. Dodnes je zachován gotický portálek vchodu do patra i pří­ zemí, gotická ostění tří někdejších oken a krakorce v prvním poschodí. Ještě koncem 19. století byla v přízemí studna. Nyní je objekt v soukromém držení a slouží jako komora a sýpka. PYŠOLEC — hrad 6 km severně od Bystřice nad Pernštejnem Rozsáhlý hrad Pyšolec, středisko samostatného panství, byl vystavěn v 13. století v raně gotickém slohu, jak svědčí jeho dochovaná zřícenina. V pramenech se o něm dozvídáme teprve v r. 1350, kdy jej Filip mladší z Pernštejna prodal Ješkovi z Kounic; tehdy byl hrad v sutinách. Při prodeji uzavřel Filip s Ješkem smlouvu o postoupení majetku v případě úm rtí jednoho z nich. Ješek zemřel brzy po koupi a Pyšolec se spolu se vsí vrátil k Pernštejnu. Filip vyměnil v r. 1359 zbořený hrad Pyšolec s územím až po říčku Bystřičku za zboží v Dunajovicích s markrabětem Janem. Markrabě v témž roce získal i podíl, který na Pyšolci náležel Ješkovi z Boskovic. Jako zeměpanské zboží byl hrad obnoven. V r. 1437 prodal rakouský vévoda Albrecht svůj díl pyšoleckého zboží Janu z Lomnice, který už od něho získal hrad Zubštejn. V r. 1446 přešlo pyšolecké zboží z majetku Lomnických na Jana z Pernštejna. Tak se stal hrad i okolní vesnice součástí državy Pernštejnů a při ní už zůstal. Hrad byl znovu rozbořen za česko-uherských válek v druhé polovině 15. století. Jeho zbytky jsou dodnes na prudkém kopci nad údolní přehradou ve Víru. Opevněný areál má tři části. Za prvním příkopem je rozlehlé předhradí, jež bylo obehnáno mohutnými hradbami, které jsou v některých místech dosud dobře znát. Za hradbou, na mírnějším svahu, je příkop, chrá­ něný vysokým válem, na němž bývala patrně dřevěná ohrada. Val a příkop se na předhradí zatáčely nad první hluboký příkop a tvořily druhou obrannou linii hradu. Za předhradím byl strmý hřeben přerušený dalším příkopem, vylámaným ve skále, a za ním se nacházelo druhé, menší předhradí, chráněné pří­ kopem a náspem. Z tohoto opevněného prostoru vedl přes další příkop most k vlastnímu hradu. Ve stěně příkopu jsou dosud patrné opěrné zdi, na kterých most spočíval. Vjezd tvoří obloukové ostění na opracovaných patkách, zhotovených z bílého nedvědického mramoru. Vlastnímu hradu vévodila mohutná věž, jež měla přes 11 m v prům ěru; stála osamoceně a byla kolem dokola obehnána hradbou. Hned za věží je hlu­ boká, do skály tesaná studně a za ní zbytky vysoké budovy, která byla patrně hradním, palácem, spojeným s věží dřevěnou pavlačí. Budova, postavená na úzkém terenním výběžku téměř kolmo k ose ostatní hradní stavby, končila nad příkrým srázem, kde byla její zeď zajištěna mohutným kamenným pilířem. RABŠTEJN — hrad 14 km severně od Moravského Krumlova Hrad Rabštejn stával u Dukovan na strmé skále na pravém břehu řeky Jihlavy. Byla to stavba pevná a dosti rozsáhlá, o čemž dnes svědčí několik mohutných zdí bez architekto­ nických detailů a zbytky předhradí. Hrad byl vystavěn někdy v prvé polovině 14. století pány z Janovic. Jeho rozloha neodpovídala velikosti panství, které k němu náleželo: šlo totiž jen o vsi Dukovany a Horní Dubňany. Když markrabě Jan Jindřich obnovoval markraběcí majetek na Moravě, získal Rabštejn jeho syn markrabě Prokop, který jej postoupil svému horlivému stoupenci Hynku Jevišovskému z Kunštátu, zvanému Suchý čert. Za něho se stal hrad metlou kraje, neboť Hynek se svou posádkou podnikal do širého okolí loupežné výpravy; zvláště ohrožoval obchod­ ní karavany, které putovaly po silnici z Brna do Vídně a do Znojma. Proto museli moravští stavové již v r. 1409 proti tehdejším držitelům hradu Jindřichu a Petru z Kunštátu vojensky zakročit. Zajímačové z Kunštátu, vesměs stoupenci husitů, přijali na Rabštejn husitskou posádku. Po husitských válkách (ve 40. le­ tech 15. století) odepřela rabštejnská posádka vzdát se loupežení, a proto moravští stavové Rabštejn dobyli a v r. 1446 zbořili. Od té doby zůstal v troskách. Rabštejnské zboží se stalo součástí královského majetku a král Vladislav II. je zastavil Vilému z Pernštejna, od něhož je přijali páni z Lipé. RACKOVÁ — tvrz 8 km jihovýchodně od Holešova Tvrz v Rackové se připomíná v r. 1529, kdy zdejší zboží získal Jan mladší ze Šternberka. Stávala nad obcí směrem k Žeranovicím na tzv. Hrádku. Tvrz zpustla za třicetileté války, kdy se stal dosud samostatný statek Racková součástí holešovského panství. Z tvrze se dodnes dochoval vysoký val a propadlé sklepy. (1 9 9 ) RÁCOVICE — tvrz 8 km východně od Jemnice Tvrz v Rácovicích byla vybudována v polovině 14. století; v r. 1354 na ní asi sídlil Ctibor z Rácovic. V 15. století náležela vladykům z Pošny, v druhé polovině 16. století Zahrádeckým ze Zahrádek. V r. 1633 se Rácovice staly součástí jemnického panství a zdejší tvrz záhy nato, zřejmě i v důsledku válečných škod, zanikla. Stávala pravděpodobně v místech někdejšího panského dvora, dnes budov státního statku. RAČICE — tvrz 16 km jihovýchodně od Třebíče Po Račicích se psai v druhé polovině 13. století vladycký rod, který zde asi vybudoval tvrz. Z tohoto rodu, o jehož význa­ mu mluví i stavba kostela sv. Václava v Račicích z r. 1271, pocházel olomoucký kanovník Petr z Račic (v první polovině 15. století), který hrál významnou roli v moravských církevních záležitostech za husitských válek. Tvrz v Račicích však nepřetrvala 15. století; stala se patrně obětí česko-uherských válek a zmizela beze stopy. RAČICE — zám ek 9 km západně od Vyškova V Račicích na vysokém kopci, zvaném Hrady, mezi potoky Podomnicí a Holubským stával původně hrad, z něhož jsou dosud patrné příkopy a náspy. Byl sídlem loupežného rytíře Friduše z Lindavy, o kterém vypráví Zbraslavská kronika: Na počátku léta 1312 poslal král Jan „četné vojsko, válečnými zbraněmi vypravené, obklíčit a obléhat hrad, zvaný Račice, který je pokládán za nejsilnější mezi ostatními tvrzemi Frid­ richa z Linavy. Neboť byl ten hrad tak pevný, že poskytoval svým obráncům volný východ i příchod i před zraky všech jeho obléhatelů; co mohl vystřelit obléhací stroj, nepokládala za nic pevnost tohoto hradu. Když měly všechny způsoby dobývání malý úspěch, vy­ myslili jiný způsob. Neboť povolali ti, kteří usilovali hrad získati, některé horníky, kteří dolovali na kovy v dolech, a ti za odměnu vykopali podzemní průchody a podkopali v několika dnech zed hradu, takže zároveň v jedné hodině spadly s částí zdi některé bašty. A když viděl Fridrich z Linavy, že jádro jeho síly hrozí zkázou, protože hrad Račice ztratil nějakou část tajným obmyslem, poslal posly a prosil o milost královu. I dovolil král, aby se žadatel dostavil před královskou tvář. Podporován tedy pomocí svých přátel obdržel Fridrich z Linavy královu milost a pod přísahou slíbil, že chce věrnou službou podle rozhodnutí králova napravit svou chybu. Rozbořil také Fridrich na králův rozkaz jiný silný hrad, nazvaný Drahotuš, a onen hrad Račice vyvrátil z kořene, tak jak král rozhodl.“ (Přeložil František Heřmanský). Hrad však byl v polovině 14. století znovu obnoven jako zeměpanský; drželi jej páni z Lipé a v r. 1376 Štemberkové. Markvart ze Šternberka předal v r. 1399 hrad s příslušenstvím Petru Plumlovskému z Kravař. Po Jindřichu Plumlovském zdědil v r. 1420 Račice jeho příbuzný Petr Strážnický z Kravař, který stál na straně husitské. Proto v r. 1422 vojsko olomouckého biskupa Jana X II. Železného hrad Račice dobylo. Petrova vnučka Kuňka z Kravař se v r. 1466 rozdělila o račické panství, obsahující hrad a městečko Račice, Drnovice s dvorem, Pístovice s dvorem, Lipinu, Nosálovice, Ježkovice, Rychtářov, Hrádek, Ruprechtov, Opatovice a Radslavice, se svým manže­ lem Václavem z Boskovic (f 1482). (2 0 0 ) Boskovicové drželi hrad téměř celé století, až Zuzana Černo­ horská z Boskovic postoupila v r. 1568 Račice Hanuši Haugvicovi z Biskupic, předáku katolické strany na Moravě. Ten přebudoval v 1. 1568—1585 hrad v tříkřídlý renesanční jedno­ patrový zámek, který v r. 1585 prodal spolu s panstvím za 29 000 zl. moravských Bernardu Petřvaldskému z Petřvaldu. Právní provedení koupě se však protáhlo a uskutečnili je teprve v r. 1598 poručníci Hanušových sirotků. ' , Bernard, ale zejména jeho syn Hanuš /více zvaný Jan), již v r. 1585 — ještě před právní realizací ktoupě — se pustili do nástavby druhého patra a bohaté reliéfní výzdoby arkád (erby, alegorické motivy, Turci, v jednom medailónu reliéfní portrét architekta), čímž vznikla jedna z velmi významných staveb tohoto slohu na Moravě. Uvnitř zámku byly vybudovány dva sály se zrcadlovými klenbami a renesanční štukovou dekorací. Renesanční krb nese znaky Hanuše Petřvaldského a jeho manže­ lek Libuše z Valdštejna a na Brtnici a Kateřiny Ulštoferové z Něniče; stavební úpravy zámku pokračovaly až do r. 1618. Z období přestavby hradu je i předhradí, v němž stojí hradní (farní) kostel Nanebevzetí P. Marie z 1. 1580—1620. V r. 1598 objednal Hanuš Petřvaldský u archlebovského kameníka Alexandra Kohouta zhotovení kamenné šestihranné kašny zdobené sochou Fortuny. V té době také vznikla zámecká kaple. Při zámku byla tehdy zřejmě i menší zahrada, kterou pozdější majitelé rozšířili v 19. století v park. Hanuši Petřvaldskému bylo račické panství pro účast ve sta­ vovském povstání z 1. 1618—1620 konfiskováno, oceněno na 120 000 zl. moravských a prodáno za pouhých 80 000 zl. mo­ ravských Karlu Willingerovi z Schónsperku. Pak se jeho maji­ telé dosti často střídali; v 1. 1670—1801 drželi Račice s menšími přestávkami Braidaové z Ronsecca a Cornigliana, v 1. 1830— 1864 Jan M undi, který zavedl na velkostatku vzorový chov ovcí, jejichž vlnu prodával hlavně do tkalcoven v Podomí a v Pístovicích. Tehdy byla velká část zámku empírově přestavěna, i když převážná část renesančního stylu zůstala uchována. V jeho interiéru se dodnes dochovaly dva kamenné reliéfně zdobené krby z 1. 1600 a 1612. Zámek je dnes majetkem ministerstva lehkého průmyslu a slouží jako vzdělávací a rekreační středisko. RADEŠÍN — zám ek 15 km jihovýchodně od Zdáru nad Sázavou V Radešíně stála původně renesanční tvrz, kterou na konci 16. století (v r. 1597) postavil Samuel Radešínský z Radešína. Pro svou dvoupatrovou podobu a arkádovou dispozici byla nazývána i zámkem. V r. 1607 koupil Radešín olomoucký biskup František z Ditrichštejna a samostatný radešínský statek se stal součástí biskupského statku a později statku ždárského kláštera. Opat Zaunmúller vyhloubil v r. 1684 v zámku hlubo­ kou studnu a provedl i některé úpravy budovy; zřídil například domácí kapli. Sem se také uchýlil se dvěma mnichy po vyhoření ždárského kláštera. Přilehlé barokní patrové křídlo dal přista­ vět kolem r. 1720 opat Václav Vejmluva zřejmě podle plánu G. Santiniho. Asi v r. 1827 — po zrušení kláštera — vybudoval nový ma­ jitel panství František Schneider na místě staré palírny další trakt zámku, přičemž upravil nejstarší část, poškozenou tehdy značně bleskem, a spojil vše do jedné fronty, aby získal míst­ nosti pro vrchnostenský úřad a byty pro úředníky. Založením velkého parku, jímž spojil zámek s nedalekými lukami, lesy a rybníky, dal základ k nové úpravě obce. Na památku svého připomíná teprve v r. 1480, kdy ji i se vsí postoupil Půta z Lichtenburka Volfgangu Ownarovi z Radotic. Tvrz stála ještě v 17. století, ale v r. 1667 byl radotický statek připojen к polickému panství a tvrz nedlouho nato zanikla. Na jejím místě byly postaveny hospodářské budovy, které jsou dnes součástí státního statku. R adešin— zámek příchodu vysadil v parku břízku, která se rozrostla v mohutný strom, rodinou pietně opatrovaný, jak o tom svědčí veršované vylíčení událostí, umístěné podnes v kovovém rámečku na stro­ mě. Dnes jsou majitelem zámku Československé státní statky, jejichž hospodářským a administrativním potřebám slouží. RADKOV — tvrz 5 km severovýchodně od Křižanova Vesnice Radkov u Moravce bývala ve 14. století samostat­ ným vladyckým zbožím. Jeho majitelé sídlili na vodní tvrzi, připomínané v r. 1368; stála na východní straně rybníka, který dostal název Tvrz. Dnes je v místech, kde opevnění stá­ valo, louka, zvaná rovněž Tvrz, se zbytky valů. Pernštejnská hospodářská expanze zasáhla velmi brzy i Radkov. Odpor drobných feudálů proti bohatým Pernštejnům neměl naději na úspěch, a proto synové Buriana Radkovského z Nové Vsi, Václav a Hynek, prodali v r. 1528 tvrz a ves Radkov s dvorem a Novou Vsí Janu z Pernštejna. U pernštejnského zboží Radkov zůstal a byl připojen v r. 1531 k nově zakoupené­ mu panství Moravec. Pernštejnové neměli pochopitelně zájem na dalším udržování zdejší tvrze, a ta se proto již v r. 1560 uvádí jako pustá. -RÁJEC — starý zám ek 6 km severně od Blanska Na pahorku zvaném Hradisko směrem к Doubravici existo­ vala koncem 14. století tvrz, která se připomíná v r. 1412 při převodu majetku Alši Lysickému z Kunštátu. Za husitských válek zřejmě vzala zasvé, neboť v r. 1446 se mluví o zbořené tvrzi. V druhé polovině 15. století však byla obnovena v pozdně gotickém slohu. V druhé polovině 16. století vlastnil Rájec (dnes Rájec-Jestřebí) Bernard Drnovský z Drnovic (f 1601), který v r. 1570 přebudoval dosavadní tvrz v renesanční zámek; stával na návrší nad předhradím severozápadně od dnešní zámecké budovy. Podle zachovaného obrazu v rájeckém kostele můžeme soudit, že šlo o čtyřkřídlou budovu s pravoúhlým dvorem a věží. Kolem zámku se rozkládala renesanční zahrada s bludištěm a sallou terrenou. V 17. a 18. století vlastnili zámek Rogendorfové, kteří jej získali po třicetileté válce provdáním Johanky z Drnovic za Jiřího z Rogendorfu. V polovině 18. století zámek vyhořel a nebyl již obnoven. RÁJEC — nový zám ek 6 km severně od Blanska V r. 1763 získali rájecké panství Salmové z Reifferscheidtu, z nichž Antonín Salm začal budovat dnešní rájecký zámek (dnes Rájec-Jestřebí); zvolil pro něj jižní stráň, kterou přemě­ nil v terasovitou plošinu. Ke stavbě se používalo materiálu z vyhořelého renesančního zámku. Základní kámen byl položen v r. 1763; stavba rychle pokračovala, takže do zimy byla posta­ vena a zastřešena jižní část zámecké budovy. Celý objekt byl dokončen již v r. 1764, kdy se současně přikročilo к úpravám interiéru a průčelí; v r. 1765 stály oba jižní pavilóny, v r. 1766 RADOSTICE — tvrz 11 km jihozápadně od Brna Tvrz v Radosticích byla vybudována pravděpodobně v první polovině 14. století, neboť v r. 1333 na ní asi sídlili bratři Mikuláš a Petr z Radostic. Písemně se připomíná poprvé v r. 1497, ale zanikla už v průběhu 15. století a nebyla později obnovena; nedochovaly se po ní žádné památky. RADOTICE — tvrz 4 km jihovýchodně od Jemnice Po Radoticích se psal již na sklonku 14. století (1394) vladycký rod, což by svědčilo o existenci tvrze. Písemně se však Rájec n. S vitavou— zám ek, v stupní hala (2 0 1 ) Rájec n. Svitavou — zámek severní kuchyňský pavilón i spojky mezi zámkem a kuchyň­ ským pavilónem na jedné straně a zámkem i direktorským pa­ vilónem na straně druhé. V r. 1767 byla zámecká budova dopl­ něna průčelním podjezdem, vzniklo křídlo pro kočáry a bylo započato s výstavbou pavilónu pro purkrabího (dokončen v r. 1768). Současně vznikly i stáje (dnes již neexistují) a hlavní vjezd. Malířská výzdoba zámku je dílem Františka Antonína Sebastiniho z Prostějova (f 1789); autorem fresky ve velkém sále je Kajetán Schemberger. Na Moravě tak vzniklo panské sídlo s charakteristickými rysy slohu Ludvíka XV. — rozsáhlá dispozice budov umístě­ ných kolem postranního čestného nádvoří, do něhož vystupují dvě boční křídla mansardové budovy; uprostřed nich se roz­ prostírá vlastní průčelí zámku s balkónovým podjezdem. Stře­ cha kulminuje válcovitou věžičkou s hodinami. Rozsáhlou plo­ chu ohraničují nízké vedlejší pavilóny, začínající na levé straně kaplí. Odbouranou vstupní bránu později nahradila železná brána ze salmovských železáren. Autorem zámku, zbudovaného ve stylu pozdně barokní klasiky, je architekt Canevale. Je-li Antonín Salm tvůrcem zámecké stavby, pak o vybavení zámeckého interiéru má zásluhu Hugo Salm (1776—1836), za něhož se těšil rozkvětu jak zámek, tak i panství. Hugo Salm se zabýval chemií a fyzikou a byl autorem řady vynálezů; s jeho jménem je úzce spojen rozvoj blanenského železářství i rájeckého cukrovarnictví. Byl jednou z nej výraznějších postav první poloviny 19. století na Moravě. Zasloužil se o zřízení někdejšího Františkova muzea v Brně v 1. 1817—1818, o vy­ (2 0 2 ) tvoření Společnosti pro povznesení orby a hospodářství, patřil k přátelům Josefa Dobrovského (1753—1829), jemuž dal zhotovit ve svých blanenských železárnách nákladný pomník, který dodnes stojí na brněnském Ústředním hřbitově. Na rájeckém zámku se pod vedením historika J. Hormayra scházel pravidelně k vědeckým schůzkám kruh Dobrovského žáků. Hugo Salm si dopisoval s Goethem a s jinými předními umělci své doby. Moravskému muzeu v Brně daroval část své knihovny i přírodovědeckých sbírek; z jeho iniciativy započal i zájem o Moravský kras. Na zámku dokončil uměleckou výzdobu interiéru, především vybavením zámecké knihovny s empírovými regály, pořízenými Karlem Josefem I. ze Salmu. Z iniciativy Huga ze Salmu byly zaplněny technickými i přírodovědnými díly té doby a cennými soubory celých knihoven, zakoupenými z pozůstalosti učenců a vědců. Tím rájecká knihovna zůstává dodnes ucelenou po­ kladnicí staré odborné literatury. Vedle knihovny položil Hugo i základy dnešní známé rájecké obrazárny, v níž shro­ mažďoval obrazy nizozemských i středoevropských mistrů a vybraná díla soudobých romantiků. Od svého otce získala lásku k umění i Augusta Salmová (provdaná Clam-Martinicová, t 1833), která spolupracovala s Amálií Mánesovou, proslulou malířkou své doby, jak o tom svědčí květinové výplně na dřevěných stěnách intimního klasicistního kabinetu. Další držitelé rájeckého zámku už nedosahovali úrovně Huga ze Salmu; zámek upadal vzhledově i v interiéru, obra­ zový soubor byl rozptýlen. Salmové drželi zámek až do r. 1945. Dnes je zámek státním majetkem a náleží do péče Krajského střediska státní památkové péče v Brně jako objekt první kategorie. Zejména cenná je zámecká obrazárna, která byla nově instalována v r. 1950, a to z jednotlivých obytných prostor prvního poschodí. V současné době již představuje určitý sběratelský celek, především nizozemského umění, krajin ze 17. a 18. století i krajin a portrétů z 19. století, zejména z období romantismu. Nejstaršími obrazy jsou saské podobizny z doby kolem r. 1530 a nizozemské kresby z doby kolem r. 1600; zastoupeny jsou též malby z německé romantické krajinářské školy, jež ovlivňovala i malbu českou. Maleb francouzských a italských mistrů je nepoměrně méně. Soubor těchto kreseb je nyní instalován v prvém poschodí zámku, kde je rovněž umístěn stylový nábytek. Zvláštností je sbírka rytých křišťálových nádob ze 17. a 18. století, většinou jihoněmecké a italské provenience. Rozsáhlá salmovská knihovna dnes čítá 43 173 svazků, takže je jedním z nejvýznamnějších knižních souborů 18. a 19. století v našich zemích. Dále je tu umístěno i zajímavé muzeum Mo­ ravského krasu. Jedno křídlo rájeckého zámku dodnes nese název „Saarův dům “ jako připomínka mnohaletých pravidel­ ných pobytů rakouského básníka Ferdinanda von Saara (1833 —1906) u Salmů. RAŠOVICE — tvrz 5,5 km jihovýchodně od Slavkova Tvrz v Rašovicích vznikla nejpozději v 70. letech 14. století, protože v r. 1374 byla sídlem Pavlíka ze Sovince. V r. 1398 postoupil Ješek z Hradiště tvrz, dvůr a díl vsi Rašovic Janu Švehlovi ze Soběhrd. V r. 1417 získal rašovické zboží místní Rájec n. Svitavou— zámek, p o rtré t ze zámecké obrazárny vladyka Petr Holý z Rašovic. Petr Holý byl husitským hejtma­ nem, a snad proto tvrz v Rašovicích jeho protivníci zničili; v r. 1447 se již uvádí jako tvrziště. Byla však zřejmě obnovena, neboť Havel z Batelova prodal v r. 1497 tvrz, dvůr a ves Rašovice, pusté vsi Kunůvky, Bohušice a Kepkov s dílem Mouřínova hraběti Petru od Sv. Jiří a Pezinku, který je připojil ke slavkov­ skému panství. Teprve tehdy přestala být rašovická tvrz pan­ ským sídlem a záhy zanikla. Stávala na horním konci vsi, v místě zvaném nyní Na hrádku, kde jsou dosud znatelné valy. RATIBOŘICE — zám ek 11 km severovýchodně od Moravských Budějovic V Ratibořicích sídlil v r. 1351 místní vladyka Ctibor z Ratibořic, což by předpokládalo existenci tvrze, která se písemně připomíná v r. 1385 při převodu majetku Ondřeji Nelepovi. Byla střediskem menšího statku. Do r. 1493 ji drželi rytíři z Hrochova, později (1508 i563) Hostakovští z Arklebic. Po stavovském povstání z 1. 1618 1620 byly Ratibořice konfisko­ vány Václavu Rechenberkovi ze Želetic a předány jeho bratrům Adamu a Arnoštu. V r. 1696 byl ratibořický statek připojen k lesonickému panství. V 60. letech 17. století přestavěli Rechenberkové tvrz na barokní zámek, který zůstal zachován i poté, kdy ztratil svou funkci panského sídla. V minulém století však byl přeměněn v byty, které se používají dodnes. R atibořice — zámek (2 0 3 ) REŠICE — zám ek 5 km jihovýchodně od Rouchovan Ves Rešice se poprvé připomíná v r. 1358. V r. 1378 tu sídlil Oldřich z Rešice, v r. 1464 Jan Hušpetr z Rešice; to by nazna­ čovalo, že v té době zde existovala i tvrz, o které však nemáme písemnou zprávu. Jiřík Jankovský z Vlašimi vybudoval v obci v 80. letech 16. století jednoduchý renesanční zámek. Po Bílé hoře náležel zámek Matyášovi z Wúnschwiitzu, od r. 1682 Želeckým. Počátkem 18. století přebudoval Zikmund Velecký renesanční zámek v barokním slohu, počátkem 19. století mu Daunové dali empírovou podobu. Dnes náleží zámek v Řešících MNV a slouží kulturním úče­ lům. V druhé polovině 18. století byl zámek částečně zbarokizo­ ván, i když jeho vnější vzhled zůstal v podstatě zachován; zmi­ zely jen hradby, valy a příkop s padacími mosty a branami. Uvnitř byly umělecky vyzdobeny stropy a v prvém poschodí kaple. Kolem zámku byl zřízen park. Poslední Haušperský, Jan Nepomuk (f 1791), získal solidní vzdělání a zabýval se i moravskými dějinami; stal se kancléřem zemědělské společnosti a zanechal na rosickém zámku velkou knihovnu. Poté zámek střídal rychle majitele a od r. 1844 jej vlastnili držitelé hradu Veveří, Sinové. Posledním soukromým držitelem byl Mořic Deforest-Bischofsheins; v r. 1925 byl zámek zestátněn. Dnes je zámek majetkem MNV a je v něm umístěno muzeum. ROHATEC — tvrz 6 km severovýchodně od Hodonína Tvrz v Rohatci existovala snad již v r. 1270, kdy se podle Rohatce psal Tvrdiše z Rohatce z rodu pánů z Horky. Později přešel rohatecký statek na pány ze Šternberka, kteří v r. 1375 postoupili tvrz a vsi Rohatec a Sudoměřice Beneši z Kravař. Od té doby byl Rohatec spojen se zbožím strážnickým a rohatecká tvrz beze stopy zanikla. ROŠTEJN — hrad 7 km severně od Telče Hrad Roštejn, který se zvedá na skalnatém vrchu ve výši 677 m v romantických lesích u vsi Doupě, pochází z poloviny 14. století. Vystavěli jej asi pánové z Hradce. Měl původně osmibokou věž s břitem, postavenou na skalisku, a k ní přilé­ hající hradní palác. Kolem r. 1353 byl obehnán gotickým opev­ něním s kruhovými baštami, z nichž se dodnes zachovaly zbytky hradeb; v době válek mezi markrabaty Joštem a Pro­ kopem bylo jeho opevnění rozšířeno. Jako sousední hrady byl asi pobořen za husitských válek. V r. 1477 však byl opraven a rozšířen hradní palác a předhradí. V r. 1536 získal Roštejn Volf Krajíř z Krajku, který jej ještě téhož roku prodal majitelům telčského panství. Nedlouho po r. 1570 Zachariáš z Hradce hrad přestavěl a zřídil zde své letní sídlo. Tehdy byl Roštejn zvýšen o jedno patro. Při přestavbě se zachovalo gotické klenutí a zá­ klady věží, především však zůstala uchována hranolová osmi­ boká věž, vysoká 28 m. V interiéru vznikl prostranný rytířský sál a hradní kaple. U hradu byla zřízena velká obora, která byla za švédského obléhání v r. 1643 značně poškozena. V dru­ hé polovině 17. století byla obnovena (chovali se zde mufloni, daňci a černá zvěř), ale v r. 1902 zrušena a likvidována. V 18. století se hrad znovu upravoval. Kaple byla přebudována v barokním slohu a boční budova vyzdobena štukami. V r. 1864 jej maloval František Bohumír Zvěřina, přední český malíř-krajinář, rodák z Hrotovic (1835 1908). V r. 1915 hrad vy­ hořel, byl však opět restaurován zejména po r. 1955. Roštejn býval častým cílem výletů proletářských turistů z Jihlavy, Třebíče a Třeště. Dnes patří hrad státním lesům. V hradních místnostech je instalováno lesnické muzeum, síň erbů, nástěnný herbář. ROSICE — zámek 9 km severně od Ivančic V Rosicích stával původně hrad, který vznikl někdy v první polovině 13. století jako středisko panství a sídlo zdejšího starobylého rodu. Kolem r. 1259 se podle něho nazývali bratři Bohuš a Hartman z Rosic, původně z Čeblovic, kteří měli v erbu beraní rohy, tedy stejný původ s pány z Popovic. Od r. 1319 náležely Rosice Hechtům z Rosic, z nichž vynikl Jošt Hecht z Rosic, který stál na straně krále Zikmunda v bojích proti husitům a byl nejprve sudím práva brněnského a pak zemským podkomořím. Husité proto hrad pobořili, neboť v r. 1437 se o něm mluví jako o pobořeném. Hechtové z Rosic jej však znovu částečně obnovili. Vymřeli v r. 1450 a obnovu dokončil Hynek z Kukvic, který získal rosické panství před r. 1482. V r. 1522 postoupila Kateřina z Kukvic hrad Rosice s městečkem, Pemdorf (předměstí Rosic), pusté Bobrovany, Tetčice a další vesnice Bohunce z Pernštejna. V r. 1562 koupil rosické panství Jan starší ze Žerotína, který v 1. 1570 1597 vystavěl v místech někdejšího hradu renesanční zámek. Byla to dvoupatrová budova s obdélníkovým nádvořím, do něhož na severní a západní straně vedly otevřené arkády. Jednotlivé oblouky střídavě nesly v přízemí toskánské, v pat­ rech pak jónské a korintské sloupy. Jednotlivé detaily v prvním patře zdobily figurální a rostlinné motivy. Uvnitř zámku, zvláště v prvním patře, byly prostorné renesanční sály. Na zámku přebýval nejen Jan starší ze Žerotína, ale především Karel starší ze Žerotína, který zde vybudoval dosti rozsáhlou knihovnu. Odtud také zasahoval do osudů předbělohorské Moravy. Zde se v r. 1611 dohodla moravská šlechta, že vystoupí ve prospěch Matyáše a proti císaři Rudolfu II. Po bělohorské bitvě poskytl Karel starší ze Žerotína na zámku útulek mnoha bratrským kněžím. Roku 1628 prodal Žerotín panství Albrech­ tovi z Valdštejna a ten je obratem postoupil dvorskému kancléři Janovi z Werdenberka. Jejich další majitelé se střídali, až je po r. 1684 získal Jiří Ruprecht Haušperský z Fanalu; pocházel sice ze želetavské měšťanské rodiny, ale pro své schopnosti, vzdělání a podnikavost se stal váženou osobností a byl v r. 1665 povýšen do šlechtického stavu. (204) ROŽNÁ — tvrz 5 km jižně od Bystřice nad Pernštejnem O tvrzi v Rožné nemáme písemné zprávy; podle zachovaných nálezů (tří středověkých klíčů, železného kopí a keramických nádob) je snad možné datovat její existenci do 14. století, do doby, než se stala majetkem Pernštejnů. Stávala na levém břehu Nedvědičky na vrchu zvaném Hradisko a dochoval se z ní jen val s příkopem. RUDICE — tvrz 6 km jihovýchodně od Blanska V r. 1353 sídlil v Rudicích místní vladyka Všebor z Rudic, což by nasvědčovalo tomu, že tu už tehdy existovala tvrz; poněvadž se však Rudice v r. 1567 staly součástí rájeckého panství, ztratila svou funkci a zchátrala. Až do r. 1869 se z ní Rosice u Brna — zámek, arkádové nádvoří dochovala čtyřhranná budova se střílnami; protože ji však narušily trhliny vzniklé v souvislosti s dolováním, byla v druhé polovině 19. století stržena. Stávala u dnešního čp. 12. Jan Soběslav zastavil hrad v r. 1378 Hynku z Valdštejna, jehož syn Jindřich stál na počátku husitských válek na straně císaře Zikmunda po boku města Jihlavy. Synové Jindřicha z Valdštejna Zdeněk a Jindřich však přešli na stranu husitů RUDKA — tvrz a velmi škodili Jihlavským. Při hospodářském vyrovnání 15,5 km severozápadně od Ivančic v r. 1444 se mluvilo o vrchním a dolním hradě Rukštejně. Ves Rudka náležela od r. 1330 klášteru Králové na Starém Jako jinde ani u Rukštejna však nešlo o dva hrady, nýbrž Brně, v jehož majetku byla až do jeho zrušení v r. 1782. Kon­ pouze o horní a dolní část jednoho hradu. Tehdy náleželi cem 15. století tu sídlili manové kláštera, kteří měli svobodný k Rukštejnu někteří manové. Ještě za krále Jiřího z Poděbrad dvůr a asi i tvrz. V r. 1497 na ní sídlil místní vladyka Jaroš byl majitel hradu Hynek z Valdštejna věrným stoupencem z Rudky. Zanikla asi v 17. století. Stávala na vrchu Hrádku, královým a škodil Jihlavským. Za válek česko-uherských však kde jsou dodnes patrné valy a zbytky zdí; byl tu nalezen i stře­ Korvínovi přívrženci Rukštejn pobořili a od té doby je v tros­ dověký zámek od dveří. kách; v 16. století se připomíná jako pustý. Obtížně přístupný hrad stával na vyvýšenině u Přímělkova RUDOLEC — zám ek nad ústím Brtničky a střežil cestu k Jihlavě. Měl přirozenou 12 km jihozápadně od Žďáru nad Sázavou ochranu ve skalních útesech, které jeho opevnění doplňovaly; Ve vsi původně zvané Německý Rudolec stála na konci navíc na severní a západní straně byl chráněn rybníkem. 14. století tvrz. Spolu se vsí patřila zemanům z Rudolce. V roce Materiál ke stavbě hradu byl získán z lomu, vzdáleného asi 1378 ji prodal Žibřid z Rudolce Janu staršímu z Meziříčí, 250 m na jihovýchod od dnešní zříceniny. Příchod k hradu od ale rod zemanů z Rudolce se na tvrzi znovu usídlil v 15. století. severu k jihu byl chráněn opevněním, hradbami, příkopem Roku 1522 získal rudolecký statek Václav Chroustenský z Ma- a několika věžemi. Vlastní hradní objekt tvořil palác, kaple lovar a v majetku této zemanské rodiny zůstal až do začátku a vedlejší obytná stavení i mohutná čtyřhranná věž, jejíž zří­ třicetileté války. ceniny dodnes svědčí o velkoleposti středověkého feudálního Za Chroustenských (přesné datum přestavby nelze zatím sídla stejně jako zbytky hradního ochozu a hlavních zdí. určit) byla stará tvrz přebudována v jednopatrový renesanční RYCHVALD — hrad zámek. Jan Rafael Chroustenský z Malovar, majitel Rudolce od roku 1597, se výrazně angažoval na Moravě pro* stavovské 7 km jihovýchodně od Kunštátu povstání roku 1619 a 1620 (v obžalobách byl označován za Hrad Rychvald byl vystavěn ve 14. století severozápadně od nebezpečného pomlouvače císaře a katolíků) a o majetek přišel Lysic a v r. 1373 patřil Ješkovi z Kunštátu. Hradní areál se při konfiskacích. Rudolecký statek se zámkem byl prodán za skládal z předhradí a z vlastního hradu, kolem něhož byly hlubší válečné zásluhy Rombaldu Collaltovi, který jej spojil s Brtnicí, příkopy s padacími mosty. Pod hradem byl dvůr. Poslední kde také sídlil. Rudolecký zámek proto v následujících letech zpráva o tom, že byl obydlen, pochází z r. 1437, kdy jej Hynek z Ronova a z Mitrova zastavil své manželce. Jeho pozdější chátral. Za Collaltů byl upravován v roce 1725 a v letech 1734 1735, kdy byly provedeny radikálnější barokní změny v jeho majitelé páni z Kunštátu z lysické větve sídlili na tvrzi v Lysidispozici. Byla vybudována nová věž, opatřená hodinami, cích. Hrad Rychvald zanikl pravděpodobně v druhé polovině v interiéru ze dvou sálů byla zřízena kaple k poctě sv. Anny a interiéry opatřeny štukovou výzdobou. Střed zámeckého 15. století za válek mezi Jiřím Poděbradským a Matyášem Korvínem. Dodnes se z něho zachovaly pozůstatky z původních areálu tvoří nádvoří, v jehož blízkosti se nacházely dvě zahrady, jedna ovocná a druhá ozdobná. V roce 1932 byly provedeny sklepů, trosky hradního paláce, zříceniny hradeb a předhradí, na zámecké budově jen nejnutnější opravy. které bylo odděleno od vlastního hradu příkopem. Kolem Dnes je zámek majetkem MNV a slouží sociálním účelům. r. 1830 byly ve zříceninách nalezeny dvoje železné dveře ke sklepům, které pak byly přeneseny na lysický zámek, šípy, RUKŠTEJN — hrad kopí a ostruhy. 11 km jihovýchodně od Jihlavy RYMICE — tvrz Brtnice s okolím byla původně zeměpanským majetkem, který později královna Konstancie darovala tišnovskému klášte­ 4 km severozápadně od Holešova ru. Když vznikla domněnka, že se tu skrývá množství stříbr­ Ves Rymice tvořila kdysi samostatné panství, k němuž né rudy, vzal si král Václav I. zboží zpět. Naděje se však nesplni­ patřily i sousední Všetuly. Proto tu již v druhé polovině 14. sto­ ly a rozsáhlý újezd získal brtnický H rut z Kněžic (1213- 1259) letí (1374) stála tvrz, jak je o tom zmínka v pramenech při předá­ z rodu Hrutoviců, který postavil k jeho ochraně hrad, připo­ vání vsi poručníkem synů Viléma z Kunštátu Janu z Cimburmínaný poprvé v r. 1289; tehdy se podle něho nazývali bratři ka. Tvrz byla pobořena v druhé polovině 15. století za válek Bernart, Zdislav a Vrš z Rukštejna. Hrutovici postoupili česko-uherských, ale počátkem 16. století ji znovu obnovili v r. 1360 hrad Rukštejn (Rokštejn) a vsi Stařeč, Slavíce, Římov, Podstatští z Prusinovic, jimž náležela ves Rymice v 1. 1481 Okřešice, Cíchov, Petrovice, Jestřebí, Přibyslavice, Čáslavice, 1587. Tehdy vznikla severovýchodní a částečně střední část Smrčné (dnes Dolní Smrčné), Lhotu, (dnes Panská Lhota), dodnes zachované budovy; zbytek byl dobudován někdy po Uhřínovice a Malé markraběti Janu Jindřichovi, který odkázal polovině téhož století. Od r. 1644 vlastnili tvrz spolu s panstvím v r. 1371 zboží svému synu Janu Soběslavovi. olomoučtí jezuité, kteří v druhé polovině 18. století zvýšili Koncem 14. a počátkem 15. století se stal hrad opěrným bo­ budovu o jedno patro. V průčelí je portál s vchodem do síně, dem moravských markrabat proti vzrůstající moci Jihlavy. s valenou klenbou a schodištěm, které vyúsťuje v prvním patře Nepřátelství vyvrcholilo v r. 1402 přepadením Jihlavy vojsky v síni, zabírající celou šířku budovy a kryté většinou zachova­ ným trámovým stropem s barokní malbou. Podobný je i strop markraběte Prokopa. ( 206) v sále při severovýchodním průčelí. Z druhé poloviny 18. sto­ letí také pocházejí malby okenních výklenků. V blízkosti tvrze je hospodářský dvůr a třípodlažní budovy někdejší vrchnostenské palírny. Všechny tyto stavby tvoří jeden celek a jsou výsledkem etapovité výstavby až do poloviny 18. století; rušivým momentem bylo zřízení cukrovaru (v 1.1843 1858) s parním pohonem v druhém patře tvrze. Na vnitřních plochách okenních nik byly ještě donedávna patrné stopy zni­ čené ornamentální barokní malby. Dnes patří objekt místnímu JZD, které usiluje o jeho zacho­ vání a přeměnu v muzeum lidové architektury. RYSOV — hrad 11 km jihovýchodně od Gottwaldova Hrad Rysov stával u vsi Provodova, v místech, kde je skalisko Čertův kámen a kde jsou dosud znatelné valy. Hradisko má v obvodu asi 200 kroků a bylo těžce dostupné. Jméno hradu se uchovalo v názvu místní trati Rysov. Jediná písemná zpráva o hradu pochází z r. 1517 při převodu majetku Jitky z Landštejna na jejího manžela Joachima z Bibrštejna, kdy je již uváděn jako pustý. fte č ic e — zámek RÝSOV — hrad 10 km severozápadně od Tišnova Hrad Rýsov vznikl patrně jako zeměpanský v druhé polovině 13. století, v době Přemysla Otakara II., a stál na nej vyšším bodě skalnatého hřebenu, jenž je obtékán tokem Bobrůvky ve Skryjích. Vlastní hrad tvořil palác s mohutnou Válcovou věží, zabezpečený předhradím a příkopem. V pramenech se připomíná poprvé v r. 1368 jako středisko panství místních vladyků, k němuž náležela část Skryjí na pra­ vém břehu Bobrůvky a Nová Ves, jež se po něm nazývala Rysovská. Za husitských bouří se Rýsova a všech hradů v této oblasti zmocnil Jan z Pernštejna, který jej prodal v r. 1436 Janu mladší­ mu Vojnoví z Litavy. Když poslední potomci litavských vlady­ ků, Archleb a Jiří, zemřeli, přešlo rýsovské panství jako odúmrť na krále Matyáše. Ten je v r. 1482 daroval Janu a Petru Mrakšům z Noskova, kteří prodali tehdy už pusté hrady Rýsov a Kozíkov s okolními vesnicemi Vilému z Pernštejna. Hrad Rýsov zanikl za česko-uherských válek. Dochoval se jen příkop, oddě­ lující strmý vrchol ostrohu od polí, a náznaky hradeb a hrad­ ní budovy. ŘEČICE — tvrz 8 km jižně od Nového Města na Moravě Obec Řečice vznikla koncem 13. století jako manství žďárského kláštera. Z manů známe Pešíka z Řečice v r. 1399, který byl již v r. 1410 mrtev. Jeho ovdovělá manželka Kateřina z Řečice prodala svůj majetek Ondřeji z Milešína. V téže době se při­ pomíná Ondra z Řečice se svou manželkou Dorotou a synem Vavřincem. Ondrovi bylo v r. 1444 doživotně prodáno svobod­ né rychtářství v Hodiškově a Řečice byla připojena k Hlinnému. V té době asi byla přebudována tamní tvrz (o které nemáme písemné zprávy) ve dvůr, který je dnes součástí místního JZD. ŘEČICE — zám ek 8 km severozápadně od Dačic Ves Řečice se připomíná již r. 1291, kdy ji držel Oldřich z Hradce; v 15. století náležela Řečickým z Řečice, od r. 1542 Čeloudům z Pálovic. Ti sídlili na zdejší tvrzi, jejíž existenci proto předpokládáme již v 15. století; písemně je však doložena teprve v r. 1562. Jan Jiří Čeloud z Pálovic prodal v r. 1596 tvrz a ves s dvorem, pivovarem a s dvěma mlýny za 7100 zl. moravských Václavu Lipovskému z Lipovic. Václavův syn Jáchym Lipovský se sice zúčastnil stavovského povstání v letech 1618 1620, ale protože projevil ochotu přestoupit ke kato­ lictví, byl mu statek po zaplacení pokuty ponechán. V r. 1690 přebudovali Lipovští chátrající tvrz v jednoduchý obdélníkový barokní zámek. Rod Lipovských vlastnil řečický statek až do r. 1839, kdy jej prodal majitelům dačického panství. Po připojení Řečice k Dačicím ztratil zámek svou funkci a byl přeměněn na byty. Dnes je budova majetkem MNV a jsou v ní kanceláře a byty. ŘEČKOVICE — zám ek 6 km severozápadně od Brna Tvrz v Řečkovicích vznikla až po husitských válkách. Po­ prvé se připomíná v r. 1464, kdy ji vlastnili brněnští měšťané. Na konci 16. století drželi statek Řečkovice s tvrzí Pfefferkornové z Ottopachu, kteří je v r. 1605 prodali Vilému Dubskému z Třebomyslic. Tom u byly Řečkovice po Bílé hoře konfiskovány a darovány brněnským jezuitům. V první polovině 18. století přebudovali jezuité tvrz v jedno­ patrový barokní zámek, snad podle návrhů Mořice Grimma. Po zrušení řádu připadl statek studijnimu fondu, který jej v r. 1826 prodal rodině Schindlerů. Schindlerové přestavěli v r. 1834 dosavadní barokní zámek v empírovém stylu. Od r. 1905 se jeho majitelem stal kníže Alois Schonburg-Hartenstein, jehož rodině náležel do r. 1945. Zámek je dnes majetkem JZD a slouží hospodářským účelům. ŘEZNOVICE — tvrz 4 km jihozápadně od Ivančic Tvrz v Řeznovicích se poprvé připomíná v r. 1373, kdy byla v držení Bohuslava z Víčková. Od konce 14. století byla spolu se vsí lénem pánů z Lipé. Tvrz zanikla za česko-uherských válek a na jejím místě byl vystavěn nejprve dvůr a pak fara. ( 207) ŘÍČANY — zámek 4 km severně od Rosic Říčany byly původně samostatným statkem a náležely mistnimu vladyckému rodu z Říčan, který měl v erbu dvě sekerky položené křížem; jeho prvními známými představiteli byli bratři Karel, Benek a Ludislav z Říčan, připomínaní v r. 1237; tvrz se poprvé písemně připomíná v r. 1349. Byla zpustošena v druhé polovině 15. století za válek česko-uherských, neboť v r. 1540 se uvádí jako pustá. Byla však znovu obnovena před r. 1560 Burianem Osovským z Doubravic, kdy Říčany měly stejné majitele s Veveřím; také Vzňata z Veveří na ní rád sídlíval, ačkoli vlastnil hrad Veveří. V r. 1633 byla na říčanské tvrzi dohodnuta svatební smlouva mezi Zikmundem z Tiefenbachu a jeho manželkou Marií, rozenou ze Šternberka. V druhé polovině 17. století vybudoval Jan Vejkart ze Sinzendorfu na místě tvrze jednopatrový barokní zámek; v r. 1844 se staly Říčany součástí rosického panství Sinů. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží jako internát. ŘÍČKY — tvrz 17 km severně od Ivančic Ves Říčky se připomíná poprvé v r. 1358, kdy ji vlastnil Mikeš zvaný Šembera. V r. 1398 tu sídlil místní vladyka Jan z Říček, což by předpokládalo existenci tvrze; zanikla nejpozději po r. 1508, kdy Říčky se staly součástí Rosic. Stávala patrně v lese zvaném Na hradisku, mezi Říčany a Dolními Říčkami, kde jsou dosud znatelné valy a příkop. SÁDEK — hrad 13 km jihozápadně od Třebíče Západně od vsi Kojetic stojí na osamělém vrchu hrad Sádek, kdysi zvaný též Ungersberk. Nejrannější zpráva o něm pochá­ zí z r. 1286, kdy jej vlastnil Štěpán z U her; po něm patrně nesl hrad i své jméno Ungersberk. Štěpán vybudoval strategicky významný objekt, jehož vyobrazení z 18. století je dnes v Západomoravském muzeu v Třebíči. V r. 1312 se hradu zmocnil Jan Lucemburský, protože jeho posádka v čele s bratry Jimramem a Artlebem podle vyprávění Zbraslavské kroniky loupila po okolí, a 18 zajatých zločinců dal ihned popravit. Od r. 1387 drželi Sádek Šternberkové a od r. 1399 Valdštejnové. V té době patřily к sádeckému zboží hrad Sádek, vsi Kojetice, Horní a Dolní Rokytánka (Rokytnice nad Rokytnou) a Loukovice. V r. 1430 dobyl hrad přívrženec husitů Hynek z Válče a odňal jej katolíku Jindřichu z Valdštejna. Majitel prý však dostal hrad zpět pomocí svého věrného spolubojovníka Bartoše z Mírová. V polovině 16. století Brtničtí z Valdštejna Sádek přestavěli v renesančním stylu. Od té doby jsou hradní křídla rozložena kolem hlavního podélného nádvoří s delší osou od východu к západu. Východní nádvorní stranu zdobí v přízemí při vjezdu dvojité renesanční arkády, v prvém patře lodžie s dvoj­ násobným počtem sloupů a s kamenným sloupkovitým zá­ bradlím. Při rozdělení majetku Zdeňka Brtnického z Valdštejna mezi jeho tři syny Hynka, Jindřicha a Jana připadlo sádecké zboží Jindřichovi (f 1589). Jeho žena Zuz?na Heltová z Kementu (f 1593), dědička velkomeziříčského panství, je však svým dru­ hým sňatkem převedla do rodu Berků z Dubé a z Lipé. Jejich syn Zdeněk Brtnický z Valdštejna byl vychován svými poruč­ níky v cizině a svých statků se ujal teprve v r. 1602. Pro účast na stavovském povstání v 1. 1618 1620 mu bylo jeho jmění ( 208) včetně Sádku zkonfiskováno; on sám zemřel v r. 1623 ve špilberském vězení. Pak Sádek získali Cerboniové. V červnu 1643 obléhali hrad, hájený Vilémem Dubským z Třebomyslic, půldruhého dne Švédové pod velením generála Wittenberga. K odchodu prý je přiměl v noci starý hradní hlásný, který začal bubnovat zprvu slabě a pak stále silněji; Švédové se domnívali, že se blíží obleženým pomoc, a vyrazili k dalšímu pochodu. Tak byl Sádek uhájen. Cerboniové postoupili hrad v 1. 1676 1677 moravskému zemskému advokátu Bohumíru Walldorfovi, povýšenému v r. 1694 do rytířského stavu. Za Walldorfů se zvětšilo sádecké zboží přikoupením Rokytnice nad Rokytnou, Štěměch a kolo­ nie Veverky (v r. 1695). V r. 1796 získali hrad Chorynští z Ledské. V r. 1694 zapálil hrad blesk a objekt vyhořel. Po požáru byl barokně upraven, přičemž byla snížena hlavní věž až ke krovu, vybudovány hospodářské budovy a obydlí, hradní kaple dostala štukovou výzdobu. Od té doby se podoba hradu v podstatě nezměnila. Je to čtyřkřídlá jednopatrová budova, soustředěná kolem středního obdélníkového čestného dvora. V rozích západní strany nádvoří jsou dvě malé válcové věže, opatřené schodištěm a v přízemí dveřmi, které lépe zpřístupňují tuto část objektu. V západní části nádvoří je kaple, v jižním křídle sál s klasicistními malbami kraje, pocházející z období, kdy hrad vlastnili Chorynští z Ledské. Se sestrou posledního Walldorfa se oženil František Jan Chorynský z Ledské a jeho syn soustředil v r. 1796 opět ve svých rukou všechny statky patřící dříve Walldorfům. V majetku Chorynských zůstal Sádek až do r. 1945. Dnes je hrad majetkem MNV a je v něm umístěna škola. SEBRANICE — tvrz 4 km východně od Kunštátu Sebranice náležely v druhé polovině 13. století pánům z Ceblovic, v r. 1348 pánům z Boskovic, v 15. a první polovině 16. sto­ letí je drželi někteří příslušníci drobné šlechty. Zdejší tvrz se připomíná již v r. 1368 a pak po celé 15. a 16. století; stávala na kopci za sebranickým kostelem. Později byl sebranický statek připojen ke kunštátskému panství, tvrz ztratila význam a v r. 1635 se již uvádí jako pustá. Na jejím místě byl vybudo­ ván dvůr, který dnes patří JZD a slouží hospodářským účelům. SEDLEC — hrad 5 km jižně od Náměště nad Oslavou Východně od Sedlce na ostrohu nad řekou Oslavou jsou do­ sud viditelné rozvaliny hradu, nazývaného podle blízké obce. Na protějším břehu řeky stojí nevelké zbytky hradu Lamberka. V době, kdy Sedlec patřil třebíčskému benediktinskému klášte­ ru, tj. od 13. století, sloužil sedlecký hrad k ochraně jeho vsí vysunutých na východ. Byl nejspíš zničen za válek česko-uher­ ských v druhé polovině 15. století; v r. 1556 se připomíná jako pustý. SEDLEC — zám ek 4 km jihovýchodně od Mikulova V rámci úprav krajiny vybudovali Lichtenštejnové v r. 1830 na kopci romantickou jednopodlažní kolonádu napodobující gloriet vídeňského Schónbrunnu. Objekt sloužil pohodlí lovců a je dodnes zachován. SEHRADICE — hrad 8 km jihozápadně od Vizovic Mnoho nejasností o dějinách tohoto hradu vzešlo z toho, že jeho přesná poloha nebyla dlouho zjištěna (byl lokalizován bud' k Sehradicím, nebo k Slavičínu) a že své původní jméno Engelsberk změnil na Sehradice, Sehrad; navíc jej lid nazýval Tetov podle rodu Tetourů z Tetova. Polohu hradu na srázném ostro­ hu nad kostelem v Horní Lhotě zjistil teprve při svých výzku­ mech F. I. Červinka, který jej také v r. 1928 podrobně popsal. Šlo o mohutný (obvod měří 900 kroků) dvojitý hrad, jehož obě části byly odděleny hlubokým příkopem a spojeny mostem. Jeho okolí bylo opevněno. Z východní a z jižní strany byl ne­ dostupný. Obranyschopnost zvyšovalo i jezírko v bezprostřední blízkosti hradu. Někteří badatelé kladli počátky hradu před 10. století. Ve skutečnosti vznikl v polovině 13. století. Připomíná se poprvé ve středověkém falzu zakládací listiny vizovického kláštera z r. 1261 a byl stále biskupským lénem, jehož držitelé často škodili panství vizovického kláštera. Jako Engelsberk se na­ posledy připomíná v r. 1375, později se uváděl jako Sehradice. Za válek husitských drželi léno Sehradice bratři Miroslav a Jan Balšan z Cimburka, kteří byli nechvalně známi jako lou­ pežníci. Po husitských válkách se připomíná Petr Nebojska ze Sehradic, patrně purkrabí pánů z Cimburka, který byl v jakémsi spojení se známým nepokojným feudálem Pankrácem od Sv. Mikuláše. Protože sehradická hradní posádka škodila okolí, koupili moravští stavové v r. 1449 od Pankráce nejen hrad (Starý) Světlov, ale také Sehradice se vsí téhož jména, Dolní a Horní Lhotu, Nevšovou a Vasily (zanikly) a celý tento majetek postoupili Burianu z Vlčnova. Hrad byl tehdy patrně rozbořen, neboť se od té doby označoval jako pustý. Nedochovaly se z něho žádné pozůstatky. SENORADY — tvrz 11 km jihovýchodně od Náměště nad Oslavou Tvrz v Senoradech byla vybudována nejpozději v polovině 14. století, neboť v r. 1350 držel ves místní vladyka Vrehoslav ze Senorad. Písemně se připomíná v r. 1358 při převodu ma­ jetku Ješku Ptáčkovi z Pirkštejna. V r. 1415 se ves stala majet­ kem pánů z Lipé a byla připojena k Tempelštejnu a s ním pak v r. 1568 k moravskokrumlovskému panství. To však už senoradská tvrz dávno nestála; zanikla pravděpodobně již v 15. sto­ letí před připojením statku k Tempelštejnu. Stávala na pahorku Šance západně od vsi, kde se dosud zachovaly valy. SENTICE — tvrz 5 km jižně od Tišnova Tvrz v Senticích vznikla asi v polovině 14. století, neboť v r. 1358 se připomíná místní vladyka Všebor ze Sentic; písemně se o ní dovídáme v r. 1588, kdy jako tvrziště byla připojena k veverskému panství. Zanikla asi v druhé polovině 15. století za válek česko-uherských. Stávala na lukách blízko vesnice v místech, kde se stýkají dva místní potůčky. Její opevnění bylo zesíleno širokým příkopem napájeným z blíz­ kého rybníka. Nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. Místo, kde stála, prozrazuje dnes jen hluboká studna. Sirotčí hrad — zřícenina hradu ( 209 ) SIROTČÍ HRAD — hrad 4 km severně od Mikulova Sirotčí hrad (Rossenstein) dostal svůj název podle rodu Wehingenů, feudálů švábského původu, jejichž jedna větev Sirotků se přestěhovala v první polovině 13. století z Rakous na Moravu. Wehingenové postavili v polovině 13. století nad vsí Klentnicí hrad, který se pro svou rozlohu nazýval Waisenstein nebo Rassenstein, nesprávně Rossenstein; jeho zakla­ datelem byl Siegfried Sirotek, proslulý zápasník v rytířských turnajích. Kolem r. 1300 byl hrad zemčpanský a v r. 1305 ho daroval Václav III. Ortlíbu řečenému Hendik. Brzy nato se dostal do majetku mikulovských Lichtenštejnů, jak o tom svědčí i mikulovský urbář z r. 1414. Při dělbě lichtenštejnských statků v r. 1504 obdržel jej spolu s hradem Devičky nejstarší syn Kryštof. Teprve urbář z r. 1560 o Sirotčím hradě nemluví a v r. 1590 se výslovně připomíná jako pustý. Zanikl tedy zřejmě někdy před r. 1590; jako zcela pustý jej označuje urbář z r. 1629. Hrad byl vybudován na dvou rozeklaných skalních útesech, oddělených hlubokou roklí, z níž je přístup do krasové jeskyně. Hlavní část spočívala na jižním skalním útesu. Dochovala se průčelní 2,5 m silná a 8 m vysoká zeď s jedním oknem, mezerovitě spojená se zbytky věže s třemi okenními oblouky nad sebou. Hlavní část hradu by­ la asi spojena mostem, položeným přes nejužší místo rokle (asi 10 m), s částí severní, ještě nepřístupnější. Je tu mohutná, čtyřboká skála, z níž vyčnívají neveliké trosky zdivá, podle všeho zbytky hradní věže. Při hradě stávala kaple sv. Mikuláše z r. 1414, u níž ustanovil v r. 1446 olomoucký biskup Pavel z Miličína zvláštního du­ chovního správce; v r. 1782 však byla zrušena a stavebního materiálu z ní bylo použito při stavbě kostela v Klentnici. SKALICE — zámek 11 km jihozápadně od Moravského Krumlova Od r. 1624 vlastnili Skalici Jankovští z Vlašimi, kteří však měli sídlo ve Slatině, po nich pak (do r. 1904) jejich příbuzní Daunové. Ti vybudovali počátkem 19. století ve Skalici na místě starší kaple sv. Víta jednoposchoďový klasicistický zámek, při němž byl založen i park. Nová kaple byla postavena jako křídlo zámeckého objektu. Dnes je zámek majetkem ONV Znojmo a slouží sociálním účelům. Skalice — zámek (210) Skály — zřícenina hradu SKALIČKA — tvrz 12 km západně od Blanska Ves Skalička, v níž stávala tvrz, poprvé připomínaná v r. 1349, kdy ji vlastnil Havel z Trmačova, byla do konce 15. století samostatným statkem. Od r. 1494 náležela Vohanským z Vohančic; bratři Jan, Beneš, Mikuláš, Hynek a Burian Vohanští z Vohančic prodali v r. 1573 Vohančice a Skaličku s tvrzí Janu Pergerovi z Pergu. To už byla skaličská tvrz pustá; zanikla pravděpodobně za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století a nedochovaly se po ní žádné stopy. Stávala asi pod svahy kopce zvaného Paní hora u Skaličky na zvýšené terase, které se dodnes říká Hradisko nebo Na hradě. Podle ústního podání bylo ze zdivá tvrze vystavěno v obci několik domů. SKÁLY (STARKOV, STAŘECHOVICE) — hrad 12 km severovýchodně od Nového Města na Moravě Někdejší hrad Skály v blízkosti vesnice Javorku vybudoval na mohutné skále Archleb z Kunštátu, který jej v r. 1384 postoupil synu Erhardovi a bratru Janovi. Jan snad brzy zemřel, neboť v dalších zápisech se objevuje jenom Erhard s přídomkem ze Skal. Zastával úřad nejvyššího moravského sudího a za něho byly hrad i panství v opravdovém rozkvětu. Po jeho smrti, po r. 1415, nastaly o hrad spory, neboť v r. 1420 žalovala jeho dcera Žofka, provdaná za Jana Tovačovského z Cimburka, Kunu z Kunštátu z lysické větve, že se neprávem zmocnil hradu Skály a že jej nechce vrátit, ačkoli byla zákonnou dědičkou. Po dlouhých sporech nakonec v r. 1447 Žofka hrad získala. V r. 1448 prodal Jan Tovačovský z Cimburka skalské zboží pernštejnskému purkrabímu Vaňkovi. Ten se přidal k loupežným tlupám, a proto byl jeho hrad Skály v r. 1456 pobořen; v r. 1588 se uvádí jako pustý. V té době drželi jimramovský statek, k němuž Skály náležely, Pernštejnové a počát­ kem 17. století Katharýnové z Katharu a později Dubští z Třebomyslic. Hrad nebyl již obnoven a dále pustl. Dnes z něho zůstaly jen zříceniny hradebních zdí, zbytky okrouhlé věže, nádvoří a zasypané hradní brány; průrvy mezi skalními útvary jsou dosud vyzděny. Za pobělohorských konfiskací byla zabavena Karlu Grynovi ze Styrcenberka. Připomíná se ještě v r. 1690. Zanikla nejpozději po připojení Slavětic k dalečickému statku v r. 1736 a beze stopy zanikla. SKRÝCHOV — tvrz 11 km západně od Telče První zpráva o skrýchovské tvrzi pochází až z r. 1547, kdy zdejší statek koupili Babkové z Meziříčka. Vznikla však už dříve, snad před r. 1407, kdy ves drželi vladykové ze Skrýchova. V r. 1685 prodal Jiří Ondřej Babka z Meziříčka Skrýchov s tvrzí, dvorem, pivovarem a s pustým mlýnem telčskému panství. Od té doby se tvrz nepřipomíná a stopy po ní mizí. SLAVIČÍN — zám ek 7 km severovýchodně od Bojkovic Slavičín byl odedávna lénem olomouckých biskupů; biskup Bruno ze Schaumburka (1245 1281) dal slavičínský újezd lénem Helembertovi de T urri, který se zavázal, že kraj po zhoubných nájezdech Tatarů a Kumánů v polovině 13. století znovu osídlí. V době předhusitské měli v městečku sídlo místní vladykové ze Slavičína jako manové olomouckého biskupa; z nich se při­ pomíná v r. 1354 Vyš a v r. 1362 Stach ze Slavičína. Již tehdy zde asi stála tvrz, o které je písemná zmínka teprve v r. 1528, kdy ji Jiří Tarczy z Torysy předal Michalu z Podmanína; brzy nato ji získal Jan z Lomnice. Držitelé tvrze se často střídali, neboť Slavičín byl manský statek; v r. 1572 náležela Janu Skrbenskému z Hříště. Po Bílé hoře vlastnili Slavičín Ledeničtí, později Skydinští, v r. 1681 Forgáčové a od r. 1733 Podstatští, kteří koncem 18. sto­ letí přestavěli dosavadní tvrz v pozdně barokní zámek, jedno­ patrovou obdélníkovou budovu bez výraznějšího uměleckého ztvárnění. Od r. 1912 byli majiteli objektu bratři Wichterlové. Dnes patří zámek Státním lesům a slouží zčásti k administra­ tivním účelům, zčásti pohostinství. SKRYJE — tvrz 10 km severozápadně od Tišnova Tvrz stávala na skalnatém bradle omývaném zákrutem říčky Bobrůvky a byla opevněna příkopem a válem ..K tvrzi, kterou drželi v r. 1368 místní vladykové, kteří se po Skryjích (též Skrejích) psali, náležela část vsi, dvůr a Skalní mlýn. Toto malé panství patřilo na konci husitských válek Janu Vojnoví z Litavy a v r. 1593 bylo připojeno k tišnovskému klášteru. Tehdy již tvrz neexistovala; zanikla asi v druhé polovině 15. století. Dnes z ní zbyly jen příkopy a valy. Zdivá prý bylo použito při stavbě domu, který stával v místech bývalého dvora (dnes budovy JZD). Na tvrzišti byl v r. 1928 vystavěn kostelík, který vévodí skryjské kotlině. SLATINA — zám ek 9 km jihozápadně od Rouchovan Ves Slatina na Hrotovicku byla na rozdíl od Slatiny na Dačicku nazývána Dolní Slatina. Lze předpokládat, že tvrz zde stála již koncem 13. století, neboť v r. 1278 ve vsi sídlil Volfram ze Slatiny; místní rod přebýval na tvrzi ještě počátkem 15. sto­ letí, protože v r. 1417 se připomíná Filip ze Slatiny. V 1. 1447 1736 náležela Slatina Jankovským z Vlašimi. Zikmund Volf Jankovský přestavěl v r. 1602 (jak o tom svědčí nápis a erby) tvrz v poschoďový renesanční zámek ozdobený arkádami. V r. 1736 Jankovští vymřeli a Slatina pak náležela k Horním Kounicím. Zámek přestal sloužit jako sídlo; užívalo se ho jako bytů pro úředníky a nakonec, snad někdy na počátku 19. století, byl přeměněn v hospodářský objekt panského dvora. Jeho původní podobu připomíná jen zbytek arkádové galérie v prvním poschodí. Objekt dnes patří státnímu statku a slouží hospodářským potřebám. SLAVĚTICE — tvrz 4 km severně od Rouchovan Zdejší tvrz se připomíná teprve v r. 1613, i když patrně stávala již v 15. století, kdy tu sídlil rod vladyků z Arklebic (v 1. 1447 1503). V 16. století náležela Bítovským z Vlašimi. SLAVĚTÍN — tvrz 3,5 km jihovýchodně od Slavonic Tvrz ve Slavětíné se v pramenech připomíná k r. 1407; v r. 1298 sídlil ve vsi místní vladyka Kojiše ze Slavětína. Od r. 1565 drželi statek Házlové z Nové Vsi. V té době k němu náležely tvrz a ves Slavětín, Bolíkov, Chvalkovice a polovina Županovic. Od r. 1600 patřil Slavětín k zboží v Písečném a tvrz později zanikla; nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. SLAVÍKOVICE — tvrz 5 km jihovýchodně od Jemnice Tvrz ve Slavíkovicích se připomíná v r. 1350, kdy náležela vladyckému rodu ze Slavíkovic. V r. 1464 postoupil Stěpár ze Slavíkovic ves s tvrzí a Lhotice Mikuláši Klouzalovi z Ry- Slavičín— zámecké nádvoří (211) Slavkov— zámek nárce, který převzal název ze Slavíkovic; v jeho rodě pak tvrz zůstala delší dobu. V 17. století bylo slavíkovické zboží spojeno s budkovským panstvím a zdejší tvrz brzy zanikla. Stávala poblíž kostela; jediným pozůstatkem po ní je sklep patřící k farní budově. SLAVKOV — zámek Zprávy o vsi Slavkovu pocházejí až ze 13. století. Někdy na jeho počátku vznikla ve vsi zvané Novosedlice (odtud také ně­ mecký název Slavkova Neusterlitz-Austerlitz) komenda řádu německých rytířů, doložená poprvé v r. 1237. Jak tomu bylo u komend rytířských řádů běžné, byla tu postavena i řádová tvrz. Za úpadku řádu na počátku 15. století komenda zanikla; Slavkov se dostal do zeměpanských rukou, v r. 1416 byl pový­ šen na město a dostal od krále Václava IV. výsadu městské pečeti a městského znaku. Král Zikmund postoupil v r. 1421 tvrz spolu se statkem známému nepříteli husitů Petru Kutějovi výměnou za Veveří. Před r. 1436 získal Slavkov od Aleše ze Šternberka Petr z Konice, jehož dcera Kateřina z Konice jej postoupila v r. 1453 svému manželovi Janu z Valdštejna. V dru­ hé polovině 15. století změnily tvrz a Slavkov několikrát drži­ (212) tele, až po smrti hraběte Petra ze Sv. Jiří a Pezinku koupil v r. 1509 slavkovské zboží Oldřich z Kounic, jehož synové byli v r. 1532 povýšeni do panského stavu. Kounicové se při­ kláněli k jednotě bratrské, byli však po.stránce náboženské velmi tolerantní, takže město Slavkov bylo nejen známé pestrosti náboženských vyznání, ale stalo se i útočištěm těch, kteří byli jinde pronásledováni pro víru, zejména antitrinitářů. Díky těmto přistěhovalcům Slavkov v 16. století vzkvétal. Kounicové přestavěli dosavadní tvrz v renesanční zámek, jehož část se uchovala v pozdějších přestavbách. Stalo se tak za Oldřicha z Kounic (1569 1617), který dal vyzdobit i slav­ kovské náměstí budovou renesanční radnice a renesančními domy. Oldřich z Kounic, čelný představitel slavkovských Kouniců, byl jednou z předních osobností moravské stavovské opozice proti Rudolfu I I .; přikoupil na Moravě mnoho statků, zejména Lomnici, Ždánice a Uherský Brod. Oldřichův syn Lev Vilém unikl pro své mládí pobělohorským konfiskacím a těšil se na­ opak přízni kardinála Ditrichštejna, který dbal o jeho katolické vychování (jeho druhou manželkou byla hraběnka Eleonora z Ditrichštejna). V r. 1642 byl Lev Vilém povýšen do hrabčcího stavu s právem užívat i erbu vymřelého rodu pánů z Ústí (který pocházel z rodu Vílkovců); zemřel 31. října 1655 a byl pohřben v dominikánském kostele v Brně, který dal nově vystavět. Na svých cestách shromáždil Lev Vilém četné obrazy, sochy i předměty uměleckého řemesla, které tvořily základ pozdější proslulé kounicovské sbírky. Jeho potomci získali vynikající postavení ve státních službách. Tak již jeho syn Dominik Ondřej (1654 1705) byl v císařových diplomatických službách, zúčastnil se mírového jednání v Rijswicku a v r. 1697 a v r. 1698 se stal i konferenčním ministrem; byl i říšským místokancléřem. Dominik Ondřej přebudoval dosavadní renesanční zámek v barokní; stavba začala v 90. letech 17. století. Jejím generál­ ním projektantem se stal Domenico Martinelli z Luccy (1650 —1718), který se ve Vídni čile stýkal s Kounici, Lichtenštejny a Harrachy. Martinelli však vypracoval nejen plán honosného barokního sídla, ale i přestavby celého města. Zámek ve tvaru U měl stát nad městem a přispět tak k přetvoření celé krajiny podle Martinelliho urbanistických představ. Přestavba zámku trvala déle než půl století. Do objektu byly pojaty zbytky zdivá pozdně románské tvrze německých rytířů i část budovy renesančního zámku. Martinelli stačil dokončit jen západní zahradní část, která byla budována kolem r. 1701, jak o tom svědčí i interiérová výzdoba provedená freskařem A. Lanzanim a štukatérem S. Bussim. Přestože Martinelli v r. 1718 náhle zemřel, je část slavkovského zámku, kterou dokončil, jednou z jeho nejzachovalejších staveb; podařilo se mu přenést styl římského baroka do středoevropské architektu­ ry. V téže době vytvářel G. Giuliani rozsáhlý soubor soch, určený především pro nově založenou zámeckou zahradu. Tyto sochy, doplněné později několika skulpturami I. Lengelachera, byly nakonec z větší části přeneseny do zámeckého nádvoří a rozlehlá zahrada proměněna podle vkusu 19. století v přírodní krajinářský park. Další držitel zámku, Maxmilián Oldřich z Kounic, pokra­ čoval v budování severního zámeckého křídla, jehož realizací Slavkov— zámek pověřil od r. 1732 Václava Petruzziho. Poněvadž mělo být vytvořeno honosné průčelí a slavnostní společenský sál, bylo nutno změnit dosavadní úpravu západního traktu. Italský architekt Valmaggini rozšířil reprezentační čestný dvůr; na budování průčelí se snad podílel Josef E. Fischer z Erlachu, který také stavěl zámecký vodovod. V r. 1752 stála již celá zámecká budova včetně západního křídla. Její výzdoba však trvala ještě dalších 15 let. Z této doby pocházejí i iluzivní nástěnné malby Josefa Pichlera v hlavním sále, představující Herkula v boji se lvem a býkem, malby v zámecké kapli, prostupující celou výšku bočního křídla, a výzdoba přilehlé sakristie. Sochařské práce v kapli Ukřižo­ vaný a andělé jsou dílem F. X. Masserschmidta. Výzdoba skončila v r. 1767. V té době již byl majitelem panství Václav Antonín Kounic (1711 1794), který ač původně duchovní, byl po smrti svých bratrů určen za dědice. Po studiích na několika zahraničních univerzitách vstoupil do diplomatických služeb, byl císařským komisařem na permanentním říšském sněmu v Řezně, pak vyslancem při různých italských dvorech a posléze ministrem pro správu habsburského Nizozemí v Bruselu. V r. 1748 dosáhl úspěchu při mírovém jednání v Cáchách, načež se stal konfe­ renčním ministrem a byl za zásluhy odměněn Řádem zlatého rouna. Byl nejen ctitelem francouzských mravů, řeči a litera­ tury, ale také Francie samé (v 1. 1750 1753 byl vyslancem ve Versailles); zasloužil se o ziskání francouzského krále za spojen­ ce Rakouska, a nabyl tím neomezené důvěry císařovny Marie Terezie. V r. 1756 se stal dvorským a státním kancléřem a kanc­ léřem pro záležitosti italské a nizozemské. V r. 1764 byl povýšen do stavu říšských knížat. Byl též znám jako znalec a podporo­ vatel umění (mimo jiné byl i protektorem vídeňské Akademie umění). Za císařů Josefa II. a Leopolda II. však jeho vliv poklesl. Zemřel ve Vídni 27. června 1794 a byl pohřben ve Slavkově. Zámek byl do značné míry izolován od města a obehnán zděným příkopem. Na hlavní budovu, jejíž kupole dominuje nad zámeckou kaplí, se napojují dvě křídla, uzavírající nádvoří. Stavba je dvouposchoďová, má 115 komnat, z nichž bohatou stropní výzdobou vyniká zejména hlavní sál. Ozdobou zámku jsou fresky, většinou s antickými motivy (Andrea Lanzani), a dvojité schodiště. I vnější výzdoba je velmi bohatá a k celko­ vému vzhledu přispívá též množství výrazných soch. K zámku byl připojen rozsáhlý park s fontánou. Chloubou zámku je pozoruhodná kounicovská galérie, jejíž základ byl položen již v první polovině 17. století, takže jde o jednu z nejstarších obrazáren v našich zemích. Původní galérii s 841 obrazy rozšířil Antonín Kounic na 2000, z nichž mnohá díla měla světový význam. Z nich (i když se nedochovaly všechny) vynikají práce H. A. Weissenkirchera (1646 1695), umístěné dnes v reprezentačních sálech zahradního traktu spolu s portréty Kouniců od H. Rigauda (1659 1743) a A. Pozza (1642 1709). V jižním křídle jsou díla severské a italské provenience: P. da Cortona (1596 1669), J. Lise (f 1629), R. di Tivoliho (1655 1706). V severním křídle převládá stře­ doevropské malířství s díly J. H. Schonfelda (1609—1682), J. Heisse (1642- 1704), F. A. Maulbertsche (1724-1796), M. Knollera (1725 1804), J. Schópfa (1745 1822) a dalších. Současně se sbírkou budoval Václav Antonín i „sál předků“ se svým portrétem od Huberta Maurera a kovovou bustou od vídeňského sochaře Baltazara M úllera; sem umístil i podobizny prarodičů, rodičů a své choti, zemřelé v r. 1749. (213) Slavkov — zámek, rytina dle F. A. H ebcra z r. 1848 Slavkov — zámecké schodiště do 1. patra V rohové síni prvního patra byla umístěna zámecká knihovna, která vedle obrazárny představovala nejcennější bohatství; je to soubor 191 děl o 2000 svazcích, z nichž převažují práce z období před Francouzskou revolucí. Je vzácným dokladem o pronikání nových revolučních myšlenkových proudů do našich zemí v druhé polovině 18. století. Václav Antonín Kounic dal také vedle zámku postavit podle projektu dvorního architekta Jana Ferdinanda Hetzendorfa v 1. 1786 1790 klasicistický farní kostel. V následující době proslul slavkovský zámek v souvislosti s bitvou u Slavkova, k níž došlo 2. prosince 1805 mezi francouz­ skými vojsky na straně jedné a spojenými rusko-rakouskými vojsky na straně druhé. Císař Napoleon po vítězné bitvě ve dnech 3, —7. prosince na zámku přenocoval a zde byla také zahájena první mírová jednání. Moravská větev Kouniců vymřela knížetem Aloisem Václa­ vem z Kounic, který zemřel v Paříži 17. listopadu 1848; zámek Slavkov s velkostatkem převzala česká větev hrabat Kouniců, která odvozovala svůj původ od Bedřicha z Kounic ( f 1635). Z ní vynikl hrabě Václav z Kounic (f 1913), známý český poli­ tik a mecenáš. V r. 1945 přešel slavkovský zámek do správy státu a od r. 1952 byla zahájena jeho oprava i restaurace obrazových sbírek. Dnes jej spravuje Krajské středisko státní památkové péče v Brně a patří mezi zámky I. kategorie. Ve vstupní zámecké expozici je osvětlen hospodářský, politický i kulturní význam Kouniců a činnost Domenika M artinelliho; závěr tvoří napo­ leonská výstava vztahující se k bitvě u Slavkova. Hlavní po­ zornost je však soustředěna k zámecké galérii, jíž se Slavkov stal pokladnicí barokního umění na Moravě. V části zámku je umístěno muzeum a okresní archív. ( 214) SLÍŽANY — tvrz 7 km západně od Zdounek Obec Slížany se dříve nazývala Slezany; jde o velmi staré místní jméno odvozené od názvu kmene. Vesnice leží na Slížanském potoce a připomíná se poprvé v r. 1351. Původně samostatný statek náležel ve 14. století (1368) zemanům, kteří se po Slížanech i psali. Zdejší tvrz vznikla asi nejpozději v této době. Za husitských válek značně utrpěla, neboť v r. 1466 již byla pustá; zřejmě nebyla obnovena, neboť tehdy získali Slížany Zástřizlové, majitelé morkovického panství, s nímž byl v 16. století slížanský statek definitivně spojen. Po tvrzi ne­ zůstaly žádné památky. SM RAĎ AVKA — zám ek 11 km západně od Uherského Hradiště V malebném údolí asi 1,5 km jihozápadně od Buchlovic leží letovisko (dříve sirné lázně) Smraďavka, jinak nazývané podle Leopolda I. Berchtolda Leopoldov. Sirné prameny, podle nichž dostalo místo název, se uvádějí již r. 1580. Nedaleko odtud byl v r. 1582 zavražděn majitel Buchlova Jindřich Prakšický ze Zástřizl. K této události se vztahuje řada pověstí, které přisuzují tento čin jeho zbrojnoši. Bývalý lovecký zámek buchlovského panství ve Smraďavce byl postaven v barokním slohu v 1. 1670 1680. Lázeňskou budovu pak dal vystavět Leopold I. Berchtold začátkem 19. století, kaplička nad pramenem je z konce 19. století. Dnes je zámek majetkem M NV Buchlovice a slouží rekreač­ ním účelům. SOBĚBŘICHY — tvrz 3 km jižně od Bučovic Zaniklá ves Soběbřichy stávala u dnešní obce Kloboučky a připomíná se již v r. 1131. První zpráva o zdejší tvrzi pochází z r. 1371, kdy Eva, vdova po Vicemilovi ze Soběbřich, postou­ pila tvrz a ves Soběbřichy s patronátem Vojtíšku ze Soběbřich. Tvrz snad zanikla za husitských válek, neboť v r. 1464, kdy ves byla připojena k panství bučovickému, se již uvádí jen tvrziště. Dnes po něm nejsou stopy. SOKOLNICE — tvrz 12 km jihovýchodně od Brna Ves Sokolnice původně náležela třebíčskému klášteru. Přesto tu existovala tvrz, o níž máme zprávy z druhé poloviny 14. století. Zanikla asi v husitských válkách a dodnes po ní zůstal nevysoký kopeček kruhového půdorysu, obklopený sotva znatelným příkopem a vnějším válem v místech zvaných Stráž. Sokolnice — zámek SOKOLNICE — zám ek 12 km jihovýchodně od Brna Novou, renesanční tvrz vystavěl v Sokolnicích v r. 1560 Petr Sadovský ze Sloupna. Jeho starší syn Jan Sadovský prodal v r. 1588 tvrz a ves s dvěma dvory, mlýnem a s pivovarem, Telnici a Medlánky za 22 000 zl. moravských Jindřichu Pfefferkornovi z Ottopachu. V r. 1594 se stal držitelem panství Jindřich mladší z Donína, později Bohuslav Bořita z Leštné a Kobylnic. Za stavovského povstání v 1. 1618—1620 vlastnil Sokolnice Jan Melichar z Budče, který jako evangelík odešel později do exilu do Slezska. V r. 1649 získal panství nej vyšší písař mo­ ravský a pozdější hejtman Brněnského kraje Zikmund Ferdi­ nand Sak z Bohuňovic, v r. 1659 Michal Jan Urményi z Urménu. Dále náležel velkostatek Lamberkům, kteří jej v r. 1705 prodali Valtru Xaveru z Ditrichštejna. Jeho nástupce František Xaver z Ditrichštejna vynikl v polo­ vině 18. století nejen jako racionální hospodář, ale i jako staveb­ ník. V 50. letech 18. století přestavěl dosavadní renesanční tvrz v jednoduchý dvoupodlažní barokní zámek s kaplí zdobenou freskou Jos. Sterna. Měl podobu městského domu, který Leo­ pold z Ditrichštejna doplnil počátkem 19. století jednoposchodovým křídlem, kancelářemi a byty úřednictva; při západní straně zámku byl vybudován ovocný sad, na severu bažantnice. V r. 1843 koupili sokolnický zámek spolu s panstvím Mitrovští z Nemyšle, kteří tu většinou sídlili a v boční budově zřídili ústřední kancelář svých statků; zámecký interiér přebudovali v polovině století ve své reprezentační sídlo. Dnes je zámek majetkem ONV Brno-venkov a slouží sociálním účelům jako domov důchodců. SmracTavka — zámek SPEŠOV — tvrz 4 km severně od Blanska Ves Spešov náležela před r. 1373 bratrům z Rájce a v r. 1390 zde sídlil místní vladyka Buzek ze Spešova. Patrně již tehdy tu (215) stávala tvrz, která je však výslovně jmenována až za Boskovicú v r. 1464. Bratři Ješek a Jindřich z Boskovic postoupili sice v r. 1464 Spešov s tvrzí Janu ze Šelmberka, ale krátce nato se stal opět součástí boskovického černohorského panství. V dů­ sledku toho a snad i vlivem česko-uherských válek v druhé polovině 15. století spešovská tvrz beze stopy zanikla. STAGNOV — hrad 9 km severozápadně od Vyškova Hrad Stagnov, později nazývaný Nový hrad, stával západně od obce Rychtářova na ostrohu nad říčkou Menší Hanou; místo, na němž jsou dosud patrné zbytky zdí a náspů, se dodnes nazývá Hrádek. Hrad Stagnov se v pramenech připomíná pouze v r. 1381, kdy byl součástí račického panství; v r. 1535 se už uvádí jako pustý. Zanikl asi v době česko-uherských válek v druhé polovině 15. století. STARÉ BRNO — tvrz 1 km západně od středu Brna Staré Brno se zpočátku jmenovalo Brno a bylo osídleno dávno před vznikem brněnského hradu na Petrově. Patřilo původně panovníkovi. Středem jeho hospodářské správy na Starém Brně byla tvrz s dvorem. V r. 1304 (toto datum je také první zprávou 0 tvrzi) se místo, na němž tvrz stála, jmenovalo Královská zahrada a patřily k němu kromě tvrze s věží a dvorem ovocný sad a zahrada sahající až ke špitálu sv. Jana, který stál v dnešní Pekařské ulici (čp. 55 a 57). Král Jan Lucemburský daroval 17. června 1312 Královskou zahradu s tvrzí a s celým majetkem novému klášteru dominikánek, který založil na žádost své manželky Elišky Přemyslovny. Dominikánky si postavily na místě tvrze klášter, v jehož budo­ vách se časem původní stavba úplně ztratila, takže dnes nelze ani přesně určit, kde stávala. Zdá se však, že to bylo přímo na místě dnešní fakultní nemocnice v Pekařské ulici blízko čp. 55. rychle měnilo majitele, až je v r. 1703 koupil Maxmilián Fran­ tišek z Deblína. Ten přestavěl renesanční zámek v barokní sídlo s honosným portálem; jeho interiér dal vyzdobit štukami, zřídil v něm zbrojnici, obrazárnu a knihovnu. Barokní zámecká kaple byla v r. 1726 doplněna freskami. Kolem zámku vznikl později přírodní park. V r. 1806 byl zámek spolu s panstvím prodán Janu Petrovi Flickovi, který pocházel z Východních Prus. Flick byl nejprve vojenským sluhou posledního držitele, pak lokajem Josefa Františka z Deblína a posléze se stal správcem panství. Proslul dravostí, bezohledností, lakotou a utlačováním poddaných. V r. 1782 zřídil v Hobzí továrnu na jemná plátna a mušelín, která pracovala do r. 1824. Od r. 1823 mělo panství Staré Hobzí stejné majitele s Jem­ nicí. V polovině minulého století byl zámek upraven v letní sídlo; původní čtvercový půdorys byl porušen zbořením přední části. Interiér byl vybaven romantizujícím nábytkem. Z té doby také pochází dnešní podoba zámku; je to rozlehlá dvou­ patrová trojkřídlá budova s průčelím členěným plochými rámy, obklopená parkem. Dnes je zámek majetkem MNV a je v něm umístěna škola; areál v nádvoří slouží hospodářským potřebám. » STARÉ HOBZÍ — tvrz 7.5 km severovýchodně od Slavonic Ves Hobzí se poprvé připomíná v r. 1190 v souvislosti se založením louckého kláštera, jemuž tehdy český kníže Kon­ rád II. Ota daroval i Hobzí. Na zdejší majetek kláštera dosud upomíná název samoty Loucký mlýn. O tvrzi v Hobzí je zmínka v r. 1353, kdy ji vlastnil Sezima z Pačovic a v r. 1369 Hynek z Hobzí. Zanikla asi za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století. Stávala v okolí dnešního domu čp. 60, kde se nalezly 1 zbytky jejích zdí. STARÉ HOBZÍ — zám ek 7.5 km severovýchodně od Slavonic V druhé polovině 15. století drželi Hobzí vladykové ze Zahrá­ dek. Ti vybudovali koncem 15. nebo počátkem 16. století v místech dnešního zámku novou tvrz. Zahrádečtí vynikli na přelomu 15. a 16. století jako znamenití válečníci a v 16. století se stali známými představiteli nižší moravské šlechty. V r. 1547 drželi bratři Jan a Jiří ze Zahrádek ves Hobzí s tvrzí, zaniklou ves a tvrz Zahrádky, Novou Ves, Modletice, Čermákovice a zboží Červený Hrádek, k němuž Jiří přikoupil v r. 1549 tvrz a ves Bělčovice. Zahrádkové přebudovali v druhé polovině 16. století tvrz ve čtvercový renesanční zámek s uzavřeným nádvořím a arká­ dami. Vladycký rod Zahrádků držel Hobzí do r. 1651; pak panství ( 216) Staré H obzí —' zámek STARÝ SVĚTLOV — hrad 10 km jihozápadně od Vizovic Původní hrad Světlov, zvaný Starý Svčtlov nebo Engelsberk, stával u vsi Podhradí blízko Luhačovic. Existoval již před r. 1360 a držel jej Albert ze Šternberka. V r. 1393 přijala Eliška ze Šternberka za spolumajitele svého manžela Voka z Kravař. V r. 1412 náležely ke Světlovu vesnice Provodov, Pozlovice, Lidkovice (zanikly), Luhačovice, Bojkovice, Žilín, půl Ústí (zaniklo), Krhov, Pitín, Hostětín a Komňa. Eliška postoupila v r. 1418 panství Jaroslavu ze Šternberka, který zahynul v r. 1420 v bitvě pod Vyšehradem. Později vlastnil světlovské panství uherský magnát Pankrác od Sv. Mikuláše, který neblaze proslul jako vůdce lapků, pustošících celý kraj. Proto v r. 1449 moravští stavové hrad Světlov od Pankráce koupili a prodali jej Burianu z Vlčnova. Za bojů mezi Jiřím Poděbradským a uherským Matyášem Korvínem, kdy celý kraj trpěl četnými nájezdy, byl i Světlov tak pobořen, že před r. 1480 byl vybu­ dován nad Bojkovicemi nový hrad, zvaný Nový Světlov. Starý Světlov zůstal v rozvalinách, jak se o tom zmiňují prameny v r. 1527. Dnes jsou po něm jen nepatrné zbytky val, příkop a část zdivá. STAVĚŠICE — tvrz 7 km jižně od Ždánic Tvrz ve Stavěšicích stávala již v polovině 14. století, ale byla za neznámých okolností před r. 1389 pobořena, neboť v témž roce Černín z Včteřova prodal Stavěšice s tvrzištěm bratrům Přečkovi a Hrdkovi z Uhřic. Nejpozději v polovině 15. století však byla obnovena, jak o tom svědčí zpráva z r. 1466 při prodeji Stavěšic s tvrzí Jindřichu z Choltic. Za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století musela být znovu roz­ bořena a asi zanikla, neboť při připojení Stavěšic ke svatobořickému panství v r. 1566 už o ní není zmínka. STONAŘOV — tvrz 14 km jižně od Jihlavy Stonařov byl již ve 14. století střediskem rudného dolování; starobylost vesnice naznačuje i existence tamního kostela sv. Václava, jehož jádro spolu s jádrem hřbitova jsou již pozdně románské. Zasvěcení sv. Václavu by naznačovalo, že osada byla původně zeměpanská; později ji získali místní vladykové, z nichž Vít z Kostelec se připomíná v r. 1403. To znamená, že v té době tu již existovala tvrz; zanikla však asi za válek českouherských v druhé polovině 15. století, neboť v r. 1531 byla pustá; beze stopy pak zanikla v 16. století. Nazývala se Jelení skok a stávala nedaleko vsi v prostoru mezi stonařovským ryb­ níkem a potůčkem a byla původně obehnána dvojím válem. STONAŘOV — tvrz 14 km jižně od Jihlavy Počátkem 16. století byla vybudována v městečku Stonařové nová tvrz, jak o tom svědčí zpráva z r. 1531, kdy její vlastníci bratři Jan a Petr Roubíkové z Hlavatce předali pustou tvrz Jelení skok, novou tvrz a městečko Stonařov s dvorem a pivo­ varem, Popice, Suchou, Nevcehlc (dnes Cejle) s lesem, Prostředkovice a pusté vsi Regenholz a Falknov (nyní Sokolíčko) za 3000 kop gr. míšeňských městu Jihlavě. Tím ztratila i druhá tvrz funkci menšího panského sídla a brzy zanikla jako součást hospodářských budov. Stránecká Z hoř — zámek STRACHOTICE — tvrz 11 km jihovýchodně od Znojma Strachotice byly důležitým přechodem přes řeku Dyji, jak naznačuje i jejich německý název Rausenbruck. Ve vsi, jejíž kaple sv. Jiří byla v r. 1190 darována louckému klášteru, sídlili ve 13. a v první polovině 14. století zeměpanští leníci vladykové ze Strachotic. Z nich se jako první uvádí v r. 1226 Ratiboř ze Strachotic; tvrz se v pramenech připomíná teprve k r. 1444. Za husitských válek se zmocnil strachotické tvrze loupeživý Jan z Menspeku. V r. 1441 se Strachotice staly dějištěm bojů mezi Moravany a Rakušany, kteří se snažili zmocnit důležitého strachotického přechodu přes Dyji. Z této doby také pochází pomístní jméno Tábor u Strachotic. Na konci 15. století držel Strachotice s tvrzí lénem Ludvík z Vejtmíle; v r. 1511 je král Vladislav II. propustil Janu z Vejtmíle. Krátce nato tvrz ve Strachoticích za neznámých okolností beze stopy zanikla. Statek se stal v 16. století majetkem louckého kláštera a součástí jeho rozsáhlého panství. STRÁNECKÁ ZHOŘ — zám ek 7 km severozápadně od Velkého Meziříčí Tvrz ve Stránecké Zhoři stávala již ve 14. století; poprvé se připomíná v r. 1386, kdy ji Ondřej Nelepá postoupil spolu s dvorem a vsí zvanou Nelepina Zhoř meziříčskému statku. Brzy nato se tvrz stala součástí zboží měřínského proboštství. V druhé polovině 15. století byla přebudována v pozdně gotic­ kém slohu; dodnes se ve všech průčelích dochovala pozdně gotická obdélná okna s kamenným ostěním. V r. 1557 byla tvrz spolu se vsí předána Janu staršímu Stráneckému ze Stránce; ten nejen pečoval o své režijní hospodář­ ství upravil i ves nazvanou podle něho Stránecká ale přestavěl dosavadní tvrz v renesanční zámek v jednoduchém stylu s uzavřenou čtvercovou dispozicí a nádvořím, s válcovými věžemi v rozích. V r. 1680 stávaly v předzámčí pivovar, palírna a sladovna. Zámek byl obýván do r. 1729, kdy jej koupil spolu s panstvím za 112 000 zl. hrabě Jan Ugart, držitel Velkého Meziříčí; pak přestal být střediskem statku, chátral a nakonec sloužil jako sýpka. Dnes je objekt majetkem státního statku a slouží jako sklad místní šlechtitelské stanice. ( 217 ) STRÁNI — tvrz 13 km jihovýchodně od Uherského Brodu Tvrz ve Strání se poprvé připomíná v r. 1357 jako středisko menšího zemanského statku. V té době prodali Pavel a Ctibor ze Strání ves Strání a třetinu vsi Korytné, Němčí (dnes Dolní Němčí) Fraňku a Petru z Kunovic. V r. 1425 zastavil král Zikmund tvrz spolu se vsí a dalšími vesnicemi Václavu z Ku­ novic. Tvrz zanikla za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století a nebyla již obnovena. Stávala v místech nového hřbitova; dodnes jsou patrny zbytky valu a příkopu. STRANNÁ — tvrz 4 km severovýchodně od Telče Tvrz ve Stranné se připomíná pouze v r. 1593, kdy Ondřej Babka z Meziříčka postoupil svůj statek, tvrz a ves Strannou, Meziříčko a díl Jilemi Adamu z Hradce, který je připojil ke svému telčskému panství. Zdejší tvrz záhy nato beze stopy zanikla. STRÁŽNICE — zám ek Strážnice byla důležitým centrem obrany země proti uher­ ským vpádům, poněvadž střežila jeden z velmi důležitých vstupů z Uher na Moravu. Odtud také pochází její název Strážnice — místo stráží; jejich funkci později nahradila strážní věž, která stávala při zdejším kostele a střežila cestu do Uher. Uherským protějškem Strážnice byla Skalica. První zpráva o Strážnici jako tržní osadě pochází z r. 1086. Její okolí kolonizovali v první polovině 13. století páni z Horky, kteří vlastnili i Veselí, Vnorovy a Sudoměřice. Význam Stráž­ nice se projevil zejména po kumánských nájezdech v druhé polovině 13. století, kdy se zdejší přechod stal hlavní cestou do Uher, jemuž musel ustoupit i přechod přes Uherský Brod. V té době se dostala Strážnice do rukou Benešoviců, z nichž Milota z Dědic zde datoval své listiny. Lze tedy předpokládat, že strážnický hrad již v r. 1302 stál a patřil Milotovi. Hrad byl oddělen od města ramenem řeky Moravy a bažinatým terénem, takže přístup k němu nebyl snadný. Po Milotovi z Dědic získala v r. 1376 strážnický hrad větev Benešoviců, píšící se z Kravař. Strážnický hrad proslul za husitských válek. Již předtím v něm sídlil Petr z Kravař, těšící se zvláštní přízni krále Václa­ va IV., takže se po smrti Lacka z Kravař v r. 1417 stal nejvyšším hejtmanem moravským. Podobně jako jiní příslušníci rodu pánů z Kravař přilnul i Petr k husitství a povolal z Čech na strážnické panství husitské kněze. Strážnice se tak stala přední oporou husitství na Moravě. Její poloha však byla strategicky příliš významná a panství se stalo — zejména v říjnu 1421 — terčem nájezdů uherského vojska, které neslýchaným způsobem mučilo a vraždilo poddané. Petr z Kravař musil tedy nakonec kapitu­ lovat, zříci se kalicha a uznat Zikmunda za krále. Avšak předtím poslal husitské kněze ze Strážnice do bezpečí na pevný Ostroh (dnes Uherský Ostroh). Poněvadž se však Petr z Kravař těšil zvláštní úctě a důvěře moravské šlechty, snažil se jej Zikmund získat tím, že ho 6. května 1422 opět dosadil do úřadu zemského hejtmana. Z Petrových synů se poddal Zikmundovi jen Jiří, kdežto Václav odešel do Čech a stal se jedním z předních hejt­ manů táborského bratrstva. Za příznivějších okolností Petr z Kravař Zikmunda opět opustil a setrval při husitské straně až do své smrti v r. 1434. Strážnické panství pak převzal jeho starší syn Jiří, který nejen pečoval o obnovu panství, ale pře­ devším rozšířil a přestavěl strážnický hrad v pozdně gotickém (2 1 8 ) slohu, jak o tom svědčí zachovaný nápis. Město Strážnici roz­ šířil o čtvrť zvanou Nové Město. Slavné dny prožíval hrad v únoru 1468, kdy v něm pobýval uherský král Matyáš Korvín, propuštěný z pražského zajetí; na strážnickém hradě byly uzavřeny úmluvy mezi ním a správ­ cem Českého království Jiřím z Poděbrad a smluven Matyášův sňatek s Jiřího dcerou Kateřinou. V r. 1466 Jiří z Kravař zemřel a jeho čtyři dcery se o otcovské dědictví rozdělily. Strážnické panství získala Alžběta, provdaná nejprve za Pertolda z Lipé, pak za Petra z Rožmberka. Alžběta a Petr z Rožmberka zastavili panství v r. 1486 Janu ze Žerotína. Při této příležitosti byl také sepsán inventář strážnického hradu. V r. 1501 předal Petr z Rožmberka hrad, tvrz (snad se tím míní strážní věž u kostela) a město Strážnici se Starým a No­ vým Městem a s předměstími, městečka Lipov a Velkou a vsi Lidéřovice, Javorník, Vrbku, Kněždub, (Tvarožnou) Lhotu, Radějov, Sudoměřice, Petrov, Rohatec, pustý hrad Kanšperk s příslušenstvím, se vsí Suchovem a s dílem Němčí (dnes Dolní Němčí), dále vinohrad v Bzenci a přívozy na strážnickém zboží bratrům Janu, Viktorínu, Jiříku, Bartoloměji a Bernartovi ze Žerotína, synům zesnulého Jana ze Žerotína. Bratři se po velkých sporech rozdělili; Jan si ponechal Strážnici s dolním panstvím, Bartoloměj s horními vesnicemi. Po smrti Bernarta Jana ze Žerotína (1568) získali panství kolínští Žerotínové, a to Jan Jetřich. Ten přebudoval dosavadní pozdně gotický hrad v renesanční zámek s výrazným dvoupod­ lažním arkádovým systémem, který přetrval až do stavebních úprav v 19. století. Za Jana Jetřicha ze Žerotína proslulo strážnické panství hojností zvěře. V r. 1572 mu psal císař Maxmilián II., aby dal nachytat bažantů a koroptví a posílal je do Vídně, aby „tam v císařských zahradách držáni býti mohly“ . Ve své závěti z 10. března 1599 odkázal Jan Jetřich majetek svým dětem z prvého manželství — Janu Fridrichovi a Veronice — a přesně stanovil nástupnické právo v držbě strážnického majetku; manželce dům ve Strážnici a klenoty. Zbrojnice, na kterou vynaložil mnoho peněz, měla zůstat při strážnickém zámku. Za bouřlivých událostí v sousedních Uhrách na počátku 17. století trpěly zámek i město vpády Bočkajovců. Zámek, který měl silnou posádku, se však nakonec ubránil (1605). Strážničtí Žerotínové byli evangelíci; v r. 1582 vydali pro své panství luterský církevní řád a v r. 1597 darovali městu Strážnici kostel, faru a školu, aby sem mohli být dosazováni kněží a učitelé augšpurské konfese. Také českým bratřím byli příznivě nakloněni a v době předbělohorské vzkvétal ve Stráž­ nici bratrský sbor. Vedle toho existovaly sbory i v několika vesnicích na panství. Poněvadž se Jan Fridrich ze Žerotína, jehož strýc Kašpar Melichar strážnické panství zadlužil, nezúčastnil politického života, nebyl postižen pobělohorskými konfiskacemi. Pro dluhy předal strážnické panství svému synu Janu Jetřichovi ze Žero­ tína, jenž se na rozdíl od otce aktivně podílel na stavovském povstání, a byl proto potrestán pokutou 8000 zl. moravských. Tím panství znovu zadlužil, což bylo nebezpečné pro město Strážnici, které se za jeho dluhy zaručovalo. Během třicetileté války město i panství velmi trpěly nepřá­ telskými vpády. Tak v lednu 1621 byla Strážnice přepadena Uhry, kteří však opět nedobyli zámek. Na podzim 1623 bylo panství zpustošeno Uhry, Turky a Tatary. Jan Jetřich proto raději zanechal statek svým věřitelům a jako evangelík odešel do exilu do Skalice, kde na podzim 1628 zemřel. Strážnice— zámek Po jeho smrti koupil 21. listopadu 1628 panství, tj. zámek a město Strážnici s předměstími, s dvorem, mlýnem a s pivova­ rem, dále městečko Lipov s vesnicemi, František Magnis. Nový majitel pocházel z Itálie a byl ve vojenských službách císaře Ferdinanda II.; účastnil se bitvy na Bílé hoře, v r. 1622 byl povýšen na plukovníka a v r. 1626 se stal válečným radou. Situace po Bílé hoře využil k zakoupení většího počtu statků v Čechách a na Moravě. V r. 1633 založil na místě bývalého bratrského sboru ve Strážnici piaristickou kolej a gymnázium. V r. 1635 byl povýšen do stavu říšských hrabat a v r. 1644 se stal polním maršálkem. Zemřel v Praze 7. prosince 1652 a v zá­ věti z r. 1643 zřídil ze strážnického panství majorát. Kdyby rod Magnisů vymřel, měla být na strážnickém zámku zřízena šlech­ tická akademie a vydržována z výnosu panství. Po smrti jeho syna Františka Štěpána Magnise (f 1671) spravovala strážnické panství jeho ovdovělá manželka Anna Kateřina ze Žďáru, která všemožně stupňovala útisk a vyko­ řisťování poddaných, takže „mnozí ze sousedů a sirotků od velikého zbití, což paní hraběnka poručila, na svém zdraví žebráci učiněni jsou, někteří od velikého sedění ve věži smrti podstoupili a mnozí, obávajíce se tak velikého a krutého bití, z města pryč utekli“ . V r. 1683 přepadli město uherští povstalci a vypálili velké množství domů. Měšťané utekli do zámku, kde bránili sebe i hraběnku. Ta je však obvinila, že byli spolčeni s útočníky, a žádala od nich náhradu škody, kterou utrpěla, ačkoli měšťané byli vpádem přivedeni na mizinu. Hrůzovláda hraběnky pokračovala až do 16. února 1691, kdy došlo ve městě k povstání. Lidé se shlukli před zámkem, z něhož uteklo služebnictvo; hraběnce se podařilo uprchnout v noci zadní brankou do Bzence. Do Strážnice se již nevrátila a zemřela ve Vídni 4. května 1704. Při inventuře na strážnickém zámku a v Magnisovském domě v Brně bylo nalezeno velké bohatství. Bídu města dovršil vpád vojsk Rákocziho 7. ledna 1704, jimž se měšťané bránili celou hodinu za valy a náspy; nakonec však útočníci vnikli do města, vyplenili je a vypálili 181 domů, dvůr, kostel, školu, faru, špitál a radnici. Pokusili se dobýt i zámek, ale byli odraženi. Zatím se měšťané vzchopili, pobili 54 kuruců (z měšťanů nezahynul nikdo) a množství jich poranili. Také další útok Uhrů na zámek 13. ledna 1704 se nezdařil. V důsledku neblahého hospodaření hraběnky Kateřiny ze Ždáru, nepřátelských vpádů a berního útisku bylo stráž­ nické panství tak zuboženo, že bylo v r. 1760 prodáno. V r. 1765 je získal hrabě František Karel Magnis, který zvelebil hospo­ daření velkostatku, vybudoval zámecký park, zřídil v zámku tehdy módní kapelu, jež pěstovala italskou světskou hudbu a hrála i skladby Haydnovy, Stamicovy, Koželuhovy, Mozarto­ vy a řady dalších skladatelů. Zámecká knihovna, k níž položil základ už František Štěpán Magnis, obsahuje dnes přes 13 000 svazků, množství rukopisů, několik prvotisků a četné české tisky ze 16. století. V 50. letech 19. století Filip Magnis zámek přestavěl do (219) dnešní romantizující podoby; tehdy byly odstraněny charakte­ ristické zámecké arkády. Zámek má dvě poschodí, tri křídla a nárožní věže. Z předchozích stavebních etap se dochovaly gotické klenby přízemních místností z r. 1453 a renesanční figurální konzoly arkádového ochozu; tehdy byl znovu upraven park. Rameno Moravy před zámkem bylo překlenuto řetězo­ vým mostem, jedním z prvých ve střední Evropě. Dnes je zámek majetkem MěNV a je v něm městské muzeum s expozicí lidové keramiky, hudebních nástrojů a strážnických slavností, sbírka vzácných obrazů a knihovna. STRÁŽOVICE — zám ek 6 km západně od Kyjova Ves Strážovice byla odedávna významným strategickým místem, protože z vrchu nad ní se otevíral široký rozhled až k uherským a rakouským hranicím. Její obyvatelé tu konali strážní službu a odtud vznikl i název vsi. Již ve 14. století byly Strážovice biskupským lénem, které drželi drobní feudálové. Jejich sídlem byla místní tvrz, připomínaná v r. 1375, která měla podle popisu z r. 1704 4 pokoje, 2 komory a sklep a stála na návrší naproti panskému dvoru. Léno však přecházelo z ruky do ruky. Delší dobu (1661 —1714) je drželi nehospodární Věžníkové z Věžník, kteří zápasili se stálými peněžními nesná­ zemi, takže nebylo ani pomyšlení na stavbu nového, době odpo­ vídajícího panského sídla. To přestavěl z dosavadní tvrze teprve bratr olomouckého biskupa František Zikmund ze Schrattenbachu v druhé čtvrtině 18. století. Nová barokní zámecká budova byla dvouposchoďová (druhého poschodí se užívalo jako sýpky) a měla 17 klenutých světnic; nechyběla ani salla terrena, ani kapucínský pokoj, obvyklý u větších zámeckých staveb. V 1. 1726 -1753 byla vystavěna zámecká kaple. V r. 1864 koupil statek kníže Jan z Lichtenštejna, takže splynul se ždánickým velkostatkem. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží sociálním účelům. STŘÍLKY — hrad 15 km východně od Bučovic Na strategickém místě nad dnešním městečkem Střílkami vybudoval brumovský kastelán Smil z Obřan, zakladatel cister­ ciáckého kláštera, v první polovině 13. století hrad, který by střežil důležitou obchodní cestu Chřibami a současně chránil i právo držitele nad lesy. Smil z Obřan se připomíná jako jeho držitel v 1. 1261-1273. Později se staly Střílky markraběcím sídlem; v r. 1321 je zastavil Jan Lucemburský Jindřichu z Lipé. Syn dalšího majite­ le, Alberta z Tovačova, Ctibor z Cimburka prodal hrad v r. 1358 moravskému markraběti Janu Jindřichovi. Delší dobu jej pak vlastnili Hechtové z Rosic, s výjimkou husitských válek, kdy si král Zikmund při odevzdávání Moravy markraběti Albrechtovi v r. 1423 vymínil střílecké zboží pro sebc. V r. 1460 doba vlády Hechtů končí a panství přešlo na jejich příbuzné, pány z Lichtenburka. Poté získali hrad páni z Oj nic. V té době však už ztratil význam a zpustl; jako pustý se výslovně připomí­ ná v r. 1542. Tehdy jej spolu s panstvím zdědil Václav z Bos­ kovic. Dochovaly se z něho zříceniny: zbytek válcové věže a část zdivá hradních budov; v terénu je rovněž patrný obranný val. STŘÍLKY — zám ek 15 km východně od Bučovic Kromě hradu stála ve Střílkách koncem 16. století i tvrz, která se připomíná jako majetek Mikuláše Kobylky z Kobylího v r. 1591 a 1599. Stávala v místech severozápadního rohu po­ zdějšího zámku. Po r. 1608 ji přestavěl evangelík Adam Martinkovský z Rozseče v renesanční zámek. Po Bílé hoře mu byly Střílky po zaplacení nevelké pokuty ponechány. Od r. 1624 vlastnili střílecký zámek spolu s panstvím Petřvaldští z Petř­ valdu, kteří se Střílkami spojili i cetechovický statek. Antonín STŘELIŠTĚ — hrad 12 km severozápadně od Třebíče V lese Království východně od vsi Radonína jsou na srázném návrší dosud zachovány nepatrné zbytky zdí, valů a příkopů hradu Střeliště. Hrad byl patrně středem správního obvodu, který náležel podle listiny papeže Řehoře IX. z r. 1231 spolu s jinými obvody jako věno královně Konstancii, druhé man­ želce Přemysla Otakara I. Později se stal součástí nadání přibyslavického kostela. V 1. 1330 1343 (podle J. Šebánka) je obdržela jako prebendu brněnská kapitula u sv. Petra. Brněnský probošt Stanislav Pavlovský z Pavlovic a kapitula prodali pak zboží pro jeho odlehlost a spory o ně se sousední šlechtou v r. 1577 Brtnickým z Valdštejna. Tehdy bylo Střeliště už dávno pustým hradiskem; hrad zanikl v druhé polovině 15. sto­ letí za česko-uherských válek. STŘENČÍ — tvrz 13 km jihovýchodně od Jihlavy Zaniklá ves Střenčí, jinak Třenč, stávala u Jestřebí, kde je posud trať Na Střemči a vrch Střemč. V r. 1358 drželi ves vladykové z Hodic; tehdy asi již stávala tvrz, která se uvádí v r. 1390 jako neobyvatelná. Později byla zřejmě obnovena, neboť v r. 1392 žaloval Jan Hroch z Pošny Zdeňka a Buriana z Valdštejna, že ji drží neoprávněně. Avšak již v r. 1466 se opět uvádí jako pustá. Dnes se po ní nezachovaly žádné stopy. Střílky — zřícenina hradu (220) Amand z Petřvaldu přebudoval ve 30. letech 18. století rene­ sanční zámek v barokní sídlo; vznikl tak komplex jednopatro­ vých budov kolem nádvoří s hranolovou věží, jehlanem a lu­ cernou. Na nádvoří byla vybudována kašna se sochou Neptuna. V druhé polovině 18. století byla kolem zámku založena anglic­ ká zahrada. Po vymření rodu Petřvaldských v r. 1763 zdědili panství a zámek Kiinburgové a po jejich úpadku je v r. 1885 koupili Herbersteinové. V r. 1912 získal zámek spolu s velkostatkem hrabě Leopold II. Berchtold (1863—1942), rakouský diplomat, v 1. 1912—1915 ministr zahraničí. Koncem 19. a počátkem 20. století byl celý objekt znovu upravován. Dnes je zámek majetkem ONV a slouží sociálním účelům. STŘÍŽOV — tvrz 12 km jihovýchodně od Jihlavy Střížovská tvrz se připomíná poprvé v r. 1378 jako sídlo místního vladyky Jenče ze Střížova; pak zprávy o ní mizí. Zanikla asi za válek česko-uherských v druhé polovině 15. sto­ letí a nebyla již obnovena. Dochovaly se z ní pozůstatky valů, příkopů a části zdivá, charakteristického pro 14. století. STUDENÁ — zám ek 15 km západně od Telče Studená náležela původně pánům z Hradce, ale Jindřich mladší z Hradce ji postoupil v r. 1365 Dětřichu z Obrataň, který tu postavil před r. 1378 tvrz. V první polovině 15. století drželi Studenou páni z Miličína, mezi nimi také kněz Pavel z Miličína, v 1. 1434- 1450 olomouc­ ký biskup. V druhé polovině 15. století vlastnili zboží Studenští ze Studené, z nichž Jan Studenský prodal v r. 1558 městečko Studenou s tvrzí, s dvorem, sladovnou, pivovarem a mlýnem Jáchymu a Zachariáši z Hradce, kteří je připojili ke svému telčskému panství. Koncem 16. století přebudoval Zachariáš z Hradce tvrz v malý renesanční jednoposchodový lovecký zámek, který slou­ žil v 17. a 18. století kratochvílím držitelů telčského panství. V 19. století v něm byl umístěn patrimonijní úřad a po r. 1848 kanceláře velkostatku. Za první pozemkové reformy byl prodán a v r. 1941 upraven v rodinné sídlo (dnešní dům čp. 10). STUDNICE — tvrz 7,5 km jižně od Velkého Meziříčí Tvrz ve Studnicích vystavěl na konci století Konrád z Miroslavi, který ji v r. 1492 postoupil spolu se vsí bratrům Janu a Ondřeji z Jemničky. Tvrz však záhy nato zanikla, neboť pře­ stala sloužit jako panské sídlo a ves pak náležela к Válči а к Vanči. Místo, kde stávala, není známo. SUCHOHRDLY U MIROSLAVI — tvrz 12 km jihovýchodně od Moravského Krumlova První zpráva o suchohrdelské tvrzi pochází z r. 1360, kdy na ní sídlili bratři Budislav a Pešek z Damnic nebo z Našiměřic; pak se její držitelé střídali, až v 16. století náležela Hodickým z Hodic. Připomíná se ještě v r. 1613, kdy byly vsi Suchohrdly a Damnice prodány Václavu Vaneckému z Jemničky. Tvrz zanikla beze stopy za třicetileté války, kdy Suchohrdly pře­ chodně zpustly. S V AT OBOŘICE — tvrz 3 km jihozápadně od Kyjova Původní tvrz ve Svatobořicích se připomíná v r. 1355, kdy ji držela Bolka, manželka Mikše z Otaslavic. Tvrz zanikla asi za husitských válek, neboť v r. 1464 se nazývá tvrzištěm; byla přebudována v hospodářský dvůr, který byl několikrát upravován a dnes je majetkem JZD. SVATOBOŘICE — zám ek 3 km jihozápadně od Kyjova Novou tvrz v sousedství dvora vystavěl koncem 15. století Václav z Ludanic, budovatel tamního režijního hospodářství. Po vynětí Svatobořic z rámce milotického panství rozšířil Bohuš Morkovský ze Zástřizl kolem r. 1580 tvrz v zámek, který byl po třicetileté válce upraven. Podle popisu z r. 1692 šlo o poschoďovou budovu s dolní a horní jídelnou, kaplí, třemi pokoji a s pokojem pro ženy. Po opětném přípojem Sva­ tobořic k milotickému panství byl zámek krátce před polovinou 18. století přestavěn na pivovar. Pozůstatkem sochařské výzdo­ by zámku jsou dva štítonoši, umístění dnes u vjezdu do bývalé­ ho panského dvora (dnes objektu JZD) a nazývaní „svatobořické opice“ . SVINOŠICE — tvrz 9 km jihozápadně od Blanska Zdejší tvrz stávala již v polovině 14. století a sídlil na ní místní vladyka Václav Strniště ze Svinošic. V r. 1373 prodal Archleb z Klečan Svinošice s tvrzí a Němčíce, které později zanikly, Petru z Klečan. Pak se tvrz stala majetkem pánů z Bos­ kovic; bratři Václav a Beneš z Boskovic prodali v r. 1437 Svi­ nošice s tvrzí a s dvorem Janu Vrškovi z Odřetína, v r. 1509 koupilo statek město Brno a tvrz zanikla. Místo, kde stávala, není známo. SVOJKOVICE — tvrz 4 km severozápadně od Zeletavy V r. 1257 náležely Svojkovice k Nové Říši, v r. 1358—1366 byly součástí Heraltic. V r. 1378 se připomíná místní vladyka Oneš ze Svojkovic, což by předpokládalo existenci tvrze; písemné prameny však o ní mlčí. Asi zanikla za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století a nebyla již obnovena, neboť Svojkovice se v r. 1466 staly součástí Nové Říše a v r. 1505 náležely k Brtnici. Z někdejší tvrze se dochovaly v lese zvaném Hradiště pří­ kopy a část valů. ŠARDICE — tvrz 9 km jihozápadně od Kyjova V r. 1286 sídlil v Šardicích místní vladyka Soběbor ze Šardic a v r. 1300 Soběhrd ze Šardic. Asi v té době zde byla vybudována tvrz. Připomíná se v r. 1400, kdy ji držel_ Martínek jako léno augustiniánského kláštera, jenž vlastnil Šardice od r. 1370. V polovině 15. století ji měl spolu se vsí v zástavě vá­ lečník Jan Svinka z Onšova. Tvrz zanikla za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století. Na jejím místě byl vybudo­ ván v 16. století dvůr, který náležel brněnským augustiniánům až do r. 1948. Jeho objekty jsou dnes majetkem státního statku. (221) ŠAKDICE — zám ek 9 km jihozápadně od Kyjova V 18. století si augustiniáni vybudovali v Šardicích svou rezidenci — zámek; je to soubor barokních budov s původní architekturou, v některých místnostech se štukovou výzdobou. Dnes náleží zámek MNV a slouží kulturním účelům, hospo­ dářské budovy státnímu statku. ŠARDIČKY — tvrz 3,5 km severovýchodně od Bučovic Tvrz v Sardičkách stávala uprostřed vsi a vznikla asi ve 14. století, protože od r. 1358 se připomíná místní vladyka ze Šardiček, který zde asi sídlil. Další zpráva o ní pochází z r. 1612, když Václav Ulštorfar z Němčí prodal ves i tvrz Kryštofu Martinkovskérnu z Rozseče. V první polovině 17. století se staly Šardičky součástí kojáteckého panství. Tím tvrz ztratila svou funkci a za přispění událostí třicetileté války zanikla. Na jejím místě byly postaveny hospodářské budovy, náležející dnes místnímu JZD. ŠAROVY — tvrz 11 km jihozápadně od Gottwaldova Ves Šarovy byla od r. 1360 majetkem starobylého vladyckého rodu ze Šarov, který zde sídlil na tvrzi. V r. 1406 postoupil Oneš ze_ Šarov ves Šarovy s tvrzí, mlýnem a rybníkem svému bratru Čeňkovi. V r. 1421 přenechal Mikuláš z Domamyslic dobrovolně tvrz Šarovy králi Zikmundovi. V r. 1447 náležely tvrz i ves Arklebu z Kunovic, ale do r. 1466 se mezi jejich drži­ teli opět objevují vladykové ze Šarov. Zpustlou ves i tvrz, zničené za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století, převzal Jakub ze Šarov a z Krumsína, který byl v 1. 1484—1508 hofrychtéřem Markrabství moravského; tehdy byla tvrz obno­ vena, a to tak důkladně, že v r. 1532 byla zvána i hradem. Jeden z Jakubových nástupců, Jiřík Šarovec ze Šarov, je prodal v r. 1532 Václavu Tetourovi z Tetova, který je připojil k malenovickému panství. V r. 1560 se už tvrz opět uvádí jako pustá a drželi ji Fridrich, Kašpar a Burian Tetouři z Tetova. Koncem 16. století byla ves Šarovy, která mezitím rovněž zpustla, připo­ jena k březolupskému panství a v 17. století pak k panství napajedelskému, s nímž zůstala spojena až do rozpadu vrchnosten­ ského zřízení. Pustá vesnice Šarovy byla obnovena před r. 1750. Tvrz stávala na konci vesnice a nedochovaly se po ní žádné zbytky. povolil Hrutovi z Rukštejna, aby prodal ves Chlupice u Hostěradic Jindřichu ze Šenkenberka. Jindřich se pak objevuje ještě v dalších listinách, naposledy v r. 1343. Jeho dědici byli synové Markvart a Protiva. Markvart prodal v r. 1353 Přibíku z Jíkve polovinu hradu Šenkenberka s příslušenstvím, kromě Žerůtek a Olbramkostela, a polovinu Protiva, čímž byla držba krátce spojena. Ale už v r. 1360 prodal Proček ze Šenkenberka — nástupce Přibíkův — svou polovinu hradu za 510 hř. Jimramu z Jakubova, Oldřichu ze Želetavy a Raškovi z Borů. Druhou polovinu vlastnil jeho bratr Markvart společně s dalším bratrem, Bočkem, který se o svou část dělil od r. 1361 s Oldřichem ze Želetavy. Ten získal i Markvartovu část. Pak není o Šenkenberku a jeho držitelích dlouho ani zmínky, ale je jisté, že se stal opět majetkem zeměpanským, neboť v r. 1406 prodal moravský markrabě Jošt půl hradu a vsi Epice (zanikly), Vlkov, Hostěrádky, Zerůtky a Milíčovice Přechu z Kojetic a zároveň propustil šenkenberské panství z léna. Jakým způsobem připadl Šenkenberk koncem 14. století markraběti, není známo. Přech z Kojetic předal šenkenberk věnem své ženě Kateřině a učinil podílníkem svých statků Jindřicha Ctibora z Bořečkovic. V r. 1418 postoupil Šenkenberk jako věno své druhé ženě, Maně. Brzy potom získal hrad Oldřich z Eincingu, kterému král Zikmund potvrdil v r. 1426 jeho držení jako léna nebo zástavy. Snad brzy poté nebo až v druhé polo­ vině 15. století za válek Matyáše Korvína s Jiřím Poděbrad­ ským vzal hrad zasvé. V r. 1517, kdy ho Michal z Eincingu prodával jako příslušenství Nového Hrádku majiteli jaroslavického panství Adamu z Bačkovic, byl již pustý. Hrad Šenkenberk, který stával na skalnatém návrší nad ryb­ níkem mezi Olbramkostelem a Vracovicemi, dnes leží v sutinách. Zachovaly se z něho jen zbytky zdi a hradebních příkopů. Pod hradem byla stejnojmenná ves. ŠAŠOVICE — tvrz 18 km jihozápadně od Třebíče Tvrz v Šašovicích se připomíná teprve v r. 1482, kdy ji Martin ze Šašovic postoupil spolu s dvorem Zikmundu z Kladerub. V první polovině 16. století drželi Šašovice Lickové z Plavče. Bratři Mikuláš Václav a Burian Jiřík Lickové z Plavče prodali v r. 1574 Šašovice s tvrzí, dvorem a mlýnem Zachariáši z Hradce. Tvrz brzy nato zanikla. Stávala u bývalého dvora. ŠENKENBERK (ŠIMBERK, ŠIM ťERK ) — hrad 12 km severozápadně od Znojma Prvním držitelem hradu Šenkenberka (Šimberka, Šimperka) byl patrně Volfram, v r. 1239 královský purkrabí na Vranově. Ten se vší pravděpodobností založil také kostel P. Marie v Olbramkostele, u něhož se už v polovině 13. století připomíná proboštství, zaniklé pak v r. 1527. První zmínka o hradu Šenkenberku pochází však až z r. 1325, kdy král Jan Lucemburský ( 222) Š enkenberk— zřícenina hradu Š én vald— zámek Š énvald— h u dební pavilón v zámeckém parku ŠÉNVALD — zám ek 3 km severovýchodně od Náměště nad Oslavou Jižně od Jinošova stojí při silnici od Kralic jednoposchodový zámek Šénvald, někdejší letní sídlo majitelů náměšťského velkostatku Haugviců. Původní empírová budova s parkem byla podle účtů jejich rodinného archívu vystavěna v místech někdejší bažantnice v 1. 1795—1798. Ke klasicistní přestavbě zámku došlo za Jindřicha Viléma Haugvice (1770—1842) v 1.1826—1829, i když nápis nad středním tympanonem objektu uvádí rok 1827. Je to jednopatrová budova s průčelním křídlem se středním tympanonem. Hlavní stavební práce obstarával zednický mistr Jakub Chmelíček z Náměště nad Oslavou. Zámek je obklopen anglickým parkem, zdobeným několika drobnými klasicistními stavbami. Z nich je nejvýznačnčjší okrouhlý Silvanův chrám z 1. 1826 -1827 na výšině východ­ ně od zámku a v blízkosti zámku hudební pavilón čili Apollónův chrám; v něm se za Jindřicha Viléma Haugvice hrála významná hudební díla, při nichž účinkovala zámecká kapela. Rodině Haugviců náležel zámek až do r. 1945. Dnes je zámek majetkem ONV a slouží sociálním účelům jako domov důchodců. Stávala pravděpodobně uprostřed vsi na kopci zvaném Hra­ disko, který je obehnán 9 12 m hlubokým příkopem; na jeho vnější straně bývaly valy, které jsou dnes značně porušeny. ŠERKOVICE — tvrz 4 km severně od Tišnova Šerkovická tvrz se připomíná pouze v r. 1464 jako majetek místního zemanského rodu. Náležel k ní nepatrný statek, sklá­ dající se z dílu Šerkovic a vsi Tisové, která později zanikla. Na konci 15. století byl statek rozdělen mezi lomnické panství a tišnovský klášter a tvrz zanikla. Její poloha není známa, snad stávala v místech domů čp. 15 a 16, kde byly nalezeny střepy nádob z 15. století a sluneční hodiny tesané v kameni. ŠLAKHAMRY — tvrz 3 km západně od Ždáru nad Sázavou Ve Šlakhamrech stálo původně panské sídlo jako středisko hamru na řece Sázavě, které bylo v majetku ždárského kláštera. Ten je v r. 1453 prodal mistru Hanušovi, hamerníku ve Šlakhamru, k dědičnému užívání. Držitelé hamru přebudovali toto sídlo v tvrz, která se připomíná v r. 1694, kdy ji získal Melichar, syn Jiřího Šlakhamerského. Začátkem 19. století je zmínka jen o dvoru, což znamená, že tvrz přestala plnit svou původní funkci a zanikla. Budově bývalého dvora, dnes součásti hospo­ dářských budov JZD, se dodnes říká Tvrzka nebo Na tvrzce. ŠLAPANICE — zám ek 8 km východně od Brna Šlapanice byly v r. 1261 součástí majetku vizovického klášte­ ra; v r. 1355 se připomínají Mikuláš a Heinz ze Šlapanic, což by předpokládalo existenci tvrze, o které však bohužel nemáme žádné zprávy. V r. 1306 se část Šlapanic stala součástí statku olomoucké kapituly jako prebenda kapitulní scholasterie. Olomoučtí scholastikové vybudovali ve vsi v druhé polovině 17. století rozsáhlý barokní zámek, který byl v dalším století upravován a přebudován v 19. století. V době napoleonských válek (v r. 1805) byl místem pobytu ruského maršála Kutuzova. Olomoucké kapitule náležel do druhé pozemkové reformy v r. 1948. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží JZD jako hospodář­ ské budovy. ŠTĚMĚCHY — tvrz ŠITBOŘICE — tvrz 12 km západně od Třebíče Prvá zmínka o vsi Štěměchách se objevuje v listině z r. 1279, 6 km severozápadně od Klobouk Tvrz v Šitbořicích vznikla bud koncem 13., nebo počátkem v níž se mezi svědky jmenuje Cuzkraj ze Štěměch. První zpráva 14. století, kdy ves náležela rodu z Deblína; část vsi se v r. 1317 o tvrzi sice pochází až z r. 1378, ale vznikla asi dříve jako sídlo stala majetkem kláštera dominikánek v Brně, část — ve které vladyků ze Štěměch. Ve zmíněném roce ji Jan Tluksa postoupil byla asi tvrz — náležela v r. 1368 rodu z Dambořic. Tvrz Hechtu z Rosic. Hechtové z Rosic vlastnili zboží až do poloviny zanikla za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století. 15. století. (223) Před r. 1409 Hynek z Valdštejna tvrz pobořil, za což jej Vzňata Hecht z Rosic pohnal před soud; ještě za Hechta byla však zřejmě obnovena, protože v druhé polovině 15. století se opět výslovně uvádí. Tehdy patřilo zboží vladykům z Miličína. Tvrz byla dobyta uherskými vojsky a Přibíkovi z Miličína vrácena teprve v r. 1486. V r. 1505, kdy se ještě prameny o tvrzi zmiňují, ji Oldřich Mládenec z Miličína na Šumvaldě postoupil Brtnickým z Valdštejna, kteří připojili stateček k brtnicKému panství. Tím ztratila tvrz poslání vládyckého sídla a rychle chátrala. Tvrz stávaia na východním okraji vsi Štěměch u bývalého panského dvora — dnes budov JZD , kde jsou dodnes patrné její zbytky, zejména dva vodní příkopy. ŠTĚPKOV — tvrz 12 km severozápadně od Moravských Budějovic Ves Štěpkov tvořila zvláštní statek, který náležel v 16. sto­ letí Koňasům z Vydří. Zdejší tvrz tu existovala nejpozději v 16. století, protože první zpráva o ní pochází z r. 1588, kdy se připomíná jako pustá. Byla však obnovena a stávala ještě v r. 1638. Zboží získal v r. 1663 loucký klášter; štěpkovská tvrz tím ztratila svůj význam, což vedlo k jejímu zániku; nedocho­ valy se z ní žádné pozůstatky. ŠTERNBERK — hrad 5 km severozápadně od Telče Hrad Šternberk (Štamberk) stával na skalnatém horském výběžku nad vsí Lhotkou. Jeho počátky jsou nejasné. Zdá se, že jej založil některý ze Šternberků, jenž byl na konci 13. nebo na počátku 14. století královským úředníkem na znojemském hradě, jako středisko pro svůj statek, získaný výsluhou. V polo­ vině 14. století držel hrad Štěpán z Březnice, který jej postoupil v r. 1356 Jindřichu z Hradce. Za husitských válek hrad patrně pobořil husitský hejtman Jan Hvězda z Vicemilic a později již nebyl obnoven. Panství pak připadlo k Telči. Z hradu se dochovaly jen zbytky věže, zdí a základy. ŠVÁBENICE — hrad 9.5 km východně od Vyškova Švábenický hrad, připomínaný poprvé ve 13. století, stál východně od městečka na silnici vedoucí k Dětkovicím, na vrchu, který se dodnes nazývá Hradisko; zdejší terén dosud vykazuje známky opevnění. Po hradě se patrně psával již v polovině 13. století mocný rod pánů ze Švábenic, připomínaný v r. 1246. V r. 1348 daro­ val olomoucký biskup Jan Volek hrad a ves pustiměřskému klášteru. Hrad zanikl za husitských' válek a nebyl již obnoven. TASOV — hrad 9.5 km jihovýchodně od Velkého Meziříčí Hrad Tasov (Tassenberg) — přezvaný dnes na Dub stával nad městečkem Tasovem nad řekou Oslavou. Původně byl sídlem (v r. 1233) panského rodu majícího v erbu křídlo, který později užíval převážně přídomku z Lomnice a vlastnil většinu Pooslaví. Oblíbená rodová jména byla Tas (odtud i jméno hradu) a Znata. Po Tasově se psal v r. 1234 Mladota, dále bratři Záviše (1240), Budiš (1240-1245), Bohuše (1237-1259), Viktor (1245), Drahoslav a Unka (1256) a Znata z Tasova (1256—1281). Znata se těšil důvěře krále Přemysla Otakara II.; v r. 1271 byl jeho komisařem při mírovém jednání s uherským králem Štěpánem V. a v r. 1277 s Rudolfem Habsburským. Od (224) T a so v — zbytky tvrze Přemysla Otakara II. Znata také získal Velké Meziříčí, které rychle zatlačovalo Tasov do pozadí. V r. 1366 se hrad Tasov uvádí naposled. Zdá se, že byl rozbořen za domácích válek mezi markrabaty. Zachovaly se z něho zříceniny zdivá, brány a věže. TASOV — tvrz 9,5 km jihovýchodně od Velkého Meziříčí Tvrz v Tasově byla vystavěna v době, kdy Tasov byl středis­ kem panství. Poprvé se připomíná v r. 1390 jako sídlo místních vladyků. Byla nazývána Hrádkem. Již v polovině 15. století náležela větší část Tasova meziříčskému panství, ale v r. 1550 byia připojena k Budišovu. Tvrz Hrádek s dvěma dvory byla však už od počátku 15. století z panství vydělena jako sídlo vladyků z Tasova. Od husitství drželi Hrádek vladykové z Chlévského, kteří ale na tvrzi nesídlili. Tím ztratila svůj význam a nejpozději v první polovině 16. století zanikla. V r. 1569 postoupila Magdaléna z Chlévského pustou tvrz Hrádek se dvěma dvory, 11 usedlých v Tasově a 5 usedlých v Holubí budišovskému panství. Zbytky tvrze (zbytky opevnění a příkopů) se dochovaly na levém břehu místního potoka Polomu. TA VÍKO VICE — zám ek 12 km severně od Znojma Tavíkovická tvrz byla vybudována nejpozději v polovině 14. století, neboť v 1. 1349 —1498 na ní sídlili vladykové z Tavíkovic, i když se uvádějí i jiní držitelé, například v r. 1358 Artleb z Lechovic. Později se její majitelé často střídali a v 16. století ji znovu vlastnil rod z Tavíkovic; v té době byly Tavíkovice střediskem novokřtěnců. Koncem 16. století byla tvrz přebudována v renesanční zá­ mek, který postupně držela hrabata z Althanu, Kobylkové z Kobylího, Kotulínští a Kochové. Od r. 1791 do poloviny 19. století patřily Tavíkovice Fúrstenberkům ; pak se majitelé tavíkovického statku opět rychle střídali. Počátkem 20. století přebudoval zámek jeho tehdejší držitel Robert Goldschmidt v jednopodlažní palác. Jeho rodině náležel do r. 1945. Dnes je zámek majetkem ONV a slouží školským účelům. TEČOVICE — tvrz 6 km západně od Gottwaldova Ve 14. století byly Tečovice střediskem panství vladyků z Tečovic, z nichž se v r. 1307 připomíná Buněk z Tečovic. K jeho majetku patřily vedle Tečovic i Otrokovice, Buňov (zanikl), Lhota, Louky a Březová. Tento mocný rod sídlil na tvrzi, která stála již počátkem 14. století. Zdá se, že brzy po vybudování malenovického hradu v druhé polovině 14. století tvrz zpustla a za válek husitských zanikla; v 16. století se již nepřipomíná. Dnes se z ní zachovaly jen zbytky příkopů a valů na konci obce u objektu JZD. TELČ — tvrz Město Telč vzniklo koncem 13. století na křižovatce dvou starobylých cest z Brněnská do Doudlebská a tzv. cesty hum­ polecké. Vlivem původního českéhp osídlení vyrostlo v jižní části dnešního města sídliště s románským kostelem a původně zeměpanskou tvrzí jako střediskem královského zboží při nejhořejším toku Dyje. Město mělo i vojenský význam, poněvadž bylo chráněno nejen hradbami, ale také rybníky, jež je obklo­ povaly ze všech stran. Král Jan Lucemburský zastavil kolem r. 1316 tvrz s městem a vesnicemi za 150 000 hřiven Ješku z Vartemberka a později Favíkovice — zámecké nádvoří pánům z Bergova. Pak se Telč vrátila opět do rukou králových, jehož purkrabí Lisberk utiskoval zdejší měšťany. O telčské panství však velmi usilovali páni z Hradce, protože leželo v nejbližším sousedství centra jejich državy, Jindřichova Hrad­ ce, a získám Telče by znamenalo koncentraci majetkové držby. Nakonec se to podařilo Oldřichu z Hradce (1334) výměnou za Bánov při česko-uherské hranici. Jeho syn Jindřich z Hradce se postavil proti Karlu IV., musil se však podrobit, když krá­ lovské vojsko dobylo Telč. Z deskového zápisu k r. 1366 se poprvé dovídáme o tehdejším rozsahu telčského panství; nále­ želo k němu město Telč a vsi Sedlejov, Mysliboř, Dyjice, Slaviboř, Zvolenovice, Černíč, Krahulčí, Hostětice, Vaneč, Šiškov (zanikl) a Volevčice. To bylo původní jádro, které později vzrostlo na několikanásobek. Kdykoliv pán z Hradce zanechal po své smrti dva syny, docházelo k dělení panství tak, že starší dostal Hradec, mladší Telč. Tak tomu bylo i po smrti Jindřicha z Hradce v r. 1398, kdy Telč připadla jeho mladšímu synu Janovi. Jan z Hradce byl oblíbencem krále Václava IV; v r. 1412 se stal nejvyšším purkrabím pražským a v r. 1416 nejvyšším hofmistrem. Páni z Hradce původně užívali telčské tvrze k administrativ­ ním účelům; později již nevyhovovala, zvláště po požáru v r. 1387, a byla opuštěna. Na jejím místě byl vybudován měst­ ský špitál, který v 19. století zanikl. TELČ — zám ek Jindřich z Hradce (f 1398) postavil v místech dnešního zámku v Telči vodní hrad, zčásti zachovaný v nynějším zá­ meckém souboru. Tvořily jej budovy kolem malého dvorka v severovýchodní části zámeckého traktu, tj. na východě palác, při něm na-jihovýchodě kaple sv. Jiří, postupující původně patry a zaklenutá hvězdicovou žebrovitou klenbou, na severu pak stavení, z něhož zůstaly jen sklepy a obvodová zed. Z jihu a severu byl hrad uzavřen jednoduchou ždí, která byla v re­ nesanci rozbořena. Nový hrad vlastně zpevňoval městské hrad­ by a střežil také jednu ze dvou městských bran. Telčský hrad představoval pokročilý typ českého hradního stavitelství, v němž obytná funkce zvítězila nad bezpečnostní stránkou. Další držitel telčského hradu Jindřichův syn Jan z Hradce se v neklidných dobách 15. století projevil jako taktik. Nebyl sice přívržencem husitů, ale přijal pod svou ochranu Stanislava ze Znojma i jiné vypuzené mistry z pražské univerzity. Kostnický koncil jej nazval nejkřesťanštějším českým pánem a doporučil jej k ochraně biskupu olomouckému. Stejně takticky se k hu­ sitskému hnutí stavěl i jeho syn Jan z Hradce; přesto však husité 21. září 1423 Telč dobyli. V lednu 1437 hostil Jan na telčském hradě krále Zikmunda a později se stal členem jednoty strakonické, namířené proti Jiřímu z Poděbrad. V této politice pokračoval i jeho syn Jindřich z Hradce (od r. 1463), který válčil proti straně krále Jiřího a v r. 1471 se zavázal králi Ma­ tyášovi, že postaví do jeho služeb 150 jezdců. Teprve po olo­ mouckém míru uznal za krále Vladislava II., který mu odpustil a jmenoval jej komorníkem Království českého (1485—1503). V této funkci se Jindřich velmi přičinil, aby se český jazyk stal úřední řečí zemských desk. Dne 17. ledna 1507 zahynul nešťastnou náhodou na lovu. V jeho době prodělal hrad pozdně gotickou přestavbu, při níž vznikla hranolová věž u severovýchodního nároží a druhá u východní zdi palácové kaple sv. Jiří, dále asi tzv. zbrojnice a obdélný přístavek při severní straně paláce. Obytná stavení byla zvnějšku i v nádvoří obehnána vysutými ochozy, později (2 2 5 ) T e lč — zámek T e lč — zámek (2 2 6 ) T e lč — část horní zámecké zahrady T e lč — horní zámecká zahrada T elč — zámek, renesanční portál T elč — zámecká brána zrušenými. Zčásti se zachovalo i gotické předhradí: severní hradba s baštou (okrouhlé základy věže na západním konci renesančního paláce) a západně od ní budova s původním vjez­ dem do hradu. Ještě dále na západní straně má gotické jádro hradní pivovar a v budově bývalého jezuitského konviktu se dochovala další hranolová věž hradu. Pozdně gotická stavební úprava sídlo rozšířila a důkladně opevnila. Po Jindřichově nešťastné smrti sídlil na telčském zámku jeho syn Adam z Hradce, který zemřel v r. 1531; po jeho smrti došlo k novému rozdělení panství a Telč získal mladší Adamův syn Zachariáš z Hradce, za něhož Telč prožívala svou nejslavnější dobu. Již nákladná svatba s Kateřinou z Valdštejna, která se konala v r. 1553 na hradě Polné, svědčila o Zachariášově oká­ zalosti; hostina a slavnosti trvaly 14 dní. Zachariáš z Hradce vynikal nad současníky intelektuálním i uměleckým zanícením a diplomatickým taktem. Byl znám i jako milovník starožitností, starých zvyků a českého jazyka; zůstal katolíkem, ale vůči nekatolíkům byl snášenlivý. V r. 1557 byl zvolen do zemského soudu, v 1. 1558 1568, 1573 1587 působil jako nejvyšší komorník, v 1. 1567 1573 jako nejvyšší hejtman Markrabství moravského. Jeho hospodářské reformy přispěly k tomu, že telčské panství náleželo tehdy k nejrentabilnějším na Moravě. Zachariášovu významu mělo odpovídat i komfortní sídlo, a proto přebudoval dosavadní hrad v renesanční zámek. Sta­ vební přeměna probíhala ve dvou etapách; první byla spíše adaptací a slohově ještě v lecčems souvisela s domácí pozdně gotickou tradicí. Uskutečnila se kolem poloviny 16. století a přinesla úpravu původních budov kolem dvora včetně kaple sv. Jiří. Tzv. klenotnice byla vyzdobena sgrafity stejně jako sousední hodovní síň. Došlo k přestavbě jižního křídla tzv. zbrojnice a v západní hradební zdi byly zřízeny portálky, z nichž vnější je datován rokem 1556. Úpravy zasáhly i předhradí, kde byl mimoto při severní hradbě vystavěn v 1. 1554—1561 palác s tzv. Zlatým sálem, nazvaným tak podle pozlaceného kazeto­ vého stropu. Druhá etapa, která probíhala v 50. a 60. letech 16. století, znamenala rozhodný zásah do organismu středověké stavby a změnu její funkce; je dílem italských umělců. Především vznikla nová přístupová trasa přímo z telčského náměstí. Na předhradí bylo vybudováno nové, reprezentační nádvoří, na straně k městu pak založena zámecká zahrada a okolí regulová­ no. Před r. 1556 vznikla obytná budova s branou do druhého nádvoří a po tomto datu vedlejší stavení do hospodářského dvora, jehož brána byla podle nápisu postavena v 1. 1566— —1568. Při východní straně jižního křídla dal Zachariáš vybu­ dovat kapli Všech svátých, dokončenou v r. 1580. Její interiér je bohatě zdoben štukami a malbami. Umělecky vyzdoben byl také Mramorový sál v 2. patře nad kaplí. Nové budovy i starý palác spojily sloupové arkádové chodby. Autorem těchto pozdně renesančních staveb byl Ital Baltazar Maio da Ronio, působící ve stejné době na jindřichohradeckém zámku. Při obou přestavbách byl zámecký exteriér opatřen bohatou sgrafitovou výzdobou; vnitřek vybavil Zachariáš knížecí nádhe- (2 2 8 ) T elč — zámek, hrobní kaple T e lč — zámecké nádvoří T e lč — velké zámecké nádvoří rou; bylo zakoupeno 12 antverpských gobelínů, ze stříbra z polenských dolů byl zhotoven stříbrný stůl a 12 pozlacených židlí. Tak vyrostlo nádherné feudální sídlo, jemuž nijak neodpo­ vídá skromný nápis na portálku při vstupu do palácového dvora: „Lepší skrovná živnost pod svou vlastní prkennou střechou nežli rozkošný (život) pod cizí“ . Zachariáš z Hradce zemřel 6. února 1589 na telčském zámku a byl pohřben v mauzoleu. K jeho pohřbu byly tiskem vydány tři smuteční řeči. Zámek spolu s panstvím a s částí stříbra a klenotů odkázal (s podmínkou, „že stolice stříbrné a stůl stříbrný vždy v pokojích zámeckých mají být chovány a žádným vymyšleným způsobem, což by lest lidská najiti chtěla neb moh­ la, k zrušení nepřicházely, nýbrž v své celistvosti aby zůstá­ valy“ ) synovci Adamu. Druhé manželce, Anně Šlejnicové ze Šlejnic, věnoval Polnou, Přibyslav a Ronov a dále zlaté klenoty a drahokamy, uložené v dolejších síních telčského zámku. Bohatství klenotů a drahokamů zachránilo v dalších desetiletích rod před bankrotem. Adam z Hradce byl pravým opakem svého strýce. I on sice zastával nejvyšší úřady, ale neznal strýcovu hospodárnost. Zemřel 24. listopadu 1596. Jeho synem Jáchymem Oldřichem z Hradce vymřeli 24. ledna 1604 páni z Hradce po meči. Univerzální dědičkou zámku a panství se stala jeho sestra Lucie Otýlie z Hradce, která se 13. ledna 1602 provdala za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Ve skutečnosti vládl celým dědictvím hradeckého rodu Vilém sám. Původně byl vychován v bratrské víře, ale v r. 1597 přestoupil ke katolictví a stal se jeho horlivým hlasatelem. Čeští stavové mu vytý­ kali, že s některými obyvateli v Telči, kteří nechtěli přestoupit ke katolictví, „zle zacházel, poroučel po nich koňmi šlapati a všelijak s nimi ukrutně zacházel“ . Těšil se však oblibě císaře Rudolfa II., který jej zahrnoval přízní i úřady. Vilém Slavata se čile účastnil politického života, vždy na straně Habsburků a katolické církve. Stavové jej nenáviděli a stal se proto také obětí pražské defenestrace 23. května 1618. Za povstání stavové telčské panství šetřili, protože o jeho získání usiloval hrabě Jindřich Matyáš Thurn. Po bělohorské bitvě zahrnoval Fer­ dinand II. Slavatu novými důkazy přízně; byl jmenován hra­ bětem a v r. 1628 se stal i nejvyšším kancléřem Českého krá­ lovství; směl užívat titulu vladaře domu hradeckého a získal právo zasedat na sněmu přede všemi hrabaty hned za knížaty. Ve svých pamětech se Slavata snažil obhajovat své jednání a politické názory. Zemřel 19. ledna 1652. Za třicetileté války Telč velmi trpěla zvůlí vojsk obou stran. V březnu 1645 obsadili město Švédové; vypráví se, že švédský major, ubytovaný na zámku, byl prý tak vyděšen „bílou paní“ , která se mu zjevila, že dal vystrojit chudým hostinu ze sladké kaše. O dalších majitelích zámku z rodu Slavatů nelze říci, že by cítili s poddanými. Naopak, byli zpupní, lakomí a utužovali (2 3 0 ) T elč — zám ek, pokladnice T e lč — zám ek, zlatý sál T e lč — zám ek, m ram orový sál poddanství. Výjimku činila manželka Vilémova syna Jáchyma Oldřicha, hraběnka Františka z Meggau. Pravým opakem byl její syn Ferdinand Vilém Slavata (1657 —1673); o jeho tvr­ dosti k poddaným svědčí drakonická instrukce o robotách a trestání poddaných pro slavatovské panství z r. 1659. Posledním Slavatou byl Jan Karel Jáchym. T en se při honu 13. října 1662 vzdálil od své družiny, zabloudil a spadl do vlčí jámy; byl zachráněn poddanými z Vanova. Naď jámou pak dal vystavět kapli sv. Karla Boromejského (u Vanova). Nakonec vstoupil do řádu karmelitánů a v r. 1692 se úplně zřekl majetku; zemřel v Římě r. 1712. O slavatovské dědictví, odhadnuté na obrovskou částku 1 751 980 zl. (byly ovšem i značné dluhy), vznikly spory mezi příbuznými, až nakonec bylo rozděleno na pět dílů. Dědic zámku a Telče hrabě František Antonín LichtenŠtejn-Kastelkom vytvořil z telčského panství a z připojených statků Bítovánek a Meziříčka majorátní fideikomis. Panství pak zdědil hrabě Alois Podstatský z Prusinovic s podmínkou, že k svému jménu a erbu připojí i jméno a erb Lichtenštejnů-Kastelkornů, což se také v r. 1762 stalo. Za zmínku stojí jeho syn Leopold Podstatský-Lichtenštejn, osvícenec a lidumil. Za válek proti Napoleonovi stál v popředí vlasteneckých snah a zasloužil se o vznik moravskoslezské legie; v r. 1809 bojoval v bitvě u Aspern (prapor jeho čety je uložen v zámecké kapli v Telči). Když byla Vídeň obsazena Francouzi, vymohl si audienci u císaře Napoleo­ na, jemuž se zaručil za udržení pořádku, a organizoval pak bezpečnostní službu v městě. V r. 1810 vydal řád pro pokračovací školy. Zemřel 1. října 1813 ve Vídni. Jeho syn Leopold byl výborným znalcem hudby a jeho záslu­ hou byly na telčském zámku pořádány koncerty a divadelní představení; současně usiloval o povznesení kulturní úrovně poddaného lidu. Zemřel ve Vídni 12. května 1848. Zámek a telčský velkostatek zůstaly v rukou Podstatských-Lichtenštejnů až do likvidace velkostatku v r. 1945. Dnes spravuje zámek v Telči Státní památková péče. Objekt přiléhá k rohu náměstí a tvoří spolu s městem významnou pa­ mátkovou rezervaci. Dochovaný interiér telčského zámku je dokladem přeměny italského umění v českém prostředí. Kolem zámku je park ze 16. století se starou lípou, zvanou Zachariášovou. V době renesance byla u severní ohradní zdi vybudována oranžérie. Nedílnou součástí parku je potok, který spojuje Štěpnický rybník s rybníkem Seminářským. Právě toto obohacení celé parkové plochy značně přispívá k uplatnění zámecké architektury i vlastních porostů. Park je dnes vý­ znamnou oddychovou a rekreační součástí telčské městské památkové rezervace. TELNICE — tvrz 6 km jihovýchodně od Brna Tvrz v Telnici se připomíná pouze v r. 1358, kdy ji prodal Oldřich Pirkner Jiřímu Deutschenháuserovi. Poněvadž se již později neuvádí, lze se domnívat, že patrně zanikla za husitských válek. Není ani známo, kde stávala. TEMPLŠTEJN — hrad 8 km severozápadně od Moravského Krumlova Jak již naznačuje jméno, vystavěl hrad Templštejn na skále nad řekou Jihlavkou řád templářů a učinil z něho sídlo své komendy; stalo se tak na konci 13. století. Z této doby pochází jádro hradu, vymezené mohutnou plášťovou zdí, která má půdorys kruhové výseče. Její hrot, obrácený k přístupové cestě, zpevňuje velký pilíř. Uvnitř areálu jsou patrné trosky palácové budovy. Neobvyklá stavební podoba hradu je kladena do sou­ vislosti s anglickou architekturou. Nedlouho poté, co bylo dokončeno jádro hradu, začala asi stavba částečně zdvojeného hradebního pásu, který obepjal ze všech stran starší jádro. O templářském řádu, založeném v r. 1119, je na Moravě první zmínka v listině rakouského vévody Fridricha II. z 23. led­ na 1243. V ní se hovoří o templářském komturovi pro Moravu Fridrichovi. Z dvou řádových komend, známých na Moravě, byla nepochybně starší řádová komenda v Čejkovicích, o které máme zprávu z r. 1248. O druhé komendě, v Jamolicích, kde templáři postavili kostel a obsazovali i faru, je bezpečná zpráva až z r. 1279. Teprve koncem 13. století začali templáři budovat mimo Jamolice hrad Templštejn, na nějž pak komendu přenesli. Prvá zpráva o templštejnské komendě pochází z r. 1281, kdy se uvádí jako sídlo komtura Dětřicha; poslední zprávy sahají do prvních let 14. století (1301, 1303). Jamolická, respektive templštejnská komenda vlastnila Jamolice, později též hrad Templštejn, Dobřínsko, Petrovice, Popice a dočasně, do r. 1290, též dva lány a dvůr ve Svatoslavi na Třebíčsku, které tehdy (231) TĚŠANY — zám ek 11 km východně od Židlochovic Ves Těšany se poprvé připomíná v r. 1131; v r. 1277 náležela žďárskému klášteru, v r. 1377 brněnským dominikánům, v r. 1538 byla součástí kláštera sv. Anny v Brně, od r. 1666 náležela brněnským dominikánům. Ti vybudovali ve vsi kon­ cem 17. století barokní jednoposcnoďový zámek jako své letní sídlo. Po zrušení kláštera v r. 1784 připadl těšanský statek nábožen­ skému fondu. Od r. 1807 náležel Antonínu Mayemovi a brzy nato zemskému advokátovi Vincenci Feistmantlovi. Pak získali statek Weissové, kteří zámek značným nákladem upravili. Jejich vlastnictvím zůstal až do r. 1945. Dnes je zámek majetkem M NV a slouží jako domov důchod­ ců. Tem plštejn — zřícenina hradu komtur Žibřid prodal opatu třebíčského benediktinského kláš­ tera Janovi. Komenda vykonávala patronátní právo nad farními kostely v Horních Dubňanech, Dobřínsku a v Jamolicích a nad filiálními kostely v Dukovanech a v později zaniklých Bohuslavicích u Templštejna. Po upálení význačných představitelů templářů v r. 1310 a po zrušení řádu na církevním koncilu ve Vienne skončilo působení templářů na Templštejně. V r. 1318 získal hrad Bertold Pirkner z Pirknštejna; hrad zůstal v držení jeho synů, kteří se jako majitelé připomínají v r. 1349. Okolo poloviny 14. století náležel pánům z Lipé. V r. 1397 byl v zeměpanském držení a jeho purkrabím byl Markvart z Pechtic. V r. 1410 byl opět jeho majitelem rod z Lipé. K strategické ochraně hradu byla vybudována v polovině 15. století štítová zeď. Měla chránit hrad především před přímým účinkem dělostřelby. Zeď však nebyla dokončena, a proto své poslání nesplnila; přesto zůstala dokladem typické ochrany hradu v 15. století. Pány z Lipé vystřídali na čas v dr­ žení hradu Osovští z Doubravice, ale později jej získali zpět. Poslední z nich, Pertold Bohobud z Lipé, se účastnil stavov­ ského povstání proti císaři Ferdinandu v 1. 1618—1620, a proto mu bylo zboží odňato. V r. 1623 je spolu s Moravským Krumlovem koupil kníže Gundakar z Lichtenštejna. Hrad Templštejn nebyl nikdy dobyt, avšak zanikl zřejmě po velkém požáru, který můžeme datovat jedině do první poloviny 16. století. Usuzujeme tak z ohořelých částí stavby, trámů, veřejí a kovových předmětů. Objevily se zřejmě i pokusy o jeho záchranu, jak o tom svěděí nalezené kameny s letopočtem 1552. Dnes je Templštejn pouze zříceninou se zbytky příkopů, hradebních zdí, gotické kaple a rozsáhlých valů, přesto si však zachoval svou specifickou tvářnost. (232) TĚŠETICE — tvrz 8 km severovýchodně od Znojma Ves Těšetice se sice připomíná již v 13. století — v r. 1260 náležela brněnským augustiniánům — ale samostatným statkem se stala teprve v polovině 16. století, kdy ji koupil Mikuláš starší z Vlčí Hory. Ten si vystavěl v Těšeticích tvrz. Krátce před třicetiletou válkou držel statek Maxmilián Lev z Rožmitálu, ale při pobělohorských konfiskacích již Těšetice náležely panství moravskokrumlovskému. Zdejší panské sídlo proto ztratilo význam a koncem třicetileté války zaniklo. Tvrz stávala v místech dřívějšího dvora a po svém zániku byla znovu přebudována v hospodářské budovy, takže dnes není po ní stopy. TIŠNOVSKÁ NOVÁ VES — tvrz 10 km severozápadně od Tišnova Tišnovská Nová Ves se připomíná v r. 1358; v druhé polo­ vině 14. století tu vznikla tvrz, která se poprvé uvádí v r. 1391 při převodu majetku tišnovskému klášteru. Zanikla asi za husitských válek. Na její pravděpodobnou polohu upozorňuje pomístní název Hrádek. TLUMAČOV — zám ek 9 km severně od Napajedel Osudy městečka Tlumačova byly dlouho spojeny s dějinami kvasického statku. Koncem 15. století (v 1. 1494—1499) posta­ vil Sobek Bilík z Kornic, držitel Tlumačova, poblíž kostela tvrz. Stalo se tak v době, kdy obyvatelé měst i vesnic byli znepokojováni domácími i cizími loupeživými tlupami. V r.1527 získal tvrz Jan starší ze Šternberka, který současně držel i Kvasíce; tím ztratila význam a upadala. Po Janově smrti spravoval tlumačovský statek jeho bratr Jan mladší ze Štern­ berka. Šternberkové sídlili v Kvasících a tlumačovská tvrz proto dále rychle chátrala. V r. 1545 prodal Václav z Ludanic kvasický statek spolu s Tlumačovem svému bratru Janu Rokytskému z Ludanic. V 1. 1580—1589 postavil Havel Kunovský z Vrchlabí v Tlumačově vedle kostela v místech někdejší tvrze renesanční zámek v podobě městského domu s věží. Stavbu dokončila další držitelka Tlumačova a Záhlinic Salomena Zoubková ze Zdětína, která získala Tlumačov jako samostatný statek v r. 1589. Její třetí manžel, purkrabí Rudolf z Donína, tu sídlil až do své smrti v r. 1610. Paní Salomena vládla velmi tvrdě, a proto její poddaní utíkali na sousední kvasické panství, a zejména na biskupské zboží do Hulína a Kroměříže. Její manžel byl stejně tvrdý, ale přece jenom pro poddané přijatelnější než jeho ne­ vlastní synové, kteří se dědictví po matce domáhali. O nej­ mladším z nich vydal Karel starší ze Žerotína ve svých Zápisech 0 soudu panském nepříliš lichotivé svědectví. Tlumačovský zámek však nebyl obýván dlouho, neboť v r. 1638 jej získal spolu s panstvím Jan Rottal za 20 000 zl. od Anny Hoffmanové, manželky Viléma Bedřicha ze 2erotína, a připojil je ke svému napajedelskému panství. Vrchnost již nepotřebovala vlastní sídlo v Tlumačově, které jistě utrpělo 1 válečnými událostmi za třicetileté války, a tak zámek využívala k hospodářským účelům. Po nezbytných úpravách byl přebu­ dován kolem r. 1640 v panskou hospodu. Nevhodnými pře­ stavbami (zejména po požáru v r. 1802) vzhled i hodnota býva­ lého zámku utrpěly. Budovu pak vrchnost pronajímala různým zájemcům. Někdejší tlumačovský zámek se dodnes dochoval v domě čp. 90, patrové stavbě obdélníkového půdorysu se dvěma dvouramennými schodišti před průčelím. Místnosti v přízemí jsou klenuté. Jádro stavby je pozdně středověké s renesančními prvky. TRMAČOV — tvrz 7 km jihovýchodně od Velké Bíteše V r. 1342 sídlil ve vsi Havel z Trmačova, což znamená, že asi v té době zde již stávala tvrz, která je písemně doložena v r. 1350 jako sídlo bratrů z Trmačova. Majetkem vladyků z Trmačova byla ještě v prvních desetiletích 15. století. Zanikla i se vsí v době česko-uherských válek v druhé polovině 15. století, protože v r. 1481 se uvádí jako pustá. Její existenci dnes připomíná jen pomístní název v katastru obce Lesní Hluboké a nepatrné zbytky zřícenin. TROJEROV — zám ek 9 km severozápadně od Vyškova Lovecký barokní zámek Trojerov (Troyerstein) nedaleko Rychtářova na vyškovském panství olomouckého biskupství vystavěl kolem poloviny 18. století olomoucký biskup hrabě Ferdinand Julius Troyer z Troyersteina (1745—1758), po němž byl také pojmenován. Koncem 18. a počátkem 19. století nechali olomoučtí arcibiskupové upravit vstupní bránu i celý objekt. Dnes patří zámek M NV a slouží hospodářským účelům. TROUBKY — tvrz 11 km jihozápadně od Kroměříže V r. 1349 sídlili ve vsi Vojtěch a M artin z Troubek, což by nasvědčovalo, že v té době zde byla vybudována i tvrz; pí­ semně se však připomíná teprve v r. 1464, kdy byla i s poplužním dvorem, štěpnicí a rybníkem postoupena jako biskupské léno Janu Počenskému z Bořitova. V 16. století drželi biskup­ skou část, v níž byla tvrz, různí leníci, mezi nimi vladykové z Hrádku a z Koněpas. Tehdy již byla pustá; jako taková se připomíná v r. 1552. Poté ustoupila hospodářské zástavbě a zmizela beze stopy. TROUBSKO — zám ek 8 km jihozápadně od Brna V r. 1481 se v Troubsku připomíná tvrz, kterou Jan z Heršpic postoupil s částí vsi Troubska brněnskému měšťanu Jindřichu Španovi. Poté náležela až do r. 1609 M unkům z Ejvančic, kdy horlivý stoupenec jednoty bratrské Vilém Munka prodal tvrz se vsí, dvorem, mlýnem a pivovarem, ves Ostopovice a část vsi Popůvek Karlu staršímu ze Žerotína. Od té doby mělo Troubsko stejnou vrchnost s Rosicemi. V 1. 1629—1684 náleželo Troubsko hrabatům z Werdenberka, kteří kolem r. 1660 tvrz přestavěli v jednoduchý barokní zámek; zámek se připomíná v r. 1731 při prodeji F. Antonínu Říkovskému z Dobrčic. Tomáš Jan Sekora ze Seckenbergu, jemuž náležel od r. 1735, zde vybudoval jednoduchý park, v němž byla v r. 1766 postavena kaple. Od r. 1847 náležel zámek Hodákům a od r. 1914 Ptáčníkům. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží výzkumnému ústavu krmivářskému. TRSTĚNICE — tvrz 11 km jihozápadně od Moravského Krumlova Trstěnická tvrz, z které dnes zůstaly jen sklepy a základy, je doložena již v r. 1247, kdy na ní sídlil vladyka Ručka z Trstěnice. V druhé polovině 14. století ji držel Bohuněk z Trstěnice, v 15. století Rohožkové z Trstěnice. Od konce 15. století do r. 1561 náležela ves Trstěnice s tvrzí i část Džbánic Zástřizlům, od 80. let 16. století Zahrádeckým ze Zahrádek, majitelům velkostatku Višňové. Tvrz se připomíná ještě v r. 1629, když Karel Zahrádecký prodával Višňové; pak zprávy o ní končí. Není vyloučeno, že její zánik zavinila třicetiletá válka. TŘEBĚTICE — tvrz 5 km severozápadně od Jemnice Třebětice byly drobným statkem, u něhož se tvrz připomíná až v r. 1542, kdy bratři Hynek a Jindřich ze Zvole postoupili zboží Václavu Chroustenskému z Malovar. Již v r. 1547 však majitelé prodali třebětický statek dačickému panství; tvrz pak zanikla a zmizela beze stopy. TŘEBÍČ — tvrz Na skalnatém návrší Hrádku stávala zeměpanská tvrz zvaná Palánek, která byla před založením třebíčského benediktin­ ského kláštera v r. 1101 střediskem zeměpanské správy. Po vzniku kláštera však ztrácela svóu funkci a naposledy se připomí­ ná v r. 1356, kdy byl prodáván mlýn pod tvrzí. Zanikla asi za válek husitských a beze stopy zmizela. TŘEBÍČ — zám ek Knížata Litolt Znojemský a Oldřich Brněnský založila kolem r. 1101 v dnešní Třebíči benediktinský klášter. I když zakládací listina kláštera je středověkým falzem asi o 100 let mladším (hlásí se však k r. 1101), přece vystihuje původní roz­ sah zboží, které bylo klášteru darováno. Do sféry jeho moci náležela i oblast kolem Kamenice a Měřína až k českým hrani­ cím, jihozápadní část Náměšťska, vsi kolem Dalešic, Oslavan, ba až k Brnu. Za opata Matyáše (1260 1277) byla sepsána klášterní manská práva. V r. 1271 se Třebíč nazývá městem. V 1. 1240 1260 byl vybudován klášterní areál jako nedobytný hrad. Některé pozdější prameny dosvědčují jeho mohutnost, jíž se u nás sotva mohlo něco vyrovnat, s pásem hradeb, zesí­ lených baštami a věžemi. Na jihovýchodním nároží dnešního zámku je dodnes patrná spodní část raně gotického věžovitého stavení s malými hranolovými okénky. V severním vstupním traktu je hranolová věž, jiná, původně vstupní věž, je zachována zčásti na východní straně v ohradní zdi. Věž západního vstup­ ního křídla má pozdně gotickou úpravu. Klášter byl nejen oporou církevní moci, ale také střediskem ( 233) T řebíč — zámek vzdělanosti. V klášterní škole se vzdělávali laici v gramatice, logice, rétorice, aritmetice, geometrii i hudbě. Koncem 13. sto­ letí působil v pražské dvorské kanceláři Václava II. Zdeněk z Třebíče, od něhož pochází formulářová sbírka královských listin; není vyloučeno, že své vzdělání získal právě ve zdejší klášterní škole. Klášter vynikal i v umělecké činnosti, jak o tom svědčí žaltář uložený dnes ve Stockholmu. Příznivý vývoj kláštera nakrátko zpomalily válečné události ke konci vlády přemyslovské dynastie a vnitřní neklid v prvých letech vlády Jana Lucemburského. Neblaze jej však zasáhly koncem 14. století bratrovražedné boje mezi markrabaty Prokopem a Joštem, jemuž klášter stranil. Podle kronikářského vyprávění třebíčského radního písaře Eliáše Střelky N á­ chodského z r. 1574 obléhal město a klášter i Žižka, „však zkaženo a zplundrováno od něho není“ . Husité nicméně klášter ovládli a ještě déle, až do r. 1435, drželi město. Vlivem vnitro­ politických poměrů se hospodářský stav kláštera v první polovi­ ně 15. století zhoršoval, jeho zadlužení rostlo. (234) Klášter spolu s městem značně utrpěly i za válek česko-uherských mezi Jiřím Poděbradským a Matyášem Korvínem. Dne 14. května 1468 Matyáš město dobyl a Jiříkův syn Viktorín byl nucen stáhnout se do klášterního areálu. T ři týdny vzdo­ roval uherské přesile, až se nakonec probojoval do údolí řeky Jihlavy, kde se spojil se svým bratrem Jindřichem; zbytek posádky v klášteře, vedený Václavem Vlčkem, se pak pro ne­ dostatek potravin („trpěli hlad, takže koně i myši jedli“ ) Ma­ tyášovi vzdal. Matyáš sesadil dosavadního opata Matěje pro jeho věrnost Jiřímu Poděbradskému. Současně volně dispono­ val klášterními statky, takže klášter jen živořil; stejně učinil v r. 1480 i Vladislav II. Jagellonský. Nejprve dostal klášterní statky přívrženec Matyášův Zdeněk ze Šternberka a v r. 1480 bratři Jaroslav a Vaněk z Lomnice. V r. 1490 získal panství od Vladislava Jagellonského Vilém z Pernštejna, nejprve jako zástavu, ovšem za podmínek, které vylučovaly obnovu kláštera. V r. 1525 vyměnil Jan z Pernštejna statky s Arklebem Černohorským z Boskovic, který přál evanT ře b íč — bazilika sv. Prokopa v areálu zámku T řebíč - předzám čí gelíkům, a proto v r. 1525 vyhnal řeholníky z kláštera. Brzy nato však opět získal třebíčské panství Vratislav z Pernštejna, kterému je v r. 1556 Ferdinand I. dal do dědičného vlastnictví. Tehdy k němu náležela kromě kláštera, Podklášteří (dnes sou­ část Třebíče) a města Třebíče s předměstím 3 městečka, 73 obydlené vsi, části dalších 2 vsí, 8 pustých vesnic, 2 pusté hrady Kozlov a Kokštejn, pustá tvrz Kojatín, 12 dvorců, pivo­ var, sladovna a na 50 manů. Nový vlastník však hned začal rozlehlé panství rozprodávat. Šlechtičtí držitelé — zejména po vypuzení řeholníků neměli zájem na úpravách poškozeného kláštera a víc pečovali 0 jeho přeměnu v zámek. Již Vilém z Pernštejna odstranil mnohé části v místech dnešních hospodářských budov. Mnohem podstatněji zasáhli v druhé polovině 16. století do úprav budov noví držitelé Osovští z Doubravice, kteří pře­ stavěli dosavadní klášter na renesanční zámek. Nejdříve bylo upraveno přízemí, postaveno hlavní patro trojkřídlé části a severní křídlo; sem pak byl přeložen hlavní vchod do zámku průjezdem hranolovou věží. Koncem 16. století bylo vybudo­ váno západní křídlo, které dostalo v 18. století barokní štít; fasáda západní části byla vyzdobená jednoduchým sgrafitem. Úmrtím Smila Osovského v r. 1613 skončila významná etapa radikálních úprav zámku. Jeho ovdovělá manželka Eliška z Valdštejna se za čas provdala za Karla staršího ze Žerotína, a než s ním odešla v r. 1629 do vyhnanství, postoupila třebíčské panství do užívání svému bratru Adamu z Valdštejna (f 1638), pánu na Židlochovicích, a do správy jeho synu Rudolfovi (f 1640). V držení Valdštejnů zůstal pak třebíčský velkostatek až do r. 1945. Události třicetileté války se zámku podstatně nedotkly, 1 když byl v r. 1643 obléhán Švédy. Koncem 17. století zahájil jeho přestavbu Rudolf František Augustin z Valdštejna, ale dokončil ji teprve ve 20. letech 18. století. Byl vybudován hlavní sál s mramorovou podlahou a později doplněn znaky v rokokovém stylu. Jihozápadní křídlo bylo nově rozděleno na (2 3 6 ) rře b (č _ h)avni 2ámecká brána osm čtvercových pokojů se štukovou výzdobou. Současně byl upraven i kostel, z jehož kněžiště vznikla zámecká kaple. Naposledy byl zámek upravován v 50. letech 20. století, kdy byl obnoven i zpustošený zámecký park a zlepšen vnější vzhled zámeckého areálu. Dnes je zámek majetkem ONV Třebíč. Je v něm umístěno Západomoravské muzeum a v boční části okresní archív. TŘEŠŤ — zám ek Třešť vznikla za kolonizace tzv. lovětínského újezdu snad ve 13. století. V pramenech se poprvé připomíná v r. 1333. Původně náležela k hradu Janštejnu, jak o tom svědčí zpráva z r. 1358, kdy Štěpán z Březnice prodal Třešť s Bukovou, Jezdovice a hrad Janštejn za 800 kop markraběti Janu Jindřichovi, který však ještě téhož roku postoupil zboží Jaroslavu ze Štern­ berka. Šternberkové drželi Třešť až do konce 15. století, kdy ji Zdeněk ze Šternberka předal spolu s dvorem, Jezdovicemi a Bukovou Václavu Vencelíkovi z Vrchovišť na Žirovnici, jehož potomci drželi panství po celé 16. století. Ti zde také koncem 15. nebo počátkem 16. století vybudovali tvrz, která se výslovně připomíná v r. 1513. V 80. letech 16. století Kryštof Vencelík přestavěl tvrz v renesanční zámek; čtyřkřídlá dvoupatrová budova měla uprostřed čestný dvůr s typickými arkádami a kašnou, na čty­ řech světových stranách nárožní věže, v průčelí hlavní věž a portál. Poslední Vencelíkové projevovali značné sympatie s luterstvím, a Třešť se tak ponenáhlu poněmčovala. V závěti Jana Vencelíka z Vrchovišť z r. 1606 čteme, že poručil, aby jeho tělo bylo pochováno v dolním kostele, kde „slovo boží jazykem německým se káže, bez zbytečných prachtův“ ; závěť se hemží německými slovy. Jan Vencelík měl vzácnou knihovnu, kterou odkázal svému synovi Kryštofu Adamovi s podmínkou, že vždy zůstane kompletní. Kryštof Adam se zúčastnil stavovského povstání v 1. 1618 1620, záhy však zemřel a panství získal rakouský rod Herberštejnů, kteří vlastnili třešťské panství až do r. 1831. Herberštejnové přestavěli v r. 1660 renesanční zámek v repre­ zentační barokní sídlo. Přestavba hlavního portálu a prvního patra je dílem brněnského stavitele Mořice Grimma. Interiér byl vyzdoben štukami a malbami. Pozornost také upoutávají dvě barokní sochy vojínů. Kolem zámku byl vybudován park. Od r. 1843 vlastnili zámek Šternbachové, kteří v r. 1860 přestavěli jeho severní stranu v pseudorenesančním stylu podle návrhu architekta Kamila Hilberta. Současně byl rozšířen a upraven park. Dnes je zámek majetkem M ěN V ; je v něm umístěn žákovský domov a depozitář muzejních sbírek. TUČAPY — tvrz 11,5 km jihozápadně od Uherského Hradiště Tvrz v Tučapech se připomíná pouze v r. 1528, kdy Aleš Laškovský z Konice postoupil Tučapy s tvrzí výměnou vele­ hradskému klášteru. Tvrz pak zanikla a byla přeměněna v hos­ podářské budovy, které jsou dnes majetkem JZD. TULEŠICE — tvrz 8 km západně od Moravského Krumlova V Tulešicích stávala tvrz snad již vc 14. století, kdy se tu uvádí (v r. 1365) vladycký rod Janka z Tulešic, jenž od Tulešic odvozoval svůj název. Výslovně se však připomíná teprve v r. 1535, kdy držitel statku Jan z Lipé, jemuž tvrz patřila od začátku 16. století, ji propustil z manství. Zanikla v neklidných dobách první poloviny 17. století; na jejím místě byl postaven dvůr, který dnes náleží státnímu statku. TULEŠICE — zám ek 8 km západně od Moravského Krumlova V 1. <1573 1668 vlastnili Tulešice hrabata z Náchoda, v 1. 1668 —1785 pak Záblatští z Tulešic. Ti vybudovali na konci obce v r. 1711 střízlivý barokní zámek, přestavěný v 1. 1725 1743 v umělecky hodnotnou, slohově vyhraněnou barokní stavbu. Projektantem zámku byl patrně brněnský architekt František Antonín Grimm. Dvoupodlažní objekt kryje rozložitá mansardová střecha, střední rizalit člení vysoké pilastry, vchod zdobí bohatý barokní portál. Kolem budovy byl současně vybudován zámecký park o rozloze 8 ha, kde upoutávají pozornost mohutné duby a stará lípa z r. 1680. V r. 1785 koupili zámek Forgáčové, od r. 1843 jej vlastnil Antonín Holling, pak Serenyiové, od r. 1872 pražští obchodníci Dormitzerové, v r. 1912 Goldschmidtové a v r. 1936 jej koupil brněnský stavitel Stanislav Neděla. Dnes je zámek majetkem ONV Znojmo a slouží sociálním účelům jako domov důchodců. TUŘANY — zám ek 7 km jihovýchodně od Brna Tuřany byly za biskupa Bruna ze Schaumburka (1245 1281) součástí biskupského léna a v r. 1292 je zde doložen notář Jindřich z Tuřan. Z leníků ve 14. století známe Peška Samla z Tuřan, Beneše z Tuřan, Ješka z Tuřan, Bohuňka z Tuřan a jeho syny Petra a Jana; ti asi sídlili na místní tvrzi. V dalších staletích se stalo léno zástavou, a tím také tvrz ztratila svou funkci. V r. 1666 náležely Tuřany brněnským jezuitům, kteří tu vybudovali svou rezidenci. Po zrušení jezuitského řádu v r. 1773 převzal veškerý majetek studijní fond a v r. 1826 byl jezuitský díl Tuřan prodán s řečkovickým panstvím do soukromých rukou. Jezuitská rezidence byla upravena na li­ hovar. TVOŘIHRÁZ — tvrz 10 km severovýchodně od Znojma Tvořihráz původně náležela vladykům z Tvořihráze, kteří tu asi vybudovali tvrz. Jako první z rodu se uvádí v r. 1349 Hedvika, vdova po Albertu z Tvořihráze, která darovala svému bratru Vilémovi v obci dvůr, jenž v r. 1353 připadl Vitoslavu z Tvořihráze. Další držitel tvrze z tohoto rodu prodal v r. 1447 dvůr v Tvořihrázi Zikmundu z Vejtmíle a Žerotic. Tvrz však vlastnil Brikcí Tvořihrázský z Lulče a Dubňan, který ji v r. 1481 postoupil spolu s majetkem v obci a pustými Psáry Marku mladšímu z Budčic. V r. 1500 prodal Václav z Budčic tvrz, Tvořihráz a Psáry za 1600 kop gr. dominikánskému klášteru ve Znojmě. Dominikánské panství bylo v r._1562 pronajato Vavřinci Rokytoví z Aberštorfu, majiteli Žerotic, který vybudoval v Tvořihrázi nový dvůr. Nájemci statku se poměrně často střídali, až v r. 1602 byla Tvořihráz zastavena knížeti Karlu Minsterberskému. Tvrz patrně beze stopy zanikla po požáru v r. 1634 a při zpustošení Tvořihráze za třicetileté války. TVOŘIHRÁZ — zám ek 10 km severovýchodně od Znojma V r. 1689 začali znojemští dominikáni budovat v Tvořihrázi barokní zámek jako své letní sídlo, které bylo v r. 1732 reno­ vováno. Je to obdélníková budova s mohutnými sklepy. Poslední svobodný dvůr v Tvořihrázi prodal dominikánskému konventu v r. 1750 Václav Jan Widmann. Mniši tak získali celý tvořihrázský statek a jejich majetkem zůstal až do r. 1948. Dnes je zámek majetkem ONV Znojmo a slouží sociálním účelům. Tulešice — zámek TVRDONICE — tvrz 7 km východně od Břeclavi Obec Tvrdonice je kolonizačního původu; snad vznikla na konci 12. století a jejím zakladatelem mohl být Tvrdiše, který se v r. 1169 připomíná jako hodonínský kastelán. V r. 1264 zde sídlil vladyka Jan z Tvrdonic a v r. 1271 Mutina. Ve 14. století se Tvrdonice staly součástí týneckého panství. Tvrz zanikla nejpozději za česko-uherských válek, kdy byla zbořena i blízká týnecká tvrz. Existenci tvrdonické tvrze dosvědčuje jen oválný kopeček, vysoký 1—1,5 m, zvaný Hradištěk, ve východní části Tvrdonic na zahradě domu čp. 34. Ještě v první polovině 20. století zde byl patrný příkop s válem na vnější straně, který však vzal zasvé při okolních úpravách. Rovněž potok Morávka, původně součást obranného systému tvrze, byl zcela změněn regulací. TÝNEC — tvrz 9 km severovýchodně od Břeclavi Tvrz v Týnci stávala pod kopcem Hradišťkem. Ve 13. století byl Týnec střediskem panství a sídlili tu místní vladykové. V r. 1244 se připomíná Markvart z Týnce; koncem 13. století drželi tvrz bratři Petr Uher, Koloman a Kondrád z Týnce. V r. 1384 postoupil Vok z Holštejna tvrz a městečko Týnec a vsi Lanžhot, Dluhonice (zanikly), Kostice, Hrušky a Tvrdonice moravskému markraběti Joštovi, který ještě téhož roku daroval týnecké zboží Hynku z Valdštejna s podmínkou, že mu zachová věrnost a že nebude na poddané uvalovat nové dávky a roboty. Hynek svému závazku patrně nedostál (byl také znám jako loupežný rytíř) a markrabě Jošt proto přenechal v r. 1386 týnecké zboží Heraltu z Kunštátu z poděbradské větve rodu. Je pravděpodobné, že v r. 1404 obléhal týneckou tvrz uherský král Zikmund. Větší úlohu sehrála tvrz za husitských válek. Její majitel Petr z Konice stál sice v r. 1425 na straně husitů, byl však nucen přijmout rakouskou posádku, jejímž velitelem byl Čeněk Papák z Mošnova. Proto tvrz na podzim 1426 obléhali husité, ale neúspěšně. Rakouský vévoda Albrecht V. přiměl v r. 1427 Petra z Konice, aby mu týnecké zboží i s tvrzí prodal, a v r. 1437 je daroval Čeňku Papákovi z Mošnova. Ten získal i blízké hrady Hodonín a Buchlov a v neklidném období po husitských válkách se stal škůdcem země, protože se spojil s Rakušany. Čeňkovi synové Oldřich, Jan Jiřík a Heralt se v r. 1462 postavili proti králi Jiřímu z Poděbrad, který je donutil, aby mu hrad se statkem za výplatu vrátili, a udělil jej jako léno bratrům Beneši a Ludvíku z Vejtmíle. Ti v r. 1466 postoupili zboží bratrům Janu ze Zástřizl a z Hluku, Heřmanu ze Zástřizl a z Pavlovic, Mikuláši ze Zástřizl a Dobročkovic. Za válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem se o Týnec znovu bojovalo a tvrze se zmocnila uherská strana — vlastně Jan z Mošnova, který prodal v r. 1470 tvrz i s příslu­ šenstvím Jindřichu z Lichtenštejna. Ten ji jako zbytečnou rozbořil. V r. 1528 postoupili Linhart a Jan z Lichtenštejna zbořenou tvrz s městečkem Týncem, Mikulčice, Hrušky, Kostice, T rutmanice (zanikly), díl Šakvic a pusté vsi Steklice, Dluhonice a Opatovice Janu staršímu ze Žerotína na Strážnici, který spojil týnecké zboží s břeclavským panstvím. Rozbořená tvrz byla zřejmě v 16. století z větší části opravena, neboť se připomíná ještě v r. 1623. Zanikla asi za třicetileté války a dnes po ní nejsou stopy. UHERČICE — zám ek 12,5 km jihovýchodně od Jemnice Ves Uherčice náležela do konce 15. století oslavanskému klášteru. Roku 1493 ji získali od krále Krajířové z Krajku. Lipolt z Krajku v roce 1495 začal budovat tvrz a patrně znovu vysadil i ves, jak naznačuje název Nové Uherčice běžně použí­ vaný od 16. století. Roku 1564 byly Nové Uherčice (tvrz se vsí) (2 3 8 ) centrem panství, k němuž patřily městečko Vratěnín, Stálky Hluboká, Mešovice, Lubnice, městečko Frejštejn s pustým zámkem, Křeslík a Korolupy. Od Krajířů panstvi koupil Volf Strejn ze Švarcenavy, v jehož rodě zůstalo až do roku 1628. Přestavba původní tvrze, z níž se dochovalo několik gotických portálů, v renesanční zámek se uskutečnila za Krajířů krátce po polovině 16. století. Nejstarší renesanční část zámku s vnitř­ ním nádvořím byla vybudována do roku 1554. V následující stavební fázi byl postaven lichoběžníkový dvůr s dvoupatro­ vými renesančními arkádami; současně vznikl i východní arká­ dový dvůr, přístupný branou s věží. Přestavbu započatou za Krajířů dokončili Strejnové ze Švarcenavy. V roce 1628 koupil zámek spolu s panstvím Jakub z Berchtoldu, který se od té doby zval z Uherčic. Za Berchtoldů kolem roku 1670 probíhaly barokní úpravy; tehdy byl vytvořen čestný dvůr a interiéry byly vyzdobeny bohatou štukovou vý­ zdobou. Od roku 1768 držel zámek až do nejnovější doby rod Collaltů. Počátkem 19. století byly provedeny klasicistní inte­ riérové úpravy. Dnes je zámek v majetku ONV. UHERČICE — tvrz 6 km severozápadně od Hustopečí Patronát uherčického kostela náležel od 13. století benedik­ tinskému klášteru ve Vilémově v Čechách. Za husitských válek, v r. 1421, přesídlili vilémovští benediktini do Uherčic, kde bylo vybudováno klášterní proboštství a jako sídlo opata tvrz. Tyto budovy stávaly v místech dnešní fary a čp. 28—31. Na tvrzi sídlil v 1. 1497—1501 vilémovský opat Mikuláš a jeho nástupce Petr, který byl také posledním uherčickým opatem; zemřel v r. 1541 v Rajhradě, kam uprchl před místními lute­ rány. Tvrz byla pro sešlost v 17. století zbořena, část probošt­ ství se však zachovala dodnes a je součástí budovy fary. UHERSKÝ BRO D — zám ek Město Uherský Brod vzniklo na významné obchodní cestě spojující Uhry s Moravou v místech brodu na řece Olšavě, kde se vybíralo clo. K jeho založení došlo bezprostředně po zhoub­ ných uherskokumánských nájezdech v 1. 1252 —1272, za mocné podpory Přemysla Otakara II., z jehož iniciativy zde byl vybu­ dován i zeměpanský hrad, protože tak exponované a strategicky význačné místo potřebovalo vojenskou ochranu. Hrad, rozší­ řený ve 13. a 14. století, zabíral asi plochu dnešního městského kina a části muzea. Hrad obklopovala pevná zeď, za níž bylo dosti prostranné nádvoří, byty pro čeleď a stáje. Zachovala se jen hlavní patrová budova s velkými okny a vysokou šindelo­ vou střechou, postavená na mohutných kamenných základech uzavírajících klenutá sklepení. Na hradě sídlil královský hejt­ man, jímž byl v r. 1322 Hertlín a v r. 1354 Ježek ze Sušic. Z okrouhlé západní věže bylo vidět nejen na město, ale i do širého okolí. Na hradě přebýval již Přemysl Otakar II., hostem tu byl i jeho syn Václav II. Nějaký čas zde strávil i markrabě Karel, král Zikmund (v r. 1421) a Matyáš Korvín; v r. 1490 se na hradě ubytoval s rodinou a dvorem Vladislav II., když cestoval do Uher. Postavení královského města ztratil Uherský Brod za Matyáše Korvína, který jej zastavil nejprve svému nemanželskému synovi Janu Korvínovi a po něm sedmihradskému vévodovi Janu Zápolskému. V r. 1506 získal nakonec do vlastnictví hrad i město od krále Vladislava II. Jan z Kunovic. Nový držitel hrad opustil a v r. 1512 si vybudoval ve městě vedle domini­ Uherský O stroh — zámek U herský O stroh — zámecký portál kánského kláštera nové sídlo měšťanský jednopatrový dům s pozdně^gotickými a renesančními prvky, s arkádami i vzácný­ mi freskami. Opuštěný hrad pak chátral. Páni z Kunovic vlastnili panství až do r. 1611, kdy je od nich odkoupil Oldřich z Kounic. V r. 1645 zpustošili Švédové dosavadní hrad natolik, že Lev Vilém z Kounic dal zříceniny rozbořit a z takto získaného ma­ teriálu postavit stáje a pivovar. Z celého hradu zůstala pouze Bílá a Vítkovská bašta. Protože Kounicové sídlili na Slavkově, sloužil měšťanský dům postavený Janem z Kunovic patrimonijním úřadům. Na počátku 18. století postavili Kounicové v místech starého hradu podle projektu Domenika Martinelliho zámecký barokní trakt, zvaný Baráník, který se stal střediskem loveckých kratochvílí. Měšťan­ ský dům ve městě byl zbarokizován a částečně upraven na byty úřednictva; dosavadní dispozice však zůstala neporušena. Zde zemřel v r. 1913 významný mecenáš a buditel hrabě dr. Václav Kounic, z jehož odkazu byly v Brně postaveny tzv. Kounicovy koleje. V 1. 1922—1924 koupilo Baráník s celým areálem hospo­ dářských budov a měšťanský dům město. Měšťanský dům dnes patří MěNV, byl důkladně adaptován a renovován a je sídlem kulturních institucí a knihovny. Budova Baráníku je rovněž majetkem M ěNV a slouží Ko­ menského muzeu. zeměpanský a zachovával si charakter vodní pevnosti proti nedaleké uherské hranici a jako ochrana významné obchodní cesty z Uher do Prahy. Původně se nazýval Stenice a v této podobě byl později nesprávně ztotožňován se Ždánicemi. O hradu se poprvé dovídáme v r. 1286, kdy zde byl purkra­ bím Matouš z Černé Hory. Jan Lucemburský zastavil hrad i město Chotěboru ze Střen a v r. 1318 olomouckému biskupovi Konrádu I . ; později byl opět v zeměpanském držení. Markrabě Jan Jindřich odkázal hrad i město Ostroh a vsi Blatnici (dnes Blatnička), Lhotu (dnes Ostrožská Lhota), Smíchov (zanikl), Starou Blatnici (dnes Blatnice), Milokošť a Kvačíce svému synovi Janu Soběslavovi. Později držel panství markrabě Pro­ kop. V r. 1400 obléhal hrad král Zikmund. Markrabě Jošt a Prokop přenechali Ostroh Haškovi z Valdštejna, který byl stoupencem husitství, takže se Ostroh stal na delší čas středis­ kem husitského hnutí na jihovýchodní Moravě, a sem se uchýlili i moravští táborité z nedalekého tábora na řece Moravě. Proto jej opět několikrát obléhal král Zikmund. Koncem husitských válek držel Ostroh ruský kníže Fridrich, v r. 1446 zde sídlil Čeněk z Mošnova. V r. 1453 postoupil Ladislav Pohrobek Ostroh husitskému válečníkovi Janu Jiskroví z Brandýsa. Král Jiří z Poděbrad přenechal Ostroh Janu z Cimburka a v r. 1464 jej získal Jan z Lichtenštejna. Do počátku 16. století se tu vystřídala řada držitelů z různých rodů (v r. 1497 např. Jan z Kunovic), až v r. 1511 byl odevzdán Smilu Kunovi z Kunštátu, který postoupil své právo na Ostroh Janu z Kunovic. Za Janova syna Jetřicha (1545 —1582) začala v 60. letech 16. století důležitá a rozhodující přestavba hradu v renesanční zámek, která pokračovala až do konce století. Po přestavbě získala budova tvar nepravidelného čtyřúhel­ níku s nádvořím uprostřed, které je na severní, východní a zá­ padní straně obestavěno arkádami. Na severozápadě byla vybudována čtyřboká věž. Jihovýchodní a severozápadní trakt je dvoupodlažní, ostatní trakty mají poschodí tři. Ve východním traktu je zámecká kaple a přilehlý velký sál. UHERSKÝ OSTROH — zám ek 8 km jihozápadně od Uherského Hradiště Zámek v Uherském Ostrohu leží západně od obce na plošině tvořené řekou Moravou, v místech někdejšího hradu. Poněvadž však následkem povodní hrad značně trpěl, musela být stavební plocha zvýšena. Dochovala se z něho jen obytná věž ze 13. století na jihovýchodní straně, která zůstala i jádrem dnešního zámku. Na věž navazoval palác, vybudovaný vé 13. a rozšířený v 15. století. Tehdy byl zřízen i velký sál. Hrad byl vybudován pravděpodobně ve 13. století jako (239) V r. 1605 zpustošil zámek požár, způsobený bleskem, ale Jan Bernard z Kunovic jej znovu opravil. Poslednímu majiteli z rodu pánů z Kunovic, Janu Bernardovi, bylo panství po Bílé hoře zkonfiskováno a v r. 1625 prodáno Gundakaru z Lichtenštejna. V r. 1645 dobyli zámek Švédové. Jako lichtenštejnský majetek přestal být zámek v Ostrohu šlechtickým sídlem, čímž jeho význam značně poklesl. Zůstal pouze střediskem správy panství. Po r. 1850 byl přeměněn na kanceláře velkostatku a byty úředníků. Až do 19. století byl — stejně jako město — obklopen vodou. Vlastnictvím Lichtenštejnů zůstal zámek až do r. 1945. Dnes patří MěNV a slouží administrativním účelům. UHŘICE — zám ek 12,5 km jihovýchodně od Slavkova V Uhřicích byla asi již ve 14. století vybudována tvrz; v r. 1336 se připomínají místní vladykové z Uhřic. První histo­ rickou zprávu však o ní máme teprve z r. 1612, kdy na ní tehdejší držitel uhřického statku Hynek Žalkovský ze Žalkovic upsal věno manželce Elišce. Ten přebudoval tvrz v renesanční sídlo. Od Žalkovských získal Uhřice olomoucký probošt Jan Arnošt Platejz z Platenštejna, který budovu přestavěl v malý barokní zámek; v r. 1632 jej pak odkázal své hospodyni Anně Litomě­ řické z Jizbic. Poté se držitelé statku rychle střídali. V r. 1723, za majitelky statku hraběnky Zuzany Terezie Gellhornové, získala budova dnešní podobu městského domu. V druhé polo­ vině 18. století vlastnili zámek i statek Chorynští, na počátku 19. století Daunové a pak Friedrichstalové (do r. 1945). Dnes je zámek majetkem M NV a slouží školským účelům. UHŘICE — tvrz 6 km severovýchodně od Bučovic Ves Uhřice se poprvé připomíná v r. 1327 a byla v zeměpanském majetku; v r. 1368 ji markrabě Jan předal Půtovi z Holštejna, který zde sídlil a vybudoval místní tvrz. V r. 1446 se jako její držitel připomíná Kryštof Bystřice z Ojnic. T vrz byla zničena za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století, neboť při převodu držby na Mikuláše Bystřice z Ojnic se při­ pomíná jako tvrziště. Tvrz již nebyla obnovena, neboť v druhé polovině 15. století náležely Uhřice pánům z Uhřic a v r. 1494 byly připojeny k bučovickému panství. , Dnes není po uhřické tvrzi ani stopy a nevime ani, kde stála UHŘICE — tvrz 6 km jihozápadně od Zdánic Obrannou funkci v Uhřicích původně plnil opevněný kostel nad vsí. V r. 1368 se zde však už připomíná tvrz, k níž náležely vsi Uhřice a Lhotka (zanikla) jako majetek místních vladyků z Uhřic. V první polovině 16. století patřila tvrz se statkem Rackům z Mrdic. V r. 1589 je koupil Jan Kryštof Jager z Puysbrunnu, který zemřel 13. prosince 1605 a byl pohřben v uhřickém kostele. Jeho dcera Anna Salomena Jagrová prodala v r. 1630 uhřický statek ždánickému panství a tvrz proto záhy zanikla. Byla přebudována v hospodářský dvůr, náležející dnes místnímu JZD. ÚJEZD — tvrz 7 km jihovýchodně od Vizovic F. V. Peřinka zjistil v r. 1910 na vršku Hrádku nad újezdským kostelem pozůstatky zemanského sídla v podobě zbytků valů a příkopů. Historické zprávy o existenci zdejší tvrze však ne­ (2 4 0 ) máme. Snad šlo o klášterní manství, neboť Újezd, ve 14. století nazývaný německy Wildenberg (toto jméno by svědčilo o exis­ tenci hrádku nebo drobné tvrze), náležel od r. 1261 vizovic­ kému klášteru. ÚJEZD U BOSKOVIC — tvrz 3 km jižně od Boskovic Severozápadně od Újezdu v údolí říčky Bělé je místo zvané dnes Hradisko. Na jeho temeni je kruhovitá plocha, jejíž obvod měří 90 m. T a byla ze tří stran obehnána příkopem, podle zjiš­ tění J. Kniese z r. 1924 až 5 m širokým a 2—3 m hlubokým; čtvrtou stranu dostatečně chránil přírodní svah. J. Knies se proto domníval, že zde stávala dřevěná tvrz. Písemné zprávy však o ní nemáme. u Č e r n é h o r y — tvrz 17 km západně od Blanska Ještě na počátku našeho století byly na horském ostrohu po levé straně Újezdského potoka na kruhovitě rozšířeném prostranství souvisejícím s okolní náhorní rovinou patrné zbytky středověké tvrze; na rovině je trojnásobný příkop. Tvrz patrně souvisela s osobou Půty z Újezda, který se připomíná v r.1334. Po polovině 14. století bylo však již zdejší zboží v rukou Černo­ horských z Boskovic a tvrz v Újezdě zanikla. Nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. ú jez d ÚJEZDEC U LUHAČOVIC — tvrz 5 km severovýchodně od Uherského Brodu Z Újezdce pocházela stará vladycká rodina, která se po vsi i psala. V r. 1408 koupil Filip z Újezdce podíly ve vsi od svých příbuzných Marie a Ješka z Újezdce. Tvrz, která se zde poprvé připomíná v r. 1415, byla vybudována nejpozději v druhé polo­ vině 14. století. V r. 1437 se uvádí Filip z Újezdce, poté ná­ ležela rodu z Ojnic a v r. 1531 se Újezdec s tvrzí dostává do držby Petra z Vlachovic; v r. 1567 patřily rodu z Kunovic, a tím se staly součástí uherskobrodského panství. Tvrz zanikla v 17. století; nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. ÚNĚTICE — tvrz 10 km západně od Uherského Hradiště Ves Únětice s tvrzí stávala u Buchlovic, v dnešní polní trati Honěcko; obě zanikly v době česko-uherských válek v druhé polovině 15. století. Pustá únětická tvrz se však poprvé připo­ míná teprve v r. 1533, kdy ji držel Bernard ze Švajnhortu, který sídlil v Hradišti. Záhy nato se staly pusté Únětice součástí buchlovského panství. Dnes nejsou po tvrzi žádné památky. URBANEČ — tvrz 4 km jihozápadně od Dačic Ves Urbaneč se připomíná již v polovině 14. století. Tvrz, která byla vystavěna na dosud patrné vyvýšenině při břehu místního rybníka, však vznikla zřejmě později, i když její existenci je možno předpokládat již ve 14. století, kdy tu sídlili místní vladykové. Výslovně se však uvádí teprve v r. 1466, kdy ji vlastnil Mikuláš Houska ze Zahrádky. V r. 1536 prodal Jan Houska Urbaneč s tvrzí, dvorem, pivovarem a mlýnem, dále Chvalkovice, Němčíce (dnes Dolní Němčíce) a díl Mutišova Jetřichu Dobrovodskému z Dobré Vody, úředníku na Telči, který je v r. 1548 postoupil Volfu staršímu Krajířovi z Krajku na Landštejně. Od té doby náležela ves k panství dačickému a o tvrzi již není v pramenech ani zmínky; zmizela beze stopy. t***' a® i6?JÍsA*s- V altice— zám ek, rytina dle F . A. H eb era z r. 1848 Valtice — zámek (2 4 1 ) VACENOVICE — tvrz 8 km jihovýchodně od Kyjova Tvrz ve Vacenovicích vznikla nepochybně za husitských válek, kdy ves získali jako zástavu Džbeříkové z Hartvíkovic (v r. 1421); zanikla někdy po r. 1510, kdy se Vacenovice staly součástí milotického panství. Byla však opět obnovena, když zboží získal v polovině 16. století Václav Bešický z Bešic, a v r. 1590 byla připojena i s dvorem k bzeneckému panství. Počátkem 19. století byl vacenovický dvůr zrušen a tehdy zmi­ zely i zbytky tvrze, která stávala na severní straně při vyústění milotické silnice; nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. VALEČ — zámek 4 km severozápadně od Hrotovic Tvrz ve Válči existovala již na počátku 15. století, neboť v r. 1406 ji markrabě Jošt osvobodil spolu se vsí z manství Janu Hovorkovi z Hartvíkovic. Pak se stala tvrz se vsí, dále Krahulov (v té době zvaný Kraluhov), Zárubice a Radonín vlastnictvím Mikuláše z Mochova. Jan z Mochova prodal v r. 1437 tvrz a ves Valeč s částí Zárubic bratrům Ješkovi, Mikuláši a Vaňkovi z Náramče. V r. 1480 získal tvrz a ves Va­ leč, Vilémovice a holoubecké zboží Jan z Kunštátu od Zikmun­ da a Václava Rájeckých z Mírová. V r. 1520 vlastnil tvrz Vilém z Pernštejna. Jan z Pernštejna ji však vyměnil v r. 1529 se Smilem Osovským z Doubravice, který ji přebudoval v r. 1534 na renesanční obdélníkový zámek s portálem (nese letopočet 1534), štíty a sgrafitovou výzdobou. V r. 1567 náležel zámek se vsí Barto­ loměji Vaneckému z Jemničky, v 17. století byl zámek se stat­ kem v majetku hrabat z Náchoda, avšak od 60. let 17. století až do r. 1945 se jeho majitelé rychle střídali. V r. 1712 získal zámek dnešní barokní podobu. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží sociálním účelům. VALTICE — tvrz 11 km jihovýchodně od Mikulova Severně od Valtic, na rozhraní valtického a hlohoveckého katastru, stávala u malého potůčku valtická osada zvaná Aloch. Vznikla koncem 13. nebo počátkem 14. století a zanikla počát­ kem 15. století v době bojů mezi markrabaty Joštem a Proko­ pem; byla při ní tvrz, která náležela místním vladykům z Alochu, jak jsme zpraveni z lichtenštejnského urbáře z r. 1414, což je jediná písemná zpráva o ní. V r. 1414 byly jak ves, tak tvrz již pusté. Jedinou památkou na někdejší tvrz je dnes malý pahorek, porostlý trávou, zvaný Goldberg nebo Kuperk. V r. 1966 zde byly při zajišťovacích pracích nalezeny ojedinělé střepy, hřebíky a šipka; nálezy je možno datovat do 13. —14. století. VALTICE — zám ek 11 km jihovýchodně od Mikulova Na nepatrně vyvýšeném návrší za valtickým náměstím se rozkládá mohutný komplex zámeckých budov, který navazuje na původní hrad, vybudovaný podle všeho pasovskými biskupy, kolonizujícími území kolem Valtic. V r. 1192 získal hrad vý­ měnou Vichard ze Seefeldu, jehož úkolem bylo vybudovat z něho strategicky významné sídlo jako protiváhu (spolu s Falkenštejnem) proti moravským hradům neboť Valtice příslušely až do r. 1920 k Dolním Rakousům. Vichardův syn Kadold podporoval rytířské hry, které lákaly do Valtic četné minnesángry, zejména pěvce Ulricha z Lichtenštejna. (242) Kadoldův nástupce Albero byl věrným stoupencem českého krále Přemysla Otakara II., tehdejšího vládce Rakous. Alberovy statky ležely nejen v okolí Valtic, ale byly roztroušeny po obojích Rakousích i ve Štýrsku. Jím vymřel seefeldský rod po meči a na dědictví valtického hradu se podílelo šest pozů­ stalých dcer; po delším jednání získali jednu polovinu Rauhensteinové a druhou Potendorfové. Poslední z Rauhensteinů, Jindřich, zemřel bez dědiců, a tak smlouvou z 6. července 1387 došlo k nové dělbě nároků na hrad a majetek mezi tři rody: Kuenringy, Potendorfy a Rauhensteiny. Jednou z podílnic byla Alžběta, rozená Puchheimová, třetí manželka Jana I. z Lichtenštejna, hofmistra rakouské­ ho vévody Albrechta III. (1365 1395); ta svůj podíl, tj. jednu šestinu Valtic, odkázala listinou z 13. července 1387 svému manželovi pro případ, že by zemřela dříve než on. Tento odkaz se stal zárodkem pozdějšího obrovského panství Lichtenštejnů. V r. 1393 přejal Jan I. z Lichtenštejna lénem Katzelsdorf, který odkoupil od bratrů Rudolfa a Ludvíka z Trnavy, takže před r. 1394 vlastnili Lichtenštejnové nejen celé Valtice, ale i pozdější valtický velkostatek. Neblahým rokem pro Jana I. z Lichtenštejna byl rok 1394; tehdy totiž upadl z neznámých důvodů v nemilost vévody Albrechta III., jenž ho dosud zahrnoval svou přízní. Jan byl nečekaně svými příbuznými zajat, uvězněn a všechny rakouské lichtenštejnské statky propadly konfiskaci. Důvodem snad byla obava rakouského panovníka z přílišného hospodářského a poli­ tického rozmachu Lichtenštejnů. Bezodkladné podrobení Janovo zmírnilo krutý trest,-takže dostal statky nazpět, mezi nimi i Valtice. 1. února 1395 potvrdili Jan z Lichtenštejna a jeho bratr Hartneid písemně, že panství, hrad a město Valtice, které bylo jejich zděděným a zakoupeným majetkem a jež jim vévoda odňal, znovu od něho přijímají lénem. Valtice vlastnili Lichtenštejnové až do r. 1945. V 15. století přebudovali Lichtenštejnové své valtické sídlo v pozdně gotický hrad, jehož jednu mohutnou věž zachytilo ještě vyobrazení ze 17. století. V 16. století byl pak hrad pře­ stavěn v renesanční zámek se dvěma věžemi vpředu. Za Kryštofa z Lichtenštejna před r. 1504 si Lichten­ štejnové rozdělili své statky mezi větev moravskou s Mikulo­ vem, větev rakouskou s Valticemi a větev steiregskou. Valtice získal syn Kryštofova bratra Jiřího V., Hartman I. (1540), V altice— zámek Valtice — zámek, rokoková kam na v hudebním salónku Valtice — zámecká kaple který zanechal syny Jiřího Hartmana (f 1562) a Jana Kryštofa. Po vymření moravské a steiregské větve rodu přešly jejich statky na syna Jiřího Hartmana. T ři synové Hartmana II., Karel, Maxmilián a Gundakar, uzavřeli v r. 1606 smlouvu, podle níž měli spravovat valtické zboží společně a vladařem měl vždy být prvorozený syn z pri­ mogenitury. Karel z Lichtenštejna byl typem kariéristy své doby; zpočátku evangelík, konvertoval ke katolictví, získal tak významné postavení a stal se horlivým stoupencem pozdějšího císaře Matyáše. Byl povýšen do knížecího stavu a získal prvé místo v pořadí rakouských knížat. Karel z Lichtenštejna (f 1627) vytvořil z Valtic své reziden­ ční město, které v následujících desetiletích prožilo nejdůle­ žitější etapu svého rozvoje. Renesanční zámek ustoupil koncem 17. století novému zámeckému sídlu. Starý zámek byl zčásti rozebrán na stavivo, zčásti byly jeho vedlejší trakty přeměněny v hospodářské budovy. Část zdivá z někdejšího rozsáhlého renesančního zámku se dochovala ve sklepích dnešní zámecké budovy, která se rozkládá severně od původní budovy. Rozsáhlé stavební úpravy města byly provedeny za nástupce Karla z Lichtenštejna Karla Eusebia (1627 1684), který vy­ budoval severně od někdejšího renesančního zámku dnešní valtický zámek. Karel Eusebius úzce spolupracoval s umělci, osobně se účastnil nejen schvalování plánů, ale dohlížel také na jejich realizaci. Tento vzdělaný Lichtenštejn odešel v r. 1627, po smrti svého otce, do ciziny a po 5 letech se vrátil pln dojmů a plánů, které chtěl uskutečnit na svých panstvích. O politiku se příliš nestaral a statky nashromážděné otcem zvětšil jen nepatr­ ně. Zato s tím větším elánem se pustil do rozsáhlé stavební činnosti. Z architektu zaměstnával Franceska Carrattiho, ale zejména Giovanniho Giacoma Tencallu, který projektoval zá­ meckou architekturu v Lednici. S Tencallovou prací však kníže nebyl spokojen, vytýkal mu závady v proporcích a v zevním členění navrhovaných architektur, vždy znovu opravoval jeho plány. Když se nadto zřítil valtický kostel, který Tencalla projektoval, musil z Vaitic odejít. Nedokončených a plánova­ ných staveb se ujal stavitel Andrea Erna, povolaný v r. 1641 z Brna, jemuž se připisuje autorství nezachovaného tzv. Lusthausu při lednickém zámku. V r. 1643 se objevuje v lichten­ štejnských službách také jeho syn Jan Křtitel Erna. Po smrti Karla Eusebia z Lichtenštejna pokračovali ve výstavbě zámku jeho nástupci Jan Adam Ondřej (1684—1712) a Jan Nepomuk Karel (1732-1748). Na počátku 18. století vystřídalo Eusebiovu manýristickou estetiku období, které je spojeno se jmény Domenika Martinelliho a J. B. Fischera z Erlachu, autora sally terreny. Martinelliho přestavba valtického zámku, na níž se podíleli sochař František Biener a štukatér Alberti, spadá do období po r. 1713, kdy už byl Jan Adam z Lichtenštejna mrtev. V 1. 1713—1715 byla ve Valticích postavena nová jízdárna, přebudována špa­ nělská stáj a objevila se lisovna. V r. 1719 vznikly dvě kočá(243 ) salóny a přísálím s bohatou štukovou výzdobou. Tyto repre­ zentační místnosti, původně opatřené tapetami a vyzdobené gobelíny, byly doplněny potahy kontrastujícími s barevně výraznými stěnami. Rovněž obrazy byly vybrány a instalovány tak, aby přesvědčivě dokreslily barokní ovzduší. Řada pokojů v západní části zámeckého prvního patra, začínající zrcadlovým sálem a pracovnou a napojující se barokní panelovou obrazár­ nou na kněžniny pokoje, má soukromější ráz, což bylo dáno již jejich funkcí. Druhé patro zámku je určeno pro připravovanou expozici barokní architektury na Moravě, mezi jejíž nejvýznam­ nější doklady se právě valtický zámek svou umčlecko-historickou hodnotou řadí. Impozantní dojem zámeckého komplexu doplňují i zámecké stavby v okolí Dianin chrám zvaný Rendez-vous, mohutná kolonáda, zámek Belvéder, novogotická kaple sv. Huberta, T ři Grácie a další. Valtice — zám ek, salónek v 1. patře Valtice — zámecká konírna rovny, rok nato bylo odstraněno křídlo mezi oběma věžemi v předzámčí, v r. 172 L došlo k další úpravě vlastní zámecké budovy a ke stavbě brány, jíž se prochází z valtického náměstí do zámku. V r. 1729 bylo dokončeno jižní křídlo zámku s bo­ hatě plasticky a malířsky vyzdobenou kaplí. Bezprostřední okolí zámku, rozšířeného kolem r. 1790 o divadelní budovu, se změnilo v barokní zahradu ležící v místech původního stře­ dověkého lichtenštejnského sídla, jehož vlastní budova byla již úplně rozebrána, a poté v přírodně krajinářský park. Architektonická tvář valtického zámku se za vlády dalších Lichtenštejnů už podstatně nezměnila, i když menší stavební úpravy zde probíhaly až do r. 1945. Současně s vnější úpravou se měnil i interiér, v němž se postupně odrážely všechny umě­ lecké směry. Bohatě byly vyzdobeny zejména reprezentační prostory a sály v prvním patře. Od r. 1945 je objekt majetkem státu. Valtický zámek tvoří architektonicky komponovaný uza­ vřený stavební celek; přibližně čtvercový dvůr obklopují čtyři křídla, jejichž půdorysnou i obrysovou ucelenost nenarušují ani nárožní rizality hlavního průčelí, ani věž nad vstupní částí. Po posledních úpravách v 60. letech 20. století se k tanečnímu sáiu ve východním křídle připojuje jídelna se společenskými ( 244) VALTICE — D ian in c h rá m — zám ek 11 km jihovýchodně od Mikulova Malý zámek zvaný Dianin chrám nebo Rendez-vous postavil v Bořím lese 3 km severovýchodně od Valtic v 1. 1810 1812 architekt Kornháusel podle plánů lichtenštejnského stavitele Hardtmutha. Stavba, určená pro známého vojevůdce z napo­ leonských válek Jana I. Josefa Lichtenštejna, má podobu řím­ ského triumfálního oblouku. Dnes je majetkem Krajského střediska státní památkové péče v Brně a slouží bytovým úče­ lům. V A LTICE — R ybniční zám ek 11 km jihovýchodně od Mikulova Na severním břehu Prostředního rybníka stojí malý Rybniční zámek z r. 1816. Elegantní jednoduchá patrová stavba s kuže­ lovou balustrádou a rizality s tympanony v obou průčelích je dílem architekta Kornháusela. Bohatěji vyvinuté průčelí je obráceno k rybníku a má v patře tři francouzská okna; střed­ ním, umístěným v rizalitu, se vstupuje na balkón. Dnes je zámek majetkem Československé akademie věd a je sídlem její ornitologické stanice. Celé okolí je ptačí rezervací, v níž žijí četné druhy vodního ptactva. Na rybnících byly pro jejich nerušené hnízdění zřízeny i umělé ostrovy. VALTICE — T ři G rá cie — zám ek 11 km jihovýchodně od Mikulova V Bořím lese necelý kilometr západně od budov zvaných Nový dvůr a západně od Lednice se tyčí malý empírový zá­ mek nazvaný chrám T ří Grácií; vybudoval jej v 1. 1824 1825 lichtenštejnský stavební ředitel Jan Karel Engel podle svých vlastních plánů a vyzdobili bratři Martinettiové. Polokruhový zámek stojí na 12 jónských sloupech. Klieberovy sochy ve výklencích, představující vědy a umění, byly dopra­ veny ze zrušeného tzv. chrámu Múz v lednickém parku. Sou­ soší T ří Grácií Athény, Artemidy a Aťrodity uprostřed na palouku vytesal z jednoho balvanu M artin Fischer. Vzadu je k obvodové zdi přistavěn valenč zaklenutý sál s tříosou toskánskou lodžií. Dnes je zámek státním majetkem; spravuje jej Krajské stře­ disko státní památkové péče v Brně a slouží jako ornitologická observatoř. V elehrad — zámek, závěr rom ánské baziliky VANEČ — tv rz 8 km severozápadně od Náměště nad Oslavou Tvrz ve Vanči, po které se psal v 15. století rod Vaneckých z Jemnický, se připomíná už v r. 1481 při koupi Vanče (Evanče) Jiříkem Vaneckým z Jemničky a naposledy v r. 1628 při prodeji náměšťského panství, k němuž Vaneč nedlouho předtim při­ koupil Karel starší ze Žerotina, Albrechtu z Valdštejna. Tím ztratila zdejší tvrz význam a za třicetileté války zanikla a zmizela beze stopy. VEDROVICE — tv rz 5 km jihovýchodně od Moravského Krumlova Tvrz byla asi vybudována v druhé polovině 14. století jako manství pánů z Lipé; takovým manem byl v r. 1407 Hanuš z Vedrovic, v 1. 1480 1500 Štěpán Kusý z Mukodčl. Písemně se připomíná v r. 1535, kdy se manem pánů z Lipé stal Jan Koberský z Drahanovic. Vedrovice pak tvořily menší statek; tvrz zanikla za třicetileté války a stala se součástí hospodářského dvora, dnes majetku JZD. VELEH RA D — zám ek 6 km severozápadně od Uherského Hradiště Původní cisterciácký klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl založen před r. 1205 moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem. Kostel byl vybudován jako románská bazilika s příčnou lodí a pěti apsidami. Presbytář byl ukončen asi v r. 1228, loď kolem r. 1240. Z původního kláštera se přes různé přestavby dochovaly pod kostelem románské vykopávky ze 13. století s lapidáriem, zachovanými portály, hlavicemi, které jasně prozrazují spojitost umělecké huti mezi klášterním ( 215 ) V elehrad— klášter, kresba F. B. W ernera z r.,1740 V elehrad — zámecké nádvoří kostelem a nejranější stavební fází blízkého hradu Buchlova. Klášter se stal od 13. století střediskem rozsáhlého panství především v okolí, ale také v obvodu opavském, kolem Brna a na jižní Moravě. Klášterní komplex značně utrpěl v husitských válkách a po nich byl jen skromně obnoven. Po požáru v r. 1681 byl přebu­ dován v honosné barokní panské sídlo s přiléhajícím barokním kostelem. Na výstavbě se podíleli četní umělci, kteří budovali celý areál až do r. 1777. Generální projekt přestavby pochází od neznámého architekta. Z umělců se zapsali na honosné výzdobě Paolo Pagani freskou v kostelní kapli, František Řehoř Eckstein a Karel František Topper - výjevy v letní klášterní jídelně, Jan Jiří Etgens úpravou kaple, řádový umělec Ignác Raab obrazem Cyrila a Metoděje s prospektem starého Velehradu a oltářními obrazy i nástropní malbou v refektáři z r. 1778. Jako sochaři se na výzdobě podíleli Ondřej Schweigel, Josef Antonín Winterhalder a František Hiernle. Štuková výzdoba interiéru pochází od Baltazara Fontány, nástěnné a stropní malby od F. Ecksteina a J. J. Etgense z 1. 1721-1722. Mohutný areál kláštera i prelatury a kostela uzavíral ze tří stran rozsáhlé nádvoří. Východní část sloužila prelatuře a byla stavěna v druhé polovině 17. a počátkem 18. století. Západní dlouhé křídlo pochází ze dvou stavebních období. Část sahající po dvoupatrovou, poněkud vystupující budovu je starší, z pos­ lední čtvrtiny 17. století, dvoupatrová část zvaná zámek a ko­ nečně zbývající části byly postaveny v druhé polovině 18. století před zrušením kláštera. Ještě v r. 1764 byla přebudována pre­ latura. K areálu přiléhala rozsáhlá záhrada a hospodářské bu­ dovy. Klášter byl zrušen v r. 1784 a připadl náboženskému fondu. V r. 1837 koupil velkostatek za 567 000 zl. Šimon Jiří Šina, který přestavěl klášterní komplex, a zvláště prelaturu na zámek. V r. 1883 bylo panství předáno Katolickému podpůrnému spolku arcidiecéze olomoucké, jemuž patřilo až do r. 1948. Dnes patří zámek Charitě a slouží jako sociální ústav. z Vlčnova. V r. 1480 se na tvrzi usídlil velitel „černé roty“ Petr Haugvic z Biskupic; poslední zmínka o tvrzi je z r. 1510 při převodu majetku Buriánovi z Vičnova. Od r. 1518 se staly Veletiny součástí uherskohradišťského panství. O zániku tvrze nemáme spolehlivé zprávy. Všechno na­ svědčuje tomu, že byla zničena až na počátku 17. .století rozlí­ cenými Bočkajovci proto, že se jim nepodařilo ztéci městské hradby Uherského Brodu. Stávala na severozápadní straně Myšinců proti mostu přes řeku Olšavu. Délka jejího oválného hrazení byla 210 m,. šířka 130 m. Dochovaly se z ní jen zbytky hrazení, objevené při archeologickém průzkumu. VELETINY — tvrz 6 km západně od Uherského Brodu Ves Veletiny se poprvé připomíná v r. 1131. Zdejší tvrz po­ stavil Záviš řečený Veletka z Veletin (1365 1406). Vladykové z Veletin ji však dlouho nedrželi. V 15. století získal tvrz i ves vladyka Dobeš z Rohozova, který ji v r. 1437 předal Artlebu VELKÉ HOSTÉRÁDKY — tvrz 4 km severně od Klobouk Vesnici připomínanou již v r. 1210 drželi ve 14. století místní vladykové z Hostěrádek; v r. 1358 se uvádějí bratři Boreš a Hynek z Hostěrádek. Lze tedy předpokládat, že již v polovině 14. století tu existovala tvrz, i když se písemně připomíná (246) VELKÁ NAD VELIČKOU — tvrz 15 km východně od Strážnice Tvrz ve Velké stávala patrně v místech pozdějšího panského dvora, dnes budov JZD. Máme o ni jen jedinou písemnou zprávu z r. 1370, kdy ji markrabě Jan Jindřich udělil lénem spolu s městečkem Velkou a vsí Javorníkem Beneši z Kravař. Od té doby náležela Velká k panství strážnickému a zdejší tvrz se již více nepřipomíná. VELKÉ BÍLOVICE — tvrz 10 km severně od Břeclavi Ves Bílovice náležela v polovině 14. století bratrům Hanuši a Kuneši z Bílovic; ti sídlili asi na místní tvrzi, jež se však pí­ semně uvádí teprve v r. 1417. Na konci 14. století náležela ves pánům z Kunštátu. Zdejší tvrz byla pobořena patrně za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem, protože když v r. 1417 postoupili Boček starší a Boček mladší z Kunštátu a z Poděbrad Bílovice Jindřichu a Hartmanu z Lichtenštejna, uváděla se jako tvrziště. Stávala v části obce zvané Tabačov. Tvrz znovu obnovil až některý z břeclavských Zerotínů, neboť matka Ladislava Velena ze Žerotína zde žila jako vdova. Připomíná se ještě v konfiskačním protokolu z r. 1623. Později zde bydleli úředníci velkostatku. Koncem 18. století byla tvrz přestavěna v hospodářské budovy, které dnes patří JZD. Velké M eziříčí — zámek teprve v r. 1418, kdy ji spolu se vsí postoupili Jan a Stach z Hostěrádek Janu Krumsínovi z Čelechovic. Před r. 1459 je získal Karel z Lilče. Majetkem jeho rodu zůstaly celé 15. sto­ letí, až je v r. 1504 Alena z Lilče postoupila svému manželu Vilému z Víčková. Od obou manželů získali v -r. 1531 ves s tvrzí Jan, Jindřich, Petr a Bernard Mouřinovští; tento rod vlastnil tvrz ještě v r. 1613. V r. 1627 se staly Velké Hostěrádky součástí lichtenštejnského ždánického statku. Tím ztratila zdejší tvrz svou funkci; zdá se, že byla zničena za třicetileté války, protože zmizela beze stopy. VELKÉ MEZIŘÍČÍ — zám ek Velkomeziříčský zámek vznikl přestavbami a rozšiřováním původního hradu, jehož vznik spojovala humanistická historio­ grafie s hunským králem Attilou (v 1. 434 - 453). Hrad prý obnovil v r. 638 Samo a nazval jej Samohradem. Na hradě měl také zemřít devátý moravský král Hormidor, který pak byl pohřben na brněnském Špilberku. Ve skutečnosti vybudoval meziříčský hrad v první polovině 13. století rod, mající v erbu křídlo, jako sídlo vznikajícího panství a strategický bod na křižovatce obchodních cest vedou­ cích z Brna do Jihlavy. Z hototo rodu se jako první připomínají Budislav (1236), Znata (1281) a Jindřich (1286) z Meziříčí. Nepřetržitou posloup­ nost držitelů hradu lze však sledovat teprve od Jana z Meziříčí (1330 1333). K meziříčskému panství náleželo v r. 1377 městečko Meziříčí a vsi Čikov, Březka, Rohy, Olší, Lhota (zanikla), Jestřábí, Zhořec (dnes Zadní Zhořec), Lavičky, Hrbov, Radslavičky, Bochovičky (zanikly), Pohořílky, Budeč a Veselí (dnes Nové Veselí). Od pánů z Meziříčí získal hrad a panství na přelomu 14. a 15. století Lacek z Kravař, jenž dovedl hrad uhájit proti ( 247) Velké M eziříčí — zám ek, kresba J. Střanovského útokům stoupenců markraběte Prokopa a který později náležel k předním Husovým stoupencům na Moravě. V únoru 1415 se sešla na meziříčském hradě vysoká moravská šlechta, aby se přihlásila k Husovu učení, a tím podpořila jeho při na kostnic­ kém koncilu. Lacek z Kravař hrad přebudoval, aby zvýšil jeho odolnost proti útokům; z tohoto období se dochoval palác na skále s malým nádvořím a hradní opevnění, v jižní části pak vřetenové schodiště s gotickou křížovou klenbou. Po smrti Lacka z Kravař v r. 1416 přešlo panství na plumlovskou a pak na strážnickou větev rodu a kolem r. 1424 náležel meziříčský hrad k nej významnějším husitským opěrným bodům na Moravě. Po smrti Petra Strážnického z Kravař v r. 1425 se meziříčské panství opět vrátilo do rukou pánů z Meziříčí a Lomnice, a to Jana staršího. Dne 11. srpna 1440 se na meziříčském hradě konal sjezd stavů, který měl urovnat nepřátelství mezi některými českými a moravskými šlechtici a nastolit na Moravě zemský mír. Po Janově smrti v r. 1434 spravoval panství poručník jeho sirotků Bohuš z Lomnice, který však měl na zřeteli spíš vlastní zájmy než jejich prospěch. Proto král Jiří z Poděbrad pověřil svého syna Viktorína, aby panství Bohušovi odňal. Trestnou výpravu podporovali i meziříčští měšťané a Bohuš byl zajat. Po dosažení plnoletosti se panství ujal syn Jana staršího z Lom­ nice Jan mladší. Byl,to vynikající politik a jeho význam zůstává dosud nedoceněn. Zastával nejvyšší úřady v markrabství, v I. 1496—1515 byl i zemským hejtmanem. Často pobýval na uherském královském dvoře v Budíně a Vladislav II. rád užíval jeho služeb a dbal jeho rad. Jan mladší z Lomnice přebudoval hrad v duchu tehdejších fortifikačních zásad, zejména jeho východní křídlo; z té doby pocházejí i arkády se schodištěm a malba stěn. Předhradí bylo zpevněno pásy hradeb se třemi věžovými branami, několika válcovými nárožními věžemi i bastiony a obehnáno příkopy. Jan mladší z Lomnice zemřel ve Vídni 20. března 1515 a jako katolík byl pohřben u brněnských dominikánek. Mezi­ říčské panství zdědili jeho synové, kteří je však neudrželi a prodali je v 1. 1528 1529 Janu z Pernštejna. Janovi synové je ještě před r. 1545 postoupili Zikmundu Heltovi z Kementu. Helt pocházel z Uher a byl význačnou osobností u dvora krále Ferdinanda I., jehož brzy hostil na meziříčském hradě jako „chudý a nový hospodář“ . Byl přísný katolík, obratně získal velký majetek a stal se místokancléřem Království českého. (248) Zemřel v r. 1564 a pohřben byl v kostelíku městského špitálu. Naproti tomu jeho manželka Alena Meziříčská z Lomnice byla horlivou luteránkou a zasloužila se o zřízení luterského šlech­ tického gymnázia ve městě a o sjezd luterské šlechty, který přijal augšpurskou konfesi a na jejím podkladě dal vypracovat církevní řád. Alena také přebudovala dosavadní hrad v renesanční zámek, chráněný předhradím ; nákladná přestavba skončila v r. 1578, jak o tom svědčí nápis o vystavění brány z prvého do druhého nádvoří v sousedství kulaté bašty. Zámek dostal čtyřkřídlou dispozici kolem obdélníkového nádvoří, zdobeného arkádami. Ze zámecké kaple pak Alena odstranila vše, co připomínalo její dosavadní katolický ráz. Zámek s panstvím získal po smrti Aleny (f 1585) Zdeněk Berka z Dubé, který je v r. 1594 odkázal svému bratru Ladislavu Berkovi; ten se těšil zvláštní přízni Rudolfa II. a byl v r. 1607 jmenován zemským hejtmanem. V r. 1649 koupil zámek s panstvím Rudolf z Kounic, ale již v r. 1676 je získali Ugartové, pocházející původně ze Španělska. Ugartové bezohledně zvy­ šovali povinnosti poddaných a vedli četné spory i s městem, které skončily teprve v r. 1710. V r. 1729 přikoupili k mezi­ říčskému panství i statek Stránečkou Zhoř. V r. 1723 zničil velký požár nejen značnou část města, ale i zámek, který pak byl v 1. 1724 1730 přestavěn v barokním stylu. Z barokní přestavby vyniká vstupní křídlo se sloupovím a reprezentační místnosti prvního patra. Velmi působivé jsou barokni nástropní malby z druhé poloviny 18. století; to zna­ mená, že zámek upravovali i další držitelé. V r. 1735 získal zámek a panství šlesvicko-holštýnský vévoda Leopold; po jeho smrti v r. 1742 zdědila zámek dcera Marie Eleonora, provdaná za vévodu z Quastally, a po ní dcery její sestry. Jedna z nich, Eleonora, manželka zakladatele lichten­ štejnské moravskokrumlovské sekundogenitury knižete Karla Josefa Lichtenštejna, vlastnila od r. 1764 zámek s panstvím sama; po její smrti v r. 1812 patřily jejímu synu Mořici a od r. 1834 jedné z jeho tří dcer, Leopoldě, později choti knížete Ludvíka z Lobkovic. Leopolda odkázala zámek s panstvím svému synu Rudolfovi, jemuž patřily v 1. 1898 - 1908, kdy je zdědil hrabě František Harrach (1870 —1937). Po něm vlastnila zámek až do r. 1948 jeho nejstarší dcera Josefa, provdaná Podstatská-Lichtenštejnová. Velké M eziříčí — zámek Velké M eziříčí — zám ek, vstupní část s věži Koncem 19. a počátkem 20. století byl zámek v duchu tehdej­ šího módního romantismu regotizován; brána i patrové stavby byly zbaveny charakteristických střech, které vystřídaly nízké atiky se zubořezem cimbuří. Protože se v drsném klimatu Vysočiny neosvědčily, byly pořízeny střechy šindelové. Také interiér se přizpůsobil dobovému vkusu. Část předhradí byla odstraněna, část regotizována; z původní stavby se dochovala spodní věžová brána s gotickými prutovými okny a vnitřní brána s renesančním portálem. Upraven byl i park vybudovaný v 18. století. Dnes je zámek majetkem MěNV a je v něm umístěno muzeum a nemocnice. — zám ek 6 km jihovýchodně od Židlochovic Velké Němčíce náležely v r. 1220 velehradskému cisterciácv e l k é n ě m č íc e kému klášteru, jenž však ves pro velkou vzdálenost od centra svého panství zastavoval; tak v 1. 1434 1464 ji držel Mikuláš z Tvorkova, v r. 1480 jeho syn Pertold. V r. 1496 získal ves Vilém z Pernštejna, jehož rod měl podle smlouvy s velehrad­ ským klášterem podržet zástavu po tři generace. Držitelé Němčic sídlili pravděpodobně na tvrzi, vybudované již v době předhusitské nebo nejpozdčji ve 20. letech 15. století. Nový držitel Němčic Zikmund Kement přebudoval dosa­ vadní tvrz v renesanční zámek, obehnaný kamennými zdmi, s věžemi, bránou a zdvihacím mostem. Objekt je zmíněn v listině ze dne 8. září 1562 o povýšení Němčic na město. Po Bílé hoře byly Němčice zkonfiskovány Janu Jakubu z Thurnu, v r. 1774 se staly součástí židlochovického panství. Zámek přestal být panským sídlem a chátral. Dnes je zámek majetkem MNV a je v něm umístěna škola. (2 4 9 ) VELKÉ PAVLOVICE — zám ek 7 km jihovýchodně od Hustopečí Velké Pavlovice původně vlastnili pánové z Obřan, od nichž je v r. 1312 koupili páni z Lipé; pak se jejich držitelé střídali, až se v r. 1681 Pavlovice staly součástí hodonínského panství. Pravděpodobně už ve 14. století tu jako středisko žďárských cisterciáků byla vybudována tvrz, která se však poprvé výslovně připomíná teprve v r. 1631. Koncem 17. století postavila na jejím místě habsburská císařská rodina, jíž Pavlovice náležely od r. 1762 až do r. 1921, menší barokní zámek jako sídlo hospodářského správce této části jejího panství. Později v něm bydlelo hospodářské úřed­ nictvo. V r. 1921 byl statek s budovami zestátněn. Dnes je zámek majetkem státního statku a slouží jako kance­ lářská budova. VELKÝ BERANOV — tvrz 6 km východně od Jihlavy Velký Beranov byl již od r. 1327 lénem pánů z Lipé a snad již v té době zde byla vybudována tvrz. V r. 1535 jej Jan z Lipé propustil Franci Hordarovi z Puklic, který byl v r. 1537 se svým bratrem Volfem Hordarem přijat do stavu rytířského. Francova vnučka Apolonie Hordarová se v r. 1591 rozdě­ lila o tvrz, dvůr a ves Beranov s papírnou na řece Jihlavě se svým manželem Kryštofem Blektou z Outěchovic. Jemu byl statek, oceněný na 10 264 zl. moravských, pro účast na stavov­ ském povstání z 1. 1618—1620 konfiskován a darován plukovní­ ku Hanibalu ze Schaumburka. Tvrz snad zanikla za třicetileté války a zmizela beze stopy. VELKÝ OŘECHOV — tvrz 9 km severně od Uherského Brodu Tvrz ve Velkém Ořechově existovala asi již v polovině 14. sto­ letí, i když je písemně připomínána teprve v r. 1500; v r. 1355 totiž ve vsi sídlil vladyka Beneš z Ořechová a v r. 1368 Ninek z Ořechová. Od r. 1407 patřil Velký Ořechov rodu Ořechovských z Honbic. V r. 1493 získal zboží Hynek ze Zástřizl, v r. 1500 koupil tvrz a ves Jan Onšek z Bělkovic. V r. 1518 vlastnili statek opět Zástřizlové, pak se však jeho držitelé často střídali. Tvrz se opět připomíná v r. 1587, když ji kupoval Jan Ostratický z Ostratic od Jana Prakšického ze Zástřizl, a v r. 1603 při převzetí statku Janem Cedlarem z HofFu. I v prv­ ní polovině 17. století se držitelé Velkého Ořechová často střídali, až jej v r. 1652 získal majitel Uherského Rrodu Lev Vilém z Kounic. Tvrz pravděpodobně zanikla za třicetileté války, nejpozději však za tatarského vpádu v r. 1663 a nebyla již obnovena. Ustoupila hospodářské výstavbě dvora — dnes budov JZD. VELKÝ PĚČÍN — tvrz 4 km severně od Dačic Tvrz ve Velkém Pěčíně se připomíná poprvé v r. 1390, kdy náležela Přibíku z Vepic. Byla patrně rozbořena za domácích válek mezi moravskými markrabaty na přelomu 14. a 15. století, neboť v r. 1406 se o ní mluví jako o tvrzišti. Nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. VESELÍ NAD MORAVOU — zám ek 4 km jižně od Uherského Ostrohu Veselí nepochybně vzniklo v první čtvrtině 13. století v souvislosti s rozšířením nové obchodní cesty do Uher. První (250) zmínka o něm pochází z r. 1261, kdy se podle něho jmenuje jistý Sudomír. Tehdy zde byl asi postaven hrad jako vodní pevnost na ostrově chráněném řekou Moravou a jejími rameny. V r. 1297 se připomíná Mikuláš z Veselí. Počátkem 14. století dobyl hrad Matúš Cák Trenčiansky, ale Jan Lucemburský jej v r. 1315 připojil opět k Moravě. Původně zeměpanské zboží bylo záhy zastaveno Vartemberkům, z nichž se v r. 1342 uvádí Ješek, v r. 1379 Beneš a v r. 1391 Čeněk. V té době byl hrad rozšířen; jeho součástí se staly zděné hradby zabezpečené v rozích věžemi. V r. 1403 držel Veselí Markvart ze Šternb :rka a v r. 1406 jeho syn Jaroslav ze Šternberka, který v r. 1420 padl v boji proti husitům pod Vyšehradem. Aleš ze Šternberka postoupil panství císaři Zikmundovi, který je před r. 1437 přenechal Blažkovi z Borotína. Ve 40. letech 15. století drželi Veselí opět Šternberkové, z nichž Zdeněk v r. 1447 postoupil hrad, město a předměstí s vesnicemi Mikuláši z Vojslavic. V r. 1468 obsadil město král Matyáš a v následujícím roce byl u Veselí zajat syn Jiřího z Poděbrad Viktorín. V r. 1526 postoupili bratři Jan a Václav z Vojslavic hrad, město a přilehlé vesnice Hynku Bilíkovi z Kornic. Za něho došlo k přestavbě hradu v renesanční zámek, jehož pevnostní funkce však zůstala i nadále prvořadá; měl podlaží s dvorními arkádami, dvě brány, umístěné ve východním a západním křídle. Velká okrouhlá věž s mohutnými zdmi, o níž se zmiňuje ve svých pamětech zdejší rodák Jiří Rudolf Přenský, je po­ zůstatkem z někdejšího hradu a současně svědectvím, jak dů­ kladnou pevností byl i zámek a jak nahrazoval funkci hradu. Při zámku byla zřízena dosti rozsáhlá zahrada. Syn Hynka Bilíka Václav odkázal panství Burianu Tetourovi, jehož synové Václav a Vilém je v r. 1589 předali Jakubu Vojskoví z Bogdunčovic. Bedřichu a Karlu Vojskům z Bogdunčovic bylo panství pro účast na stavovském povstání z 1. 1618 1620 zkonfiskováno a v r. 1624 prodáno Tomáši Bosňákovi z Magyarbelu. Veselský zámek silně poškodili Uhři při svém vpádu na Hradišťsko v r. 1621. Při obléhání vojsky krnovského vévody na podzim téhož roku byl rozstřílen a na­ konec zapálen. Později byl zřejmě nouzově opraven, protože v dalším průběhu třicetileté války jej pak ještě dobyli Švédové. Bosňákovi dědicové prodali panství v r. 1647 Janu z Rottalu, který je v r. 1652 přenechal Pasmanu z Panasu; po něm je zdědil Michal Jan Urmény z Urménu. V té době byl zámek znovu upravován. Urményovy dědičky prodaly panství v r. 1707 Maxovi Zeleckému z Počenic. Jeho žena je pak odkázala Janu Felixovi Zeleckému z Počenic a Františku Karlovi Chorynskému z Ledské, po jehož smrti zdědilo Veselí 5 jeho synů. Není vyloučeno, že v úpravách zámku pokračovali i Želečtí. Kolem objektu vznikla zahrada, v níž byl počátkem 19. století postaven společenský zámeček v dórském slohu, zvaný Templ, čínský chrám, rybářský dům a altány. Součástí zahrady se stala 1 řeka Morava s Ptačím a Růžovým ostrovem. Dosti rozsáhlá zámecká knihovna obsahovala v r. 1821 748 francouzských, 304 latinských a 1706 německých i českých knih. Největší hodnotu měla zámecká galérie s dvěma velkými Heissovými historickými obrazy z r. 1677 a Mužskou hlavou od Rubense. Do Rembrandtovy školy náležel obraz Staré ženy, Kneislovy Krajiny, Belucci byl zastoupen Hlavou Turkyně, Rembrandtovi se připisovaly 4 obrazy, k benátské škole náležely 2 obrazy. V důsledku válečných událostí na jaře r. 1945 byl zámek silně poškozen, později však došlo k jeho opravě. Veveří — hrad Dnes patří zámek Jihomoravským trubkárnám, závod Veselí, které v něm mají svůj internát. VĚTEŘOV — tvrz 4 km jihovýchodně od Ždánic Věteřov byl již v polovině 14. století samostatným statkem, který v r. 1340 držel místní vladyka Buzek z Věteřova; to předpokládá, že v té době zde existovala tvrz, která se připo­ míná v r. 1397, kdy Klára z Věteřova předala tvrz a ves Hynkovi z Miličína. V r. 1409 je vlastnil Aleš Kužel ze Zeravic; tvrz stávala na kopci. Kuželové měli na Hradišťsku velké statky, ale ve válkách česko-uherských značně zchudli. Jejich tvrz ve Věteřově byla zničena za válek husitských, neboť v r. 1447 se o ní mluví jako o tvrzišti; nebyla již obnovena, protože v r. 1514 se znovu připomíná jako pustá. V 16. století, kdy se Věteřov stal součástí ždánického panství, bylo zbytků tvrze použito k výstavbě hospodářských budov dvora, které jsou dnes součástí JZ D ; z tvrze jsou dodnes patrné zbytky opevnění a část valů. VEVEŘÍ — hrad 13 km severozápadně od Brna V údolí řeky Svratky směrem od Tišnova se tyčí na vysoké skále hrad Veveří, který vévodí zejména brněnské údolní pře­ hradě. Jeho stavba, připomínající se již v r. 1213, se skládala z vlastního hradu a z předhradí, odděleného od hradního jádra hlubokým příkopem. Jádrem vlastního hradu byla dodnes Zachovalá vysoká válcová věž s břitem. Podle starobylé pověsti dostal údajně hrad název podle množství veverek, které vyplašil na lovu kníže Konrád I. Brněnský. Hrad byl na počátku 13. století zeměpanský a sídlili zde kasteláni a purkrabí. Přemysl Otakar II. jej používal jako vězení pro odbojné feudály. Jan Lucemburský zastavil v r. 1311 Veveří Janu z Vartemberka, ale markrabě Karel je v r. 1335 vyplatil. Na hradě často pobýval markrabě Jan Jindřich a nechal zde přistavět zadní část s dvěma věžemi a předhradím. V centrální části vznikl hlavní palác s rytířským sálem a kaplí sv. Prokopa, později sv. Václava. Nad hradem, v místech, kde se dodnes říká ( 2 51 ) Veveří — hrad Na stráži, byla postavena strážní věž, odkud mohla hradní posádka pozorovat krajinu směrem k Tišnovu a k Rosicím. Předhradí bylo izolováno, zvlášť opevněno a chránilo je 5 věží. Celek tvořil skutečnou pevnost. V době předhusitské si Veveří udrželo funkci vojensko-administrativního střediska panství. Ekonomickým centrem se stala blízká Veverská Bítýška. Původní hradní panství bylo velmi rozsáhlé, postupně se však tenčilo. Na strategicky významný hrad vložil císař Zikmund za husitské revoluce (v r. 1422) posádku žoldnéřů svého zetě vévody Albrechta Rakouského, ale v r. 1424 jej i s příslušen­ stvím zastavil Petru Kutějovi. Tehdy Veveří neúspěšně obléhali husité. Král Jiří z Poděbrad postoupil v r. 1458 veverské zboží těšínskému knížeti Přemkovi, ale za bojů v r. 1468 obsadil hrad uherský král Matyáš. Na konci 15. století získal veverské panství do vlastnictví Václav z Ludanic; patřily k němu hrad Veveří, městečko Veverská Bítýška, vsi Sentice s tvrzištěm, Chudčice, Jinačovice, Rozdrojovice, Kníničky, Moravské Knínice, Bystrc, díl Žebětína a pustá ves Hlinka. Pánům z Ludanic patřilo Veveří do r. 1536, kdy je Jan ( 252 ) z Ludanic prodal spolu s panstvím za 7000 kop českých grošů Janu z Pernštejna a ten ihned Janu z Lipé. V r. 1559 se stali majiteli Veveří bratři Albrecht a Jan Šembera Černohorští z Boskovic a v r. 1573 Znata z Lomnice. V r. 1609 přešlo Veveří sňatkem do rukou Zikmunda z Tiefenbachu. Hrad velmi utrpěl za třicetileté války, kdy jej oblehli Švédové (v r. 1645). V r. 1690 získali hrad majitelé říčanského panství Sinzendorfové, kteří z obou částí vytvořili nedělitelný majetek. V polovině 18. století došlo k důkladné přestavbě hradu, jíž získal nynější podobu. Hrabě ze Sinzendorfu prodal v r. 1802 spojené veversko-říčanské panství průmyslníku Vilému z Mundy, ale již v r. 1830 je koupil švédský princ Gustav Vasa, syn sesazeného švédského krále Gustava IV. Adolfa. Pro rodinné neshody (jejich dcera Karola se později stala saskou královnou) bylo panství prodáno v r. 1844 známému finančníku Jiřímu Šimonu Sinovi, který již vlastnil řadu velkostatků na Moravě (Velehrad, Myslibořice, Brumov, Rosice, Prštice, Hrotovice, Dalešice, Krhov a Valeč). Jiří Šimon Sina zemřel v r. 1856 a zanechal ohromné jmění, odhadované na 60 000 000 zl. Veveří zdědila jeho vnučka Helena Sinová, pověstná marnotratnice, provdaná za knížete Ypsilantiho. Po pádu francouzského císaře Napoleona III. vzniklo v jejím okolí na Veveří středisko intrik proti Francouzské republice. Helena .však musela v r. 1881 veverský velkostatek prodat finančníku Mořici Hirsch-Gereuthovi, po němž jej nakonec zdědili de Forestové. V r. 1925 byl hrad spolu s panstvím zestátněn. V předhradí je dodnes dochována gotická kaple ze 13. století. V kapli byl původně obraz Madony z Veveří z poloviny 14. sto­ letí, který je v současné době v Národní galérii v Praze. Dnes je hrad Veveří majetkem MěNV Brno a je upravován na vědecké a kulturní středisko pro potřeby vysokých škol a vědeckých ústavů. VĚŽKY — tvrz 8 km západně od Kroměříže Věžky se poprvé připomínají v r. 1348; v té době nebo nej­ později v druhé polovině 14. století byla vybudována ve vsi tvrz, na níž sídlili vladykové z Včžék, připomínaní v 1. 1377 1466. Zpustla před r. 1464, kdy Smil z Věžek prodal tvrziště ve Věžkách se zahradami a rybníky svému bratru Janovi. Později však byla tvrz obnovena a v 1. 1546 1554 ji vlastnil Petr Stojan z Přestavlk, pak v 1. 1555 1568 Zástřizlové a Podstatští z Prusinovic. V r. 1619 patřila evangelíku Václavu Jindřichovi Přepyskému z Rychmburku, jemuž byl sice při pobělohorských konfiskacích statek ponechán, ale za účast na zámek stavovském povstání z 1. 1618 1620 musel zaplatit pokutu 3000 tolarů. Tvrz ve Věžkách se naposledy připomíná v r. 1640. V r. 1747 ve veřejné dražbě koupili Věžky uherští šlechtici Jan Antonín a Leopold Josef Wayayové z Wayay. V r. 1750 založili bratři mezi Věžkami a Vlčími Doly v místech tvrze panský dvůr, který lid nazval podle jejich jména Bajajkou. Dnes je dvůr součástí hospodářských budov JZD. Z tvrze se nedochovaly žádné pozůstatky. VĚŽKY — zám ek 8 km západně od Kroměříže V 1. 1786 1863 vlastnili statek Weissenburkové, kteří v polovině 19. století postavili ve Věžkách zámek. Je to klasi­ cistní jednopatrová budova, tvořící cenný článek ve vývoji moravské zámecké architektury 19. století. Má obdélníkový půdorys, v hlavním průčelí je 11 okenních os, boční fasáda je členěna 4 osami; v zahradním průčelí zámku je přistavěn hranolový rizalit. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. VÍCEMILICE — zám ek 1 km jihovýchodně od Bučovic Tvrz ve Vícemilicích vznikla na samém konci 16. století. Vystavěl ji pravděpodobně Bohuslav mladší Janauer ze Strachnova, který ji v r. 1599 prodal spolu se vsí Matyáši Šmerhov- Víckov — zřícenina hradu ( 253 ) skému z Lidkovic. V druhé polovině 17. století byla tvrz přestavěna v menší barokní zámek, který se stal po připojení Vícemilic k bučovickému panství v r. 1794 střediskem hospo­ dářství vrchnostenského dvora. Počátkem 20. století byl zá­ mek předán charitativním účelům. Dnešním majitelem zámku je Charita a budova slouží sociál­ ním účelům. VtCKOV — hrad 15 km severozápadně od Tišnova Hrad stával u vesnice Víckov na planině ohraničené říčkou Bobrůvkou a potůčkem. Uvnitř opevněného areálu byl palác, z něhož se zachovala jen malá část s klenutým sklepem a ka­ menným zdivém s úzkým střílnovým okénkem. Z ostatních hradních budov a objektů zůstalo jen základové zdivo a zbytky dvou hranolových věží z 13. století. Hrad se připomíná už v 13. století a psal se podle něho staro­ bylý moravský rod pánů z Víčková. Prvním skutečně doloženým členem rodu byl Bernard z Víčková, po něm pak Arkleb z Víč­ ková, který je uveden jako svědek na listině z 15. května 1346 určené pro řád německých rytířů v Hostěradicích. V r. 1351 se po hradě psal Bohuslav z Víčková, který sídlil také na blízkém hradě Mitrově. Byl to muž velmi významný, který v r. 1353 zastával úřad zemského sudího. Prováděl patrně na víckovském zboží kolonizační činnost a chtěl vybudovat z vesnice Ždárce tržní středisko svého panství. V r. 1358 postoupil na doživotí hrad Víckov, městečko Ždárec, Vratislávku a zaniklý Holánkov s lesy a veškerým příslušenstvím Bočkovi staršímu z Mostiště. Zdá se, že Boček brzy zemřel a víckovské zboží se vrátilo zpět Bohuslavovi, který prodal v r. 1366 jednu jeho část Janovi z Meziříčí a jeho bratru Jindřichovi, plebánu v Hrušovanech. Druhou část, tj. hrad a vesnici Víckov, prodal téhož roku mo­ ravskému markraběti Janovi. Držcbní vztahy hradu jsou v druhé Višňové — zámek (2 5 4 ) polovině 14. století nejasné, neboť určitý podíl na něm měl i Vaněk z Potštejna, který v r. 1375 postoupil svou část hradů Mitrova a Víčková, vsi Víckovec (zanikla), Janovičky, půl Meziboří, ves Mitrov, díl Drahonína a městečko Strážek rovněž markraběti Janovi. Od markrabat dostal nebo koupil víckovské zboží někdy před r. 1419 Hašek Ostrožský z Valdštejna, který byl původně přívržencem husitů. Jeho přechod na stranu Zikmundovu se mu však vymstil a důsledky pocítilo víckovské zboží. V říjnu 1425 ustupovali po nezdařeném obléhání táborské posádky v Třebíči král Zikmund a rakouský vévoda Albrecht k Tišnovu. Husité postupovali za nimi. Ve Žďárci odbočilo táborské vojsko od tišnovské cesty a zamířilo k Víckovu. Dne 27. října se utá­ bořilo v Haškově vsi Holánkově, na místě, jemuž se podnes říká Tábor. Odplatou za to, že Zikmundova a Albrechtova vojska plenila statky sesazeného zemského hejtmana Petra Strážnického z Kravař na Náměšťsku, zpustošili husité Haškův majetek na Tišnovsku; ves Holánkov vypálili a pravděpodobně se zmocnili i hradu Víčková. Někdy před r. 1436 postoupil další majitel zboží, Jan z Pern­ štejna, Víckov s příslušnými vesnicemi Janu Vojnoví mladšímu z Litavy. Po vymření Vojnů z Litavy (1464) připadlo víckovské zboží jako odúmrť králi Matyáši Korvínovi. Ten je daroval v r. 1482 Janu a Petru Mrakšům z Noskova, kteří prodali hrad v r. 1490 Vilému z Pernštejna; to však už byl pustý. VILDENBERK — hrad 10 km severozápadně od Slavkova Hrad Vildenberk vznikl počátkem 14. století jako středisko panství v lesnaté krajině blízko Brna. V 1. 1318 1333 se po něm psal Půta z Vildenberka, jehož potomci získali také některá zboží na severní Moravě (Bouzov, Loštice). K hradu náležely Vizovice— zámek vsi Pozořice, Sumice, Sivice, Kovalovice, Korolupy (zanikly), Holubice, Kruh (zanikl), Vítkovice, Velešovice a Hostěnice. Půta Šaclar z Vildenberka s bratry Půtou a Janem z Vildenberka prodali v r. 1371 hrad a panství markraběti Janovi. Hrad zanikl nepochybně za válek mezi markrabaty, protože v r. 1402 byl již ve zříceninách. Dnes jej připomíná pouze místní jméno Na hradě v katastru obce Pozořic. VIŠŇOVÉ — zám ek 14,5 km jihozápadně od Moravského Krumlova Ve Višňovém původně stála tvrz, na níž sídlil domácí vladycký rod; bratři Jan a Matouš z Višňového se připomínají již v r. 1234. Od poloviny 15. století drželi tvrz vladykové z Petrovce, později rod z Lipé, v období kolem Bílé hory Zahrádečtí ze Zahrádek, kteří přikoupili ke statku Džbánice a Trstěnice. Na počátku 18. století postavili Jan Gabriel ze Selb a jeho dcera Kateřina Jankovská z Vlašimi na místě tvrze barokní dvouposchoďový zámek s mansardovou střechou a cibulovitou věží. V r. 1796 k němu přistavěli Taafové jednopatrové křídlo. Později se na Višňovém vystřídalo několik majitelů. Od r. 1836 patřilo panství Spiegel-Diesenbergům, kteří přestavěli zámek v klasicistním stylu. Zámek je pozoruhodný především barokními plastikami z druhé poloviny 18. století; na počátku 19. století zde byl zřízen park s vynikajícími dendrologickými unikáty. Zámek je dnes majetkem MNV a slouží jako dětský domov. VÍTOCHOV — tvrz 5 km severně od Bystřice nad Pernštejnem O vítochovské tvrzi se sice prameny přímo nezmiňují, ale ' v r. 1349 uvádějí vladyku Všebora z Vítochova; to by mohl být jeden z důkazů její existence. Dalším je vítochovský románský kostel z počátku 13. století a zbytky opevnění a valů, které se dodnes dochovaly v trati zvané Na hradě. VIZOVICE — zám ek Jeden z členů rodu pánů z Obřan, Smil ze Střílek, založil v r. 1261 ve Vizovicích cisterciácký klášter, nazvaný po svém zakladateli Smilheim. Klášter však mnohokrát těžce postihly válečné události příštích let (1314 vojska Matúše Čáka Trenčianského, dále husité, 1460 a 1466 Uhři). Obnoven byl teprve v r. 1490, ale klášterní statek měnil majitele. Před r. 1549 postoupil Zikmund z Kunštátu vizovické zboží Václavu z Bos­ kovic. V r. 1569 koupil panství Zdeněk Říčanský Kavka z Říčan, který je zvelebil; za něho byly Vizovice povýšeny na město. Kavka z Říčan vystavěl ve třetí čtvrtině 16. století na místě bývalého kláštera renesanční zámek, tzv. Nový Smilheim. K poddaným se však choval tvrdě: nutil je mlít v panském mlýně, odebírat pivo z panského pivovaru, omezoval jejich svobodu, zvyšoval robotu a Vmocnil se i správy sirotčích peněz. Poddaní se proto často obraceli se stížnostmi na zemské právo, které rozhodovalo vesměs v jejich prospěch. To jistě přispělo k tomu, že Zdeněk Říčanský prodal v r. 1578 vizovické zboží Anně Kropáčce z Nevědomí a koupil panství brumovské. V r. 1593 získal zámek s panstvím Václav Tetour z Tetova; byl však v r. 1594 nucen pro zadlužení prodat Vizovice Emerichu Doczymu z Nátluče. Emerich Doczy náležel mezi uherské feudály, kteří prchali před šířícím se tureckým panstvím v Uhrách a zakupovali se na tzv. Horní zemi (Slovensko) i na Moravě. Po uherském způ­ sobu začal na vizovickém panství utlačovat poddané a zvyšovat jejich roboty; k tomu přistupovala i rozdílnost náboženství, neboť Doczy byl katolík, jeho poddaní luteráni. Doczyové byli pro svou krutost nenáviděni, a proto se jejich poddaní v době stavovského povstání (1618 1620) vzbouřili ( 255 ) V iz o v ic e — zámecký portál (2 3 6 ) V iz o v ic e — zám ecká jídelna Zámek Valtice Zám ek V ranov n. Dyjí Zámek Židlochovice a vyhnali je z panství. Teprve 15. července 1622 mohl kardinál Ditrichštcjn požádat některé okolní feudály, aby Doczyovce uvedli opět na Vizovice. 12. května 1660 zemřel poslední mužský člen rodu Ladislav Doczy a vizovické panství zdědila stařičká Zuzana Doczyová, provdaná Maythényiová z Ostrého Kamene, ale tehdy již ovdovělá. Na panství si však činili nárok i její vzdálení příbuzní. Této situace využil sekretář české dvor­ ské kanceláře Vilém z Gollenu. Podařilo se mu dosáhnout toho, že mu Zuzana panství postoupila a vyhradila si pouze jeho doživotní užívání. Zuzana Doczyová byla stejně jako její příbuzní horlivá katolička. Pokusila se o obnovení vizovického kláštera, olo­ mouckým jezuitům odkázala ves Doloplazy a učinila bohaté odkazy církevním institucím. Spor Vilíma Gollena se Zuzaninými příbuznými se protáhl do r. 1710 a Gollenové nakonec obratnými intrikami panství získali, když zaplatili dědicům jaké-i odškodné. Na počátku 18. století bylo vizovické panství značně zpusto­ šeno vpády uherských povstalců, zvaných kuruci, kteří 7. dubna 1708 vypálili město Vizovice. Požárem byl značně poškozen i zámek a zámecká kaple. V r. 1746 koupil zadlužené panství olomoucký kanovník Heřman Hanibal z Blúmcgenu, který se stal královéhradeckým biskupem. Od r. 1749 byla stará budova zámku bořena a podle plánů Františka Antonína Grimma stavěna na témž místě nová. Tak vznikla trojkřídlá dvoupatrová stavba s pravoúhlým čestným dvorem sevřeným třemi trakty. Dokončením nové zámecké kaple po r. 1766 se dílo uzavřelo. Kolem zámku dal Heřman Hanibal z Blúmegenu zřídit francouzskou zahradu, která byla v 19. století zčásti upravena a rozšířena v přírodně krajinářský park. Zámek (především kapli) a parter zahrady vyzdobil svými díly brněnský sochař Ondřej Schweigel. Vizovický zámek, jeden z nejvýznamnějších projevů Grimmovy francouzský orientované architektury, Schweigelovy sochy a štuky uchovávají spolu s mobiliářem svět tereziánského šlechtického sídla. Nejbohatší výzdobu má hlavní zámecký sál, jehož stěny i kupole vynikají svěží barokní malbou z r. 1757 s ornamentálními, figurálními i krajinnými motivy; citlivě je doplňuje nábytek z doby Ludvika XIV. Vedle pozoruhodných kusů nábytku, sbírky porcelánu, knihovny a souboru grafik reprezentuje zámek především obra­ zová galérie. Vznikla sběratelskou činností Heřmana Hanibala z Blúmegenu a jeho synovce Petra Alcantary z Blúmegenu; obohatil ji však i Kryštof z Blúmegenu a jeho choť. Sbírka obsa­ huje díla vlámských a holandských malířů, z nichž lze uvést alespoň Jana Brueghela staršího a Davida Tenierse mladšího vedle mnoha dalších. Italské umění zastupují obrazy G. Brentdiho, A. Megnaska a Liberiho Venuše s Amorem; k významným kusům sbírky patří i rozměrné plátno v Benát­ kách činného Karla Lotha Latona a sedláci. Velmi dobře jsou zde zastoupeni i rakouští krajináři 18. století v čele se dvěma obrazy Ch. H. Branda. Nechybí ani čeští a němečtí umělci (J. Kupecký, Ch. L. Agricola, J. H. Schonfeld) vedle několika obrazů francouzských autorů. Heřman Hanibal Bliimegen zemřel 17. října 1774 a odkázal panství svému synovci Petru Alcantarovi z Blúmegenu. Na konci 18. století však bylo mnoho pozemků prodáno nebo pro­ najato. Neutěšené poměry napravila až Františka se Stillfriedu, která zdědila panství v r. 1813. Stillfriedové vlastnili zámek až do r. 1945. Dnes je vizovický zámek majetkem státu a spravuje jej Krajské středisko státní památkové péče v Brně. VLACHOVICE — tvrz 5 km jihozápadně od Valašských Klobouk Od r. 1343 vlastnila ves místní vladycká rodina, která si tu vybudovala tvrz. Poslední držitel z této rodiny Jiřík Vlachovský z Vlachovic ji v r. 1547 prodal spolu se vsí a s vesnicemi Lhotou (dnes Lhotsko), Křekovem, Bohuslavicemi a pustým Koleleckem Václavu Podstatskému z Prusinovic; v r. 1565 náležely Vlachovicc Burianu z Aranyanu, v r. 1592 Emerichu Jakusičovi a pak Dorotě Jakusičové z Vrbová, provdané za Ference Serenyiho z Kis Šeřenu. V r. 1598 se stala polovina obce částí Brumova a v r. 1670 k ní byla připojena i druhá část. Tvrz zanikla v bouřlivých dobách 17. století. Dochovalo se z ní tvrziště zvané kaštýl, mohutná kupa trosek zarostlá trávou, kterou obklopuje dosti dobře zachovaný val elipsovitého tvaru. Za ním je dnes již značně mělký vodní příkop napájený vodou z Vláry. VLASATICE — zám ek 11 km jihozápadně od Pohořelic V 1. 1342 1358 držel Vlasatice brněnský měšťan Dětřich Mořiců, který dostal v r. 1342 právo opevnit tamní dvůr; tak zřejmě vznikla v té době zdejší tvrz. Připomíná se však poprvé teprve v r. 1567 při prodeji Vlasatic Albrechtu Černohorskému z Boskovic. Od Boskoviců koupili Vlasatice Thum ové, jimž však byly po Bílé hoře zkonfiskovány. V r. 1622 získal vlasatický statek kardinál Ditrichštejn, který jej připojil ke svému dolnokounickému panství. Albrecht Černohorský z Boskovic zahájil přestavbu dosa­ vadní tvrze v renesanční zámek s výrazným průčelím a klenu­ tými sály; stavbu však pro nedostatek finančních prostředků nedokončil. Podařilo se to teprve Thurnům . Částečné úpravy provedli Ditrichštejnové v 19. století, kdy byl kolem zámku upraven i park. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží státnímu statku. VLČÍ KOPEC — zám ek 6 km jižně od Náměště nad Oslavou Na Vlčím kopci severně od obce Kladeruby nad Oslavou stojí přízemní klasicistický lovecký zámek, který dal v 1. 1829 1831 postavit tehdejší majitel náměšťského panství Jindřich Vilém Haugvic (1770 -1842). Haugvicové ho používali až do r. 1945. Dnes je zámek majetkem ONV a slouží rekreačním účelům. 1 km severně od zámku je válcovitý romantický pavilónek, pocházející z téže doby jako zámek, s novogotickou úpravou oken a stěn, zvaný Gloriet. VLČNOV — tvrz 5 km západně od Uherského Brodu Uprostřed vesnice Vlčnova v blízkosti dnešní staré školy stávala tvrz, kterou prameny dokládají k r. 1413. Původně ji vlastnil rod z Lipiny, jenž sem přenesl své sídlo a začal se psát z Vlčnova. Vladykové z Vlčnova se v období husitských válek přidali na stranu Zikmundovu, získali v okolí četné vesnice a zbohatli tak, že si zakoupili statek Světlov, kam též přesídlili a psali se z Vlč­ nova a Světlova. V r. 1528 prodal Burián z Vlčnova vlčnovské zboží Janu z Kunovic. Tvrz ztratila své poslání a zanikla; ( 257 ) její existenci připomíná jen dnešní název ulice, zvané Vala, kde byly domy postaveny na valovém příkopu. Jiné stopy její existence nejsou. VLKOŠ — tvrz 3 km jihovýchodně od Kyjova Již v posledních desetiletích 13. století sídlila ve Vlkoši vladycká rodina z Vlkoše, z níž se v r. 1283 připomínají Hrut a Jakub z Vlkoše; to by naznačovalo, že již tehdy stávala ve vsi tvrz. Zanikla za válek česko-uherských v druhé polovině 15. sto­ letí a v r. 1503 se připomíná jako pustá; obnovena nebyla. Dnes se z ní dochovalo jen tvrziště severozápadně od vsi na nevysokém břehu na trati Baba, zvaném Hradisko; tvoří je asi 3 m vysoký kopec kruhového půdorysu o průměru 17 m s pří­ kopem a válem. VNOROVY — tvrz 4,5 km severovýchodně od Strážnice Tvrz ve Vnorovech byla postavena asi ve 13. století, neboť v r. 1249 zde sídlil olomoucký komorník Parduš, který sice pocházel z Horky, ale začal se psát z Vnorov. Tento rod držel ve 13. století krátce i hrad ve Veselí a tvrz v Rohatci. Někdy na konci téhož století získali jeho zboží Šternberkové a Vnorovy se tak dostaly k Veselskému panství. Tvrz se pak nepřipomíná až do konce 15. století, kdy Veselí i Vnorovy drželi pánové z Vojslavic jako oddělené statky. Vnorovská tvrz byla zřejmě pobořena za válek česko-uherských v druhé polovině 15. sto­ letí, neboť Jitka z Landštejna se o ní při dělbě majetku se svým manželem Jáchymem z Bibrštejna v r. 1515 zmiňuje jako o pusté. Dnes jen místní tradice připomíná, že tvrz stávala na kopečku za kostelem v místech zvaných U Hulínů. VODÉRADY — tvrz 4 km jihovýchodně od Kunštátu Tvrz ve Voděradech snad existovala již ve 13. století, neboť v r. 1287 se připomíná Zbylut z Voděrad. V 15. století náležela rodu Purchartů z Voděrad; v držení tohoto rodu zůstala po celé 16. století. Zanikla asi za pohnutých událostí třicetileté války. Stávala v místech nynějších domů čp. 45 a 46, kde se po ní dochovaly části zdivá. VOHANČICE — zám ek 4 km jihozápadně od Tišnova Poblíž staré cesty, která kdysi spojovala Deblín s Brnem, stála asi již ve 13. století tvrz, na níž sídlili místní vladykové připomínaní už v r. 1255 (Macek z Vohančic). V r. 1390 se po vsi zval Pavel Šilhéř z Vohančic, v r. 1437 zde sídlil Hašek z Vo­ hančic. Na konci 15. století se Vohančičtí majetkově povznesli, neboť v r. 1494 koupil Beneš z Vohančic od Vratislava z Pern­ štejna ves Skaličku s mlýnem, dále získal Rozsíčku (Horní) s tvrzí a jiným zbožím. V druhé polovině 16. století získali Vohančičtí ještě ves Křoví, ale o něco později začal úpadek rodu. V r. 1569 prodal Jan Vohanský z Vohančic Křoví Jin­ dřichu Březnickému z Náchoda a v r. 1573 Janu Pergarovi z Pergu ves Vohančice s poplužním dvorem. Karel Pergar z Pergu přebudoval v 1. 1596 1600 vohančickou tvrz v jednokřídlý renesanční zámek o jednom poschodí. Jeho nástupci Janu Kryštofu z Pergu byl zámek spolu se statkem ve Vohančicích zkonfiskován pro účast na stavovském povstání z 1. 1618 1620. Zboží koupil vrchní hejtman olo­ (2 5 8 ) mouckého biskupa Jan Melsing. V r. 1636 byly Vohančice s rytířským sídlem a vesnicemi Herolticemi, Závistí a Skaličkou prodány Alfonsu de Castro. Za něho byl dosavadní renesanční zámek přebudován v ba­ rokní. K dosavadnímu jednomu křídlu byla přistavěna další dvě, jež spolu s původní stavbou uzavírala obdélníkové nádvoří, otevřené směrem k rybníkům. Zadní trakt byl průjezdný a za ním byl vybudován dvůr. Alfons de Castro se stavbou tak zadlužil, že jeho syn Karel musel prodat zámek se statkem Karlu Albrechtu z Teuburgu; v r. 1693 jej získal v dražbě Karel Lev z Rožmitálu. V r. 1701 koupilo zámek se statkem město Brno, jež tím zaokrouhlilo svůj deblínský statek. Tím ztratil zámek charakter obytného objektu a stal se správní budovou, v níž byly kanceláře, byty úředníků a hospodářské místnosti. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží účelům místního JZD. VOLENOV— tvrz 8 km jihovýchodně od Uherského Brodu Pusté vsi Volenov a Korytnou drželi již od r. 1335 brodští měšťané; v r. 1351 je koupili od krále. Ve Volenově existovala i tvrz, o níž máme jedinou zprávu v r. 1637 jako o tvrzišti; stáva­ la mezi obcemi Nivnice a Suchá Loza. Po tvrzi se zachovaly náspy a příkopy, nazývané Hrádek. V místech pustého Volenova zůstal dvůr, jehož objekty dnes náležejí státnímu statku, i název trati Volenovice. VOLFlŘOV — tvrz 5,5 km severozápadně od Dačic Volfířov byl v prvé polovině 14. století lénem pánů z Hradce, jehož užívali vladykové z Volfířova. V r. 1366 postoupil Heřman z Hradce Volfířov s patronátem a dvěma lány lesa Bohunkovi z Volfířova. Zdejší tvrz se výslovně připomíná v r. 1385. Mareš z Volfířova prodal v r. 1420 Volfířov s třemi mlýny Oldřichu z Hradce, který jej připojil k Dačicím. Od té doby již není o zdejší tvrzi v pramenech ani zmínka; nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. VRACOV — tvrz 7 km jihovýchodně od Kyjova Vracovská tvrz existovala už v druhé polovině 13. století a sídlily zde krajské úřady Břeclavského kraje. Když však byly ve 14. století přeneseny na hrad Bzenec, ztratila zdejší tvrz svou funkci a v 16. století byla přebudována ve dvůr, jehož objekty dnes náleží místnímu JZD. VRANÍN — tvrz 6 km západně od Moravských Budějovic Ve Vranině sídlil v r. 1348 místní vladycký rod, jemuž ves náležela až do r. 1448; to znamená, že zde stála pravděpodobně už i tvrz, která se však připomíná teprve v r. 1448 při prodeji Vranína Janu Pintoví z Ertišovic. Ertišovským náležela tvrz až do r. 1536, ale to již byla pustá zanikla asi koncem 15. nebo počátkem 16. století. Po r. 1592 však byla obnovena. Naposledy se uvádí v r. 1638, kdy patřila k syrovickému panství. V r. 1644 se stal Vranín součástí moravskobudějovického panství; tvrz ztratila svou funkci a zanikla. Stávala v dolní části vsi. Ustoupila hospodářské zástavbě, takže dnes po ní nejsou žádné stopy. V ranov n. D yjí — zámek VRANOV NAD DYJÍ — zám ek 25 km západně od Znojma Hrad Vranov, připomínaný poprvé v r. 1100, náležel pů­ vodně znojemským knížatům a byl součástí systému opevnění chránícího Moravu proti Rakousům; jeho rakouským protěj­ škem byl hrad Hardeck, stojící 5 km jihovýchodně na témže břehu Dyje. Nejstarší část Vranova pochází z druhé poloviny 13. a ze 14. století; jeho starší, či dokonce původní podoba je již sotva zjistitelná. Hradní jádro, tvořené palácem, válcovou věží a věží s kaplí, zaujímalo nejzazší část ostrohu nad Dyjí. Z rozsáhlého opevnění se zachovaly především předsunuté body: strážní věž na východě ostrohu, vodní věž na severním srázu nad řekou. Původně byl Vranov zeměpanským majetkem. Jan Lucem­ burský jej však v r. 1323 postoupil i s příslušenstvím Jindřichu z Lipé výměnou za Tachov. Nedlouho poté získala hrad mo­ ravská markrabata, ale na konci 14. století se dostal jako zeměpanské léno do rukou pánů z Lichtcnburka. Za vlády Jiřího z Poděbrad byla do hradu vložena královská posádka, která v r. 1467 škodila Znojemským. Za Vladislava II., v r. 1499, se stalo vranovské zboží majetkem Jindřicha z Lichtenburka a jeho synů Smila, Jindřicha a Albrechta. Krátce nato získal hrad Arkleb z Boskovic, který jej postoupil v r. 1525 Janu z Pernštejna. V té době bylo opevnění hradu zesíleno, aby snáze odolávalo případným obléhatelům. Centrem zůstávalo vlastní jádro s hlav­ ní válcovou věží, podélným patrovým palácem a věžovitou stavbou s kaplí v místech dnešního sálu předků. Obranyschop­ nost zesilovalo zdivo kolem hradu s hranolovou strážní věží na západní straně; hranolová mostní věž na severní straně chránila zásobování hradu vodou čerpanou z řeky. Koncem 16. století vlastnil Vranov Maxmilián z Ditrich(2 5 9 ) Vranov n. D y jí— zámek, ry tin a dle F . A. H ebera z r. 1848 štejna, který obestavěl hrad renesančními budovami. V r. 1598 prodal panství Hansu Volfartovi Štrejnovi ze Švarcenavy a ten je již v r. 1618 postoupil Volfu Dětřichovi z Althanu. Za třicetileté války byl hrad téměř zničen nájezdy Švédů (v r. 1645) a v r. 1665 požárem. Jeho zániku zabránila rozsáhlá přestavba za Althanů, kteří přeměnili dosavadní hrad, nevyhoyující moderní válečné technice ani požadavkům na pohodlné bydlení, v honosné barokní sídlo. Koncem 80. let 17. století za Jana Michala II. z Althanu začalo bourání hradu, aby se uvolnilo místo pro plánovanou novostavbu; ponechány byly pouze hradní věže. Stavba trvala celé století. Na místě bývalého hradního paláce vyrostl trojkřídlý zámek s přilehlým sálem předků, na severním výběžku ostrohu rodová hradní kaple Nejsvětější Trojice. Za autora návrhu monumentálního sálu předků je považován vynikající vídeňský architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu (1656—1723); nejnovější bádání však projekt také přisuzuje vynikajícímu Domeniku Martinellimu (1650—1718), který pracoval pro hraběte Jana Michala II. z Althanu také v blíz­ kých Jaroslavicích. Sál pozoruhodných rozměrů vznikl na místě středověké kaple a v jeho přízemních prostorách zůstala (2 6 0 ) i nadále vodní nádrž pro zásobování zámku vodou; byl dosta­ věn a vyzdoben již v r. 1695 a měl oslavit feudální rod. Tomuto poslání sloužila jeho vnitřní výzdoba, pojatá v duchu barokního historismu štukatura se sochami předků od sochaře Tobiáše Krackera a malby významného představitele rakouského ba­ rokního malířství Jana Michala Rottmayera. Krackerovy so­ chy představují 10 členů rodiny Althanů od bájného prapředka (z r. 330) až po Jana Michala II. z Althanu. Malby na klenbě sálu zobrazují Althany v podobě antických hrdinů. Severozápadní areál vyplnila stavba zámecké kaple z 1. 1698 1700, která je pravděpodobně dílem Fischerovým. Centrální stavbu symbolického půdorysu vyzdobil v ústřední kopuli a ve třech bočních kaplích v r. 1700 Ignác Hemitz z Hemzenthalu; je autorem fresky Pád pyšných andělů a fresek Nebe, Peklo, Ráj. V další úpravě zámku, která probíhala již značně pomaleji, pokračoval za Marie Anny z Althanu, rozené Pignatelliové, syn J. B. Fischera Josef Emanuel. Východní křídlo bylo do­ končeno v r. 1730; obsahuje oválné předsálí, spojené se sálem předků a přístupné z nádvorní strany dvoukřídlým schodištěm, ukončeným před vchodem do zámku dvěma monumentálními Vranovský zámek spolu s panstvím koupil v r. 1793 rytíř Josef Hilgartner z Lilienbornu, který v 80. letech uskutečnil na zámku některé klasicistní úpravy, zejména malířskou výzdo­ bu interiérů. Po stranách sálu předků byly postaveny dva oblouky, napodobující antické ruiny, s plastickými hlavami bohyně Athény a starověkého filozofa. Současně byl vymalován vstupní sál a přilehlé místnosti romantickými krajinami na tapetách. Asi v téže době vznikl u zámku klasicistní park s řadou salett, dnes jen zčásti zachovaných, a obora. Z té doby pochází i úprava Růžového vrchu se starověkým chrámkem, jeskyněmi a letohrádkem (tzv. Dům filozofů) z r. 1787. Vranovský zámek hostil četné umělce, například rakouského básníka Jakoba Julia Davida (f 1906) i polského romanopisce Henryka Sienkiewicze (1846 1916) a další. Od r. 1945 je vranovský zámek majetkem státu a spravuje jej Státní památková péče v Brně. Jeho instalace je ukázkou zámec­ kého bydlení v době klasicismu; na ni současně navazuje expozice vranovské keramiky, vyráběné ve zdejší továrně v 1. 1799 1802, kterou založil Josef Hilgartner z Lilienbornu. Tato keramika je spojena například se jménem rytce Josefa Dorého a malíře Františka Zvěřiny. Vranov n. Dyji — zámek, sál předků VRBICE — tvrz 12 km východně od Hustopečí V r. 1356 sídlil ve Vrbici vladyka Vratislav z Vrbice a v r. 1376 Hanuš z Vrbice; to by naznačovalo, že ve vsi existovala tvrz již v druhé polovině 14. století. Připomíná se v r. 1408, když se držitelem zboží stali Jindřich a Vlček ze Soběbřich. Pak se jeho majitelé střídali, až v r. 1493 získal vrbické zboží Protivec ze Zástřizl. Protože tu noví majitelé nesídlili, ztratila vrbická tvrz svůj význam a na počátku 16. století beze stopy zanikla. VRCHO SLAVÍCE — tvrz 7 km jihozápadně od Kojetína Tvrz ve Vrchoslavicích stála snad již v druhé polovině 14. století, protože v r. 1351 náležela ves Janu a Drslavu z Kra­ vař; písemně se však připomíná až v r. 1418, kdy už byla pustá. Zanikla asi za rozbrojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem na konci 14. století. Při předání poloviny Vrchoslavic Janem Dlouhým bratrům Janu a Drslavu z Kravař se již uvádí jako tvrziště. V rozvalinách byla ještě v r. 1509, kdy ves náležela ke statku Dlouhá ves, ale kolem r. 1520 ji opět obnovil Jan z Čertorej. Její držitelé se v 16. století poměrně rychle střídali. Na­ posledy se připomíná v r. 1601, kdy se Vrchoslavice staly sou­ částí dřínovského panství. Tvrz pak ztratila charakter panského sídla a zanikla. Stala se součástí hospodářského dvora (dnes majetek JZD ); nezachovaly se po ní žádné pozůstatky. Vranov n. Dyjí — zámek, pokoj s em pirovým krbem sochařskými skupinami Herkula a Antea, Acnea a Anchise od vídeňského sochaře Lorenza Mattielliho (1668 1748), které byly původně určeny pro císařský dvůr. Po dokončení východ­ ního křídla začala výstavba části jižní budovy. Zbytek, tj. část jižního a západního křídla, pochází z 1. 1777 1780; tím vznikl obdélný čestný dvůr, obklopený třemi křídly paláce. VSETÍN — zám ek Vsetín se stal střediskem vsetínského dominia teprve v po­ lovině 15. století a ještě dlouho měl společné majitele s Rožno­ vem, takže nebylo nutné vystavět tu panské sídlo. Původní vse­ tínská tvrz, připomínaná v r. 1464, stála nepochybně v místech nynějšího zámku, neboť střežila cestu do Pováží. První, zcela náhodná zpráva o ní pochází z r. 1464. Hrabě Petr ze Sv. Jiří a Pezinku postoupil před r. 1505 tvrz a městečko Vsetín s ves­ nicemi pánům z Kunštátu, ale již v r. 1534 koupil vsetínské panství Jan z Pernštejna, který je r. 1548 prodal sirotkům po Zikmundovi Nekšovi z Landeka. Nekšové tehdy získali i lukovské panství a podařilo se jim postupně zajistit oběma statkům prosperitu. (2 6 1 ) 2[ . l l a O T Í Nový majitel začal v 80. letech 17. století stavět pod vedením stavitele A. Cavadeho v blízkosti dosavadního renesančního zámku zámeckou budovu. Ale rozestavěný objekt se nezdál výhodný, a proto byl v r. 1689 přestavěn v kostelní budovu, protože starý kostel byl vypálen. Původní zámek nebyl obydlen, ale sloužil za sídlo správy panství. V r. 1708 přepadli Vsetín vojáci Františka II. Rákoczyho, který stál v čele protihabsburského povstání v Uhrách. Vnikli do budovy přízemními okny, pobili na 70 lidí a nakonec ji vypálili. V tomto stavu zůstal zámek až do r. 1722, kdy byl znovu upraven k bydlení. V 1. 1732 1733 byl rozšířen; tehdy byly k zadnímu traktu přistavěny obývací pokoje a zrušena zámecká kaple. Hrabě Štěpán Illésházy daroval v r. 1827 vsetínské panství svým příbuzným, z nichž je převzal Josef Wachtler. Ten se chtěl nějak vyrovnat magnátům, a přestavěl proto v 1. 1833 1834 zámek v duchu tehdy módního klasicismu. Tuto podobu získalo zejména průčelí a interiéry. Vnější renesanční ráz budo­ vy však zůstal zachován. Přestavbou se ale Wachtler velmi zadlužil. Za uherské revoluce v 1. 1848 1849 otevřeně sympa­ tizoval s povstalci. Panství si držel až do r. 1857. Poté náleželo rodinám Jana F. Catteau Wattela a Filipa Josefa Eduarda de Saint Hubert. Od r. 1890 byli majiteli zámku a velkostatku známí moravští průmyslníci Thonetové. V r. 1915 budova vyhořela, byla však renovována. Dnes je zámek majetkem ONV a sídlí zde Vlastivědný ústav Vsetín. V jeho sálech je umístěno okresní vlastivědné muzeum. V setin— průčelí zámku před r. 1833 Poslední Nekšovna a dědička celého majetku Lukrécie se nejprve provdala za Arkleba z Víčková (1599) a ten se vší pravděpodobnosti přebudoval starou vsetínskou tvrz na rene­ sanční zámek s obdélníkovým půdorysem a věží v průčelí. Po smrti Arkleba z Víčková (1608) se Lukrécie provdala za Albrechta z Valdštejna (1609) a učinila ho spolumajitelem svých statků. Zemřela už r. 1614 a Valdštejnovi zůstalo všechno nekšovské jmění přes nesouhlas příbuzných, zejména Bitovských na Bystřici a Jana Adama z Víčková. Po Valdštejnově útěku z Moravy r. 1619 moravští direktoři jeho majetek zabavili a vsetínské panství postoupili do dočasného držení Janu Ada­ movi z Víčková, který odešel po Bílé hoře do emigrace a jako emigrant vedl boj Valachů proti habsburské vládě. Valdštejn r. 1623 prodal vsetínské panství Zdeňkovi Žampachovi z Poištejna. Vsetínský zámek byl svědkem valašské rebelie i jejího konce v r. 1627, kdy v prachu náměstí klečeli zástupci 17 obcí upro­ střed kordónu císařských mušketýrů, aby přijali potupný revers. Odtud byla zahájena ostrá rekatolizace kraje, kolem zám­ ku se odehrávaly nejkrvavější výjevy za nepřátelských vpádů. Zdeněk Zampach prodal v r. 1632 zámek s panstvím ostři­ homskému arcibiskupovi Petru Pázmánymu. Od té doby vládli v kraji více než dvě století uherští feudálové. Neklid na Vsetínsku neustal až do konce třicetileté války. Vsetínští Valaši se ještě několikrát vzbouřili, a využívajíce neschůdnosti kraje a válečných událostí, ohrožovali císařské až k řece Moravě. Spojovali se i se Švédy, ale nakonec byli vo­ jenskou přesilou přemoženi a krůtě potrestáni. V r. 1652 získal vsetínské panství hrabě Jiří Illésházy, jehož rod hrál významnou úlohu v uherských dějinách 17. století. (2 6 2 ) V setín — zámek VŠEMINA — tvrz 7 km severně od Vizovic Na vrchu Hrádku u vsi Všeminy se nacházely podkovy, že­ lezné ostruhy a šipky. Uvedené nálezy, pocházející ze 14. století, a pomístní jméno opravňují k domněnce, že zde pravděpodobně stála tvrz, i když není v pramenech nikde doložena. VŠETRAPY — horní tvrz 14 km západně od Hodonína Všetrapy stávaly jihozápadně od městečka Čejkovic. V r. 1349 zde stála tvrz, kterou spolu se vsí prodali bratři Čeněk a Lvík z Němčiček Markvartu z Morkůvek. Zanikla pravděpodobně za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem, neboť v r. 1418 zůstalo jen tvrziště opevněné vodním příkopem. Tehdy Přech z Trmačova postoupil tvrziště, dvůr v horní části vsi a díl vsi Janu z Moravan. Tvrziště se ještě uvádí v r. 1447. Tvrz nebyla obnovena, protože za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století zanikla také ves, která se v r. 1512 uvádí jako pustá. Dnes se po ní nedochovaly žádné pozůstatky. Stála asi na kopečku Hrádku, kde se našly počátkem 20. století zbytky opev­ nění. VŠETRAPY — dolní tvrz 14 km západně od Hodonína Ve vsi Všetrapy existovala ještě dolní tvrz, která asi zanikla za válek husitských, neboť v r. 1447 při předání Všetrap Janem Kropáčem z Holštejna Zbyňkovi z Moravan se uvádí jen tvr­ ziště. To je jediná zpráva o její existenci. Tvrz nebyla obnovena a zanikla beze stopy spolu se vsí. VÝČAPY — zám ek 8 km severně od Jaroměřic nad Rokytnou Výčapy byly v 1. 1104—1556 součástí majetku třebíčského kláštera. Ve vesnici sídlili manové, z nichž se v r. 1274 připomí­ ná Budislav z Výčap, v r. 1464 Václav Tluksa z Krajovic. V r. 1592 ji držel Jaroslav Dubský z Třebomyslic, po Bílé hoře Karel Rudolf Dubský z Třebomyslic. Za něho byla tvrz v polo­ vině 17. století přestavěna v jednoduchý jednopodlažní barok­ ní zámek. V r. 1720 prodala Marie Sibyla Haslerová Výčapy k lesonickému panství. Po r. 1771 byl zámek přebudován ve dvůr a v byty úředníků. Zámek dnes náleží MNV a slouží bytovým účelům. VYSOKÉ POPOVICE — tvrz 10,5 km severozápadně od Ivančic Tvrz ve Vysokých Popovicích se připomíná v r. 1313, existovala však pravděpodobně již v polovině 13. století. Tehdy ji drželi páni z Popovic, příbuzní s pány z Čeblovic a z Drahotuš. Prvý se psal po tvrzi v r. 1262 Artleb a v r. 1268 Černín z Popovic (f 1300 a je pohřben u brněnských minoritů). Popovičtí byli původně velmi zámožní, ale postupně zchudli a v r. 1378 z popovické tvrze odešli. V polovině 15. století vznikly o Popovice velké spory mezi pány z Lomnice a Selmberky, až je nakonec v r. 1466 získal Jan ze Šelmberka. Ten v r. 1482 postoupil popovickou tvrz se vsí a dvorem, dále Příbram s mlýnem, Újezd s mlýnem a pusté Raclavice Hynku z Kukvic. Od té doby náležely Popovice k rosickému zboží, zdejší tvrz ztratila význam panského sídla a záhy zanikla. Tvrz stála v místech dnešních domů čp. 21 a 22, kde jsou dosud znatelné valy; ještě v r. 1788 z ní zbývala část zdivá. V yškov— zámecké nádvoří s bývalou věži VYŠKOV — zám ek Ve Vyškově stál patrně již kolem r. 1200 zeměpanský hrad, neboť v r. 1201 se uvádí vyškovský župan Jakub. Není vylouče­ no, že hrad přetrval i po převzetí Vyškova olomouckým bis­ kupstvím. Jako biskupský se však uvádí teprve v r. 1318, kdy se připomíná jako součást organizace biskupského lenního práva vyškovské provincie. Hrad stával na okraji vnitřního města a zbytky jeho gotického jádra byly objeveny v 1. 1951—1954. Za husitských válek jej husité pobořili, ale již v r. 1449 byl obnoven a nazýval se nový hrad; měl tehdy poschodí a věž. V jeho stavbě pokračoval biskup Tas Černohorský z Boskovic (1458—1482; tehdy se připomíná i kaple), který rozšířil hrad o další křídlo, jak to dosvědčuje jeho erb v dnešní zámecké zdi. Stalo se tak patrně poté, co byl hrad v r. 1468 poškozen útokem vojsk Jiřího z Poděbrad pod vedením hejtmana Mikuláše Střely, neboť město Jiřímu kladlo odpor. Před r. 1487 hrad rozšířil biskup Jan Filipec a někdy na počátku 16. století jej biskup Stanislav Thurzo (1497 1540) přebudoval v renesanční zámek a současně zde zřídil i zámeckou zahradu. Jeho renesanční erb je dnes umístěn nad vjezdem do zámku. Zámek i zahrada byly pravděpodobně velmi honosné, jak to odpovídalo postavení předního moravského feudála. O kráse zahrady svědčí i to, že při morové epidemii v Uhrách nabízel biskup králi Vladislavovi II. pobyt na zámku ve Vyškově, „u kterého se příjemná zahrada nachází“ . Později sloužil zámek jako kněžské vězení. V březnu 1605 zasedal na vyškovském zámku moravský zemský sněm. V r. 1619 se v zámku usadila silná biskupská posádka, která měla podporovat akce císařského generála Dampierra v Podyjí, ale 17. srpna 1619 si stavovské vojsko za pomoci vyškovských měšťanů vynutilo její kapitulaci. (2 6 3 ) Za švédského náporu v r. 1643 byl Vyškov vypálen a současně značně poškozen i zámek se zahradou. Zámek znovu vystavěl v 60. letech 17. století olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna (1664 1695), jenž zde zřídil i obrazovou galérii; v 1. 1660 1665 byla v zámku umístěna i mincovna, která se pak odtud dostala do Kroměříže. Jako většinu lichtenštejnských staveb projektoval i tuto přestavbu Giovanni Pietro Tencalla, který je autorem raně barokní italské zahrady s lodžií. Dochovaný latinský nápis na vstupní bráně zahrady hlásá: „T uto donedávna zpustlou zahradu novým uspořádáním záhonů a založením chodníků upravil, mnohou výsadbou zvelebil, něžnou stavbou sloupořadí a zřízením fon­ tány vyzdobil Karel z Lichtenštejna, 1673.“ Vzhled zámku částečně poznáváme z veduty města z r. 1718, která zachycuje zámek se dvěma věžemi a přilehlou, zdí obehnanou zahradou mimo hradby města, ale v jejich těsném sousedství. Rozsah zahrady byl značně větší než dnes. Vyškovský zámek se stal častým sídlem olomouckých biskupů, hostil mnohé významné hosty, například v r. 1696 moskevskou delegaci při její návštěvě císařské Vídně, kde jednala o politické alianci. V polovině 18. století byl příznivcem zámku biskup Ferdinand Troyer (1745 —1758), pozdější kardinál, který zde dočasně sídlil a často pořádal lovy v okolních lesích Drahanské vysočiny stejně jako předtím biskup Wolfgang Hanibal Schrattenbach (1711 1738), jenž zřídil v zámku divadelní sál, v němž se hrály italské opery. Od požáru v r. 1753 zámek chátral, v r. 1774 byl změněn ve vojenskou nemocnici a později se stal sídlem biskupských patrimonijních úřadů a obydlím úředníků. V r. 1800 zde pře­ nocoval ruský maršál Suvorov, před bitvou u Slavkova v r. 1805 se zde konala schůzka rakouského císaře Františka I. s ruským carem Alexandrem I. Po požáru v r. 1917 byl zámek znovu upraven; olomouckým arcibiskupům patřil až do r. 1928; od té doby náležel městu. Dnes je zámek majetkem ONV; v 1. 1951 1954 byla prove­ dena generální oprava a je v něm umístěno okresní muzeum. VÝŠKOVICE — tvrz 8 km jihozápadně od Zdounek Zaniklá ves Výškovice (Vyškůvky) stávala u dnešních Litenčic v místech nynější samoty Nový dvůr a připomíná se v r. 1384. Zdejší tvrz je uváděna pouze v r. 1412 jako sídlo místních vladyků. Zanikla patm ě za válek husitských nebo nej­ později v druhé polovině 14. století a dnes po ní nejsou žádné stopy. ZAHRADIŠTĚ — zám ek 12 km severozápadně od Velkého Meziříčí Původní ves Zahradiště, poprvé připomínaná v r. 1351, zanikla za válek česko-uherských v druhé polovině 15. století. Stávala v místech dnešní polní trati zvané Staré Zahradiště. Dnešní ves Zahradiště byla obnovena v r. 1552 a stala se sou­ částí velkomeziříčského panství. V 80. letech 18. století dala Eleonora z Lichtenštejna postavit poblíž vsi uprostřed lesů jednopatrový lovecký zámek s dvorem a myslivnou, který je dnes majetkem státních lesů. ZÁSTŘIZLY — stará tvrz 20 km jihozápadně od Kroměříže Po vsi Zástřizlech se psal rozvětvený starobylý vladycký, později panský rod, jehož jméno se objevuje v moravských ději­ (264) nách více než 400 let. Postupem doby se rozšířil do 5 větví — zástřiziovské, morkovické, ždánické, prakšické a lechovické. Tvrz v Zástřizlech se připomíná až v r. 1417, i když určitě existovala již dříve, neboť už v r. 1341 zde sídlili Artleb a Bořek ze Zástřizl. Je možné, že byla zničena za husitských válek. Nebyla již obnovena, neboť v r. 1481 byla zvána tvrzištěm; poté úplně zanikla a zmizela beze stopy. ZÁSTŘIZLY — nová tvrz 20 km jihozápadně od Kroměříže Zástřizlové si v 15. století vybudovali ve vsi novou tvrz, která se písemně připomíná v r. 1481, kdy Aleš ze Zástřizl předal Zástřizly Jiříku a Alšíku z Ojnic. V r. 1535 je postoupila Anna z Ojnic Janu Rancovi z Háje; poté se jejich držitelé často střídali, až v r. 1624 se Zástřizly staly součástí stříleckého panství. Poslední zmínka o tvrzi je z r. 1624, kdy ji majitel stříleckého panství Adam Martinkovský z Rozsečc prodal pá­ nům z Petřvaldu. Tvrz ztratila svou funkci a zanikla asi během 17. a 18. století. Při stavbě školy v r. 1899 se přišlo na mohutné kamenné základy a rozsáhlé podzemní prostory, což byly pravděpodobně pozůstatky zdejší tvrze. ZBOROVICE — starý zám ek 5 km severozápadně od Zdounek Městečko Zborovice se poprvé připomíná v r. 1276; tehdy tu sídlil Stanimír ze Zborovic a v r. 1353 Racek a Ješek ze Zborovic, tvrz se však uvádí teprve v r. 1638. Od Racka ze Zborovic přešly Zborovice na markraběte Jana, který z nich zřídil lenní statek; ten v r. 1371 udělil lénem Půtovi z Holštejna. V 1. 1448 1464 se statek vrátil do rukou místních vladyků, neboť náležel Rackovi ze Zborovic. V 16. století byl opět roz­ dělen a jeho držitelé se často střídali. Náležel Zástřizlům, Martinkovským z Rozseče a v r. 1626 tu sídlil Kryštof Karel Podstatský z Prusinovic, za něhož (v r. 1638) se tvrz připomíná. Teprve za Františka Horeckého z Horky koncem 30. let 17. sto­ letí byl statek spojen v jeden celek. V r. 1690 získal z boroví cký statek František Ferdinand Sak z Bohuňovic, který počátkem 18. století přebudoval dosavadní tvrz v barokní zámek obdélníkového půdorysu. Přestavba byla dokončena v r. 1720; v přízemí jsou dodnes částečně zachované gotické klenby z pozdně gotické tvrze. V r. 1720 odkázal Fran­ tišek Ferdinand Sak Zborovice své manželce Anně Kateřině, rozené Walderode, a svým dcerám. Noví majitelé již nebyli spokojeni s dosavadním sídlem a vy­ budovali si proto v obci nové. Starý zámek sloužil jako patrimonijní kanceláře a byty úředníků. Bytovým účelům slouží dodnes a je majetkem MNV. ZBOROVICE — nový zám ek 5 km severozápadně od Zdounek Maxmiliána Marie Beatrice, dcera F. F. Saka z Bohu­ ňovic, se provdala za hraběte Františka Antonína z Rottalu, který se v r. 1760 stal samostatným držitelem zborovického statku. Rottal postavil po r. 1760 ve Zborovicích nový jedno­ patrový zámek v části obce směrem k Medlovu. V r. 1786 nále­ žel zámek spolu se statkem Weissenburgům, kteří přikoupili i Věžky. V r. 1839 jej postoupili Eufraině Terschové. Od r. 1863 náležely Zborovice rodině Redlichů a Friessů. Budovu zámku přestavěli v novogotickém stylu v 1. 1890—1891 vídeňští archi­ tekti Fellner a Helmer, autoři městského divadla v Brně. Za okupace náležel zámek spolu se statkem říšskoněmeckým cukrovarnickým podnikatelům, od r. 1945 je vlastnictvím MNV a slouží sociálním účelům. ZBRASLAV — hrad 9 km jihovýchodně od Velké Bíteše Hrad v obci postavil panský rod, který se psával ze Zbraslavi a z něhož později vzešli páni z Kunštátu. Jako prvý se uvádí Heralt ze Zbraslavi (1222 1240). Ve 14. století není však již o hradě v pramenech zmínky, třebaže se po Zbraslavi ještě psali vladykové odvozující svůj původ od Heraltova syna Mikuláše. Hrad stával na kopci Hradisku; nedochovaly se z něho žádné pozůstatky. ZDEŇKOV — tvrz 12,5 km jihovýchodně od Telče Tvrz Zdeňkov postavil kolem r. 1655 nad zaniklou vsi Votvmí Zdeněk Matyášovský z Matyášovic, který prodal v r. 1650 své krasonické zboží, ale ponechal si tvrz spolu se zbožím zaniklých vsí Martinic, Budějoviček, Stojšic a Votvrně. Statek se však již v r. 1659 stal součástí krasonického panství; tvrz byla v r. 1817 zbořena a na jejím místě vznikly hospodářské budovy. Před první světovou válkou byla na nich odhalena pamětní deska, která hlásala existenci původní tvrze. Dnes náležejí budovy hospodářské farmě státního statku. ZDISLAVICE — zám ek 6 km západně od Zdounek Zdislavice se poprvé připomínají v r. 1347, kdy je velehradský klášter zastavil olomouckému biskupu Janu VII. Volkovi. Stávala tu tvrz, o které je prvá zmínka z r. 1349. Jejím dlouho­ letým držitelem v polovině 15. století byl Mikuláš z Gogoli na, po r. 1495 Zástřizlové. Tvrz měnila často své majitele. V 16. sto­ letí ji většinou drželi Zástřizlové, od r. 1602 Petr Vlachovský z Vlachovic, v r. 1633 Karel Kotulínský z Kotulína, od r. 1656 Kokorští z Kokor, kteří v r. 1658 spojili své malé panství s Honéticemi, a pak jejich dědicové Otiskové z Kopenic, kteří v r. 1688 přikoupili ještě statek Lebedov. V 80. letech 17. století přebudovali Otiskové již značně zchá­ tralou tvrz v jednoduchý jednopatrový barokní zámek obdélní­ kového půdorysu. V dalších desetiletích však zámek i statky chátraly. Úplně Zdislavice zámek Zdislavice — zámek, Sofiin pavilónck v zámeckém parku Zdislavice — zámek (2 6 5 ) zpustlé je koupil od zadlužené Marie Alžběty Hollyové v r. 1786 Antonín Valentin Kaschnitz z Weinbergu. Ten se stal nejprve ředitelem bývalých jezuitských statků na Moravě a po zrušení dalších klášterů všech moravských státních statků. Nové hospo­ dářské směry, které zaváděl na státních panstvích, uplatňoval i na vlastních majetcích, tedy též na panství Zdislavice. Kaschnitz přestavěl zdislavický zámek v pozdně barokním duchu, zachovávajícím dosavadní obdélníkovou dispozici jednopatrové budovy. Úprava romantického parku pochází od vrchního zahradníka císaře Josefa II. Rozenthala. V r. 1800 prodal Kaschnitz zámek s panstvím svému příští­ mu zeti Fridrichu Zikmundu Vocklovi (f 1829), který patřil mezi vynikající hospodáře a chovatele ovcí. Dalším významným hospodářem zde byl hrabě František Dubský (1784 1873), zakladatel druhé, zdislavické hraběcí větve, který si vzal za manželku Vocklovu dceru. Dubský přebudoval v první polovině 19. století pozdně barokní zámek a dal mu dnešní podobu. Tak vznikla volná jednopatrová budova, na delší straně s průčelím členěným 17 okenními osami. Nádvoří svírají krátká boční křídla. Tříosý mělký rizalit je ukončen trojúhelníkovým štítem se znakem Dubských. Před vchodem upoutává pozornost honosný balkón. Na zdislavickém zámku se 13. září 1830 narodila komtesa Marie Dubská, později provdaná Marie Ebnerová z Eschenbachu, slavná rakouská básnířka a spisovatelka, která ke svým povídkám volila i látku z českého prostředí, z okolí Zdounek. Je pochována v rodinné hrobce ve Zdislavicích (f 1916). Rodina Dubských vlastnila zámek až do r. 1945. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží sociálním účelům. ZDOUNKY — tvrz 10 km jihozápadně od Kroměříže Zdounky se poprvé připomínají v r. 1298, za Alberta ze Zdounek, jehož jméno se vyskytuje v pramenech až do r. 1328. Ve 14. století patřily Zdounky pánům z Holštejna. Dobu vzniku zdejší tvrze neznáme. Existovala však určitě ve 14. nebo nejpozději na počátku 15. století. V r. 1406 Ondřej z Pavlovic pohnal před soud Albrechta ze Šternberka a z Lukova, že mu zabral zdounskou tvrz, kterou si cenil na 150 hři­ ven. Přibližně můžeme stanovit, kdy byla tvrz zpustošena; stalo se tak pravděpodobně v r. 1423, kdy zde sídlil Štěpán z Vartnova, přívrženec krále Zikmunda. Při tažení husitů na Moravu, kdy dobyli Kroměříž, pobořily asi husitské čety i městečko a tvrz ve Zdounkách. Nasvědčuje tomu Zikmundův zápis z 10. září 1429, podle kterého zastavil Štěpánovi hrad Cimburk náhradou za škody, jež utrpěl na své tvrzi ve Zdoun­ kách. Při prodeji zdounského panství v r. 1520 Janem z Lom­ nice Hynkovi z Kunčic a o 3 léta později Václavu ze Žerotína a na Buchlově se mluví o zdejší tvrzi jako o zaniklé. Otázkou je, kde vůbec původní středověká tvrz stávala. Podle tvaru terénu se obvykle soudí, že nejspíš za kostelem. V úvahu se bere i místní podání, které toto místo nazývá Hrubé valy, což by mohlo připomínat dřívější opevnění. Tuto tezi podporuje i silné zdivo u jižní kostelní zdi, nalezené při úpra­ vách kostela v r. 1934. Autor zdounské vlastivědy F. W. Peřinka usuzuje, že zdounský kostel vznikl přestavbou tvrze. ZDOUNKY — zám ek 10 km jihozápadně od Kroměříže V polovině 16. století vybudoval Petr Čertorejský z Certorej, který koupil Zdounky v r. 1542 od synů Václava ze Žerotína, ( 266 ) Z dounky — zámek v obci novou tvrz. Nasvědčuje tomu i okolnost, že v r. 1561 při prodeji panství Erazimovi z Bobolusk se vypočítává mezi příslušenstvím také tvrz. Nestála však v předpokládaných místech staré tvrze, tj. v blízkosti kostela, ale v místech dnešního zámku. Erazim z Bobolusk odkázal před svou smrtí v r. 1564 Zdoun­ ky Zoubkům ze Zdětína. Jáchym Zoubek ze Zdětína, podko­ moří Markrabství moravského, přebudoval začátkem 17. století dosavadní tvrz v renesanční obdélníkový zámek. Jeho poslední držitelka Kateřina Zoubková ze Zdětína (f 1636) odkázala Zdounky jezuitskému řádu k založení nové koleje na Moravě; ta byla zřízena v r. 1636 v Kroměříži a po vpádu Švédů v r. 1643 přenesena do Uherského Hradiště. V majetku hradišťské koleje zůstaly Zdounky až do zrušení řádu v r. 1773. V druhé polovině 17. století jezuité dosavadní chátrající zámek zbarokizovali, čímž v podstatě získal dnešní podobu. V prvém poschodí byla vybudována barokní kaple řádového světce Ignáce z Loyoly, dokončená v r. 1661. Po zrušení řádu připadly Zdounky studijnímu fondu, který je v r. 1804 prodal dosavadnímu nájemci Antonínu Valentinu Kaschnitzovi z .Weinbergu; ten je však po 2 letech postoupil hraběnce Arnoštce Lamberkové, rozené Salm-Neuburkové. Noví majitelé přestavěli zámek v polovině 19. století, zejména v interiérech, kdežto vnější podobu ponechali. Posledním ma­ jitelem zámku i panství byl Hugo Bedřich Strachwitz, jemuž byl v r. 1948 zkonfiskován. Dnes je majitelem zámku MNV a budova slouží sociálním účelům. ZHOŘ — tvrz 14 km severovýchodně od Jihlavy Zhoř, která byla na rozdíl od jiných Zhoří nazývána podle uživatele statku v době husitských válek Vaňka Housete Zhousetina Zhoř, náležela klášteru třebíčskému, který ji dával v léno. Tvrz se připomíná v r. 1480; existovala však již dříve. V té době ji její držitel postoupil spolu se vsí Janu z Vranova. Ves pak náležela k statku rudoleckému, zdejší tvrz zanikla a ustoupila hospodářské zástavbě. ZLÁMANEC — tvrz 10 km jihovýchodně od Napajedel Ves se připomíná v r. 1392, kdy ji Aleš Světlovský ze Štern­ berka postoupil pro dluhy hradišťskému židovi Aronovi, který ji prodal Heraltovi z Kunštátu. Po nčm připadla ves markraběti Joštovi, který ji předal v r. 1408 Petrovi z Kravař a ten v r. 1412 Zichovi z Nedachlebic. V té době se zde nacházel svobodný dvůr s 13 poplatnými lány, mlýnem a 2 dvorci a asi také tvrz. Ves byla rozdělena a část se v 16. století dostala k panství uhersko­ brodskému; celá ves potom koncem 17. století. V r. 1521 se v části vsi, která nebyla součástí uherskobrod­ ského panství, připomíná tvrz, kterou drželi Šarovci ze Šarova. V r. 1532 právně přiznal Jakub ze Šarova kromě části Zlámancc s tvrzí pusté městečko Šarov s tvrzí a dílem Újezdce Václavu Tetaurovi na Malenovidch. Koncem 16. století vlastnili tvrz Janauerové ze Strachnova, z nichž Bohuslav ji před r. 1597 prodal spolu s částí vesnice Vilému Nekšovi z Landeka. V r. 1616 ji koupil za 8500 zl. mor. Jan Jetřich Lhotský ze Ptení; v r. 1686 byla přivtělena k uherskobrodské­ mu panství a poté tvrz zanikla. Nedochovaly se z ní žádné pozůstatky. ZNOJMO — zám ek Reka Dyje tvořila odedávna důležitou obrannou překážku proti vpádům z Rakous, a to i v období, kdy moravská hranice procházela jižněji než dnes. Původní znojemské obchodní středisko stálo v místech Hradiště sv. Hypolita (západně od dnešního vnitřního města), které bylo velkomoravským správ­ ním, politickým a vojenským střediskem, důležitou křižo­ vatkou cest z Rakous do vnitra Moravy a dále Moravskou branou do Polska a z Podunají do Čech. V první polovině 11. století, když kníže Břetislav I. (1034 1055) budoval správní organizaci, přenesl sídlo feudální moci z Hradiště sv. Hypolita na protilehlý skalnatý ostroh, kde vznikl znojemský hrad. Středověký románský „nejpevnější hrad Znojem“ , jak byl označen v r. 1146, stál na nejvýše položené části ostrohu v prostoru vymezeném románskou osmibokou strážní věží, která se zřítila v r. 1892, a vyvýšeninou, na níž dodnes stojí románská rotunda P. Marie (od 13. století sv. Kateřiny). Hradní ostroh chránilo údolí Dyje a potok Gránice a na jihovýchodě prohlubenina mezi hradem a návrším s chrámem sv. Mikuláše, zvaná Jáma. Hrad byl přístupný od východu. Východním smě­ rem se rozrůstalo podhradí. V polovině 11. století byla vybu­ dována románská rodunda P. Marie. V r. 1134 ji dal znojemský kníže Konrád II. a kněžna Marie Srbská vyzdobit obrazy zná­ zorňujícími genealogii českých a moravských Přemyslovců. Rotunda je dnes národní kulturní památkou. Předhradí, kde ve 13. století vznikly kláštery minoritů a později i klarisek, sahalo až po dnešní Václavské náměstí, kde stával ve středověku kostel sv. Petra. První písemná zpráva související se znojemským hradem je falzum staroboleslavské kapituly z 11. století. Hrad se stal správním, politickým a vojenským centrem oblasti i sídlem údělných knížat. Znojemské knížectví udělil Břetislav I. svému synu Konrádovi, Spytihněv II. (1055 1061), který „nově uspo­ řádal království moravské“ , udělil západní polovinu Moravy společně bratrům Konrádovi a Otovi a konečně Vratislav II. (1061 1092) udělil v r. 1061 Otovi východní část Moravy s Olomoucí a Konrádovi, poněvadž uměl německy a tato část sousedila s Rakousy, západní se Znojmem a Brnem. Když se Konrád I. Brněnský stal českým knížetem (1092), vládl ve Znojmě jeho syn Lutold, jehož manželkou byla Ita z Babcnberku. Za sporů mezi pražským knížetem Břetislavem II. (1092 1100) a moravskými knížaty obsadili Čechové v r. 1099 Znojmo a Lutold se uchýlil na hrad Rakous v dnešním Ra­ kousku, odkud prováděl nájezdy proti knížeti Bořivojovi II., který spravoval znojemské knížectví. V r. 1100 slavil na hradě Bořivoj svatbu se starší sestrou markraběte Východní marky. V г. 1101 se Bořivoj stal českým knížetem (do r. 1107) a Lutold se vrátil do Znojma. Za jeho nedospělého syna vládl zde později nejprve brněnský kníže Oldřich (1113 1115), potom český kníže Vladislav I. (1120 1125); v r. 1123 bylo Znojmo vráce­ no Lutoldovu synu Konrádu II., který tu vládl s přestávkou v 1. 1128—1134 až do poloviny 12. století. Nespokojenost většiny velmožů na Moravě a v Čechách s vládou pražského knížete postavila do čela odporu znojemské­ ho knížete Konráda II., který porazil Vladislava II. a oblehl v r. 1142 Prahu. V odvetu zpustošil český kníže Znojemsko; v r. 1146 oblehl Znojmo a nekonec se ho zmocnil. Posledním znojemským knížetem se pak stal Konrádův syn Konrád Ota; uvádí se v r. 1160 na konfirmační listině pro klášter Hradiště. V г. 1176 se zúčastnil tažení Soběslava II. do Rakous a v r. 1178 se ve sporu o Olomouc postavil na stranu nápadníka českého trůnu Fridricha a porazil Soběslava II. pod Vyšehradem. Na­ konec se znojemský kníže sám ucházel o český trůn a zmocnil se i Prahy, avšak na zákrok císaře Fridricha Barbarossy se v r. 1182 spokojil s Moravským markrabstvím jako lénem říše římské. Moravský markrabě Konrád Ota sídlil na zno­ jemském hradě, kde také v r. 1183 slavil vánoce ve společnosti olomouckého biskupa Pelhřima a želivského opata Gotšalka. Za sporů mezi českým knížetem Fridrichem (1178- 1189) a moravským markrabětem Konrádem Otou došlo v r. 1185 к novému plenění Znojemska Čechy а к bitvě u Loděnice nedaleko Berouna, v níž si obě strany přičítaly vítězství. Konrád Ota se stal nakonec v 1. 1189 —1191 i českým kní­ žetem (Konrád II. Ota) a na sněmu Čechů a Moravanů v Sadské vyhlásil platnost zákoníku, zvaného „Konrádova statuta“ , jejichž závaznost byla pro Znojemsko potvrzena v r. 1222. V r. 1192 sídlil na hradě další moravský markrabě Vladislav Jindřich, kterého nakonec český kniže-biskup Jindřich Bře­ tislav (1193 —1197) v r. 1195 ze Znojma vypudil. Vladislav Jindřich se však v r. 1197 vrátil a v r. 1222 na hradě zemřel. V 13. století prožíval znojemský hrad období svého rozkvětu. Zůstával centrem krajské správy a soudů, často zde pobývali čeští králové a moravská markrabata, například v 1. 1221 a 1226 Přemysl Otakar I. Za bojů mezi Václavem I. a jeho synem Pře­ myslem Otakarem II., moravským markrabětem, se znojemský hrad stal od r. 1237 několikrát důležitým střediskem markraběriho odporu. Krypta minoritského kláštera u kostela Matky Boží v podhradí nakonec posloužila za dočasný odpočinek těla Pře­ mysla Otakara II. po bitvě na Moravském poli v r. 1278. V r. 1306 se hradu zmocnil český král Rudolf Habsburský a v r. 1307 se o něj bojovalo znovu; hrad hájil proti rakouským vojskům Raimund z Lichtenburka. V následujícím roce jednal na hradě český král Jindřich Korutanský s rakouským vévodou Fridrichem Habsburským, který se sice vzdal nároků na Čechy a Moravu, ale podržel v zástavě některé hrady a města, mj. také Znojmo. V r. 1310 se zmocnil znojemského hradu Jindřich z Lipé, který uzavřel v r. 1317 smlouvu s Fridrichem Habsbur­ ským, namířenou proti Janu Lucemburskému. Avšak již příští­ ho roku se hradu zmocnil Vilém Zajíc z Valdeka, a tak se spolu s městem dostal do rukou nového českého krále Jana Lucemburského. V r. 1327 vyhořela část hradu a města při jednáních Jana Lucemburského s rakouským vévodou a za radovánek s nimi spojených. Jan Lucemburský byl posledním ( 267 ) Znojmo — zámek, nástěnné malby v rotundě sv. K ateřiny českým králem, který častěji pobýval na znojemském hradě. Z původní románské stavby, vystavěné na vnější (západní) straně nižšího výběžku ostrohu se nám vlivem četných váleč­ ných nájezdů, a zejména požárů, nic nedochovalo. V druhé polo­ vině 15. století byl hrad přebudován a vystavěn ještě výše k ostrohu. Z této výstavby se dodnes dochovala pouze část sklepů a snad i základy někdejších staveb, zabudovaných později do zámku. Pro větší bezpečnost hradu byla vybudována i městská opev­ nění, která dodnes náleží k nejzajímavějším ve střední Evropě; o jejich mohutnosti svědčí i městské věže, zejména věž Vlková u někdejší Dolní nebo Vídeňské brány. Také Karel IV. několikrát do Znojma zavítal v 1. 1335 1342 ještě jako markrabě, v r. 1348 jako král český a římský (268 ) a v r. 1364 jako císař, aby tu uzavřel smlouvy s rakouským vé­ vodou Rudolfem IV. o nástupnictví v Čechách, za něž bylo moravskému markraběti Janovi potvrzeno nástupnické právo v Rakousích. Karlův nástupce Václav IV. potvrdil v r. 1379 na znojemském hradě rakouskému vévodovi Albrechtu III. privilegia habsburského rodu. V r. 1393 uzavřel moravský markrabě Jošt s uherským králem Zikmundem, rakouským vé­ vodou Albrechtem III. a míšeňským markrabětem Vilémem spolek proti Václavu IV. K podepsání smlouvy došlo patrně v louckém klášteře, a hrad a město byly obsazeny rakouskými oddíly; ty sice po smíru mezi Joštem á Václavem IV. z r. 1395 odtáhly, ale Znojmo (hrad a město) zůstalo v rukou Joštových. Za sporů mezi markrabaty Joštem a jeho bratrem Prokopem se v r. 1402 zmocnila hradu a města strana Prokopova, vedená Hynkem Suchým čertem z Jevišovic, který se stal hejtmanem znojemského hradu. Tato strana, vytvořená navenek pro hájení zájmů krále Václava IV. a markraběte Prokopa, k níž dále nále­ želi Jan Sokol z Lamberka, Petr Morašický z Paběnic, Vok z Holštejna a další šlechtici, ovládala nakonec celou jihozá­ padní Moravu a podnikala nájezdy i do Rakous. Proti nim vytáhl uherský král Zikmund spolu s rakouským vévodou Albrechtem IV; v r. 1404 oblehli hrad a město, ale museli s nepořízenou odtáhnout. Co však nedokázal vnější nepřítel, podařilo se vnitřnímu. Už v r. 1405 se za pomoci měšťanů, kteří nelibě nesli svévoli hradní posádky, opět zmocnil hradu mar­ krabě Jošt, ale ponechal Hynka z Jevišovic v úřadě. Po smrti markraběte Prokopa však Hynek Suchý čert z Jevišovic spolu s Janem Sokolem z Lamberka a Alešem z Lichtenburka využili domácí situace i nástupnických sporů v Rakousích a plenili ve svůj prospěch nejen na Moravě, ale podnikali pustošivé nájezdy hluboko do Rakous. Konec těmto výbojům — s nimiž je spojena i přezdívka strážní věže znojemského hradu, „L ou­ pežnická“ učinilo zajetí Hynka Suchého čerta českým králem (v r. 1406) a jeho vstup do služeb rakouského vévody Albrechta V. Jako nový hradní hejtman se v r. 1409 připomíná Jindřich Zajímač z Jevišovic. V r. 1421 se Znojma zmocnil na rozkaz krále Zikmunda Hartneid z Lichtenštejna na Mikulově a téhož roku se na hradě ubytoval s celým dvorem král Zikmund, který zde jednal s ra­ kouským vévodou Albrechtem. V říjnu pak Albrecht vytáhl ze Znojma proti husitským Jevišovicim a v r. 1425 se husité zase v odvetu marně pokoušeli dobýt Znojmo; podařilo se jim však Znojmo — zámek, rotunda sv. K ateřiny v areálu bývalého přem yslov­ ského hradu vypálit loucký klášter. V r. 1437 se Zikmund objevil na hradě znovu a dal tu uvěznit svou manželku Barboru Celskou; ve Znojmě (bud na hradě, nebo v kostele sv. Mikuláše, případně na Hradišti sv. Hypolita) také 9. prosince téhož roku zemřel. V r. 1444 byl hradním purkrabím Záviš z Hrušovan. V r. 1453 přebýval ve Znojmě Ladislav Pohrobek a za přítomnosti Jiřího z Poděbrad zde bylo rozhodnuto o jeho zemském správcovství v Čechách. Tehdy, nebo o něco později, byl držitelem a pur­ krabím hradu Volfgang Osvald z Ludmansdorfu, od něhož hrad pro českou korunu vyplatil (v r. 1456) Jindřich z Rožm­ berka. V dalších desetiletích však význam hradu začal upadat a nakonec byl v 90. letech 15. století zastaven. V 1. 1493, 1496 a 1504 jej postupně drželi Ludvík, Ladislav a Jan Michal z Vejtmíle. Vědomí, že jde o královský majetek, nakonec upadlo tak, že s hradem začali počátkem 16. století disponovat moravští stavové, kteří jej později vykoupili ze zástavy a složili za něj králi Ludvíku Jagellonskému 14 000 hřiven, „aby tu pan hejtman (tj. moravský zemský) seděl a toho užíval, j tím lépe ten úřad k dobrému JM ti i stavům Markrabství moravského spravovati mohl“ . Poněvadž se hrad nakonec sídlem zemského hejtmana nestal, stavové jej považovali za své vlastnictví, čímž samozřejmě jeho význam dále klesal. Tak jej poskytli do užívání královně Marii, vdově po Ludvíku Jagellonském, a pak královně Anně, manžel­ ce Ferdinanda I., která zde pobývala v r. 1527. O tři léta později byl hrad zastaven Mikuláši Prusinovskému z Víčková, ale už v r. 1531 připadl opět moravským stavům. Poslední purkrabí znojemského hradu Jan Tavíkovský z Tavíkovic se připomíná v r. 1534; poté byl hrad již nepřetržitě zastavován. Pronikání Turků do střední Evropy vyžadovalo zvýšení obranyschopnosti i znojemského hradu, který měl být v r. 1542 nově opevněn. O vybudování nového opevnění se při svých návštěvách v 1. 1549 a 1552 staral také král Ferdinand I. Forti­ fikační úpravy však nebyly příliš významné. V 1. 1550—1566 držel hrad jako zástavu Václav Meziříčský z Lomnice (v r. 1554 spolu s Apolonií Meziříčskou) a po něm v r. 1571 Hojer Mezi­ říčský, po jehož smrti připadl zpět české koruně. V r. 1579 se město snažilo získat hrad do zástavy samo, ale Rudolf II. jej udělil lénem Kryštofu z Althanu, v r. 1586 Václavu Krajířovi z Krajku a v r. 1596 Vilému z Roupova, pozdějšímu předákovi odbojných moravských stavů, a jeho manželce Aleně ze Zástřizl. V r. 1608 se ve Znojmě sešel arcikníže Matyáš s představiteli moravských stavů Karlem starším ze Žerotína a Karlem z Lich­ tenštejna; výsledkem tohoto setkání bylo připojení Moravy jako autonomní státoprávní jednotky k rakousko-uherské konfederaci. V r. 1611 zde obě strany jednaly znovu, v r. 1618 přijel Matyáš na hrad již jako římský císař. O rok později se ve Znojmě konal sjezd moravské evangelické šlechty a hrad obsadil jeden z vůdců českého povstání, Jindřich Matyáš T hurn. Jeho držitelem a krajským hejtmanem byl tehdy Vilém z Roupova, jemuž byl hrad v r. 1621 pro účast na sta­ vovském povstání konfiskován ve prospěch zemské komory Markrabství moravského, zatímco příslušenství hradu připadlo znojemské jezuitské koleji. Zemský sněm, který se sešel ve Znojmě v r. 1628, vydal za přítomnosti císaře Ferdinanda II. Obnovené zřízení zemské Markrabství moravského; hrad byl tehdy v dezolátním stavu a na jeho opravu mělo připadnout 2000 moravských tolarů. Albrecht z Valdštejna, který byl ve Znojmě v r. 1632 jmenován ( 289 ) Znojm o — Louka — zámek generalissimem císařských vojsk, na hradě nebydlil, pouze ve vedlejších budovách ubytoval část svého vojska. V r. 1642 se sice shromáždila ve Znojmě početná armáda pod vedením arci­ knížete Leopolda Viléma, která měla bojovat se Švédy, ale když se v r. 1645 objevil před branami města generál Torstenson, nebyl zde nikdo, kdo by je ubránil, a tak Švédové hrad i město obsadili. Obsazení města Švédy znamenalo jeho hospodářský úpadek a definitivní konec slávy znojemského hradu, který panovníci znovu udělovali lénem, ovšem s tím rozdílem, že jej už nepo­ važovali za své sídlo; například císař Leopold I. bydlel při své návštěvě ve Znojmě v jezuitské rezidenci. Proto hrad chátral; naposledy jej zemská správa dala opravit v r. 1697, ovšem nedostatečně. T o přimělo císaře Josefa I., ( 27®) aby hrad udělil v r. 1710 lénem Maxmiliánu Františku, Anto­ nínu Františku a Františku Liborovi z Deblína. T o už byla vlastně poslední fáze úpadku, neboť hrad se fakticky stal vrch­ nostenským majetkem. Tehdy byla ve prospěch města vyčleně­ na část hradního areálu, tj. prostor mezi strážní věží až za rotundu k hradnímu příkopu. Ve 20. letech 18. století nastalo v hradním areálu horečné budování. Zatímco město přestavělo v r. 1720 část hradní bu­ dovy severovýchodně od rotundy, konírny a pivovar, Maxmi­ lián z Deblína dal odklidit zbytky hradu na západní straně posledního nádvoří, prostor nivelizovat a na východní straně vystavět zámek, do něhož byly pojaty některé části starého hra­ du. Zámek byl postaven v 1. 1710—1721 a za jeho architekta je označován J. B. Fischer z Erlachu. Budova má trojkřídlou dis- Znojm o — Louka — zámek, krypta bývalého kláštera pozici a její fasády byly později částečně přeměněny v duchu klasicismu. Z vnitřních prostor zámku je nejpozoruhodnější vstupní oválný vestibul s nástropní freskou J. M. Fisséa z r. 1720, jejíž střed vyplňují alegorie Čech, Moravy a Slezska a medailóny zachycující genealogii českých panovníků. V levém křídle vznikly nové stáje a sklady pro píci, napravo obydlí sloužících, v podzemí levého křídla pak sklep na 120 věder vína. V pravém křídle zámku byla vybudována zbrojnice a obývací místnosti. Stavbou zámku se však Deblínové zadlužili. V r. 1742 vpadli do Znojma Prusové v čele s Fridrichem Veli­ kým a Sasové. V 1. 1757 1784 držel zámek lénem František Josef z Deblína, po jehož smrti byl přeměněn ve vojenskou nemocnici. To fakticky znamenalo zrušení léna a rozprodávání zámeckého inventáře; sbírky obrazů, keramiky, porcelánu, zbraní a knihovna byly prodány za minimální ceny, zčásti do vídeňských muzeí. Nádvoří zámku se změnilo v zahradu. V r. 1865 získalo prázdný zámek město Znojmo a postupně sem umístilo Jihomoravské muzeum. Tomuto účelu slouží dodnes. Z původního zámeckého interiéru se zachovala pře­ devším vstupní hala. Nově upravená románská rotunda s při­ lehlým zámkem se stává významným střediskem pro poznání historie oblasti, která je tu dodožena slovem, muzejními expo­ náty, stavebními památkami i celým uspořádáním prostoru. ZNOJM O — LOUKA — zám ek Na starobylém přechodu přes řeku Dyji — zvaném německy Klosterbruck , vedoucím z Dolních Rakous přes Znojmo k Brnu a k Moravské bráně na sever, založil v r. 1190 český (2 7 1 ) (v 1. 1802—1827). Po prodeji panství Liebenbergerům byla budova kláštera po r. 1827 přebudována v zámek (nový zámek); rovněž prelatury se po r. 1784 používalo jako zámku (starý zámek). Ve starém zámku byla po r. 1827 umístěna vojenská nemocnice. Po smrti Leopolda Františka Liebenbergera pro­ dala vdova Kateřina celý areál budov, tj. starý a nový zámek spolu s hospodářskými budovami i s parkem rakouskému státu. V r. 1851 byla v budově nového zámku zřízena vojenská aka­ demie a v r. 1869 byla přeměněna na kasárna. Starý zámek byl v r. 1867 zbořen a na jeho místě byly vystavěny důstojnické pavilóny. V průběhu květnových bojů v r. 1945 byl celý areál poškozen, takže musel být v následujících letech důkladně opraven. Z nojm o— L o u k a— zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 kníže Konrád II. Ota (1189 —1191) se svou matkou Marií v blízkosti dosavadní vesnice Louky premonstrátský klášter, který se stal střediskem kolonizačního úsilí. Hospodářsko-mocenskému postavení, jež koncem 17. a v 18. století zaujímali loučtí opati, měla odpovídat i přestavba kláš­ terního areálu v duchu barokní pompžznosti. V r. 1689 začala přestavba kostela, který za opata Karla Kratochvíla (1698 1712) dostal dnešní vzhled s charakteristickým ba­ rokním portálem uprostřed dvou věží; na jeho vnitřní výzdobě pracoval salcburský sochař Ondřej Gessinger, freskaři Josef Winterhalter, Jan Bergl a vídeňský Vincenc Fischer; autorem balustrád byl František Bemegger. Na konci 17. století byla vybudována i dvoupatrová klášterní budova, jíž dnes prochází silnice ze Znojma do Sedlešovic; podle domácí klášterní kroniky zhotovil její plány vídeňský inženýr František Roeliers. Barokní výstavbu měla ukončit stavba nového kláštera, s kterou se započalo v r. 1748; plány dodal František Antonín Pilgram, který také spolu s Františkem Kerndlerem stavbu řídil. Pilgram navrhl pro Louku mohutný komplex budov, jejichž dominantou měl být kostel s dvojvěží a kupolí. Výstavba měla připomínat stavbu kláštera v Góttweigu v Dolních Rakousích. Z celkového areálu byla však dokončena jen severní část plánovaného objektu. Na výzdobě pracovali přední umělci malíři A. F. Maulbertsch, autor vynikající nedochované fresky letního refektáře, J. J. Mildorfer, tvůrce stropu hlavního schodiště, řezbář Jan Lahofer ze sousedních Dobšic, který zhotovil regály pro klášterní knihovnu, jež jsou dnes ozdobou Památníku národního písemnictví na Strahově, kam byly po zrušení louckého kláštera přivezeny. V r. 1778 začal Maulbertsch malovat výraznou kompozici harmonie věd a teologie v rozsáhlé fresce, jejíž kopii známe ze Strahova. V klášterní zahradě byly v první polovině 18. století instalovány sochy vídeňského sochaře Mattielliho, které se však po zrušeni klášte­ ra dostaly do Jevišovic. Klášterní areál byl po r. 1784 upraven v tabákovou továrnu, přenesenou v r. 1787 do Hodonína a odtud opět do Louky (2 7 2 ) ZUBAČOV — hrad 5 km jižně od Bojkovic Hrad Zubačov stál nad vsí Komní. O jeho počátcích se ne­ dochovaly žádné zprávy. V r. 1517 se připomíná „ves Komná s kostelním podacím i s hradem pustým Zubačovem“ . Snad zanikl ve válkách mezi Jiřím Poděbradským a Matyášem Korvínem. Bližší zprávy o hradu ani o jeho držitelích nemáme; dochovaly se jen zbytky hradního příkopu a pozůstatky hradní věže. ZUBŠTEJN — hrad 7 km východně od Bystřice nad Pernštejnem Zbytky rozlehlého hradu Zubštejna, zvaného původně Ká­ men, se nacházejí na skalnatém hřebenu po pravém břehu řeky Svratky. Hrad byl vystavěn ve 13. století — připomíná se v r. 1214 — jako strategická ochrana obchodní cesty vedoucí podél řeky Svratky z Brna na Poličku a náležel později Pernštejnům. V r. 1348 se připomíná jako pustý. Byl však znovu obnoven jako zeměpanský majetek, jímž zůstal až do první poloviny 15. sto­ letí. V té době jej markrabě Albrecht postoupil Janu z Pern­ štejna. Tím ztratil hrad svou funkci, chátral a v druhé polovině 15. století byl pustý. Dodnes z něho zůstaly jen zříceniny, které jsou svědectvím jeho někdejší mohutnosti. ZABČICE — tvrz 3 km jihozápadně od Židlochovic Žabčická tvrz vznikla asi ve 14. století. První zpráva o ní pochází z r. 1448, kdy Ctibor z Janovic daroval Kunovi z Kunštátu a Boleradic půl vsi s dvorem. Zanikla asi za válek česko-uherských. Stávala na vyvýšenině zvané V hájku (lidově Kulatý kopec), kde se dochovaly její zbytky. Pahorek je obehnán hrázkou na způsob náspu. Na jižním konci pahorku byly vyorány četné kusy stavebního kamene spojovaného vápennou maltou a střepy z hliněných nádob. Kolem vede příkop, na jehož vnější straně je val. Na jiho­ východní straně je příkop zdvojen a mezi oběma příkopy vznikl zvláštní, v půdorysu srpkovitý útvar. Archeologický výzkum zde provedl již v r. 1848 J. A. Edcr a v r. 1931 H. Freising. ZABČICE — zám ek 3 km jihozápadně od Židlochovic V obci, která se v r. 1567 stala součástí židlochovického panství a náležela tehdy Zerotínům, vybudoval koncem 18. sto­ letí Jan Karel z Ditrichštejna jako majitel Židlochovic jedno­ patrový obdélníkový lovecký zámek; dnes náleží Státním lesům v Židlochovicích a slouží jako sýpka školního statku Vysoké školy zemědělské v Brně. —1765 Jan z Můhlendorfu, postupně chátral, takže v druhé čtvrtině 19. století byly obyvatelné jen 2 pokoje. Dnes je zámek majetkem ONV a slouží sociálním účelům. ŽABOVŘESKY — tvrz 3 km severozápadně od středu Brna Tvrz v Žabovřeskách stávala již ve 14. století, neboť v té době byla ves měšťanským statkem. Zpráva o ní pochází z r. 1366, kdy ji synové měšťana Eberhanda prodali astronomu M. Oldřichovi z Vestfálska spolu s dvorem a pustým mlýnem. V první polovině 15. století ji drželi zemané ze Žabovřesk, z nichž se v 30. letech připomíná Kateřina ze Žabovřesk. Tvrz zanikla za válek česko-uherských po r. 1468, neboť v r. 1490 se připomíná jen jako tvrziště. Nebyla již obnovena, protože Žabovřesky se staly součástí majetku kartuziánského kláštera v Nové Vsi (Královo Pole). Stávala na bývalé návsi v místech, kde se rozbíhaly cesty k Brnu, ke Komínu, k Jundrovu a k Manicím (dnes ulice v Žabovřeskách); nic se z ní nedo­ chovalo, protože ustoupila bytové výstavbě. ŽATČANY — tvrz 10 km severovýchodně od Židlochovic Od r. 1248 náležely Žatčany olomouckému lennímu obvodu a je tedy možno předpokládat, že tu byla vybudována ve 14. století tvrz; v pramenech se však s ní setkáváme teprve v r. 1522, kdy ji Ludvík Zajímač z Kunštátu třebaže byla lénem prodal spolu se vsí Janu Kyjovskému z Kyjova. V r. 1542 získali tvrz spolu se vsí bratři Jiřík, Václav, Burian a Jan ze Svojkova. V r. 1550 propustil biskup Jan Dubravius se sou­ hlasem krále Ferdinanda Žatčany z léna a tvrz spolu se vsí náležela k hradu Špilberku. Moravští stavové prodali se svo­ lením královým v r. 1561 tvrz i ves Hanuši Haugvicovi z Bis­ kupic, který ji v r. 1580 znovu daroval olomouckému biskup­ ství. Ves s tvrzí byly připojeny k chrlickému panství, které náleželo do r. 1864 olomouckému biskupství a poté brněnské­ mu biskupství. Tvrz tím ztratila svou funkci, ustoupila hospo­ dářské výstavbě a zmizela beze stopy. ŽADOVICE — zám ek 5 km východně od Kyjova Protože Žádovice byly od druhé poloviny 12. století samostat­ ným kapitulním a od počátku 14. století lenním statkem olo­ mouckého biskupství, vznikla zde asi během 14. století tvrz, která se však v pramenech připomíná teprve v 16. století. Jedním z nejstarších známých držitelů léna byl počátkem 14. století Vilém z Louky. V pozdějších dobách bývali žádovickými leníky jak majitelé sousedních statků, tak i příslušníci z řad biskupských leníků jako Mrakeš ze Zeravic se svým brat­ rem Ješkem, dále Markvart z Jikve, Protivec ze Zástřizl, v r. 1437 Zbyněk a Mikuláš z Moravan. V 16. století se tu vystřídali Václav Štolbašský z Doloplaz se svými syny, Zikmund Prakšický ze Zástřizl a pak na víc než půlstoletí rodina Ondřeje Januera ze Strachnova, jejíž člen Bernard měl takový vliv, že po oslabení biskupské moci prodal Žádovice Albrechtu staršímu Sedlnickému z Choltic a na Ořechovém; tím však zboží ne­ přestalo být lénem. Od r. 1614 držel statek Zikmund Kyčka z Velké Plužnice a na Malé Plužnici; pro účast na českém sta­ vovském povstání z 1. 1618 —1620 mu však byl zkonfiskován. Zádovickým leníkem se pak stal Sigfríd Kryštof Breuner, po něm Hortensie Paraviciniová a od r. 1630 František Magnis. Krátce držel Žádovice i Hanuš Haugvic z Biskupic, který je postoupil Antonínu Gortzovi z Asteinu. Po Górtzově smrti je získal moravský prokurátor Jiří Stanislav Pešat z Moravan. Vzhledem k častému střídání držitelů panství si žádovické sídlo stále udržovalo ráz tvrze; tak tomu bylo ještě v 1. 1653 1654. Prokurátor Pešat ji v 1. 1656 1658 přestavěl za vydatné pomoci opata Jana Salixe z Felbertalu v jednoposchodový zámek s kaplí. Vdova po Pešatovi Anna Kateřina Terezie prodala zámek v r. 1667 hraběti Františku Collaltovi. Po jeho smrti v r. 1696 přešly Žádovice na jeho syny Leopolda a Karla a od nich je získal Kryštof Maxmilián z Flammu, později Karel Josef z Paaru a jeho synové Jan Adam a Leopold, v r. 1728 pak Arnošt Matěj Mitrovský z Nemyšle. V 1. 1736 1763 držel zámek Amand Antonín z Petřvaldu a po něm Jan Jiří z M úhlendorfu. Od té doby až do r. 1911 měly Žádovice stejné držitele jako sousední Kostelec. V r. 1911 je zdědil Albrecht Klein. Spojení Žádovic s Kostelcem znamenalo pro žádovický zá­ mek pohromu; přes opravy, které na něm dal provést v 1. 1764 ŽDÁNICE — hrad 10 km jižně od Bučovic Ačkoliv ždánický zeměpanský hrad na kopci Palánku nad Ždánicemi se v pramenech uvádí výslovně teprve v r. 1349, určitě stával v r. 1286, kdy Ždánice byly již městečkem se staro­ bylým patrociniem farního kostela P. Marie. Kromě vojensko-politické funkce měl i důležitou funkci hospodářskou, protože byl hospodářským centrem oblasti. V r. 1322 tu sídlili místní Ždánice — zámecké nádvoří (2 7 3 ) Ždár n. Sázavou — zámecké nádvoří vladykové Albert a Bohuš ze Ždánic, kteří ze zeměpanského pověření kolonizovali Zdánicko. V r. 1349 byl hrad v rukou Vítka z Fulštejna, ale pak se opět vrátil do zeměpanských rukou. Za česko-uherských válek se stal hrad kořistí krále Matyáše. Zřejmě mu však obléhání příliš neuškodilo, protože se připo­ míná ještě v r. 1497. Jako správní středisko panství sloužil i za nových pánů; prvním z nich byl Jan Zelený ze Šanova, jehož zásluhou Matyáš hrad dobyl. Jeho nástupci se stali v 1. 1481 1493 bratři Petr a Beneš ze Suchdola a po nich slavkovský pán hrabě Petr od Sv. Jiří a Pezinku, který se na Ždánicích udržel jen 4 léta. Novým držitelům panství, Zástřizlům, ždánický hrad nevyhovoval pro velké náklady spojené s údržbou a též proto, že bylo nutno dohlížet přímo na režijní hospodářské podniky, zejména na dvůr a pivovar. To je přimělo k tomu, že si na pahorku při západní straně městečka vybudovali tvrz. Od té doby ždánický hrad chátral, až úplně zanikl. Při vykopávkách dnes nalézáme pouze jednotlivé předměty, většinou mince ze 14. 15. století. (274) ŽD Á N IC E — zám ek 10 km jižně od Bučovic V 16. století vzniká ve Ždánicích tvrz jako nezbytné středisko koncentrovaného panství Zástřizlů. Snaha po režijním hospo­ dářství v té době byla nutností, neboť většina osad v okolí kromě Lovčic byla úplně pustá. Účinnějšímu využití všech dostupných zdrojů bránil nedostatek pracovních sil, což mělo nepříznivý vliv na celkovou bilanci zástřizlovského hospodaření. To dobře poznali i bratři Albrecht a Jan Šembera z Boskovic a na Bučovicích, kteří získali Ždánice v r. 1558 od Jana Ždánského ze Zástřizl. Ačkoli Ždánice přímo sousedily s jejich bučovickým panstvím, považovali za výhodnější prodat je v r. 1566 svému sousedu, slavkovskému pánu Oldřichu z Kounic. Oldřich ještě přikoupil Dambořice, Násedlovice, Archlebov, Věteřov, Nenkovice a nakonec i Dražůvky, čímž vytvořil rozsáhlé panství; tím se zvýšil počet poddaných a navíc se zvětšil i rozsah zemědělského a rybničního podnikání. To vše ovlivnilo i otázku existence mohutnějšího sídla ve Ždánicích, kterou vyřešil Oldřich z Kounic tím, že na základech staré zástřizlovské tvrze vybudoval renesanční čtvercový zámek (v r. 1569 byl dokončen) s arkádami a hranolovými věžemi v nárožích. Nové panské sídlo mělo lépe vyhovovat jak po obytné, tak i po obranné stránce. Vzhledem k celkové Zdár n. Sázavou — zámek solidní výstavbě komplexu i k tomu, že jej obklopoval hluboký příkop a zeď se střílnami, byl zámek v pramenech uváděn jako hrad (v r. 1624). Po Bílé hoře byly Ždánice konfiskovány Karlu z Kounic a novými majiteli se stali Lichtenštejnové (Maximilián z Lichtenštejna), kteří se však na zámku trvale nezdržovali. Vnitřní úpravy z poloviny 17. století a důkladné úpravy v 1. 1739, 1762 a 1789 nesetřely jeho renesanční charakter; portál hlavního průčelí dostal v r. 1739 barokní strukturu. Rovněž důkladná oprava z konce 18. století za Aloise z Lichtenštejna ponechala zámku jeho dosavadní charakter, který si uchoval dodnes. V r. 1850 se stal zámek sídlem okresního soudu a berního úřadu. Dnes je zámek majetkem n. p. Šroubárny Ždánice a slouží jako učňovské učiliště. ž ď Ar n a d S á z a v o u — tvrz Při přesídlení městečka Zdáru do dnešních míst v r. 1300 vystavěl rychtář Kuncmann na strategickém místě na strmém ostrohu nad říčkou Sázavou v blízkosti tehdejší radnice a far­ ního kostela tvrz, která se nám v podstatě dochovala dodnes. V druhé polovině 15. století byla přebudována v pozdně gotic­ kém stylu; v r. 1654 vyhořela, ale byla zase obnovena. V 18. a 19. století v ní byla umístěna část školy, za první republiky muzejní sbírky. Při válečných událostech v r. 1945 značně utrpěla, byla však opět opravena. Je to stavba obdélníkového půdorysu, krytá mansardovou střechou, bez architektonického členění. Je majetkem MěNV. ŽĎÁR NAD SÁZAVOU — zám ek V r. 1252 založil Boček z Kunštátu cisterciácký klášter, který pak proslul kolonizační a hornickou činnosti a patřil mezi nej­ zámožnější v českých zemích. Jeho fundátory byli Bočkovi potomci páni z Kunštátu a pak jejich potomci knížata z Můnsterberku. Kníže Karel Můnsterberský vyměnil klášter s olomouc­ kým biskupem Stanislavem Pavlovským (1579 1598) za jiný statek, čímž se stal klášter poddanským zbožím. Kardinál František z Ditrichštejna jej v r. 1606 přičlenil k biskupským statkům. V r. 1613 klášter zrušil a v r. 1617 připojil jeho majetek ke svému rodinnému panství v náhradu za statek chropyňský, který připojil k biskupským državám. Konec 16., a zvláště počátek 17. století přinesly klášteru spolu se změnami majetkovými i některé změny stavební. V r. 1607 jej upravil zednický mistr Petr Šeres z Velkého Mezi­ říčí. Po převodu klášterních budov do biskupské a pak ditrichštejnské držby se dočkal dalších změn, zejména přebudování opatství na zámek v 1. 1614 1616. Do klášterního komplexu ( 275 ) velmi nepříznivě zasáhl ditrichštejnský hospodářský úředník Simon Kratzer ze Schonsperka, který dal zbořit značnou část kvadratury, tehdy ještě patrně s původní křížovou chodbou z poloviny 13. století. Obnovitelem, případně druhým zakladatelem kláštera, se stal cisterciácký opat Jan Greifenfels z Greifenfelsu, který jej v r. 1638 koupil od kardinálova dědice Maxmiliána z Ditrichštejna za 44 000 zl. Majetkem cisterciáckého kláštera zůstala budova až do jeho zrušení v r. 1784 a z budov zámku se znovu staly klášterní budovy. O nový hospodářský i stavební rozkvět ždárského kláštera se nejvíce zasloužil opat Václav Vejmluva (1705 1738). Také stavební úpravy úplně změnily celý areál kláštera. Již jeden z Vejmluvových předchůdců, opat Benedikt Zaunmůller (1676 1691), znovu vybudoval konventní část s branou, ma­ riánskou sochou a refektářem. Jeho nástupce Edmund Wagner (1691 1705) vybudoval po požáru klášterní budovy v r. 1689 u brány osmiboký kostelík sv. Markéty, dílo kutnohorského stavitele Spinettiho de Angelo, a klášterní bránu (v r. 1703). Opat Vejmluva tuto stavební činnost bohatě rozvinul pod ve­ dením architekta J. Santiniho, sochařů Řehoře Thenyho a Ondřeje Zonnera, malířů Willmanna a Gionimy. Vedle úprav kostela, dolního hřbitova a stavby kostela Jana Nepomuckého na blízké Zelené hoře byla nejcennější úprava opat­ ství, které získalo čtvercový uzavřený ráz. Tato část budov byla účelově zařízena jako akademie šlechtické mládeže (1727) a jako konírny a jízdárny. Nejcennější je však prelatura v jižním křídle opatství, tvořící jeho vstupní část, situováná mezi jižní část původní středověké opatské budovy a kratší dvouosé křídlo, navazující spojení se severozápadním nárožím konventního kostela. Byla vybudována jako centrální stavba na principu podélně postaveného osmistěnu v 1. 1720 1734. Ostatní křídla areálu barokního opatství až na jízdárenský, respektive konírenský trakt postavený s prelaturou patří svým členě­ ním již do druhé poloviny 18. století. Na dostavbě prelatury se podílel pražský stavitel F. M. Kaňka. Z původní vnitřní výzdoby někdejší prelatury, s typickými santiniovskými obrazci na klenbách, je nejvýznamnějším celkem fresková malba hlavního sálu v patře od F. Tóppera z Velkého Meziříčí z r. 1734, jejímž ústředním námětem je nebeská blaženost cisterciáků. Kromě soudobých štukových stropů, zachovaných z této části, je zde uložena dřevěná plastika Madony od pražského sochaře Jáckla z r. 1706. Stará konventní budova na jižní straně kostela, která byla také v této době upravena a uvnitř vyzdobena cyklem fresek ze života sv. Bernarda od malíře Simona Gionimy, byla po požáru v r. 1784 ve zříceninách; v 60. letech 20. století byla znovu zastřešena. Nejvýznamnějším dílem Santiniho a nejcennějším středo­ evropským dokladem tzv. barokní gotiky je pak architektura zmíněného poutního kostela Jana Nepomuckého na Zelené Hoře z první poloviny 18. století. Zhoubný požár kláštera 16. července 1784 uspíšil jeho zrušení, o které požádal poslední opat Otto Steinbach (1782 1784) a k němuž došlo 13. října 1784. Dosavadní velkostatek, rozděle­ ný na vlastní ždárský statek, na Nové Město, Radešín, Vojnův Městec a Křižanov, byl předán náboženskému fondu a spra­ vován administrací státních statků. V r. 1786 se konventní kostel změnil ve farní, dosavadní farní kostel sv. Markéty u klášterní brány byl zrušen, prelatura byla upravena v zámecký areál a jako byty úředníků a ze zachované části konventu se stala fara. Ždár n. Sázavou — zámek, sál prelatury Žcíár n. Sázavou — zám ek, v stupní hala Ždárský statek koupil v r. 1826 Josef Vratislav z Mitrovic, nejvyšší maršálek Království českého, za 170 550 zl. pro knížete Františka Josefa z Ditrichštejna-Prokau-Leslie. Poté jej vlastnili Clam-Gallasové a posledními držiteli (do r. 1945) byli Kinští. V r. 1945 se stal zámek státním majetkem a později sem bylo umístěno Muzeum knihy. Kromě toho slouží okresnímu muzeu a okresnímu archívu; někdejší konírny byly adaptovány v santiniovskou expozici a v expozici vývoje cisterciáckého kláštera. ŽĎÁREC — tvrz 15 km západně od Tišnova Nepatrné zbytky žďárecké tvrze, nazývané dnes Hrádek, leží na pravém břehu Libochůvky nad obcí Ždárcem. Tvrz měla podobu nepravidelného čtyřúhelníka a stála na ostrožně obtéka­ né ze tří stran říčkou. Čtvrtá strana, kde opevnění souviselo s horskou planinou, byla přehrazena hlubokým a širokým pří­ kopem, který se zachoval podnes; na několika místech je dosud patrná vysoká kamenná hradba. O tvrzi nejsou žádné písemné doklady. Její existence se klade s největší pravděpodobností do 14. století a zánik do období husitských válek. ŽELEČ — tvrz 11 km severovýchodně od Vyškova Zeleč byla již ve 13. století manským statkem olomouckého biskupství, ale zdejší tvrz vznikla teprve v 16. století. Připomíná se poprvé v r. 1554, kdy Václav Želecký z Počenic přijal v léno tvrz a ves Zeleč a díl Pustiměře. Tvrz pravděpodobně zanikla za třicetileté války, poněvadž později se již nepřipomíná; nic se z ní nedochovalo. ŽELET AVA — tvrz 16 km jihovýchodně od Telče V polovině 14. století se psala po Želetavě odnož pánů erbu jeleního rohu, která si v městečku, v místech nazývaných dnes Starý hrad (nyní čp. 1, 2 a 3), vystavěla před r. 1368 tvrz, z níž se však dodnes zachoval pouze tento název. Oldřich z Zeletavy prodal v r. 1368 Želetavu s tvrzí a mýtem, dále Markvartice, Jindřichovice, Budíškovice, Štítky (zamkly) s kutacím právem v Zlatých Horách za 1200 kop gr. pánům z Vejtmíle. Brzy nato (1370) náležela tvrz s příslušenstvím markraběti, který udílel (2 7 7 ) Želetavu lénem. Ještě před husitskými válkami se zmocnili Želetavy páni z Hradce. Tvrz byla pobořena zřejmě za husitských válek, neboť se již později neuvádí; byla přestavěna na hospodářský dvůr. Želetava se pak stala součástí telčského panství, od něhož byla oddělena až v r. 1828 jako samostatný velkostatek. ŽELETICE — zámek 13 km severovýchodně od Znojma Tvrz v Želeticích se poprvé připomíná v r. 1351, kdy náležela vladykům z Černína. V 16. století patřila Březnickým z Náchoda a po bělohorské bitvě byla konfiskována Karlu Václavovi Hodickému z Hodic. Koncem 17. století postavil Jan Kryštof Ríkovský z Domčic na místě tvrze barokní zámek. Poněvadž v 19. století byly Zeletice součástí statků Zerotic a Domčic, ztratil zámek své poslání. V r. 1862 byl rozbořen a materiálu z něho bylo použito k stavebním účelům; zmizel beze stopy. ŽELETICE — tvrz 7 km jižně od Ždánic Zeletice byly již v druhé polovině 14. století manským stat­ kem olomouckého biskupství a snad již v té době tu byla vybu­ dována tvrz; připomíná se však teprve v r. 1565 při převodu majetku rodu z Koněpas. V r. 1598 ji prodal Jan Krčma z Koněpas za 2225 zl. moravských prešpurskému měšťanu Pavlu Hoffingarovi z Wiessenkirchenu. Nakonec však z koupě sešlo, poněvadž Hoffingar nedodržel platební podmínky. Vpadl proto 27. února 1600 s hajduky do Zeletic a snažil se získat zboží násilím. Rod Krčmů však tvrz ve vlastnictví neudržel, neboť v r. 1612 již náležela Farkašům. Po bělohorské bitvě byly Zeletice zkonfiskovány a postoupeny Maxmiliánu z Lichtenštejna, který je spojil se Zdánicemi. Tvrz v Želeticích se naposledy připomíná v r. 1619. Záhy nato však zanikla a ne­ dochovaly se z ní žádné pozůstatky. ŽERANOVICE — zám ek 4 km jihovýchodně od Holešova Ves Zeranovice se připomíná již v r. 1297, kdy tvořila nevelký samostatný statek. Zdejší tvrz se výslovné uvádí v r. 1342, kdy spolu se vsí, dále s Lhotou, Meziříčím (zaniklo), Thussobem (neznámá ves), Markovou Lhotou (zanikla) a Lechoticemi se stala vlastnictvím markraběte Karla. Koncem 16. století byla tvrz přebudována v jednoduchý re­ nesanční zámek, jehož majitelé se rychle střídali až do konce 18. století. Tehdy jej získali Seilernové, kteří jej v r. 1852 přebudovali v romanticko-historizújící stavbu; v jejich rukou zůstal zámek až do 20. let 20. století. Po pozemkové reformě v r. 1924 byl upraven na hospodářské budovy. Dnes je majet­ kem MNV a slouží JZD. ŽERA VICE — zám ek 10 km východně od Kyjova Zeravice byly až do konce 16. století samostatným statkem. Ve 14. a 15. století je držela vladycká rodina Kuželů, užívající přídomku ze Zeravic. Ta vybudovala uprostřed obce koncem 14. století tvrz, připomínanou v r. 1412. Za válek českouherských byla poškozena, ale pak znovu obnovena. Od Kuželů získali Zeravice v r. 1481 Ojničtí z Ojnic. Za Tasa z Ojnic v 90. letech 15. století byla k Zeravicím připojena část obce náležející do té doby ke Střílkám. Tasův nástupce (2 7 8 ) Žerotice — zřícenina hradu Jindřich Kropáč z Nevědomí a na Bzenci si 14. července 1503 vymohl povýšení Zeravic na městečko. Před r. 1543 postavil Jindřich Kropáč v areálu tvrze obdélní­ kový jednopatrový renesanční zámek. V r. 1574 získali zámek se statkem Nekšové z Landeka a v r. 1597 je prodali Jiřímu Zikmundovi Morkovskému ze Zástřizl, držiteli buchlovského panství. Zeravice s ním však nesplynuly úplně, což dokazuje mimo jiné i to, že majitelé Buchlova užívali ve své titulatuře označení pán na Žeravicích. S tím také souvisela další existence žeravického zámku, který se jako renesanční stavba z poloviny 16. století udržel v nezměněné podobě dodnes. V majetku buchlovského velkostatku zámek zůstal až do r. 1925, kdy jej koupila žeravická obec. Za druhé světové války v něm byla dočasně umístěna újezdní měšťanská škola. Dnes je zámek majetkem MNV a slouží kulturním účelům. ŽEROTICE — hrad 11 km severovýchodně od Znojma V r. 1253 se uvádí při žerotickém kostele sv. Martina fara a v r. 1259 se připomíná držitel zboží Cuzkraj ze Zerotic. Tvrz v obci koupil v r. 1358 Beneš z Vejtmíle spolu se dvorem. Beneš dosavadní tvrz rozšířil, takže se od té doby v prame­ nech nazývá hrad. Rod z Vejtmíle držel Žerotice celé 15. stole­ tí a prodal je teprve v r. 1502. V dalších stoletích se držitelé tvrze a zboží střídali; v r. 1512 je vlastnil Jindřich Lechvický ze Zástřizl, v r. 1554 Fridrich Březnický z Náchoda, v r. 1628 Jiří Ehrenreich ze Sinzendorfu. Za třicetileté války, v r. 1643, Švédové hrad dobyli a zničili; zůstaly z něho jen zříceniny, které byly ponechány svému osu­ du. Koncem 17. století získali Žerotice Blierové a v r. 1711 hrabě František Karel Berchtold z Uherčic, takže od té doby měly Žerotice stejnou vrchnost jako Zeletice. Do dnešní doby se z hradu zachovaly pouze zbytky hradního paláce, příkop a opevnění. ŽERŮTKY — tvrz 12 km jihozápadně od Boskovic První zpráva o zdejší tvrzi pochází sice teprve z r. 1492, ale existovala pravděpodobně již ve 14. století, kdy vesnici vlastnili Kravařové a poté Lomničtí. V r. 1492 prodala Eliška ze Šerkovic tvrz, dvůr a ves Žerůtky Matěji z Boru. Tvrz byla obývána ještě v r. 1590, kdy se Zerůtky staly součástí lysického panství. Záhy nato však zanikla, nejpozději za třicetileté války; po její existenci se nedochovaly žádné stopy. Ž1DENICE — tvrz 4 km jihovýchodně od středu Brna Území Židenic bylo osídleno odpradávna.' Při založení premonstrátského kláštera v Zábrdovicích v r. 1210 se uvádí mezi svědky i místní vladyka Hroznata ze Židenic. V další listině je zmíněn v r. 1235 Bohuslav ze Židenic. Podle erbu by bylo možno soudit, že vladykové ze Židenic pocházeli ze stej­ ného rodu jako vladykové z Kunovic. Udrželi se na Zidenicích až do konce 14. století, neboť v r. 1395 se připomíná Lev ze Židenic, kdežto v r. 1411 se tu jmenuje již Matouš z Kubšic na Zidenicích. Místní vladykové sídlili na tvrzi, která se připomíná v r. 1411 s menším statkem, ale jistě byla vybudována již dříve. V dal­ ších staletích, kdy Židenice často střídaly své držitele, bylo vladycké sídlo přeměněno ve svobodný dvůr. Koncem r. 1628 se stali jeho držiteli premonstráti ze Zábrdovic. Tehdy někdejší sídlo vladyků zaniklo; nedochovaly se žádné pozůstatky. ŽIDLOCHOVICE — zám ek V Zidlochovicích byla vybudována nejpozději v první polo­ vině 14. století (před r. 1349) vodní tvrz, na níž sídlili místní vladykové. Tento charakter si podržela ještě v době, kdy náležela Arklebu ze Zidlochovic a Bohuslavu ze Zdánic, který v r. 1349 postoupil ves Zidlochovice s tvrzí a ves Unkovice olomouckému arcijáhnu Vítkovi. V r. 1353 získal tvrz a ves Zidlochovice spolu s Unkovicemi moravský markrabě Jan Jindřich, čímž se staly zeměpanským majetkem. Po jeho smrti (1375) připadl židlochovický statek markraběti Joštovi, který v r. 1407 daroval dědičně městečko Zidlochovice s mýtem a tvrzí Vilému Zají­ covi z Valdeka. Poté se v držbě židlochovické tvrze vystřídalo několik rodů; v 15. století mezi ně patřili i Valdštejnové, z nichž se v r. 1480 připomíná sestra Jindřicha z Valdštejna Anna. Po její smrti získali tvrz a městečko bratři Jaroslav a Ladislav z Boskovic. V r. 1508 koupili židlochovický statek spolu s tvrzí Pernštejnové a vlastnili je až do r. 1562. Ti rozšířili židlochovické zboží o Pohořelice, Nosislav, Zabčice, Němčíce, Nikolčice, Křepice, Vojkovice a Medlov. V r. 1567 připadl statek Žerotínům. Bedřich ze Zerotína, jeden z nejslavnějších válečníků své doby, člen jednoty bratrské, přebudoval v 70. letech 16. století dosavadní vodní tvrz v renesanční zámek s kaplí. V době zvyšu­ jícího se tureckého nebezpečí bylo zpevněno hradební zdivo zámku a prohloubeny vodní příkopy. Zidlochovice — zámek ( 279 ) Židlochovice — zámecký interiér Žerotínové prodali zámek se značně rozrostlým panstvím v r. 1616 Adamovi ml. z Valdštejna. Na konci 17. století panství zdědil a zčásti koupil Filip Ludvík Sinzendorf, který v 1. 1720 1729 přestavěl dosavadní renesanční zámek v barokní. Jeho průčelí vybudoval z opačné strany, tj. směrem do parku, a nad vchod umístil valdštejnský a sinzendorfský znak; pokoje vyzdobil holandský malíř van Roy. Jeho dědicové prodali zámek spolu s panstvím v r. 1743 Ditrichštejnům. Karel Maxmilián z Ditrichštejna upravil zámecký park na jeden z nejkrásnějších na Moravě (v r. 1801, za Jana Karla z Ditrichštejna, však byl přeměněn ve štěpnici), Leopold z Ditrichštejna přestavěl a vyzdobil kapli. V r. 1819 prodali Ditrichštejnové židlochovický zámek habs­ burské císařské rodině, potomkům Leopolda II., jimž patřil až do r. 1919. Zámek měl stejné majitele s těšínskou komorou a naposledy náležel arcivévodovi Bedřichovi (Bezručův „markýz Gero“ ). V r. 1822 začala další úprava zámku; bylo zbořeno dosavadní hradební zdivo, zrušeny padací mosty, zasypány náspy a želez­ ná děla odvezena do Ranska k přetavení. Ze získaného prostoru se stalo nádvoří; proto také bylo přeneseno průčelí do někdejší zámecké části. K posledním větším úpravám zámku došlo v 1. 1842—1854; v rámci úprav prostoru kolem zámku byly již v r. 1842 zničeny kamenné sfingy, které stávaly na zámeckém mostě, i sochy. Vlastní zámecká budova byla přestavěna v empírovém slohu; v jejích interiérech byla instalována obrazárna s díly holandských mistrů. V průčelí a u vchodu do zámku byly umístěny sochy, které pocházejí od Jiřího Schaumbergera. Koncem 18. století bylo v zámecké oboře, jakož i v dalších oborách velkostatku zavedeno speciální pěstování bažantů, kteří se v době sezóny dováželi do Vídně. Po r. 1945 byl zámek opraven na sídlo prezidenta republiky; dnes slouží zahraničním hostům. V zámku jsou umístěny kanceláře lesní správy. Nedaleko je známá bažantnice. ( 280 ) Bibliografie Výběr byl doveden k r. 1978. Л ) Obecná díla k dějinám h radů, l á m k ů a tv rz í na M o r a v ě M . Štěpánek, O p e v n ě n á síd liště 8. 12. století ve stře d n í E vropě, P rah a 1965 Z. Wirth J. Benda, Státní hrady a zám ky, Praha 1953 F. Wolny, D ie M arkgrafschaft M äh ren topographisch, statistisch und historisch geschildert, I-V I, B rünn 1836 1842 B) D íla v ztahující se k v ětším úze m n ím celkům V la stiv ěd a m oravsk á A rchitektura v českém národním dědictví, P raha 1961 F. A. Zavadil, B rněnský okres, B rno 1897 0 . J. Blažíček, O brazárny státních zám ků, II. vydání, Praha 1957 Zavadil J. Tiray, Bitešský okres, Brno 1900 H. Braimatm, M ähren im graphischen Bild, G räfeling bei M ünchen L. č. Kramoliš, Bučovský okres, B rno 1900 1961 J. Pátek, Jihlavský okres, B rno 1901 1. L. Červinka, Z apom enuté hrady a tvrze moravské, Časopis V laste­ A. A. Knies, Blanský okres, B rno 1902 neckého spolku m usejního v O lom ouci, 39/1927 Tenora, K unštátský okres, Brno 1903 Z. Dokoupil — P. Neumann — D. Riede! - J. Veselý, H istorické zahrady jj\ Knies, Boskovský okres, B rno 1904 v Čechách a na M oravě, Praha 1957 A. Kratochvil, Ivančický okres, B rno 1904 J. Doležal — E. Veselý, H rady a zámky Č S S R , P raha 1966 Peřinka, Znojem ský okres, Brno 1904 O. Dostál, Československá historická m ěsta, Praha 1974 F Peřinka, Jaroslavický okres, B rno 1905 J. Ehm — J. Jelinek -- J. Wagner, Československé hrady a zámky, F. Peřinka, Valašsko K lobucký okres, B rno 1905 Praha 1972 Dvorský, T řebícký okres, B rno 1906 F. A. Heber, M ährens Burgen u n d ihre Sagen. Illu striert m it 16 in P, P, Peřinka, Vranovský okres, B rno 1907 Stein gravierten Original A nsichten, Prag 1848 Tenora, B ystřický okres, B rno 1907 J. Hilmera a kol., H rady a zámky. Sborník krátkých monografií o stá t­ J. A. Kratochvíl, Velkomeziřičský okres, Brno 1907 ních hradech a zámcích v Č echách a na M oravě, II. vydání, Praha P. peřinka, Vizovický okres, B rno 1907 1963 J. Hilmera a kol., Burgen und Schlösser in den böhm ischen L ändern, F. Dvorský, Náměšťský okres, B rno 1908 K. J. Bukovanský, K lobucký okres, B rno 1909 Praha 1965 E. Holzel, M alerisch-historische Skizzen aus M ähren und Schlesien, AI. Václavek, Vsacký okres, Brno 1908 A. Kratochvil, Židlochovský okres, Brno 1910 O lm ütz 1857 1859 E. Hölzel, M alerisch-historische Skizzen aus M äh ren u n d Schlesien, J. Noháč, Břeclavský okres, Brno 1911 V. Hanák, M oravsko K rum lovský okres, Brno 1913 O lm ütz 1860 L. Hosák, H istorický m ístopis země M oravskoslezské, P raha Brno A. Kratochvíl, Pohořelský okres, Brno 1913 J. Tiray, Telecký okres, B rno 1913 1938 L. Hosák, K vznikání a zanikání středověkých feudálních sídel, Č aso­ F. Dvorský, Strážnický okres, Brno 1914 F. Dvorský, Hrotovský okres, Brno 1916 pis společnosti přátel starožitností, 49/1961 L. Hosák, Přehled historického m ístopisu M oravy a Slezska v období A. Ličman, Slavkovský okres, Brno 1921 V. Oharek, Tišnovský okres, B rno 1923 feudalism u do roku 1848, O strava 1968 L. Hosák, H ustopecký okres, B rno 1924 H rady a zámky v Československu. Bibliografie. K nihovna Jiřího J. Tiray, Dačický okres, Brno 1925 M ahena, B rno 1975 E. Hubala, B urgen u n d Schlösser in M ähren, F ran k fu rt а. M . 1965 K. Hlavinka J. Noháč, H odonský okres, Brno 1926 č. Chyský, K am enná m inulost. Procházky po hradech a zámcích v čes­ J. Tiray, Slavonický okre“, Brno 1926 P. Kvasnička, Holešovský okres, Brno 1926 kých zem ích, Praha 1950 A. Kunike, M allerische D arstellung aller vorzüglichen Schlösser F. Peřinka, K ojetský okres, Brno 1930 J. F. Svoboda, Ždárský okres, Brno 1937 und R uinen der österr. M onarchie nach der N a tu r von m ehreren J. F. Svoboda, Novom ěstský okres, Brno 1948 K ünstlern gezeichnet und lithographiert, W ien 1833 1835 A. Kutal — D. Líbal A. Matějček, České um ění gotické, sv. 1, Stavi­ Kol., Vyškovsko, Brno 1965 Kol., Břeclavsko, B rno 1970 telství a sochařství, Praha 1949 R. Hurt, K yjovsko, B rno 1970 D. Líbal, G otická architektura v Čechách a na M oravě, P raha 1948 D. Líbal, Stálá opevnění doby poděbradské a jagellonské. In : D. Fran­ O statn í lite r a tu r a : kenberger, H usitské válečnictví po L ipanech, Praha 1960, str. 148 až 160 A. Altrichter, H eim atbuch der Iglauer Sprachinsel, Iglau 1927 M apa hradů a zám ků Československa, Bratislava 1959 F. Doucha J. Kolařík K. Novák, R. Pavlík, O kres Vsetínský, M apa k u lturních pam átek Č S S R , P raha 1968 V setín 1936 1942 D. Menclová, České hrady, sv. I - I I , 2. doplněné vydání, P raha 1976 L. Hosák, D ějiny Boskovska, I - I I I , Boskovice 1931 1936 V. Nekuda, Zaniklé osady na M oravě v období feudalism u, B rno 1961 Kol., Sborník vlastivědných statí v politickém okrese moravskoO pravy zřícenin h rad ů a zám ků v zemi M oravskoslezské v letech budějovickém , M oravské B udějovice 1927 1919 1936, Zprávy pam átkové péče, 1/1937 Kol., H istorický m ístopis střední a severní M oravy, Přerov 1942 Paměť mést. M ěstské pam átkové reservace v českých zem ích, Praha E. Peck, O kresní hejtm anství holešovské, Holešov 1892 1975 S. Kern, D er politische Bezirk N ikolsburg, N ikols­ E. Petr J. Kostka, M ěstské pam átkové reservace v Č echách a na M o­ A. Schwetter b u rg 1883 ravě, Praha 1955 V. Pinkava, H rady, zámky a tvrze m oravské, O lom ouc B rno 1905 až A. Viktorin, Politický okres boskovický, Boskovice 1933 J. Vrbas, Ž dánsko, Ždánice 1930 1927 R. Zemanová S. Petrů, Pam átky vyškovského okresu, Vyškov 1972 A. Prokop, B urgen und Schlösser M ähren, T afelberk 1888 A. Prokop, Die M arkgrafschaft M ähren in kunstgeschichtlicher C ) D í l a v z t a h u j í c í se k j e d n o t l i v ý m o b j e k t ů m Beziehung, I-IV , W ien 1904 H. Rokyta, Die böhm ischen L änder. H an d b u ch der D enkm äler und B íto v : G edenkstätten europäischer K ulturbeziehungcn in den böhm ischen A. Bartušek, B ítov. Státní hrad a okolí, II., rozšířené vydání, Praha 1955 L ändern, Salzburg 1970 F. Sartori, D ie B urgfesten un d R itterschlösser der österreichischen A. Bartušek, Bítov, Brno 1959 J. Paukert, B ítov, Brno 1964 M onarchie, Bd. I- V II I, B rü n n 1819 —1820 L. Schacherl, M ähren. D as L an d der friedlichen W idersprüche, B la n s k o : M ünchen 1968 F. J. Schwoy, T opographie von M arkgrafthum M ähren, 1-І II, J. Čech, D ějiny města Blanska, Blansko 1905 V. Panoš, M oravský kras. Přírodní reservace a kulturní památky, W ien 1793 1794 P raha 1961 E. Samánková, A rchitektura české renesance, Praha 1961 (2 81) B o s k o v ic e : Starý h rad , Bašta a nový zámek v Boskovicích. Časopis M atice m oravské, 28/1904 K. Rosner, K loster Rosa coeli in K anitz u n d B urgruine Boskowitz. M itteilungen der C entral-C om m ission, N eue Folge 19, W ien 1893 M. Stehlík, Boskovice, státní zámek a hrad, m ěsto a okolí, II. vydání, P raha 1955 M. Stehlík, Boskovice, B rno 1964 M. Stehlík, Boskovice, státn í hrad, zámek a pam átky v okolí, B rno 1969 E. Šamánková, Boskovický h rad v dějinách české gotiky. Z právy p a ­ mátkové péče, 17/1957 A. V. Sembera, H istorie p án ů z Boskovic a h ra d u Božkova v M oravě s popsáním panství a města, II. vydání, B rno 1870 F. Lipka, I - I I , Brno 1966 1973 um ělecký vývoj m ěsta, Praha 1947 C. Hálová- Jahodová, Brno, dílo přírody, člověka a dějin, II . vydání, Brno 1976 D ě v ič k y : R. Kryčer, H rad Děvičky na Pavlovských kopcích. V lastivědný věstník m oravský, 9/1957 D. Menclová, D ěvičky, B rno 1966 D o ln í K o u n ic e : coeli v D olních K ounicích, Brno 1965 J. Petrů, Rosa F. Hořínek, Slovácké m ěstečko H luk , H luk 1947 L. Hosák, D ějiny tvrze v H lu k u . V lastivědný věstník okresu uhersko­ hradišťského, 3/1949 J. Jančář, N ejm ladší m ěsto H lu k , H luk 1970 E. Polášková, H luk, B rno 1966 H o le š o v : D. Menclová O. Toman, Špilberk, Brno 1968 B. Samek, Brno, Brno 1969 M. Stehlík, B rno historické, B rno 1970 F. Sujan, D ějepis Brna, II. vydání, Brno 1928 F. Sujan, Petrov či Špilberk. H lídka, 45/1928 J. Tenora, H rad brněnský. H lídka, 45/1928 J. Petrů, H olešov, Brno 1966 J. Svátek, N eznám é pram eny ke stavebním a um ěleckým dějinám Holešova. Z právy oblastního m uzea v G ottw aldově 1967 H o lš te jn : V. Bednářová, Z d ějin h rad u H olštejn. V lastivědný věstník moravský, 9/1957 B ř e c la v : J. Skol M. Martiňák, Břeclav, dějiny města, Břeclav 1968 B u č o v ic e : O. J. Blažíček, Fontána v Bučovicích. U m ění 1/1954 F. Fišer M. Lejsková Matyášová, Renesanční nástěnné m alby na státním zámku v Bučovicích a jejich restaurace. Zprávy pam átkové péče, 16/1956 A. Kratochvil, D ějiny m ěsta Bučovic, Bučovice 1927 D. Menclová, K stavebním dějinám bučovického zámku. V lastivědný věstník moravský, 2/1947 D. Menclová, Bučovice, státní zámek, m ěsto a okolí, Praha 1954 D. Menclová, Státní zámek Bučovice, B rno 1972 D. Menclová J. Grabtnůller, Bučovice, B rno 1964 K. Simka, K stavební historii zám ku v Bučovicích. Vlastivědný věstník moravský, 11/1956 R. Tihelka, Středověká opevnění Bučovic. Sborník M atice moravské, 83/1964 B u c h lo v : A. Bartušek K. Svoboda M. Zemek, Buchlov. Státní h rad a p a ­ mátky v okolí, I I I . vydání, P raha 1962 L. Berchtold, V ergangenheit und G egenw art der H erren b u rg Buchlau. II. D as Buchlow itzer Schloss, B rno 1863 J. Muller, D ie H errenburg B uchlau, Prag 1837 J. Petrů, Státní hrad Buchlov, státní zámek B uchlovice, B rno 1968 J. Petrů, Buchlov, Brno 1968 F. S. Pluskal Moravičanský, H rad Buchlov na M oravě, U herské H radiště 1894 K. Svoboda, H rad Buchlov na M oravě, Buchlovice 1934 B u c h lo v ic e : J. Petrů, Buchlovice, II. vydání, B rno 1968 F. Pleva Z. Horsák, Buchlovice, Brno 1964 K. Svoboda, Buchlovice, státní zámek a okolí, II. vydání, P raha 1958 B zenec: J. Hanák, Pam ěti města Bzence, Bzenec 1919 D. Antošová, H rad C im burk, Brno 1966 R. Hurt — K. Svoboda, H rad C im burk u C o rn š te jn : D. Menclová, H rad C ornštejn, Brno 1964 R. Trampier, D ie H erren von H ollstein. Z eitschrift des deutschen V ereines fü r G eschichte M ährens u n d Schlesiens, V II-V III/1 9 0 4 až 1905 R. Trampier, D ie B urg H ollstein. Z eitschrift des deutschen Vereines f ü r G eschichte M ährens u n d Schlesiens, 9/1906 H o s tě ra d ic e : H ostěradice, B rno 1970 H. Rulíšek, Iv a n č ic e : A. Kratochvil, Ivančice, Ivančice 1906 O. Uhrová, Stavebník tzv. dom u p án ů z L ípě v Ivančicích. V lastivědný věstník m oravský, 18/1966 J a r o m ě řic e n a d R o k y tn o u : zám ku a kostela v Jarom ěřicích nad Rokytnou. U m ění I, 1953 A. Bartušek — T. Kubátová, Jarom ěřice nad Rokytnou. Státní zámek, m ěsto a okolí, P raha 1953 V. Helfert, H u d eb n í barok na českých zámcích. Jarom ěřice za hraběte Jana A dam a z Q uestenberka ( f 1752), P raha 1916 V. Helfert, H u d b a na Jarom ěřickém zámku. František M íča 1696 až 1745, B rno 1925 L. Hosák, D ějiny Jarom ěřic do válek husitských. Výroční zpráva Spořitelny m ěsta Jarom ěřic, Jarom ěřice 1940 L. Hosák, Jarom ěřice po válce třicetileté, Jarom ěřice 1940 J. Kapinus, Jarom ěřické baroko a projekt stavby zám ku a kostela v J a ­ rom ěřicích, Jarom ěřice 1940 J. Pauken, Jarom ěřice nad R okytnou, II . vydání, B rno 1971 A. Plichta, O životě a um ění. L isty z jarom ěřické kroniky 1700 —1725, B rno 1974 J. Sedlák, Jarom ěřice nad R okytnou. Státní zámek, m ěsto a pam átky, P raha 1972 L. Zvěřina, Schloss Jarom eritz, Jarom eritz 1904 A. Bartušek, A rchitekt J e m n ic e : G. Chaloupka, Jem nice do poloviny 16. století. V lastivědný věstník m oravský, 4/1952 J. Sedlák, Jem nice, B rno 1971 J e v iš o v ic e : C im b u r k : (2 8 2 ) 1960 H lu k : B rn o : J. Dřímal V. Pesa, D ějiny m ěsta B rna, O. Franěk O. Toman, Špilberk, B rno l968 C. Hálová Jahodová, Brno. Stavební a M. Zemek D a č ic e : A. Bartušek, Dačice. Státní zámek, m ěsto a památky v okolí, Praha J. Beringer J. Janoušek, M ěsto a p an stv í Dačice, Dačice 1893 F. Křížek V. Černá, Dačice, Praha 1943 7. Zwach, D enkw ürdigkeiten der Stadt D aschitz, D aschitz 1860 K oryčan, Přerov 1940 L. Audy, Jevišovice a okolí, Jevišovice E. Polášková, Jevišovice a okolí, B rno 1965 1965 K o tv rd o v ic e : H istorie vladyckého statečku kotvrdovského a jeho majitelů V lastivědný věstník m oravský, 20/1968 E. černý, D. Sauerová, Zaniklá středověká osada K otvrdovice na Slavkovsko. Vlastivědný věstník m oravský, 19/1967 N ové Z ám ky: J. Petrů, N ové Zámky u Nesovic, B rno 1969 F. Slabý, N ové Zám ky u Bučovic, Bučovice 1938 K ra lic e : V. Fialová, H istoricko-archeologický výzkum tvrze a kostela v K ra ­ licích. Sborník K ralice 1959 V. Fialová, K ralice, Brno 1966 V. Fialová, K ralice, Brno 1972 K u n š tá t: D ějiny městečka K u n štá tu , K u n štát na M oravě 1903 J. Tenora, E. Charvátová Sedláčková O s la v a n y : tí. Storni, Lednice. S tá tn í zámek. I I ., částečně přepracované vydáni, Praha 1958 J. Paukert, L ednice, II. vydání, Brno 1970 Aí. Sipr, M inaret, Valtice 1971 B. Storm, Janův hrad v Lednici. Časopis společnosti p řátel starožitností, 66/1958 Aí. Witzany, D ie M arktgem einde E isgrub, I - I I I , E isgrub 1898 1907 B rno 1971 P e rn š te jn : Z. Kudělka, P ernštejn, B rno Z. Kudělka a kel., Pernštejn, 1964 státní hrad a okolí, II., rozšířené vydání, P rah a 1958 J. E. Nečas, Pernštýn a poříčí Svratky, K rom ěřiž 1903 Aí. Stehlík, S tátní h rad P ernštejn, B rno 1966 F. Višírek, Panství pernštejnské za doby kolem třicetileté války. Časopis M atice moravské, 34/1910 L ouka: Die Praem onstratenser Abtei Bruck, H orm ayersarchiv, 1882 L. Zbiral, N ový H ra d : Pam ěti m ěsta Blanska a okolních h rad ů (Nový H rad), Blansko 1967 J. Pilnáček, J. Svěráková, O slavany, L e d n ic e : A. Gollinger, N ový H ra d : N ový H rad na Pavlovských kopcích. Jižní Morava, 2/1966 R. Kryčer, P o p ic e : Archeologický výzkum středověkého tvrziště u Popic roku 1968. V lastivědný věstník moravský, 20/1969 J. Unger, H rad Louka u Olešnice. Selský archiv, 14/1920 L y s ic e : Aí. Hlaváčková Aí. Sedláčková, Lysice, B rno 1967 F. Lipka, Význačné pam átky na zámku lysickém (Um ělecké a vědecké zprávy). Časopis M atice moravské, 29/1901 M a le n o v ic e : H rad M alenovice. N aše Valašsko, 12/1936 K. Svoboda, M e lic e : J. Zháněl, Výkop biskupského h rad u M elič. In : Sborník K arlu T ihelkovi k pětašedesátinám , Brno 1963 1964 % M ik u lo v : Al. Feyfar, D ie erlauchten H errn a u f N ikolsburg, W ien 1879 Aí. Horňanská, Státní zámek M ikulov, B rno 1972 J. Kostka a kol., M ikulov. M ěstská pam átková reservace, státní zámek a pam átky v okolí, P raha 1962 D. Líbal, M ikulov, městská pam átková reservace, B rno 1970 J. Matzura, F ü h rer durch N ikolsburg, Feldsberg und Eisgrub, N ikolsburg 1921 V. Richter I. Krsek Ai. Stehlik Aí. Zemek, M ikulov, Brno 1971 T. Seifert, N ikolsburg. G eschichte der S tadt im W ort u n d Bild, N i­ kolsburg 1937 Aí. Trantírek, D ějiny mikulovské zámecké knihovny, M ikulov 1963 H. Triesel, N ikolsburger D enkw ürdigkeiten. Z eitschrift des deutschen Vereines fü r G eschichte M ährens und Schlesiens, 39/1937 Aí. Zemek S. Nováček, M ikulov v práci a budování, M ikulov 1974 R á je c n a d S v i t a v o u : O. J. Blažiček, Nová instalace zámecké obrazárny v Rájci nad Svita­ vou. Z právy pam átkové péče, 16/1956 O. J. Blažiček, Rájec nad Svitavou, B rno 1967 O. J. Blažiček, Zámecká obrazárna v Rájci nad Svitavou. Katalog, P raha 1967 T. Kubátová, Zřízení zámecké obrazárny v Rájci nad Svitavou. Zprávy pam átkové péče, 13/1953 V. Richter T. Kubátová, Rájec nad Svitavou, státní zámek a okoli, P raha 1953 Aí. Sedláčková Aí. Hlaváčková, Státní zámek Rájec Lysice, Brno 1971 R y m ic e : J. Sedlák, Rym ice, Brno 1970 S la v k o v : C. Hálová—Jahodová, G alerie moravských K ouniců. Časopis Matice m oravské, 63 64/1939 1940 T. Kubátová, Slavkov, státní zám ek, m ěsto a okolí, Praha 1955 T. Kubátová, D om enico M artinelli a jeho pokračovatelé na výstavbě zám ku ve Slavkově. U m ění IV/1956 Aí. Stehlík, Slavkov, Brno 1965 Aí. Stehlík, Slavkov, obrazárna státního zámku, B rno 1966 S ta r é H o b z i: Feste u n d Schloss A lthart (Staré H obzi). Zeitschrift des deutschen V ereines fü r G eschichte M ährens u n d Schlesiens, 43/ 1941 R. Hruschka, M ilo tic e : A. Bartušek, M ilotice, státní zámek a okoli, P raha J. Petrů, S tátn í zámek M ilotice, Brno 1971 J. Petrů — J. Grabmüller, M ilotice, B rno 1964 M o ra v sk é B u d ě jo v ic e : Stavba moravskobudějovického zám ku v letech 1666 18. program R R G v M oravských Budějovicích Sedlák, M oravské Budějovice, B rno 1970 J. Fišer, J. 1954 S tr á ž n ic e : 1672. M o rav sk ý K ru m lo v : Aí. Jurák, M oravský K rum lov. 700 let m ěsta nad R okytnou, Brno 1968 E. Sloschek, G eschichte der S tadt M ährisch K rom au, M ährisch K rom au 1937 Ai. Stehlik, M oravský K rum lov, B rno 1967 N á m ě š ť n a d O s la v o u : J. Blažková, N ástěnné koberce ve státním zám ku N ám ěšti nad Oslavou, P raha 1959 Náměšť nad Oslavou, Náměšť nad Oslavou 1932 J. Petrů, Náměšť nad O slavou, Brno 1968 J. Petrů — J. Tomeš, Strážnice, II. vydáni, B rno 1974 J. Skácel, Z dějin města Strážnice. Český lid, 49/1960 J. Skácel, Č teni o Strážnici, Strážnice 1965 Š v á b e n ic e : Švábenice. R od p ánů ze Švábenic. Příspěvek k dějinám m ěstečka, B rno 1970 F. Pokorný, T e lč : J. Beringer J. Janoušek, M ěsto a panství T elč, T elč 1891 J. Janoušek, D enkm ale der S tadt T elč. M itteilungen der Central C om m ission, N eue Folge, 11/1885 D. Kusák F. Kočik, T elč, Praha 1965 K. Kypta, Stručný dějepis m ěsta a panství T elč, T elč 1857 Aí. Nováková Skalická, T elč, Brno 1977 J. Petrů, T elč, B rno 1963 E. Polášková, T elč, m ěstská památková reservace, B rno 1966 (2 8 3 ) A. Prokop, Schloss T eltsch in M ähren. M itteilungen des M ähr. G ew erbe-M useum s in B rünn, B rünn, 12/1893 V. Richter, Středověká T elč. Poklady národního um ění, 33, Praha, Praha 1941 V. Richter, T elč, městská památková reservace a státní zámek, II. vy­ dání, Praha 1958 V. Richter, Telč, státní zámek, m ěsto a památky v okoli, Brno 1976 J. Tiray, Nově objevená a obnovená sgrafita v zámku teleckém. Č aso­ pis M atice moravské, 29/1905 J. Paukert, V ranov-B ítov, B rno 1967 V. Richter, K autorským otázkám zám ku ve V ranově nad Dyjí. U m ění, X III/1 9 6 5 Aí. Stehlík, Johann B ernhard Fischer von Erlach. Sborník, I. sv., edice M edailony jihomoravského K S S P PO P , B rno 1960 V y škov: K. Michálek, H istorie města Vyškova v stručném přehledu, Vyškov 1947 J. Zháněl, Vyškov, putování krajem mládi Kl. G ottw alda, Praha 1955 J. Zháněl, Zámek ve Vyškově. Zprávy okresního m uzea ve Vyškově, T e m p lš te jn : D. Antošová, T em plštejn, Brno 1968 Vyškov 1956 Vyškov, Brno 1968 J. Zháněl, T ře b íč : A. Bartušek, T řebíč ve své historii a pam átkách. In : T řebíč,m etropole západní M oravy, Praha 1959, str. 12 34 A. Bartušek, V ýtvarné pam átky Třebíčská. In : T řeb íč , m etropole západní M oravy, Praha 1959 A. Bartušek, M etropole západní M oravy, Praha 1959 A. Bartušek, Umělecké pam átky T řeb íče, B rno 1969 R. Fišer E.Nováčková J. Uhlíř, T řebíč. D ějiny města I, Brno 1978 V. Nikodém, D ějiny m ěsta T řebíče 1468 1660, I, T ře b íč 1931 Č. Sameš, T řebíč, T řeb íč 1934 J. Uhlíř, U mělecké pam átky T řebíče a okolí, T ře b íč 1967 Z n o jm o : Znojem ské hradiště sv. H ypolita. Vlastivědný věstník m o­ ravský, 10 11/1955 1956 L. Havlík, Znojm o. Z m inulosti m ěsta a jeho pam átek, Brno 1956 A. Hübner, Znaim s geschichtliche D enkw ürdigkeiten, I - I I I , Znaim 1843 1854 A. Hübner Aí. Netoliczka, D enkw ürdigkeiten der königlichen Stadt Z naim , Z naim 1869 M. Krob, Znojm o, m ěsto pam átek, B rno 1974 D. Líbal L. Havlík, Znojm o, městská pam átková reservace a p a ­ m átky v okolí, Znojm o Praha 1966 L. Havlík, T ře šť: V. Richter, M ěsto T řešť a jeho pam átky, T řešť V. Richter, Třešť, Brno 1970 1943 Třešť. Šest set let městečka pod Špičákem. Sborník, T řešť 1959 Z u b š te j n : D. Menclová, Z ubštejn, B rno 1965 Ž ď ár n ad S á z a v o u : U h e rsk ý B ro d : M. Zemek a kol., U herský Brod. D ějiny slováckého města, Brno 1972 V. Fleischer, F ü rst Eusebius von L iechtenstein als B auherr u n d K u n st­ sam m ler (1611 1684). V eröffentlichungen der G esellschaft fü r neuere G eschichte Ö sterreichs, 1/1910 Z. Kudělka, Valtice, B rno 1964 M. Stehlík, Valtice, státní zámek, Brno 1966 J. Unger, T vrziště na zaniklé osadě Aloch u Valtic. Jižní Morava, IV/1968 Valtice a okolí, Brno 1960 M. Zemek a kol., Valtice, dějiny m ěsta, Brno 1970 V e lk é M e z i ř í č í : Zámek a m uzeum ve V elkém M eziříčí, Velké M eziříčí 1968 J. Kotek, Z m inulosti Velkého M eziříčí, B rno 1965 L. Pišín, Velké M eziříčí, Brno 1976 J. Vorel —V. Vlček, Pram eny k dějinám Velkého M eziříčí. O d Horáčka k Podyjí, 12/1938 A. Žlábek, V elké M eziříčí, B rno 1969 M. Benešová, V e s e lí : nad M oravou. D ějiny m ěsta, B rno 1973 V iz o v ic e : J. Blažíček, O braz J. R. Bysse ve Vizovicích. Z právy památkové péče, 16/1956 J. Cižmář, D ějiny a pam ěti města Vizovic, Brno 1933 J. Petrů, Vizovice, II., rozšířené vydání, B rno 1970 K. Svoboda, Státní zámek ve Vizovicích, P raha 1949 M. Vilímková, Vizovice, státní zámek a pam átky v okoli, Praha 1964 O. V lč n o v : Aí. Zemek a kol., Vlčnov, dějiny slovácké obce, B rno 1964 V ra c o v : R. Hurt, Dějiny m ěsta Vracova, B rno 1969 V ra n o v : A. Bartušek, K barokní přestavbě h rad u V ranova nad D yjí. Zprávy památkové péče, 16/1957 T. Kubátová A. Bartušek, Vranov nad D yjí. Státní zámek, m ěsto a okolí, Praha 1952 J. Paukert, Vranov nad D yjí, B rno 1965 (2 8 4 ) 1964 Žďáru nad Sázavou, I - I I I , H avlíč­ kův Brod -B rn o 1956 1974 Žďár nad Sázavou, město m inulosti — město budoucnosti, Brno 1975 V a lti c e : R. Hurt — B. Němeček, Veselí J. Petrů, Žďár nad Sázavou, B rno Aí. Zemek A. Bartušek, D ějiny Slovníček základních p o jm u k dějinám feudalismu v českých zemích Zpracoval Josef Žemlička Alodifikace viz alodizace. Alodium — d ru h středověkého vlastnického práva, především šlech­ tického, p ři něm ž se příslušný nem ovitý statek (také zvaný zpupný) nacházel v plném vlastnictví svého majitele a dědicky přecházel na jeho pravoplatné nástupce. Alodizace — převedení lenního statku m ezi statky ve zpupném vlast­ nictví, alodia. Apelační so u d — byl zřízen r. 1548 po nezdařeném protihabsburském odboji jako odvolací orgán soudů královských m ěst v Č echách. N a svoji dobu vysoká odbornost tohoto soudu, působícího ve smyslu centralizačních snah H absburků, měla vliv i na ostatní soudy v k rá­ lovství a apelační soud se posléze přetvářel i v odvolací instanci soudů jiných. B erně— původní český term ín p ro daně. Berní rejstřík — úřední doklad vzešlý z čin n o sti stavovských orgánů, jehož účelem bylo podchyceni rozsahu a výnosu šlechtických statků pro berní účely. Podle toho se určovala i výše berního přispěvku. N ejstarší celistvější berní rejstříky se dochovaly ze 14. století. Cúda — v raně feudálním období soud, jehož působnost se územ ně většinou překrývala s příslušným hradským obvodem . V zastoupení panovníka zde rozhodoval tzv. cúdař (iudex provincialis). D ěd ina— ve středověkých písem ných pram enech se tak většinou ozna­ čuje pozemková nem ovitost; na M oravě se později začalo tohoto výrazu užívat pro celou vesnici. D édiník viz svobodník. D enár — stříbrná m ince, ražená v Čechách přibližně od poloviny 10. do počátku 13. století, kdy byla vystřídána jednostranným brakteátem . Původně hodnotná a oblíbená mince s relativně vysokým obsahem stříbra trpěla častým i zásahy panovníků, p ři nichž býval hodnotnější peníz stahován a do oběhu přicházela méně kvalitní mince nová. T erm ín denár zůstal zachován i v pozdějším m ěnovém pojmosloví jako označení pro drobnou m inci. D esátek— desátá část výnosu nebo p říjm u, kterou m ěli odvádět církvi všichni věřící, v praxi středověku především poddaní. Desátky představovaly jeden z nejvýznam nějšich finančních zdrojů církve. Vedle peněžní form y se hluboko do středověku udržely i desátky ve form ě natu ráln ích dávek. Desky dvorské — úřední knihy, do nichž se zaznam enávaly změny v držení lenních statků, náležejících p o d lenní svrchovanost panov­ níka. Desky se začaly vést po polovině 14. století u soudu dvorského a vedle desk půhonných, trhových a zápisných (viz desky zemské) k nim náležely i desky provolací, sloužící k zápisům o provolání statků a zboží spadlých na krále. Desky manské — úředni knihy evidující m anské statky, jejich držitele a povinnosti, které z těchto statků mají p lynout příslušné feudální vrchnosti. Desky zemské — úřední knihy, do nichž se zaznam enávaly prom ěny v držbě feudálního pozemkového vlastnictví. Vznikly někdy v letech 1260— 1278 jako pom ocné záznam y zemského písaře na českém zemském soudu. Z počátečního vlivu panovníka se desky záhy dostaly plně pod kontrolu stavů. Podle d ru h ů agendy se rozlišovaly desky půhonné (žaloby a obeslání pro trestní obvinění) a trhové (převody nem ovitého šlechtického m ajetku), o něco později se p řip o jily desky zápisné (zápisy dluhů) a pam átné (rozsudky zem ského soudu, sněmovní usnesení aj.). V r. 1541 p ři požáru M alé Strany a Pražského hradu desky shořely, jejich hlavní řady byly však záhy obnoveny. Č innost úřadu českých desk zemských byla zastavena v r. 1783. D esky zemské m oravské byly vedeny od r. 1348, a to ve dvou řadách, brněnské a olom oucké. D ominikál — za feudalism u panská půda, spravovaná a obdělávaná ve vlastní režii feudální vrchností nebo pronajím aná za určitý poplatek poddaným . N a dom inikál se nahlíželo jako na „svobodnou p ů d u “ , která nepodléhá b ern i; teprve ve d ru h é polovině 18. století prosadil absolutistický osvícenský stát i zdanění p ů d y dominikální. D om inium — panství, pozemkové vlastnictví feudála. Správním stře­ diskem dominia bývalo sídlo vrchnosti, podle něhož se dom inium zpravidla i nazývalo. D onace — obdarování, ve středověku nejčastěji zbožné dary šlechty nebo panovníka různým duchovním institucím , a to v nejrůznějších form ách. D ružina — mocenská a potlačovatclská složka raně feudálního státu, jejiž příslušníci se pohybovali buď v okolí knížete (užší družina), nebo působili na knížecích hradech (širší družina). Vedle přednějších úředníků tvořili součást družiny i níže postaveni bojovnici. V průběhu 12. století se družiníci začali odpoutávat od původně značné závis­ losti na panovníkovi a významnější z n ic h přerůstali ve vrstvu stře­ dověké šlechty. D ukát zlatá m ince, jejíž ražbu zahájila italská m ěsta v polovině 13. století. V Č echách, kde po celé feudální období převládala měna stříbrná, byla zlatá mince ražena teprve od r. 1325. Vzhledem k ne­ dostatku zlata se však ražba dukátu v Čechách nerozšířila a v oběhu se udržoval hlavně dukát uherský. Dvorský so u d — vznikl za K arla IV . jako zamýšlená protiváha zemské­ ho soudu, ovládaného šlechtou. Ú m ysl se však nezdařil a kom petence dvorského soudu zůstala om ezena jen na oblast přím ého králova panování v hranicích české koruny. Do konce 15. století před dvor­ ský soud náležely i případy odúm rti svobodných šlechtických statků. Odvolací instancí soudu dvorského byl soud zemský a od 15. století se i u soudu dvorského začal prosazovat vliv stavů. Soudu předsedal dvorský sudí. D vořák viz svobodník. E m fy teu z e— právo udělované od 13. století v Čechách a na Moravě zpočátku cizím kolonistům a posléze i dom ácím u venkovskému obyvatelstvu (právo se nazývalo také purkrecht, německé právo, zákupní právo). Po zaplacení podacího (nebo též arrhy) získávali poddaní em fyteuzí do dědičného nájm u p ů d u , přičem ž jim byly pevně stanoveny poddanské dávky, odváděné z převážné části v peněžní form ě. U em fyteutizovaných vesnic se prosazovalo i určité rozšíření vesnické sam osprávy a nižšího venkovského soudnictví. E rb — v období feudalism u znak vyjadřující p říslušnost svého nositele k vládnoucí třídě. Z prvu býval erbem sam otný štít, na něm ž bylo vyznačeno erbovní znam ení. Počáteční libovůle ve volbě znaků vedla od 13. století evropské panovníky k tom u, že začali na jejich přijím ání dohlížet a sami je šlechticům udělovali; péčí o tyto zále­ žitosti bývali pověřováni tzv. hero ld i, od nichž je odvozen i název nauky o erbech — heraldiky. Vedle štítu s erbovním znamením se součástí plného erb u posléze stávaly i další atributy — přílba, klenot, přikryvadla aj. K rom ě šlechtických ro d ů se svým erbem honosily i země a státy, m ěsta, církevní instituce a další fyzické i právní osoby. E rbovní m ěšťané— příslušníci městského stavu, kterým se v průběhu vrcholného a pozdního feudalism u podařilo získat šlechtický titu l a erb , avšak zůstávali i nadále měšťany. E rbovní znam ení — sym bolické znam ení vyjádřené na štítě erbu. Falzum — písemný dokum ent listinného charakteru, zhotovený bez vědom í a ověření ohlašovaného vydavatele. K výrobě listinných falz se od konce 12. století uchylovaly především kláštery a kapituly, které si tak chtěly pojistit nároky na pozemkový majetek a důchody získané v před ch o zí době od panovníků nebo velmožů bez písemné­ ho potvrzeni, v 10.— 12. století ještě nerozšířeného. Za věcný pod­ klad falz často sloužily vedle ústní tradice i starší písem né záznamy, které si církevní instituce vedly pro svoji soukrom ou potřebu. Feudální renta — soubor povinností poddaných vůči vrchnosti. F eudální ren ta představovala význam ný zdroj vrchnostenských p říjm ů, který plynuly z privilegovaného postavení pozemkových vrchností v třídně rozdělené společnosti. Podle forem se rozlišují tři hlavní d ru h y ren ty ; 1. ren ta v úkonech neboli robota, kdy poddaný byl n ucen zdarm a pracovat na dom inikálních statcich; 2. renta n aturální, p ři níž odevzdával poddaný vrchnosti část své produkce; 3. renta peněžní, odváděná vrchnosti v podobě peněžních dávek. Fideikom is — středověká právní instituce, zvaná též svěřenství, která m ěla zam ezit drobení rodového m ajetku m ezi větší počet potom ků. R odové nem ovité statky zah rn u té do fideikomisu sm ěl dědit jeden dědic, p ředurčený b u d posloupností, kterou stanovil zakladatel fideikom isu, nebo závětí; většinou to býval nejstarší mužský přísluš­ ník nejvýznam nějši rodové větve. F o jt — term ín užívaný v určitých oblastech p ro městského nebo venkovského rychtáře. G ro š — stříb rn á m ince, rozšířená od druhé poloviny 13. století z F ran­ cie do Evropy. M incovní reform ou Václava II. r. 1300 byla dosavadní zastaralá a nevyhovující denárová a brakteátová mincovní soustava v ystřídána soustavou grošovou, jejíž základní jednotkou byl pražský groš, obsahující 12 m alých penízů (denárů, parvú). Z pražské hřivny (253 g) se takových grošů mělo razit 64. Pražský groš představoval dobrou a v celé střední E vropě oblíbenou a posléze i napodobovanou m inci, i když již v první polovině 14. století začala jeho kvalita klesat. S ražbou pražských grošů se přestalo r. 1547. Blízké grošům (2 85 ) pražským byly groše míšeňské. Pražský a m íšeňský groš představo­ valy od 15. století také početní jednotky grošové soustavy (počítání v kopách), oblíbené v Čechách i na M oravě. K opa pražských (českých) grošů představovala dvojnásobek kopy grošů m íšeňských. G runtovní knihy viz pozemkové knihy. H ospodářská instrukce — sm ěrnice vrchnostenské správy p ro řízení a hospodářskou činnost panského velkostatku. H radská soustava — územ ní správní systém raně feudálního českého státu, trvající od d ru h é poloviny 10. přibližně do prvních desetiletí 13. století. Zem ě se členila na nestejně rozlehlé a v hranicích prom ěn­ livé hradské obvody, jejichž politickým a hospodářským střediskem býval knížecí hrad spolu s přilehlou aglom erací podhradských osad. N a hradě sídlil a svěřenou oblast v zastoupení panovníka spravoval kastelán s dalším i úředníky. Inkolát — obyvatelské právo v zem ích koruny české, které svém u nositeli zaručovalo příslušné stavovské výsady, držbu svobodných statků a právo vykonávat veřejné úřady. Inkolát zpočátku uděloval sněm za souhlasu stavů a panovníka, v pobělohorském období stačilo již jen panovníkovo rozhodnutí. Intabulace — zápis do úředních knih, n ap ř. do zemských desk, který právně zabezpečoval vlastnictví určitého statku a platnost transakcí s tím to m ajetkem . Jarm ark viz výroční trh. Kastelán — v raně feudálním období představitel politické správy ve svěřeném hradském obvodu. K asteláni zastávali původně svůj úřad jen dočasně. Jakm ile si některé rody začaly zajišťovat dědičné držení svých statků, osobovaly si nároky i na dědičné držení kastelánského úřadu. V případech, kdy si panovník h rad s příslušným pozemkovým vlastnictvím ponechal, přem ěňoval se kastelán v p rů b ěh u 13. století v purkrabího královského hradu. K atastr — úřední soupis pozem ků, nem ovitostí i výtěžků z obchodu a živnosti pořízený k účelům daňovým . N ejstarším systematickým katastrem v Čechách byla berní rula z let 1653— 1655, na M oravě potom lánské rejstříky z let 1669— 1679; obojí katastr evidoval pouze poddanskou p ů d u , v Č echách na rozdíl od M oravy byl pořízen i berní soupis pro královská města. O d počátku 18. století vznikaly v Čechách písem né podklady pro katastr tereziánský, vyhlášený k r. 1748, v berním roce 1757 však vstoupil v platnost nový revizitovaný terezi­ ánský katastr. Podle vrchnostenských přiznání z r. 1749 bylo vypra­ cováno tzv. exekvatorium dom inicale, vztahující se na dominikál. Tereziánský katastr zná i M orava. Josefský katastr z let 1785— 1789 odstranil dosavadní rozdíly mezi rustikálem a dom inikálem , na základě přesného trigonom etrického m ěření vznikl katastr stab iln í, vyhlášený v Čechách v r. 1860. K lenot — součást plného erbu, um ístěná na přílbici jako její ozdoba. V edle pom ocného klenotu, který bývá totožn ý s erbovní figurou uvedenou ve znaku, rozlišuje se klenot sam ostatný, představovaný lidským i nebo zvířecím i postavam i, chocholy z per, rohy a pod. K m et — středověký term ín označující venkovského hospodáře. Kmetcí dvůr — venkovská usedlost s vlastní rustikální půdou. Kolonizace — osazování neosí dlených a hospodářsky nevyužívaných oblastí. Kolonizace v Čechách a na M oravě probíhala prakticky od samých počátků slovanského osídlení. Zesílené kolonizační dění v 11. — 12. století vedlo k výrazném u rozšíření nejstaršiho sídelního územ í a tento sídelní pohyb, nesený dom ácím slovanským obyva­ telstvem , význam né spolupůsobil p ři hospodářském a v závislosti na něm i politickém m ohutnění českého stá tu ve 13. století. V rcholně středověká kolonizační etapa 13.— 14. století, na n íž se vedle dom á­ cího obyvatelstva podíleli i osadníci cizího, převážně německého původu, zasáhla vyšší a m éně úrodné pohraniční pásy i některá odlehlejší m ísta v n itřn ích Čech. V ýrazněji než u kolonizace venkov­ ské, kde si domácí živel udržel převahu, se cizí osadnici projevovali v kolonizaci městské a hornické. S kolonizačním i podniky, uskuteč­ ňovanými převážné v rám ci větších dom inií, se setkáváme i v pozd­ ním středověku a novověku; hlavním im pulsem přitom býval zájem vrchnosti na nových ziscích z půdy i z nových poddaných. K om orní soud — byl zřízen na sklonku 14. století pro záležitosti různorodého charakteru, podléhající pouze panovníkovi; později se na kom orním soudu řešily převážně m éně význam né spory šlechtic­ ké. Zpočátku zde se svými rádci rozhodoval sám panovník, posléze se však vliv šlechty začal projevovat i v této instituci a panovníkovy pozice tu byly postupně oslabovány. O d počátku 16. století soud zasedal za předsednictví nejvyššího hofm istra. Kraj — územní jednotka představující v přeneseném smyslu mezičlá­ nek v systém u správy zemé. Počátky krajského zřízení v Čechách sahají do pohusitského období, i když výraz kraj (provincia) se ( 286 ) objevuje již dříve. Pevnější podobu a stru k tu ru dostal tento správní systém od d ru h é poloviny 15. století a p ro každý kraj bývali posléze jm enováni dva krajští hejtm ané (pán a ry tíř), podřízeni panovníkovi nebo jeho zástupcům . K rajů bylo tehdy v Č echách čtrnáct: Bechyňský, Boleslavský, Čáslavský, H radecký, C hrudim ský, K ouřim ský, L itom ěřický, Plzeňský, P odbrdský, Prácheňský, Rakovnický, Slán­ ský, Vltavský a Žatecký. O blasti T ru tn o v sk á a Loketská byly spravo­ vány na základě lenních svazků s českým králem , do krajské soustavy nebylo pojato ani K ladsko se zvláštním postavením a Chebsko, které až do 18. století užívalo určitou správní sam ostatnost. V r. 1714 byl počet krajů v Čechách zm enšen na dvanáct a Loketsko s Chebskem byly připojeny k Žatecku. K uskutečnění hlavní reform y došlo až v r. 1751, kdy se počet českých krajů zvýšil na šestnáct a v krajích býval nadále ustanovován pouze jeden hejtm an. K rajský systém tvořilo p o ­ tom B erounsko, Boleslavsko, Budějovicko, Bydžovsko, Čáslavsko, H ra­ decko, C hrudim sko, K latovsko, K ouřim sko, Litom ěřicko, Loketsko, Plzeňsko, Prácheňsko, Rakovnicko, T áborsko a Žatecko. N a M oravě se členění na kraje ujalo v 16. století; v jeho d ru h é polovině se uvádí kraj Brněnský, H radišťský, Jihlavský, Znojem ský a Olom oucký, kte­ rý se skládal z části olom oucké a přerovské. P ři reform ě v r. 1714 bylo Přerovsko začleněno m ezi sam ostatné kraje, jichž bývalo nadále šest. V čele kraje stál jen jeden hejtm an, většinou ze stavu panského. V r. 1783 došlo ke sloučeni slezského K rnovská a T ěšínská s M ora­ vou pod jednu sp ráv u , v r. 1791 byly však obě země opět od sebe odděleny. K rajské zřízeni viz kraj. Královská kom ora — soustava veškerých panovníkových finančních zdrojů a důch o d ů včetně příslušného pozem kového vlastnictví. K rálovská komora byla system atičtěji organizována teprve za K ar­ la IV ., vliv stavů se však posléze začal uplatňovat i tady. Za Ferdi­ nanda I. se uskutečnila rozsáhlá reorganizace panovníkovy finanční správy. V r. 1527 byl zřízen ú řa d české kom ory, obsazovaný v niž­ ších funkcích úředníky z povoláni, jehož působnost se vztahovala jen na České království. C entrálním finančním úřadem pro celou habsburskou m onarchii se stala dvorská komora ve V ídni, zřízená rovněž za F erdinanda I. L á n — plošná m íra, rozšířená v českých zemích od 13. století. Rozloha lánu se různila podle m ístních podm ínek; vedle nejobvyklejšího lánu zemského (přibližně 18 ha), který rovněž nepředstavoval vždy jednotnou m íru, se užívalo i lánu selského, panského, kněžského a královského. Používání lánové vým ěry později ustoupilo plošným m írám , přesnějším a jednotnějším . L andfrýd viz zem ský m ír. Leník — uživatel léna, vázaný svém u lenním u pánovi slibem věrnosti, poslušnosti a vojenské pom oci. L éno — za feudalism u pozem ky a výsady, propůjčené lenním pánem uživateli za slib věrnosti, poslušnosti a vojenské pomoci. Zpočátku bývala léna propůjčována panovníkem jen do dočasné držby význam­ nějších přislyšnikú dru žin y a m ohla jim b ý t kdykoliv odebrána, ve d ru h é polovině 12. století se však již v Čechách a na M oravě pro­ sazovala dědičnost lén. V ětšina bývalých lén se posléze přem ěnila ve svobodné šlechtické statky a jen tam , kde si panovník udržel nad pozem kovou d ržbou svoji bezprostřední m oc, se lenní systém udržel déle. Své leníky m ěli i n ěkteří m ocnější světští a duchovní feudálové. L h o ta — název četných vesnic v Č echách a na M oravě, který se roz­ šířil zejm éna v p rů b ě h u zesíleného sídelního pohybu ve 12. a 13. sto­ letí. Z různých výhod získávali teh d y noví osadnici i úlevu, že po určitou d o b u , ,,lh ů tu “ , než ponesou vyklučená pole užitek, nem usí vrchnosti p latit poddanské d áv k y ; m nohým z těchto sídlišť uvedený výraz již zůstal. M an — většinou nižší šlechtic, převážně bez vlastního svobodného statku, který za své vojenské nebo jin é služby prokazované panovní­ kovi nebo některém u význam nějším u světském u či duchovním u feudálovi získával d o užívání m anství. M anství — statek propůjčený do užíváni manovi za jeho vojenské nebo jiné p rotislužby příslušné vrchnosti. M ěstečk o — řem eslnické a tržn í středisko regionálního význam u, které v rozsahu svého hospodářského působeni a v organizaci svého vnitř­ n íh o života nedosahovalo úrovně m ěst. Rovněž m ěstečka se těšila různým p ráv ů m a výsadám , ty však nem ívaly zdaleka takový dosah jako to m u bývalo u m ěst. Ve srovnání s m ěsty byla městečka menší, neopevněná a značný podíl na výrobě si tu udržovalo zemědělství. Plnoprávní obyvatelé městečka mívali sta tu t měšťanů, pánem městečka býval většinou světský nebo duchovní feudál. M ěsto — společenství, vyrůstající z výsledků d ru h é společenské dělby práce, kde se vedle řem eslné výroby koncentroval i obchod a trh. Takové hospodářské funkce do značné m íry plnily již některé roz­ lehlé sídelní aglom erace 10.— 12. století, položené p ři nejvýznam ­ nějších knížecích hradech, avšak teprve ve 13. století si u nás začala m ěsta zajišťovat výhradní právo na své ekonom ické funkce a vytvářet nebo přejím at právní norm y kolektivního m ěstského života. Plno­ právní obyvatelé m ěsta (měšťané) představovali k om unitu, která získávala stále větší autonom ii v otázce m ěstské sam osprávy a m ěst­ ského soudnictví. M ěsta, obehnávaná většinou i pásy kam enných hradeb, představovala nový ty p urbanistického celku. V edle m ěst královských, kam náležela především m ěsta nejvýznam nější a n ej­ vyspělejší, se od 14. století form ovala i síť m ěst poddanských, v nichž pán m ěsta (světský nebo duchovní feudál) většinou výrazněji zasa­ hoval do vnitřních i vnějších m ěstských záležitosti. M ílové právo — výsada, poskytovaná m ěstům od 13. století, jejím ž hlavním účelem bylo zajistit hospodářskou p ro sp eritu m ěst a zbavit je nežádoucí konkurence ze strany venkova. Ve vzdálenosti jedné mile od m ěsta se nem ěla provozovat určitá řem esla a rovněž se za­ kazovalo konání trh ů . M ý to — poplatek, vybíraný na cestách nebo vodních tocích za prováže­ né zboží i za p rů ch o d osob. N áp rava— drobný lenní nešlechtický statek panovníka, šlechty i církve s povinností vojenské služby. N ápravník — za feudalism u držitel nápravy, který byl z tohoto titu lu své vrchnosti povinován především vojenskou pom ocí. N ápravníci pocházeli z řad poddaných, m ěšťanstva i nižší šlechty. V ýznam ná­ pravníků klesl po rozšíření nám ezdního vojska a nápravníci se p o ­ stupně přem ěňovali ve vrstvu m ajetnějších poddaných nebo přechá­ zeli m ezi svobodníky. N edíl — společné nem ovité statky členů šlechtické rodiny. N ěm ecké právo viz em fyteuze. O dúm rť — pozůstalý m ajetek po někom , kdo nezanechal zákonné dědice. Za feudalism u náleželo právo o d ů m rti na šlechtických stat­ cích panovníkovi, který se jí vzdal teprve na konci 15. století, odúm rť po poddaných zabírala většinou vrchnost, y e m ěstech se již od 14. století prosazovala zásada svobodného testam entu. Pán — příslušník vyšší šlechty vlastnící svobodné šlechtické statky a náležející ke stavu panském u. K e zřetelnějším u vydělováni panstva jako nejvýznam nější vrstvy šlechty docházelo v českých zem ích ve 14. století, i když vlastní důsledná diferenciace p án ů a ry tířů přichází až na sklonku 15. století. Panstvo na sebe strhlo většinu politických práv a prostřednictvím sněm ů nejvýrazněji ze všech stavů ovlivňovalo obecné zemské záležitosti. O přijím ání k panstvu rozhodoval sám panský stav, teprve v období pobělohorském příslu­ šelo toto právo panovníkovi. Panoše — příslušník služební šlechty, působící p ři dvoře krále nebo význam nějších panských rodů. Svým postavením nedosahoval pa­ noše postavení rytíře, neboť ve většině p říp ad ů se neopíral o vlastni svobodný šlechtický majetek, ale spíše se stával uživatelem pro p ů j­ čeného nebo m anského statku. Patrocinium — zasvěcení farních, klášterních i kapitulních kostelů, kaplí, oltářů aj. některém u ze svátých nebo jiném u uctívaném u cír­ kevním u sym bolu. Patronátní právo viz podací právo. Pečeť — ověřovací prostředek písem ných dokum entů, zejm éna listin, zhotovený otiskem pečetidla do barevného vosku nebo kovu (tzv. bula). Jádrem pečetního pole býval obraz nebo znak, který stejně jako opis na obvodě pečeti vyznačoval jejího m ajitele. Právo užívat vlastní pečetí nebylo nijak vym ezeno, nejčastěji se ovšem vyskytují pečetí panovnické, šlechtické, m ěstské, pečeti církevních hodnostářů a institucí a dalších význam nějších právních i fyzických osob. Podací právo — souhrn práv i povinností příslušejících určité fyzické nebo právni osobě ve vztahu ke kostelu nebo k některém u církevním u ústavu z titulu zakladatelského. Za feudalism u se uvedené právo realizovalo zejm éna p ři obsazování farních kostelů. T o mělo b ý t v sou­ ladu s přáním patronátního pána, i když závěrečné potvrzení nále­ želo vyšším církevním úřadům . Popluží — v oblastech západních Slovanů stará plošná m íra, jejíž roz­ sah se přibližně rovnal takové rozloze p ů dy , kterou bylo m ožno ob­ dělávat jedním pluhem . V ýrazem popluží se později často označo­ valy i pozemky náležejicí k panském u dvoru nebo k jednotlivé p o d ­ danské usedlosti. Poplužní dvůr — dvůr, který byl hospodářským střediskem feudálního velkostatku. Jeho hlavni úkol spočíval zejm éna v organizačním za­ jištěni dominikálního hospodaření, na kterém se vedle dvorské čeledi podíleli i poddaní ve form ě roboty. Popravce — úředník, m ezi jehož hlavní povinnosti náleželo udržovat veřejnou bezpečnost a stíhat její porušování ve svěřeném obvodu. Ú řad popravců, zavedený o d druhé poloviny 13. století, navazoval na starší a tehdy již přežilou hradskou soustavu, výrazně se však ne­ prosadil a v 15. století zanikl. Příčinou selhání byla mimo jiné i skutečnost, že popravy panovník svěřoval příslušníkům význam­ ných panských rodů, kteří své úřední pravom oci často zneužívali v soukrom ý prospěch. Pozemkové knihy — ú řední knihy sloužící k evidenci vlastnictví rusti­ kální p ů d y a vůbec poddanských statků a nem ovitostí. S rozšířením pozemkových knih lze počítat teprve od 16. století, i když již ze století předchozího jsou znám y první exem pláře z Čech. Predikát — šlechtický titu l, který uděloval panovník a později i někteří příslušníci vyšší šlechty. P red ik á t býval většinou odvozen od drže­ ného statku nebo sídla, o d 16. století se u erbovních měšťanů tvořil i velm i volně podle smyšlených názvů. Provoláni — veřejné ohlášeni panovníkových nároků na statky, které m ěly koruně přip ad n o u t právem odům rti. Provolání se dávalo na vědom í na trh u m ěsta, které leželo provolávaném u statku nejblíže; ten , kdo se dom níval, že na příslušné statky m á právoplatnější ná­ roky než panovník, m ěl m ožnost své právo obhajovat p řed dvorským soudem . Přídom ek viz predikát. P řím us fa rn í— zásada, rozšířená již od raného feudalism u, podle níž jen farní kostely m ohly věřícím poskytovat křest a ostatní svátosti, za­ tím co v kostelích filiálních a kaplích se odbývat neměly. Půhon — předvolání protivníka k soudu, především k některém u ze soudů šlechtických. Purkrabí — velitel h rad n í posádky a současně nejvyšší správní a soudní úředník nad oblastí k hradu náležející, dosazovaný a podléhající feudálním u vlastníkovi příslušného panství. P u rk rech t viz em fyteuze. P urk rech tn í knihy viz pozem kové knihy. Regál — souhrn některých panovníkových majetkových práv. K nej­ význam nějším regálům českých knížat a králů náležel regál horní (těžba drahých kovů), m incovní (ražba m ince), příjm y z cel a m ýt aj. Rozrod — genealogické podchyceni a zařazení příslušníků určitého, většinou šlechtického ro d u , které začíná u prvního historicky zná­ m ého předka. Zájem o zpracováni rozrodů vzniká v 15. a 16. století vlivem hum anism u. R u stik ál— p ůda propůjčená do užívání poddaným , kteří z ní b y li po­ vinni vrchním u vlastníkovi odvádět feudální ren tu . R ychta — ve m ěstě i na vesnici sídlo zástupce vrchností - rychtáře, na které se vedle daňových úlev vázala i různá finančně výnosná zaří­ zeni (krám y, m lýny, krčm y, výkony některých řem esel, lázně aj.). R ychtář — 1. ry ch tář m ěstský. O d 13. století zástupce vrchností ve m ěstě s pravom ocí soudní a výkonnou. V 15. století již rychtář většinou klesl na pouhého úředníka městské rady, který se zabýval policejním i záležitostm i. O d r. 1547 po neúspěšném p rotihabsbur­ ském odboji oýval do královských m ěst českých dosazován jako pa­ novníkův úředník tzv. královský ry ch tář, který dozíral na činnost radních. 2. ry ch tář vesnický. O d 13. století zástupce vrchnosti na vesnici, na něm ž spočívala i přenesená nižší soudní pravom oc. R ychtář záro­ veň působil jako představitel vesnické samosprávy. R ytíř — příslušník nižší šlechty vlastnící svobodný šlechtický statek a náležející ke stavu rytířském u. K vyhraňování tohoto stavu do­ chází ve 14. století, i když teprve sklonek století následujícího zna­ m enal důslednou diferenciaci ry tířů od stavu panského. Rytířský statek se většinou skládal z tvrze a přilehlé vesnice nebo její části. Politicky zdaleka nedosahoval stav rytířský význam u stavu panského. Povyšovat m ezi rytíře m ohl původně panovník, od 16. století se však vytvořila zásada přijím ání stavem rytířským sam ým ; v pobělohor­ ském období opět získal v této věci rozhodující slovo panovník. Stav viz stavové. Stavové — vrstvy vládnoucí feudální tříd y , které získaly politické výsady ve státě a vytvořily protiváhu panovnické moci. V Čechách začaly stavy jako politický činitel působit od konce 13. století. Vedle nižší a vyšši šlechty (páni a rytíři) tvořily zvláštní stav v Čechách a na M oravě v předhusitské době i nejvýznamnější duchovní hodnostáři. V p rů b ěh u husitského revolučního hnutí získala rovno­ právné postavení s uvedeným i stavy královská m ěsta, vstupující na p ů d u sněm ů, zatím co duchovni stav v Čechách tehdy právo účastí na sněm u ztratil. N a M oravě si katolická církev svoji sněmovní příslušnost udržela. K dalším změnám došlo po Bílé hoře, kdy byl výrazně oslaben politický vliv stavu m ěstského a na sněm byl v Če­ chách znovu uveden stav duchovni. (2 8 7 ) Svéřenství viz fideikomis. Svobodník — vlastník svobodné pozemkové nem ovitosti, nepříslušející však k vládnoucí feudální tříd ě . Svobodnici podléhali bezprostředně pouze panovníkovi a jeho úřadům . Představovali pozůstatky původní­ ho svobodného rolnictva, jehož počet se v p rů b ěh u feudalism u ne­ ustále zm enšoval; m ezi svobodníky později pronikali i někteří jednotlivci z řad poddanského obyvatelstva. Štít — hlavní složka erb u , na níž bývá zobrazeno erbovní znamení. Heraldický štít se vyvinul ze stejnojm enné ochranné zbraně a v p rů ­ běhu středověku a posléze i novověku nabýval nejrůznějších tvarů. Ve vývojové řadě lze m luvit o štítu norm anském , gotickém , kolčím, renesančním a barokním . Z atím co původní bojová funkce štítu ustupovala do pozadí, podoba heraldického štítu se stávala poplatnou soudobým m ódním tendencím . T o la r— velká stříbrná m ince, užívaná od konce 15. století v T yrolsku p ro potřebu objem nějších finančních transakci. Svůj název dostala podle m ince ražené v Jáchym ově (Joachim sthal) od r. 1519 Šliky a od r. 1527 králem. T olarové m ince přetrvaly až do 19. století. T rhová ves — vétší venkovská lokalita, v níž se p ro p otřeby přilehlé zemědělské oblasti konaly trhy. Z četných trhových vsí se o d 13. století vyvíjela m ěsta a městečka. T ýdenní trh — m ěl zajišťovat pravidelné zásobování zemědělsky ne­ soběstačných m ěst potravinam i. Zde poddaní i vrchnosti m ohli upotřebit svoji zem ědělskou nadprodukci a m ěsta jim zase p rostřed­ nictvím městského řem esla a obchodu nabízela široký výběr po třeb ­ ných výrobků. V zhledem ke své nezbytnosti se týdenní trh y konaly v každém m ěstě většinou několikrát do týdne, někde i denně. U rbář — soupis poddanského pozemkového a vůbec nem ovitého m a­ jetku s vym ěřením peněžních p latů, n aturálních dávek a robot, které měly z panství, rychet, vesnic a usedlostí plynout příslušné vrchnosti. Vklad viz intabulace. Vladyka viz rytíř. Výroční tr h — konal se v přesně vymezených dnech roku ve městě, jem už bylo právo výročního trh u uděleno. V té době se tu na tržních transakcích m ohli podílet též obchodníci a řem eslnici ze sousednich i vzdálenějších m ést a m íst, jim ž byl jinak z konkurenčních důvodů příslušný městský trh uzavřen. Výroční trh tak působil jako určitá kontrola a protiváha městského řem esla zm onopolizovaného cechy, neboť tu byla možnost srovnávání s cenou i kvalitou výrobků cizích. Výroční trh y se v jednotlivých m ěstech konávaly dvakrát i víckrát do roka. Z ákupní právo viz em fyteuze/ Zástava— vlastnictví dlužníka, které i se svými výnosy a důchody až do splacení pohledávky přechází do rukou věřitele. V dobách finanční tísně se k zastavování svých dom inii uchylovali češti králové, což při nedůsledném vyplácení zastavovaného zboži vedlo k četným ztrátám panovníkova pozem kového vlastnictví. Zem an viz rytíř. Země koruny české— označení státního společenství historických zemí, kde byl vrchním pánem český král. K o becném u zavedení pojm u došlo za panování K arla IV ., za něhož dosáhl český stát své největší územní rozlohy. Společenství zemí koruny české se o d 15. sto­ letí ustálilo tak, že vedle K rálovství českého k něm u náležela i M o­ rava, Slezsko a H orní i D olní Lužice. O bojí L užice byla však pro českou korunu ztracena již v roce 1635 a většina Slezska roku 1742. Zemské úřady na M oravě — byly reprezentovány nejvyšším i zemskými úředníky. Zástupcem českého krále, který zde vládl pod titulem markrabě moravský, býval zemský hejtm an, z ostatních úředníků sem náleží maršálek, společný p ro Čechy a M orav u , kom orník, sudí, podkom oří, písař a hofrychtéř. Jelikož až do sklonku 15. století působily na M oravě dva zemské soudy, v Brně a v O lom ouci, obje­ vuji se do té doby dvojice některých úřadů a úředníků (sudí a ko­ m orníci). Ve srovnání s pom ěry v Č echách byla na M oravě funkce zemských úředníků spojena hlavně s činností na zem ském sněm u. Zemské úřady v Č echách — jejich počátky lze doložit již v raně feudál­ ním období, hlavni doba jejich působnosti a rozsáhlé pravom oci ná­ leží do 13.— 17. století a některé z nich form álně přetrvaly až do novověku. Představitelem každého ú řad u byl úředník, často s titu ­ lem „nejvyšší“ ; jejich hierarchie doznala m nohé prom ěny a přesuny. Oficiálně nejvýznam nějšim úředníkem a zástupcem panovníka byl nejvyšší purkrabí, dále následovali nejvyšší hofm istr, pečující o zá­ ležitosti královského dvora, a m aršálek, který předsedal sporům o šlechtickou čest. Po nejvyšším kom orníkovi, spjatém s panovníko­ vými zájmy na zemském soudu, a po zem ském sudím zaujím al místo nejvyšší kancléř, jehož váha však bývala v rám ci zem ských úřadů (2 8 8 ) často rozhodující. Nejvyšší písař oůsobil především na zemském soudu, podkom ořím u příslušela správa královských m ěst. Mezi úřady zemské se úřad podkom ořího dostal až v p růběhu 15. století, kdy vznikly i úřady purkrabího kraje H radeckého a dvou purkrabí karlštejnských. Zemský m ír — původně instituce, která se vyvinula v N ěm ecku v do­ bách slabé ústřední v lády a která sm ěřovala k zabezpečení obecného m íru a pořádku. V období husitského revolučního h n u tí se v někte­ rých krajích Č ech v branné jednoty, zvané landfrýdy, seskupovala především katolická šlechta, usilující o „u d ržen í pořádku“ v zemi. V polipanském období sehrály landfrýdy katolické i kališnické šlechty význam nou úlohu p ři správě země a na M oravě působily až do 16. století. Zemský odpovědník — šlechtic, který tzv. odpovědným listem ohlásil otevřené nepřátelství celé zemí. T im prohlašoval, že odm ítá p o d ­ volit se zem ským zákonům , a vyhražoval si právo provádět záškodnické akce p ro ti svým protivníkům . O dpovědnictví bylo rozšířeno hlavně ve 14.— 16. století v dobách slabé ú střed n í vlády. Zem ský sněm — nejvyšší zemský orgán v Č echách a na M oravě, na jehož jednáních se m ohli podílet pouze příslušníci privilegovaných tříd — čeští a m oravští stavové. Jako instituce s právem spolu­ rozhodováni o státních záležitostech vystupují sněm y od konce 13. století, p řed tím se konávala pouze tzv. kolokvia, vedená kníže­ tem za účasti představitelů šlechty a cirkve. Podle své stavovské příslušnosti zasedali většinou účastníci sněm ů v jednotlivých kuriích a teprve konečné stanovisko bývalo projednáváno společně. Počet kurií doznal v p rů b ěh u 15.— 17. století některé prom ěny (viz stavo­ vé). H lavním právem sněm u bývalo povolování berní na žádost krále, dále se zde jednalo o otázkách náboženských, vojenských, sněm p ři­ jím al cizince do země, vydával nové zákony a jednal o dalších zále­ žitostech, dotýkajících se celé země. V historickém vývoji předsta­ vovaly zemské sněm y Č ech i M oravy pro tiv áh u ústřední panovnické moci, která teprve v 17. století získala rozhodující převahu. T o sou­ častně ohlašovalo i pokles význam u zem ských sněm ů. Zemský soud — nejvyšší soudní instance středověkého českého státu, k níž náleželi pouze příslušníci šlechty a svobodné šlechtické statky. Původně instituce panovníkova, zavedená ve druhé polovině 13. sto­ letí, byla v p rů b ěh u 14. století plně ovládnuta šlechtou. Za účasti nejvyšších úředníků království a přísedících předsedal zemskému soudu král nebo v jeho zastoupení nejvyšší purk rabí, vlastní soudní cerem oniál a jednání říd il zemský sudí. P ro ti rozhodnutí zemského soudu nebylo odvolání a teprve v pobělohorském období, kdy váha so udu již zřetelně klesala, m ohla jeho rozhodnutí podléhat králově revizi. Podoba i kom petence soudu prošly velkým i prom ěnam i v o b d o b í reforem d ru h é poloviny 18. století. Zem ský škůdce — příslušník šlechtické obce, který bez ohlášení ne­ přátelství loupil na zboží svých sousedů a přepadal obchodníky a kupce procházející krajem . Jeho vyhlášení za škůdce zemského vedlo k m ocenském u zásahu státu. Zem ský zhoubce viz zem ský škůdce. Z latý — 1. zlaté m ince různého p ů v o d u , váhy a jakosti, rozšířené v Evropě o d 13. století. 2. v polovině 18. století byla v habsburské m onarchii a na většině územ í N ěm ecka zavedena tzv. dvacetizlatková (konvenční) m ěna, trvající do padesátých let století následujícího. Z pupný statek viz alodium . se lvem byl p řid á n ještě d ru h ý klenot s černou orlicí. R oku 1633 byli B erchtoldové povýšeni do panského stavu a ro k u 1673 do stavu hraběcího. Poslední úpravou jejich znaku bylo p řid án í kulatého štítu do levé lvovy tlap y ve štítu i v klenotu. zlatá písm ena C M ; přikryvadla byla m odrozlatá. T ře tím klenotem bylo p ě t červených květů vyrůsta­ jících z helm ovní korunky; přikryvadla byla červenostříbrná. B íto v š tí z L ic h te n b u r k a Původním znakem V aldštejnů byl lev, nebo jak se kdysi říkalo lvice, a je doložen od samého počátku 14. století. L ev býval m odrý ve zlatém poli. O dvě stě let později došlo k rozčtvrcení štítu, v něm ž se m odří lvi ve zlatém poli střídali se zlatým i lvy v poli m odrém , přičem ž byli vždy zobrazováni otočeni k půlící čáře. K lenotem byla vždy dvě křídla v barvách štítu . T o h o to erb u užívali i B rtničtí, jak o to m svědčí n a­ p říklad nedávno nalezený náhrobní kám en na brtnickém zámku. L vi v erb u B rtnických b y li vždy ne­ korunovaní, kdežto hraběcí linie V aldštejnů dávala později lvům na hlavy zlaté korunky. byl J iří Březnický z Náchoda po­ výšen do říšského a českého hrabě­ cího stavu s titulem „z Lichten­ b urka“ , byl jeho rodový erb polepšen erbem vymřelých pánů z L ichtenburka — dvěma černými ostrvem i ve zlatém poli. Do srdečního štítku pak byl přidán lichtenburský klenot s kaprem na podušce a paví kytkou (kapr však dostal m odrou barvu). K původním u klenotu orlího křídla s kosm ým pruhem přibyl i dru h ý klenot, lichtenburský. Na e rb u vytesaném v kameni na zámku v Lysicích je m ísto klenotu posta­ vena na štít, držený dvěma lvy, tzv. pohanská koruna. A lth a n o v é Zakladatel tohoto rodu jm énem T h an n byl roku 1216 pasován na ry tíře s přezdívkou „d e r alte T h a n n “ — stará jedle. P ro to byla klenotem ve znaku A lthanů jedle jako m luvící znam ení. D alší n a­ rážkou na jm éno ro d u jsou spojená písm ena A T na stříbrném břevnu up ro střed červeného štítu. A lthanové byli roku 1575 povýšeni do panského stavu, roku 1608 se stali říšským i hrabaty, 1714 dědičným i říšským i číšníky a 1824 nejvyšším i kráječi v dědičných ze­ m ích a štítonoši v obojích R akousích. T ěm to hodnostem odpovídaly říšské korouhve, knížecí čepice v klenotu a přikryvadla upravená do tvaru knížecího pláště, třebaže A lthanové knížecí titu l nikdy n e­ nosili. X X B r tn ič tí z V a ld š te jn a P áni z L ich ten b u rk a nosili od 13. století jako jedna z větví velkého ro d u R onovců erb černých o strví ve zlatém poli, společný i všem o statním větvím . L išili se o d n ich pouze klenotem , který si podle pověsti vysloužil roku 1248 Sm il z L ich ten b u rk a na turn aji v M o h u či; byl jím k ap r na kytce z pavích per. T e n to klenot je však poprvé doložen až na počátku 14. století. / B e rc h to ld o v é z U h e rč ic B l ii m e g e n o v é Původním erbem B erchtoldů byl lev ve skoku držící tasený m eč; podle některých vyobrazení bylo pole m odré, lev zlatý. P ři povýšení do rytířského stavu roku 1627 bylo přidáno tehdy m ódní zlaté pole s černou orlicí, přičem ž lev stál na zeleném trojvrší, pole pod ním bylo stanoveno jako černé a jeho rohy ozdobeny pru h y v ra ­ kouských barvách. K rom ě klenotu B lům egenové kladli doprostřed svého čtvrceného znaku srdeční štítek s m luvícím znam ením m odrých kvítků (B lum e = květ) ve zlatém poli. K lenoty byly cel­ kem t ř i; vyobrazený hlavní klenot odpovídá srdečním u štítku a p rv­ ním u poli (zlatý lev držící m odré květiny). N a p ro střed n í přílbě vyrůstala z korunky černá ko ru ­ novaná orlice nesoucí na h ru d i B ře z n ič tí z N á ch o d a P ůvodním erbem p ánů z N ácho­ da byl černý lev, zpravidla koru­ novaný, ve zlatém štítu , klenotem bylo orlí křídlo. T e n to znak užívali v 16. století i B řezničtí z N áchoda; když však roku 1619 Č e r n o h o r š t í z B o s k o v ic Páni z Boskovic nosili vždy v erbu znam ení zvané hřeben, což je krokev o sedm i hrotech. Sedláček uvádí původní barvy jako červený h řeb en ve stříbrném štítu, jde však o omyl. E rbovní kniha K onrada Schnitta v basilejském archívu z 15. století m á zřetelně barvy, jaké jsou znám y i z poz­ dějších dob, tj. červený štít se stříb rn ý m hřebenem . Klenotem byly dva dubové věníky na sa­ m etovém polštáři, jak ukazuje tesaný znak na portálu zámku Č erná H ora. E rbovní pověst líčí, jak zakladatel ro d u Velen hostil moravského krále, aniž ho poznal, a ráno ho um yl věníky z dubového listí a učesal, přičem ž král seděl na polštářku, což všechno pak dostal od krále do znaku. p řílb á c h a m ez i n im i b y l tře tí k le n o t s č erv e n ý m i p ra p o ry se z n a m e n ím k o ru n y . D v a zlatí je le n i b y li ro v n ě ž p řid á n i jako štíto n o ši. é á D itr ic h š te jn o v é H o d ič tí z H o d íc Z K ra v a ř Původním erbem rodu byly dva stříbrné vinařské nože se zlatým i rukojeťmi ve zlatočerveně poko­ sem děleném štítu. R oku 1769 přijali D itrichštejnové dodatečné přijm ení vym řelého rodu Pruskovských z Pruskova a zároveň začali užívat i čtvrcený štít tohoto rodu s jelenem ve zlatočerném poli a dvěma podkovam i v červenostříbrném poli, na nějž pak kladli svůj vlastni erb do srdečního štítku. K dyž roku 1802 získali další příjm ení vym řelých L esliů, p řibyl leslieovský erb tř í zlatých přezek do levé třetiny velkého štitu, v pravé třetin ě byl erb Pruskovských a ve střední třetin ě pak čtyři pole vyženěná původním i D itrichštejny v dřívějších dobách. Štítonoši byli dva zlatí gryfové. N en í p o chyb, že erb H odických byl původně štípený červenostříb rn ý s ro h y střídavých barev, i když P aprocký popisuje štít jako červený s bílým i rohy. V nej star­ ších dobách byly klenotem jen volské rohy. P ři povýšení H odic­ kých do stavu říšských h rab at roku 1641 byl erb rozhojněn ta k , že původní znak se dostal do srdečního štítk u na čtvrceném štítu , v něm ž se stříd ali červení lvi ve stříb rn ém poli se stříb rný m i lvy v poli červeném . K rom ě vyobra­ zeného klenotu p anny m ezi dvěma rohy byly jim teh d y uděleny i další dva klenoty: jeden lev červený a dru h ý stříb rn ý , oba otočeni ke klenotu s rohy a pannou. S tříb rn á zavinutá střela v červe­ ném p o li je erbem p á n ů z K ravař od konce 13. století. K lenotem byly p atrn ě zpočátku ro h y , ale záhy se ustálilo na přílbě černé orlí křídlo poseté zlatým i srdéčky n ebo lipo­ vým i lístky (podobně jako klenot K rálovství českého). N ěkdy bylo za černým křídlem v id ět i část d ruhého křidla, zlatého. Paprocký užívá polské pojm enování tohoto erbovního znam ení, odřivous, a vypráví, že zakladatel rodu přem ohl v zápase m nohem většího soka, u trh l či odřel m u vousy a n abodl je na střelu , k tero u pak odevzdal svém u králi. K ra jíř o v é z K ra jk u P okud jde o barevné provedení znaku p án ů z K unovic, kteří nosili na kosm ém p ru h u dva poloviční jeleny ve skoku, pram eny se velmi různí. Jasno je tep rv e od roku 1686, kdy byli K unovští povýšeni do stavu říšských h rab at. N a m a­ jestátu b y l štít červený, p ru h m odrý a jeleni zlatí a lze p roto p ře d ­ pokládat, že takové barvy existova­ ly už před tím . R oku 1686 byly navíc do červených částí štítu p řid án y dvě zlaté korunky, okříd­ lený jelen se opakoval na dvou Z K u n š tá tu Ve 13. a 14. století měli páni z K u n štá tu černé p ru h y ve svém stříb rn ém erb u někdy rozloženy stejnom ěrně, ale jejich posunutí do hlavy štítu bylo už tehdy ob­ vyklejší a od 15. století se tzv. v rchní p ru h y staly pravidlem . N ěkdy byly zobrazovány prohnuté. K lenotem byly ve 14. století někdy i rohy zdobené peřím , orlí křídla (někdy složená, jindy roz­ ložená, podle postavení přílby) však převládala. Potom ci pánů z K u n štá tu , knížata m insterberská, kladli rodový kunštátský erb do srdečního štítku čtvrceného znaku, jehož jednotlivá pole představovala Svídnici a M insterberk, Olešnici, B řeh a K ladsko. Z K u n o v ic D rn o v š tí z D rn o v ic E rb D rnovských, zvaný vrchní p ruhy či trojříčí (černé ve stříb r­ ném poli), je shodný s erbem pánů z K unštátu, spojitost m ezi oběm a rody však nelze prokázat. K leno­ tem D rnovských byly rohy s pru h y jako ve štítu, čímž se celý znak přece jen od znaku kunštátského odlišoval. S tříbrnočerveně pokosem dělený štít užívali K rajířové už koncem 14. století, p o řad í barev se však někdy obracelo, takže v ho rn í polovině byla červená a v dolní stříb rn á. V nejstarších dobách se v klenotu m ísto orlích křídel obje­ vovala i vysoká černá čepice se zlatým i péry, ale K rajířové u nás užívali výhradně křídla dělená obdobným způsobem jako štít. T ak najdem e jejich znak vytesaný i na h radě Sádku. L ic h te n š te jn o v é Svůj p ů v o d n í jednoduchý zlato­ červeně dělený erb užívali L ich­ tenštejnové až do bělohorské doby. R oku 1613 získal K arel z L ichtenštejna titu l knížete opavského a up rav il si znak tím způsobem , že v p rv n ím poli čtvrceného štitu bylo osm krát černozlatě pruhované pole se zelenou routovou korunkou za K iinring (m nohdy nesprávně označované za Sasko), v druh ém poli byl původní erb lichtenštejn ­ ský, ve tře tím stříbročervený erb opavský a ve čtvrtém poli černá slezská orlice. P ři udělení titu lu vévody krnovského K arlu z L ichtenštejna roku 1623 byl znak znovu u praven tak, že v p rv ním poli byl K iinring, ve dru h ém boskovický h řeben (K arel vyženil panství Š em berů z Boskovic), ve třetím Opavsko, ve čtvrtém Slezsko a na špici byla v sunuta v m odrém poli zlatá krnovská tru b k a ; původní rodový erb se dostal do srdečního štítku. R oku 1712 karlistická linie vym řela a d ru h á linie, gundakarská, zdědila sice titu ly opavský a krnovský, nem ohla však už užívat erb boskovický, naopak zase p řid ala orla s dívčí hlavou ve zlatém poli za hrabství V ýchodní F rísko, vyženěné počátkem 17. sto­ letí. T e n to znak gundakarské linie (1. pole Slezsko, 2. pole K ú n rin g , 3. pole O pavsko, 4. pole V ýchodní Frísko, ve špici K rnov, srdeční štítek L ichtenštejn) je dodnes i státním znakem L ichtenštejn­ ského knížectví. klenotu s ru k o u a m ečem m ezi dvěm a ro h y byl p ro střed n ím klenotem černý orel, na tře tí přílbě pak byla dvě křídla dělená m odrozlatě a zlatom odře. Z L o m n ic e O d konce 13. století zdobí erb p á n ů z L om nice černé orlí křídlo ve stříb rn ém p o li; toto křídlo bylo vždy zároveň i klenotem , v něm ž však bylo někdy navíc zdobeno pavím i péry nebo lipovým i lístky. V 15. století bývalo křídlo na přílbě zpravidla přip ev n ěn o krátkou tyčkou, v následujícím století spíše dosedalo p řím o na p řílb u , jak o to m svědčí n áh ro b n í kám en Jin d řich a z L om nice v Jem nici. Zlatá p ru žin a, k terá křídlo zdobila, bývala stylizována více způsoby a končila p říp ad n ě i dvěm a jete­ lovým i lístky. M itr o v š tí z N e m y šle K ů l (tj. svislý p ru h ) najdem e na pečetích M itrovských z N em yšle už v prv n í polovině 15. století; klenotem byly volské rohy. Podle jednoho náh ro b n íh o kam ene ve Zbyslavi n a Čáslavsku byly rohy ve starších dobách posázeny péry, a nikoli h ro ty kopí, jak bylo poz­ ději stanoveno. B arvy nebyly tehdy ještě ustáleny a existují doklady toho, že štít byl někdy stříb rn ý a kůl červený. P ři povýšení do panského stavu ro k u 1716 bylo stanoveno, že kůl je stříb rn ý a pole červené. R oku 1767 byli M itrovští povýšeni do českého hraběcího stavu a po stranách původního klenotu byly p řid án y další dvě p řílb y , vpravo se zlatým lvem držícím tasený m eč, vlevo s tygrem , rovněž držícím m eč. Za štítonoše byli dáni dva zlatí lvi. Z L ip é P odobně jako páni z L ichtenb u rk a byli i páni z L ipé jednou větví Ronovců, a proto m ěli totéž zna­ m ení v erbu — dvě černé zkřížené ostrve ve zlatém poli. Paprocký uvádí, že v jeho době se tyto ostrve lišily od ostpví jiných R o­ novců tím , že m ěly jen p ě t suků, a nikoli obvyklých šest. T o m u to tvrzení však odporuje kam enný erb na paláci p ánů z L ipé v Iv a n ­ čicích. K lenot se podobal klenotu p ánů z L ichtenburka, jen kapr býval spíše zlatý, a nikoli červený, a navíc byl pod něj zpravidla kladen m alý polštářek. vyskytovalo se však i pruhování obrácené, tj. pošikem. Nicméně v zemských deskách jsou na štítu dva p ru h y černé a dva stříbrné, m ezi nim i pak další pruh zlatý. K lenotem byly dvě supí hlavy, v 15. století byla někdy mezi ně stavěna tyčka s chocholem z per. Přinejm enším jeden příslušník ro d u užíval roku 1444 jako klenot dva rohy. M a g n is o v é H anuš Jakub de M agnis, pražský po štm istr v předbělohorské době, m ěl štít rozdělený na tř í p ru h y ; v h o rn ím byla orlice, ve středním lidská ruka, v d olním tř i kosm é p ru h y . K len o tem byla ruka m ezi dvěm a křídly. R oku 1680 byl p lu ­ kovník F rantišek de M agnis p o ­ výšen na h rab ěte ze Strážnice a konečná podoba znaku stanovena tak, že do čtvrceného štítu , v něm ž se střídal černý orel ve zlatém poli s m odrým šikm ým p ru h e m v poli stříb rn ém , byl položen m odrý srdeční štítek s ruk o u třím ající meč. K lenoty byly tři. K rom ě Z O jn ic V nej starších dobách býval znak p ánů z O jnic zobrazován s různým i barevným i odchylkam i a Paprocký uvádí, že štít je šestkrát černostříb rn ě p ruhován a to pokosem, P e rn š te jn o v é P áni z P ernštejna, kteří se ve 13. století ještě psávali z Medlova, m ěli už tehdy ve stříbrném poli svého erb u černou zubří hlavu se zlatou houžví v nozdrách. T e h d y byly klenotem jen zubří rohy, ale od následujícího století se i v klenotu objevovala zubří hlava, a to i s krkem . V 16. století však už byl krk vypuštěn a klenot byl stylizován stejně jako znamení ve štítu. P ernštejnský erb přešel sňatkem na Lobkovice, v jejichž znaku však m á pole zlaté. Erbovní pověst, na níž si Pernštejnové velm i zakládali a dávali ji často zobrazovat, hovoří o tom , jak u h líř Věňava, prapředek rodu, přem ohl zubra, který m u škodil, dovedl ho s houžví v nozdrách do Brna, kde m u jedinou ranou uťal hlavu. P e třv a ld š tí z P e třv a ld u Stříbrný páv ve zlatom odře štípe­ ném štítu se jako znak Petřvaldských z Petřvaldu objevuje už v polovině 15. století. Barevně je dochován například v sále barok­ ního buchlovického zám ku, kde však je m ísto klenotu na slohově tvarovaném štítu posazena zlatá panská korunka, kterou tehdy byl zdůrazňován rozdíl m ezi panským a vladyckým stavem. P r u s i n o v š t í z V íč k o v á Š v á b e n ič tí z e Š v á b e n ic Z nak p á n ů z Víčková lze sledovat do 14. sto letí; byl jím štípený štít, vpravo červený, vlevo byly čtyři p ru h y střídavě stříb rn é a černé. A ž do vym ření ro d u v 17. století pak zůstal nezm ěněn až na stylis­ tické detaily, jako n apříklad tvar ro h ů v klenotu, jim ž byl od 16. sto­ letí dáván spíše tv ar sloních cho­ b o tů , jak bylo teh d y obecně zvy­ kem. V takové podobě najdem e znaky P rusinovských z Víčková i na renesančních n áhrobních kam enech v P rusinovicích na Přerovsku. E rb čty ř spojených střel užívali Švábeničtí už ve 13. století, klenotem byly dva rohy. K oncem téhož století se však objevují jako k lenot i dvě orlí křídla. Ve 14. století bývaly ro h y někdy zdobené p eřím , ale n a pěkných náhrobních kam enech Švábenických v K onici jsou p ro sté rohy. Poněkud nejasná je otázka barev. N ěk teré doklady svědčí o černém štítu se zlatým i střelam i, jejichž h ro ty jsou stříbrné, pozdější rukopisy však ukazují štít m odrý a střely zlaté. P r a k š ič tí ze Z á s třiz l E rb stříbrné heraldické lilie v čer­ veném poli se v ro d u vladyků ze Zástřizl objevuje už od konce 13. století a v té podobě zůstal nezm ěněn po celou dobu jejich existence. K lenotem byla tř i pštrosí péra, jedno červené mezi dvěma stříbrným i. Paprocký v Zrcadle slavného m arkrabství moravského soudí, že barvy zástřizlovského znaku jsou odvozeny od znaku polského, protože prý Zástřizlové z Polska p řišli; je to však jen jeden z jeho m noha ne­ podložených dohadů. R o tta lo v é P ůvodním erb em R ottalů byl stříb rn ý heroldský kříž v červeném po li a v této podobě ho R ottalové užívali, jak o to m svědčí plastiky na holešovském zám ku i v tam n í rottalské hrobce. Jed n a erbovní kniha z 18. století však ukazuje i čtvrcený štít, v něm ž se pů vodní erb R o ttalů stříd á s červeným kosm o položeným svatoantonínským křižem (tj. v podobě písm ene T ) ve stříb rn é m poli, jem už odpovídal i d ru h ý klenot s podob­ ným znam ením m ezi dvěm a stříb rn ý m i křídly. Ž a l k o v š t í z Ž a lk o v ic F erd in a n d I. povýšil roku 1553 M atyáše T išnovského do vladyckého stavu s titu lem Žalkovský z Žalkovic. Z ároveň m u udělil znak, v něm ž na stříb rn é m štítu byla dole m odravá oblaka, z nichž vystupovala zlatá ruka v červeném rukávu držící d u b o ­ vou větev se tře m i zlatým i žaludy a tře m i zeleným i listy, na níž seděla hrdlička přirozené barvy. K lenotem byla táž ru k a, ale m ezi dvěm a pštro sím i p éry , která však bývala v praxi občas vypouštěna. C elý erb je charakteristický pro počinající úpadkové období he­ raldiky. K ryštof na Oslavanech f 1589 1. m . Žofie M arschalová z R cichenau 2. m . A lžběta Teuflová z G undersdorfu ALTHANOVÉ M ichal A dolf I. 1578— 1636 V ídeň 1. m . A lžběta Stolzingová 2. m . M arie Eva ze Š te rn ­ berka Alžběta m. T heodor Welzer ze Spiegelfeldu K ateřina provd. Portiová M ichal Jan 1607— 1646 m. M arie M arkéta z Eggenberku A lžběta provd. hr. M ollartová M arie Anna 1712— 1771 m. hr. Václav Schafgotsch Žofie m. G ottfried z Puchheim u Q uintin * 1577 Králíky, Svojšicc 1. m. hr. K ateřina T h u rn o v á 2. m. K ateřina ze Stubenbcrka 3. m. Anna ze Schwarzenau Justina m. Jiří z Puchheim u M axm iliána T erezie provd. hr. Sinzendorfová děti M ichal Jan t 1701 V ídeň Jaroslavice, Vranov m. od 1667 M arie Terezie z L ichtenštejnu 1700 Jaroslavice M ichal A dolf II. Hrušovany m. M axmiliána Enenkelová M ichal E rnreich t 1714 Znojm o, H rušovany m. hr. Alberta Eleonora Buquoyová f 1707 V olf D ětřich Jaroslavice, Vranov, O slavany 1. m. N . ze Stubenbcrka 2. m. K ateřina z K rajku M ichal Ferdinand M arie Eleonora provd. hr. Sinzendorfová M ichal H eřm an 1759 1. m. hr. M arie Josefa Cavrianiová f 1737 2. m. M arie A ntonie z A sseburku f 1787 M arie Sidonie provd. Gilleisová M ichal A ntonín 1696— 1765 m. hr. Johanna Eszterházyová Johana Terezie t 1726 m. hr. Jan Fridrich N im ptsch M aric Anna * 1715 m. hr. M ikuláš Pálffy M arie T erezie t 1726 m . hr. Leopold D itrichštejn M ichal Jan 1679— 1722 m. markýza M arie Anna Pignatelliová M ichal Jan 1716— 1777 I D ěti: 1. M ichal Jindřich 1743— 1760 kanovník olom oucký 2. M ichal Josef * 1733 m inorita 3. Michal Jan 1732— 1790 Brno Františka m. Z ikm und G em ingen F erdinand * 1730 johanita M ichal 1722 G undakar f 1773 H rušovany m. h r. M arie Anna Schulenburgová D ěti: 1. M ichal M axm ilián 1757— 1795 plukovník 2. M ichal František 1760— 1817 V ídeň 3. M ichal Josef 1761— 1815 Praha 4. M arie Filipina provdaná hr. N im ptschová f 1796 V ídeň 5. M arie K arolína m. K arel Lichnovský z Voštic M ichal František f 1784 Linec (2 89 ) B E R C H T O L D O V É Z U H E R Č IC František Benedikt 1631— 1690 od 1673 říš. hr. m. Eva A lžběta Schieferová f 1681 U herčice Jakub 1585— 1641 od 1633 sv. pán U herčice 1628, D ešná, Županovice, Police m. Regina Riiczová z G riib u M atyáš A rnošt 1632— 1678 Budkov 1666 1. m . L udm ila Švihovská z Rýzm burka f 1661 V ídeň 2. m . hr. Z uzana Polyxena z M ansfeldu f 1693 Jakub Filip * 1634 Anna T erezie M arie Barbora ' Marie K ateřina I dcery: 1. M arie A nna provd. hr. Schrattenbachová 2. M arie Isabela provd. hr. Braidová 3. M arie Eleonora provd. W ittenová 4. M arie M axmiliána 5. M arie Josefa provd. Vlčková z Dobrozem ice František Antonín 1691— 1722 m. hr. M arie Alžběta Sinzendorfová f 1774 Brno M arie A lžběta m. R udolf W itten František Karel f 1776 Budkov bezdětný M arie abatyše v Gössu František Karel 1664— 1720 Police, Budkov, D ešná, Županovice 1. m. hr. Estera Isabela Pražm ová f 1705 2. m. hr. M arie A ntonie Krakovská z K olovrat t 1757 Buchlov A dam Ignác 1701— 1786 Police m. hr. M arie Anna Aichbiichelová potom stvo v Čechách K arel N o rb ert Leopold 1759— 1809 Buchlov, Buchlovice m. hr. M arie Johanna M agnisová f 1814 Brno Karel G ustav 1761— 1813 m . Anna Endlingová K ajetána * 1765 m . Jan v. Stom m další potom ci další potom ci František Ferdinand 1667— 1698 m. M arie Františka z V rbna Prosper A ntonín 1720— 1807 Želetice, Žerotice, Stráž n. N ., 1753 Neznašov 1785, T učapy 1799 1. m. M arie Eleonora T erezie Petřvaldská z Petřvaldu f 1768 Buchlov 2. m. Eleonora t 1800 František M ořic t 1799 Brno I I (2 9 0 ) B edřich (Všemír) 1796— 1876 lékař, přírodopisec M arie Anežka provd. Poppenová B ÍT O V Š T Í Z L I C H T E N B U R K A R aim und t po 1329 V ranov Jan 1317 Smil f před 1360 Jindřich 1342— 1376 C ornštejn 1. m . Anežka 2. m . Anežka Jan 1419— 1448 Bítov, Jem nice m. Anna z Šum valdu Jiří 1342— 1376 Bítov H enzlín 1342— 1376 Bítov Jiří 1421- •1433 Hynek 1455— 1471 Cornštejn Jem nice, Sádek Jan 1447 Puta f 1492 Bítov, Jem nice, M alenovice m. K ateřina z K rajku A lbrecht 1490— 1541 H ostím , Jem nice m. Benigna A lbrecht f před 1464 m. K ateřina z Ilburku Václav st. 1551— 1558 Bezce m. Eliška z Fulštejna Zdeněk 1543— 1552 m. Johanka Osovská z D oubravice Apolonie 1563— 1587 Svrovicc L udm ila 1563— 1587 Jiří 1383 m. Eliška M arkéta 1420— 1437 m. Jošt H echt z Rosic Barbora 1415 Štěpán 1455— 1472 Jem nice Zdeněk 1487 Jem nice Jindřich M arkéta jeptiška Smil 1403 Alšík 1379— 1413 m. K ateřina ze Sovince Franěk f 1436 Čeněk 1331— 1345 Vranov, Bítov Smil 1331— 1345 V ranov, Bítov m. Anežka Johanka f před 1496 H ynek 1346— 1371 kanovník H anuš 1383 Klára 1415 L itolt 1406 m. Eliška z H radce Smilek 1436— 1470 Vranov Jin d řich 1499— 1537 Bítov m. Apolonie z Lom nice dcera m. z Plaňku Jan 1343 Smil f 1444 Vranov, M . Budějovice m. Ofka z L ichtenburka Jiří 1447— 1480 Vranov m. Anna z Veitmíle A lbrecht 1499— 1520 Vranov Hynek 1371— 1404 1. m. N . z Kunovic 2. m. Eliška z H radce Jindřich 1477— 1499 V ranov, Bítov, Bližkovice Jan 1481 Vranov Smil 1469— 1514 Vranov, M . Budějovice Václav 1547— 1552 Bližkovice J indřich f 1572 B ohunka 1561— 1587 Bližkovice m. M arkvart Valecký z M irova (2 91 ) BLÜMEGENOVÉ (LETOVICE, VIZOVICE) H eřm an Jošt 1672— 1733 od 1723 sv. pán L etovice, Slatinka m. Jenovéfa Isabela D euringová 1707 sňatek f 1734 V ídeň Jindřich Kajetán 1715— 1788 1. m. M arie Antonie Choryňská t 1781 2. m. hr. Karolína Breunerová t 1799 M arie Josefa * 1741 m. hr. Jan K oret ze Starkenburku (2 9 2 ) H eřm an H anibal 1716— 1779 Vizovice 1746 královéhradecký biskup M arie Antonie * 1742 1. m. Jan R udolf Libštejnský z Kolovrat 2. m. Jan K ryštof Josefa 1709— 1760 m. Ignác D euring M arie E leonora * 1740 m . hr. Jan R udolf Kálnoky z K örespataku A ntonie Františka t 1719 M arie K lára 1746— 1773 jeptiška M arie Anna 1721— 1774 m . František A ntonín K oret ze S tarkenburku F rantišek Jin d řich 1757— 1806 m. hr. Aloisie T erezie H eisterová z H eistersheim u f 1836 Jan K ryštof 1722— 1802 1. m. M arie Louisa H erbersteinová t 1767 2. m . M arie A ntonie f 1786 3. m . M arie Anna Forgáchová f 1805 F ran tišek Jo sef 1750— 1794 M arie Anna 1711— 1767 abatyše klarisek Vídeň P etr Alcantara H eřm an 1752— 1813 Letovice, Vizovice m . Františka Stillfriedová z Ratenic f 1838 M arie Jenovéfa dominikánka v Bregenzu d c ery : 1. Vincencie 1755— 1811, provd. hr. Schafgotschová 2. K ajetána provd. Vraždová z K unvaldu 1756— 1778 3. Amálie 1767— 1821 4. Aloisie * 1762 5. Johanka N epom uccna f 1767 b r t n i Ct ! z v a l d š t e jn a H ynek z V aldštejna a na Židlochovicích f 1409 R ukštejn Václav | před 1444 Zdeněk 1489— 1514 Brtnice D orota Zdeněk 1447 R ukštejn, Sádek m . Žofie z K un štátu Anežka m. Jan ze Sovince Jindřich f p řed 1436 R ukštejn m. Anna z Pernštejna Jindřich Jan 1461 H ynek 1454— 1482 Brtnice m. D orota T rčková z L ípy K ateřina H ynek 1545— 1595 Brtnice m. od 1573 K ateřina Zajímačová z K unštátu f 1602 V áclav 1459— 1486 B rtnice, R ukštejn, Jan f 1482 Sádek 1446, Slavkov 1464 m. K ateřina z Konice D orota m. Šťastný K řinecký z Ronova Žofie 1489 m. Prokop ’ Zajím ač z K u nštátu a Jevišovic Burian t 1544 Brtnice m. K ateřina z L udanic Barbora m . Jan z Pernštejna H eník (H ynek) f před 1482 Židlochovice Alena f před 1492 m . Václav z L udanic M achna m. Z ikm und z K řižanova A nna 1464— 1481 m. Puška z K un štátu H eník (H ynek) 1448 Židlochovice, Šlapanice 1407 1. m . K ateřina Zajícová z Valdeka 2. m. Barbora z Reichenbachu M achna 1448— 1480 m. Jiří z L andštejna a M oravan D orota 1446— 1480 Židlochovice m. Jiří z K ravař a Strážnice t 1481 Žofie 1. m . Jan Zelený z Říčan 2. m. hr. P etr od Sv. Jiří a Pezinku Z deněk f 1561 B rtnice, Sádek, M . Budějovice m . Anna K rajířová z K rajku Václav *1546 Jin d řich 1555— 1589 Sádek, M . Budějovice m . Z uzana H elto v á z K em entu Jan * 1548 M arkéta provd. z Valdštejna I Zdeněk f 1624 ve vězeni na Špilberku B rtnice, Sádek, M . Budějovice 1. m. hr. M agdaléna z T h u rn u 2. m. K ateřina Křinecká z Ronova (293) BŘEZNIČTÍ Z NÁCHODA H ron 1321 Břcznik Ješek 1338— 1367 N áchod 1325, Březník, K raví Hora m. Skonka Jan z Náchoda a Kraví Horv 1377 m. Anna H ron 1371 H ron 1338— 1349 Březník M ikuláš O ldřich zv. Kostelák 1405 Matěj 1338— 1355 Březník, Petrovice 1. m. Bolka t 1348 2. m. Anna 1353— 1368 Jitka 1376 m. Jim ram z Újezda Leva z N áchoda a K raví H ory 1371— 1415 m . Klára z Budišova M atěj 1437— 1492 m. M arkéta z Kokor Jindřich 1480— 1512 H . Dunajovice m. Eliška z Robušic O ldřich 1480— 1522 D unajovice, Želetice, K řepice m. Anna z T avíkovic Jan f 1557 Jinošov 1. m. Kuňka z Č achtína 2. m. Anna z Petrovic Jin d řich 1497— 1551 H . D unajovice I. m. M arkéta z Řečice 2. m . Johanka Jelenská z Jelení Jan t 1579 Adam t p řed 1563 Jindřich z Náchoda a Kraví H ory f před 1446 m. Anna ze Slezan Eliška t 1494 1. m. Bernard z Klokoč 2. m . Z ikm und ze Strachotic Jitka 1369 m. Oldřich z Lešan Dorota f 1481 m. Jaroslav z Šelenberka Brikcí 1490— 1496 m . Eliška z M iroslavi I Jindřich t 1592 T ulešice m. Apolonie z Počepic Václav t 1583 Adam f 1582 I Bedřich 1529— 1598 H . D unajovice I. m. Anežka z L udanic 2. m. M arkéta ze Zvole 3. m . Anežka z Boskovic I H ron f 1593 m. Dorota z Drnovic Leopold (294) Jindřich Jiří f 1634 od 1619 hrabě Lysice, K unštát, Bystřice n. P. m. Alena ze Žerotína Ferdinand Leopold t 1677 Jan m . Sybila z V artenberka Bedřich Adam * 1529 P etr Adam Vok Bohuslav f před 1614 m. M ariana Předbořská z Předboře Bedřich Lev Eleonora M arie Jaroslav Fridrich 1630 Hynek f před 16 m. Sybila z Roupov Zdei 163C Častolov ČEBLOVŠTÍ Radoslav 1207— 1226 Čeblovice K una 1214 Častolov z Čeblovic 1203— 1249 Bohuš z D rahotuš 1244— 1287 m. Žofie Častolov 1278 Petr 1281 Smil 1278 C rha z Čeblovic 1203— 1251 Smil Scholastika 1226 H artm an Holštejn 1252— 1302 m. Eliška Častolov 1244 C rha 1278— 1288 Ondřej 1207— 1226 K una 1278 H erzka 1278 dcera jeptiška v Oslavanech C rha 1288— 1308 Ješek z Boskovic a Lažan t 1363 m. Anna z Lomnice f 1372 ČERN O H O RŠTÍ Z BOSKOVIC Ješek 1365— 1407 děkan kapituly v Olomouci O ldřich I. t 1389 Černá Hora m. Zbyňka z Cim burka O ldřich II. 1Černá 1407 Hora, Sebranice 1. m. M arkéta z Lomnice 2. m. M arkéta z Ronova Tas biskup olomoucký f 1482 Dobeš 1494 N . H rad, Syrovice Jindřich st. t 1475 N. Jičín m. Kuňka z Cim burka Dobeš f 1540 Rosice m. Bohunka z Pernštejna Jan f 1554 m. Marie Štadlerová Tas t 1549 Č. Hora Perchta 1368— 1391 abytaše kláštera Králové Tas 1365— 1407 Brandýs m. M achna z Bíliny Anna 1. m. Oldřich ze Šternberka 2. m. Jan z Lomnice Oldřich Anna 1. m. Čeněk z Ronova 2. m. Vilém Zajíc z H áznburku Jan Ozor 1378— 1401 Vaněk ■J 1466 Letovice m. Johanka z Vlašimi f 1471 Oldřich 1431 N. H rad m. Ofka z Častolovic Jan ml. Boškůvek 1410— 1446 m. Eliška z Benešova Beneš t 1507 N. H rad Václav t 1510 m. Kuňka z Kravař větev svojanovská Jaroslav f 1546 Č. Hora, N. H rad m. N. z Kunovic Ladislav f 1520 Račice prod., M . T řebová m. Magdaléna z Dubé Vanék 1377— 1432 Doubravice m. M arkéta z Meziříčí Beneš 1420— 1475 Č. H ora, N. H rad m. M achna ze Šternberka Vaněk 1365— 1369 m. Markéta ze Šternberka Jindřich 1420— 1432 m. K ateřina z K unštátu Machna m. Kuna á K unštátu Albrecht t 1499 Letovice m. Apolonie z Krajku M arta 1463— 1507 Oldřich f 1500 Trnávka 1. m. Eliška z Janovic 2. m. K ateřina ze Sovince Beneš 1399— 1405 m. Eliška z K unštátu a z I.éštnice Jan st. f 1447 Svébohov, Sebranice Dobeš t 1557 Račice Jetřich Braxida t 1573 Č. Hora prod. 1550 1. m. Bartoloměj z Vrbna 2. m. Jindřich z Lomnice Anna m. Sezima Zajímač z K unštátu Libuše Kateřina 1. m. Jiřík m. K ryštof Žabka z Lichtenštejna z Limberka 2. m. Ferdinand T rčka z Lípy K ryštof Vaněk 1502— 1507 t 1550 T rnávka M . Třebová m. Kuňka kn. minsterberská Jetřich 1505— 1549 m. Dorota z T h u rnu Ladislav Velen f 1549 M . Třebová Jiří K ryštof t 1558 Láva Václav 1544— 1569 M . Třebová m. Kristýna Žabková z Limberka Jan f 1589 M . Třebová m. Johanka z Lichtenštejna Jan Šembera f 1597 Bučovice, Č. Hora, Pozořice, Usov 1. m. hr. Sidonie Šliková 2. m. Anna z Krajku Anna Maric t 1625 m. Karel z Lichtenštejna Kateřina t 1637 m. Maxmilián z Lichtenštejna M arta f 1574 m. Jan st. ze Žerotína Arkleb Jaroslav 1511— 1520 Cim burk Buchlov, Vranov m. Ludmila Oldřich Láva Václav f 1554 Bučovice 1. m. Anna z Ojnic 2. m. M arie Žabková z Limberka K ryštof Johanka f 1588 m. Tas z Lomnice Kuňka 1. m. Diviš Černčický z Kácova 2. m. Jan ml. ze Žerotína Magdaléna 1. m. Bartoloměj ze Žerotína 2. m. Vaněk z Lichtenburka Anežka 1. m. Oldřich z Kounic 2. m. Fridrich z Náchoda Adam z Ditrichštcjna 1527— 1590 M ikulov 1575 m. vév. M argarita Cordonová Zikmund f 1602 m. Johanka Scalová DITRICHŠTEJNOVÉ František Serafínský, kardinál 1570— 1636 Mikulov, Žďár, H ranicc: Lipník, Dolní Kounice, Nové M ěsto n. M ., Polná, Přibyslav gubernátor Moravy po 1620 Maxmilián 1596— 1655 M ikulov, Polná, Žďár prod. Nové M ěsto n. M . 1638, Horní Studence 1648 m. kn. Anna M arie z Lichtenštejna Ferdinand 1636— 1698 Mikulov, Budyně 1690, Libochovice, Pátek n. O. m. M arie Alžběta z Eggenberku Jan Leopold 1660— 1708 m. kn. Dorota Salmová W alter Xaver František 1664— 1738 1. m. Zuzana Morkovská ze Zástřizl a na Boskovicích t 1691 2. m. hr. Karla Maxmiliána z Pruskova f 1734 Karel Maxmilián 1702— 1784 Pruskov, Chřelice 1769 m. hr. M aric Anna Khcvenhiillerová t 1764 Jan Leopold 1703— 1773 Boskovice, moravské statky (MIKULOV) Karel Jan 1728— 1808 prod. pruskovských panství 1782 Nové M ěsto n. M . 1802 1. m. hr. M arie K ristina Thunová na Děčíně f 1788 2. m. Anna Baldaufová f 1815 František Karel 1731— 1813 Boskovice, Bzenec _ [ ___ František 1798— 1858 Josef František Josef 1767— 1854 m. hr. Alexandra Šuvalovová M ořic Jan 1775— 1864 poslední mužský potomek rodu Josef 1798— 1858 m. Gabriela Vratislavovna z M itrovic Terezie 1822— 1871 Budyně, Libochovice, m. hr. Bedřich Herberštejn t 1861 Alexandra 1824— 1906 Mikulov, Boskovice m. hr. Alexander M ensdorf-Pouilly f 1871 Gabriela *1825 Lipník m. hr. Alfréd Hatzfeld Klotilda 1828— 1899 Polná, Žďár m. hr. Eduard Clam-Gallas Hugo z Ditrichštejna Mensdorf-Pouilly 1858— 1920 m. kn. Olga Dolgoruká Albert Klotilda m. Albert Apponyi Alexander II. z D itrichštejna 1920— 1945 m. M arie M ercedes Doseová M arie DRNOVŠTÍ Jin d řich z D rnovic 1353— 1368 [Crliov 1353] m. A nna z K u n štátu Jan 1353— 1407 [Crhov 1353] m. Kačka, sestra Voj slávo vá f 1376 Bedřich 1353— 1374 [Crhov 1353] m. O fka z Kralic 1374, 1378 Bohuš 1368— 1420 C rhov 1368, m. K ateřina ze Zvole, 1420 Vojtěch f 1447 Smil 1368 C rhov Bohuš 1417 Bohuš Rájec 1447, T učapy 1464 1. m. M arkéta z Veselice 2. m . Benigna Spanovská Jan f 1558 m. Anna ze Žerotína Bohuslav na Rájci f před 1548 1. m. Španovská z Lisova 2. m. K ristina z Vojslavic 3. m. Anna ze Žerotína Václav f 1514 Bohuslav 1593 Rájec, Kounice m. M andaléna z Vrbna D orota 1592 1. m. H ron z N áchoda 2. m. Václav N ekš z Landeku Bernard f 1600 Petr 1464 Rájec Bohuše Bernard t 1565 Rájec m. Alena ze Žerotína 1 • I K ateřina 1598— 1621 ' m. H anuš Zdislav z Heisenštejna Eliška f 1376 m. Ondřej z Bystřice 1376 J an T u čap y 1448 Rozinka 1447 prod. m. K ateřina ze Zvole Bedřich f 1481 1. m. M arkéta ze Svojkova 2. m. Zahrádecká ze Zahrádek C tibor 1480— 1543 m. M arkéta B řeznická z N áchoda a na Dunajovicích Jan f před 1619 1716 přijat do panského stavu m. M arie Čertoryjská z Čertoryj Jindřich kanovník 1368, 1382 Johanka f 1667 m. Jiří Ehrenreich z Roggendorfu B ernard t 1601 1. TO. Anna Žabková z Lim berka 2. m. M aruše T vorkovská z K ravař Johanka m. Jaroš ze Zástřizl HODIČTÍ Jiří 1538 Český R udolec m. M arkéta z Osečan Jan 1559 Český Rudolec tn. Anna z Podolí J indřich f před 1583 Zdeněk Karel Václav 1644 U h. Skalica m. M arie z K ounic Jiří 1609— 1619 Plaveč m . M arie Anna z N áchoda K ateřina provd. Porschtová Český R udolec K ateřina (PLAVEČ, MIROSLAV) Zdeněk . 1572 závěť Plavec m . Anna Oslavická z Jem nický Václav M iroslav 1570 závěť L udm ila Hynek M iroslav 1576 závěť m. Bohunka Čišvicová z Borové Václav 1599 závěť Zuzana Vít M iroslav 1604 přijat do panského stavu Jan Jindřich M iroslav 1. m. M andaléna Zahrádecká ze Zahrádek 2. m. Veronika z N áchoda 1634 Hynek t 1667 Dalešice Božena M ikuláš 1480 Jevišovice Jan f před 1542 Slatina, Kyjovice, Slavětice m. Eliška z Drahanovic Jindřich 1540 Kyjovice Jetřich f před 1562 Plaveč Mikuláš f 1541 Biskupice Oldřich 1540 P etr Plavec Petr 1540 Kyjovice Sentencí M ikuláš Jankovský 1436— 1476 Jevišovice 1435, Slatina 1466 m. K ateřina z O tradic JANKOVŠTÍ Z V L A Š IM I ---------------------- Jindřich t 1520 Slatina, K rhov m. M andalena z Říčan Václav 1480— 1495 Otradice Petr 1491— 1520 Plaveč Hynek t před 1542 Slatina m. Dorota z M štěnic Jindřich Rešice m. M arkéta Rájecká z Mírová Fridrich Plaveč, m. M ariána Višnovská z Petrovce f 1557 Purkart Albrecht Skalice Estera m. Jiřík Čeloud z Pálovic | Hynek m. Anna Koňasová z Vydří Johanka Adam Skalice m. Voršila Kořenská í f 1592 Dorota m. Řehoř Vacha z Ořechoviček Vilém m .Jo h an k a z Věžník Jiřík m. Kateřina Bulová z Bořitova Vilém Slavětice m. Bohunka Bulová z Bořitova Kateřina Petr Jindřich f před 1616 Karel Václav 1689 Rcšicc Volf Zikmund m Eliška Rájecká z Mírová Fridrich m. Justina z Vlašimi Anna m. Bernart Jurm an z Krasenska Hynek f 1652 Jemnice, Bítov m. K ateřina I i_ Ferdinand Leopold 1662— 1729 Jemnice Karel Max Maxmilián Arnošt f 1709 m. Johanka Alžběta z Schcrfenbcrka František Antonín 1689— 1752 Skalice Jan Antonín f 1752 M axmilián Arnošt f 1736 m. M arie Josefa z Hohenfeldu f 1706 Dorota Josefa provd. hr. z D itrichštejna I j i | Anna Regina provd. Pugnattiová 1720— 1807 Viktorie provd. v. Jágernová M arie Johanka M arie Anna Leopolda 1. m. hr. z Kounic 1696— 1734 2. m. hr. Cavriani m. hr. Daun Lipolt f 1433 zemský hejtm an Landštejn m. Anna z Lomnice a M eziříčí Jiří N . Bystřice K onrád f 1446 hejtm an K orutany Landštejn m. Krescenie ze Štubenberka KRAJÍŘOVÉ Jan Frejštejn Z KRAJKU Volfgang 1459— 1499 L andštejn, Bílkov 1459, Dačice, C ornštejn m. Eliška z Boskovic L ipolt 1464— 1504 nejv. sudí moravský Dačice, Cornštejn Jindřich 1464— 1501 Dačice, Cornštejn K onrád f 1542 N . Bystřice, Brandýs n. L. rod Boleslavský Jindřich 1540— 1551 O ldřich K ateřina provd. z L ichtenburka Volfgang A lbrecht f 1554 D ačice, Bílkov, Bystřice nejv. purkrabí ský český m.. Žol Žofie K řinecká z Ronova Jiří f 1492 Dačice, Bílkov, Cornštejn m . A polonie z Buchheim u Johanka 1. m. Jan Tovačovský z C im burka 2. m. Jan ze Šelenberka Zdeněk 1518 + před 1540 Landštejn ! Volfgang 1544 Jan L ipolt 1548 1545 U herčice m. M arkéta z Leskovce m. Anna z H uburku Václav 1554 U herčice m. Johanka z D onína Jiří Volf f 1565 Vranov, Ličov, H rádek 1. m . K rescenie ze Šternberka 2. m . hr. A lžběta z H ardeku Jan t 1564 polovina Bystřice Vilém f 1572 polovina Bystřice Adam Volf Jaroslavice A lbrecht f 1587 Dačice m. M andalena z Vřesovic 2. m . Anna z Bibrštcjna Zdeněk t 1577 Landštejn 1. m. Sybila Šliková I Anežka 1531 ( 304) Anna 1541 m. Zdeněk z Valdštejna Julius N . Bystřice prod. 1575 O ldřich f 1600 Dačice K ateřina KROťÁČOVÉZ NEVĚDOMÍ M ikuláš 1466— 1492 Bzenec 1482 m. D orota z Potendorfu Jan 1466— 1506 Bučovice 1481, K unovičky 1492 1. m. M arkéta z Landštcjna nebo Barbora z Víčková 2. m. M arkéta z Ojnic t 1512 M ikuláš 1505— 1517 Dražůvky K ryštof 1492— 1502 B ženec, Litenčice m. Bohunka Pražmová z Bílkova Václav Jan 1492— 1521 1492— 1516 Bzenec Vlkoš 1497 Jin dřich 1492— 1498 Bzenec, B. Ivanovice 1. m . Johanka z Rajchlinku 2. m. K ateřina z Leskovce Jan K ropáč st. 1504— 1571 H ranice, Zlin 1. m. Anna z Kunovic 2. m. Veronika z Leskovce t 1565 Jan A lbrecht Anna f 1585 H ranice 1. m. Jan Jetřich z Kunovic 2. m. Jan ml. ze Žerotína . Johanka t 1565 m. B ernart ze Žerotína Bohuslav f 1536 Ivanovice M ikuláš t 1553 Bohuslav f 1571 Jindřich 1502— 1505 d cery: 1. Barbora, J 1529, m. A lbrecht Vojkovský z M ilhostic 2. K ateřina, f 1564, m. Prokop Podštátský z Prusinovic 3. Veronika, f 1569, m. P etr Pražm a z Bílkova 4. M andalena, 1549, m. Znata z Vlčkova 5. L u dm ila, 1539, m. Beneš Pražm a z Bílkova 6. A nna, 1539, m. Jiří ml. ze Zástřizl Aleš 1505— 1545 Žofie m. R udolf z Ebrharce na Jenošově K ryštof 1505 Bohuslav 1563 K ryštof f 1549 ( 3 05 ) Z K U N O V IC D uchoslav z Bydžova f 1485 m . Zuzana z Prostějova Jan z K unovic 1491— 1545 U h. B rod 1506, U li. O stroh 1511, Vlčnov 1518 1. m. Barbora z Proskova 2. m. M andaléna z Boskovic Jan t 1566 Ráb m. K ateřina z K ounic f 1562 Jetřich 1510— 1582 Brno U h. Brod 1. m. D orota Šliková z Pasaunu 2. m. Eliška ze Žerotina t 1561 3. m. M andaléna z L udanic f 1571 Jan f 1579 Nijm wegen H ranice m. Anna Kropáčková z Nevědomí Jaroslav f 1563 Vídeň H luk 1. m. K ateřina z Víčková 2. m. Eliška z Lichtenštejna Dobroslava Anna 1536 vdova po Janu z Kyjovic Brigita Arkleb t 1555 U h . O stroh, K unovice Arkleb 1582— 1610 prod. U h. Brod 1610 1. m. Alžběta ze Šternberka f 1592 2. m. M ariana Beřkovská ze Šebířova 3. m. K uňka z Borotína i Jan Jetřich Světlov m. Magdaléna z Hardeka f 1615 Jan Bernart, exulant m. Eliška z Vrbna Jan Jetřich, hr. f 1700 v Hesensku Anna M arie m. Zdeněk Žampach z Potštejna Jan m. Zuzana Střelo vá z Dílav 1632 vdova Alina Bohunka provd. ze Žerotína Áíarie M agdaléna f 1621 m. F ridrich T etau er z T etova Jetřich U h. Brod m. M arie z Puchheim u Z K U N ŠT Á T U (B O L E R A D IC E ) Vilém 1358— 1373 Boleradice, Loučka, K řídlo 1365 kom orník brněnského práva m. Čeňka z Pirkštejna I Vilém 1347— 1412 Loučka, prod. K řídla 1347 m. Anna Smil 1373— 1417 Boleradice m . Barbora Pilungová z G ilgenberku Vilém Smil 1418 Boleradice K una z K un štátu 1417— 1448 Boleradice m. M achna z Boskovic Jan 1458— 1495 H odonín Čeněk z K unštátu 1458— 1483 Boleradice, Nový H rad, Šternberk 1471 m. M arkéta ze Švamberka Čeněk 1373— 1392 Loučka m. M arkéta z D eblína I H eralt 1502— 1521 Boleradice, Čejkovice, H odonín, prod. Loučky 1502, prod. H odonína 1511 m. M andaléna z Lom nice Vladislav t před 1510 m. Barbora Kropáčová z Nevědomí Čeňka K una Boček 1414— 1420 Boček 1448— 1497 Bouzov, H odonín, Bořetice, Vizovice viz větev rožnovsko-lukovská m . T ugendlieb z Vranova Alena L udm ila LICHTEN ŠTEJNOVÉ (MIKULOV) Jindřich III 1350 K ryštof I. 1358— 1413 m. Barbora Jindřich IV. 1350— 1381 Jiří I. 1350 Matěj I. 1380— 1399 Bartoloměj Jiří III. 1383— 1419 biskup tridentský Jindřich I. 1233— 1265 Mikulov 1249 1. m. D yrnda 2. m. M echtilda Fridrich I. 1265— 1278 m. Anežka z Hirperka H artneid I. 1266— 1277 Fridrich II. 1295— 1305 Jan X. 1358— 1398 1. m. Anežka z Kliegenberku 2. m. K ateřina z Pottendorfu 3. m. Alžběta z Puchheim u H artneid III. 1353— 1358 m. Anna ze Šternberka 1377 Jindřich II. 1265— 1312 m. Petruše z Zelkingenu H artneid II. 1301— 1350 Děvičky 1332 m. Anežka f 1353 Jiří II. 1358— 1398 H artneid IV. 1358— 1395 m. Anna Alžběta K unhuta Kateřina m. Reinprecht z Wallsee Jan II. 1386— 1412 in. Anežka z K uenringu Jindřich V. 1386— 1418 m. Anna ze Zalkingu Jan III. 1395 H artneid V. 1390— 1427 m. Dorota z Kapellcnu Kateřina 1395 m. Ludvík z Eckartsau Jan IV. 1412— 1427 Mikulov, Drnholec Břeclav m. Hedvika z Pottettdorfu Oldřich 1412— 1427 Jan V. 1446— 1475 m. Perchta z Rožmberka („Bílá paní“ ) f 1476 Jiří VI. 1480— 1548 m. Mandaléna z Pollheimu Anna m. Jan VI. z Lichtcnštejna na Mikulově Zuzana m. Jiří H artm an z I.ichtenštejna na Valticích Benigna m. Otto z Lichtcnštejna Jiří V II. 1535— 1579 Markéta Jiří IV. 1418— 1444 m. Hedvika z Pottendorfu Jindřich V II. (zv. Kulhavý) 1446— 1485 m. Anežka ze Stahrenberka K ryštof III. 1446— 1506 m. Amálie ze Stahrenberka Erazim Eliška 1483— 1524 f 1517 m. Jiří z Pottendorfu Volfgang I. 1475— 1525 m. Jonoisib ze Schaum burku M arta 1. m. Jan z Lomnice a Meziříčí 2. m. D ětm ar z Losensteinu Volfgang II. 1536— 1585 K ryštof II. 1418— 1445 m. Anna z Puchheim u Jan V II. f 1567 Jan VI. 1500— 1552 1. m. Anna z Lichtenštejna 2. m. Esthera z D itrichštejna Magdaléna 1. m. Albert z K ucnringu 2. m. Adam Wolf z Krajku K ryštof Volf (zv. Rozmařilý) 1511— 1585 odpr. Mikulov m. K ateřina z Lamberka Jenovéfa 1. m. Jan z Boskovic 2. m. Jindřich z D onína . Jindřich VI. 1436— 1438 Kateřina m. Reinprecht z Wallsee Anna m. Ludvík z Eckartsau Matěj Jiří V. 1447— 1484 zakladatel větve valtické m. Anežka z Eckartsau L inhart I. 1482— 1534 m. K ateřina z Boskovic H artm an I. f 1540 1. m. Amálie z Hohenlohe 2. m. Jana z Mainberka L inhart II. K ryštof IV. t 1558 1. m. K ateřina z Gutenštejna 2. m. Anna Gorocká Jiří H artm an I. 1513— 1562 1. m. Amálie z Hohenlohe 2. m. Jana z N euburku H artm an IX. 1544— 1585 Jan K ryštof 1515— 1543 Jan K ryštof VI. Šebestián 1515— 1543 LICHTENŠTEJNOVÉ (VALTICE) H artm an I. f 1540 Valtice Jiří H artm an I. 1 5 1 3 -1 5 6 2 M ikulov 1. m. hr. Amálie z H ohenlohe 2. m. Jana z N euburku H artm an II. 1544 — 1575 Valtice m. hr. Anna z O rtenburka Jiří Erasmus 1547— 1592 Karel 1569— 1627 zakladatel st. karol. větve první kníže Bučovice, Pozořice, Černá H ora, Úsov, Plumlov, Prostějov, Zábřeh, M or. Třebová, R uda, Kolštejn, K rnov po 1620, Lanškroun 1622, Roztoky 1623, Kostelec n. Č. Lesy 1626, U hříněves, Škvorec m, Anna M arie z Boskovic Jindřich f mlád Eleonora M arie Rosálie 1647— 1704 m. hr. Sigfried z Eggenberku Anna M arie 1587— 1638 provd. z D itrichštejna M aric Terezie 1647— 1716 1. m. hr. Jakub z Leslie 2. m. hr. Jan Baltazar z Wagensberku 3. m. savoiský princ Tom áš Emanuel Jan K ryštof IV. 1515— 1543 M ikulov Jan SeDtimius 1558— 1595 Maxmilián 1578— 1645 Bučovice, Pozořice, Nový hrad, Ždánice 1626 m. K ateřina z Boskovic Karel Eusebius 1611— 1684 Břeclav 1636 m. Jana Beatrix z D itrichštejna Jana Beatrix 1650— 1672 m. M axmilián Jakub z Lichtenštejna G undakar 1586— 1658 zakladatel větve gundakarovské U h. Ostroh, M or. K rumlov Ždánice, Rabensburg 1. m. Anežka z Ostfrieslandu 2. m. vév. Alžběta Lukrécie z Těšína H artm an 1613— 1686 m. hr. Alžběta Zdenka ze Salm-Reiferscheidu Jan Adam Ondřej 1662— 1712 vymřela větev Karlova Šternberk, Karlovec 1699, Lichtenthal 1695, Judenau 1701 m. Edm unda M arie Terezie z Ditrichštejna Ferdinand Jan 1622— 1666 m. hr. Dorota Anna Lodronová Maxmilián Jakub M ořic 1641— 1700 1. m. Jana Beatrix z Lichtenštejna 2. m. Eleonora M arkéta z H olstein-Sonderburgu 3. m. M aric Alžběta z Lichtenštejna Antonín Florián 1656— 1721 Rum burk 1681, 1719 knížectví lichtenštejnské m. hr. Eleonora Barbora z T h u rn u Filip Erasmus 1694— 1704 m. K ristina Terezie z Lóvvesteinu-W erthcimu Josef Jan Adam 1690— 1732 m. M ariana Kateřina z O ttingenu-Spielbergu Josef Václav 1696— 1772 m. hr. M arie Ant, z Lichtenštejna Jan Karel Nepom. 1724— 1748 vymřela větev Gundakarova František Josef Jan Adam 1726— 1781 zakladatel větve Františkovy-primogenitury Kounice 1761, Rataje 1764 m. M arie Leopolda ze Šternberka Alois I. Josef 1759— 1805 Radim 1783 m. hr. Karolína z M anderscheidBlankenheimu Alois II. Josef 1796— 1858 m. hr. Františka Kinská (3 1 1 ) Jan II. 1840 1929 K lášter Hradisko, Ptení, lesní úřad Olomouc 1881, Klášterní Skalice 1871 František Jáchym Josef 1802— 1887 m. hr. Julie Potocká František Karel August 1853— Karel Jan Nepom. Antonín 1803— 1874 Velké Losiny 1802, Budkov 1853, H ostím 1858 m. hr. Rosálie ze Schonfeldu R udolf 1838— 1888 Fridrich 1807— 1885 Filip Karel 1837— 1901 m. M arianne Marcoliniová Emanuel 1700— 1771 m. hr. M arie Ant. z D itricnštejna Jan I. Josef 1760— 1836 Feste Lichtenstein 1807, Siebenschein 1824, Schottwien 1830, Pottschach, Stuppach m. hr. Josefa Žofie z Fiirstenberku Eduard 1809— 1864 m. hr. Honoria Choloncewska Jan Antonín 1702— 1724 Karel Josef 1730— 1789 zakl. ml. větve Karlovy moravsko­ krumlovské m. hr. Eleonora z O ttingenu-Spielburg Z L ÍP Ě Jindřich Hynek 1296— 1329 Lipnice, Něm. Brod m. Anežka z M aidenburka Jindřich (zv. Železný) 1312— 1337 Rychvald m. Anežka z Blankenheimu Jan 1324— 1338 Jindřich 1337— 1404 T em plštejn Lipnice prod. 1369 m. Ofka z Kravař Jindřich 1342— 1352 probošt vyšehradský Anežka m. Rudolf z Wallsee Jindřich Hynce 1385— 1414 m. Eliška z Vartenberka Pertolt 1406— 49 Jindřich 1415— 1469 M or. Krumlov 1447 m. Eliška z Potštejna Ofka provd. z Ústí Pertolt t 1482 Mor. Krumlov, Svčtlov 1. m. Kateřina z Kravař 2. m. Eliška z Cimburka Čeněk 1394— 1449 probošt kroměřížský Pertolt 1329— 1347 m. Anežka Čeněk 1316— 1363 Lipnice, Něm. Brod m. Adéla z Wallsee Klára 1. m. Jan z Klingenbcrku 2. m. Jan z Kravař M arkéta řeholnice Kateřina řeholnice Staré Brno t 1350 Jindřich f 1363 m. Anna z Hradce Anežka m. Jaroslav z M eziříčí Eliška 1. m. Milota z Křižanova 2. m. Oldřich z Doubravice Alena m. Jindřich z Vartenberka m. M arkéta ze Šternberka K ateřina ? 1. m. Albrecht z Khuenringu Hanuš f 1415 Tem plštejn Rataje Jindřich 1446— 1513 Hodonín 1511 m. Bohunka z Pernštejna Jan 1512— 1541 m. M ariana ze Šternberka Pertolt 1541— 1575 Kurdějov m. Zuzana Černohorská z Boskovic Jan 1576— 1598 1. m. M andaléna z Vartenberka 2. m. Kateřina Krajířová z Krajku Bohunka m. Ladislav z Boskovic Vilém 1531— 1556 Mor. Krumlov Vilém 1576— 1586 Pertolt Bohobud 1590— 1643 odešel do ciziny m. M arie Zarubovna z H ustiřan Čeněk Hovora 1631— 1680 vymřel rod 1. m. Johanka Alžběta dcera lehnického kn. Kristiána 2. m. Bibiána z Prom nitz Čeněk 1541— 1589 Hodonín, M or. Krumlov m. Alena ze Žerotína Eliška m. Tas z Lomnice Jindřich t 1544 Johana m. Jan ze Žerotína Ludmila m. Vilém ze Žerotína Božena m. Albrecht Černohorský z Boskovic Z LOMNICE Vzňata z Lomnice a Tasova 1240— 1293 Tasov m. Eufémie T as z Tasova 1277— 1297 tasovský hrad m. K ateřina z Dcblína Tas z Lomnice 1281— 1300 1. m. Eufémie z Obřan 2. m. M arkéta Kateřina dominikánka Jeneč z Lomnice 1293 Jeneč z Lomnice 1314— 1334 Vzňata z Lomnice 1281— 1339 zemský hejtman 1338 V. M eziříčí 1281 Ješek z Tasova 1339 Dcblín Jeneč z Tasova f před 1339 Lomnice m. Hyzla Vaněk 1388 Beneš t Před 1405 m. Anežka z Doubravice Anna m. Arkleb z Lipiny Beneš f p ře d ’ 1377 Jindřich kanovník Jan f před 1380 Náměšť 1. m. Anna ze Šternberka 2. m. hr. Kateřina od Sv. Jiří Dobeš 1353 křižovník Proček z Tasova 1339 Louka Tas z Tasova po 1334 Čeněk 1388— 1406 Dobeš z Tasova 1317— 1322 m. Anežka Jan (Jeneč) z Meziříčí t 1357 1. m. Jitka 2. m. Perchta Jan z Tasova 1349 Náměšť m. Eliška z Pirkenštejna Anna 1349 m. Adam z Konice Tas 1348 Ješek 1321 Náměšť Vzňata 1350 m. M arkéta z Křižanova M arta Ješek Křižanov Vzňata 1338— 1344 Lomnice m. Jitka Tas 1. m. Anna 2. m. Markéta Ješek 1354 Kateřina 1339— 1349 m. Jindřich z Osového Tas Lomnice Kateřina klariska Jan ml. 1406 Meziříčí m. Kateřina Anežka Jaroslav m. Anežka z I.ipé Anna m. K ryštof z Rappachu M arta m. Vaněk z Boskovic Jindřich 1399 V. Meziříčí Jan V. Meziříčí m. Anna ze Šternberka M arkvart t kolem 1482 Letovice m. Markéta Ladislav 1481 Louka Jan probošt Kateřina m. Pertolt z Tvorkova Smil 1406 Bohuše f před 1481 Louka m. Kateřina z II burka Jaroslav f před 1481 Náměšť m. Žofie z Vartnova M arkéta m. Jiří Pňovský ze Sovince Štěpán t 1492 Náměšť Jan Náměšť m. M arkéta i? Boskovic Bohunka 1447 m. Jan z Pernštejna Václav f 1536 Náměšť Zikmund Jan f před 1418 m. Machna z Valdštcjna Alena Milota Milota m. Václav 1392 f před z Myslibořic 1420 m. Eliška z I.ipé Čeněk 1392 Jan f před 1406 Lomnice m. Adlička Jan z Lomnice na Meziříčí 1430— 1446 m. M achna Václav f před 1455 V. Meziříčí m. Kateřina ze Šternberka Jan t 1515 V. Meziříčí 1. m. N. z Kravař 2. m. Apolonie z Čtenic f 1526 Jindřich f 1554 Jemnice 1. m. Anna Litvicová ze St. Roudna 2. m. Braxida Černohorská z Boskovic Bohunka Zdeněk Vranov m. M arkéta Ledečská z Říčan Tas f 1594 Jemnice Kateřina 1609 Jemnice, Jaroměřice, Veveří m. Zikm und z Tiefenbachu Jan ml. 1536— 1566 Brumov Vilém f před 1536 dcera Anežka Jan 1526 Brumov Adam f 1531 Brumov m. Kateřina Magdalena 1. m. Jiří Ostyk 2. m. Ondřej Čížovský z Voj slavic Jaroslav 1566 Johanka 1559 m. Rafael z Podmanína M A G N IS O V É František 1596— 1652 Strážnice 1629 XXUCXKUXXXXČ) P. V alerián M agno f 1662 provinciál kapucínů Filip f 1656 m. Olympia Millesimová R udolf X U U j Blansko, M itrov, M oravec, Sokolnice m . Johanna Františka Bergerová z Bergu f 1655 Brno František Štěpán f 1671 U h. H radiště m. hr. Anna K ateřina ze Žďáru f Vídeň Jan R udolf t 1712 m. M arie Alžběta Beverelliová f 1712 Josef A ntonín (slabomyslný) f 1720 Račice Strážnice Štěpán Ferdinand f 1690 Olomouc Přestavlky m. hr. Anděla M arie Braidová f 1711 M axm ilián Filip f 1738 Brno Přestavlky 1683, Strážnice, Račice 1. m. hr. M arie Barbora K otulínská z K otulína t 1723 2. m. hr. M arie K arolína z L ichtenštejna-K astelkornu f 1753 František Jan f 1757 Strážnice m. Františka Gótzová (3 1 6 ) K arel M ax t 1697 m. hr. Regina Czoborová d c ery : 1. M arie Anna 2. Johanna Antonie 3. Josefa Otýlie 4. A ntonie Karolína František Karel 1749— 1777 Strážnice m. hr. M arie Františka Serényiová M arie K arolína m. hr. Fabricius Sorbelloni Karel František A ntonín 1773— 1848'Vídeň Strážnice m. Žofie StadionW arthausen-T hannhausenová Johanna 1772 m. hr. Leopold Berchtold dcery 1. Juliána Alžběta 2. Isabela Terezie 3. M arie C harlotta 4. M axm iliána Filipína 5. M arie Eleonora M axm ilián M ořic f 1759 Přestavlky M arie Josefa m . hr.-Vincenc Salm -N euburk A ntonín Alexander 1750— 1810 E ckersdorf Přestavlky, Přerov, Želatovice m. hr. Louisa Žofie z G otzenu A ntonín Bedřich 1786— 1861 Vilém 1787— 1861 Přerov v u t r o v š t ! z A rnošt M atyáš, od 1716 sv. pán f 1748 H rabyně, V ikštejn, Žádovice, D olní Rožínka m. M arie T erezie Lehocká n e m y š l e I fan Baptista 1736— 1811 G ottfried prem onstrát Vratislav Josef A ntonín 1733— 1808 H rabyně, Smolkov, Chabičov, Paskov od 1762 hrabě m. Karolina Koháryová M axm ilián Josef 1709— 1871 Brno Bystřice, D. Rožínka 1. m. M arie T erezie H eiterová z H eitersheim u f 1759 Brno 2. m. M arie Josefa Choryňská z Ledské f 1770, T em ešvár d c ery : 1. Anna Eleonora provd. v. N im ptschová 2. Barbora m. Ferdinand Řikovský z D obrčic 3. Johana Josefa f 1761 m. hr. A ntonín Althan Jan K řtitel f 1811 Žádlovice 1. m. hr. Josefa Pergenová f 1796 Brno 2. m. M arie Anna Ugartová f 1798 Jan N epom ucký f 1760 D. Rožínka m. M arie Kazimíra Blankovská z Dorušic A rnošt Benjam in f 1774 Opava A ntonín B. 1735— 1813 Karel 1738— 1816 jezuita Jan N epom ucký 1755— 1799 m. hr. A ntonie ze Žerotína f 1804 Brno Alois f 1824 Vídeň Žádlovice A ntonín Bedřich 1770— 1842 nejv. kancléř H rabyně, Paskov, M oravec, M itrov Vilém 1788— 1857 m . Josefa Schroflová z M ansberku Emm a * 1798 A ntonín m. Leopoldina z Klebelsberku Josef V ladim ír 1814— 1899 Sokolnice m. A ntonie D itrichštejnová M arie * 1815 Leopoldina ( 317 ) PER N ŠTEJN O V É Štěpán z Medlova 1203 f před 1235 purkrabí Děvičky Jimram 1235— 1237 G ertruda 1. m. Kadold z Haslau 2. m. D ětřich z Volfgcrsdorfu Klára 1360 Kačna 1360 Bavor 1431 Zikm und Štěpán z Kamene 1238— 1256 ze Zubří dcera m. Sigfríd O rphanus Jimram 1293— 1298 Auršperk Štěpán 1293— 1298 Pernštejn 1285 Filip 1303— 1325 z Jablunkova Vojtěch 1309— 1317 Štěpán 1322 m. Klára Štépár Štěpán Vojtěch 1228— 1256 m. N. z Morkovic Bohuslav Heralt Jan f 1475 Pyšolec, Zubštejn, Křižanov, Bystřice 1. m. Barbora z Valdštejna 2. m. Bohunka z Lomnice Vilém z Pernštejna na Helfenštejné 1435— 1521 Pardubice Helfenštejn, Přerov, Hranice, Tovaěov, Židlochovicc, Pardubice, nejvýš, hofm istr ' K rál. českého m. Johanka z Liblic Filip 1269— 1308 komorník moravský Pernštejn Vojtěch Vilém 1378— 1422 Pernštejn zemský hejtm an moravský 1. m. Anežka 2. m. Anna ze Šternberka Bohuslav 1293— 1295 komorník břeclavský Pernštejn Jindřich 1365 Smil K ateřina m. Janek z Býšovce Jan Vratislav t 1496 Litava, Plumlov, Prostějov zemský hejtman moravský m. L udm ila z K unštátu Jimram Vaněk 1365 Havel 1285 Pernštejn Jim ram 1365 Zdeslava 1284 Vojtěch 1490— 1534 česká panství nejvýš, hofmistr 1. m. M arkéta Kostková z Postupic t 1534 2. m. Johanka z Vartenberka Jan (zv. Bohatý) f 1548 panství moravská zemský hejtman 1. m. Anna Kostková z Postupic f 1526 2. m. Hedvika z Šelmberka f 1535 3. m. M agdalena Zeklovna z Ormozdu Jaroslav 1528— 1569 česká panství m. Eliška Thurzová z Bcthenfalvy Jan t 1597 Ráb prod. Pernštejn 1596 m. Anna M aria M anriquez de Lara Vratislav Eusebius 1594— 1631 Litomyšl Vratislav (zv. Nádherný) 1530— 1582 T řebíč, Vel. Meziříčí, Židlochovice nejvýš, kancléř Král. českého m. M arie M anriquez de Lara t 1608 Maxmilián 1575— 1593 kanovník Řím Polyxena 1567 -1642 1. m. Vilém z Rožmberka 2. m. Zdeněk Vojtěch z Lobkovic Frebonie 1596— 1646 Litomyšl Anna Bohunka t 1548 1. m. Jindřich z Lipé 2. m. Ondřej Ungnad ze Sůneku Vojtěch 1532— 1561 Pernštejn, Plumlov, Tovačov, Kralice, Lanškroun m. K ateřina Kostková z Postupic, dcera Hedvika f 1558- Johanka m. vév. Ferdinand Villa Hermosa Helena Eusebie Anna m. Vilém ze Šternberka M arie f 1566 m. těšínský kn. Václav Adam Eliška Isabela t 1610 m. A lbert z Fürstenberka K ateřina t 1552 m Jindřich ze Švamberka Františka m. vév. Andrea Aquaviva z Caserty Bibiana m . kn. František Gronzaga Elvira jeptiška (3 2 0 ) PETRVALDS t I z Ctibor Hanuš 1444— 1490 m. Eliška z M oštěnice PETŘVALDU (BU CH LO V ) Jan Januš Košátecký 1461— 1493 H anuš Košátecký t 1540 m. Alena Pražmová z Bílkova H anuš Jan t před 1586 Přívoz m. Kristýna Podštátská z Prusinovic Jiři Jan Jetřich Alena Jetřich f 1596 Petřvald, Račice, Kolštejn 1. m. K ateřina Morkovská ze Zástřizl 2. m. Josefa Žabková z Limberka Bernard Račice, N elhuble m. Johanka Morkovská ze Zástřizl H anuš f 1621 Petřvald, Račice, Moravské Prusy, Nový Světlov, K olštejn, Střílky 1. m. Libuše z Valdštejna a Brtnice 2. m. Kateřina K unhuta Ulštorfarová z Němčí H anuš Jetřich Bernard Diviš na Střílkách t 1644 Buchlov m. K unhuta ze Zástřizl t 1654 Anna provd. Bítovská z Bítova Kateřina 1560 m. hr. Jeroným Syrakovský z Pěrkova M arkéta provd. Bořitová z Budče Eliška m. hr. Jan Skrbenský z H řiště Hanuš Zikm und na Střílkách 1626— 1688 Buchlov, Střílky, Žeravice, Roštín Dol. a Hor. Mošténice m. hr. Anna Marie Serényiová Amand Ferdinand Milota 1653— 1724 Střílky, Roštín, D. Mošténice Jan D étřich 1658— 1734 Buchlov, Žeravice, H. M ošténice, Tovačov I. m. hr. Anežka Eleonora Colonnová z Felsu 1672— 1716 2. m. hr. M arie Anna Nosticová t 1746 Zikm und Karel 1693— 1751 Buchlov, Žeravice m. hr. M arie Krescencie ze Schrattenbachu 1700— 1755 Amand Antonín t 1765 Střílky, Roštín, Cetechovice, Tovačov, Dol. Mošténice, Kostelec 1731, Žadovice 1735, Přerov 1745 Bernard Jan 1734— 1763 Buchlov, Žeravice, Střílky, Roštín, Cetechovice, D. Mošténice, Kostelec, Tovačov, Přerov, Žadovice M arie Terezie 1727— 1768 Buchlov 1765 1. m. Leopold Otislav z Kopenic 2. m. hr. Prosper Antonín Berchtold 1744 M arie Eleonora 1725— 1800 Buchlov, Žeravice P R A K Š IČ T Í ZE Z Á S T ftlZ L Oneš Jan 1358 1358 díl v Leskovci Leskovec m , Anna, vdova po Smilu z Moravan Protivec 1371— 1420 Zástřizly, Ncmotice 1. m. Anna z Kokor 2. m. Anna 3. m. Eliška Jindřich 1373— 1417 Zástřizly, Dobročkovice m. Bolka z Hostěrádek M arkéta m. Jan Čech z Traplic P O T O M C I — Ž O Á N ŠT Í ZE Z Á ST Ř IZ L Štěpán 1415— 1447 Dobročkovice m. Voršila z Řikovic Ondřej 141b Vilém 1463— 1466 Mikuláš 1416— 1486 Dobročkovice, díl v Ořechově m. N . z Vojslavic Aleš 1464— 1502 Zástřizly, díl Dobročkovic Oneš 1490— 1513 Trstěnice Jindřich Oneš 1515— 1517 T rstěnice Oneš 1415— 1460 Zástřizly, Lužkovice m. Anna K artuše m. Beneš z Chudobína Jindřich 1466— 1481 Lužkovice, díl Dobročkovic Hynek 1493 t asi 1529 Prakšice m. Anežka Ořechovská z H onbic Adam 1530 f asi 1574 V. Ořechov, D. Kounice Zikmund 1539— 1568 Žadovice, Dol. Kounice Oneš 1538— 1558 Žeranovice Věžky Jiřík 1536 f př. 1562 Veselíčko 1. m. Anna Kropáčková 2. m. Magdaléna z Náchoda Jan 1535— 1570 Prakšice Petr Oneš 1526— 1550 Trstěnice Jan st. 1576— 1597 D. Kounice, V. Ořechov, Zábřeh n. O. m. M arie Lvová z Rožmitálu nynCK 1574— 1582 m. M arie Kremerinpvá t 1573 Věžky Proček t asi 1583 V. Ořechov Jindřich f 1582 Buchlov m. Kateřina Rájecká z M írová Jan ml. 1577 f asi 1622 Krakovec m. Magdaléna Lichnovská I Jiří Adam 1606— 1627 Uh. Brod. m. Anna Veronika Bítovská ze S. Malenovice Jan Zikm und 1618— 1638 Jiří Zikm und 1582— 1619 Buchlov, Žeravice m. Alžběta Gabriela Kotvrdovská Bernard František 1623 Zuzana K ateřina Liborie 1623— 1691 Malenovice, Boskovice 1. m. J. F. Švábenský 2. m. J. B. V. Morkovský 3. m. F. V. D itrichštejn K unhuta 1603— 1654 m. Bernard Petřvaldský Haňovice Milota 1609— 1644 Buchlov Zikm und Jiří 1619— 1625 Jaroměřice m. Barbora Bílská z Kornic Jan Ladislav 1630— 1639 Jaroměřice m. Bohunka Bartodějská z Bobolusk Zikm und Rudolf 1644— 1679 Jaroměřice m. M . Polyxena Šubířová z Chobyně František Antonín Jan 1671— 1698 kanovník v Olomouci Bohuslav Václav Liborius * 1674 Barbora K ateřina * 1675 Š V Á B E N IČ T Í z e Sv á b e n ic Jan z Dobročkovic 1355— 1377 m . Anna Vlček z D obročkovic, odjinud ze Švábenic 1375— 1421 1. m. D om ka z Vičic, 2. m . N . ze Švábenic Zdeněk ze Švábenic na Konici 1392— 1448 m . Zuzana z Újezda Zdeněk ml. Konický ze Švábenic 1447— 1476 m. O fka z Dětřichovic Jiřik Konický ze Švábenic 1486— 1504 m. M arkéta z D oubravice Karel Konický ze Švábenic 1523 K uňka Konická 1541— 1544 abatyše Václav Konický f 1528 I Zdeněk Konický 1508— 1545 m. JLidmila Skrbenská z Doloplaz Bedřich Konický 1547— 1550 Alena Konická 1550— 1554 m. Z ikm und H elt z K em entu Vilém Švábenský 1613— 1638 1. m. Anna D rahanovská, 2. m. Juliana z Pokštejna Karel Jiří 1649— 1689 m. K ateřina Horstová z T reubergu (3 2 4 ) Barbora 1649 m. Jan Bernard z B rabantu Saloména Konická 1527 J indřich Konický 1508— 1572 Václav Konický 1573— 1607 Jan Konický 1572— 1612 Václav Švábenský 1618— 1658 m. M arie M agdalena Aleš 1618 M arie Anna 1660— 1687 1. m. Jiří D ubský z Třebom yslic 2. m. Jaroslav Sal. C erboni M atyáš Konický 1584 Jindřich 1618 Jan Jindřich 1677— 1691 kněz Barbora Konická 1554— 15 abatyše Bernard Viktorin Konický 1581— 1671 K ryštof Karel 1618— 1641 m. Anna Veronika Bítovská Jan Ferdinand 1618— 1652 1. m. Eliška z Bukůvky 2. m . Zuzana ze Zástřizl Johanna Františka 1630— 1641 m. hrabč z O ppersdorfu Johanna Kateřina 1655 m. M elichar Ledenický z Ledenice Václav ze Švábenic na Stražišti 1411— 1466 m. Lída z Pačlavic Václav Laškovský ze Švábenic 1464— 1493 m. Eliška z Laškova Zdeněk Laškovský ze Švábenic 1466— 1497 K ateřina 1510— 1512 Žofka 1466 — 1492 m. Václav z Doloplaz Ludm ila 1526— 1557 převorka Pustim ěř dcery: 1. Juliana m. Jan Drahanovský z Pěnčína 2. Anežka, 3. Veronika, m. M il. Ladislav Podštátský z Prusinovic Jan 1608 Václav ml. Laškovský ze Švábenic 1480— 1492 m. Dorota ze Silůvky Anna 1480— 1493 m. Jan Plzák ze Zdenína Zuzana 1480 Jan Laškovský 1500— 1545 m. Barbora ze Šalše Aleš Laškovský 1509— 1552 m. Žofka ze Zdětína Zdeněk Laškovský 1497 1511 m. Johanka z Kokor Beneš Laškovský 1500— 1541 m. Barbora z U těšic Václav Laškovský 1520— 1558 Jan Laškovský 1520— 1548 Václav Laškovský 1557— 1577 m. Anežka z H artunkova M atyáš Švábenský na Rakové 1572— 1598 Frydrych Švábenský 1572— 1593 K ryštof Švábenský 1572— 1590 M ariana Švábenská 1584 m. Vilém z P im u H eřm an 1617 H . N ěm čí K ristina ze Švábenic 1633 Zdeněk Laškovský 1558 Jan Laškovský 1558— 1566 m . Anna z L ubné Jindřich Laškovský 1558— 1589 Frydrych 1584— 1589 m. Anna Bošovská z Polánky A lbert Švábenský 1594— 1608 m. Johanka Z ubovna z Mysločovic Václav 1608— 1615 F ridrich 1608— 1648 jezuita K ristián Ladislav Švábenský ze Švábenic 1679 kanovnik Ignác A lbert Švábenský ze Švábenic 1704 (3 2 5 ) ROTTALOVÉ Jan Jakub t před 1624 N apajedla 1612 m. hr. M arie T hurzová Jan 1641— 1674 Napajedla, Holešov, Bystřice, Kvasíce, Tlum ačov 1. m. Alena Bruntálská z V rbna 2. m. Anna M arie ze Šternberka t 1654 Ondřej od 1641 hrabě Eleonora m. hr. Ferdinand z Valdštejna František Vilém Jan Zikm und t 1717 m. kn. Maximiliána Beatrice z Lichtenštejna t 1741 František Antonín t 1762 Holešov, Bystřice m. hr. Cecilie T rauttm ansdorfová rod vymírá Marie Amalie m. hr. L inhart de la Rovere M ontel’ Abbate ( 326 ) M arie Antonie m. hr. G uidobald D itrichštejn jeho bratr Jiří Julius Jan K ryštof 1635— 1699 Holešov, Bystřice fideikomis 1. m . M arie z Eibeswaldu 2. m. hr. Zuzana z K ufštejna Josef Jan t 1741 dcera M arie Františka provd. Breunerová M arie Josefa provd. hr. H am iltonová Jiří Julius Holešov, Bystřice Leopold F erdinand f 1750 Napajedla, Brandýs n. O. m. M arie Terezie Paarová M arie A ntonie provd. hr. K ufšteinová T erezie m. hr. František N adasdy d c ery : 1. M arie 2. Františka 3. M ariana 4. Eleonora Julius Vilém f 1699 Napajedla, Kvasíce, Tlum ačov, fideikomis František Vilém f 1709 N apajedla, Kvasíce, m. hr. Anna M arkéta Herbersteinová d cery : 1. Eleonora Josel 2. Rozálic Terezi 3. M arie Antonie Jáchym Adam f 1746 N apajedla, Zlín, Kvasíce m . hr. M arie Josefa ze Šternberka Anna M arkéta M arie Josefa m. hr. Jin d řich A uersperg M arie Anna m. hr. Adam Lam berk Oneš 1358 díl v Leskovci m. A nna, vdova po Smilu z M oravan Protivec 1371— 1420 Zástřizly, N emotice, Litenčice, Osvětimany 1. m. Anna z K okor 1381, 1384 2 . m. Anna 3. m. Eliška z Prus 1415 Ž D Á N Š T Í ZE Z Á ST ftlZ L Jan 1358 Leskovec Jindřich 1373— 1417 Zástřizly, Labuť, D obročkovice m. Bolka z H ostérádek M arkéta m. Jan Čech z T raplic P O T O M C I: PR A K ŠIČ TÍ ZE Smil 1437— 1446 Nemotice, Sobůlky, Němčíce m. K ateřina z Oj nic Arkleb 1437 Ježov m. Veronika Jan 1460— 1499 N emotice, Ždánice, Čejkovice 1496 m. O fka z Malenovic i Eliška f před 1464 m. Jaroslav z M rdic Jan ze Zástřizl 1497— 1499 Ždánice, D ražovice, Ořechov | Hynek 1484— 1505 Ždánice m. M arkéta z Bačkovic Jan 1512— 1572 Buchlov Ždánice, Buchlov 1544 1. m. K uňka z Víčková 2. m. Eliška ze Žerotina Proček f před 1539 Ždánice Anežka 1487 Eliška m. Jiří z Holštejna Z Á ST ftlZ L Zichna 1. m. Smil z Veletin 2. m. H ereš z Bystřice Ž E R O T lN O V É (S T R Á Ž N IC E , B Ř E C L A V ) Jan f 1499 Fulnek 2. m . M achna z N . Cerekvo f 1516 Petr t 1521 Šumperk m. M achna z Pernštejna dále větev šumperská a jičínská Bartoloměj f 1521 Strážnice, Fulnek m. Anežka z Ojnic Barbora m. Vilém T eto u r Jan t 1531 St. Jičín, Fulnek, Strážnice m. Alena z Ludanic Viktorín t 1532 H ustopeče, N . Jičín dále větev starojičínská Jan t 1558 Strážnice, D rnholec 1555 1. m. Johanka z Pernštejna 2. m. Johanka z L ipé Bartoloměj f 1550 Břeclav m. M andalena z Boskovic Karel t 1560 K olín 1555 Dalešice m. Veronika Trčková z L ípy Bernard Hanno t 1568 Strážnice Jan f 1582 Břeclav, Podivín 1559 1. m. Alena ze Žerotína 2. m. Kuňka z Boskovic Jan Jetřich 1557— 1599 1. m. Alena Křinecká z Ronova 2. m. od 1591 Alžběta Slavatová z C hlum u f 1605 Ladislav Velen 1581— 1638 Břeclav, Ruda, M . Třebová, Z ábřeh; statky konfiskovány 1. m. Bohunka z Kunovic 2. m. Alžběta z Thum u Bartoloměj t 1644 (3 2 8 ) Jan F ridrich f 1617 m. M andalena z Kunovic f 1621 M arta m. Štěpán z V rbna Veronika m. Jan Diviš ze Žerotína Bernard f 1531 Štram berk, Fulnek 1. m . M arkéta z Ojnic 2. m. M arkéta z Bačkovic Jiří 1480 Václav Jiří 1480 f 1507 Buchlov St. Jičín dále větev napajedelská Eliška m. Burian Barský z Baště K ašpar M elichar K olín, Strážnice 1. m. K ateřina 2. m. Eliška z Valdštejna Jan Vavřinec Jan Lukáš t 1587 Zdechovice m. K ateřina Smiřická ze Smiřic Jan Jetřich f 1628 Strážnice 1. m. K ateřina Žampachová z Potštejna 2. qn. M agdalena z K unovic f 1621 Eliška Polyxena provd. Švihovská z R ýzm burka M agdalena K ateřina provd. Berková z D ubé ŽER O TÍN O V É (N Á M ĚŠŤ N. O . ) ----------------------------------------------------------- Petr t 1521 Šum perk m. M achna z Pernštejna Bedřich f 1544 Nový Jičín Š tram berk m. Libuše z Lomnice Jan st. f 1583 Náměšť, Rosice, Brandýs 1. m. M ariana z Boskovic t 1574 2. m. M agdalena Slavatová z C hlum u Karel st. 1564— 1636 Náměšť, Přerov, Rosice, Brandýs 1. m. Barbora Krajířová z Krajku f 1591 2. m. od 1596 Eliška Krajířová z Krajku \ 1600 3. m. K ateřina Anna z Valdštejna t 1605 4. m. K ateřina z Valdštejna f 1637 Bohunka 1. m. Hynek z Vrbna f 1617 2. m. Z ikm und z Ticfenbachu Jan Diviš f 1616 m. Anna Veronika z Žerotína t 161° Židlochovice Alena f 1617 Bedřich f 1600 Libuše Bohunka jiní synové M arta S O U Č A S N É H R A N IC E * .* * • > - H R A N IC E Z R O K U 1848 S TÁ TN Í ......i... ZEM SKÉ Č S R A S S R (Z E M S K É ) ......... K R A JS K É _________ K R A JS K É _________ OKRESNÍ KLAD L IS TU M AP S ÍD L A K R A J Ů tojmo (3 3 1 ) LEG EN D A mésta Brno (3 5 0 t iO a Gottwaldov ( 7 0 ti» .o b y > .) Ja n it e )n Panskd Duhtnky m ěsta 5 - 4 5 tis. ob^v. P O P E L IN Q Horni ' Dvorce ČESKA # Sn A JIHLAVA o le STU D EN Á SLAVKOV 5 10 15 20 H R AN ICE -«•>*•)-*•)• 25 30 35 40 45 tis.obyv. K O M U N IK A C E státní ••••• d á ln ice Č SR a SSR s iln ice I.tříd y . . . . . . . k rajské s iln ice II.tříd y .......... okre sní železnice P A M Á TK Y ZÁMEK TVRZ Stoji t pySel ® K r a lic e Zřícenina í ŽJárec Zřícenina © Neexistuje H Hmtdkcv Neexistuje § L E D N IC E Bollkov Stoji číslo m ap y HRAD L b u c h l o v Stoji Žb Hoistejn Zřícenina [ b B z a n .c Neexistuje čísla navazujících m ap Slokhai \ ZDAr nad- sAzavou^ NOVÉ ^ V ESELÍ O STR O V NAD O SLAVO U . ZA H R A D IŠ T Ě JA M N É č er n A M eciH iko L U K A U JIH L A V Y Petrovi Kostelec I str K AM EN IC E \ M o stM tě An e c k A t \ Z H O ft P U K L IC E Pavlínov VELKÉ J r M E Z IŘ ÍČ Í, PHmžIkov Bjiouchovict ČERVENA LHOTA S tře liš ti H odin NÁRAMEC O K ftíS K Y H rralti T f tE B Í Č Opoiov Hvlzdoňovi (3 3 2 ) ACrahulcrvy Ib u d i S o v (3 3 3 ) B LANSKO O SO V Á Pánov V O H A N C lC E \ l.rlik n íc t K U ftlM C .b ln ut HLUBOKÉ V E V E ftl B ílo v ic* y 1 n a d S v ita v o u Rudka JIN O S O V m ed l Litoslrov An k y |OW>i> ; Se n v a l d ■ líSeň^ ftlČANY >Z id tn ia c ? nAméSť ^k^.^ / NAD OSLA V O U Í # B R N O (S P IL B E R K Y , L a m b c rk ‘# b r .n é n s k é Oiiopovtct IV A N O V IC E S5STI “' y V Kramolin O SLA V A N Y C H R L IC E i 1 r * ^SA * a # lí O K O L N IC E ^ Jih la v a H A JA N Y DUKOVANY v D O L N Í K OU N 1CE ^ .r * w K U P A ftO V IC E Rokyt n i i T A V ÍK O V IC E ř M O RA V SK Ý i KRUM LOV J /\ M tJlov I S o sid a v K itpic t Dibánict V E L K É N Ě M C ÍC H Trstinice M IR O S L A V S K É Í K N tN IC E # V IŠ Ň O V É í § HORNÍ D U N A JO V 1C E P O U Z D ftA N Y r\ 2«UUc« K U BU Ž e r o d c e / M IR O S L A V / ^ 'j l f t l C E \ B U M IR O S L A V ! • PLAVEC tv o U H ERČ1CE Suthohrdly u M iro iltvi V L A S A T IC E Ri h r Az M iiiav BŘEŽANY Z N O JM O Borotict li \ \ ^ iH R U Š O V A N Y iN A D J E V lS O V K O l Če s k é k * íd l o v ic e \ M IK U L O V d y jAk o v ic e JA R O S L A V ÍC E # ' (334) • v . T E S A N V .^ V • B O S O V IC E ! \ O ,. % >..*■** \ \ 11 N\ “ » A Aa U H ftIC E _____________ y V \ . l > í),l'"tí''“ ' n -^ T S : L,~ f I 7 í / W H o n frá d ky | X i S . ^ if* 1 o vas. \ v D IV Á K Y K L O B O D K Y ^N % \ \ \/! rm g ^HB nolc lcrra a d ic ce v J /\ 1 ) t 1* * " K ' • —v __ . i4 /\ir v ^ r * l \ x i ! t\ ) i » H O R N Í B O JA N O V IC E N jT ít № ,W ‘ /D r a iu v k y N jtéd lo eit: #•**j ( U « A Anklttovfy --------- \ J L - S A R D IC E £ , R Makroňm,,, £ N ím iU ky 1 /-■•#»»•« ; N # —7 :C A uH i; c CEiKOV,CE V -/ I V E L K É P A V L O V IC E ^ » TSA ) I } i ./ V / /N # \ rim -y / \ /"UVelke Bilovict ^ / JA N Ů V .H R A D Dclni Hoj. ..í----■,^'Xií *jj*r«íí [V1 Bulhary ! Prn!dHky • « .. 0 11 Nrjdtk ft X*'j Jř BbK LCu.L A V ŘE / # / Tvrdonicc J L LÁ N Y A: T ff"V A-L ___ T IC E / M'“' - Lauthol ^ PO H A N SK O .* y \ /5 * / *. Xf> Mikuli V A L A Š S K É M E Z ÍŠ (Č Í HOŠTALKOVA R Y M IC E V S E T ÍN Dobro tice Količm ■h o u e S o v V PŘÍLEPY HOVĚZÍ liptAl KUROVICE Lukov ■Rackovi iTLUMAČOV •OTROKOVICE kMALENOVÍCE N A P A JE D L A Podhradí (3 3 6 ) Seznam vyobrazení Černobílé 1) B ateiov— nový zámek (F oto S Ú P P O P Praha) 2) Bítov — hrad, celkový pohled (F oto S Ú P P O P P raha — Č. Šila) 3) B ítov— hrad, rytina podle kresby F. A. H ebera z r. 1848 (Foto V. H ortvík) 4) Bítov — hrad, novogotická jídelna (F oto K S S P P O P B rno — V. Bucek) 5) Bítov — h ra a , tzv. zelený pokoj (F oto K S S P P O P B rno — V. Buček) 6) Blansko — zám ek (Foto V. K ortvík) 7) Blansko — zámek, sál v 1. patře (F oto S Ú P P O P P raha — V. Fym an) 8) B onutice — zámek (Foto J. Fiedler) 9) Boskovice— hrad (Foto K S S P P O P B rn o — J. Secký) 10) Boskovice— hradní hláska (F oto S Ú P P O P P raha — V. Fym an) 11) Boskovice— hrad, rytina A . K unikeho z 30. let 19. století (F oto O. Kilrnerová) 12) Boskovice — hrad, celkový pohled (F oto S Ú P P O P Praha — Č. Šíia) 13) Boskovice 2. hradní brána (F oto S Ú P P O P P ra h a — Č. Šila) 14) Boskovice — hrad. v 1. p atře (F oto S Ú P P O P P raha — Č. Šila) 15) Boskovice— zámek (F oto K S S P P O P B rn o — J. Secký) 16) Boskovice— zámek, jídelna (F oto K S S P P O P B rn o — V. Buček) 17) Boskovice— zámecký in teriér (F oto K S S P P O P B rn o — . J. Secký) 18) Boskovice — zámek, růžový salón (F oto K S S P P O P B rno — V. Buček) 19) Boskovice *— zámek, p o rtrét císařovny M arie T erezie (Foto SÚ P P O P P raha — O. H ilm erová) 20) B rno r. 1617, soudobá rytina (F oto V. H ortvík) 21) B rn o — Petrov (F oto K S S P P O P Brno) 22) B rno — Špilberk, raně gotický vjezd do h rad u (F oto SÚ P P O P P raha — Č. Šila) 23) Brno — Špilberk, pohled do h radního příkopu (F oto S Ú P P O P P ra h a — Č. Šila) 24) B rno — Špilberk, raně gotická síň v přízem í (F oto S Ú P P O P P raha — Č. Šila) 25) B rno — Špilberk, část podzem ních kasem at (F oto S Ú P P O P P ra h a — Č. Šila) 26) B rno — Špilberk, vstupní p růčelí (F oto S Ú P P O P P raha — Č. Šila) 27) B rno— Špilberk, jižní a východní křídlo (F oto S Ú P P O P P ra h a — Č. Šila) 28) B rtn ic e — zámek (F oto J. Fiedler) 29) B rtnice — zámek, rytina podle kresby F. A. H ebera z r. 1848 (F oto V. H ortvík) 30) Brtnice — zámek, vstupní věž (F o to J. Fiedler) 31) B rtnice — zámek, 3. nádvoří s barokní kašnou (F oto J. Fiedler) 32) Břeclav — zámek (Foto K S S P P O P Brno) 33) Břeclav — zámek, nádvoří s renesančním i arkádam i (Foto K S S P P O P Brno) 34) Břežany — nádvoří zám ku (F oto K S S P P O P Brno) 35) Bučovice — zámek, rytina podle kresby F . A. H ebera z r. 1848 (F oto V. H ortvík) 36) Bučovice— zámecké nádvoří (F oto V. H ortvík) 37) Bučovice — zámek, renesanční kašna na nádvoří (F oto S Ú P P O P P raha — Č. Šila) 38) Bučovice — zámek, císařský sál (F o to K S S P P O P B rn o — J. Secký) 39) Bučovice— zámek, detail výzdoby císařského sálu (F oto S Ú P P O P P raha — Č. Šila) 40) Bučovice — zámek, detail nástropní m alby (F o to S Ú P P O P P raha — Č. Šila) 41) Bučovice— zám ek, detail výzdoby císařského sálu (F oto S Ú P P O P Praha — Č. Šila) 42) Bučovice— zámek, detail výzdoby císařského sálu (F oto S Ú P P O P P rah a— Č. Šila) 43) Budíškovice — zámecké nádvoří s arkádam i (F oto P. Fiedler) 44) Budíškovice — kaple v nádvoří zám ku (F oto P. Fiedler) 45) Budkov u Jem n ice— zámek (F oto P. Fiedler) 46) Budkov u Jem nice — zámecké nádvoří (F oto P. Fiedler) 47) Buchlov — hrad, celkový pohled od severu (F oto S Ú P P O P Praha — Č . Šila) 48) Buchlov — hrad, část knihovny (Foto K SSPPO P Brno — J. Secký) 49) B uchlov— hrad, interiér (Foto K S S P PO P B rn o — J. Secký) 50) Buchlov — hrad, detail rytířského sálu (Foto K SSPPO P Brno — J. Secký) 51) Buchlov — hrad, interiér (Foto K S S P PO P Brno — J. Secký) 52) B uchlov— h rad , rytina podle kresby F. A. H ebera z r. 1848 (Foto V. Hortvík) 53) B uchlov— hrad, nádvoří (F oto K SSPPO P B rn o — J. Secký) 54) Buchlovice — zámek, pohled z Flořina parku (Foto SÚ PPO P P raha — Č. Šila) 55) Buchlovice — zámek, kuřácký salón (Foto SÚ P P O P Praha — Č. Šila) 56) Buchlovice — zámek, detail nástropní malby (Foto SÚ PPO P P raha) 57) Buchlovice — zámek, detail nástropní m alby (Foto K SSPPO P B rn o — D . K lim eš) 58) Buchlovice — zámek, stříb rn ý salón (Foto SÚ P P O P Praha — Č. Šila) 59) B zenec— zámek (F oto K S S P PO P Brno) 60) C im b u rk — zřícenina hradu (F oto K S S P PO P B rn o — J. 61) C im b u rk — zřícenina hradu (Foto K S S P PO P B rn o — J. 62) C im b u rk — zřícenina hradu (F o to K S S P PO P B rn o — J. 63) C ornštejn — trosky hradního paláce (F oto SÚ PPO P Praha — V. H yhlík) 64) C ornštejn — zřícenina h rad u , rytina podle kresby F. A. H ebera z r. 1848 (Foto V. H ortvík) 65) C ornštejn — celkový pohled na zříceniny hradu (Foto V. H ort­ vík) 66) Č ejkovice— zámek (F o to V. H ortvík) 67) Č e rn á — zámek, rytina podle kresby F. A. H ebera z r . 1848 (Foto V. H ortvík) 68) Č erná H ora — zámek, rytina A. K unikeho z 30. let 19. století (F oto O. H ilm erová) 69) Č erná H ora — zámek (F oto V. Hortvík) 70) Č e rn íč — věž tvrze (Foto P. Fiedler) 71) Česká O le šn á — zámek (F oto P. Fiedler) 72) Český R u d o lec— zámek (Foto P. Fiedler) 73) Dačice — starý zámek (F oto P. Fiedler) 74) Dačice — nový zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 (Foto V. H ortvík) 75) Dačice — nový zámek (Foto SÚ P P O P P raha — V. Pospíšilová) 76) Dačice — nový zám ek, interiér knihovny (F oto SÚ PPO P Praha — V. O bereigner) 77) Dačice — nový zámek, em pírové schodiště (F oto SÚ PPO P P ra h a — V. O bereigner) 78) Děvičky — zřícenina hradu (F oto K S S P P O P Brno — V. Bu­ ček) 79) Děvičky — zřícenina hradu (F oto V. Hortvík) 80) Děvičky — zřícenina hradního paláce (F oto K S S P PO P Brno — V. Buček) 81) D olní K ounice — zámek (F oto K S S P P O P Brno — J. Secký) 82) D olní K o u n ic e — zámek (F oto J. Fiedler) 83) D olní K ounice — zřícenina kláštera s kostelem Rosa Coeli (F o to K S S P P O P Brno) 84) D olní R ozinka — zámek (F oto K S S P P O P Brno) 85) D rn h o le c — zámek (F o to K S S P P O P Brno) 86) D rn h o le c — zámecká b rán a (F o to K S S P PO P Brno) 87) D rn h o lec — zámek, p o rtré t Rudolfa z Tiefenbachu (Foto K S S P P O P B rno) 88) D řin o v — zámecká věž (F o to J. Fiedler) 89) D uko v an y — zám ek (Foto P. Fiedler) 90) F rejštejn — zřícenina h rad u , rytina A. K unikeho z 30. let 19. století (F o to O. H ilm erová) 91) F rejštejn — zřícenina hradu (Foto K S S P PO P Brno) 92) F re jšte jn — zřícenina h rad u (F oto P. Fiedler) 93) G o ttw ald o v — zámek (F oto K S S P PO P Brno) 94) G o ttw ald o v — zámecké nádvoří (F oto K S S P PO P Brno) 95) H abrovany — zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 (Foto V. H ortvík) 96) H luk — tvrz (F o to V. H ortvík) 97) H luk — tvrz (F oto K S S P P O P Brno) 98) H o d o n ín — nový zámek (F oto V. H ortvík) 99) H o lešo v — zámek (F oto K S S P P O P B rn o — J. Petrů) 100) Holešov — zámecký interiér (F oto S Ú P P O P Praha) 101) H o stíce — zámek (F o to J. F iedler) ( 337) Se S S 102) H rotovice— zámek (Foto P. Fiedler) 103) H ru b šice— zámecké nádvoří (Foto J. Fiedler) 104) Hrušovany n. Jevišovkou — zámek, rytina podle kresby F. A. H ebera z r. 1848 (Foto V. H ortvík) 105) Ivanovice na H ané — zámek (Foto S Ú P P O P P raha — Č. Šila) 106) Jam né — zámek (Foto J. Fiedler) 107) Janův hrad — zámek (F oto K S S P PO P B rn o — J. Šťáva) 108) Jaroiněřice n. R okytnou — zámek, nástropní m alba ve velkém sále (Foto SÚ PPO P Praha) 109) Jaroměřice n. R o k y tn o u — zámek, čínský salón (F o to SÚ PPO P Praha — J. Ehm ) 110) Jaroiněřice n. R okytnou — zámek, interiér velkého sálu (F o to SÚ PPO P P ra h a — Č. Šila) 111) Jaroměřice n. R o k y tn o u — zámek (F oto K S S P P O P Brno) 112) Jaroslavice— zámek (F oto K S S P P O P B rn o — J. Štáva) 113) Jaroslavice — zámecké nádvoří (F oto K S S P P O P B rn o — J. Šťáva) 114) Jaroslavice— zámek, rytina podle kresby F . A. H ebera z r. 1848 (Foto V. H ortvík) 115) Jasenice— zbytky tvrze (F oto J. Fiedler) 116) Jevišovice— starý zámek (F oto K S S P P O P Brno) 117) Jevišovice— nový zámek (F oto K S S P P O P Brno) 118) Jim ram ov— zámecká brána (F oto K S S P P O P Brno) 119) K něžice— zámek (Foto J. Fiedler) 120) Koryčany — zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 (Foto V. Hortvík) 121) K oryčany— zámek (F oto V. H ortvík) 122) Koryčany — zámecké schodiště (F oto K S S P P O P Brno — J. P etrů) 123) Kostelec u K yjova— zámek (F oto J. Fiedler) 124) Kralice — zbytky tvrze (F oto J. Fiedler) 125) T itu ln í list I. vydání K ralické bible z r. 1596 (F oto Ú Č S D ČSAV — O. H ilm erová) 126) K rasonice —• zámecké nádvoří (F oto P . Fiedler) 127) Kraví H ora — zřícenina hradu (F oto V. H ortvík) 128) K rav sko— zámek (F oto P. Fiedler) 129) K řetín — zámek (F oto K S S P PO P Brno) 130) K říd lo — zřícenina h rad u (F o to J. Fiedler) v 131) K u n štá t— zámek (Foto V. H ortvík) 132) K unštát — zámecký portál (F oto K S S P P O P Brno) 133) K urovice— zámek (F oto J. F iedler) 134) K vasíce— zámek (Foto J. Fiedler) 135) K yjov— zámek (F oto J. Fiedler) 136) L ap ik u s— zřícenina h rad u (F oto P. Fiedler) 137) L ed n ice— zámek (F oto K S S P P O P B rn o — J. Secký) 138) Lednice — zámek, rytina J. A. D elsenbacha (F o to S Ú P P O P Praha — S. Divišová) 139) Lednice — zámek, vstupní křídlo (Foto S Ú P P O P Praha — V. H yhlík) 140) Lednice — zámek, em pírový letohrádek (Foto S Ú P P O P Praha) 141) L ednice— zámecký in teriér (F oto S Ú P P O P P ra h a — V . Hyhlík) 142) L ednice— zámecký interiér (F oto S Ú P P O P P ra h a — V. Hyhlík). 143) Lechovice — zámek (F oto J. Fiedler) 144) L etovice— zámek, rytina podle kresby F . A. H ebera z r. 1848 (F o to V. Hortvík) 145) L etovice— zámek (F oto J. Secký) 146) L íše ň — zámecké nádvoří (F oto J. Fiedler) 147) L ito h o ř — zámek (Foto P. Fiedler) 148) Lom nice — zámek (Foto K S S P P O P Brno) 149) Luka u Jihlavy — zámek (F oto J . Fiedler) 150) L ukov— zřícenina hradu (F o to V . Hortvík) 151) Lysice — zámek, rytin a dle F. A. H ebera z r. 1848 (F oto V. H o rt­ vík) 152) L ysice— zámek (Foto S Ú P P O P Praha — Č. Šila) 153) M alenovicc— hrad (F oto V. H ortvík) 154) M ik u lo v — zámek (F o to S Ú P P O P P ra h a — Č. Šila) 155) M ikuiov — zámek, rytina podle kresby F. A. H ebera z r. 1848 (Foto V. Hortvík) 156) M ikulov — zámek, salla terrena (F oto S Ú P P O P Praha) 157) M ikulov — zámek (F oto K S S P P O P B rno — V. Buček) 158) M ik u lo v — zámek, schodištní síň (Foto K S S P P O P Brno) 159) M ilo tic e — zámek (F oto V. H ortvík) 160) M ilotice — hlavní zámecký sál (F o to SÚ P P O P Praha — V. H yhlík) 161) M iroslav— zámek (Foto J. Fiedler) 162) M iroslav — zámek, původní h radní příkop s m ostem (Foto J. Fiedler) 163) M itro v — zámek (Foto P. Fiedler) (338) 164) M oravské B udějovice— zámek (F oto K S S P P O P Brno) 165) M oravské Budějovice — zámecký in teriér (F oto K SSPPO P Brno) 166) M oravský K rum lov — arkádové nádvoří zám ku (Foto SÚ PPO P Praha) 167) M oravský K ru m lo v — zámek (Foto V. H ortvík) 168) M o rk o v ice— zámek (F oto J. Fiedler) 169) M y slib o řice— zámek (F oto P. Fiedler) 170) Nám ěšť n . Oslavou — zámek, vstupní průčelí (Foto SÚ PP O P Praha) 171) Nám ěšť n. O slav o u —- zám ek, celkový pohled (Foto V. H ortvík) 172) Náměšť n. Oslavou —- zámek, knihovna (Foto K SS P PO P Brno) 173) N ám ěšť n. Oslavou — zámek, instalace gobelínových sbírek (F oto S Ú P P O P P raha — V. H yhlík) 174) Náměšť n. Oslavou — zámek, arkádové nádvoří s N eptunovou kašnou (F oto S Ú P P O P P raha — V. Pospíšilová) 175) N ap ajed la— nový zámek (F oto K S S P P O P Brno) 176) N apajedla — in te iié r v novém zárriKU (F oto K SSPPO P Brno) 177) N á ra tn e č — zbytky tvrze (F oto J. Fiedler) 178) N ašim ěřice —• kostei s vestavěným i zbytky tvrze (F o to J. Fied­ ler) 179) N ové M ěsto na M o ra v ě — zámek (F oto K S S P PO P Brno) 180) N ové Syrovice — zám ek, rytin a dle F. A. H ebera z r. 1848 (Foto V. H o rtv ík ) 181) N ové Z á m k y — zám ek (F oto K S S P P O P Brno) 182) N ový h rad u Blanska — h rad , ry tin a podle kresby F . A. H ebera z r. 1848 (F oto V. H ortvík) 183) N ový h rad u Blanska — zřícenina h rad u (Foto P. Fiedler) 184) N ový h rad u Blanska — nádvoří h rad u (F o to K SSPPO P Brno) 185) N ový S v ětlo v — zámek (F o to V. H ortvík) 186) O ponešice — tvrz (F o to P. Fiedler) 187) O slav an y — zám ek, arkádové nádvoří (F oto S Ú P P O P Praha — V. Pospíšilová) 188) O so v á — zámek (F oto S Ú P P O P P ra h a — V. Pospíšilová) 189) P e rn š te jn — h rad (F oto S Ú P P O P P ra h a — O. H ilm erová) 190) Pernštejn — h ra d , rytina A. K unikeho z 30. let 19. století (Foto O . H ilm erová) 191) P e rn š te jn — h rad , tzv. spiklenecký sál (F oto SÚ PPO P P raha — V. H yhlík) 192) P e rn šte jn — h rad , ry tířsk ý sál (F oto S Ú P P O P P ra h a — V. P ospí­ šilová) 193) P ernštejn — h rad , terasa se dvěm a portály do paláce (Foto S Ú P P O P P rah a — A. W altrová) 194) P ern štejn — h ra d , čtv rtá b rána (F oto S Ú P P O P Praha — V. H yhlík) 195) P ernštejn — h rad , pohied od jihu (F o to SÚ PPO P Praha — V. H yhlík) 196) P ernštejn — h radní palác (F oto S Ú P P O P P raha — O. H il­ merová) 197) P ísečné— zám ek (F oto P. F iedler) 198) P lav eč— zámek (F oto K S S P P O P B rn o — V. Buček) 199) P lav eč— rom ánská ro tu n d a v zámečkem parku (F oto K SSPPO P B rno — V. Buček) 200) P o h a n sk o — zámek (F o to K S S P P O P Brno) 201) P řím é tic e — zámek (F oto P. Fiedler) 202) P říse k a — zámek (F oto J. Fiedler) 203) Puklice — zám ek (F oto J. Fiedler) 204) Pyšel — zbytky tvrze (F oto J. Fiedler) 205) R adešín — zám ek (F oto K S S P P O P Brno) 206 Rájec n. Svitavou — zám ek, vstupní hala (F oto SÚ P P O P Praha — V. H yhlík) 207) Rájec n. Svitavou — zámek (F oto S Ú P P O P Praha) 208) Rájec n. Svitavou — zám ek, p o rtrét ze zámecké obrazárny (Foto S Ú P P O P P raha — V. H yhlík) 209) R atibořice — zám ek (F o to P. F iedler) 210) Rosice u B rna — zámek, arkádové nádvoří (F oto S Ú P P O P Praha — V. Pospíšilová) 211) Ř e č ic c — zámek (F o to P. Fiedler) 212) Sirotčí h r a d — zřícenina hradu (F o to V. H ortvík) 213) S kalice— zámek (F oto J. Fiedler) 214) Skály — zřícenina h rad u (F oto P. Fiedler) 215) S lav ičin — zámecké nádvoří (F oto K S S P P O P Brno; 216) Slavkov— zámek (F oto K S S P PO P B rn o — J. Secký) 217) Slavkov— zámek (F oto K S S P P O P B rn o — J. Secký) 218) Slavkov — zámek, rytina podle kresby F. A. H ebera z r. 1848 (F oto V. H ortvík) 219) 220) 221) 222) 223) 224) 225) 226) 227) 228) 229) 230) 231) 232) 233) Slavkov— zámecké schodiště do 1. patra (F oto S Ü P P O P Praha) Sm raďavka— zámek (F oto K S S P P Ö P Brno) Sokolnice— zámek (F oto K S S P P O P Brno) Staré K obzj — zámek (F oto P. Fiedler) Stránečka Z hoř — zámek (F oto J. Fiedler) S trážnice— zámek (Foto K S S P P O P Brno) Stříiky — zřícenina hrad u (F oto K S S P P O P B rno — J. Secký) Šenkenberk— zřícenina h rad u (Foto P. Fiedler) Š énvald— zámek (F oto J. F iedler) Šénvald — hudební pavilón v zámeckém parku (F oto J. Fiedler) T a sc v — zbytky tvrze (F oto J. Fiedler) T avikovice— zámecké nádvoří (Foto P. Fiedler) T e lč — zámek (F oto SÚ P P O P Praha — Č. Šila) i e ič — zámek (F eto SU P P O P Praha — V. H yhlík) T elč — část horní zámecké zahrady (F oto SÜ P P O P Praha — J. S hm ) 234) Ť e lč — horní zámecká zahrada (F oto S Ú P P O P P ra h a — Č. Šila) 235) T elč — zámek, renesanční portál (F oto S Ú P P O P Praha) 236) T e lč — zámecká brána (F oto K S S P P O P Brno) 237) T e lč — zámek, hrobní kaple (F oto S Ú P P O P P ra h a — O. H ilm erová) 238) T eíč — zámecké nádvoří (F oto S Ú P P O P P raha — V. H yhiik) 239) T elč — velké zámecké nádvoří (F oto S Ú P P O P P raha — J. Ehm ) 240) T e le — zámek, pokladnice (F oto S Ú P P O P P ra h a — J. Ehm ) 241) T e lč — zámek, ziatý sál (F oto S Ú P P O P P ra h a — Č. Šila) 242) T e lč — zámek, m ram orový sál (F oto S Ú P P O P P ra h a — O. H ilmerová) 243) T em pištejn — zřícenina h rad u (F oto K S S P P O P Brno — V. Buček) 244) T ř e b ič — zámek (F oto V . K ortvík) 245) T řeb íč — bazilika sv. Prokopa v areálu zám ku (Foto S Ú P P O P Praha) 246) T řebíč — předzám čí (F oto K S S P P O P B rno — A. H orynová) 247) T řebíč — hlavni zámecká brána (F oto K S S P P O P B rno — A. H orynová) 248) T u iešice— zámek (Foto P. Fiedler) 249) U herský O stroh — zámek (F oto V. H ortvík) 250) U herský G stro n — zámecký portál (Foto V. H ortvík) 251) V altice— zámek, rytina podle kresby F . A. H ebera z r. 1848 (Foto V. K ortvík) 252) V altice— zámek (Foto K S S P P O P Brno) 253) V altice— zámek (Foto K S S P P O P Brno) 254) Valtice — zámek, roKoková kam na v h udebním salónku (Foto S Ú P P O P P raha — V. H yhlík) 255) Valtice — zámecká kaple (F o to S Ú P P O P P raha — č . Šila) 256) Valtice — zámek, salónek v 1. p atře (F oto S Ú P P O P P raha — V. H yhlík) 257) V altice— zámecká konírna (F oto K S S P P O P Brno) 258) V elenrad — zámek, závěr rom ánské baziliky (F oto S Ú P P O P Praha — Č. Šila) 259) V elehrad— klášter, kresba F . B. W ernera z r. 1740 (Foto SÚ P P O P Praha) 260) V eleh rad — zámecké nádvoří (F oto S Ú P P O P P ra h a — Č. Šila) 261) Velké M eziříčí— zámek (F oto S Ú P P O P P ra h a — Č. Šila) 262) Velké M eziříčí— zámek, kresba J. Střanovského (Foto K S S P PO P Brno) 263) Velké M eziříčí— zámek (F oto S Ú P P O P P raha — Č. Šila) 264) Velké M eziříčí — zámek, v stupní část s věží (F o to S Ú P P O P P raha — Č. Šila) 265) Veveří — hrad (Foto SÚ P P O P Praha — V. Pospíšilová) 266) Veveří — hrad (F oto S Ú P P O P P raha — O. H ilm erová) 267) V ěžky— zámek (F oto J. Fiedler) 268) Víckov — zřícenina hrad u (F oto P. Fiedler) 269) Višňové — zámek (F oto J. F iedler) 270) V izovice— zám ek (Foto K S S P P O P B rn o — J. Secký) 271) Vizovice — zám ek (F oto K S S P P O P B rno — J. Secký) 272) Vizovice — zámecký portál (F oto K S S P P O P Brno) 273) V izovice— zámecká jídelna (F oto S U P P O P P ra h a — Č. Šila) 274) Vranov n. D yjí — zám ek (F oto S Ú P P O P Praha) 275) Vranov n. D yjí — zámek, rytina dle F. A. H ebera;z r. 1848 (Foto V. H ortvík) 276) Vranov n. Dyjí — zámek, sál p ředků (F oto S Ú P P O P Praha) 277) Vranov n. Dyjí — zámek, pokoj s em pírovým krbem (F oto S Ú P P O P Praha) 278) V setín — průčelí zámku před r. 1833 (F oto Ú Č S D ČSAV — O. Hilm erová) 279) V setin — zámek (F o to J. Javorský) 280) Vyškov — zámecké nádvoří s bývalou věží (F oto K SSPPO P Brno) 281) Z d islav ice— zámek (Foto K S S P PO P B rn o — J. Secký) 282) Zdislavice — zámek (F oto K S S P PO P Brno — J. Secký) 283) Zdislavice — zámek, Soňin pavilónek v zámeckém parku (Foto K S S P P O P B rno — J. Secký) 284) Z dounky — zámek (F oto V. H ortvík) 285) Znojm o — zámek, nástěnné malby v rotundě sv. K ateřiny (Foto S Ú P P O P Praha — Č. Šila) 286) Znojm o — zámek, ro tu n d a sv. K ateřiny v areálu bývalého pře­ myslovského h rad u (Foto S Ú P P O P Praha) 287) Znojm o — Louka — zámek (F oto J. Secký) 288) Znojm o — Louka — zámek, krypta bývalého kláštera (Foto S Ú P P O P Praha) 289) Znojm o — L o u k a — zámek, rytina dle F. A. H ebera z r. 1848 (F oto V. H ortvik) 290) Ž dánice — zámecké nádvoří (Foto K SS P PO P Brno) 291) Žďár n. Sázavou — zámecké nádvoří (Foto K SSPPO P Brno — V. Buček) 292) Ždár n. Sázavou — zámek (Foto K S S P PO P Brno — V. Buček) 293) Ž dár n. Sázavou— zámek, sál prelatury (Foto SÚ PPO P Praha — Č. Šila) 294) Ž dár n. Sázavou— zámek, vstupní hala (Foto SÚ PPO P Praha — Č. Šila) 295) Žerotice — zřícenina hradu (F oto J. Fiedler) 296) Židlochovice — zámek (Foto K S S P PO P Brno) 297) Ž idlochovice— zámecký interiér (F oto K S S P PO P Brno) Barevné 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17) 18) 19) 20) 21) 22) 23) 24) 25) 26) 27) 28) H rad Bitov (F oto V. H ortvík) Zámek Bučovice (Foto V. H ortvík) Zámek Bučovice (F oto J. Secký) H rad Buchlov (Foto V. H ortvík) Zámek Buchlovice (F oto V. Hortvík) Starý zámek v D ačicích (Foto V. Hortvík) Zámek Holešov (Foto V. Hortvík) Zámek Jarom ěřice n. Rokytnou (Foto V. Hortvík) Zám ek Jarom ěřice n. R okytnou (Foto J. Secký) Zámek L ednice (Foto J. Červenka) Zámek L ednice (Foto R. N epraš) Zámek Lysice (Foto V. Hortvík) Zám ek Lysice (F oto V. Hortvík) Zámek M ikulov (Foto V. Hyhlík) Zámek M ilotice (Foto V. Hortvik) Zámek M ilotice (Foto J. Secký) Zámek M oravský K rum lov (Foto V. Hortvík) Zámek Náměšť n. Oslavou (Foto V. H ortvík) Zámek Náměšť n. Oslavou (Foto J. Secký) H rad Pernštejn (Foto V. Hortvík) Zám ek Rájec n. Svitavou (Foto V. Hortvík) Zámek Slavkov (Foto V. Hortvík) H rad Špilberk (Foto M . Budík) Zámek T e lč (Foto V. Hyhlík) Zámek T e lč (Foto J. Secký) Zámek Valtice (Foto V. H ortvík) Zámek Vranov n. D yjí (Foto J. Secký) Zámek Židlochovice (Foto M . Budík) ( 339) Seznam erbů Seznam rodokmenů 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17) 18) 19) 20) 21) 22) 23) 24) 25) 26) 27) 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17) 18) 19) 20) 21) 22) 23) 24) 25) 26) 27) 28) 29) 30) Althanové Berchtoldové z U herěic Bítovští z L ichtenburka Bliimegenové Brtničti z Valdštejna Březničtí z N áchoda Černohorští z Boskovic Ditrichštejnové D m ovští z Drnovic H odičti z H odic Krajířové z Krajku z Kravař z Kunovic z K unštátu Lichtenštejnové z Lipé z Lomnice Magnisové M itrovští z Nemyšle z Ojnic Pernštejnové Petřvaldští z Petřvaldu Prakšičti ze Zástřizl Prusinovští z Víčková Rottalové Švábeničtí ze Švábenic Zalkovští z Zalkovic (3 40 ) A lthanové Berchtoldové z U herčic Bítovští z L ichtenburka Bliimegenové (L eto v ice, Vizovice) B rtničti z Valdštejna B řezničtí z N áchoda č e b lo v š tí čern o h o rští z Boskovic D itrichštejnové (M ikulov) D m o v štl H odičti (Plaveč, M iroslav) Jankovští z Vlašimi K ra jířo v é z K rajku Kropáčové z N evědom í z K unovic z K un štátu (Boleradice) Lichtenštejnové (M ikulov) L ichtenštejnové (V altice) z L ipé z L om nice M agnlsové M itrovští z N emyšle Pernštejnové P etřv a ld ští z P etřvaldu (Buchlov) Prakšičti ze Zástřizl R ottalo v é Švábeničtí ze Švábenic Z dánšti ze Zástřizl Z erotínové (Strážnice, Břeclav) Zerotínové (Náměšť n . O .) Re js tř ík jm e n Zpracovala Eva Javorská A dalbert Babenberský 18 A dolf František 156 Aehrenthal Alois Lexa 73 Agricola C hristof L udw ig 257 A lberti, štukatér 243 A lberti G iuseppe 103 A lbertini 54 A lbrecht, m arkrabě 107, 110, 192, 220, 272 Albrecht I., německý král 48, 50 A lbrecht I I ., německý král 21, 22, 33, 50, 57, 119, 132, 135, 145, 153, 164, 252, 254, 269 A lbrecht I I I ., vévoda rakouský 242, 268 A lbrecht V., vévoda rakouský 199, 238 A lbrecht V I., vévoda rakouský 188 A lexandr I., ruský car 264 A lexandr Jindřich, vévoda šlesvicko-holštýnský 177 Alfieri Girolam o 114 Allman z Almštejna Tobiáš 193 Allmanová z Almštejna Johanka, roz. V ra­ novská z Blížkovic 193 z Alochu 242 z A lthanu 108, 224, 260 z A lthanu A dolf 116 z A lthanu Jan M ichal II. 260 z A lthanu K ryštof 183, 269 z A lthanu M arie A nna, roz. Pignatelliová 260 z A lthanu M ichal A dolf I. 38, 116 z A lthanu M ichal Jan 60 z A lthanu M ichal Josef 116 z A lthanu Quintin 116 z A lthanu V olf D ětřich 116, 179, 183, 260 Amaiser B ernart 110 Amaiser M artin 110 A m m anti B. 55 A nděl Josef 70 A nna, manželka F erdinanda I. 164, 269 A pard, m incm istr 81 z A ranyanu B urian 257 A renberger A rnošt 184 z A rchu Scipion 115 Ariolové z M orkovic 165 z Arklebic 211 z Arklebic Jan Lizna 166 Attila 247 z Aueršperka 111 z Aueršperka Jindřich Josef 82 Babindali z Babindalu O ndřej 196 Babka z M eziříčka Jiří O ndřej 211 Babka z M eziříčka Ondřej 218 Babka ze Senice Jinřich 184 Babkové z M eziříčka 104, 181, 211 z Bačkovic 29 z Bačkovic A dam 29, 105, 115, 125, 222 z Bačkovic H ynek 31, 145 z Bačkovic Jan 31 Baltazziové 172 Baltazzi A ristid 172 Baptista Jan 114 B aratto-D ragonové 65 Barbora Celská, manželka Z ikm unda L ucem ­ burského 269 Bartis, sudí 31 Bartodějská z Bartoděj A nna M arie 109 Bartodéjští z Bartoděj 146, 173 Bařický z Bařic Jeroným 91 Baťa T om áš 172 z Batelova H avel 203 z Batelova Ješek 145 z Batelova H ynek T luksa 145 z Batelova T luksa 145 Bauer K arel 54 Beatrix B ourbonská 50 B edřich, český kníže 31 B edřich, arcivévoda habsburský 280 Beethoven L udw ig van 179 z Bechyně Januš 149 Bechyně z Lažan M ikuláš 107 Beinlich M artin K onstantin 107 Belcredi E gbert 144 Belcrediové 120, 144 z Bělčovic Pavel 30 z Bělčovic V olf 30 Belucci 250 Benedetti V. 82 z Benedína 30 z Benešova A nna 133 Benešovici 60, 89, 133, 218 Beránek z Petrovce V olf 198 Beránkové z Petrovce 192 Bergl Jan 99, 272 z Bergova 225 B erchtold Alois 73 Berchtold B edřich V šemír 72 B erchtold F rantišek K arel 66, 279 B erchtold Jakub 98, 238 B erchtold K arel 70 B erchtold L eopold I. 70, 72, 73, 214, 215 B erchtold L eopold II. 70, 73, 221 Berchtold M atyáš A rnest 66 B erchtold Prosper A ntonín 70, 72 Berchtold Z ikm und I. 70, 73 Berchtold Z ikm und II . 70, 73 Berchtoldové 70, 195, 238 Berka z D ubě Bohuslav F erdinand 176 Berka z D ubé František A ntonín 87, 176 Berka z D ubé Jindřich 81 Berka z D ubé Ladislav 86, 116, 248 Berka z D ubé Lev B urian 86, 183 Berka z D ubé M atěj Ferdinand František 176 Berka z D ubé M atyáš F erdinand 86, 151 Berka z D ubé Václav 51, 65, 74, 176 Berka z D ubé Zdeněk 248 Berková z D ubé Františka, provd. K inská 176 Berkové z D ubé M andaléna 130 Berková z D ubé Rosalie, provd. K inská 87 Berková z D ubé 65, 86, -176, 208 Bernegger František 272 Bešický z Bešic Václav 242 Bethlen G ábor 56, 77, 156 Bevierové z Freiriecku 31 Beza T h eo d o r 23, 42, 54, 68 z Bezděkova Jan 31 z Bezděkova Jíra 87 Bianco Banio 61 Bianchi B ernard 139 B ibiena-G alli G iuseppe 114 z B ibrštejna Jáchym 258 Biener F rantišek 243 Bilík z K ornic H ynek 250 Bilík z K ornic Sobek 232 Bilík z K ornic Václav 250 Bilíkové z K ornic 179 z Bílkova 30, 83, 105, 125, 127, 130 z Bílkova R anožíř 30 z Bílkova Smil 30, 31, 32 z Bílovic H anuš 246 z Bílovic K uneš 246 Bílý Jan 145 Bismarck O tto von 82, 156 z Bítovan O ndřej 140 Bítovská z L ichtenburka L udm ila 34 Bítovský z L ichtenburka A lbrecht 33, 34, 259 Bítovský z L ichtenburka Aleš 269 Bítovský z L ichtenburka Beneda 31 Bítovský z L ichtenburka Burian 33 Bítovský z L ichtenburka Čeněk 32, 77 Bítovský z L ichtenburka D ětřich 31 Bítovský z L ichtenburka H ru t 31 Bítovský z L ichtenburka Hynek 33, 77, 79 Bítovský z L ichtenburka Jan 32, 33, 77, 140, 150 Bítovský z L ichtenburka Jan Jiří 77 Bítovský z L ichtenburka Jiří 32, 33 Bítovský z L ichtenburka Jan K rušina 102 Bítovský z L ichtenburka Jindřich 33, 34, 77, 162, 175, 259 Bítovský z L ichtenburka Půta 33, 201 Bítovský z L ichtenburka R aim u n d 3 2 ,112, 267 Bítovský z L ichtenburka Smil 32, 33, 77, 259 Bítovský z L ichtenburka Štěpán 33, 79 Bítovský z L ichtenburka Václav ml. 34, 175 Bítovský ze Slavíkovic Václav 100 Bítovští z L ichtenburka 20, 24, 32, 33, 77, 83, 105, 112, 117, 150, 162, 170, 220, 259, 262 Bítovští za Slavíkovic 150 Bítovští z Vlašimi 211 Blahoslav Jan 110 Blanka z Valois, manželka Karla IV. 50 Blankensteinové 30 Blekta z Outěchovic K ryštof 250 Blierové 279 z Blišic A dam Č erný 36 z Blišic M ikuláš 36 z Blišic Vojslav 36 z Bludova a Nechvalína Ondřej 60 Bliimegenové 141 z Bliimegenu H eřm an H anibal 257 z Bliimegenu K ryštof 161, 257 z Bliimegenu P etr Alcantara 257 Boboluský z Bobolusk Erazim 266 Boboluský z Bobolusk Nikodém 193 Boček A ntonín 181, 185, 187 Bogdanski H enryk 54 z Bohuslavic Beneš 37 z Bohuslavic Jan 37 z Bohuslavic M ikuláš 37 z Bohušic 37 z Bohušic Jan 173, 196 z Bohušic M arkvart 37 z Bohutic H enslín 166 Bojakovský z Kořenová František Karel 106 z Bojkovic Ondřej Slavický 38 z Boleradic Čeněk 173 z Boleradic Levík 173 Boleslav I. C hrabrý 74, 106 z Bolíkovic 38 z Bolíkovic Vilém 38 z B ořnstedtu K onrád Ferdinand 120 z Borotic M aterna 38 z Borotic V olf 38 z Borotína Blažek 74, 250 z Borovné 38 z Borovné D orota 38 z Borovné K ateřina 38 z Boršic Bohuš 39 z B oru M atěj 279 (341) Borů Rašek 222 z Bořečkovic Jindřich C tibor 222 z Bořetic 39 Bořita z Budce Bohuslav 120, 122 Bořita z Budče Jan 143 Bořita z Leštné a K obylnic Bohuslav 215 z Bořitova H erb u rt 130 z Bořitova Jakub Č ert 83 z Bořitova Jan Počenský 233 z Bořitova Leonart 130 z Bořitova L inhart 193 Bořivoj II. 46, 267 Bosňák z M agyarbelu Tom áš 250 z Bošovic Petr 45 Bošovský z Polanky A lbrecht 183 Bošovští z Polanky 45, 146 Braid Antonín Pavel 165 Braidové z Ronsecca a C ornigliana 200 Brand Ch. H . 257 Brandl Petr 70 z Bránic 122 z Bransouz 45 z Bransouz D ětřich 45 z Bransouz Jan 45 Bratránek Tom áš 149 Braun M . B. 15 Braun Petr 84, 116 Bretton K laudius 99 Breuner Jan K ryštof 59 Breuner Sigfríd K ryštof 108, 196, 273 Breuner Ž ibřid František 59, 60 Breunerová Alžběta, roz. C avraniová 60 z Brozic M ikuláš 36 Brueghel Jan st. 257 Bruntálský z V rbna Hynek 110 B runtálští z V rbna 103 Brus Jindřich 59 Břetislav I., český kníže 18, 19, 45, 57, 66, 267 Břetislav II., český kníže 46, 194 Břežan Václav 119 z Březí a Dolní Rožínky H roznatá 93 z Březí Václav 93 z Březnice Štěpán 38, 111, 224, 236 Březnický z N áchoda F ridrich 38, 279 Březnický z N áchoda H ro n 149 Březnický z N áchoda Jan 120 Březnický z N áchoda Ješek 128 Březnický z N áchoda Jindřich 45, 104, 258 Březnický z N áchoda Jiří 38, 45, 120 Březnický z N áchoda Jiřík 149 Březnický z N áchoda M atěj 128, 135 Březničtí z N áchoda 59, 104, 120, 135, 159, 170, 237, 242, 278 z Březolup Vítek 59 z Březové Vavřinec 168 z Bučovic H artleb 60 z Bučovic Ingram 60 z Budče Jan M elichar 215 z Budče Jindřich Bořita 64 z Budče O ldřich 64 z Budče V ernhardt 64 z Budčic M arek ml. 237 z Budčic Václav 237 z Budíškovic C tibor 64 z Budišova 65 z Budišova Budíš 65 z Budkova 66 z Budkova Jan 65 Buchenrode Štěpán V iktor 99 z Buchlova Protiva 66 z Buchlovic Jarohněv 70, 147 z Buchlovic Jeroným 70 z Buchlovic Ondřej 70 z Buchlovic R upert 147 z Buchlovic Stach 147 z Buková Bohuslav 73 (3 4 2 ) z Buková Jan 73 z Bukové Bohuslav 160 z Bukové D em eter 73, 160 z Bukové M ikuláš 73 z Bukové T om ík 73 z Bukové Velík 73 z Bukové Velík K ostečka 73 z Bukoviny 73 Bukůvka z Bukůvky Jan 110, 184 Bukůvka z Bukůvky Jan Z ikm und 104 Bukůvkové z Bukůvky 110 Bule z Bořitova Jan 147 Buquoy Karel 51 Bussi S. 213 Butz z Rolsberka G erhart Jin d řich 125 Butz z Rolsberka Josef 125 Butz z Rolsberka Josef Ignác 125 Butz z Rolsberka M atyáš 151 z Bystřice Protivec 165 Bystřice z Ojnic Aleš 36 Bystřice z Ojnic K ryštof 240 Bystřice z Ojnic M ikuláš 166, 173, 240 z Bzence Bedřich 74 z Bzence Břetislav 74 z Bzence H enzlik 119 Cameli Francesco 87 Canevale M . 165, 202 Cantelm o M axm ilián L eopold 64, 105 Caraffa de M ontenegro G eronim o 102 C arratti Francesco 243 Casler, sochař 114 C aspar, sochař 115 de Castro Alfons 258 de Castro K arel 258 C atteau-W attelo Jan F. 262 Cavade A. 262 Cavaili H. 103 Cedlar z Hoffu Jan 99, 184, 250 C edlar z Hoífu K ryštof 99 Cerboniové 208 z C im burka 20, 21, 24, 45, 56, 174, 209 z C im burka A lbrecht 174 z C im burka B ernart 75, 76 z C im burka Jan Balšan 209 z C im burka Jaroš 174 z C im burka M iroslav 198, 209 z Cizkrajova H artleb 77 Clam -Gallasové 277 Collalto František 273 Collalto K arel 273 Collalto Leopold 273 Colallto Rom bald 24, 55, 81, 206 Collalto V inciguerra T om áš 192 Collaltové 24, 26, 55, 56, 180, 206, 238 z C olonna-Felsu Anežka Eleonora, provd. Petřvaldská 70 Colonnové 70 C onfalonieri Frederico 53 C oquius F erranto 85 C ortona Pietro da 213 Coudenhoveové 132 C rato z K raftheim u Johannes 164 C rha, purkrabí 89 ze C tibořic C tibor 74, 101 ze C tibořic Vajda 209 ze Cvrčovic 79 C zobor Josef 102 Čák T renčiansky M atúš 29, 117, 131, 250, 255 z Čáslavic Všebor 79 z Částková 79 z Čeblovic 79, 117, 204, 208, 263 z Čeblovic H artm an 104 Čechočovský z Čechočovic M ikuláš 81 z Č echtína 181 z Č echtína Bohuš 141 Čejka z O lbram ovic Jan 175 Č eloud z Pálovic Jan 174 Čeloud z Pálovic Jan Jiří 207 Č eloud z Pálovic Jiřík 151 Čeloudové z Pálovic 207 z Č epí Daniel 91 z Čepí Jílek 91 z Čerm ákovic B ransud 81 Černčický z Kácova D iviš 149 Černčický z Kácova Jan 132, 149 z Č ernčína Přibek O struh 30 z Č erné H ory M atouš 32, 81, 239 z Černíče 82 z Č ernína A lžběta 82 z Č ernína A ntonie, roz. Salm -N euburková 150 z Č ernína Bono 82 z Č ernína Čas 38, 82 z Č ernína Rýšek 82 Č ernínové z Č ernína 278 Černohorská z Boskovic Anna M arie, provd. z L ichtenštejna 24, 60, 82, 137 Černohorská z Boskovic K ateřina, provd. z L ichtenštejna 24, 60, 137, 196 Černohorská z Boskovic M ariana, provd. ze Žerotína 170 Černohorská z Boskovic Zuzana 200 Černohorský z Boskovic A lbrecht 60, 81, 82, 89, 126, 133, 172, 196, 252, 257, 274 Č ernohorský z Boskovic Arkleb 39, 234, 259 Černohorský z Boskovic Arkleb Trnavský 68, 171 Č ernohorský z Boskovic Beneš 81, 145, 178, 221 Černohorský z Boskovic Dobeš 50, 81, 145, 178 Č ernohorský z Boskovic H artleb 57 Č ernohorský z Boskovic Jan 121, 196 Černohorský z Boskovic Jan Focum 110 Černohorský z Boskovic Jan O zor 145 Č ernohorský z Boskovic Jan Šem bera 23, 24, 60, 61, 82, 164, 172, 196, 252, 274 Č ernohorský z Boskovic Jaroslav 40, 81, 89, 279 Č ernohorský z Boskovic Ješek 81, 199, 216 Č ernohorský z Boskovic Jim ram 39 Černohorský z Boskovic Jindřich 216 Č ernohorský z Boskovic K ryštof 141 Černohorský z Boskovic Ladislav 89, 141, 279 Černohorský z Boskovic Ladislav Velen 42 Černohorský z Boskovic O ldřich 93 Černohorský z Boskovic T as 39, 81, 121, 145, 263 Č ernohorský z Boskovic Václav 40, 60, 89, 200, 220, 221, 255, Č ernohorský z Boskovic Vaněk 21, 40, 50, 81, 89, 145 Č ernohorští z Boskovic 19, 20, 22, 24, 39, 40, 65, 81, 92, 141, 156, 170, 178, 187, 196, 200, 208, 216, 221, 240 z Č ernvíru Archleb 83 z Č ernvíru F ilip 83 z Č ernvíru M arkéta 83 z Č ernvíru M ilek 83 z Č ernvíru P etr 83 z Č ernvíru Vítek 83 Č ert Jan 51 Čertorejský z Čertorej B ernard 59, 131 Č ertorejský z Čertorej Jan 119, 261 Čertorejský z Č ertorej P etr 59, 89, 266 Čertorejský z Č ertorej V ejkhart 59, 108 Čertorejský z Č ertorej Z ikm und 38, 59, 108, 131 Č ertorejští z Č ertorej 108 z Červeného M artínkova Václav 151 Červinka I. L. 29, 181, 209 Čihovka z Číhova Jan 173 Čihovka z Číhova Václav 173 Čišvic z Borové Z ikm und 120 Čížovští z Čížova 30 D alberk F ridrich K arel 87 D alberk K arel 26 D alberk Karel A ntonín 87 Dalberkové 87 z Dalečína Č ipík 87 z Dalečína K ateřina 87 z Dalečína M artin 87 z D am bořic 88, 223 z D am bořic Jindřich 88 z D am nic Budislav 221 z D am nic Pešek 221 D am pierre H enri D uval 38, 59, 94, 116, 159, 263 D an t, truhlář 158 D aun František 31 D aun Jindřich 34 D aun Jindřich Josef 88 D aun M axm ilián 34, 117 D aun Otakar 34 D aunové 26, 34, 204, 210, 240 D avid Jakob Julius 261 D avid K arel 53 z D eblína 88, 96, 145, 223, 271 z D eblína A ntonín František 270 z D eblina Archleb 88 z D eblína František Josef 271 z D eblína František L ibor 270 z D eblína Jenec 88 z D eblína Josef F rantišek 216 z D eblína K ateřina, provd. z Lom nice 88 z D eblína M axm ilián František 216, 270 z D eblína R atiboř 88 z D ědic M ilota 89, 218 Deforest-Bischofsheins M ořic 204 D em binská z D em bině Eliška Polyxena 36 D esfours Josef 96 D esfours M ikuláš 96 D esfours-W alderode 96 D esfours-W alderode A rtur 96 z Dešova Pešík 59 D ětm ar M erseburský 74 D ětřich, olomoucký biskup 187 D ětřich, kom tur 231 D eutschenháuser Jiří 231 Děvečka z H erštejna Jan 79 D evien 139 z D itrichštejna Adam 23, 24, 90, 153 z D itrichštejna Eleonora, provd. z K ounic 212 z D itrichštejna F erdinand 175 z D itrichštejna František 24, 43, 55, 93, 120, 133, 153, 155, 175, 180, 196, 200, 212, 257, 275 z D itrichštejna František de Paula 75 z D itrichštejna František Xaver 43, 156, 215 z D itrichštejna Jan K arel 272, 280 z D itrichštejna Karel M axm ilián 280 z D itrichštejna Leopold 149, 175, 215, 280 z D itrichštejna M axm ilián 155, 259, 277 z D itrichštejna Q uidobald 171, 172 z D itrichštejna T erezie, provd. z M ensdorf-Pouilly 43 z D itrichštejna V alter X aver 42, 43, 215 z D itrichštejna W alter 156 z D itrichštejna Z ikm und 178 z D itrichštejna-Prokau-L eslie F rantišek Josef 277 D itrichštejnové 24, 26, 42, 43, 79, 90, 93, 132, 153, 155, 156, 172, 257, 280 D ivoký Václav 158 z D louhé Vsi Jan 91 z D louhé Vsi Vlček 91 z D obronic Vilém 193 z D obrotic K u n rád 194 z D obrotic Vlk 91, 130 z D obrotic Záviš 130 D obrovodský z D obré Vody Jetřich 240 Dobrovský Josef 36, 202 Doczy z N átluče E m erich 255 D oczy z N átluče Ladislav 257 Doczyová z N átluče Zuzana, provd. M aythényiová z O strého K am ene 257 D oczyové z N átluče 255, 257 z D olan Jan C rha 85 z D oloplaz K ateřina, provd. z Ořechová 182 z D om am yslic K ateřina Buchlovská 45 z D om am yslic M ikuláš 222 Domamyslové 70 z Domašova H eidenreich 31 z D onína Jindřich ml. 215 z D onína R udolf 232 D onner R. 103 D oré Josef 261 D orm itzerové 237 z D oubravice 93 z D oubravice H laváč 93 z D oubravice Ješek 93 D oupovci z D oupova 180 Doupovec z Doupova Jan 158 D oupovec z K anšperku Beneš 120 z D rahotuš 263 z D rahotuš Čeněk 76 z D rahotuš Jan 89, 172 z D ražic Jan 48 z D ražovic B runo 94 D reher A. 88 D reherové 57 z D rnholce O ldřich 94 z D rnholce Vilém 94 D rnovská z D rnovic Johanka, provd. z Rogendorfu 93, 201 Drnovský z D rnovic B ernard 93, 117, 125, 201 D rnovský z D rnovic C tibor 95 D rnovský z D rnovic Jan 95 D rnovský z D rnovic Jin d řich 95 D rouet Jan Baptista 53 z D řínová Zbyněk 95 z D u b an M arkvart 153 z D uban O ldřich 153 z D ubčan Eliška 196 D ubčanský ze Z denína Jan 99, 100 D ubčanský ze Z denína a na H abrovanech V ilém 51 z D ubenek K uneš 119 D ubenský z C hlum u Beneš 183 z D ubna A rtleb 31 D ubňanští z Bařic 180 D ubravius Jan 35, 109, 273 D ubská z T řebom yslic K ateřina, provd. Zámrská ze Zám rsku 117 D ubská z T řebom yslic M arie, provd. E bnerová z E schenbachu 106, 266 D ubská z T řebom yslic M arie Anna 64 D ubský z T řebom yslic Bohuslav 31 D ubský z T řebom yslic František 266 D ubský z T řebom yslic Jaroslav 263 D ubský z T řebom yslic Karel R udolf 263 D ubský z T řebom yslic Vilém 85, 88, 120, 175, 207, 208 D ubští z T řebom yslic 106, 120, 149, 211, 266 z D unajovic 104 D upník z N ítkovic Jan 141 D vořák M ax 109 z D vořiště M atěj 170 ze D žbánic D ětřich 98 Džbeříkové z Hartvíkovic 242 E benberger Jiří 51 z E berhardu 120 E bser Vilém 50 Eck, m istr 140 Eckstein František Ř ehoř Ignác 158, 192,246 E del M artin 140 Edélyi L. 53 E der J. A. 272 E der Šim on 42 z E gerberku Vilém 57 Eincinger z Eincingu M ichal 115, 222 Eincinger z Eincingu O ldřich 222 Eincinger z Eincingu Štěpán 84, 115 Eincingerové z E incingu 106, 108 Eliška, česká královna 117, 216 Eliška Rejčka 99 z Enckenvoiru Václav A drián 170 E ndsm ann z Ronova Jan Karel 131 Engel Jan K arel 244 Erasm us R otterdam ský 170 E m a A ndrea 95, 243 Erna Jan K řtitel 243 z Ertišovic Bohunka 141 z Erťišovic Jan Pinta 141, 258 Esch Josef 43 ď E ste F erdinand 111 Etgens Jan Jiří 25, 246 Etw an Štěpán 105 Eufém ie, manželka O ty 46 z Falkenberku H adm ar 73, 173 Falkenhain z Glošku Jiří Adam 104, 109, 151 z Falkenštejna Záviš 8 F an ti E. G . 139 Farkašové 278 F eistm antl V incenc 232 Fellner, architekt 264 F elser, hejtm an 51 F erd in an d I., král český 51, 65, 80, 88, 92, 100, 107, 117, 122, 164, 183, 184, 190, 191, 232, 236, 248, 269, 273 F erdinand I I ., král český 51, 55, 102, 107, 132, 219, 230, 269 F erdinand I I I ., král český 13, 24, 51 F erenz A. 43 F errabosco d i Lagno Pietro 23, 60 Fey D . 72 F igdor Vilém 124 Fichte Johann G ottlieb 36 F ilip II., španělský král 191 Filipec z Prus 110, 263 Finkenhaym er Achácius 115 Fischer V incenc 272 F ischer z Erlachu Jan B ernard 15, 25, 26, 139, 243, 260, 270 Fischer z E rlachu Josef Em anuel 25, 116, 213, 260 F ischer M artin 244 Fissé J. M . 271 z Flam m u K ryštof M axm ilián 273 Fleškyn z A uerspachu M ikuláš 192 Flick Jan P etr 216 F lorštet z D unajovic M ikuláš 173 F ontana Baltazar 15, 45, 72, 246 F ontana Carlo 25 de Forestové 253 Forgáč František 195 Forgáč Jan 172 Forgáč K arel 172 Forgáč M ikuláš 161 Forgáč P etr K arel 161 Forgáčová Estera 172 Forgáčové 57, 59, 211, 237 F orster H . 156 (343) F ranc z Háje Jan 105 Francia Domenico 114 Francia Francesco M aria 15, 114 František I., rakouský císař 264 František Štěpán L otrinský 102 de Frasso-D entice Emilie 129 de Frasso-D entice L uisa 129 z Freienfelsu Jan K ryštof 143 Freienfelsové 143 Freisig H . 180, 272 Frej z Frejštejna G aitm ar 98 Frej z Frejštejna H artleb 98 Frej z Frejštejna O ldřich 98 Fridegilda, markomanská královna 66 Fridrich I I I ., císař 33 Fridrich, český kníže 267 Fridrich, kom tur 231 Fridrich, litevský kníže 57 Fridrich, ruský kníže 239 Fridrich II. H absburský 31, 231, 267 Fridrich, rakouský vévoda 50 Fridrich Barbarossa 267 Fridrich Falcký, český král 164 Fridrich Veliký 271 Friedrichstalové 240 Friess M ořic 82 Friessové 264 Fritsch G. 103 z Fulštejna Vítek 274 Fum ugalli Vitalino 180 Fiirstenberk Bedřich 86 Fiirstenberková Františka H ypolita Eusebie, provd. Berková z D ubé 86, 176 Furstenberkové 86, 224 G abri P etr 60 Gajdoš R. 156 G arda di Biseno Leonardo 23, 164 G arof de Bison Francesco 85 z G atterburku 105 G ebhard J. N . 43 Gedeon z Olešničky H anuš 104 Gedeon z Olešničky Jiří 117, 161 Gedeonové z Olešničky 104, 105, 161, 181 z G eisslernu Flora, provdaná Friessová 82 z Geisslernu Jan N epom uk 82 z G eisslernu Josefa, roz. Nebelová z T iirk heim u 82 G eister 26 G ellhorn A rnošt Julius 36 G ellhorn Karel 36 Gellhornová Zuzana T erezie 240 Gellhornové 35 z Geraltovic Alina 88 z G eraltovic D orota 88 z Geraltovic M andalena 88 z G eraltovic O ldřich 88 Gessinger Ondřej 272 G iaidi Jiří 110, 145, 155, 170 z G illernu K ristián 124 z G illernu M arie Josefa, provd. M iinch-Bellinghausenová 124 Gionim o Sim on 115, 277 Giuliani G . 213 Glaucen Lukáš 107 Gluck C hristoph W illibald 170 Goethe Johann Wolfgang 36, 87, 149, 202 z Gogolína M ikuláš 265 Goldschm idt R obert 224 G oldschm idtové 237 z G ollenu Vilém 257 Gollenové 257 Gomperzové 100, 183 G órtz z Asteinu A ntonín 273 G órtz z A steinu Jan Alexander 125 Gotšalk, opat 267 (344) G ratzl, m istr 140 G reifenfels z G reifenfelsu Jan 277 G rillparzer F ranz 117 G rim m František A ntonín 25, 90, 95, 132, 172, 237, 257 G rim m M ořic 25, 207, 237 G ru b er W olf 139 G ry n ze Štyrcenberka H ynek 104 G ry n ze Štyrcenberka K arel 117, 125, 211 G udenus G abriel 161 G ustav IV. Adolf, švédský král 252 G ustav Vasa, švédský p rin c 252 Gzel P etr 170 Haas z H aasenfeldu Jiří 34 H abarta Jan 103 z H abrovan M ikuláš 99 z H ainfeldu Alexim 57 z H ainfeldu Štěpán 57 z H áje F ranc 100 z H áje Jan 264 z H áje Johanka, provd. z Víčková 177 H ájek z L ibočan Václav 66, 128 H am ilton, olom oucký biskup 89 z H am m ersdorfu František M axm ilián 91 H ándel G eorg F riedrich 170 H anka Václav 73 H ansen T heofil 82 z H ardeku F rid rich 145 z H ardeku H anuš 159 z H ardeku H anuš F rid rich 115, 141 z H ardeku Jan 111 z H ardeku Jan F rid rich 132 z H ardeku K ryštof 141 z H ardeku Regina Juliána, provd. T hurnová 141 Hardekové 141 H ard tm u th Josef 111, 139, 140, 244 H arrach František 248 H arrachová Josefa, provd. P odstatská-Lichtenštejnová 248 H arrachově 213 z H artvíkovic C tibor D žbeřík 30 z H artvíkovic Jan H ovorka 242 H aslerová M arie Sibyla 263 H auer Jiří 107 H augvic z Biskupic Alexandr Jošt 133 H augvic z Biskupic B edřich Vilém 170 H augvic z Biskupic H anuš 200, 273 H augvic z Biskupic Jin d řich 31 H augvic z Biskupic Jin d řich Vilém 170, 223, 257 H augvic z Biskupic K arel Vilém 170 H augvic z Biskupic P etr 246 Haugvicová z Biskupic Jindřiška, provd. Larischová-M ónnichová 179 Haugvicová z Biskupic Žofie 179 H augvicové z Biskupic 24, 26, 34, 170, 184, 223. 257 H au p t L eopold 99 H auptová M ariana H enrietta, provd. B uchenrodová 99 H ausner, m istr 140 H aušperský z Fanalu Jan N epom uk 204 H aušperský z Fanalu Jiří R uprecht 204 Havlík Vít 129 H avránek z R ybího Václav 91 H aydn Joseph F ranz 170, 219 Házlové z N ové Vsi 211 H eber F. A. 33, 55, 60, 69, 78, 81, 86 H echt z Rosic Jošt 174, 204 H echt z Rosic O ldřich 123 H echt z Rosic Vzňata 224 H echtová z Rosic K ateřina 123 H echtové z Rosic 100, 204, 220, 223 H eidrich Jan 139 Heigel ze Schónsperku Václav 146 H einrichsové 88 Heiss J. 213, 250 H elfert V ladim ír 115 H elner, architekt 264 H elt z K em entu Zikm und 176, 182, 248, 249 H eltová z K em entu Zuzana, provd. z Valdštejna 208 H em itz z H em zenthalu Ignác 260 z H eraltic 88, 100 z H eraltic Radoslav 100 H erbersteinová H enrietta, roz. Salm -N euburková 150 H erbersteinové 93, 221, 237 H erb o rd , vladyka 99 H errin g Jan 173 H erringové 100, 173 z H eršpic Jan 233 H ertlín, hejtm an 238 H eru lt z H erultic Václav 152 H eru lt z Popůvek L orenc 165 H eru lti z H erultic 66 H erynk ze Sloupna Bohuš 122, 156 H enynková ze Šloupna K ateřina 156 H erynková ze Sloupna M arta 156 H erynkové ze Sloupna 104, 122, 195 H erzog P etr 50 H eřm an, pražský biskup 194 H eřm anský František 200 H etzen d o rf Jan F erdinand 214 H iernle František 246 H ilb e rt K am il 237 H ild eb ran d t Jan L ukáš 15, 25, 115 H ilgartner z L ilienbornu Josef 261 H iller-H essové 88 H irgeist František 53 H irsch -G ereu th M ořic 253 H lavinka J. 152 z H obzí H ynek 216 H odákové 233 Hodějovský z Hodějova Arkleb 151 H odějovský z Hodějova Jan 151 Hodějovský z Hodějova O ldřich 151 H odějovští z Hodějova 151 z H odic 101, 220 z H odic Jiří 101, 166 H odická z H odic K ateřina 85 H odický z H odic K arel Václav 278 H odický z H odic Václav 108, 193 H odičtí z H odic 85, 159, 193, 221 H offingar z W iessenkirchenu Pavel 278 H offm ann J. 75 Hoffmanová A nna, provd. Žerotínová 233 H ofkirchen K arel L . 51 H ógler František 140 H olling A ntonín 237 Hollyová M arie Alžběta 266 z H oloubka 174 z H oloubka Bohuš 174 z H olštejna 37, 117, 266 z H olštejna P ůta 240, 264 z H olštejna Vok 37, 104, 117, 125, 238, 269 z H olštejna Vok m l. 37, 76, 192 H om pesch-Bollheim Vilém 116 H opfen Josef 159 H o rd ar z Puklice František 192, 198, 250 H ordar z Puklice Volf 250 H ordarová z Puklice Apolonie 250 H orecký z H orky A ntonín E m erich 77 Horecký z H orky F rantišek 59, 77, 264 Horecký z H orky G abriel 77 Horecký z H orky G abriel František 77, 124 z H orky 101, 204, 218, 258 z H orky M ikuláš 109 z H orky T v rd iše 194 H orm ayr z H ortenbergu Josef 36, 202 H orm idor, moravský král 247 z Horova Vilém 146 Hostakovská z Arklebic L udm ila 166 Hostakovský z Arklebic T rista n 166 Hostakovští z A rklebic 105, 203 z H ostěrádek 246 z Hostěrádek Boreš 246 z H ostěrádek H ynek 246 z H ostěrádek Jan 247 z Hostěrádek Stach 247 z H ostie 105 z H ostie M ikuláš 105 Houska ze Zahrádky M ikuláš 240 Hozlauer z H ozlau Václav 185 Hozlauerové z H ozlau 185 z H radce 13, 19, 22, 30, 54, 77, 83, 192, 204, 221, 225, 258, 278 z H radce Adam 218, 228, 230 z H radce A nna, provd. z Pirkštejna 30 z H radce Eliška, provd. z K ravař 30 z H radce H eřm an 30, 258 z H radce Jáchym 221, 230 z H radce Jan 225 z H radce Jindřich 111, 130,221, 224, 225, 228 z H radce Lucie Otýlie, provd. Slavatová z C hlum u a K ošum berka 230 z H radce M enhart 111, 131 z H radce O ldřich 19, 29, 56, 207, 225, 258 z H radce Vítek 19 z H radce Zachariáš 23, 204, 221, 222, 228, 230 z H radčan Jindřich 106 z H radiště Ješek 203 z H rádku 95, 174, 233 z H rádku A lbrecht 105 z H rádku Arkleb 109 z H rádku C tibor 105 z H rádku Jaroš 105 z H rádku M arkvart 83 z H rádku M ikuláš 95, 105, 193 z H rádku Vojslava 83 H rdý z Klokočné M ikuláš 131 H roch z Pošny Jan 220 z Hrochova 180, 192, 203 H ronovský Pavel 170 H rubšický z Č echtina Jan 39 H rubšičti z Čechtína 65, 80, 108 H ruška z Ú jezda Ješek 112 z H rušovan 108 z H rušovan G ebl 135 z H rušovan Štěpán 135 z H rušovan Záviš 269 H rutovici 107, 121, 122, 206 H ubertová T erezie 140 H uhna z Vážan Jindřich 127 H umpolecká z Rybenska M arie Eufem ie, provd. Žalkovská 184 Hum polecký z Rybenska Jan Jiří 184 H us Jan 21, 81, 104, 167, 188, 248, H úsek Jan 81 z Hvězdlic Skoch 174 z H vězdlic Zašita 174 Chlaščovský z Chlaščova Jan 109 Chlaščovský z Chlaščova Ondřej 109 Chlaščovští z Chlaščova 109 z Chlévského 224 z Chlévského M agdaléna 224 z C hlum u Jindřich M irek 37 Chmelíček Jakub 223 z Choltic Jindřich 217 Chorynský z Ledské František Jan 208 Chorynský z Ledské František K ajetán 184 Chorynský z Ledské František K arel 250 C horynští z Ledské 24, 105, 184, 203, 240 z C hotěrad Anna 173 C hroustenský z M alovar Jan Rafael 81, 166, 206 C hroustenský z M alovar Václav 37, 81, 166, 206, 233 z C hroustova Jan 109 z C hroustova O ldřich 109 z Chvališova D ětřich 145 z Chvališova Stanik 161 Illésházy Jiří 262 Illésházy Štěpán 57, 262 Illésházyové 24 Ita Babenberská 267 Ittenbach František 139 Izvolský A lexandr P. 73 Jáckel, sochař 277 Jager z P u y sb ru n n u Jan K ryštof 184, 240 Jagrová z P uy sb ru n n u Anna Salom ena 240 z Jakubova 141, 187 z Jakubova F ilip 111 z Jakubova Jim ram 77, 141, 222 z Jakubova Sigfríd 111 Jakusič z V rbová E m erich 257 Jakusičová z Vrbová D orota, provd. Serenyiová 257 Jan, opat 232 Jan I., olom oucký biskup 194 Jan, m arkrabě 38, 57, 83, 94, 101, 106, 111, 127, 131, 141, 151, 160, 161, 165, 171, 178, 199, 240, 254, 255, 264, 268 Jan Jin d řich , m arkrabě 21, 37, 50, 74, 76, 94, 105, 149, 178, 183,187, 199, 206, 220, 236, 239, 246, 251, 279 Jan"Korvín 238 Jan L ucem burský, český král 29, 39, 50, 57, 74, 75, 90, 117, 162, 180, 181, 187, 200, 208, 216, 220, 222, 225, 234, 239, 250, 251, 259, 267 Jan V II. Volek, olom oucký biskup 151, 224, 265 Jan X II. Železný, olom oucký biskup 21, 56, 200 Jan Soběslav, m arkrabě 74, 206, 239 Janauer ze Strachnova B ernard 273 Janauer ze Strachnova Bohuslav ml. 253, 267 Janauer ze Strachnova O ndřej 273 Janauerové ze Strachnova 267 Jankovská z Vlašimi Johanka, provd. K ounicová 34 Jankovská z V lašim i Justina 34 Jankovská z Vlašimi K ateřina 255 Jankovský z Vlašimi F rid rich 34, 117 Jankovský z Vlašimi H ynek 34 Jankovský z Vlašimi Jindřich 134 Jankovský z Vlašimi Jiřík 204 Jankovský z Vlašimi M axm ilián A rnošt 34 Jankovský z Vlašimi Z ikm und V olf 31, 211 Jankovští z Vlašimi 34, 151, 170, 184, 210, 211 z Janovic 116, 199 z Janovic C tibor 272 Jarloch M ilevský 31 Jarom ír, pražský biskup 194 Jaroslav Znojem ský 115 z Jasenice H ynek 116 z Jedovnic Bohuš 117 z Jem nice Kačna 105 z Jem ničky Jan 221 z Jem ničky M ikuláš 30 z Jem ničky O ndřej 221 Jeník z B ratříc Jan 70, 73 z Jestřabic Jaroslav 119 z Jevišovic 119 z Ježova Proček 36 z Jikve M arkvart 273 z Jikve P řibík 222 Jin d řich, kníže 171 Jindřich I. Babenberský 18 Jin d řich II., císař 18 Jindřich IV ., císař 46 Jindřich Břetislav, český kníže — biskup 7, 267 Jindřich K orutanský 32, 50, 267 Jindřich Vladislav, m arkrabě 187 Jindřich Zdík, olomoucký biskup 18, 57, 161, 198 Jiří z Poděbrad, český král 10, 29, 33, 40, 50, 57, 67, 73, 77, 79, 81, 85, 88, 94, 100, 107, 119, 128, 131, 132, 137, 146, 164, 173, 183, 184, 188, 206, 217, 218, 222, 225, 234, 238, 239, 248, 250, 252, 259, 263, 269, 272 Jiříkovská ze Svojkova Alena 120 Jiříkovský ze Svojkova Jetřich 152 Jiříkovští ze Svojkova 120 Jiskra z Brandýsa Jan 135, 239 Josef I., císař 270 Josef I I . ,4 3 , 8 1 ,2 1 3 , 266 Jošt, m arkrabě 21, 36, 37, 38, 39, 50, 57, 65, 74, 83, 84, 91, 94, 99, 100, 101, 103, 104, 107, 120, 121, 127, 128, 130, 134, 135, 141, 149, 151, 153, 161, 173, 174, 178, 187, 194, 196, 204, 222, 234, 238, 239, 242, 246, 261, 263, 267, 268, 269, 279 Jungm ann Josef 185 Jungw irth František Josef 65 Jurm an z K rásenska Bernard 151 K adalice z Rečice Václav 125 Kalinové 196 K alkreuter z K alkreutu Fridrich 173 Kálnoky z K óróspatak 141, 143 Kálnoky z K óróspatak G ustav 143 K altenhof z Majelova Balcar 173 K alvín Jan 68 z K am enice Tobiáš 120 K am pelík František C yril 72 Kaňka František M axm ilián 15, 277 z K anšperku Beneš 120, 173 z K anšperku M ilota 120 Karel IV ., český král 101, 146, 178, 187, 190, 225, 268, m arkrabě 21, 29, 32, 50, 94, 238, 251, 278 Karel IX ., francouzský král 86 K arel, m únstrbersko-olešnický kníže 119 K arel F ridrich, m iinstrber.-oleš. kníže 119 K arola, saská královna 252 K aschnitz z W einbergu Antonín Valentin 266 K ásm ann Josef 43 z K ateřinic a Rychvaltic Jiřík 194 K atharýn z K atharu Jan 88 K atharýn z K atharu Pavel 87, 119, 192 K atharýn z K atharu P etr 88 K atharýnové z K atharu 120 K azim ír IV. Jagellonský 81 Kazinczy František 53 K epina ze Z vole Jan 120 K ereczenyi Aladar 180 K ereczenyi Ladislav 90, 153 Kereczenyiové 153 K ern, m istr 140 K erndler František 272 K hew enhiiller František A ntonín 99 Khewenhiillerové 99 K huen M arek 51 Khuen-Belassyová Em anuela 109 K inský Vilém Leopold 87, 176 K inští 165, 277 z K laderub Z ikm und 222 z K lečan Archleb 221 z K lečan P etr 221 z Klee 30 (345) z Klee Jan K ryštof L udvík B urkhardt 30 Klein Albrecht 273 Klíčník František Bernard 158 Klieber Josef 140, 244 Klimeš M ořic 161 z Klobouk Lev 38, 121 z Klobouk Soběhrd 121 Klopstock Fridrich G ottlieb 36 Klouzal z Rynárce M ikuláš 93, 211 Kneisl, malíř 250 z K něžic D ětřich 121 z Kněžic H ru t 122 Kniese Jan 34, 240 z K nínic 159 z K nínic Jaroslav 122, 135 z K nínic M arkéta 135 Knoller M . 213 Kobenzl Jan L udvík 172 Koberský z D rahanovic Jan 245 z K obeřic Vilém 122 Kobík z Opatova Jan 185 Kobylka z Kobylího M ikuláš 220 Kobylkové z Kobylího 224 K ohl F. 158 Kóhler Jan 134 K ohout Alexandr 200 Koch Jindřich 156 Kochové 224 z Kojátek Diva 122 z Kojetic K ateřina 222 z Kojetic M ana 222 z Kojetic Přeček 178 z Kojetic Přech 222 z Kojičina Tom áš 172 z Kojišova A lbert 197 Kokorský z Kokor Jind řich 196 Kokorští z Kokor 265 z Količína 123 z Kolovrat Jan Václav 120 z Komárova Jan 50 Komenský Jan Ámos 24, 127, 132 z Komína Filip 123 z Komorová D ětřich 100 Komorovský z Komorovic a Březníku Jan 128, 135 Koňas ze Stošíkovic Ješek 37 Koňas z Vydří H ynek 38 Koňas z Vydří Ješek 38 Koňas z Vydří Jindřich 64 Koňas z Vydří Jiří Volf 125 Koňasová z Vydří Eufrozína 128 Koňasové z Vydří 122, 125, 224 z Konice 24 z Konice Aleš Laškovský 237 z Konice K ateřina, provd. z Valdštejna 212 z Konice Petr 212, 238 Konický ze Švábenic Karel 150 K onrád, plebán 37 K onrád I., olomoucký biskup 239 K onrád I. Brněnský 18, 45, 46, 128, 251, 267 K onrád II. Ota 31, 128, 216, 267, 272 K onrád II. Znojemský 46, 106, 267 Konstancie Uherská 19, 57, 74, 88, 101, 131, 162, 197, 206, 220 Kornháusel Josef 139, 140, 244 z K orotína Kuňka 133 Kosmas 46, 193, 194 z Kostelce 125 z Kostelce Vít 217 Kostka z Postupic A lbert 130 Kostka z Postupic Vilém 50 z Kostník 105 z Kostník Filip 125 z Kostník Jan 125, 197 z Kosíkova 125 Košínští z Košína 82 (346) K otulínský z K otulína K arel 265 K otulínští z K otulína 224 Kotvrdovská z Olešničky A lžběta, provd. ze Z ástřizl 68 z K ounic A lbert 92 z K ounic Alois Václav 214 z K ounic Bedřich 214 z K ounic D om inik O ndřej 213 z K ounic Jan 87, 152 z K ounic Jan Stoš 92 z K ounic Ješek 199 z K ounic Karel 275 z K ounic Lev Vilém 212, 213, 249, 250 z K ounic L udm ila, roz. z Roupova 144 z K ounic M axm ilián Lev 110 z K ounic M axm ilián O ldřich 213 z K ounic O ldřich 94, 122, 144, 156, 165, 212, 239, 274 z K ounic P etr 88 z K ounic R udolf 248 z K ounic Svatoslav 92 z K ounic Václav 152, 214, 239 z K ounic Václav A ntonín 213, 214 z K ounic Vilém 94 z K ounic V ratislav 94 K ounicové 20, 24, 26, 92, 131, 146, 173, 212, 213, 214, 239 K ozař M ikuláš 107 Kozlík z Kašenavy M elichar 121 Kozlovský z Kozlova M ikuláš 126 K oželuh Leopold 219 K rabice z Vejtmíle Beneš 238, 278 K rabice z Vejtmíle H artink 108 K rabice z Vejtmíle Jan 129, 145, 217 Krabice z Vejtmíle Jan M ichal 269 K rabice z Vejtmíle Ladislav 269 K rabice z Vejtmíle L udvík 217, 238, 269 K rabice z Vejtmíle Šebestián 38 Krabice z Vejtmíle a Žerotic Václav 137 K rabice z Vejtmíle a Žerotic Z ikm und 237 K rabicové z Vejtmíle 73, 108, 129, 277, 279 K racker T obiáš 25, 260 K rajiř z K rajku A lbrecht 85 K rajíř z K rajku Jan 98 K rajiř z K rajku Jin d řich 79, 85, 98 K rajíř z K rajku Jin d řich Václav 161 K rajíř z K rajku Jiří V olf 115 K rajíř z K rajku Jiřík 85 K rajíř z K rajku Julius 115 K rajíř z K rajku K onrád 77, 166 K rajíř z K rajku L eopold 50, 167 K rajíř z K rajku L ipolt 85, 98, 238 K rajíř z K rajku O ldřich 85 K rajíř z K rajku Václav 161, 269 K rajíř z K rajku V olf 98, 115, 178, 183, 204 K rajíř z K rajku V olf st. 240 K rajíř z K rajku Volfgang 30, 79, 85, 98 K rajířka z K rajku K ateřina, provd. z A lthanu 85, 116 K rajířové z K rajku 24, 85, 161, 166, 238 z Krakovce a Olšan Radslav 173 K ralický z K ralic B lud 128 Kralický z K ralic H ro n 127 K ralický z K ralic Jan F rid rich 127 K ralický z K ralic Jindřich 127 K ralický z K ralic V ít 161 K raličtí z K ralic 88, 120, 127, 128, 170 z K rasonic C rha 127 K ratochvíl K arel, opat 272 K ratzer ze Schónsperka M axm ilián 175 K ratzer ze Schónsperka Šim on 31, 128, 161, 175, 180, 277 z K ravař 19, 70, 91, 164, 218, 279 z K ravař Alžběta, provd. z L ipé 218 z K ravař Beneš 108, 164, 204, 246 z K ravař D rslav 261 z z z z z z z K ravař Jan 30, 164, 261 K ravař Jin d řich Plum lovský 168, 200 K ravař Jiří 158 K ravař Jiří Strážnický 74, 121, 176, 218 K ravař K uňka, provd. z Boskovic 200 K ravař Lacek 135, 167, 168, 218, 247, 248 K ravař P etr Plumlovský 65, 89, 109, 196, 200, 267 z K ravař P etr Strážnický 120, 121, 168, 200, 218, 248, 254 z K ravař Václav ml. 21 z K ravař Václav Strážnický 218 z K ravař Vok 217 K ravařský ze Šlevic Adam 177 z Kravska M ilota 129 K rčm a z K oněpas Jan 94, 278 K rčm a z K oněpas Jan Šebor 122 K rčm ová z K oněpas Bohunka 95 K rčm ové z K oněpas 233, 278 z K rčm aň M achna 130 K rejčí O to 105 z K rhovic H artlín 129 z K rnčic V šebor 129 Krokvicar z Nové Vsi H anuš L udvík 192 K rokvicar z Nové Vsi P etr 130, 192 K rokvicar z Nové Vsi Z ikm und 33 Krokvicarové z Nové Vsi 130, 192 K ropáč z H olštejna Jan 263 K ropáč z N evědom í Bohuš 110 K ropáč z N evědom í Jan 60, 99, 119, 134, 174 K ropáč z N evědom í Jan K ryštof 134 K ropáč z N evědom í Jaroš 119 K ropáč z N evědom í Jin d řich 110, 278 K ropáč z N evědom í Jiří 119 K ropáč z N evědom í K ry štof 74, 143 K ropáč z N evědom í M ikuláš 60, 74 K ropáč z N evědom í Václav 74 Kropáčka z N evědom í Anna 255 K ropáčka z N evědom í Barbora 143 K ropáčové z N evědom í 24, 144 Krsovský z K rsova Václav 197 K rum sín z Čelechovic Jan 247 z K rum sína Jin d řich H úse 194 z K rum valdu Smil 130 z K řepic K uneš 130 z K řepic Viš 130 z K řetína 130 z K řetína P etr 130 z K řetína V šem ír 130 K řetínští z Býšovce 130 z K řídlovic Jan Buzek 38 z K řivče C tibor 129 K říž J. 31 z K řižanova M ilota 131 z K řižanova Přibyslav 131 z K řižanova Z ikm und 131 K ubětský O ndřej 65 z K ubšic na Židenicích M atouš 279 K učera J. 29 K uenringové 242 z K u enringu Jin d řich 94 z K ukvic H ynek 204, 263 z K ukvic K ateřina 204 K ulka Josef 54 K iinburgové 75, 221 K uncm ann, rychtář 275 K unčický z K unčic H ynek 266 K unové z K unštátu 31, 39, 45, 59, 77, 146 z K unovic 239, 240, 279 z K unovic A nna M arie, provd. za Žampacha z Potštejna 179 z K unovic Arkleb 222 z K unovic Frank 120, 218 z K unovic Jan 39, 100, 101, 146, 238, 239, 257 z K unovic Jan B ernard 101, 146, 240 z z z z z Kunovic Jan Jetřich 131, 179 K unovic Jetřich 146, 239 K unovic P etr 120, 218 K unovic Václav 218 K unštátu 38, 95, 102, 119, 131, 145, 149, 151, 187, 194, 206, 246, 261, 265, 275 z K unštátu Aleš (Lysice) 201 z K unštátu A rchleb 210 z K unštátu Boček (Poděbrady) 29, 40, 132, 275 z K unštátu Boček ml. (Poděbrady) 56, 132, 246 z K unštátu Boček st. 246 z K unštátu Čeněk 29, 88 z K unštátu Čeněk (Loučky) 145 z K unštátu E rhard (Skály) 210 z K unštátu H eralt 39, 40, 80, 130, 141, 149, 171, 196, 238, 267 z K unštátu H eralt (Boleradice) 101, 102 z K unštátu H eralt (H odonín) 80 z K unštátu H eralt (Lestnice) 132 z K unštátu H eralt (Lysice) 149 z K unštátu Hynek (Jevišovice), zvaný Suchý Č ert 119, 135, 197, 199, 269 z K unštátu Jan 74, 88, 210, 242 z K unštátu Jan H eralt (Lestnice) 125, 149 z K unštátu Jan K una (Boleradice) 101, 134, 183 z K unštátu Jan (Lysice) 149 z K unštátu Ješek Puška (Otaslavice) 93 z K unštátu Ješek 206 z K unštátu Jindřich 199, 234 z K unštátu K ateřina (Poděbrady) 93, 218 z K unštátu K una (Boleradice) 29, 132, 211, 272 z K unštátu Petr 199 z K unštátu Proček (Opatovice) 132 z K unštátu Sezima (Jevišovice) 91, 119 z K unštátu Smil (Loučky) 145, 239 z K unštátu V iktorin (Poděbrady) 40, 132, 234, 248, 250 z K unštátu Vilém 74, 115, 130, 183, 206 z K unštátu Vilém (Loučky) 145 z K unštátu Vladislav (Boleradice) 102 z K unštátu Z ikm und 255 z K unštátu Žofka, provd. za Tovačovského z C im burka 210, 211 z K upařovic M arkvart 132 Kupecký Jan 257 K uscher E duard 27, 180 Kusý z M ukoděl Jiří 37 Kusý z M ukoděl Štěpán 128, 245 K usý z M ukoděl Vilém 29, 38, 128, 180 K utěj z Veveří P etr 57, 212, 252 K utuzov M . I. 223 Kužel z M istřic Janáč 160 K užel ze Žeravic Aleš 251 K užel ze Žeravic na Kvasících A rnošt 160 K užel ze Žeravic Jan 29, 36, 133 K užel ze Žeravic Ješek 29 K užel ze Žeravic Zich 36 Kuželové ze Žeravic 31, 133, 251, 278 z Kvasic M ilota 133 z Kvasic O ndřej 133 Kyčka z Velké Plužnice a na M alé Plužnici Z ikm und 273 Kyj z Kyjovic Jan 134 Kyjové z Kyjovic 134 Kyjovský z Kyjova Jan 122, 273 Kytka ze L hoty Jan 29 Kytlica ze L hoty Jan 180 L aboriette de Saisac Josef 84 Laczkovitz Ladislav 53 Ladislav Pohrobek 33, 50, 84, 239, 269 Lahofer Jan 272 z Lam berka Arnoštka, roz. Salm -N euburková 150, 266 z Lam berka A rtleb 235 z Lam berka Jan M axm ilián 132, 135, z Lam berka Jan Sokol 22, 135, 167, 269 z Lam berka Jaroslav 135 z L am berka Jaroslav ml. 135 z L am berka M ikuláš Sokol 135 z Lam berka Ř ehoř II. 96 z L am berka Vaněk 135 Lam berkové 26, 134, 215 z L andštejna 67 z L andštejna C tibor 179 z L andštejna Jaroslav 179 z Landštejna Jitka 207, 258 z Landštejna Zbyněk 179 L ang Josef 140 Lánecký Jan 127 Lanzani A ndrea 213 L arisch-M onnich E duard 119, 179 L audon A rnošt G ideon 34 z L aurencin-B eaufort F erdinand 31 Ledenický z L edenic Jan 121 Ledenický z L edenic M elichar 121, 161 Ledenický z L edenic O ndřej 121 L edeničtí z L edenic 31, 143, 211 z Lednice Adam ar 137 z L ednice L ip ert 137 z Lechovic A rtleb 224 z Lechovic H artleb 140 z Lechovic Jan 38, 140 L eicher Felix 156 z Lelekovic H eřm an 141 Lengelacher Ignác 95, 132, 156, 213 Leopold I., císař 53, 270 L eopold II., císař 213, 280 L eopold, vévoda rakouský 135 Leopold, šlesvicko-holštýnský vévoda 248 Leopold V ilém , arcikníže 270 Lesenný z Lesenné Jan 131 L esenný z Lesenné Jan ml. 131 Leskovec z Leskovce Jan 143 Leskovcová z Leskovce V eronika 99 z Lesonic 141 z Lesonic D rslav 141 z Lesůněk 141 z Letovic H eřm an 141 z Letovic H ynek 130 z Letovic S tanim ír 141 z Letovic Z ikm und 76 Lev z Rožm itálu František Zdeněk 197 Lev z R ožm itálu Jan 98 Lev z Rožm itálu K arel 258 Lev z R ožm itálu M axm ilián 232 Lewetzov K arel 90 Lewetzové 90 ze L hoty 143 L hotský ze P tení Jan 93 L hotský ze Ptení Jan Jetřich 267 L hotský ze Ptení Zdeněk 131 L hotští ze Ptení 161 z Libosvár M artinek 146 Licek z Plavče Burian Jiřík 222 Licek z Plavče Jiří 193 Licek z Plavče M ikuláš Václav 222 Lickové z Plavče 222 Lidm ěřská z Jizbic Anna 183 L iebenberger Leopold František 272 Liebenbergerová K ateřina 272 Liebenbergerové 272 Liebenberk K arel Em anuel 96 L ichner, m alíř 140 z L ichtenštejna Alois 275 z L ichtenštejna Alois Josef II. 27, 177 z L ichtenštejna Anna 73 z L ichtenštejna A ntonie M arie 102 z z z z L ichtenštejna Eleonora 248, 264 L ichtenštejna Eleonora M arkéta 60 Lichtenštejna Eliška, provd. z Kunovic 101 Lichtenštejna G undakar 24, 29, 101, 110* 146, 165, 232, 240, 243 z Lichtenštejna H anuš 57, 67, 94 z Lichtenštejna H artm an 137, 246 z Lichtentšejna H artm an I. 242 z L ichtenštejna H artm an II. 243 z L ichtenštejna H artneid 57, 90, 153, 173, 242, 269 z Lichtenštejna Jan 21, 111, 137, 153, 220, 238, 239, 242 z Lichtenštejna Jan Adam 60 z L ichtenštejna Jan Adam Ondřej 82, 243 z Lichtenštejna Jan I. Josef 244 z L ichtenštejna Jan K ryštof 153, 243 z Lichtenštejna Jan N epom uk Karel 243 z Lichtenštejna Jana Eva 197 z Lichtenštejna Jindřich 67, 94, 153, 173, 238, 246 z Lichtenštejna Jiří 57, 242 z Lichtenštejna Jiří H artm an 243 z L ichtenštejna Josef Jan Adam 63 z Lichtenštejna Karel 24, 60, 82, 96, 137, 243, 264, 269 z Lichtenštejna K arel Eusebius 59, 137, 139, 243 z Lichtenštejna Karel Josef 165, 248 z L ichtenštejna K ryštof 90, 94, 194, 210, 242 z Lichtenštejna Leopolda, provd. z Lobkovic 248 z L ichtenštejna L in h art 238 z L ichtenštejna M arie D om inika, provd. z A ueršperka 82 z Lichtenštejna M arie Eleonora, roz. O ttingen-Spielbergová 165 z Lichtenštejna M axmilián 24, 60, 137, 146, 173, 196, 243, 275, 278 z Lichtenštejna M ořic 60, 248 z Lichtenštejna R udolf 165 z Lichtenštejna U lrich 242 z Lichtenštejna-K astelkornové 150, 192, 231 z Lichtenštejna-K astelkornu František A nto­ nín 231 z L ichtenštejna-K astelkornu František Karel 150, 195 z Lichtenštejna-K astelkornu Jakub Arnošt 150, 195 z Lichtenštejna-K astelkornu Karel II. 150 z L ichtenštejna-K astelkornu Tom áš Josef 150 Lichtenštejnové 19, 20, 21, 22, 24, 26, 57, 59, 60, 73, 94, 101, 105, 112, 131, 135, 137, 139, 153, 165, 173, 177, 178, 194, 196, 208, 210, 213, 240, 242, 243, 244, 275 z Lilče Alena 247 z Lilče Karel 247 z L indavy Friduš (z Linavy F ridrich) 200 z L ipé 19, 21, 22, 23, 29, 80, 102, 105, 108, 110, 112, 115, 147, 162, 164, 165, 180, 192, 198, 199, 200, 207, 209, 232, 245, 250, 255 z L ipé Anka 107 z L ipé Barbora 164 z L ipé Čeněk 80, 104, 115, 164, 165, 173, 180 z L ip é H ynek 173, 180, 196 z L ipé Jan 29, 38, 102, 110, 164, 166, 180, 192, 195, 198, 237, 250, 252 z L ipé Jin d řich 96, 102,112,115, 162, 164, 174, 180, 220, 259, 267 z L ipé O ldřich 108 z L ipé Perchtold 59, 164, 165, 232 z L ipé Pertold 23, 115, 218 z L ipiny 257 z L ipiny A rtleb 127 z L ipnice H eřm an 105 L ipolt, purkrabí 89 (347) Lipovský z Lipovic Jáchym 207 Lipovský z Lipovic Václav 207 Lipovští z Lipovic 207 Lis J. 213 Lisberk, purkrabí 225 Litold Znojemský 46, 88, 233 Litoměřická z Jizbic Anna 240 z Litostrova Všebor 144 z Litován Ctibor 145 z Litován Jan 145 z Lobkovic Ladislav 102 z Lobkovic Ludvík 60, 248 z Lobkovic R udolf 60, 248 z Lobkovic Václav Eusebius 103, 133 z Lobkovic Zdeněk 191 z Lobkovic Zdeněk Vojtěch 103 Lobkovicové 13, 103 Locatelli Karel 119 Locatelliová Gabriela, roz. U gartová 119 Locatelliové 119 Logothettové 31 Lohelius Jan 174 z Lomnice 20, 65, 88, 145, 167, 168, 170, 183, 187, 199, 224, 263, 279 z Lomnice Beneš 88 z Lomnice Bohunka, provd. z Pernštejna 188 z Lomnice Bohuš 145, 248 z Lomnice Čeněk 88, 89 z Lomnice Dobeš 133 z Lomnice Jan 56, 89, 145, 199, 211, 266 z Lomnice Jan st. 176, 248 z Lomnice Jan ml. 248 z Lomnice Jaroslav 133, 234 z Lomnice Jenec (D eblín) 88 z Lomnice Jindřich 51, 167 z Lomnice M arkéta (D eblín) 88 z Lomnice O ldřich 145, 180 z Lomnice Proíek (D eblín) 88, 145 z Lomnice T as 88, 102, 133, 145 z Lomnice Václav 51, 170 z Lomnice Vaněk 88, 231 z Lomnice Vladislav 51 z Lomnice Znata 145, 170, 252 Lorant z Inky M ichal 74 L orant z Inky M ikuláš 74 L orant z Inky Pavel 74 L orant z Inky Volf 59 Loth Karel 257 L othar II I., německý král 46 z Loučky Budiš 145 z Loučky H artleb 145 z Loučky Vítek 145 z Louky Vilém 273 Lovassy L. 53 z Lovčiček Adam 146 z Lówenfeldu R udolf 109 Lubetič z K appeletu M arek 183 z Lubnice Bohuš 30 Lubom ierski Jiří 180 Lucemburkové 76 z L udanic 24, 83, 194, 252 z L udanic Hynek 74 z Ludanic Jan 252 z Ludanic Jan Rokytský 232 z Ludanic Puta 174 z Ludanic Václav 51, 88, 112, 117, 147, 194, 221, 232, 252 z Ludm ansdorfu Volfgang Osvald 269 Ludvík X IV ., francouzský král 257 Ludvík XV., francouzský král 202 Ludvík X V I., francouzský král 53 Ludvík I., uherský král 101 Ludvík Jagellonský 58, 92, 179, 269 Luchese Filibertus 103 Lukacz Pól 53 z Lulče Bedřich 147 (3 4 8 ) z Lulče Eliška 147 z Lulče a D u bňan Brikcí T vořihrázský 237 L utold, znojemský kníže 106, 115, 267 Liitzowová K arolina 129 Lysek z Brandýsa Jan 120 M agnis A ntonín 75 M agnis F ilip 219 M agnis František 219, 273 M agnis František K arel 219 M agnis František Štěpán 219 M agnis H anuš Jakub 161 M agnis Jan, zvaný Bergamosco 161 M agnis K arel M axm ilián 183 M agnis R udolf 183 Magnisová Johana Františka Priska 151 M agnisová M arie Johanka, provd. Berchtoldová 70 Magnisové 24, 161, 219 M aio da Ronio Baltazar 23, 54, 119, 228 z M aisavy (M eissau) Štěpán 32 M ajlát G abriel 76 M akk D om inik 53 M alabaile-Canalová M arie Brigita, roz. C hotková 96 z M alenovic a Šum valdu H ynek 149 z M alenovic M arkvart Šenstraský 194 z M alenovic a Podhradí M ikšík 194 z M alenovic M ikuláš 149, 194 z M alonína Čeněk 91 z M alotína M ikšík 121 M andík M ichal 150 M ánes Josef 31, 36, 179 Mánesová Amálie 202 z M anic Aleš 150 z M anic P etr 150 M anner Jan M ichal 122 M anner M ichal Josef 36 M anner R aim und 36 M anner Volfgang 172 M annerová Barbora 172 • M annerové 172 z M arejže 151 z M arejže B arbora, provd. z Osečan 151 z M arejže O ldřich 174 z M arejže Václav 151 M arie Srbská 267 M arie U herská 101 M arie, vdova po L udvíku Jagellonském 269 M arie T erezie, císařovna 44, 53, 102, 111, 156, 170, 213 M arie, m atka K onráda II. O ty 272 M arkéta K orutanská 74 M aroncelli Piero 53 M arsinay z M arsinay M en h art 173 z M aršova Eliška 119 M artinelli D om enico 15, 25, 26, 72, 116, 139, 158, 213, 214, 239, 243, 260 M artinovský z Rozseče A dam 220, 264 M artinovský z Rozseče Jan 65 M artinovský z Rozseče K ry što f 122, 222 M artinovští z Rozseče 151, 177, 264 z M aříže D ěpolt 151 M asserschm idt F. X . 213 M atěj, třebíčský opat 234 M aterna P etr 139 M athey G . B. 15 M attielli L orenzo 119, 261, 272 M atyáš, císař 137, 269 M atyáš K orvín 23, 29, 40, 50, 56, 57, 60, 67, 73, 81, 88, 94, 96, 100, 130, 137, 144, 146, 165, 166, 171, 173, 178, 184, 190, 194, 204, 206, 207, 217, 218, 222, 225, 234, 238, 243, 250, 252, 254, 272, 274 M atyáš, třebíčský opat 233 Matyášovský z M atyášovic František Adam 105 M atyášovský z M atyášovic K arel 105 Matyášovský z M atyášovic M ikuláš 197 M atyášovský z M atyášovic Zdeněk 128, 265 M aulbertsch František A ntonín 25, 107, 156, 213, 272 M aurer H u b ert 213 M axanyi M ichal 53 M axm ilián II., císař 54, 60, 164, 191, 218 M ayer z M ayerswaldu Josef A ntonín 75 M ayerové z M ayerswaldu 75 M ayern A ntonín 232 M azzini G iuseppe 53 M edek z M ohelnice M artin 107 M edek z M ohelnice P etr 107 z M edlova 151, 187 z M edlova Štěpán 89, 151, 187 z M edlova V ojtěch 187 M egnasco A. 257 z M eggau E ster 59 z M eggau Františka, provd. Slavatová 231 z M ejlic 152, 162 z M elič Eliška 168 z M elič Znata 162, 172 z M ělníka Aleš 150 z M ělníka K ateřina 150 M elsing Jan 258 M enclová D obroslava 31, 90 z M enhartic K uneš 126 z M ělína Radslav 173, 194 M ensdorf-Pouilly A lexander 43 M ensdorf-Pouilly Alfons 43 M ensdorf-Pouillyové 43 z M enspeku Jan 100, 217 z M enspeku Jiří 126 M eraviglia-Crivelli A ntonín Josef 116 z M eyeku O ndřej 51 z M ezilesic Jan 152 z M ezilesic Jind řich 152 z M ezim ostí Jeník 65 z M eziříčí 20, 247 z M eziříčí Budislav 247 z M eziříčí D obeš 65 z M eziříčí Jan 111, 247, 254 z M eziřičí Jaroslav 107, 111 z M eziříčí Jindřich 247, 254 z M eziříčí O ndřej 111 z M eziříčí Znata 247 z M eziříčí a K řižanova Jan 131 M eziříčská z Lom nice Alena 65, 176, 248 M eziříčská z Lom nice Apolonie 269 M eziříčská z Lom nice K ateřina 37, 112, 117 M eziříčský z Lom nice H ojer 269 M eziříčský z Lom nice Jan 50, 248 M eziříčský z Lom nice Jindřich 50, 112, 117, 145 M eziříčský z L om nice Václav 50, 269 M eziříčský z L om nice Vilém 176 M eziříčský z L om nice Vladislav 50 M eziříčští z Lom nice 24, 112 M íča F rantišek Václav 115 M ingoni T om áš 134 z M ichalovic K uňka, provd. ze Šternberka 160 M ichkové z Radostína 184 M ikuláš, vilémovský opat 238 z M ikulovic Vilém 156 M ildorfer J. J. 158, 272 z M ilešína Ondřej 207 z M iličína 88, 100, 221, 224 z M iličína Beneš 84 z M iličína H ynek 251 z M iličína O ldřich M ládenec 79, 224 z M iličína Pavel 210, 221 z M iličína P řibík 224 z M iličína Vilém 35, 65, 84 M iller Volfgang 158 M illich M ikuláš 115 z M ilonic 156 z M ilonic Ješek K liisch 158 Minkvicové z M inkvicburka 147 z M iroslavi 129, 159, 166, 183 z M iroslavi K onrád 221 z M íroslavských K nínic 135 z M írová Bartoš 208 z M írovic M ikuláš Radhovec 30 z M istřic H ynek 160 z M istřic Lovek 160 z M istřic Ondřej 160 M itisové 121 z M itrova Bohuslav 125, 160 z M itrova D obeš 161 M itrovský z N em ysle A rnošt M atěj 273 M itrovský z N emyšle Jan N epom uk 192 M itrovský z Nemyšle Jindřich 161 M itrovský z Nemyšle V ladim ír 192 M itrovští z Nemyšle 24, 93, 161, 192, 215 z M odříc M ol 171 z M ohelna Petr Genzata 161 z M ohelna Petr Gewsar 110 z Mochova Jan 242 z Mochova M ikuláš 242 M oltke H elm uth K arl 82, 156 M onte 1’A bbate M arie T erezie 172 z M oravan Jan 158, 263 z M oravan M ikuláš 273 z M oravan Zbyněk 263, 273 z Moravce K arla 110 M oritz M atouš 133 z M orkovic Jan 196 z M orkovic M arkvart 165 Morkovský ze Zástřizl Bohuš 221 Morkovský ze Zástřizl Jaroslav 165 Morkovský ze Zástřizl Jaroš 42 Morkovský ze Zástřizl Jiří Z ikm und 278 Morkovský ze Zástřizl Jiřík Protivec 165 Morkovský ze Zástřizl O ldřich D esiderius 165 Morkovský ze Zástřizl Václav 42, 156 M orkovský ze Zástřizl Václav ml. 156 M orkovští ze Zástřizl 93 z M orkůvek M arkvart 263 M ořic Saský 107 M ořiců D ětřich 257 z M ostiště 165 z M ostiště Boček st. 254 z M ostiště Jindřich 165 z Mošnova Čeněk 67, 239 z M ošnova Čeněk Papák 238 z M ošnova Jan 238 z Mošnova Jan Jiřík 238 z Mošnova O ldřich 238 z M ouchnic A lžběta 165 M ouřinovský z M ezilesic B ernard 247 M ouřinovský z M ezilesic Jan 247 M ouřinovský z M ezilesic Jindřich 165, 247 M ouřinovský z M ezilesic Petr 247 M ouřinovský z M ezilesic Václav 45 M ozart Wolfgang Am adeus 179, 219 M rakeš z Noskova Jan 144, 172, 207, 254 M rakeš z Noskova Petr 144, 172, 207, 254 Mrakšové z Noskova 65, 172 M rštíkové 90 ze M stěnic Anna 166 ze M stěnic Jan D ítě 166 Mstěnický ze M stěnic Jan 175 M stivoj, kouřimský vévoda 66 z M ůhlendorfu Jan Jiří 125, 273 M ucha Alfons 109, 165 M üller Baltazar 213 M undi Jan 200 z M undy Vilém 252 M unch-B ellinghausen K onstantin 124 M ůnch-Bellinghausenová M arie Josefa 124 M unka z Ejvančic Vilém 131, 161, 233 M unkové z Ejvančic 233 z M ůnstrberka 275 M ůnstrberský K arel 237, 275 z M utěnic Bolek 166 z M utěnic Ješek 166 z M utišova Předota 166 z M yslibořic 166, 183 z M yslibořic H artleb 159 z M yslibořic H eilw ida 183 z M yslibořic Jiřík 129 z M yslibořic R atiboř 129 z M yslibořic Z ikm und 159 N adasdy K arel 141 z N ákla D rslav 121 z N ám ěště Budiš 167 z N ám ěště Šebor 106 N apoleon I., francouzský císař 53, 156, 214, 231 N apoleon I I I ., francouzský císař 82, 253 z N áram če Ješek 242 z N áram če M ikuláš 242 z N áram če Vaněk 242 z N ašim ěřic Budslav 172 z N ašim ěřic Vlk 172 z N edachlebic 173 z N edachlebic Buzek 59, 173 z N edachlebic Zich 91, 267 N eděla Stanislav 237 z N echvalina H ynek 173 z N echavlína O ndřej 173 Nekeš z L andeka Václav 197 Nekeš z Landeka V ilém 267 Nekeš z Landeka Z ikm und 133, 147, 261 Nekšové z L andeka 147, 261, 278 N ekšovna z Landeka Lukrécie 147, 262 N elepá z R atibořic O ndřej 203, 217 z N ěm čiček C rha 173 z N ěm čiček Čeněk 263 z N ěmčiček Lvík 263 z N euvallu A ugustin 121 z N euvallu Ignác 121 z N eydeku Eva 98 z N ezdenic 173 z N ezdenic Oncš 173 N im ptsch Jan Jin d řich 176 N obile P etr 43 N oháč Jan 134 N olbeck A ntonín 140 Nosticová M arie Anna 69 z Nové Vsi P etr 130 N ůbernová M arie A nna, roz. z B ornstedtu 120 N usser z N usseku M ikuláš 177 N yáry z Bedeku Ferenc 74 O ber K ašpar 115 z O brataň D ětřich 221 z O břan 19, 20, 21, 115, 131, 162, 180, 250, 255 z O břan Anežka 131 z O břan Boček 115, 174 z O břan G erhard 48 z O břan H eralt 131, 162 z O břan K una 119 z O břan Sm il 56, 174, 180, 220 z O břan Vojslav 162 O cchino, an titrin itář 146 Odkolkové z Oujezdce 30 z O dřetína Jan Vršek 221 O edtl C hristian A lexander 143, 149, 155, 156, 197 O ffenheim A rnošt 119 O ffenheim z Potexinu V ilém 119 Offrediové 59 Ogilvy Jiří 51 z O hrozim i M ikuláš D ítě 158, 196 z Ojnic 158, 220, 240, 278 z O jnic Aleš 37 z O jnic Alšík 264 z O jnic A nna, provd. z Boskovic 60, 264 z Ojnic Jiřík 37, 264 z Ojnic M arkéta 166 z O jnic T as 37, 60, 173, 278 z Okarce 180 z Okrašovic 180 z O lbram ovic Jan Dvořecký 38 O ldřich B rněnský 46, 233, 267 O ldřich, český kníže 18, 45, 74 O ldřich K orutanský 57 O ldřich z Vestfálska, astronom 273 z Oleksovic Vlk 180 z Olešné Ješek 151 z Olešné O ldřich 151 O lstorfer z N ěm čího H anuš 51 z Olšan 181 z Olšan Jeneč 181 O ndřej, pražský biskup 194 Onšík z Bílkovic Jan 31, 182, 250 Onšík z Bílkovic M ikuláš 182 Onšík z Bílkovic Václav 182 Onšíková z Bílkovic K ateřina 183 O patovci z Opatova 181 Oplatek O. 156 z O ponešic 181 z O ponešic Nevhlas 146 z O ppersdorfu Bedřich 102 O ptát Beneš 170 z Ořechová 182 z Ořechová Beneš 250 z O řechová N inek 250 z Ořechová Václav 182 Ořechovští z H onbic 59, 250 z Osečan Eliška z Osečan Jan 151 z Oslavičky 183 Oslavičtí z Jem ničky 183 z Osové Jind řich 183 Osovský z D oubravice Burian 146, 208 Osovský z D oubravice Smil 83, 236, 242 O sovští z D oubravice 24, 45, 107, 120, 183, 232, 236 Ostašovský z Ostašova M ikuláš Hynek 176 Ostašovský z Ostašova Ondřej K ryštof 166 Ostašovšti z Ostašova 166, 176 z O steina Jindřich K arel 87 O stratický z O stratic Jan 250 z Ostrova O ldřich 151 O ta, olomoucký kníže 46, 267 O ta, znojemský kníže 18, 45, 46 z Otaslavic Bolka 221 z Otaslavic M ikeš 221 z O těšic Beneš 120 Otiskové z K openic 265 Otislav z K openic M ikuláš Leopold 143 Otislavové z K openic 70 z O tnic H ypolit 184 z O tnic Jindřich 184 z O tradic 184 z O ttersdorfu Am brož 35, 196 z O ttersdorfu Sixt 35 O wnar z Radotic Volfgang 201 Paarové 65 z P aaru Jan Adam 273 z Paaru K arel Josef 273 z P aaru Leopold 273 z Paběnic P etr M orašický 269 z Pacova H avel 124 z Pacova Ješek 145 (349) z Pačlavic 122 z Pačlavic Dobeš 184 z Pačlavic Filip 184 z Pačovic Sezima 216 Pagani Paolo 246 Pagatsch z Paburgu Jan Pavel 110 Pahnost M artin 158 Pachta z Rájová Jan A ntonín 88 Palacký František 73, 190 Palaiologos Jakub 146 Palasty z Kešejova Benedikt 45 Pallavicini-Centurioni Josef 116 Palla viciniové 117 z Pálovic Jan Čeloud 65 z Pálovic Václav 65 z Pamětic Beneš 99 z Panasu Pasm an 250 Panovec z Pánova A lexandr 185 Panovec z Pánova Vaněk 185 Paprocký z Hlohol Bartoloměj 3 9 ,9 3 , 185, 187 Paracelsus (Philippus Areolus T heophrastus Bombastus von H ohenheim ) 164 Paraviciniová H ortensie 273 Paris A ntonín L orenc 110 Paris Antonín 23, 51 Paris z K altschm iedu Jan 105 Paris z K altschm iedu M ichal 105 Part z M ikulovic L inh art 153 Pavelčík J. 29 z Pavlovic Ondřej 266 z Pavlovic Protivec 80 Pavlovský Stanislav, olomoucký biskup 109, 275 Pavlovský z Pavlovic Stanislav, brněnský probošt 220 Pavlovský z V idbachu H anek 126 Payer z Egenburka K onrád 174 Pazmány z Panasu M ikuláš 110 Pazmány z Panasu P etr 110, 144, 262 Pecha D avid 145 z Pechtic M arkvart 232 Pelhřim , olomoucký biskup 267 Pelikán Julius 176 Pellico Silvio 53 Pergar z Pergu Jan 210, 258 Pergar z Pergu Jan K ryštof 258 Pergar z Pergu Karel 182, 258 Pergarka z Pergu Alžběta 143 Perger Jan 109 z Pernštejna 19, 20, 22, 23, 24, 29, 37, 59, 73, 87, 89, 93, 111, 119, 131, 141,151, 161, 170, 175, 180, 185, 187, 188, 197, 199, 201, 204, 211, 272, 279 z Pernštejna Bavor 188 z Pernštejna Bohunka 204 z Pernštejna Eusebie 192 z Pernštejna Filip ml. 199 z Pernštejna Jan 38, 87, 112, 117, 119, 125, 128, 131, 161, 174, 188, 190, 191, 192, 199, 201, 207, 234, 248, 252, 254, 259, 261, 272 z Pernštejna Jaroslav 37, 191 z Pernštejna Jim ram 29, 87 z Pernštejna M arie, roz. M anriquez de Lara 191 z Pernštejna M arkéta 93 z Pernštejna M axm ilián 119, 175, 191 z P ernštejnt Polyxena 191 z Pernštejna Štěpán (de Perenstein S tephanus) 187 z Pernštejna Vilém I. 83, 161, 187, 188 z Pernštejna Vilém II. 79, 93, 96, 102, 112, 119, 132, 144, 145, 149, 174, 188, 190, 193, 199, 207, 234, 236, 242, 249, 254 z Pernštejna Vojtěch 37, 117, 149, 190, 191 z Pernštejna Vratislav 23, 37, 73, 80, 96, 117, (350) 122, 131, 145, 175, 185, 188, 191, 192, 236, 258 z Pernštejna Vratislav Eusebius 192 Peroni N icola 52 Peřinka F . 240, 266 Pešat z M oravan Jiří Stanislav 273 Pešatová z M oravan Anna K ateřina T erezie 273 Pěšina z Č echorodu, T om áš 66, 103 P etr, portugalský princ 57 P etr, vilémovský opat 238 Petrasch Josef L eopold 177 z Petrovce 255 ^ z Petrovic 192 Petruzzi Václav 213 Petřvaldská z P etřvaldu Anežka Eleonora 70 Petřvaldská z P etřvaldu M arie T erezie 70, 72 Petřvaldský z P etřvaldu A m and A ntonín 70, 75, 221, 273 Petřvaldský z P etřvaldu B ernard 200 Petřvaldský z P etřvaldu B ernard D iviš 69 Petřvaldský z P etřvaldu B ernard Jan 70 Petřvaldský z P etřvaldu H anuš Z ikm und 69 179, 200 Petřvaldský z P etřvaldu Jan D ětřich 69, 70 Petřvaldský z P etřvaldu K arel Z ikm und 69 Petřvaldští z P etřvaldu 69, 70, 72, 93, 220, 221, 264 Pfefferkorn z O ttopachu Jin d řich 215 Pfefferkornové z O ttopachu 207 Piatiové 149 Piccolom ini Aeneas Sylvio 81 Picchioni Angelo 85 Picio, stavitel 54, 55 Pieroni G iovanni Battista 54, 55 Pichler Josef 213 Pilgram František A ntonín 272 Pillcr z Pillersdorfu F. 31 Pilnáček Josef 81 Pirkner z Pirknštejna Bertold 232 Pirkner z Pirknštejna O ldřich 231 Pius II., papež 77 Platejz z Platenštejna A rnošt 183 Platejz z Platenštejna Jan A rnošt 240 z Plavče 82 z Plavče Licek 173 z Plenkovic 193 z Plenkovic Ješek 193 z Plenkovic Z ikm und 193 Plevové 59 z Počenic Aleš 193 z Počenic F ilip 193 z Počenic Levík 193 z Počenic L in h art 193 z Počenic M ikuláš 193 Podm anický z Podm anína Blažej 50 Podm anický z Podm anína M ichal 74, 211 Podm anínové 56 Podstatská-Lichtenštejnová Josefa 248 P odstatský-Lichtenštejn L eopold 231 Podstatský z Prusinovic Alois 231 Podstatský z Prusinovic František M axm ilián 144 Podstatský z Prusinovic Jan K arel 105 Podstatský z P rusinovic Jetřich 193 Podstatský z Prusinovic K ryštof K arel 99, 264 Podstatský z Prusinovic Václav 257 Podstatští-Lichtenštejnové 231 Podstatští z Prusinovic 70, 105, 206, 211, 253 Podstatští-Thonsernové 144 z Pohořelic H oláč 194 z Pohořelic Zdich 194 z Polanky Anna 82 z Polanky Čas 195 Polcar z Parařova Erazim 182 z Police Aleš 193 z Police H ynek 145 z Police Smil 195 z Police Vilém 197 Polo M arco 141 P olt A ntonín 140 z Ponětovic Smil 195 Poniatowský Julián 170 z Popelína Zdeněk 195 z Popic 196 z Popic Č ernín 29 z Popic M artin 196 z Popic P etr Bílý 196 z Popovic 153, 204, 263 z Popovic A rtleb 263 z Popovic Č ernín 153, 263 z Popovic Janek 153 Poppelack, stavitel 140 z Pornic 196 z Pornic Ivan 196 z Pornic Skoch 196 z Pošny 200 Potendorfové 242 z Potštejna Vaněk 161, 254 z Potštejna Vilém 147 z Pozdatína Vaněk 196 Pozzo A ndrea 213 Prakšická ze Zástřizl Zuzana 42 Prakšický ze Z ástřizl B ernard 68 Prakšický ze Zástřizl Jan 250 Prakšický ze Zástřizl Jiří Z ikm und 23 Prakšický ze Zástřizl Jindřich 215 Prakšický ze Zástřizl Z ikm und 93, 273 Prakšičtí ze Z ástřizl 93, 196 P randtauer Jakub 112, 166 Pravětický z Radvanova Florián 173 z Pravic 197 z Pravic Jan Račický 197 z Pravic P řibík 197 Pražm a z Bílkova P etr 162 Pražm ové z Bílkova 30, 110 P ren n er A. 65, 156 Presl Jan Svatopluk 70, 73 P róbstl Jan K ristián 25, 158 Procházka V ojtěch 198 P rokop, m arkrabě 21, 36, 39, 74, 91, 103, 104, 106, 107, 121, 127, 128, 130, 134, 135, 149, 151, 153, 161, 167, 171, 173, 174, 187, 194, 196, 199, 204, 206, 234, 239, 242, 246, 248, 261, 263, 268, 269 Prokop A ugust 192 Prokop H olý 21, 35, 57 z Prostého 29 z Prostého Jin d řich 29 z Prštic N ižata 197 z P rus Jakub K ončík 173 Prusinovský z Víčková M ikuláš 269 Prusinovský z Víčková Vilém 95, 109, 166 Pruskovská z Pruskova A rnoštka 75 Pruskovský z Pruskova E rdm an K ryštof 75 Pruskovský z Pruskova Jan K ryštof 74 Pruskovský z Pruskova Jiří K ryštof 43, 74 Pruskovský z Pruskova K ašpar 74 Pruskovský z Pruskova Leopold 75 z Pržného Pavlík 144 z Přeckova Oleš 197 z Přehorova D iviš 110 Přem ek, těšínský kníže 252 Přem ysl Otakar I., český král 19, 46, 47, 57, 74, 88, 101, 131, 162, 183, 187, 194, 220, 267 Přem ysl Otakar II., český král 7, 19, 29, 30, 32, 35, 46, 48, 57, 73, 94, 100, 131, 153, 161, 207, 224, 238, 242, 251, 267 Přem ysl, m arkrabě 46, 47 Přenský Jiří R udolf 250 Přepyský z Rychm burka Jan Václav 110, 111 Přepyský z Rychm burka O ldřich 156 Přepyský z Rychm burka Václav Jindřich 253 Přepyský z R ychm burka Vilém 184 Přepyští z Rychm burka 95 z Přibyslavi 141 z Přílep Jindřich 197 Ptáček z Pirkštejna H ynek 30 Ptáček z Pirkštejna Ješek 209 Ptáčníkové 233 Puchheim ová Alžběta, provd. z Lichtenštejna 242 Puklice Bohunek 89 z Pulině Vilém 92 Purchartové z V oděrad 258 z Pyšela 180, 199 z Pyšela N áhrad 199 z Pyšela O ndřej 199 z Q uastalty M arie Eleonora 248 z Q uestenberka G erhard 24 z Questenberka Jan Adam 112, 115 Q uestenberkové 112 Raab Ignác 246 Racek z M rdic Jiřík 29 Racek z M rdic Václav 29 Racek z Prosetína Blažej 88 Racek z Prosetína Václav 88 Rackové z M rdic 240 z Rácovic C tibor 200 z Račic Petr 200 Radešínský z R adešína Samuel 200 z Radětic O tm ar 59 Radkovský z Nové Vsi B urian 201 Radkovský z Nové Vsi H ynek 201 Radkovský z N ové Vsi Václav 201 z Radostic M ikuláš 201 z Radostic P etr 201 Radzivillové 34 z Rájce 215 Rájecký z M írová Jan 183 Rájecký z M írová Václav 242 Rájecký z M írová Z ikm und 242 Rákoczi Jiří 51 Rákoczi František 219, 262 Rákoczi Z ikm und 51 z Rašovic Petr Holý 203 R atiboř, kastelán 101 z Ratibořic C tibor 203 z R auhensteinu Jindřich 242 R auhensteinové 242 Raušar Jin d řich 134 Raušar Štěpán 134 Redlichové 264 Rechenberk ze Želetic A dam 203 Rechenberk ze Želetic A rnošt 203 Rechenberk ze Želetic Jiří 180 Rechenberk ze Želetic Petr 37 Rechenberk ze Želetic Václav 203 Rechenberkové ze Želetic 203 R eidenger František 139 R eichenbach-Lesonitz Amálie von 75 R eichenbach-Lesonitz Em ilie von 75 R eichenbach-Lesonitz Karel L udvík Fridrich von 36 R eichenbach-Lesonitz K arolína von 75 Reichenbach-Lesonitz Pavlína von 75 R eichenbach-Lesonitz Vilém O tta von 75 Reimarius 36 Reiner Václav V avřinec 15 R em brandt Rijn van 250 z Rešice Jan H ušpetr 204 z Rešice O ldřich 204 Révayová z Révaye Barbora 74 R iedl, stavitel 87 Riedl D ušan 115 R igaud H yacinthe 213 R ichter V. 67 R ichtr František X aver 103 R obert, olom oucký biskup 183 Roeliers František 272 Rogendorfové 201 z R ogendorfu Jiří 201 z Rogendorfu Jiřík E hrenreich 93 z Rogendorfu K ristina 110 z Rohatce T vrdiše 204 z Rohozova Dobeš 65, 246 z Rohozova M ikuláš 174 Rohožkové z T rstěnice 233 de Rochepine P etr F ilip 52 Rochet, podplukovník 52 Rokyta z A berštorfu V avřinec 237 z Ronova 37, 141, 161, 183 z Ronova Čeněk (Letovice) 183 z Ronova Čeněk (M ilotice) 37, 158 z Ronova E ndsm ann 182 z Ronova Hlaváček 161 z Ronova H ynek (Letovice) 112, 141, 158 z Ronova H ynek K řinecký 198 z Ronova H ynek (M itrov) 206 z Ronova Smil 37 z Ronova Zdeněk (M ilotice) 37, 158 Rosenbaum H . 31 z Rosic Bohuš 204 z Rosic H artm an 204 Rostislav, kníže 94 z Roštína Eliška 121 R oth, generál 52 Rothschild Salom on 124 Rottalové 24, 103, 133, 134, 147, 171, 172 z R ottalu Adam 134, 171 z R ottalu František A ntonín 103, 171, 264 z R ottalu František H elfrid 184 z R ottalu Jan 103, 133, 171, 233, 250 z R ottalu Jan Jakub 171 z R ottalu Jan Leopold 99 z Rottalu Julius Vilém 171 z Rottalu K ryštof 171 z R ottalu Leopold F erdinand 171 z R ottalu M arie A nna, provd. z D itrichštejna 171 z R ottalu M arie Cecilie 103, 171 z R ottalu M axm iliána M arie Beatrice 264 R otter Josef 133 R ottm ayer Jan M ichal 15, 26, 260 R oubík z H lavatce Jan 217 Roubík z H lavatce P etr 217 z Roupova Sybila 38 z Roupova Vilém 66, 93, 107, 134, 161, 269 z Roupova Zdeněk 66, 151 Roy van, m alíř 280 Rozenthal, zahradník 266 z Rozseče Václav 151 z Roždálovic Ješek 122 z Rožínky A dam 93 z Rožínky D orota 93 z Rožínky Jiřík 93 z Rožínky M ikšík Rožínka 93 z Rožínky Václav H olý 93 z R ožm berka Jindřich 269 z R ožm berka Perchta, provd. z L ichtenštejna 153 z R ožm berka P etr 218 z R ožm berka Vilém 191 Rožmberkové 13, 54 Rožnovský na Perfrýdě Pavel 37 Rubášové z H rádku 102 R ubens Peter Paul 250 Riicker A. 34 z R udic Všebor 204 z Rudíkova H eřm an 167 z Rudky Jaroš 206 z Rudolce 84, 206 z Rudolce Beneš 65 z Rudolce Ž ibřid 206 R udolf H absburský 30, 31, 48, 50, 94, 115, 153, 224, 267 R udolf II. 51, 55, 9 4 ,9 5 , 102, 107, 117, 164, 191, 204, 212, 230, 248, 269 R udolf IV ., vévoda rakouský 268 z R ukštejna Bernart 206 z Rukštejna H ru t 222 z R ukštejna Vrš 206 z R ukštejna Zdislav 206 Russ K arel 34 Růžička M atěj 176 Ryvola Jan 107 z R ýzm burka A dam Lev Licek 192 z Rýzm burka Estera 192 z Rýzm burka M ikuláš 161 R ýzm burkové 21 ze Rže Tom áš H rb 30 z Řečice Bohuslav 151 z Řečice D orota 207 z Řečice Jan 151 z Řečice K ateřina 207 z Řečice O ndra 207 z Řečice Pešík 207 z Řečice Václav 151 z Řečice Vavřinec 207 Řečičtí z Řečice 207 Ř ehoř IX ., papež 220 z Říčan 180, 199, 208 z Říčan Benek 208 z Říčan Jan Kavka 56 z Říčan Jan Zelený 129, 145 z Říčan Karel 208 z Říčan K ateřina 129 z Říčan K ryštof 64 z Říčan Ladislav 208 z Říčan Veronika 129 z Říčan Zdeněk Kavka Ríčanský 56, 255 z Říček Jan 208 Ríhovský z D obrčic F. A ntonín 233 Rikovský z D om čic Jan K ryštof 278 Saar F erdinand 36, 203 Sadovský ze Sloupna Jan 215 Sadovský ze Sloupna P etr 215 Saebeck M ikuláš 50 de Saint H u b ert Filip Josef E duard 262 Sak z Bohuňovic František Ferdinand 165, 264 Sak z Bohuňovic Z ikm und Ferdinand 215 Saková z Bohuňovic Anna K ateřina 264 Salieri A ntonio 170 Salix z Felbertalu Jan 273 ze Salm u 24, 36 Salm -N euburk Julius 102 S alm -N euburk K arel O to 150 Salm -N euburk K arel Vincenc 150 Salm -Reifferscheidt A ntonín 36, 201, 202 Salm -Reifferscheidt H ugo František 36, 202 Salm -Reifferscheidt Karel Josef I. 202 Salm -Reifferscheidtová A ugusta, provd. Clam -M artinicová 202 Salmové z Reifferscheidtu 201, 202, 203 Samo 247 Santini-Aichel G iovanni 15, 25, 200, 277 Sebastini František A ntonín 202 Sedláček A ugust 15 Sedlnický z Choltic A lbrecht 183 Sedlnický z Choltic A lbrecht st. 273 Sedlničtí z C holtic 143 ze Seefeldu A lberto 242 (3 5 1 ) ze Seefeldu Kadold 242 ze Seefeldu V ichard 242 Seglioni, m alíř 115 Seherr-Thoss Jan K ryštof 52 ze Sehradic P etr Nebojska 209 Seidl E. 178 Seilernové 24, 147, 278 Seilernové-Aspangové 159 Sekora ze Seckenbergu Tom áš Jan 233 ze Selb Jan G abriel 255 ze Senorad Vrchoslav 209 ze Sentic Všebor 209 Serenyi z Kis Šeřenu Ferenc 257 Serenyi z Kis Serenu František 179 Serenyi z K is Serenu František G abriel 158 Serenyi z Kis Serenu G abriel 99, 146, 179 Serenyi z K is Serenu Jan K arel 179 Serenyi z Kis Serenu Karel A ntonín 158 Serenyi z Kis Serenu Volfgang 146 Serenyiové 24, 99, 145, 149, 158, 173, 179, 237 Seria 88 Schafgotschová Anna M arie 162 Scharff Jan 183 Schaumberger Jiří 280 ze Schaum burka 162, 176 ze Schaum burka Bruno 56, 198, 211, 237 ze Schaum burka H anibal 128, 162, 192, 250 ze Schaum burka R udolf Jindřich 162 Schebesta, m istr 140 Schemberger K ajetán 202 v Schenkové ze Schenkenberku 111 Schestag Josef 54 Schestag Karel 54 Schindlerové 207 Schlepa K arel 140 Schleps J. 87 Schletterer Jakub K ryštof 158 Schlösser J. 139 Schmidl Petr 140 ze Schneidenau 174 ze Schneidenau A ntonín Josef 174 Schneider František 200 Schnorr z Carolsfeldu L udvík 34 Schönburg-H artenstein Alois 207 Schönfeld J. H . 213, 257 ze Schönwaldu Jindřich 100 Schöpf J. 213 ze Schrattenbachu František Z ikm und 220 ze Schrattenbachu W olfgang H anibal 264 Schröffel z M annsberka Ignác 192 Schüller A. 34 Schütz Barthel 155 Schweigel A ntonín 25, 143 Schweigel Ondřej 172, 192, 246, 257 Sienkiewicz H enryk 261 Silvius M im rod, wiirttem berský vévoda 119 Sina Jiří 107 Sina Jiří Šimon 166, 252 Sina Šimon Jiří 246 Sinová Helena 252, 253 Sinové 26, 57, 166, 204, 208 Sinzendorfové 252 ze Sinzendorfu Filip L udvík 280 ze Sinzendorfu Jiří Ehrenreich 279 ze Sinzendorfu Jiří L udvik 177 Sirotek H eřm an 173 Sirotek Kadold 161, 173 Sirotek O rtlíb, řečený H endík 210 Sirotek O rtlín 137 Sirotek Siegfried 173, 210 Sirotkové 19, 173 Skála z Doubravky Jan (D ubravius) 58 Skene Ludvík 161 Skrbenský z H říště Bernard 95 Skrbenský z H říště Bernard Josef 165 Skrbenský z H říště Jan 211 (3 5 2 ) Skrbenský z H říště P etr 95 ze Skrýchova 211 Skříčovský z Pozdétína Jan 31 Skřivánek Jiří 35 Skydinský ze Skydině A dolf 31 ze Slatiny F ilip 211 ze Slatiny Volfram 105, 211 Slavata z C hlum u a K ošum berka F erdinand Vilém 231 Slavata z C hlum u a K ošum berka Jáchym O ldřich 231 Slavata z C hlum u a K ošum berka Jan Karel Jáchym 231 Slavata z C hlum u a K ošum berka Vilém 230, 231 Slavatová z C hlum u a K ošum berka M agda­ lena 170 Slavatové z C hlum u a K ošum berka 230 ze Slavětína Kojiše 211 ze Slavičína Stach 211 ze Slavičína Vyš 211 ze Slavíkovic 211 ze Slavíkovic Štěpán 105, 211 ze Slavíkovic V ilém 166 ze Slížan Levík 193 Smelcz Pešti 150 Sm etana z O světim an V avřinec 184 Sm etanové 100 ze Soběbřich Eva 215 ze Soběbřich Jin d řich 261 ze Soběbřich Vicemil 215 ze Soběbřich Vlček 261 ze Soběbřich Vojtíšek 215 Soběhrd z Kozlova T om áš 184 Sobek z K ornic Felix 64 Soběslav I., český kníže 46 Soběslav I I ., český kníže 267 de Souches Karel Josef 119 de Souches L ouis (L udvík) R aduit 45, 51, 119, 193 ze Sovince 93 ze Sovince H eralt 93 ze Sovince Pavlík 203 ze Sovince P etr 93 Spee 116 Speitel Jan 140 ze Spešova Buzek 215 Spiegel-D iesenbergové 255 S pinetti de Angelo G . B. 277 Spíškové 173 Sprinzensteinová M arie Anna 184 Spytihněv I I ., český kníže 45, 267 Spytihněv B rněnský 46 Stadion Josef F ilip 117 Stáhl Josef 90 Stam ic Jan Václav 103, 219 Stange D ětřich 35 ze Staříče 103 ze Staříče Bohuš 174 Stehlík M . 43 Steinbach O tto 277 Stern Josef 215 Stejskal A ntonín 36 Stettenhofenová Amálie 65 Stettenhofen Jáchym 65 S tillfriedové 257 ze Stillfriedu F rantiška 257 Stockauové 172 Stockham m erové 192 ze Stockham m eru F rantišek 192 Stojan z Přestavlk P e tr 253 S tolberg-Stolberg B ernard 99 Stom m ové 110 ze Strachotic 217 ze Strachotic O fka 174 ze Strachotic R atiboř 217 Strachw itz H ugo Bedřich 266 Stránecký ze Stránce Jan 81 Stránecký ze Stránce Jan st. 217 Stránecký ze Zhoře Jan st. 185 ze Strání C tibor 218 ze Strání Pavel 218 ze Strážnice 21 ze Strážnice Bedřich 21 Strejn ze Švarcenavy Volf 34, 238 Strejnové ze Švarcenavy 238 Strnad z N ěm číc Z dirad 65 Strniště ze Svinošic Václav 221 Střela M ikuláš 263 Střelka Eliáš N áchodský 234 ze Střen C hotěbor 239 ze S tříbra A dam 149 ze Střílek Smil 59, 255 ze Střížova Jeneč 221 Stubenberg Josef M aria Wolfgang 176 Stubenvoll Jan 59 Studenský ze Studené Jan 221 Studenští ze Studené 221 ze S tudnice Jan 35 Stum m erová A lberta 159 Stum m erová Amálie K rescencie 159 Stum m erové 159 ze Suchdola Beneš 274 ze Suchdola P etr 274 Suity, podplukovník 52 Sunyoga z Jesenice K ašpar 77 ze Sušic Ješek 238 Suvorov A. V. 264 ze Sv. Jiří a Pezinku P etr 203, 212, 261, 274 ze Sv. M ikuláše Pankrác 209, 217 Svatopluk, velkomoravský kníže 66, 85 Svatopluk, brněnský kníže 46 Svinka z Onšova Jan 221 Sviták Jan 103 Svoboda K . 76 ze Svojkova B urian 273 ze Svojkova Jan 120, 273 ze Svojkova Jiřík 273 ze Svojkova Václav 273 ze Svojkovic O neš 221 Sw erte-Spork Jan 30 Syrakovský z Perková Jan 95 Syrovátková ze L hoty Salomena 99 Syrovátkové ze L hoty 99 Szelepcsenyi Jiří 149 Szelepcsenyi Štěpán 141 Sabart z Rudolce P uta 109 ze Šanova Jan Zelený 274 ze Šardic Sobébor 221 ze Šardic Soběhrd 221 ze Šardiček 222 Šarkan z H akošházy A m brož 74 Šarkan z Hakošházy F rantišek 74 Šarkan z H akošházy Jan 74 ze Šarov 222 ze Šarov Čeněk 222 ze Šarov Oneš 222 Šarovci ze Šarova 267 Šarovcová ze Šarova Anna 106 Šarovec ze Šarova Jakub 222, 267 Šarovec ze Šarova Jan 79, 106 Šarovec ze Šarova Jiřík 222 Šarovec ze Šarova Oneš 106 ze Šašovic M artin 222 Šebánek Jindřich 220 ze Šelmberka 128, 263 ze Šelm berka D rslav 164 ze Šelm berka Jan 99, 216, 263 ze Šenkenberka Boček 222 ze Šenkenberka Jin d řich 222 ze Šenkenberka M arkvart 222 ze Šenkenberka Proček 222 ze Šenkenberka Protiva 222 ze Šenkvic G erhart 132 ze Šenkvic Jindřich 132 Šeres P etr 275 Šerkovcová ze Šerkovic Eliška 279 Šlakhamerský Jiří 223 Šlakhamerský M elichar 223 ze Šlapanic H einz 223 ze Šlapanic M ikuláš 223 Šlejkovský ze Šicndorfu Jan 111 Šlejnic ze Šlejnic A lbrecht 35 Šlejnic ze Šlejnic R udolf 51 Šlejnicová ze Šlejnic A nna, provd. z H radce 230 ze Šlesinu G erard 107 ze Šlesinu T om áš 107 Šm erhovský z Lidkovic Matyáš 253 Šm íd z Freyhofenu Štěpán 120, 132, 147 Špan Jindřich 233 Španovský z Lisova Jáchym 120 Špecht K ryštof 155 Šponarová z Blensdorfu K ateřina Zdenka, provd. ze Zástřizl 165 Šrámek R. 66 ze Štěměch 223 ze Štěm ěch Cuzkraj 223 Štěpán V ., uherský král 224 Šternbachové 237 ze Šternberka 19, 39, 59, 99, 102, 133, 146, 195, 200, 204, 208, 224, 232, 236, 250, 258 ze Šternberka A lbert Světlovský 39, 80, 99, 217 ze Šternberka A lbrecht 134, 149, 266 ze Šternberka Aleš 212, 250 ze Šternberka Aleš Světlovský 266 ze Šternberka Anežka 39 ze Šternberka Eliška, provd. z K ravař 217 ze Šternberka Jan ml. 199, 232 ze Šternberka Jan st. 232 ze Šternberka Jaroslav 31, 124, 217, 236, 250 ze Šternberka Jaroslav (Veselí) 160 ze Šternberka Jindřich (Holešov) 102 ze Šternberka Jiří Lukovský 80 ze Šternberka K ašpar M aria 149 ze Šternberka K ateřina 174 ze Šternberka Lacek Lukovský 80 ze Šternberka Leopold 150, 195 ze Šternberka Leopold II. 150, 195 ze Šternberka Leopold I I I . 195 ze Šternberka M arkvart 200, 250 ze Šternberka P etr 89 ze Šternberka Vilém 80, 99 ze Šternberka Zdeněk 99, 134, 234, 236, 250 Štětina P etr 127 Štokhornar ze Storejnu P etr 37 Štolbašský z Doloplaz Václav 273 Štolbašští z D oloplaz 125 Štorm Břetislav 115 Štrejn ze Švarcenavy H ans Volfart 260 Š turm z K amenice P etr 83 ze Šumvaldu A nna, provd. z L ichtenburka 150 ze Šum valdu K ašpar 106 ze Švábenic 31, 224 Šváb z Lančova Jiří 84 ze Švajnhortu B ernard 240 Švamberk ze Škviřína M atěj 168 Švehla ze Soběhrd Jan 203 Taafové 255 T alafús z Říčan Jan 95 z T annazoll-Z illu Bartoloměj 38 T arczy z T orysy Jan Jiří 74 T arczy z T orysy Jiří 211 Tas, olomoucký biskup 79 z Tasova Bohuš 224 z Tasova Budiš 224 z Tasova D rahoslav 224 z Tasova Ješek 87 z Tasova K lára 87 z Tasova M ladota 224 z Tasova U nka 224 z Tasova V iktor 224 z Tasova Záviš 224 z Tasova Z nata 87, 224 z T a víko vic 224 Tavíkovský z Tavíkovic Jan 195, 269 z T ečovic 225 z Tečovic Buněk 225 z Telče 20 z Telče Ambrož 121 T encalla C arpophoro 170 Tencalla G iovanni G iacomo 243 T encalla G iovanni Pietro 103, 139, 174, 264 T eniers D avid ml. 257 T erschová E ufraina 264 z T etčic Václav 93 T e to u r z T etova B urian 59, 222, 250 T e to u r z T etova F rid rich 222 T eto u r z T etova K ašpar 222 T eto u r z T etova Václav 150, 222, 250, 255 T eto u r z T etova Vilém 99, 250 T e to u ři z T etova 59, 99, 150, 179, 184, 209 T euberové 131 z T eu b u rg u K arel A lbrecht 258 T halherr Jan Sarkandr 149 T h en y Ř ehoř 277 Thonetové 262 T honsernové 144 z T h onsernu František Josef 144 z T h o n sern u František Vilém 144 T hun-H ohensteinové 134, 165 T h u rn Jan Jakub 249 T h u rn Jin d řich M atyáš 102, 107, 230, 269 T h u rn Jindřich Václav 141 T hurnová M axm iliána, roz. z Lichtenštejna 128 T hurnové 79, 197, 257 T h u rzo Stanislav 92, 263 T hurzové 22 z T iefenbachu 24 z T iefenbachu F rid rich 94 z T iefenbachu K ryštof 94 z T iefenbachu M arie, roz. ze Šternberka 208 z T iefenbachu R udolf 94, 95 z T iefenbachu Z ikm und 37, 112, 117, 208, 252 z T išnova Bohuš 105 di T ivoli R. 213 T luksa Jan 223 T luksa Ondřej 126 T luksa z K rajovic Václav 263 T obiáš, stavitel 177 T om anykl z K olsdorfu Florian 100 T ó p p er Karel František 56, 115, 246, 277 T orstenson Leonard 51, 147, 270 T oussaint Josef 161 z Tovačova A lbert 220 Tovačovský z C im burka C tibor 76, 85, 130, 168, 220 Tovačovský z C im burka Jan 164, 206, 211, 239 T ovar z Enzersfeldu Bernard L udvík 115 z T ovaru Alžběta 115 T rau tm an n sd o rf Adam 95 T rau tm an n sd o rf F erdinand 105 T rau tm an n sd o rf František Václav 95 T reh et Jean 115 T renek František 53 z T rm ačova 233 z T rm ačova Havel 210, 233 z Trm ačova P řech 263 z T rnavy Ludvík 242 z T rnavy R udolf 242 T roger Pavel 156 T roillet Carlo 54 z T roubek M artin 233 z T roubek Vojtěch 233 T royer z T royersteinu F erdinand Julius 109, 233, 264 z T rstěnic Bohuněk 233 z T rstěnic Ručka 233 z T řebíče Štěpán 151 z T řebíče Zdeněk 234 z T ulešic Janek 237 de T u rri H elem bert 211 z T u řan Beneš 237 z T u řan Bohuněk 237 z T u řa n Jan 237 z T u řa n Ješek 237 z T u řa n Jindřich 237 z T u řa n Pešek Sami 237 z T u řa n P etr 237 z Tvorkova M ikuláš 249 z Tvorkova Pertold 249 z T vořihráze 237 z Tvořihráze A lbert 237 z Tvořihráze Hedvika 237 z Tvořihráze Vitoslav 237 T vrdiše, kastelán 101, 237 z T vrdonic Jan 237 z T vrdonic M utin a 237 z T ýnce K olom an 238 z T ýnce K onrád 238 z Týnce M arkvart 238 z T ýnce P etr U her 238 U garte Alois 129 U garte Jan 119, 217 U garte Jan Václav 129 U gartová G abriela 119 Ugartové 119, 197, 248 z U her Štěpán 208 z U herčic 98 z U hřic 240 z U hřic H rdek 217 z U h řic Přeček 217 z Újezda Barbora, provd. ze Zástřizl 197 z Újezda Půta 240 z Újezdce Filip 240 z Újezdce Ješek 240 z Újezdce M arie 240 U lštorfar z N ěm čí 222 z U ngersberka O ldřich 131 z U ngersberka Štěpán 131 z Ú py Idík 31 z Ú py Všebor 31 U rban z D om anína Jan 59 U rm ény z U rm énu M ichal Jan 215, 250 Urm ényové 110 z Ú stí 213 z U strašína H ojíř 30 Uza Pavel 53 Václav, český kníže 194 Václav I., český král 19, 31, 46, 47, 48, 57, 94, 107, 173, 206, 267 Václav I I ., český král 8, 29, 48, 101, 107, 234, 238 Václav II I ., český král 48, 57, 210 Václav IV ., český král 9, 40, 74, 153, 178, 212, 218, 225, 268, 269 z Vahančic Beneš 105, 117, 161 (3 5 3 ) Vajtmilnar ze Žerotic Z ikm und 166 z Válče Hynek 208 z Valdštejna 24, 54, 120, 122, 162, 203, 236, 279 z Valdštejna Adam st. 55,236 z Valdštejna Adam ml. 280 z Valdštejna A lbrecht 13, 55, 147, 170, 204, 245, 262, 269 z V rldštejna Anna 279 z Valdštejna Burian 162, 220 z Valdštejna Eliška, provd. ze Žerotína 236 z Valdštejna Hašek 21, 239 z Valdštejna Hašek Ostrožský 254 z Valdštejna Jan 212 z Valdštejna Jindřich 54, 208, 279 z Valdštejna K ateřina, provd. z H radce 223 z Valdštejna R udolf 236 z Valdštejna R udolf František A ugustin 236 z Valdštejna Zdeněk 54, 55, 162, 220 z Valdštejna na Brtnici 79, 88, 192, 208, 220, 224 z Valdštejna Hynek na B rtnici 54, 119, 125, 206, 208, 224, 238 z Valdštejna Jan na B rtnici 208 z Valdštejna Jindřich na B rtnici 206, 208 z Valdštejna Libuše na B rtnici, provd. Petřvaldská 200 z Valdštejna Zdeněk na B rtnici 206, 208 Valečky z M írová Vilém 141 Valečtí z M írová 105, 159, 180, 199 Valmaggini, architekt 213 Valtr z Valtersberka M ikuláš 31 Vanecký z Jem ničky Bartoloměj 242 Vanecký z Jem ničky Jiří 116, 245 Vanecký z Jemničky Václav 221 Vanečtí z Jem ničky 245 z Vartemberka 94, 250 z Vartemberka Beneš 73, 250 z Vartemberka Čeněk 250 z Vartemberka Jan 171, 251 z Vartemberka Ješek 74, 225, 250 z Vartemberka Jindřich 94, 161 z Vartemberka Zdeněk 171 z Vartnova 76 z Vartnova Štěpán 266 Vašíček František 149 z Vedrovic H anuš 245 Vejkart ze Sinzendorfu Jan 208 Vejmluva Václav 176, 200, 277 Velecký z Vlkanic Z ikm und 204 Velen, ptáčník 39 z Veletin 246 z Veletin Záviš 246 Vencelík z Vrchovišť Jan 236 Vencelík z Vrchovišť K ryštof 236 Vencelík z Vrchovišť K ryštof A dam 236 Vencelík z Vrchovišť M atěj 101 Vencelík z Vrchovišť Václav 236 z Vepic Přibík 250 z Verdenberka Ferdinand 117 Verdug Vilém 51 z Veselí M ikuláš 250 z Veselí Sudom ír 250 z Věstonic Tom áš 21 z Věteřova Archleb 89 z Věteřova A rtleb 153 z Věteřova Buzek 251 z Věteřova Č ernín 217 z Věteřova Klára 29, 251 z Věteřova Proček 119 z Veveří Vzňata 208 z Věžek 253 z Věžek Jan 253 z Věžek Jeneč 173 z Věžek Smil 253 (3 5 4 ) Věžník z Věžník Jin d řich 122 Věžníková z Věžník Johanka 122 Věžníková z Věžník L udm ila 122 Věžníkové z Věžník 220 z Vícemilic Jan H vězda 111, 224 z Víčková 38, 254 z Víčková A lbrecht 80 z Víčková Arkleb 254, 262 z Víčková B ernard 254 z Víčková Bohuslav (M itrov) 207, 254 z Víčková F ilip 129, 184 z Víčková Jan A dam 80, 147, 262 z Víčková Jan V ilém 76 z Víčková M ikuláš 166, 175 z Víčková Přem ek 51, 125, 177 z Víčková Vilém 76, 80, 247 z Víčková Záviš (Boleradice) 176, 177 z V ildenberka Jan 255 z V ildenberka P ůta 255 z Vildenberka P ůta Šaclar 254, 255 Vilém , míšeňský m arkrabě 263 V ilém , pruský císař 156 Vilém II., hessensko-kasselský kurfiřt 75 z Vilémovic K unata 151 z Vilémovic M arkvart 151 Viola Těšínská 43 z V išňového Jan 255 z Višňového M atouš 255 Višňovská z Petrovce A lžběta 84 Višňovští z Petrovce 192 Vítek, olomoucký arcijáhen 279 Vítkovci 29, 83, 213 z Vítochova Všebor 255 V itold, litevský kníže 50 z Vítovic P etr Roman 99 Vladislav, m arkrabě 46 Vladislav I., český kníže 46, 194, 267 Vladislav II., český král 46, 194, 267 Vladislav II. Jagellonský 23, 33, 50, 74, 98, 102, 112, 123, 135, 151, 158, 162, 171, 174, 188, 193, 199, 217, 225, 234, 233, 243, 259, 263 Vladislav Jin d řich , m arkrabě 46, 245 , 267 Vlachovský z Vlachovic Jiřík 257 Vlachovský z Vlachovic P etr 240, 265 Vlček Václav 234 z Vlčí H ory M ikuláš st. 232 z Vlčnova 257 z Vlčnova A rtleb 246 z Vlčnova Burian 179, 209, 217, 246, 257 z Vlčnova K ateřina 179 z Vlčnova M agdaléna, provd. z T etova 150 z Vlkoše 258 z Vlkoše H ru t 258 z Vlkoše Jakub 253 z V norov Parduš 258 Vocel Jan E razim 70, 143 Vockel F rid rich Z ikm und 266 z V oděrad Vítoslav 112, 119 z V oděrad Z by lu t 258 Vohanský z V ohančic Beneš 210, 258 Vohanský z Vohančic B urian 210 Vohanský z V ohančic Hašek 258 Vohanský z Vohančic H ynek 210 Vohanský z Vohančic Jan 210, 258 Vohanský z Vohančic M acek 258 Vohanský z Vohančic M ikuláš 210 Vohanský z Vohančic Pavel Šilhéř 258 V ohanští z Vohančic 210, 258 Vochel 26 Vojenický z Vojenic Jetřich 130 Vojkovská z M ilhostic A lena 143 Vojkovská z M ilhostic Anna 143 Vojkovská z M ilhostic K ateřina 143 Vojna z Litavy A rchleb 144, 207 Vojna z Litavy Jan 211 Vojna z Litavy Jan ml. 144, 207, 254 Vojna z Litavy Jiří 144, 207 Vojnové z L itavy 125, 144, 254 Vojsko z Bogdunčovic B edřich 250 Vojsko z Bogdunčovic Jakub 250 Vojsko z Bogdunčovic K arel 250 z Vojslavic 258 z Vojslavic Jan 84, 250 z Vojslavic M ikuláš Václav 160, 250 z Vojslavic Prokop 84 z Vojslavic Václav 250 z Volfířova 90, 258 z Volfířova Bohuněk 105, 258 z Volfířova M areš 258 V olfram , purkrabí 222 z Vranova Jan 266 Vratislav I I ., český kníže 18, 45, 46, 267 Vratislav Brněnský 46 Vratislav z M itrovic Josef 277 V ratislavovna z M itrovic L udm ila M arie T erezie, provd. B.-rchtoldová 70, 73 z V rbice H anuš 261 z Vrbice Vratislav 261 z V rbna Jan 101 z V rbna a B runtálu Václav Vojtěch 87 z V rchlabí 133 z V rchlabí H avel Kurovský 133 z V rchlabí Jan 133 z V rchlabí Vilém K uneš 133 V rchotický z Loutková C tibor 104 V rchotický z Loutková Z ikm und K unrat 195 z Vřesovic Jakoubek 10 z Vřesovic M andalena, provd. Krajířová z K rajku 85 z Výčap Budislav 263 z Vydří Jan 125 W agner E d m u n d 277 W achsm ann B edřich 35 W achtler Josef 262 W alderode F. 130 W alderode z Eckhaus Jan 95 W alderodové 95 W aldner V ilém 50 W aldorfové 105, 208 z W aldorfu B ohum ír 203 z W aldorfu Ignác 184 z W aldorfu K ateřina 184 Wallis F rantišek Václav 64, 162 W allis Josef 64, 122, 162 W allisové 144 z W alsee O ldřich 50 z W am boldt-U lm stadtu Ludvika 60 W angler Jakub 95 W angler Jan 95 W ankel Jin d řich 36 Wayay z W ayay Jan A ntonín 253 W ayay z W ayay L eopold 253 W ehingenové 210 W einbrenner K arel 139 W eirich J. 117 W eissenburkové 253, 264 W eissenkircher H . A. 213 Weissové 232 W erdenberk Jan 204 W erdenberk Jan Filip 170 W erdenberkové 170, 233 W erle Jiři 25, 156 Wesselényi 133 Wesselyové 104 de W etow Ben 31 W idm ann Josef 146 W idm ann Václav Jan 237 W idmannové 193 W idm annové-Sedlničtí 146 W ieland 87 W ichterlové 161, 211 W illinger ze Schónsperka Karel 200 W illm ann, m alíř 277 W ingelmiiller Jiří 139, 140 W interhalder Josef A ntonín 246 W interhalter Josef 96, 272 W itgenstein H eřm an 124 W ittelsbachové 111 W ittenberg, generál 208 W olny Ř ehoř 99, 183 W iillersdorfer z U rb airu Baltazar 128 z W iinschwiitzu M atyáš 204 Y psilanti, kníže 253 Záblatští z T ulešic 237 Zahrádecký ze Zahrádek A rnošt 84 Zahrádecký ze Zahrádek Jan 93, 129, 146, 216 Zahrádecký ze Zahrádek Jind řich 117 Zahrádecký ze Zahrádek Jiří 30, 107, 216 Zahrádecký ze Zahrádek K arel 233 Zahrádecký ze Zahrádek Václav 64 Zahrádečtí ze Zahrádek 67, 83, 146, 200, 216, 233, 255 Zajic z Valdeka P řibík 161 Zajíc z Valdeka Vilém 267, 279 Zajícové z Valdeka 45 Zajíček ze Zborovic Jan 143 Zajíčkové ze Z borovic 174 Zajímač z Jevišovic Jindřich 269 Zajímač z K unštátu Jiří 119 Zajímač z K unštátu L udvík 132, 149, 273 Zajímačová z K unštátu K ateřina, provd. z Valdštejna 54, 119 Zajímačové z K unštátu 119, 199 Zamoyští 34 Zámrská ze Zám rsku Anna 117 Zámrský ze Zám rsku Zdeněk 117 Zápolský Jan 179, 238 Zárubský z H ofeřic C tibor 83 Z árubský z H ofeřic Šťastný 83 Zárubští z H ofeřic 83 ze Zástřizl 22, 42, 68, 69, 100, 105, 144, 158, 165, 172, 196, 214, 233, 250, 253, 264, 265, 274 ze Zástřizl Alena, provd. z Roupova 269 ze Zástřizl Aleš 264 ze Zástřizl Alina, provd. K rajířová z K rajku 161 ze Z ástřizl Anna 133 ze Zástřizl A rtleb 264 ze Zástřizl Bořek 264 ze Zástřizl D orota 88 ze Zástřizl a Kunkovic Arkleb 144 ze Zástřizl a Pavlovic H eřm an 80, 162, 185, 238 ze Zástřizl Hynek 250 ze Zástřizl a H luku Jan 238 ze Zástřizl Jan Lechvický 132, 197 Žalkovský ze Žalkovic Jindřich 151 ze Z ástřizl Jan Bohuš 42, 43 Žalkovský ze Žalkovic Matyáš 35, 161 ze Z ástřizl Jan M léčko 100 Žalkovský ze Žalkovic Václav 161 ze Z ástřizl Jan Ždánský 68, 172, 274 Žalkovský ze Žalkovic Václav Zikm und 184 ze Z ástřizl Jin d řich 177 Žalkovští ze Žalkovic 35, 109, 184 ze Zástřizl Jindřich Lechvický 279 Žam pach z Potštejna Zdeněk 39, 102, 131, ze Z ástřizl Jiří Z ikm und Prakšický 68 179, 262 ze Z ástřizl Johanka 119 ze Zdánic A lbert 274 ze Z ástřizl K u n h u ta 69 ze Ždánic Bohuslav 279 ze Z ástřizl M iklas Pravický 197 ze Zdánic Bohuš 274 ze Z ástřizl a D obročkovic M ikuláš 238 ze Žďáru Anna K ateřina, provd. Magnisová ze Z ástřizl M ilota 68, 69 219 ze Z ástřizl P etr Strážovský 165 ze Žebětína H anušek 123 ze Z ástřizl Proček 173 Želecký z Počenic Jan Felix 250 ze Z ástřizl Protivec 165, 261, 273 Želecký z Počenic M ax 250 ze Z ástřizl a N em otic Sm il 80 Želecký z Počenic Václav 277 ze Zástřizl Z ikm und 177 Želečtí z Počenic 105, 204, 250 ze Z ástřizl Zuzana M orkovská 43 Želetavský ze Želetavy O ldřich 222, 277 Z aunm iiller Benedikt 200, 277 Zeletavští ze Želetavy 117, 277 ze Zborovic Ješek 264 ze Želic Boček 173, 174 ze Zborovic Racek 121, 264 ze Želic Sudka 173, 174 ze Zborovic S tanim ír 264 ze Žeranovic Jan Pardus 93 Z bořil Ladislav 180 ze Žeravic 125 Zbořilová Jarm ila 180 ze Žeravic Ješek 273 ze Zbraslavi 265 ze Žeravic M rakeš 273 ze Zbraslavi H eralt 265 Žernovský ze Žernového C tibor 197 ze Zbraslavi M ikuláš 265 ze Žerotic Cuzkraj 278 ze Zdounek A lbert 66, 266 ze Žerotína 13, 22, 23, 24, 58, 59, 69, 92, 120, Z ehendner Jan K ryštof 121 168, 170, 171, 196, 218, 246, 272, 279, 280 Zelený ze Šanova Jan 83 ze Žerotína Bartoloměj 58, 59, 158, 218 Zeller z R ietzu Jan 107 Zeller z R osenthalu K arel A ntonín 75 ze Žerotína Bedřich 168, 279 ze Žerotína B ernart Jan 218 Zellerové z R osenthalu 75 ze Žerotína Bohunka 39 Zháněl Jan 151 Z ikm und L ucem burský 22, 32, 33, 50, 56, ze Žerotína F ridrich 158, 171 ze Žerotína Jan St. 58, 59, 68, 127, 204, 218, 57, 67, 74, 94, 98, 101, 110, 132, 135, 141, 145, 153, 158,164,167, 168, 204, 206, 212, 238 ze Žerotína Jan ml. 58, 70, 74, 168, 170, 218 218, 220, 222,225, 238, 239, 250,252,254, ze Žerotína Jan Diviš 174 257, 266, 268,269 ze Žerotína Jan F ridrich 218 Z inzendorf L udvík 52 ze Žerotína Jan Jetřich 158, 218 ze Znojm a Stanislav 225 ze Ž erotína Jiřík 218 Z onner O ndřej 277 ze Žerotína K arel 58 Zoubek ze Zdětína Bohuslav 100 ze Žerotína K arel st. 68, 102, 120, 145, 164, Zoubek ze Zdětína Jáchym 133, 266 170, 204, 233, 236, 245, 269 Zoubek ze Z dětína Jan Bohuslav 133 ze Žerotína K ašpar M elichar 218 Zoubková ze Zdětína K ateřina 100, 266 ze Žerotína Ladislav Velen 24, 58, 59, 194, Zoubková ze Z dětína Salomena 232 246 Zoubkové ze Zdětína 125, 266 ze Žerotína Pavel 68, 70, 74 Zrinský M ikuláš 34 ze Žerotína Václav 68, 171, 266 Zvěřina František Bohum ír 107, 204, 261 ze Žerotína Václav ml. 68, 70, 74 ze Zvole Bohuš 131 ze Žerotína Veronika 218 ze Zvole H ynek 233 ze Žerotína V iktorín 218 ze Zvole Jin d řich 233 ze Žerotína Vilém Bedřich 233 ze Zvole Václav 131 Ž ibřid, kom tur 232 ze Zvole Vilém F rid rich 131 ze Zidenic 279 ze Židcnie Bohuslav 279 Žabka z L im berka B urian 51, 93 ze Ž idenic H roznata 279 Žabka z L im berka Jiří 92 ze Židenic Lev 279 Žabkové z L im berka 197 ze Židlochovic Arkleb 279 ze Žabovřesk K ateřina 273 ze Židlochovic Jan 29 Žalkovská ze Žalkovic Eliška 240 Žižka z Trocnova Jan 107, 135, 145, 183, Žalkovský ze Žalkovic H ynek 240 188 Žalkovský ze Žalkovic F rantišek 161 Žalkovský ze Žalkovic Jan 35 Rejstřík m íst Zpracovala Eva Javorská Adamov, okr. Blansko 140 Alexovice (část Ivančic), okr. Brno-venkov 21, 29, m p 5 Allein viz České Křídlovice Aloch, zaniklá ves u Valtic, okr. Břeclav 242 Archlebov, okr. H odonín 29, 274, m p 8 Aspern (u Vídně) 231 Aueršperk, okr. Ž dár n. Sázavou 29, m p 4 A uršperk viz A ueršperk Baviče, okr. T řebíč 29, m p 3 Bačkovice, okr. T řebíč 29, m p 3 Bahnov, zaniklá ves, okr. Břeclav 29, m p 6 Bánov, okr. Uherské H radiště 21, 29, 225, mp 10 Báňovice, okr. Jindřichův H radec 117 Batelov, okr. Jihlava, 23, 29, 30, m p 2 Batouchovice (osada Bochovic), okr. T řeb íč 30, 168, m p 2 Bavory, okr. Břeclav 153 Bedřichov, zaniklá ves u Dačic, okr. Jin d ři­ chův H radec 26 Bělčovice, okr. Jindřichův H radec 30, 216, mp 3 Benátky 55, 257 Benedín, zaniklá ves u Oslavičky, okr. T řebíč 30, m p 2 Benešov n. Ploučnicí 12 Beranov viz Velký Beranov Berlín 82 Bezděkov (část Pavlova), okr. Jihlava 101, mp 5 Bezděz 7 Bezkov, okr. Znojmo 107 Bílkov, okr. Jindřichův H radec 30— 31, 85, mp 3 Bílovice, okr. Uherské H radiště 31, 58, 194, mp 10 Bílovice n. Svitavou, okr. Brno-venkov 31, mp 5 Biskoupky, okr. Brno-venkov 21 Biskupice, okr. T řebíč 31, m p 3 Bítov, okr. Znojmo 7, 9, 19, 20, 22, 26, 27, 31— 34, 77, 79, 153, 175, m p 3 Bito vánky, okr. T řebíč 128, 231 Bitovec, zaniklá ves u Oslavy, okr. Ždár n. Sázavou 33 Blansko 20, 21, 23, 24, 34— 36, 81, 82, 83, 93, 104, 117, 125, 156, 178, 192, 201, 204, 210, 215, 221, 240, m p 5 Blatnice, okr. T řebíč 33 Blatnice, okr. H odonín 36, 239, m p 10 ■ Blatnička, okr. H odonín 36, 239, m p 4 Blažkov, okr. Ždár n. Sázavou 36, 143 Blažkova Lhota viz Blažkov Blažovice, okr. Brno-venkov 26 Blejčovice viz Bělčovice Blišice, část K oryčan, okr. K rom ěříž 36, m p 7 Blížkovice, okr. Znojmo 33 Bobrovany, zaniklá ves u Domašova, okr. Brno-venkov 204 Bohdalice, okr. Vyškov 36, 122, m p 7 Bohdalov, okr. Ž dár n. Sázavou 37, m p 2 Bohumilice, zaniklá ves u M ikulova, okr. Břeclav 153 Bohuslavice, okr. H odonín 37, m p 8 Bohuslavice, zaniklá ves u T em plštejna, okr. Znojmo 232 Bohuslavice viz Bohuslavice n. V lán (35«) Bohuslavice n. Vláři, okr. G ottw aldov 257 Bohušice, okr. T řeb íč 37, m p 3 Bohušice, zaniklá ves u Rašovic, okr. Brno-venkov 203 Bohutice, okr. Znojm o 23, 26, 37— 38, m p 6 Bochovice, okr. T řeb íč 30 Bochovičky, zaniklá ves u Bochovic, okr. T řeb íč 247 Bojkovice, okr. U herské H radiště 38, 106,161, 173, 179, 211, 217, 272, m p 10 Bolegradice viz Hradčovice Boleradice, okr. Břeclav 38, m p 8 Bolíkov viz D olní Bolíkov Bolíkovice, část Babic, okr. T řeb íč 38, m p 3 Bonětice, zaniklá ves na G ottw aldovsku, okr. Gottw aldov 99 Bořek, okr. Jindřichův H radec 38, m p 3 Borotice, okr. Znojm o 38, 84, m p 6 Borovná, okr. Jihlava 38, m p 3 Boršice u Blatnice, okr. U herské H radiště 39, m p 10 Boršice u Buchlovic, okr. U herské H radiště 158 Bory, okr. Ž dár n. Sázavou 91, 165 Bořetice, okr. Břeclav 39, m p 8 Bořitov, okr. Blansko 81 Boskovice, okr. Blansko 15, 20, 21, 22, 23, 25, 27, 39— 44, 137, 141, 143, 152, 194, 240, 279, m p 4 Boskovštejn, okr. Znojm o 45, m p 3 Bošovice, okr. Vyškov 45, m p 8 Bouzov, okr. O lomouc 254 Bradlo, osada Velkého Beranova, okr. Jihlava 198 Brankovice, okr. Vyškov 45, m p 7 Branná viz K olštejn Bransouze, okr. T řeb íč 45, m p 2 B ransudy viz Bransouze Bratislava 60 Brno 17, 18, 19, 20, 22, 26, 27, 31, 43, 45, 46, 47, 48, 50, 51, 52, 53, 54, 57, 60, 61, 66, 70, 73, 87, 88, 89, 90, 94, 100, 101, 103, 104, 105, 109, 110, 111, 115, 119, 120, 122, 123, 127, 132, 133, 134, 140, 141, 143, 144, 145, 147, 149, 150, 151, 153, 155, 156, 159, 161, 170, 172, 174, 175, 178, 180, 184, 185, 188, 192, 193, 195, 197, 199, 201, 202, 207, 213, 214, 215, 216, 219, 221, 223, 231, 232, 233, 237, 239, 243, 244, 246, 247, 251, 253, 254, 257, 258, 261, 264, 267, 272, 273, 279, mp 5 — Brněnské Ivanovice 45, m p 5 — Bystrc 252 — H orní H eršpice 104— 105, m p 5 — Chrlice 20, 109, m p 5 — Jundrov 48, 273 — K níničky 252 — K ohoutovice 26 — Kom árov 26, 105 — K om ín 26, 123, 273, m p 5 — K rálovo Pole 26, 127, 273, m p 5 — L íšeň 50, 143— 144, m p 5 — M edlánky 26, 151, 215, m p 5 — O břany 180, m p 5 — Petrov 45— 47, 48 — Řečkovice 26, 48, 207, m p 5 — Slatina 143 — Staré Brno 18, 19, 24, 26, 45, 47, 100, 180, 183, 206, 116, m p 5 — Spilberk 20, 45, 47, 48— 54, 55, 64, 247, 273, m p 5 — T u řan y 26, 237, m p 5 — Veveří 20, 26, 81, 146, 150, 204, 208, 212, 251— 253, m p 5 — Zábrdovice 21, 26, 121, 279 — Žabovřesky 150, 273, m p 5 — Ž ebětín 252, m p 5 — Zidenice 279, m p 5 Brodek, zaniklá ves u Babic n. Svitavou, okr. B rno-venkov 35 B roum ov, okr. N áchod 14 B rtnice, okr. Jihlava 19, 23, 24, 25, 26, 32, 54— 56, 197, 206, 221, m p 2 B rum ov, okr. G ottw aldov 18, 24, 27, 56— 57, 105, 172, 196, 198, 252, 257, m p 10 Brusel 213 Břeclav 18, 19, 20, 21, 22, 57— 59, 66, 111, 134, 135, 137, 153, 193, 194, 237, 238, 246, mp 8 Břečkov viz H orní Břečkov Břestek, okr. U herské H radiště 69 Březí, okr. Ždár n. Sázavou 183 Březka, okr, Ždár n. Sázavou 168, 183, 247 Březnice, okr. G ottw aldov 99 Březník, okr. T řeb íč 59, 128, 134, 135, 168, mp 5 Březolupy, okr. U herské H radiště 59, m p 10 Březová, zaniklá ves u Tečovic, okr. G ottw al­ dov 225 Březová, zaniklá ves na Bučovicku, okr. Vyš­ kov 37 Březová, okr. U herské H radiště 107 Břežany, okr. Znojm o 59— 60, 134, m p 6 Bučovice, okr. Vyškov 12, 18, 23, 24, 25, 27, 36, 42, 45, 60— 64, 82, 91, 109, 110, 111, 122, 137, 141, 158, 165, 173, 174, 176, 185, 196, 215, 220, 222, 240, 253, 273, 274, m p 7 Budeč, okr. Jindřichův H radec 64, 105, 122, mp 3 Budeč, okr. Ž dár n. Sázavou 247 Budějovičky, zaniklá ves u T elče, okr. Jihlava 128, 265 B udín 18, 22, 23, 248, Budíškovice, okr. Jindřichův H radec 64, 84, 105, 277, m p 3 Budišov, okr. T řeb íč 25, 64, 224, m p 2 Budkov, okr. T řeb íč 24, 65— 66, 117, 181, mp 3 Budkovany, zaniklá ves u Jedovnice, okr. Blansko 125 Budkovice, okr. Brno-venkov 21, 66, m p 5 Buchlov, okr. U herské H radiště 19, 20, 22, 23, 26, 27, 66— 70, 72, 146, 214, 238, 246, 278, m p 7 Buchlovice, okr. U herské H radiště 20, 25, 26, 66, 69, 70— 73, 214, 215, 240, m p 7 Bukov, okr. Ždár n. Sázavou 20, 73, m p 4 Buková, okr. Jihlava 236 Bukovany, okr. H odonín 37 Bukovany, zaniklá ves u O m ic, okr. Brno-venkov 181 Bukovina, zaniklá ves u Z věrkovic,okr. T řebíč 73, 105, 172, m p 3 Bulhary, okr. Břeclav 73, m p 8 Buňov, zaniklá ves u O trokovic, okr. Gottw al­ dov 225 Businec viz Bzenec Býkovec, osada K aliště, okr. Jihlava 185 Bystrc viz Brno Bystřice n. Pernštejnem , okr. Žďár n. Sázavou 29, 36, 73, 87, 91, 93, 105, 117, 143, 160, 161, 181, 185, 188, 199, 204, 255, 262, 272 Bzenec, okr. H odonín 19, 23, 25, 27, 43, 57, 66, 73, 74—75, 218, 219, 258, m p 8 Cáchy 213 Cam bridge 54 Cejle, okr. Jihlava 217 Cetechovice, okr. K rom ěříž 70, 75, m p 7 Cim burk, okr. K rom ěříž 20, 21, 24, 75— 77, 123, 266, m p 7 Citonice, okr. Znojm o 107 Cizkrajov, okr. Jindřichův H radec 38, 77, mp 3 Cornštejn, okr. Znojmo 9, 20, 22, 32, 33, 50, 77— 79, 85, m p 3 Crhov, okr. Blansko 79, m p 4 C tidružice, okr. Znojmo 33 Cukm antl viz Zlaté H ory Cvrčovice, okr. Břeclav 79, m p 6 Calonice, zaniklá ves u Dalešic, okr. T řeb íč 79, m p 5 Čáslav 19 Čáslavice, okr. T řeb íč 79, 206, m p 3 Částkov, okr. U herské H radiště 79, m p 10 Častohostice, součást Vesce, okr. T řeb íč 33 Častolovice, okr. Rychnov n. K něžnou 195 Častotice, osada Zahrádky, okr. T řeb íč 168 Čeblovice, zaniklá ves u Holasic, okr. Brno-venkov 79, m p 5 Čechočovice, okr. T řebíč 79, m p 3 Čechtín, okr. T řebíč 80, m p 2 Čechy viz Čechyně Čechyně, okr. Vyškov 27, 80, m p 7 Čejč, okr. H odonín 19, 101 Čejkovice, okr. H odonín 80—81, 102, 263, mp 8 Čejkovice, okr. Znojm o 19, 231 Čepkov viz G ottw aldov Čermákovice, okr. Znojm o 21, 81, m p 5 Čermákovice, zaniklá ves u Starého H obzí, okr. Jindřichův H radec 216 Černá, okr. Ždár n. Sázavou 81, m p 2 Černá H ora, okr. Blansko 23, 24, 42, 81— 82, 137, m p 4 Č ernčín, okr. Vyškov 82, m p 7 Černíč, okr. Jihlava 20, 82, 225, m p 3 Č ernín, okr. Znojm o 82, m p 3 Č ernvír, okr. Žďár n. Sázavou 83, m p 4 Čertův H rádek, okr. Prostějov 83, m p 5 Červená L hota, okr. T řebíč 83, m p 2 Červený H rádek, okr. Jindřichův H radec 64, 83—84, 216, m p 3 Červený M artínkov viz M artínkov Česká Olešná, okr. Jindřichův H radec 84, mp 1 Česká Ves viz M iroslav České Borotice viz Borotice České Budějovice 27 České K řidlovice, okr. Znojm o 84, m p 6 Český, zaniklá ves na Vranovsku, okr. Znojmo 84, 115, m p 3 Český K rum lov 155 Český Rudolec, okr. Jindřich ů v H radec 24, 38, 84—85, 151, m p 1 Český Šternberk, okr. Benešov 8 Číchov, okr. T řebíč 206 Čikov, okr. T řebíč 168, 247 Dačice, okr. Jindřichův H radec 12, 19, 23, 30, 38, 64, 83, 85— 87, 93, 105, 107, 117, 122, 125, 130, 150, 181, 192, 207, 240, 250, 258, m p 3 D alečín, okr. Ž dár n. Sázavou 20, 87— 88, mp 4 D alešice, okr. T řeb íč 79, 88, 233, 252, m p 5 D am bořice, okr. H odonín 88, 274, m p 8 D am nice, okr. Znojm o 159, 221 Dašovice, zaniklá ves u Štěm ěch, okr. T řeb íč 88, m p 3 D eblín, okr. Brno-venkov 88— 89, 145, 258, mp 5 D ědice, okr. Vyškov 89, m p 7 D ešná, okr. Jindřichův H radec 89, m p 3 D ešov, okr. T řeb íč 33 D ětkovice, okr. Prostějov 224 D ětkovice, okr. Vyškov 89, m p 7 Dětochov viz Vítochov D ěvičky, okr. Břeclav 19, 20, 24, 89— 90, 153, 187, 210, m p 6 D ěvín 18 D ilingen 95 D im itrov viz M itrov D iváky, okr. Břeclav 26, 90, m p 8 D ívčí H rady viz Děvičky D ivnice, okr. G ottw aldov 27, 90, m p 10 D louhá B rtnice, okr. Jihlava 90, m p 2 D louhá Ves viz Vrchoslavice D luhonice, zaniklá ves na Břeclavsku, okr. Břeclav 238 Dobešovice, zaniklá ves u N evojic, okr. Vyš­ kov 173 D obrá Voda, okr. Ž dár n. Sázavou 91, m p 4 D obré Pole, okr. Břeclav 22 Dohročkovice, okr. Vyškov 91, 176, m p 7 D obrohošť, součást Bílkova, okr. Jindřichův H radec 130 D obrom ilice, okr. Prostějov 35 D obronice, součást Tavíkovic, okr. Znojmo 91, m p 5 D obrotice, okr. K rom ěříž 91, m p 9 D obřínsko, okr. Znojm o 21, 231, 232 Dobšice, okr. Znojm o 272 D olní Bojanovice, okr. H odonín 91, m p 8 Dolní Bolíkov, osada Cizkrajova, okr. Jin d ři­ chův H radec 38, 211, m p 1 D olní Č epí, osada U jčova, okr. Ždár n. Sáza­ vou 91— 92, m p 4 D olní D ražovice viz Dražůvky D olní D ubňany, okr. Znojm o 21, 96, m p 5 D olní H eřm anice, okr. Ždár n. Sázavou 65, 183 D olní K ounice, okr. Brno-venkov 19, 23, 24, 92— 93, m p 5 D olní Lesonice viz Lesůňky D olní L hoty, okr. G ottw aldov 209 D olní L oučky, okr. Ž dár n. Sázavou 20, 145, mp 5 D olní M oštěnice viz H ýsly D olní N ěm čí, okr. U herské H radiště 120, 218 D olní N ěm číce, okr. Jindřichův H radec 22, 30, 93, 240, m p 3 D olní Plaveč viz Plaveč D olní Počenice viz Počenice D olní Radíkov, okr. Jindřichův H radec 85 D olní Rokytánka, zaniklá ves na T řebíčsku, okr. T řeb íč 208 D olní Rožínka, okr. Ž dár n. Sázavou 23, 24, 93, m p 4 D olní Říčky viz Říčky D olní Sm rčné, okr. Jihlava 206 D olní V ěstonice, okr. Břeclav 18, 19, 116 D olní Vilémovice, okr. T řeb íč 242 D olní V ilím eč, okr. Jihlava 83, 174 D oloplazy, okr. Prostějov 257 D om čice, okr. Znojm o 278 D oubravice n. Svitavou, okr. Blansko 93 až 94, 201, m p 4 D oubravník, okr. Ždár n. Sázavou 83 Doubravská H ora, okr. Teplice 10 D oupě, okr. Jihlava 204 D rahonín, okr. Ž dár n. Sázavou, 20, 125, 254 D rásov, okr. Brno-venkov 145 D ražůvky, okr. H odonín 37, 94, 274, mp 8 D m holec, okr. Břeclav 22, 24, 2 6 ,9 4 —95,153, mp 6 Drnovice, okr. Blansko 95, m p 4 D rnovice, okr. Vyškov 200 D rysice, okr. Vyškov 151 D řínov, okr. Krom ěříž 95— 96, m p 7 D u b viz Tasov D ubňany, okr. H odonín 96, 112, mp 8 D ubno viz D olní D ubňany D uchcov 14 D ukovany, okr. T řebíč 27, 96, 199, 232, mp 5 D vorce viz H eršpice D vorce viz Kepkov D vorce, zaniklá ves u K otvrdovic, okr. Blan­ sko 125 D vořiště, osada Bystřice n. Pernštejnem , okr. Ždár n. Sázavou 29 D vořiště, zaniklá ves na D ačicku, okr. Jin­ dřichův H radec 84 Dyjákovice, okr. Znojm o 89, 96, mp 6 Dyjákovičky, okr. Znojmo 115 Dyje, okr. Žnojm o 96, m p 6 Dyjice, okr. Jihlava 225 D žbánice, okr. Znojm o 21, 98, 233, 255, m p 6 Eggenberk 140 Engelsberk viz Starý Světlov E nkenfurt viz Bezděkov Epice, zaniklá ves u Vracovic, okr. Znojmo 115, 222 Falkenštejn 242 Falknov viz Sokolíčko Florencie 55, 81 Frejštejn, okr. Znojm o 20, 77, 85, 98, 161, 238, m p 3 Freundsberk viz Klenov Fryšava viz Břežany G nast viz H nízdo G ottw aldov 98—99, 121,149,150, 184, 207, 222, 225, m p 9 — Čepkov 99 — G rygov 99 — M alenovice 20, 149— 150, 195, m p 9 — M ladcová 99 — P rstně 99 — Zbožná 99 G óttw eig 272 G ru b 33 G runw ald 65, 135 G rygov viz Gottwaldov H abrovany, okr. Vyškov 26, 99— 100, m p 7 H abry, okr. Havlíčkův Brod 19 H aim burk 94 H ajany, okr. Brno-venkov 100, m p 5 Haleňkov, okr. Vsetín 34 H am iltony viz Vyškov H ardeck 259 H artm anice viz N iva H artvíkovice, okr. T řeb íč 122, m p 5 H elfštejn, okr. Přerov 10 H eraltice, okr. T řeb íč 100, 135, 221, mp 2 H eroltice, část H oštic, okr. Vyškov 100, mp 7 H eroltice, okr. Brno-venkov 258 (357) Heršpice, okr. Vyškov 100, 121, m p 7 Heřmanov, okr. Ždár n. Sázavou 168 Heřmanův Les, zaniklá ves u Lovčic, okr. H odonín 80 Hevlín, okr. Znojmo 108 Hlavatice, zaniklá ves u O lbram ovic, okr. Znojmo 159 Hlinka, zaniklá ves u Hvozdce, okr. Brnovenkov 252 H linné, okr. Ž dár n. Sázavou 207 Hluboká, okr. Jindřichův H radec 238 Hluboká n. Vltavou 8, 85, 188 Hluboké viz Lesní H luboké Hluk, okr. Uherské H radiště 100— 101, 146, mp 10 Hnízdo, osada Vrbovce, okr. Znojm o 115 Hodíce, okr. Jihlava 101, m p 2 Hodíškov, okr. Ždár n. Sázavou 207 Hodonín 18, 19, 20, 22, 27, 66, 74, 80, 81, 91, 96, 101-102, 112, 131, 147, 152, 161, 166, 196, 197, 204, 238, 263, 272, m p 8 Hofeřice, zaniklá ves u Okříšek, okr. T řeb íč 83 H ohenau 57 Holánkov, zaniklá ves u O strova, okr. Ždár n. Sázavou 254 Holeje, zaniklá ves u Budišova, okr. T řeb íč 65, 102, m p 2 Holešice, okr. Jindřichův H radec 102, m p 3 Holešov, okr. K rom ěříž 25, 26, 91, 102-103," 123, 125, 130, 133, 146, 155, 197, 199, 206, 278, m p 9 Holič, okr. Senica 19, 101 Holoubek, okr. T řeb íč 20, 103, m p 3 Holštejn, okr. Blansko 20, 104, 117, m p 7 Holubí Zhoř, okr. Ž dár n. Sázavou 65, 224 Holubice, okr. Vyškov 104, 255, m p 7 Honětice, okr. K rom ěřiž 265 Horákov, okr. Brno-venkov 104, m p 7 Horky, okr. T řebíč 141 Horní Bojanovice, okr. Břeclav 104, m p 8 H orní Bory, okr. Ždár n. Sázavou 91 Horní Břečkov, okr. Znojm o 179 Horní D ubenky, okr. Jihlava 111 Horní D ubňany, okr. Znojmo 21, 199, 232 Horní Dunajovice, okr. Znojm o 104, 199, mp 6 H orní Dvorce, osada Zahrádek, okr. Jin d ři­ chův H radec 104, mp 1 Horní H eršpice viz Brno H orní K ounice, okr. Znojmo 34, 211 H orní L hota, okr. G ottw aldov 209 Horní Lhotice viz Lhotice H orní Lideč, okr. V setín 198 Horní Meziříčko, okr. Jindřichův H radec 218 Horní N ěmčí, okr. Uherské H radiště 105, 120, m p 10 Horní Plaveč viz Plaveč Horní Počenice viz Počenice Horní Radíkov,okr. Jindřichův H radec 85,151 Horní Rokytánka, zaniklá ves na T řebíčsku, okr. T řebíč 208 Horní Rozsíčka, část D olní Rozinky, okr. Ždár n. Sázavou 105, 258, m p 4 H orní Slatina, okr. Jindřichův H radec 105, mp 3 Horní Věstonice, okr. Břeclav 178 Hornice, okr. T řebíč 105, m p 3 Horšovský T ý n , okr. Domažlice 8, 48 Hostákov, část Vladislavi, okr. T řeb íč 105, mp 2 Hostějov, okr. Uherské H radiště 74 Hosténice, okr. Brno-venkov 255 H ostěradice, okr. Znojmo 21, 37, 105, 222, 254, m p 6 Hostěrádky, část Rešova, okr. Vyškov 51 (3 5 8 ) H ostěrádky, část Vranovské V si, okr. Znojm o 115, 222 H ostétice, okr. Jihlava 225 H ostětín, okr. U herské H radiště 217 H ostím , okr. Znojm o 73, 105, 159, m p 3 Hostkovice, okr. Jindřichův H radec 30 H oštice, okr. K rom ěříž 26, 105— 106, m p 7 Hošťálková, okr. Vsetín 105, m p 9 Hoštice, osada obce H eroltice, okr. Vyškov 110 H ovězí, okr. Vsetín 106, m p 9 H ovorany, okr. H odonín 22, 161 H rabětice, okr. Znojm o 108 H radčany, okr. Brno-venkov 20, 106, m p 5 Hradčovice, okr. U herské H radiště 106, m p 10 H rádek, zaniklá ves u Rychtářova, okr. Vyškov 200 H rádek, okr. Znojm o 19, 84, 106, 115, m p 10 H rádek viz Ž dárec H rádek na Vlárské dráze, okr. G ottw aldov 106, 161 H radisko viz Olomouc H radiště Svatého H ypolita viz Znojm o Hradišťko, okr. Jindřichův H radec 30, 107, mp 3 H ranice, okr. Přerov 24 H rbov, okr. Ž dár n. Sázavou 247 H rotovice, okr. T řeb íč 31, 96, 103, 107, 129, 143, 166, 204, 242, 252, m p 3 H rubá Vrbka, okr. H odonín 107, 218, m p 10 H rubšice, okr. Brno-venkov 108, 183, m p 5 H rubý Rohozec, okr. Semily 96 H rušky, okr. Břeclav 238 H rušovany n. Jevišovkou, okr. Znojm o 59, 108— 109, 115, 254, m p 6 H rušovany u Brna, okr. Brno-venkov 50 H říšice, okr. Jindřichův H radec 30 H ukvaldy, okr. F rýdek-M ístek 10 H ulín, okr. K rom ěříž 18, 232 H ustopeče, okr. Břeclav 39, 104, 121, 173, 196, 238, 250, 261 Hvézdoňovice, okr. T řeb íč 109, m p 2 H ýsly, okr. H odonín 69, 93, 109, 158, m p 8 Charvátská Nová Ves, okr. Břeclav 22 Cheb 7 Chlaščov, zaniklá tvrz u Vizovic, okr. Gottw aldov 109, m p 9 C hlum , osada obce C hlum -K orouhvice, okr. Ž dár n. Sázavou 9 C hlum ec, okr. Jindřichův H radec 30 C hlum ec, okr. Ú stí n. L abem 46 C hlum ečné, zaniklá ves u Chomýže, okr. K rom ěříž 130 C hlupice, okr. Znojm o 222 C homýž, okr. K rom ěříž 130 C hornice, okr. Svitavy 42 C hotěboř, okr. Havl. Brod 18 C hotěbudice, okr. T řeb íč 64, 83 C hotoviny, okr. T áb o r 69 C hrlice viz Brno C hroustov, zaniklá ves u Rudíkova, okr. T ře ­ bíč 109, m p 2 C hřeptov, zaniklá ves u R udy, okr. Ž dár n. Sázavou 30 Chudčice, okr. Brno-venkov 252 C hudobín, zaniklá ves u Bystřice n. P ., okr. Ž dár n. Sázavou 88 C hur 55 Chvalatice, okr. Znojm o 33 Chvalkovice, okr. Jindřichův H radec 240, 211 Chvalkovice, okr. Vyškov 60, 109, m p 7 Chvalkovice-Komorov, okr. Vyškov 110, m p 7 Chvalnov, část Lísek, okr. K rom ěříž 110, 144, mp 7 Chvalnov-Lísky viz Lísky Innsbruck 94, 155 Ivančice, okr. Brno-venkov 1 9 ,2 1 ,2 9 , 92, 110, 127, 147, 164, 174, 183, 204, 206, 207, 208, 263, m p 5 Ivanovice na H ané, okr. Vyškov 23, 110— 111, 181, m p 7 Jablonica, okr. Senica 19 Jackov, okr. T řebíč 111, mp 3 Jakubov u M or. Budějovic, okr. T řebíč 111, mp 3 Jakubov viz Lesní Jakubov Jam né, okr. Jihlava 111, mp 2 Jam olice, okr. Znojm o 21, 231, 232 Janov 23, 164 Janovičky, osada obce Bohuňova, okr. Ždár n. Sázavou 254 Janštejn u H orních D ubenek, okr. Jihlava 20, 111, 119, 236, m p 1 Janův hrad, okr. Břeclav 111— 112, mp 8 Jarohněvice, zaniklá ves u D ubňan, okr. H odonín 96, 112, 158, 161, mp 8 Jarom ěřice n. R okytnou, okr. T řebíč 14, 19, 23, 24, 25, 26, 27, 112— 115, 155, 156, 166, 263, m p 3 Jaroslavice, okr. Znojmo 25, 38, 84, 96, 106, 108, 115— 116, 196, 260, mp 6 Jasenice, okr. T řeb íč 116— 117, 168, mp 5 Jasenice, okr. V setín 87 Javorek, okr. Ž dár n. Sázavou 210 Javorník, okr. H odonín 218, 246 Javorovec, osada M istřic, okr. Uherské H ra­ diště 160 Jeclov, osada obce Velký Beranov, okr. Jihlava 198 Jedov, okr. T řebíč 117, m p 5 Jedovnice, okr. Blansko 104, 117, mp 7 Jehřice, zaniklá ves u Višňového, okr. Znoj­ mo 33 Jelení skok viz Stonařov Jem nice, okr. T řeb íč 20, 23, 29, 31, 34, 65, 89, 117, 125, 126, 145, 146, 161, 181, 195, 200, 201, 211, 216, 233, 238, m p 3 Jem nice, okr. Ž dár n. Sázavou 117, m p 3 Jersice, osada obce Červený H rádek, okr. Jindřichův H radec 64, 84 Jesenov, zaniklá ves u M ostiště, okr. Ždár n. Sázavou 165 Jestřábí, osada Jindřichova, okr. Ždár n. Sá­ zavou 247 Jestřabice, okr. K rom ěříž 37, 119, m p 7 Jestřebi, okr. Jihlava 206, 220 Jevišovice, okr. Znojm o 20, 22, 25, 119, 173, 269, 272, m p 3 Jezdovice, okr. Jihlava 236 Ježkovice, okr. Vyškov 200 Ježov, okr. H odonín 119, m p 8 Jihlava 19, 20, 26, 54, 56, 90, 105, 111, 120, 124, 146, 152, 192, 193, 197, 198, 204, 206, 217, 220, 221,247, 250, 266 Jihlávka, okr. Jihlava 111, 119, m p 1 Jilem , okr. Jindřichův H radec 218 Jilm oví, osada Pernštejnského Jestřábí, okr. Ž dár n. Sázavou 125 Jim ram ov, okr. Ž dár n. Sázavou 25, 119— 120, mp 4 Jinačovice, okr. Brno-venkov 141, 252 Jindřichovice, okr. Jihlava 277 Jindřichův H radec 19, 23, 84, 195, 225 Jinošov, okr. T řeb íč 120, 168, 223, mp 5 Jiřice u M iroslavi, okr. Znojm o 120, mp 6 Jiříkovice, okr. Brno-venkov 120, 143, mp 7 Josefov, okr. H odonín 131 Jundrov viz Brno Kačina u K utné H ory 15 Kadolec, okr. Žďár n. Sázavou 182, 183 Kadolec viz Slavonice K alich, okr. Litom ěřice 10 Kámen víz Zubštejn K amenice, okr. Jihlava 23, 120, 233, m p 2 Kaménka, zaniklá ves u Lelekovic, okr. Brno-venkov 141 Kam enná, okr. T řeb íč 65 Kam enné viz M artinice K anšperk, pustý hrad u Suchova, okr. H odo­ nín 120, 218, m p 10 Kardašova Řečice, okr. Jindřichův H radec 65 K arlštejn, okr. B eroun 9 Kašnice, okr. Břeclav 26 K dousov, okr. T řebíč 33 K elčany, okr. H odonín 121, m p 8 Kelníky, okr. Uherské H radiště 121, m p 10 K epkov (Dvorce), pustá tvrz u H eršpic, okr. Vyškov 121, 203, m p 7 Ketkovice, okr. Brno-venkov 121, 183, mp 5 K laderuby n. Oslavou, okr. T řeb íč 152, 161, 257 K ladoruby viz K laderuby n. Oslavou Klečany, zaniklá ves u N edvědice, okr. Žďár n. Sázavou 83 Klečůvka, okr. G ottw aldov 99, 121, m p 9 K lenov, zaniklý hrad u Vsetína, okr. Vsetín 98, mp 9 K lenové, zaniklá ves u Čes. Rudolce, okr. Jindřichův H radec 85 K lentnice, okr. Břeclav 90, 153, 210 Klouboučky, okr. Vyškov 60, 215 K lobouky, okr. Břeclav 38, 45, 90, 121, 223, 246, m p 8 K něždub okr. H odonín 218 Kněževes, okr. Ž dár n. Sázavou 165 Kněžice, okr. T řebíč 121— 122, m p 2 K nínice, zaniklá ves u D obročkovic, okr. Vyš­ kov 91 K nínice, okr. Jihlava 122, m p 3 K níničky viz Brno Kobeřice, okr. Vyškov 122, 152, m p 7 Kobylí, okr. Břeclav 81, 102 K obylnice, okr. Brno-venkov 122, m p 5 K ohoutovice viz Brno Kojatice, okr. T řebíč 176 Kojatín, osada Sm rku, okr. T řeb íč 122, 236, mp 2 Kojátky, okr. Vyškov 122, m p 7 Kojetice, okr. T řebíč 208 K ojetín, okr. Přerov 91, 261 K okořín, okr. M ělník 15 K okštejn, pustý hrad u H artvíkovic, okr. T řebíč 122, 236, m p 5 Kolelek, zaniklá ves na Valašskokloboucku, okr. G ottw aldov 257 K oličín, okr. K rom ěříž 123, m p 9 K olštejn, okr. Jindřichův H radec 115 K omárov viz Brno Komárov, okr. G ottw aldov 194 K om ín viz Brno K om ňa, okr. Uherské H radiště 217, 272 Komorov, zaniklá ves u Chvalkovic, okr. Vyškov 27, 110, K onůvky viz K uničky Kopeček u Olomouce, okr. O lom ouc 153 Korolupy, okr. Znojm o 34, 98, 238 Korolupy, zaniklá ves u Pozořic, okr. Brnovenkov 255 K oryčany, okr. K rom ěříž 18, 21, 25, 37, 123— 124, m p 7 K orytná, okr. Uherské H radiště 120, 218, 258 Kostelec, okr. Jihlava 124, m p 2 Kostelec, okr. H odonín 70, 125, 273, m p 8 Kostelec u Holešova, okr. K rom ěříž 125, m p 9 Kostelní V ydří, okr. Jindřichův H radec 26, 125, m p 3 Kostice, okr. Břeclav 238 K ostníky, okr. T ře b íč 98, 125, m p 3 Košíkov, h rad u Borače, okr. Ž dár n. Sázavou 20, 125, 144, 207, m p 4 Košíkov, část Velké Bíteše, okr. Žďár n. Sáza­ vou 185 Kotvrdovice, okr. Blansko 125, m p 7 Koválov, zaniklá ves u Žabčic, okr. B rno-ven­ kov 125, m p 5 Kovalovice, okr. Brno-venkov 126, 196, 255, mp 7 Kozlany, okr. T řeb íč 126 Kozlov, okr. Jihlava 146 Kozlov, pustý h rad u K ozlan, okr. T řeb íč 126 m p 3 Kozlov, okr. Žďár n . Sázavou 126, 236 m p 4 Kožušice, okr. Vyškov 173 K rahulčí, okr. Jihlava 225 K rahulov, okr. T řeb íč 126, 242, m p 2 Krajovice, zaniklá ves u M enhartic, okr. T řeb íč 126, m p 3 K rakov 54, 135 K ralice n. O slavou, okr. T řeb íč 110, 127, 168, 170, 223, m p 5 Králice viz K ralice n. Oslavou Královo Pole viz Brno Královopolské Vážany, okr. Vyškov 127, m p 7 K ram olín, okr. T řeb íč 127, 161, m p 5 Krasonice, okr. Jihlava 122, 127— 128, m p 3 K ratochvíle, okr. Prachatice 12 K raví H ora, h rad u K uroslep, okr. T řeb íč 59, 127, 128, m p 5 Kravsko, okr. Znojm o 66, 128— 129, m p 3 K rhov, okr. T ře b íč 27, 129, 145, 252, m p 3 K rhov, okr. U herské H radiště 217 K rhovice, okr. Znojm o 129, m p 6 K rnčice, okr. T řeb íč 129, 175, m p 3 K rokočín, okr. T řeb íč 168 Krokvice, zaniklá ves u Slavětína, okr. Jin ­ dřichův H radec 130, m p 3 K rom ěříž 20, 37, 89, 100, 133, 184, 232, 233, 253, 264, 266 K ru h , ves sloučená s H oloubicem i, okr. Vyš­ kov 104, 255 K rum vald, pustý hrad u D obrohoště, okr. Jindřichův H radec 130, m p 3 Křekov, okr. G ottw aldov 257 K řepice, okr. Břeclav 130, 279, m p 6 Křeslík, zaniklá ves u Stálek, okr. Znojm o 238 K řetín, okr. Blansko 130, m p 4 K řídlo, hrad u Chomýže, okr. K rom ěříž 9, 130, m p 9 K řídlůvky, okr. Znojm o 115 K řivoklát, okr. Rakovník 7, 32 Křižanov, okr. Ž dár n. Sázavou 22, 131, 145, 182, 184, 188, 201, 277, m p 4 K řoví, okr. Žďár n. Sázavou 258 K ubšice, okr. Znojm o 159 K učerov, okr. Vyškov 50 K uchlov, hrad u R ychtářova, okr. Vyškov 131, mp 7 K uks, okr. T ru tn o v 14 K ukvice, zaniklá ves u Josefova, okr. H odonín 131, m p 8 K undelov viz Budišov K unětická H ora, okr. Pardubice 188 K uničky, zaniklá ves na H odonínsku, okr. H odonín 60 K uničky, zaniklá ves u H eršpic, okr. Vyškov 123, 203, m p 7 K unovice, okr. U herské H radiště 18, 19, 21, 106, 131, 146, m p 10 K unštát, okr. Blansko 20, 79, 88, 95, 130, 131— 132, 135, 145, 149, 197, 206, 208, 258, m p 4 K unžak, okr. Jindřichův H radec 19 K upařovice, okr. Brno-venkov 132—133, mp 5 K uroslepy, okr. T řeb íč 127, 128 K urovice, okr. K rom ěříž 133, 160, mp 9 K u řim , okr. Brno -venkov 26, 133, mp 5 Kvačíce, část U herského O strohu, okr. U her­ ské H radiště 239 Kvasíce, okr. K rom ěříž 24, 26, 133— 134, 171, 232, mp 9 Kvasov viz Kvášov Kvášov, zaniklá ves u Ždánic, okr. Hodonín 134, m p 8 Kyjov, okr. H odonín 18, 36, 37, 75, 93, 109, 119, 121, 123, 125, 134, 158, 172, 173, 182, 184, 220, 221, 222, 242, 258, 273, 278, mp 8 Kyjov, zaniklá ves u Ronova, okr. Ždár n. Sázavou 182 Kyjovice, okr. Znojm o 134, m p 6 K ynžvart, okr. C heb 15 L adná, okr. Břeclav 134, 194, m p 8 L am berk, hrad u Březníka, okr. T řeb íč 20, 22, 59, 134— 135, 208, m p 5 Lam berk u K un štátu , okr. Blansko 135, m p 4 L andštejn, okr. Jindřichův H radec 7, 85 Langenberg viz Lam berk L anštorf viz Ladná Lány, zámek u Břeclavi, okr. Břeclav 135, mp 8 L anžhot, okr. Břeclav 238, m p 8 L apikus, h rad na Znojem sku, okr. Znojmo 20, 135— 137, m p 3 L auentenburch viz Břeclav Lavičky, okr. Ž dár n. Sázavou 247 L áz, část Nových Syrovic, okr. T řebíč 33 L azinov, okr. Blansko 141 Lažánky, okr. Brno-venkov 33, 79 Lebedov, okr. K rom ěříž 265 Ledce, okr. Brno-venkov 21, 38 Lednice, okr. Břeclav 15, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 63, 73, 137— 140, 243, 244, mp 8 L echotice, okr. K rom ěříž 278 Lechovice, okr. Znojm o 25, 140— 141, mp 6 Lelekovice, okr. Brno-venkov 141, mp 5 Leopoldov viz Smradavka Lesní H luboké, okr. Brno-venkov 100, 233, mp 5 Lesní Jakubov, okr. T řeb íč 111, 127 Lesonice, okr. T řeb íč 141, m p 3 Lesonice, okr. Znojm o 164 Lesůňky, okr. T řeb íč 141 m p 3 Lešná, zámek u Štípy, okr. Gottwaldov 147 Lešno 127, 170 Léštnice viz Slavonice Letonice, okr. Vyškov 141, m p 7 Letošov, osada Nesovic, okr. Vyškov 173 Letovice, okr. Blansko 21, 131, 141— 143, mp 4 Levnov viz Kozlov Lhánice, okr. T řeb íč 161 L hota, okr. G ottw aldov 198, 225 L hota, osada Pačlavic, okr. K rom ěříž 278 L hota, zaniklá ves u Blišic, okr. Kroměříž 37 L hota, zaniklá ves u Lipníka, okr. Třebíč 143, mp 3 L hota R apotina, okr. Blansko 143, mp 4 L hota viz Ostrožská L hota Lhotice u Jem nice, okr. T řeb íč 161, 211, mp 5 L hotice viz H orní Lhotice Lhotka, okr. Jihlava 224 (359) Lhotka, zaniklá ves u U hřic, okr. H odonín 240 Lhotka, zaniklá ves u Letošova, okr. Vyškov 173 Lhotka, zaniklá ves u M irošova, okr. Ždár n. Sázavou 143, 181, m p 4 Lhotsko, okr. G ottw aldov 257 Libice nad C idlinou, okr. N ym burk 18, 19 Libochovice, okr. Litom ěřice 14, 24 Lidéřovice, osada obce Vnorovy, okr. H odonín 218 Lidéřovice, osada obce Peč, okr. Jindřichův H radec 85 Lidkovice viz Ludkovice Lidm ěřice, osada obce Olbram ovice, okr. Znojmo 159 Lichnice, okr. C hrudim 32 Lipany, okr. Praha-východ 10, 21, 57 Lipina, zaniklá ves u L hotky na Vyškovsku, okr. Vyškov 200 Lipnice, okr. Jindřichův H radec 85, 151 Lipník, okr. T řebíč 143 Lipník n. Bečvou, okr. Přerov 24 Lipolec, okr. Jindřichův H radec 30 Lipov, okr. H odonín 218, 219 Lipsko 36 Liptál, okr. Vsetín 143, m p 9 Lísek viz Bukov Lísky, osada obce Chvalnov-Lísky, okr. Krom ěříž 143, m p 7 Líšeň viz Brno Litava, osada obce Olší, okr. Ž dár n. Sázavou 144, m p 4 Litenčice, okr. K rom ěříž 143, 144, 264, m p 7 Litice n. O rlicí, okr. Ú stí n. Orlicí 10, 188 Litohoř, okr. T řebíč 144, m p 3 Litomyšl, okr. Svitavy 12, 18, 191, 192 Litostrov, okr. Brno-venkov 144, m p 5 Litovaný, okr. T řebíč 129, 145, m p 3 Loděnice, okr. Znojmo 159 Loděnice u Berouna, okr. Beroun 267 Lomnice, okr. Blansko 20, 24, 73, 87, 145, 212, m p 4 Londýn 54 Loštice, okr. Šum perk 254 Loučky viz Dolní Loučky Louka, okr. Blansko 79, 145, mp 4 Louka, okr. H odonín 38, 146, mp 10 Louka, okr. T řebíč, m p 3 Louka viz Znojmo Loukovice, okr. T řebíč 208 Louky viz Gottwaldov Lovčice, okr. H odonín 80, 274 Lovčičky, okr. Vyškov 146, mp 7 Lovčovice, osada obce M enhartice, okr. Třebíč 146, mp 3 Lovětín, okr. Jihlava 30, 124 Lovíšky, zaniklá ves na Bučovicku, okr. Vyš­ kov 37 Lubná, okr. Krom ěříž 66 Lubnice, okr. Znojmo 33, 34, 98, 238 Lucca 213 Ludkovice, zaniklá ves na U herskobrodsku, okr. Gottwaldov 217 Luhačovice, okr. G ottw aldov 24, 25, 146, 217, m p 10 Luka viz Luka n. Jihlavou Luka n. Jihlavou, okr. Jihlava 146, m p 2 Lukov, okr. G ottwaldov 12, 20, 24, 146— 147, mp 9 Lukov, okr. Znojmo 84, 115, 178 Lukovany, okr. Brno-venkov 21, 147, m p 5 Luleč, okr. Vyškov 100, 147, m p 7 L undenburg viz Břeclav Lužice, okr. H odonín 147, m p 8 Lužkovice, okr. G ottw aldov 147— 149, m p 9 (360) Lykodery, zaniklá ves u M yslibořice, okr. T řeb íč 166 Lysice, okr. Blansko 23, 25, 26, 27, 43, 149, 206, mp 4 Mackovice, okr. Znojm o 21 M aidberk viz Děvičky Malá Skála, okr. Jablonec n. N isou 96 M alá Vrbka, okr. H odonín 107 M alé, osada Panské L hoty, okr. Jihlava 206 Malenovice, součást G ottw aldova 20, 149— 150, 195, m p 9 Málkovice viz M oravské Málkovice M alý Pěčín viz Velký Pěčín M anešovice, osada obce T řebětic, okr. Jin d ři­ chův H radec 30 M anice, zaniklá ves u Brna 150, 273, m p 5 M antova 55 M arefy, okr. Vyškov 60 Markova L hota, zaniklá ves u F ryštáku, okr. Gottw aldov 278 M arkvarec, okr. Jindřichův H radec 85, 150— 151, m p 1 M arkvartice, okr. T řeb íč 135, 277 M arseille 53 M aršovice, okr. Znojm o 151, m p 5 M artinice, zaniklá ves u Telče, okr. Jihlava 128, 151, 174, 265, m p 3 M artinice, okr. Ždár n. Sázavou 27, 30, 165 M artínkov, okr. T řeb íč 151, m p 3 M aříž, část Slavonic, okr. Jindřichův H radec 151, m p 1 M ašovice, okr. Znojm o 84, 98, 107 M atějov, okr. Ž dár n. Sázavou 93 Matějovice, okr. Jindřichův H radec 85, 93 M edlánky viz Brno M edlov, okr. Brno-venkov 151, 187, 279 M edlov, okr. K rom ěříž 95, 264, m p 5 M edlovice, okr. Vyškov 110 M ejlice, okr. Vyškov 151— 152, 198, m p 7 M elnice viz M ejlice M enhartice, okr. T řeb íč 117, 126 M ěnín, okr. Brno-venkov 18, 48, 50, 51 M ěřín, okr. Ž dár n. Sázavou 81, 233 M ešovice, osada V ratěnína, okr. Znojm o 33, 34, 238 M eziboří, okr. Zdár n. Sázavou 254 Mezilesice, zaniklá ves u Slavkova, okr. Vyš­ kov 152, m p 7 M eziříčí, zaniklá ves u Holešova, okr. K rom ě­ říž 278 M eziříčko, zaniklá ves u M oravských B udě­ jovic, okr. T řeb íč 152, m p 2 M eziříčko, okr. Jihlava 152, 231, m p 3 M eziříčko viz H orní Meziříčko M icm anice, osada Strachotic, okr. Znojm o 89, 115 M íchov, zaniklá ves na Boskovicku, okr. Blansko 152, m p 4 M ikulčice, okr. H odonín 18, 152— 153, 238, mp 8 M ikulčice, zaniklá ves u N ových M lýnů, okr. Břeclav 194, m p 6 M ikulov, okr. Břeclav 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 29, 59, 73, 89, 94, 120, 137, 153— 156, 166, 173, 178, 208, 210, 242, 244, m p 6 M ikulovice, okr. T řeb íč 156, m p 3 M ikulovice, okr. Znojm o 173 M ilán 103 M ilešovice, okr. Vyškov 152, 156, m p 7 M ilfron viz Dyje M ilíčovice, okr. Znojm o 115, 179, 222 Milokošť, část Veselí n. M oravou, okr. H o ­ donín 239 M ilonice, okr. Blansko 156, m p 5 M ilonice, okr. Vyškov 158, m p 7 M ilotice, okr. H odonín 21, 23, 24, 25, 26, 27, 158— 159, m p 8 M iroslav, okr. Znojm o 21, 159, m p 6 Miroslavské K nínice, okr. Znojm o 21, 135, 159, 168, m p 6 M irošov, okr. Ždár n. Sázavou 143 M istřice, okr. Uherské H radiště 160, mp 10 M itrov, okr. Ž dár n. Sázavou 20, 160— 161, 188, 254, m p 4 M itterd o rf viz M iroslav M ladcová viz G ottwaldov M ladoňovice, okr. T řebíč 98, 161, mp 3 M ladotice viz Slavičin M odletice, okr. Jindřichův H radec 216 M odříce, okr. Brno-venkov 18, 20, 26, 161, mp 5 M ohelno, okr. T řeb íč 161, 168, m p 5 M ohyla viz Popice M okronosy, zaniklá ves u D ubňan, okr. Hodo­ nín 96, 158 M okroňovice, zaniklá ves u Šardic, okr. H o­ donín 112, 161, m p 8 M okrovany viz M okroňovice M okrašice, okr. Znojm o 21 M oravec, okr. Ž dár n. Sázavou 161, 161— 162, 201, m p 4 M oravská T řebová, okr. Svitavy 42 M oravské Budějovice, okr. T řebíč 19, 21, 29, 33, 37, 38, 45, 65, 73, 105, 111, 129, 141, 144, 151, 152, 156, 162, 175, 203, 224, 258, mp 3 M oravské K nínice, okr. Brno-venkov 135, 252 Moravské M álkovice, okr. Vyškov 110, 162, mp 7 M oravské Prusy, okr. Vyškov 162, m p 7 M oravský K rum lov, okr. Znojm o 20, 21, 22, 23, 24, 26, 37, 66, 81, 96, 98, 105, 108, 151, 159, 162— 165, 172, 180, 195, 199,210,221, 231, 232, 233, 237, 245, 255, m p 5 M oravský Žižkov, okr. Břeclav 26 M orkovice, okr. K rom ěříž 165, 181, mp 7 M ostiště, okr. Ž dár n. Sázavou 165, m p 2 M ouchnice, okr. Vyškov 165, m p 7 M ouřínov, okr. Vyškov 165, 203, mp 7 M ram otice, okr. Znojm o 129 M stěnice, zaniklá ves u H rotovic, okr. T řebíč 33, 166, m p 3 M ušov, okr. Břeclav 17, 18, 153, 166, mp 6 M utěnice, okr. H odonín 166, m p 8 M utišov, okr. Jindřichův H radec 166, 240, mp 1 M ysliboř, okr. Jihlava 225 M yslibořice, okr. T ře b íč 25, 26, 83, 107, 166— 167, 252, m p 3 N ačeratice, okr. Znojm o 115 N aloučany, okr. T řeb íč 168 Náměšť n. O slavou, okr. T řeb íč 12, 19, 23, 24, 25, 26, 27, 59, 116, 117, 120, 121, 122, 126, 127, 128, 134, 135, 143, 145, 161, 167— 170, 180, 184, 196, 199, 208, 209, 223, 245, 257, mp 5 N apajedla, okr. G ottw aldov 17, 18, 24, 25, 26, 27, 133, 170— 172, 194, 232, 266, m p 9 N áram eč, okr. T řebíč 65, 172, m p 2 Násedlovice, okr. H odonín 172, 274, m p 8 N ašim ěřice, okr. Znojm o 172, m p 6 N ávojná, okr. G ottw aldov 172, m p 10 Neapol 65, 70 Nedachlebice, okr. U herské H radiště 173, m p 10 N edakonice, okr. U herské H radiště 21 N edvědice, okr. Ž dár n. Sázavou 20, 185, 187 N edvézí, zaniklá ves u Rácova, okr. Jihlava 30 Nechvalin, okr. H odonín 173, m p 8 N ejdek, okr. Břeclav 73, 173, m p 8 N elepina Zhoř viz Stránečka Zhoř Něm či viz Dolní N ěm čí Němčíce, část Ivančic, okr. Brno-venkov 21, 85, 115, 221, 279 Něm čičky, okr. Břeclav 173, m p 6 Němčičky, okr. Znojm o 21, 173, m p 8 Německá Ves, pustá ves na Bítovsku, okr. Znojm o 33 Německé Bránice viz Nové Bránice Německé K nínice viz Miroslavské Knínice Německý R udolec viz Rudolec Nem ojany, okr. Vyškov 100, 147 N em otice, okr. Vyškov 173, m p 7 N em otínek, zaniklá ves u N em otic, okr. Vyš­ kov 173 Nenkovice, okr. H odonín 37, 274 N esachleby, okr. Znojm o 107 N esovice, okr. Vyškov 23, 60 N esulovice, zaniklá ves na Znojem sku 107 Nětčice, okr. K rom ěříž 173, m p 7 Nevcehle, okr. Jihlava 217 Nevojice, okr. Vyškov 173, m p 7 Nevšová, okr. G ottw aldov 209 Nezdenice, okr. U herské H rad iště 173, m p 10 Nikolčice, okr. Břeclav 279 N ítkovice, okr. K rom ěříž 174, m p 7 N iva, okr. Prostějov 104 N ivnice, okr. U herské H radiště 120, 258 Nosálovice, okr. Vyškov 200 Nosislav, okr. Břeclav 174, 279, m p 5 Nová Břeclav viz Břeclav Nová Bystřice, okr. Jindřichův H radec 85 Nová Říše, okr. Jihlava 19, 83, 174, 221, m p 3 Nová Ves, okr. Jihlava 111 Nová Ves, okr. Ž dár n. Sázavou 201, 216 Nové Bránice, okr. Brno-venkov 174, m p 5 Nové H obzí, osada Starého H obzí, okr. Jin ­ dřichův H radec 174, mp 3 Nové H rady, okr. Čes. Budějovice 20 Nové Hvězdlice, okr. Vyškov 174, m p 7 Nové M ěsto na M oravě, okr. Ždár n. Sázavou 26, 119, 174— 175, 180, 207, 210, m p 4 Nové M ěsto n. Váhom, okr. T renčín 18 Nové M eziříčko viz Meziříčko Nové M lýny, osada P řítluk, okr. Břeclav 153, 194 Nové Syrovice, okr. T řebíč 175— 176, m p 3 Nové U herčice viz U herčice Nové Veselí, okr. Ždár n. Sázavou 176, 247, mp 2 Nové Zámky, osada Nesovic, okr. Vyškov 23 158, 176— 178, m p 7 Novosedlice viz Slavkov Nový Batelov viz Batelov Nový hrad, pustý hrad u Blanska 21, 24, 178, mp 5 Nový hrad, pustý hrad u M ikulova 21, 178, mp 6 Nový hrad viz Stagnov N ový hrádek, pustý hrad u Znojma 178— 179, 222, m p 3 Nový Poddvorov, okr. H odonín 196 Nový Přerov, okr. Břeclav 22 Nový Sm ilheim viz Vizovice Nový Světlov, okr. U herské H rad iště 27, 179— 180, 217, mp 10 Obce, osada Ochozu u Brna, okr. B rno-ven­ kov 143 O břany viz Brno Ocmanice, okr. T řebíč 168 O dunec, okr. T řebíč 129 Ochoz u Brna, okr. Brno-venkov 50 Okarec, okr. T řeb íč 168, 180, 199, m p 5 Okrašovice, osada Slavíček, okr. T řeb íč 180 mp 3 Okřešice, osada Budíkovic, okr. T řeb íč 206 Okříšky, okr. T řeb íč 83, 180, 192, m p 2 O lbram kostel, okr. Znojm o 172, 222 Olbram ovice, okr. Znojm o 159, 180, m p 6 Oldřichovice, okr. G ottw aldov 194 Oleksovice, okr. Znojm o 180, m p 6 Oleksovičky, osada Slupu, okr. Znojm o 115 Olešná, okr. Ž dár n. Sázavou, 180— 181, mp 4 Olešnice, okr. Blansko 135 Olešnička, osada Štěpánova n. Svratkou, okr. Ž dár n. Sázavou 181, m p 4 O lom ouc 18, 42, 45, 46, 50, 81, 87, 95, 107, 131, 267 O lom učany, okr. Blansko 178 Olšany, okr. Jindřichův H radec 22, 181, m p 1 Olší, okr. Ž dár n. Sázavou 73, 181, 187, mp 4 Olší viz Olší n. Oslavou Olší n. O slavou, okr. Ž dár n. Sázavou 247 O m ice, okr. Brno-venkov 181, m p 5 Onšov, okr. Znojm o 107, 115 O patov, okr. T řeb íč 181, m p 2 Opatovice, zaniklá ves u T ýnce, okr. H odonín 238 O patovice, zaniklá ves u M orkovic, okr. K ro­ m ěříž 181, 196, m p 7 Opatovice, okr. Vyškov 200 Oponešice, okr. T řeb íč 181, m p 3 O rleans 54 Orlik n. Vltavou, okr. Písek 7 Orlov u Orlovic, okr. Vyškov 110, 162, 181, rrip 7 Orlovice, okr. Vyškov 110, 181 O řechov, okr. Uherské H radiště 182— 183, mp 8 O řechov, okr. Ž dár n. Sázavou 182, 183, m p 5 Osetkovice, zaniklá ves u Červeného H rádku, okr. Jindřichův H radec 84 Osiky, okr. Blansko 183, m p 4 Oslava viz Dolní Heřm anice Oslavany, okr. Brno-venkov 26,183,233, mp 5 Oslavice, okr. Ž dár n. Sázavou 165, 183, m p 2 Oslavička, součást Nového Telečkova, okr. T řeb íč 30, 183, m p 2 Oslnovice, okr. Znojm o 33 Osová, osada Osové Bítýšky, okr. Ž dár n. Sá­ zavou 183— 184, m p 5 Osová Bítýška, okr. Ž dár n. Sázavou 183 Ostojkovice, okr. Jindřichův H radec 117 Ostopovice, okr. Brno-venkov 184, 233, m p 5 O strá Louka, zaniklá ves u Boňova, okr. T ře ­ bíč 166 Ostrava 27 O stroh viz U herský O stroh O strov viz O strov n. Oslavou Ostrov n. Oslavou, okr. Ždár n. Sázavou 165, 184, m p 2 O strov u M acochy, okr. Blansko 104 Ostrovačice, okr. Brno-venkov 26 Ostrovánky, okr. H odonín 60 Ostrožská L hota, okr. U herské H radiště 239 O střihom 18 O světimany, okr. U herské H radiště 21, 69, 70, 184, m p 8 O tnice, okr. Vyškov 184, m p 7 O tradice, okr. T řeb íč 120, 168, 184, m p 5 Otrokovice, okr. G ottw aldov 184, 225, m p 9 Oxford 54 Pačlavice, okr. K rom ěříž 184— 185, m p 7 Palekovice, zaniklá ves u Branišovic, okr. Znojm o 21, 38, 159 Pálovice, okr. T řeb íč 117 Palupín, okr. Jindřichův H radec 185, m p 1 Pánov, okr. Ždár n. Sázavou 185, mp 5 Panská L hota, okr. Jihlava 206 Panské D ubenky, okr. Jihlava 111, 185, mp 1 Pardubice 185, 190 Paříž 54, 86, 214 Pa via 81 Pavlice, okr. Znojmo 33 Pavlíkovice viz Palekovice Pavlínov, okr. Ždár n. Sázavou 185, mp 2 Pavlov, okr. Břeclav 18, 89, 90 Pavlov, okr. Ždár n. Sázavou 165 Pavlovice, okr. Vyškov 36, 185, m p 7 Pavlovice, okr. Znojmo 107 Pelhřim ov 19 P em dorf viz Miroslav P em dorf viz Rosice Pěnkov, zaniklá ves u Karlovic, okr. G ottw al­ dov 194 Perná, okr. Břeclav 153 Pernštejn, okr. Ždár n. Sázavou 10, 20, 22, 24, 27, 29, 175, 181, 185— 192, 199, mp 4 Petrohrad 73, 143 Petrov, okr. H odonín 218 Petrovec viz Petrovice Petróvice, okr. Blansko 192, 194, m p 4 Petrovice, osada Puklic, okr. Jihlava 192, 198, 206, mp 2 Petrovice, okr. T řebíč 180, 192, m p 2 Petrovice, okr. Znojm o 231 Písečné, okr. Jindřichův H radec 24, 33, 87, 130, 192— 193, 211, m p 3 Písek 7, 8 Pístovice, okr. Vyškov 200 P itín, okr. Uherské H radiště 217 Pivcova Z hoř viz Stránecká Zhoř Plasy, okr. Plzeň-sever 14 Plaveč, okr. Znojmo 25, 135, 193, m p 6 Plenkovice, osada Kravska, okr. Znojm o 193, mp 3 Plešice, osada T řebenic, okr. T řebíč 103 Plum lov, okr. Prostějov 24, 137 Počátky, okr. Pelhřim ov 19, 111 Počenice, okr. K rom ěříž 193, m p 7 Podhradí, osada Pozlovic, okr. Gottwaldov 194 Podhradí, okr. Gottwaldov 217, mp 9 Podhradí n. D yjí, okr. Znojm o 98 Podivín, okr. Břeclav 18, 20, 58, 67, 193— 194, mp 8 Podmoli, okr. Znojm o 84, 129, Podolí, zaniklá ves u Petrovic, okr. Blansko 33 Podobí, nyní součást Míchova, okr. Blansko 152, 194, m p 4 Podom í, okr. Vyškov 125, 200 Pohansko, okr. Břeclav 18, 194, mp 8 Pohořelice, okr. Břeclav 18, 20, 120, 196 Pohořelice, okr. G ottw aldov 79, 132, 150, 151, 187, 194, 194— 195, 257, 279, mp 9 Pohořílky, osada O tína, okr. Ž dár n. Sázavou 247 Polánka, okr. Znojmo 21, 195, m p 5 Polekovice viz Palekovice Polešovice, okr. Uherské H radiště 158 Police, okr. T řebíč 29, 195, m p 3 Polička, okr. Svitavy 18, 272 Polná', okr. Jihlava 228, 230 Ponětovice, okr. Brno-venkov 195, mp 7 Popelín, okr. Jindřichův H radec 84,195— 196, mp 1 Popice, okr. Břeclav 196, 231, mp 6 Popice, okr. Jihlava 217 Popov, okr. G ottw aldov 196, mp 10 Popovice, okr. U herské H radiště 107 Popův K eř viz Popov (361) Popůvky, okr. Brno-venkov 233 Pornice, osada Pačlavic, okr. K rom ěříž 196, mp 7 Poštorná, součást Břeclavi 22 Potštejn, okr. Rychnov n. K něžnou 188 Potvorovice, zaniklá ves u Nového Poddvorova, okr. H odonín 196, m p 8 Pouzdřany, okr. Břeclav 25, 196, m p 6 Pozdatín, okr. T řebíč 168, 196, m p 2 Pozlovice, okr. G ottwaldov 217 Pozořice, okr. Brno-venkov 24, 196, 255, m p 7 Práče, okr. Znojm o 59 Praha 7, 14, 17, 18, 21, 22, 46, 48, 50, 54, 60, 67, 81, 95, 104, 107, 117, 129, 141, 168, 180, 191, 219, 239, 253, 267, 272 — Strahov 272 — Vyšehrad 33, 149, 217, 250 Prakšice, okr. Uherské H radiště 196, m p 10 Prasklice, okr. K rom ěříž 196, m p 7 Pravice, okr. Znojmo 196— 197, m p 6 Pravlov, okr. Brno-venkov 48 Prechov, zaniklá ves u M oravského Žižkova, okr. Břeclav 57, 194 Prosetín, okr. Ž dár n. Sázavou 197, m p 4 Prostějov 24, 137, 202 Prostředkovice, osada Suché, okr. Jihlava 217 Provodov, okr. G ottw aldov 98, 207, 217 Prštice, okr. Brno-venkov 197, 252, m p 5 Prštné viz Gottwaldov Prusy viz Prušánky Prušánky, okr. H odonín 81, 197, mp 8 Přeckov, okr. T řebíč 197, m p 2 Předboř, osada L uky n. Jihlavou, okr. Jihlava 146 Předklášteří u Tišnova, okr. Brno-venkov 19 Předm ostí viz Přerov Přerov 18, 70 Přeskače, okr. Znojm o 21 Příblovice, zaniklá ves u C ornštejna, okr. Znojmo 77 Příbram , okr. Brno-venkov 263 Přibyslav viz Přibyslavice Přibyslavice, okr. T řebíč 18, 197, 206, 230, mp 2 Přibyslavice, pustá ves u Brumova, okr. Blan­ sko 168 Přílepy, okr. K rom ěříž 197, mp 9 Přim da, okr. Tachov 7 Přímělkov, okr. Jihlava 197, 206, m p 2 Přímětice, okr. Znojm o 129, 197, m p 3 Příseka, okr. Jihlava 19, 198, m p 2 Příštpo, okr. T řebíč 33 Přítluky, okr. Břeclav 194 Psáry, zaniklá ves na Znojem sku 237 Puklice, okr. Jihlava 198, m p 2 Pulčín, okr. Vsetín 198, m p 9 Pulgáry viz Bulhary Purgm anice viz Purkm anice Purkm anice, zaniklá ves u Perné, okr. Břeclav 20, 178 Pustim ěř, okr. Vyškov 151, 198, 277, m p 7 Pyšel, okr. T řebíč 199, m p 5 Pyšolec, hrad u K obylnic, okr. Ždár n. Sáza­ vou 20, 199, m p 4 Rabensberk 63 Rábí, okr. Klatovy 10 Rabštejn u Dukovan, okr. T řebíč 20, 21, 22, 64, 119, 199, m p 5 Rackova, okr. Gottwaldov 199, m p 9 Raclavice viz Radslavice Rácov, okr. Jihlava 30 Rácovice, okr. T řebíč 200, mp 3 Račice, okr. T řebíč 107, 129, 200, m p 3 Račice, okr. Vyškov 164, 200, m p 7 Radějov, okr. H odonín 218 (362 ) Radešín, okr. Ždár. n. Sázavou 25, 200— 201, 277, m p 4 Radíkov, okr. Jindřichův H radec 85 Radíkovice, zaniklá ves u Budíkovic, okr. T řeb íč 107 R adim ěř, okr. Svitavy 141 Radkov, osada M oravce, okr. Ž dár n. Sázavou 201, m p 4 Radkovice u H rotovic, okr. T řeb íč 33 Radonín, okr. T řeb íč 220, 242 Radostice, okr. Brno-venkov 201, m p 5 Radotice, okr. T řeb íč 201, m p 3 Radslavice, zaniklá ves u Popovic, okr. Brno-venkov 263 Radslavice, okr. Vyškov 200 Radslavičky, osada Radslavic, okr. Vyškov 247 R adzin 135 Rájec viz R ájec-Jestřebí R ájec-Jestřebí, okr. Blansko 14, 23, 24, 25, 26, 27, 192, 201—203, m p 4 Rájec n. Svitavou viz Rájec-Jestřebí R ajhrad, okr. Brno-venkov 18, 19, 27, 238 Rakšice, osada M oravského K rum lova, okr. Znojm o 21, 164 Rancířov viz V ratěnín Rašovice, okr. Vyškov 140, 203, m p 7 R atiboř ve Slezsku 50 R atibořice, okr. T řeb íč 203, m p 3 Ratíškovice, okr. H odonín 74 R ausenbruck viz Strachotice Regenholz, zaniklá ves u Cerekvičky, okr. Jihlava 217 Rešice, okr. Znojm o 204, m p 5 Rijswick 213 R ohatec, okr. H odonín 66, 204, 218, 258, mp 8 R ohy, okr. T řebíč 247 Rokštejn viz Rukštejn Rokytná, osada M oravského K rum lova, okr. Znojm o 21, 107, 161, m p 5 R okytnice n. R okytnou, okr. T řeb íč 208 Ronov viz Ořechov Ronov viz N ový hrad u Blanska Rosice, okr. Brno-venkov 19, 23, 26, 181, 204, 208, 233, 252, m p 5 Rossenstein viz Sirotčí hrad R oštejn, okr. Jihlava 20, 204, m p 2 R oštín, okr. K rom ěříž 69, 70 R oudnice n. L abem , okr. L itom ěřice 7, 14 Rouchovany, okr. T řeb íč 32, 88, 107, 204, 211 Rousínov, okr. Vyškov 48, 51 Rozdrojovice, okr. Brno-venkov 252 Rozsíčka, okr. Blansko 101 R ožm berk n. V ltavou, okr. Český K rum lov 8 Rožná, okr. Ž dár n. Sázavou 204, mp 4 Rožnov p. Radhoštěm , okr. Vsetín 261 R uda, okr. Ždár n. Sázavou 185 R udice, okr. Blansko 204— 206, mp 5 Rudíkov, okr. T řeb íč 109, 167 R udka, okr. Brno-venkov 206, m p 5 R udlice, okr. Znojm o 135 R udolec, okr. Ž dár n. Sázavou 206 R ukštejn u Přímělkova, okr. Jihlava 20, 197, 206, m p 2 R uprechtov, okr. Vyškov 200 Růžená, okr. Jihlava 20 Rybníky, okr. Znojm o 21 R ychnov n. K něžnou 188 R ychtářov, okr. Vyškov 131, 200, 216, 233 Rychvald u Lysic, okr. Blansko 149, 206, m p 4 Rychýřka viz Rytířsko Rymice, okr. K rom ěříž 130, 206— 207, m p 9 Rysov, hrad u Provodova, okr. G ottw aldov 20, 144, 207, m p 9 Rýsov, hrad u Skryji, okr. Ž dár n. Sázavou 207, m p 4 Rysovská Nová Ves viz Tišnovská Nová Ves Rytířsko, součást Kozlova, okr. Jihlava 146 Rýzm burk, okr. Teplice 8 Řečice, okr. Jindřichův H radec 207, m p 1 Řečice, okr. Ž dár n. Sázavou 207, m p 4 Rečkovice viz Brno Ř ehořov, okr. Jihlava 152 Řezno 46, 48, 213 Řeznovice, okr. Brno-venkov 21, 107, 207, mp 5 Říčánky, zaniklá ves u Pyšelu, okr. T řebíč 199 Ř íčany, okr. Brno-venkov 208, mp 5 Říčky, okr. Brno-venkov 208, m p 5 Říkonín, okr. Ž dár n. Sázavou 125 Ř ím 95, 231 R ím ov, okr. T řeb íč 206 Sádek, část Čáslavic, okr. T řebíč 20, 24, 208, mp 3 Sadkov, zaniklá ves u Bošovic, okr. Vyškov 45 Sadská, okr. N ym burk 267 Salcburk 48 Sam ohrad viz Velké M eziříčí Samota viz České K řidlovice San M iniato 55 Sebranice, okr. Blansko 208, m p 4 Sedlec, okr. Břeclav 153, 208, m p 6 Sedlec, okr. T řeb íč 145, 208, m p 5 Sedlejov, okr. Jihlava 225 Sedlešovice, část Nového Šaldorfu, okr. Znojm o 272 Sehradice, okr. G ottw aldov 209, mp 9 Semily 96 Senetářov, okr. Blansko 125 Seninka, okr. V setín 198 Senorady, okr. T řeb íč 209, m p 5 Senstráž, zaniklá ves na Ždánicku, okr. H o­ donín 80 Sentice, okr. Brno-venkov 209, 252, m p 5 Sirotčí hrad, okr. Břeclav 20, 24, 153, 210, mp 6 Sivice, okr. Brno-venkov 196, 255 Skalica 165, 192, 218 Skalice, okr. Znojm o 21, 27, 34, 210, mp 6 Skalička, okr. Brno-venkov 210, 258, m p 5 Skály, zaniklá ves u Jim ram ova, okr. Ždár n. Sázavou 188 Skály, hrad u Javorku, okr. Ždár n. Sázavou 210— 211, m p 4 Sklené, okr. Ž dár n. Sázavou 183 Skrýchov, okr. Jindřichův H radec 211, m p 1 Skryje, část H orních Louček, okr. Ž dár n. Sázavou 125, 144, 207, 211, m p 4 Skřípov, zaniklá ves u Bošovic, okr. Vyškov 45 Slatina viz Brno Slatina, okr. Znojm o 21, 23, 34, 210, 211, mp 3 Slatinka, část Letovic, okr. Blansko 141 Slavětice, okr. T řeb íč, 211, m p 5 Slavětín, okr. Jindřichův H radec 192, 211, mp 3 Slaviboř, část Černíče, okr. Jihlava 225 Slavíce, okr. T řebíč 206 Slavičín, okr. G ottwaldov 161, 209, 211, m p 10 Slavíkovice, okr. T řebíč 211, m p 3 Slavkov u Brna, okr. Vyškov 18, 25, 26, 27, 45, 80, 88, 99, 100, 104, 121, 122, 123, 126, 127, 146, 152, 156, 184, 196, 203, 212—214, 239, 240, 254, 264, m p 7 Slavkov u K arlových V arů 31 Slavonice, okr. Jind řich ů v H radec 30, 38, 77, 84, 85, 102, 130, 151, 166, 174, 192, 211, 216 Slezany viz Slížany Slivnice, splynula s Podivínem , okr. Břeclav 18, 194 Slížany, část M orkovic, okr. K rom ěříž 214, mp 7 Sloupno, okr. H radec Králové 96 Slup, okr. Znojm o 115 Smíchov, zaniklá ves u Ostrožské L hoty, okr. Uherské H radiště 239 Smradavka, okr. Uherské H radiště 72, 214— 215, m p 7 Smradavka viz Leopoldov Smrčné viz D olní Smrčné Snovídky, okr. Vyškov 173 Soběbřichy, zaniklá ves u Klobouček, okr. Vyškov 60, 215, mp 7 Sokolíčko, část Stonařova, okr. Jihlava 217 Sokolíčko viz Falknov Sokolnice, okr. Brno-venkov 24, 26, 215, mp 5 Spélov, okr. Jihlava 30 Spešov, okr. Blansko 215— 216, m p 4 Spinek viz Vnorovy Spytihněv, okr. G ottw aldov 18, 66, 131, m p 10 Srnávka, zaniklá ves u Lelekovic, okr. Brno-venkov 141 Srnov, zaniklá ves u D řínová, okr. K rom ěříž 95 Srnovsko viz Srnov Stagnov, pustý hrad u Rychtářova, okr. Vyš­ kov 89, 216, m p 7 Stajiště, část Pavlova, okr. Jihlava 101 Stálkov, část Slavonic, okr. Jind řich ů v H radec 85 Stálky, okr. Znojm o 98, 238 Stará Blatnice viz Blatnice Stará Břeclav viz Břeclav Staré Brno viz Brno Staré H obzí, okr. Jindřichův H radec 23, 30, 64, 83, 102, 174, 216, m p 3 Staré M ěsto viz U herské H radiště Starec, okr. T řebič 32, 206 Starý Světlov, okr. G ottw aldov 20, 38, 179, 209, 217, 257, m p 9 Starý Telečkov, část Pavlova, okr. Ž dár n. Sázavou 165 Stařechovice viz Skály Stavěšice, okr. H odonín 217, mp 8 Steklice, zaniklá ves u H rušek, okr. Břeclav 238 Stenice viz U herský O stroh Stockholm 234 Stojšice, zaniklá ves u Zdeňkova, okr. Jihlava 128, 265 Stonařov, okr. Jihlava 217, m p 2 Strahov viz Praha Strachotice, okr. Znojm o 79, 217, m p 6 Strachotín, okr. Břeclav 18 Strakonice 153 S tráň, část Dačic, okr. Jindřichův H radec 38 Stránecká Z hoř, okr. Ždár n. Sázavou 185, 217, 248, m p 2 Strání, okr. U herské H radiště 18, 218, m p 10 Stranná, část D yjice, okr. Jihlava 218, m p 3 Strážek, okr. Žďár n. Sázavou 20, 117, 160, 254 Strážnice, okr. H odonín 18, 20, 24, 27, 107, 109, 158, 218— 220, 246, 258, m p 8 Strážov, zaniklá ves u H orní Slatiny, okr. Jindřichův H radec 105 Strážovice, okr. H odonín 25, 220, m p 8 Střelíce, okr. Brno-venkov 100 Střeliště, pustý hrad, okr. T řeb íč 197, 220, mp 2 Střem chov viz Loučky Střenčí, zaniklá ves u Jestřebi, okr. Jihlava 220 m p 2 Stříbrníce, okr. U herské H radiště 66, 69 Střílky, okr. K rom ěříž 20, 25, 37, 69, 70, 72, 75, 220— 221, 278, m p 7 Střížov, část Přímělkova, okr. Jihlava 197, 221, mp 2 Studená, okr. Jindřichův H radec 104, 221, mp 1 Studnice, okr. Jihlava 65, 146, m p 2 S tudnice, okr. Jindřichův H radec 221 Sudom ěřice, okr. H odonín 204, 218 Suchá, okr. Jihlava 217 Suchá Loz, okr. U herské H radiště 258 Suchohrdly u M iroslavi, okr. Znojm o 159, 221, m p 6 Suchohrdly u Znojm a, okr. Znojm o 129 Suchov, okr. H odonín 218 Svatobořice, okr. H odonín 158, 221, m p 8 Svatoslav, okr. T řeb íč 146, 231 Světlov viz Nový Světlov Světlov viz Starý Světlov Svinošice, okr. Blansko 221, m p 5 Svitávka, okr. Blansko 18 Svojkovice, okr. Jihlava 212, m p 3 Svojšice, zaniklá ves u Karlovic, okr. G ottw al­ dov 194 Syrovice, okr. Brno-venkov 33, 100 Syrovín, okr. H o donín 74 Šanov, okr. Znojm o 108 Šardice, okr. H odonín 221— 222, m p 8 Šardičky, část K ojátek, okr. Vyškov 173, 222, mp 7 Šarfenštejn, okr. D ěčín 8 Šarovy, okr. G ottw aldov 222, m p 9 Šašovice, část Želetavy, okr. T řeb íč 222, mp 3 Šaštín, okr. Seniva 19 Šatíce, zaniklá ves u U herčic, okr. Znojm o 98 Šatov, okr. Znojm o 179 Šeborovice, zaniklá ves u D ětkovic, okr. Prostějov 89 Šebrov, okr. Blansko 141 Šemíkovice, část Rouchovan, okr. T řeb íč 21 Šenkenberk pustý hrad, okr. Znojm o 20, 115, 179, 222, m p 3 Šénvald, okr. T řeb ič 27, 170, 223, m p 5 Šerkovice, okr. Brno-venkov 223, m p 4 Šim berk viz Šenkenberk Šim perk viz Šenkenberk Šiškov, zaniklá ves u Vanova, okr. Jihlava 225 Šitbořice, okr. Břeclav 223, m p 8 Šlakham ry, část H am rů n. Sázavou, okr. Ž dár n. Sázavou 223, m p 2 Šlapanice, okr. Brno-venkov 20, 26, 223, m p 5 Špilberk viz Brno Štam berk viz Šternberk Štarkov viz Skály Štěm ěchy, okr. T řeb íč 88, 208, 223— 224, mp 3 Štěpkov, okr. T řeb íč 224, m p 3 Š ternberk, pustý hrad, okr. Jihlava 224, m p 2 Štítary, okr. Znojm o 33, 77, 179 Štitky, zaniklá ves u Telče, okr. Jihlava 277 Š trasburk 54 Š turm ův H rádek viz Červený H rádek Šumice, okr. U herské H radiště 126, 159, 255 Šum perk 24 Švábenice, okr. Vyškov 224, m p 7 Švábov, okr. Jihlava 30 Švihov, okr. K latovy 10 T ábor 10, 21 T achov 188, 259 Tasov, okr. T řeb íč 65, 87, 145, 224, mp 5 T assenberg viz Tasov Tavíkovice, okr. Znojm o 224, mp 5 Tečovice, část Gottwaldova, okr. Gottwaldov 225, m p 9 T elč, okr. Jihlava 12, 20, 22, 23, 27, 29, 38, 82, 104, 122, 127, 128, 151, 174, 185, 204, 211, 218, 221, 224, 225—231, 240, 265, 277, m p 3 Telnice, okr. Brno-venkov 215, 231, mp 5 T ěm ice, okr. H odonín 74 T em plštejn, okr. Znojm o 19, 20, 21, 164, 165, 209, 231—232, mp 5 T erezín, okr. H odonín 26 Těšany, okr. Brno-venkov 232, m p 8 Těšetice, okr. Znojmo 59, 232, mp 6 T etčice, okr. Brno-venkov 204 T etov viz Sehradice T hussob, neznámá ves na Holešovsku 278 Tisová, zaniklá ves u Radkovic, okr. Třebíč 223 T išnov, okr. Brno-venkov 18, 26, 79, 83, 87, 88, 106, 125, 133, 144, 145, 181, 183, 207, 209, 211, 223, 232, 251, 252, 254, 258, 277, m p 5 Tišnbvice viz T išnov Tišnovská Nová Ves, okr. Žďár n. Sázavou 125, 207, 232, m p 4 Tlum ačov, okr. Gottwaldov 24, 232—233, mp 9 T očník, okr. Beroun 9 T oužín, část Dačic, okr. Jindřichův H radec 30 Tovačov, okr. Přerov 10, 70 T resiedl 33 T rm ačov, zaniklá ves u Hlubokého, okr. Žďár n. Sázavou 233, mp 4 T rnava, okr. Gottwaldov 99, 196 T rn av a 18, 101 T rojerov, okr. Vyškov 233, mp 7 Troskotovice, okr. Znojm o 21 T roubky, okr. K rom ěříž 233, mp 7 T roubsko, okr. Brno-venkov 233, mp 5 T royerstein viz Trojerov Trpíčovice, zaniklá ves u M ladoňovic, okr. T řeb íč 161 T rstěnice, okr. Znojm o 233, 255, mp 6 T rutm anice, zaniklá ves u Rakvic, okr. Břec­ lav 238 T řebelovice, okr. T řeb íč 117 T řebětice, okr. Jindřichův H radec 133, 233, mp 3 T řeb ětín , okr. Blansko 141 T řeb íč 19, 20, 21, 23, 25, 45, 64, 79, 80, 83, 88, 100, 102, 105, 109, 112, 121, 122, 126, 127, 143, 156, 166, 172, 180, 181, 192, 197, 200, 204, 208, 220, 222, 223, 233—236, 254, m p 2 T řeb o ň , okr. Jindřichův H radec 12 T řen č viz Střenčí T řešť, okr. Jihlava 29, 30, 101, 111, 119, 204, 236— 237, m p 2 T učapy, okr. U herské H radiště 237, mp 8 T učapy, okr. Vyškov 147 Tulešice, okr. Znojm o 2 1 ,8 1 , 237, mp 5 T upanov, zaniklá ves u Rybníků, okr. Znojmo 21 T u řan y viz Brno Tvarožná, okr. Brno-venkov 218 T vořihráz, okr. Znojm o 25, 237, mp 6 T vrdonice, okr. Břeclav 237— 238, mp 8 T ýnec, okr. Břeclav 66, 238, mp 8 T ýnec n. L abem , okr. Kolín 188 U bušín, část Jim ram ova, okr. Žďár n. Sázavou 88 (3 6 3 ) Udeříce, část Bačic, okr. T řeb íč 33, 129 Uherčice, okr. Břeclav 238, m p 6 Uherčice, okr. Znojmo 23, 24, 98, 238 Uherské H radiště 18, 20, 21, 26, 31, 59, 66, 67, 70, 74, 100, 106, 131, 160, 173, 182, 214, 237, 239, 240, 245, 266 Uherské H radiště viz Staré M ěsto Uherský Brod, okr. Uherské H radiště 18, 19, 20, 25, 29, 38, 66, 79, 106, 121, 146, 179, 196, 212, 218, 238— 239, 240, 246, 250, 257, 258, m p 10 Uherský O stroh, okr. U herské H radiště 19, 20, 21, 23, 24, 39, 74, 105, 120, 146, 218, 239—240, 250, m p 8 U hřice, okr. Blansko 240, m p 7 U hřice, okr. H odonín 240 U hřice, okr. Vyškov 60, 240, m p 8 Uhřínovice, okr. Jihlava 206 Újezd, okr. Blansko 51, 263 Újezd, okr. G ottwaldov 240, m p 9 Újezd, zaniklá ves u M iroslavi, okr. Znojm o 159 Újezd u Boskovic, okr. Blansko 240, m p 4 Újezd u Černé H ory, okr. Blansko 240, m p 5 Ú jezd u Tišnova, část H orních Louček, okr. Ždár n. Sázavou 125 Újezdec, okr. U herské H radiště 69 Újezdec u Luhačovic, okr. U herské H radiště 240, 267, m p 10 Ulvy, zaniklá ves u Břeclavi, okr. Břeclav 57 U nčín, okr. Ž dár n. Sázavou 88 Únětice, zaniklá ves u Boršic, okr. Uherské H radiště 240, mp 7 Ungersberk viz Sádek Unkovice, okr. Brno-venkov 279 Urbaneč, část Peče, okr. Jindřichův H radec 240, mp 3 Úsov, okr. Šum perk 24 Ústí, zaniklá ves u Bojkovic, okr. Uherské H radiště 217 Ústí n. Labem 188 Vacenovice, okr. H odonín 242, m p 8 Václavov viz Miroslav Vahančice viz Vohančice Valašské Klobouky, okr. G ottw aldov 56, 90. 172, 196, 198, 257, Valdštejn, okr. Semily 8 Valeč, okr. T řebíč 242, 252, m p 3 Valtice, okr. Břeclav 14, 15, 20, 22, 24, 25, 26, 27, 137, 139, 140, 242— 244, m p 8 Vaneč, část Pyšelu, okr. T řeb íč 116, 168, 225, 245, mp 5 Vanov, okr. Jihlava 231 Vanovicc, okr. Blansko 141 Vasily, zaniklá ves u Rudim ova, okr. G ottw al­ dov Vatín, okr. Ždár n. Sázavou 146 Včelary, část Bílovic, okr. U herské H radiště 160' Vedrovice, okr. Znojmo 21, 245, m p 5 Velehrad, okr. Uherské H radiště 18, 19, 25, 27, 66, 67, 85, 183, 245— 246, 252, m p 7 Veleš, zaniklá ves na D ačicku, okr. Jindřichův H radec 30 Velešovice, okr. Vyškov 255 Veletiny, okr. Uherské H radiště 246, m p 10 Velká Bíteš, okr. Ždár n. Sázavou 100, 167, 168, 183, 185, 233, 265 Velká n. Veličkou, okr. H odonín 19, 218, 246, m p 10 Velké Bílovice, okr. Břeclav 194, 246, m p 8 Velké Hostěrádky, okr. Břeclav 246, 247, mp 8 Velké Losiny, okr. Šum perk 12 Velké M eziříčí, okr. Ždár n. Sázavou 20, 30, (3 6 4 ) 81, 91, 98, 109, 126, 131, 145, 165, 167, 182, 183, 185, 217, 221, 224, 247— 249, 264, 277, m p 2 Velké Něm číce, okr. Břeclav 249, m p 6 Velké Pavlovice, okr. Břeclav 26, 250, m p 8 Velký Beranov, okr. Jihlava 124, 250, m p 2 Velký Ořechov, okr. G ottw aldov 250, m p 10 Velký Pěčín, okr. Jindřichův H radec 250, mp 3 Veltrusy, okr. M ělník 15 Vémyslice, okr. Znojm o 21, 165 Versailles 213 Vesce, okr. Jindřichův H radec 64 Veselá, okr. G ottw aldov 121 Veselí n. M oravou, okr. H odonín 19, 20, 23, 24, 25, 36, 39, 218, 250—251, 258, m p 8 Věteřov, okr. H odonín 37, 251, 274, m p 8 Veverská Bítýška, okr. Brno-venkov 252 Veveří viz Brno Věžky, okr. K rom ěříž 27, 253, 264, m p 7 Vícemilice, část Bučovic, okr. Vyškov 110, 253— 254, m p 7 Vícenice, okr. T řeb íč 168 Víckov, okr. Brno-venkov 20, 125, 144, 160, 254, m p 4 Víckovec, zaniklá ves u T išnova, okr. Brno-venkov 254 Vídeň 14, 22, 24, 42, 53, 54, 55, 60, 72, 73, 81, 90, 103, 107, 109, 114, 115, 119, 139 140, 153, 155, 156, 158, 176, 185, 191, 199, 213, 218, 219, 231, 248, 264, 230, Vídeň, okr. Ž dár n. Sázavou 165 Vienne 232 V ildenberk, okr. Vyškov 126, 196, 254— 255, mp 7 Vilémov, okr. Havlíčkův B rod 238 Vilémovice viz Dolní Vilémovice Vilímeč viz Dolní Vilímeč V ír, okr. Ž dár n. Sázavou 29, 199 Višňové, okr. Znojm o 21, 25, 233, 255, mp 6 Vítochov, okr. Ž dár n. Sázavou 87, 255, m p 4 Vítonice, okr. Znojm o 21 Vitovice, okr. Vyškov 126, 255 Vizovice, okr. G ottw aldov 19, 25, 26, 27, 106, 109, 147, 209, 217, 240, 255— 257, 263, mp 9 Vlachovice, část V rbětic, okr. G ottw aldov 257, m p 10 Vlasatice, okr. Břeclav 24, 257, m p 6 Vlastkovice, část Slavonic, okr. Jindřichův H radec 85 Vlčí D oly, část Věžek, okr. K rom ěříž 95, 253 Vlčí K eř, zaniklá ves u T rnového Pole, okr. Znojm o 21, 38, 107 Vlčí K opec, okr. T řeb íč 257, m p 5 Vlčnov, okr. U herské H radiště 257, 258, m p 10 Vlkoš, okr. H odonín 74, 258, m p 8 Vlkov, zaniklá ves u Vranova, okr. Znojm o 222 Vlkov, okr. Ž dár n. Sázavou 115, 183 Vnorovice, okr. Jind řich ů v H radec 64, 84 Vnorovy, okr. H o donín 39, 218, 258, m p 8 V oděrady, okr. Blansko 258, m p 4 Vohančice, okr. Brno-venkov 210, 253, m p 5 Vojkovice, okr. Brno-venkov 279 Vojnův M ěstec, okr. Ž dár n. Sázavou 18, 277 Vojšice, zaniklá ves u M alé V rbky, okr. H odo­ nín 107 Volenov, zaniklá ves u N ivnice, okr. U herské H radiště 120, 258, m p 10 Volevčice, okr. Jihlava 38, 225 V olfířov, okr. Jindřichův H radec 258, m p 1 V otvrň, zaniklá ves u Zdeňkova, okr. Jihlava 265 Vracov, okr. H odonín 18, 74, 258, m p 8 Vracovice, okr. Znojm o 222 V ranín, okr. T řeb íč 258, m p 3 Vranov n. Dyjí, okr. Znojm o 19, 20, 22, 25, 26, 27, 31, 33, 77, 84, 93, 162, 179, 222, 259—261, m p 3 Vránová, okr. Blansko 141 V ratěnín, okr. Znojmo 33, 31, 93, 192, 233, mp 3 V ratěnín viz Rancířov Vratislav 18, 170 Vratislávka, okr. Ž dár n. Sázavou 254 V rbice, okr. Břeclav 80, 81, 251, mp 8 V rbka viz H rubá Vrbka Vrbovec, okr. Znojm a 107 Vrchoslavice, okr. Prostějov 91, 95, 251, mp 7 V setín 2 4 ,2 5 , 98, 105, 106, 143,171,261—262, mp 9 V šem ina, okr. G ottw aldov 263, m p 9 V šetrapy, zaniklá ves u Čejkovic, okr. H odo­ nín 80, 263, m p 8 V šetuly, část Holešova, okr. K rom ěříž 205 Výčapy, okr. T řeb íč 263, m p 3 Vysočany, okr. Znojm o 33 Vysoké Popovice, okr. Brno-venkov 263. mp 5 Vyšehrad viz Praha Vyškov 18, 20, 21, 25, 89, 100, 110, 131, 147, 151, 162, 181, 193, 200, 216, 224, 233, 263— 264, 277, m p 7 Vyškůvky viz Výškovice Výškovice u L itenčic, okr. K rom ěříž 254, mp 7 W aisenstein viz Sirotčí hrad W ildenberg viz Ú jezd u Vizovic Záblatí, okr. Ž dár m. Sázavou 168, 183 Z ábludov, okr. Blansko 141 Zadní Zhořec, okr. Ž dár n. Sázavou 247 Záhlinice, okr. K rom ěříž 232 Zahradiště, část R adostína n. Oslavou, okr. Ž dár n. Sázavou 264, m p 2 Z ahrádka, okr. T řeb íč 163 Zahrádky, zaniklá ves na D ačicku, okr. T řeb íč 84, 128, 216, m p 3 Zaječí, okr. Břeclav 194 Zárubice, okr. T řeb íč 83, 129, 242 Zárušky, zaniklá ves u Brankovic, okr. Vyškov 173 Zástřizly, okr. K rom ěříž 264, m p 7 Závist, okr. Brno-venkov 258 Z boněk, část Letovic, okr. Blansko 141 Zborovice, okr. K rom ěříž 264—265, m p 7 Zbožná viz G ottw aldov Zbraslav, okr. Brno-venkov 255, mp 5 Zdeňkov, okr. Jihlava 151, 255, m p 3 Zdislavice, část T roubek, okr. K rom ěříž 25, 26, 265— 266, m p 7 Zdounky, okr. K rom ěříž 75, 95, 105, 110, 143, 144, 165, 173, 174, 181, 193, 195, 214, 264, 265, 266, m p 7 Zelená H ora, okr. Vyškov 193, 277 Z hoř, okr. Jihlava 266, m p 2 Zlám anec, okr. U herské H rad iště 59, 266— 267, m p 10 Zlaté H ory, okr. B runtál 277 Zlechov, okr. Uherské H radiště 18 Z lín viz Gottwaldov Z ňátky, okr. T řebíč 135, 168 Z nětín viz Znětínek Znětínek, okr. Ž dár n. Sázavou 165 Znojm o 18, 19, 20, 22, 26, 33, 45, 66, 82, 84, 96, 104, 106, 107, 119, 120, 123, 129, 134, 135, 140, 159, 167, 173, 178, 180, 193, 197, 199, 210, 217, 222, 224, 232, 237, 259, 267— 272, 278, m p 3 Zubačov, hrad nad K om ní, okr. U herské H radiště 272, m p 10 Zubrůvka, zaniklá ves na K loboučku, okr. Gottw aldov 198 Zubštejn, okr. Žďár n. Sázavou 20, 199, 272, mp 4 Zvěrkovice, okr. T řeb íč 73 Zvíkov, okr. České Budějovice 7, 8, 153 Zvolenovice, okr. Jihlava 225 Žabčice, okr. Brno-venkov 125, 272— 273, 279, mp 5 Žabovřesky viz Brno Zádovice, okr. H odonín 70, 273, m p 8 Žarošice, okr. H odonín 134 Žatčany, okr. Brno-venkov 18, 51, 273, m p 5 Ždánice, okr. H odonín 23, 24, 29, 88, 94, 134, 156, 173, 212, 217, 239, 240, 251, 273— 275, 278, m p 7 Ž dánice, zaniklá ves v okolí Bítova, okr. Z noj­ m o 33 Žďár n. Sázavou 18, 19, 25, 27, 37, 115, 176, 184, 200, 206, 223, 275— 277, m p 2 Žďárec, okr. Žďár n. Sázavou 20, 254, 277, mp 4 Žďárec viz H rádek u Zďárce Zebětin viz Brno Želeč, okr. Prostějov 277, m p 7 Želechovice n. D řevnicí, okr. G ottw aldov 99 Želetava, okr. T řeb íč 128, 135, 152, 221, 277— 278, m p 3 Želetice, okr. H odonín 278, m p 8 Zeletice, okr. Znojm o 21, 25, 278, 279, m p 6 Želiv, okr. Pelhřim ov 19 Želovice, součást Olbramovic, okr. Znojmo 38 Ženeva 42, 54, 68 Žeranovice, okr. Krom ěříž 24, 27, 199, 278, mp 9 Žeravice, okr. H odonín 69, 70, 278, mp 8 Žerotice, okr. Znojmo 237, 278, 278— 279, mp 6 Zerůtky, okr. Blansko 279, mp 4 Zerútky, okr. Znojm o 222 Židenice viz Brno Židlochovice, okr. Brno-venkov 18, 23, 25, 26, 51, 125, 130, 174, 232, 236, 249, 272, 273, 279— 280, m p 5 Žilín, okr. G ottw aldov 217 Županovice, okr. Jindřichův H radec 89, 211 S ezn a m autorů Dr. Vojtěch Cekota Doc. dr. Jaroslav D ř í m a l f Doc. dr. Lubomír Havlík, CSc. Univ. prof. dr. Ladislav Hosák, DrSc. f Dr. Rudolf H urt f Dr. Antonín Jirka Dr. Miloš Kouřil Dr. Vladimír Nekuda, CSc. Dr. Jan Skutil, CSc. Dr. František Spurný, CSc. Dr. Josef Unger Doc. dr. Josef Válka, CSc. Dr. Antonín Verbík, CSc. Dr. Rostislav Vermouzek Dr. Vladimír Voldán, CSc. Dr. Metoděj Zemek, CSc. O bsah Předmluva (7) Úvod (17) Hesla svazku (29) Bibliografie (281) Slovníček základních pojmů k dějinám feudalismu v českých zemích (285) Výběr erbů (za str. 288) Výběr rodokmenů (289) Mapy (331) Seznam vyobrazení (337) Seznam erbů (340) Seznam rodokmenů (340) Rejstřík jmen (341) Rejstřík míst (356) Seznam autorů (366) HRADY, ZÁMKY A TVRZE V Č E C H Á C H , NA MORAVĚ A VE S L E Z S K U ( I) Jižní Morava Hlavní redakce univ. prof. dr. Zdeněk Fiala, DrSc. (předseda) f univ. prof. dr. Ladislav Hosák, DrSc. f doc. dr. Jakub Pavel, DrSc. f dr. Josef Janáček, DrSc. Ludvík Kotek, prom. hist. Zpracoval kolektiv autorů pod vedením univ. prof. dr. Ladislava Hosáka, DrSc., a dr. Metoděje Zemka, CSc. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Josef Týfa. Erby nakreslil a popsal Jiří Louda. Mapy nakreslil RNDr. Ludvík Kopačka. Vydání I. Praha 1981. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 4787. publikaci. Odpovědní redaktoři Ludvík Kotek a Irena Pražáková. Výtvarný redaktor František Kraus. Technická redaktorka Helena Tomková. Vytiskla Polygrafia, n. p., Praha. Náklad 73 000 výtisků. AA 75,45, (text 49,55, ilustrace 25,90), V A 77,79. Tematická skupina 09/5. Cena brož. výt. 131,— Kčs, váz. výt. 140,— Kčs. 7 3 /4 0 3 -2 2 -8 .5 25 - 102 - 81 Kčs 1 4 0 ,-